JOZEF KUFFNER: VEDA I BÁCHORA? ^ '-

JOZEF KUFFNER: VEDA I BÁCHORA? ^ '-

VL JOZEF KUFFNER: VÉDA Cl BÁCHORA? PABERKY K OTÁZCE SLOVANSKÉHO DÁVNOVKU. 1912. F. TOPI V PRAZE.

rada I { 920970 Tiskem Unie" v Praze.

PROPOVÉ. Slovo k otázkám dje- a jazykozpytným! Obecn platí, do vcí odborných náleží slovo jen povolaným odborníkm. A pisatel, povoláním, není ani z prvního ani z druhého odboru. Náleží mu tedy, nco vysvtliti. S pátým kížkem ve znaku zpravidla se už nepleteme do vcí, po kterých nám nic není. Nemíchat se do odborných rozprav sám donedávna pokládal za pravidlo života. Od mládí se zajímal o záhady krajinných názv. ím to, že máme Jizery v echách, Izary v Nmecku, Izry ve Francii a pod.? Vývody Jana Kollára, který hledal staré Slovany ve Švýcarsku, v Itálii, zdály se mu dýchati jakous vyšší logikou života. Vda však odmítala rozhodn pokusy slovanského uence a vštce. To vdl. Nezbývalo, než se pokloniti. Úctu k Symbolm vyšší snahy lidstva od dtství ml vštípenu v srdci. Až r. 1904 vyšla studie M. Žunkoviova o významu jmen místních. Bylo to nové, silné, pesvdivé. Vnucovala se otázka: Co na to asi Vda?" Dvojí se dalo oekávat. Bu uzná Vda pedložené doklady a vývody za správné, pijme je za své a bude poítat dále s novým svtlem. Anebo shledá Vda lichotu vci a vyvrátí, co tu podáno, doklady a vývody ješt více pesvdivými. Jedno ni druhé se nestalo. Za to nco, co pekvapovalo, zaráželo. Povolaní zástupci Vdy

neobírali se tuze pedloženými doklady a vývody, za to však tím horlivji obiaceli pozornost k osob pracovníka, k jeho stavu, k nedostatku akademického titulu a konec konc, dílo jeho krátce nazvali pošetilostí. Dojem byl trapný. Jak? Na veejnosti objeví se blud, šíí se, zachvacuje mysle. Vda, mocí dvod a doklad, mohla by rázem opravit, kde poblouzeno. Nedbá však a jen osobní stránkou vci se baví? Takový že by byl úkol povolané, opravdové Vdy?... Bylo patrno, nkde tu nco není v poádku! Kde a co asi? Kdo vc vyšetí? Vábilo nco, pustit se hned po stop. Stopy však vedou na pole nezvyklé, do konin obor odlehlých, málo schdných. Kam by se tam chtl odvažovat laik, nepovoianec? Co však naplat! Chceš-li vidt a rozeznávat vci zmatené, nespoléhej na cizí oi, sám svoje otevil Tak došlo na stránky, jež tu následují. Žádná vdecká práce, emu tak íkají, zajisté. Pouhý záznam skromného zvdavce, který se snaží, pouit se v otázce, jež ho zaujala, a jen by si pál, aby mu jménem a vahou veejných mocností nebylo pedem prohlašováno za pochode záící, co zatím samo silou vlastního paprsku není s to, ukojit mysl, toužící po svtle. Jen bude-li co plátno tiché, malomocné pání vi silám slepého mechanismu, jaké už vládnou všemi svazy života spoleenského i kulturního? Taká tu jest otázka. V PRAZE, v únoru 1912.

I. NÁPADNOSTI. Za rozmluvy pátelské obrácena e ke zvláštnostem místních názv. Známý práv se byl vrátil z cesty. Bylo mu nápadno, jak zídka v názvu piléhá význam slova ku pomrm místa. Tak posledn mu to kmitlo hlavou na Ženevském jezee. Mezi Montreux a Villeneuve, poblíž známého z Byronovy básn zámku Chillonu, je nepatrné místeko, Grand-Champ. Jak se tu vzalo to jméno? Beh je srázný, skoro strmý. Sotva úzká silnice táhne se kolem jezera. A hle! Grand-Champ = širé pole! Kde tu jaký dvod pro takový název? Nic zvláštního! Tak bývá s názvy míst také jinde. Hodí se málo k okolnostem. Nebo docela se nehodí. Co znamenají u Prahy jména známých vesnic: Mokropsy, Hostivae, Hrdloezy? Bláznovská jména. Nelze pece takové názvy doopravdy vykládat! A pece každé slovo pišlo njak na svt, mlo kdysi svoji píinu, svj podnt, svj smysl... Jaký asi? tvar! A mlo arci svj kdysi pvodní zvuk a i se tvary názv mní?

Jak by se nemnily! Všecko v pírod podléhá zákonu zmny. Také názvy míst asem dojista se mnily. Aspo dokud nebyly ustáleny písmem. Dnes arci jméno chránno je i zákonem. Druhdy však tvar slova libovoln se válel po jazyku lidu. A v živém toku mluvy název upravoval mimodk své tvary jako oblázek v potoce. Totéž slovo bhem vk na rzných místech a v rzných koninách tím zpsobem docela odchylného zvuku i tvaru nabylo. Jak to možno jistit? Srovnáním velkého množství ukázek vysvítá zjev. Tvary zeteln se kupí v urité typy. Mokrovce, Mokrovice, Mokiny, Mrkvice, Mrkovy, Mrakový, Mrákovice, Markovice a pod. ukazují k témuž typu. Pvodn název mokrého místa. Bhem asu odpadla poteba, pihlížeti ku povaze pdy. Snad se i povaha pdy zmnila, pda dávno vyschla, zbylo jméno, holá slupka. Neustáleno písmem, ledabyle vyslovováno, všelijak se utváelo na rzných místech. Nkde íkají te Mokrousy, jinde Mokrovousy, nkde Markovice, jinde Mrhalovice a zde konen Mokropsy... Snad pezdívkou? Možná. Snad jen bezdky. Nejzajímavjší obdoby zvuku se najdou, kde oblasti rzných jazyk se stýkají. Naše ponmené kraje jsou klassická pda pro takové pezvuky. Na eské stran íkají Kozobrda, Kosobrda, Kozorady i Kocerady, nmecké mluvidlo upravilo si název na Gotschenroda, jinde na Gossenreuth ne-li dokonce na Kás und Brod" nebo Katzenbraten. Jméno vyslovují sta let, nic pi nm nemyslí. Zvykli mu, nikomu není nápadno. Mají za to, že tak slulo místo hned od poátku svta.

A že bývalo vždy nmecké! Nebo francouzské, italské, i jakékoliv. My také nic nemyslíme pi našich Vystrkovech nebo Nouzovech nebo Pemyšleních. Což zjev se vyskytuje i v cizin? Jsou typy, které se táhnou zeteln vší Evropou, od konce do konce. Od západních Bretagní a Britanií, Verdun a Vertign, Veron a Vieron pes nmecké Bardy a Wredy, Werdeny a Wórthy, Berny, Brunny, Braueny, Fraueny až do našich Brd a Vrd, Brn a Vrn jediný spolený ád zdá se vládnouti místním názvm od Pyrenejí až do Kavkazu. Jaký ád? Rád typ. Je-li zjev tak jistý? Co znaí typy? Množství doklad je pílišné. Nkdy zdá se význam vystupovat dosti zeteln, jindy vypadá zkalen, rozmarn zmten, zkroucen. Nkdy jeví se docela zasten a ztemnn. Co kdysi mohly as vyjadovati názvy Podbrady, Pardubice, Olomúc atd. je nám echm dnes už fak nejasno jako Nmcm jejich názvy Paderborn, Barderup, Barntrup, Bartovick nebo HoUamunds, Románm jejich Ponderoide, Pontevendra, Pordenone, Ollomont atd. Naše Proevily nám dnes místn tak málo vysvtlují jako Nmcm njaké Kretschenbuhl nebo Francouzm Froschvilliers. Leda píbuznost typu bije do oí. A Grand-Champ? Má co do typu nejširší píbuzenstvo. Na románské stran množství Granges-, Granchett, Grandson, Grandsac-, Grand-Jean, Grand- Chien a pod. souvisí typem s nmeckými Grád-

10 scheiny, Radsteiny, Grassteiny, Radschiny, Ratschny a táhne se nmeckým krajem až do pímého sousedstva našich Raan, Radešan, Hradešan, Hradešín, Radešín i Hradan. Grand-Champ ve Švýcarsku a naše Hradany? Není-li srovnání trochu - smlé? Naše Hradany mluví k nám, pravda, zcela historickým významem. Francouzské Grand- Champ jako nmecké Grasstein je holý zvuk, ale typ je nesporn týž. Híka náhody! Jde-li však náhod do set a tisíc? A jestli shoda pípad ukazuje dokonce i k jisté souvislosti idejné, soustavné, takka organické? Na píklad? Jestli ty Grand-Champy, Grassteiny a tak dále ukazují nápadn a souhlasn k místm takových vlastností, že tam kdysi mohla bývat i snad dle zachovaných stop skuten bývala hradišt,..? Zajímavo zajisté. Le vdecky nelze vc hrady, hradany. pece brát do opravdy. Pro by ne? Protože v Nmecku, ve Francii a dále nikdy žádní echové nesedh, aby tu byli zakládali svoje hradišt. Ne-li echové, snad njaký kmen echm národn blízký....? Kdo to praví? Ani žádní Slované! Nkdo velmi rozhodující. Sama Vda. Snad se Vda mýlí? Všickni jsme tak omylni. lovk je omylný. Ten onen vdec mže se mýlit, Vda se nemýlí. Je píliš rozvážná,

obezelá, chladnokrevná. Vda nic netvrdí, co nemže dokázat. A dokázala-li vda, co tvrdí? Je-li opravdu nesporno, že Slované nikdy na Západ nesedli? Není pochyby, Vda má své dkazy pohotov. Sám nejsem odborník. Nemám na to asu. Jste-li však zvdav, obrate se s dvrou k Vd. Jist vás pouí... Tak se rozmluva obrátila. Nebylo dále eho namítati. Poklonili jste se v duchu. Je vskutku pedevším teba, obeziiámit se blíže se vším, co Vda uí. A s tím pevným ú lyslem jste se známému poroueli. D a a 11

II. ÚKOL VÉDY. Léta letí. Zase jednou jste se potkali se svým známým. Byli jste mezi tím hodn pilni. Shánli jste kde jaké dilo vdou prohlášené, staré i nové. A noili se do jeho hlubin. Ochoty pán správc a strážc veejných knihoven notn jste zneužívali. A nelitujete asu ni práce. Mnoho zajímavého jste zvdli, mnohou cennou vdomost získali. Jste již tedy vyléeni ze svých fantasií? Jak to, vyléeni? Vda pece pro svj názor uvádí pevné dvody a doklady? Dvod dost i doklad, ale... Nešly vám snad na mysl? Možná dost. Otázka je odborná. Jsou vývody, jež nelze sledovat bez odborné pípravy. Není odboru vdy tak nepístupného, aby prmrný intelligent, má-li živý zájem, nemohl si za njaký rok pilné práce získat potebné pípravy a pochopit, co vykládá astronom, chemik, národní hospodá... A výklad vdy o djinách Evropy pedhistorických? Snad je zcela zajímavý, ale nedovede pesvdit.

13 Celý vzdlaný svt pece uznává stanovisko vdy, pijímá je za své. Je tedy pesvden. Je dvojí druh pesvdení. Jedno z pocitu dvry, druhé z rozumu. Vzdlaný svt nemá asu, rozumovat všemi smry a obory. Spoléhá prost na jméno i práci Vdy. Slyší, že Slované objevují se v djinách poprvé njaké století díve i pozdji po Kristu a už si dále neláme hlavy. Všecky knihy a pomcky djepisné to opakují. A vzdlaný svt u ž j e pesvden: Slované zaujali svá dnešní sídla až nkdy po Kristu. Díve i pozdji. Vda mu to praví. i to snad není pravda? Aspo, blíže shledáno, neodpovídá to poznatkm rozumovým. A vývody Vdy mají pedevším mluvit k rozumu. A nemluví snad? Co vadí výkladm Vdy dávnovku Evropy? o Pedevším nedostatek pevného základu. Základem každé opravdové vdy jsou pesn vymezené pojmy. A vda o dávnovku evropském jich nemá. Mluví na p. o njakém prý,, sthování národ", pokládá je za jistou vc a nestará se, je-li vc vbec m o ž n a. Vda mluví o starých národech a nedbá, zdali jmen a, která uvádí, vbec mohla znamenati národy. Pro by nebylo sthování národ možno? Protože národové se nesthují. Je to neznámý zjev. Nikdo ješt nevidl, aby se národ sthoval. Snad dnes. Ale za starých as? Tenkrát Za žádných as nemohly být takové pomry, aby pestaly platit zákony pírody. A je proti zákonu pírody, aby národ z nenadání se byly jiné pomry.

14 zvedl, opustil své byty, svoji pdu, své zvyky a zpsoby života, aby pojal úmysl, všecko to rázem zmnit a odejít nkam do neznáma. Pro by bylo nemožno? Vidíme pece denn: lidé se sthují. A sthovali se vždycky. Lidé se sthují, jedinci! Teba i množství jedinc, celé výpravy se sthují, ale národ se nesthuje. Nemže prost. Pro by nemohl? Protože národ je bytost hromadná, organická, srostlá se svojí pdou. lovk mže, ale Národ nemže se od pdy trhnout. A pece je známý zjev kmenfi koovných! Neustále pejíždjí, stídají pdu. Nestídají. Koují prost s místa na místo dle roních poasí, ale v e svém ú z e m í, na své vlastní pd, na které se zrodili a kterou nemohou opustit. A pece sthování není výmysl Vdy. Historie výslovn zaznamenává jména národ, kteí se sthovali. Co jiného byly vpády Hun, Avar, Vandal, Goth? Co výpravy a pechody Boj, Markoman a nesíslných druhých kmen, o nichž se te? Co jiného, než píchody národ cizích v místa, kde nebývali dosud? Jména jsou zaznamenána, ne vc. Uvádjí se jména národ, le význam slov a pojem není pevn rozlišen. A tak se stává, že vpády nepátelské, výpravy válené, pohyby branných sil pouhých ástí národa odpoutaných, neprávem uvádny jsou za národní celky. Mluví se o Markomanech, kteí byli poteni nkde v bitv na polích Catalaunských a vykládá se, jakoby tu býval,,v poh bu" a byl potom poten celý,, národ" Markoman. A kdekoli v pramenech vy-

15 skytne se jméno národa, bráno je hned za národ po našem d n e š n i m smyslu. A zmatek pojm je hotov. Germani starých položeni za Germany dnešní, jména národ dnes neužívaná, položena za národy zvláštní, kteí druhdy bývali a dnes nejsou, jména nov vzniklá za národy nové, kteí jindy nebyli! A zmatek nemá konce. Jaký zmatek? Mluví se o velikých národech, kteí v Evrop kdysi žili a docela zmizeli, nikdo neví kam. A o jiných, kteí,, zaujali" jejich místa, nikdo neví jak. Což to nejsou obecn známé vci? Obecn známé sice, ale pece nesmyslné, protože rozumn nezdvodné. Což není známo, že byli kdysi Kelti, Gallové, luyrové, Trakové, Dakové, Sarmati, Skytové? A všickni dávno už nejsou. A není-ii snad jisto, že jsou tu dnes Francouzi, Nmci, Slované a díve že nebyli? Jména jsou jiná, jiné jsou pomry, ale krev lidí a národ koluje pokoleními dnes jako ped tisíci a tisíci lety. Žádný národ nikam neodešel, žádný odnikud se nepisthoval. Nesthoval se, protože nemohl. Každý ml svoje místo od poátku, kde vznikl a srostl s pdou, kde podléhal zákonm pírody, svému okolí, prodlával své vnitní i vnjší zmny, stýkal se se svými sousedy, válil s nimi o nadvládu, upravoval a dle okolností mnil své zvyky i mravy, svj šat, svoji tvánost i jazyk, všecko mnil, jen svoje místo nemnil, protože nemohl, jsa pírodou na n poukázán, k nmu pipoután vnými zákony, A jestli Vda pece mluví o sthování národ, tedy vykládá vci, které se píí vným záko-

16 n m života, zákonm rozumu. Je proto oprávnna otázka, zdali taková Vda zstává ješt vdou? ím by byla? ímkoli, snad uením, naukou, krásnou básní, báchorou teba jenom ne skutenou vdou. Není-li první povinností vdy, dle vlastních její píkaz, peovat o pesné pojmy a odpovídat poznatkm rozumu? ona

i ve III. VÉDA A DOKLADY. C_>o a jak bylo s národy ve stedu Evropy, na sever, východ a západ ímské íše v dob okolo Krista, njaké století ku pedu i na zad? Kdož to ví? Není o tom spolehlivých zpráv. Jsou jenom zprávy nesrovnalé, sob navzájem 3dporující a docela nesmyslné. Národové, neslý- :haných dosud jmen, objevují se, nikdo neví, odkud jbírají se územím jiných a zanikají, nikdo neví <de a jak. Národy se válí po národech, tlaí druh druha, místa spolu mní, íše rozvalují a zakládají, mapu Evropy pevracejí. Podle zpráv té doby Evropa je veliká sklenice s mounými ervy. Nic pevného nerozeznáváš. Jediné nejasné hemžení. Uenci marn sbírají všechen um, aby roze- co se snad rozeznat dá. Herulové jsou nejvíce splašený mezi n- hnali, meckými národy. Prošmejdili skoro celou Evropu. Objevují se na Dnstru i na Rýn, pustoší v ^ecku Španlích, táhnou do Itálie a do Skandinávie, poznamenává na rozpacích pedák nmecké starinovdy.*) S druhými národy není lépe. Bojové, Gothové, Skytové, Vandali, Markomané, Suévi, *) Zeuss: Die Deutschen und ihre Nachbaren". Kiiffner: Vda i báchora? 2

18 Longobardé a jini a jiní vrtí se s místa na místo, nenacházejí klidu ani pokoje. Jak se v tom vyznat? Tu si vda piciiází na pomoc. Pronáší tak zvanou domnnku. Národové se sthovali! Výpomoc pochybná. Je tu s 1 o v o, ale schází pojem. Jak je s národem, který se sthuje? Nikdo ješt nevidl takového dje. Dnešní národové se nesthují. Aby vysvtlila domnnku, vypomáhá si vda druhou. Dnešní národové se nesthují, pravda! Le tenkrát se sthovali. Žili tenkráte národové v jiných pomrech, mli jiné vlastnosti.. A vda líí, v jakém asi stavu a s jakými evropské národy v dob vlastnostmi pedstavuje si Krista. Kterak tou dobou vypadalo to asi v Germanii, na píklad? Drobní kmenové s knížaty a náelníky, za doby Césarovy ješt zpola koovní, bez zvláštního území, tedy i bez z a- ízení spoleenských po našem smyslu, na zpsob kmen indiánských... *) Jestli Germánové žili jako Indiáni, jak to mohlo vypadat teprv se Slovany? Nejvtší národ v Evrop je uencm pravou hádankou. Do pátého a šestého stol. není o nm v pramenech nikde slechu. A znenadání zaujímá prostranství zšíe pl Evropy. Jak je to možná? Pisthoval se, arci. Le nikde o té ohromné události není nejmenší zpráviky. Jak to vysvtlit? *) Arnold: Deutsche Urzeit".

19 Zase Vda vysvtluje, jak umí. Zase si pomáhá domnnkou. Líí, jak si pedstavuje národ, který se mohl do území pisthovat, aby to nikdo nezpozoroval. Národ v jakémsi podivném, nedozralém, prvotném stavu. Hádanku, jak se mohli Slované nikým nepozorováni tak rozšíit, teba vysvtliti pedevším nedostatkem pospolitého u nich života. N e- dospli ješt, utvoit uzavené obce a jednotky osobité, jež by byly schopny odpor vzbudit nebo pekonat, nýbrž množství jich bylo rozptýleno ve Všecko by hrálo. své prvky...*) Klín klínem se vyhání, domnnka domnnku vysvtluje. Zmatek zpráv vysvtluje se sthováním, sthování zase zvláštním,, stavem" národ. Chyba je leda, smyšlenka neopená nijak skuteností má krátký dech. Domnnky Vdy, sotva vysloveny, samy se vyvracejí. Doklady se nacházejí, jež domnnky uenc nadobro odstavují. Národové na sever, západ i východ ímské íše nejsou koovní, ale vesms usedlí. Nejsou v žádném prvotném stavu nevyvinutém, ale mají svá z i z e n í spoleenská, svá msta, hrady, vesnice a pevnosti mají své stavy a tídy, svá knížata, svá vojska, své knze a svoji šlechtu, své mravy a obyeje velmi ustálené. Zkrátka stojí dávno na jistém vyšším stupni vývoje. Kdo že to praví? Svdek velmi spolehlivý, který nevypravuje, co snad jen slyšel a jak si usmyslil, ale co sám vidl a zažil! Stízlivý muž, vojevdce, politik a diplomat, duch vynikající, pýcha své doby *) Miillenhoff: Deutsche Alterthiimer". 2*

20 i lovenstva, Julius César! Na každé stránce svých spis podává živý protest proti fantasiím píliš horliv vykládající" vdy. Na severu Alp vyjednává César mezi rozškádlenými sousedy. Rzné osobnosti tu vystupují. Také njaký Dumnorix" (!), náelník Gallský. Jest prý smlosti svrchované, velké u lidu vážnosti a novot žádostivý. Po mnohá léta prý má cla i ostatní všecky dchody Hediiú za malý peníz najaty, ponvadž podává-li dražbou on, více podati nikdo se neodvažuje... *) ^de lidé mají své,, dchody", kde je možnost, dchody,, najímat" a kde se o tch vcech rozhoduje., dražbou", tam pece neteba dalších doklad, jsou-li spoleenské pomry národa zízeny i nic! Na severním behu, v sousedství Redon a Aulerk sídlili njací Venetové. Také iperný,, národ". Venetové a spolu ostatní obce, dovdvše se o píchodu Césarov, dle velikosti nebezpeí, válku strojitia obzvlášt to, co k poteb lodní náleží opatiti, jmou se... Tak se uradivše, msta ohrazují, obilí z ddin do mst svážejí, lodi do Venetska co nejvíc mohou shánjí. Spoleníky sob k té válce... pipojují... Všude msta stavná, hrazená, všude vláda o poádku vcí rozhodující, všude práce rozdlená, organisovaná. Nebo jest to gallským obyejem, že tam pocestné i bezdn zastavují a co by *) César O válce Gallské".

21 kdo z tch o emkoli byl uslyšel neb zvdl, se v y- ptávají a trhovníky v mstech lid obstupuje a odkudby picházeli a eho se tam byli dovdli, vypravovati nutká... Idylla z malomstského života stedoevropského ped 2000 lety! Pocestní klidn si chodí od msta k mstu, cizinci picházejí na trhy do zem a jsou obstupováni a vyptáváni. Nežije-li se tak na venkovských místech po Evrop dosud? Ejhle, jak málo v celku mní se základní formy spoleenské v život národ! Dnes v dob páry a elektiny jako za Julia Césara! A jako na západ a na severu jsou pevné usedlé pomry, je zízen život i stát také u národ na Východ. Sám (César) po zasedání na soudu v pedalpské Gallii do 1 1 1 y r i k o n se odebere, ježto slyšel, že se pomezný díl Provincie nábhy Pirust spušuje. Tam pišed o b c e m vojáky p o- s t a v i t i uloží a v jisté místo jim se s j í t i káže. Pirusté o tom zpraveni byvše, vyslance k nmu vypraví, aby oznámili, že nic toho všeho veejným usnesením se nestalo a že hotovi jsou se prohlašují, všemi mrami škodu nahraditi... Kdekoli zavadíš, doklad na dokladu. Žádné mlžiny národ, žádné prvotné, nejasné, teprv se rodící, mkké spoleenské prvotiny, ale zcela vyvinuté, ustálené a tvrdé pomry vzdlanostní, pevné státy, kolemkol obklopující mohutnou íši f^ímskou. A nejen u Césara! Také u druhých mnohem starších autor lze doklad se dobrati. Ti rzní Illyrové, Dakové, Thrakové, Markomané, Scythové etc. pes to, že u Rek a íman jméno-

22 váni jsou barbary («= cizinci), mají svj usedlý a spoádaný, ke znanému stupni vývoje dosplý život národní. A dá-li se vbec jinak mysliti? Vkol ve svtovém sousedství vrcholí staré kultury podivuhodnými projevy ducha a síly, kvetou nejen klassické ecko a svtovládný ím, ale jsou tisícileté vzdlanosti Egypta, Asyrie, Persie, jsou hluboko v Asii kultury indická, mongolská, ínská. Jenom v Evrop, v samém sousedství božské Hellady pedpokládá se tichá pítomnost nesmírného njakého národa za stavu neslýchané, docela mimoádné, strnulé prvopoátenosti! Možno-li srovnat s dvody rozumu takovou domnnku? D D

IV. ZDDNÁ PEDSTAVA. Jisto je, pedstava o sthování národ nevznikla teprve vera. Nevymyslila ji dnešní vda. Sama ji hotovou, utkvlou, zdánliv jasnou a nepochybnou pijala. Zvykla jí. A emu zvyknem, nepekáží nám. A co nám nepekáží, nevidíme potebu blíže ohledávati. Tak se dostalo sthování národ" do Vdy. Pedstava o národech se sthujících je tak stará jako samo písemnictvo. Táhne se zprávami od nejstarších as. Málem tak stará jako pojem o slunci, které se toí kolem zem. Je to ddictví vk. Staí nahlédnouti do starých kronik. Už starší pisatelé mluví o národech, kteí se sthovali z krc je do kraje, zrovna tak jako o nich mluví dnešní vda, A kdo by také pedešlého lidu našeho zpsob a pojití, rozliné války a obyeje, z k r a- jiny do krajiny pesthování, znáti a zvdti mohl, kdyby se to všecko v kronikách nám od pedk zstavených nenacházelo?... táže se už starý Hájek. A srovnav rzné prameny a vybrav z nich, co se mu nejvíc podobným pravd zdálo, zaznamenal Hájek, jak asi on za své doby pedstavoval

24 si pvod Slovákuov", od nichž prý echové pošu". Syn Noemv Javan (syn Jafetv) s synem svým JeHsú do krajin plnoních se obrátil, t. j. do Illyrska a osadil se pi moi, kteréž od téhož Javána zváno Jonické. Neb Židé jazykem svým lid ecký, kterýž od Javána pošel, Javany jmenují. A od Selisy, syna Javanova, pošli jsú Slováci a ti hned vedle Rekv západní zem obdrželi, jako Slovensku, ecku, Charvatskú, Bulharsku, Bosenskú. Valašku, Rusku a Moskevskú... A ti hned tak všecku oblast dlouhé vky obývali a zalidnili, že jim brzo tsná byla... O njaké století pozdjší historik Pšina z e- chorodu mohl být po smyslu dnešní vdy už krititjším. Ml aspo bohatší výbr pramen a vyškolenjší rozhled. Zaíná svj,,moravopis" také ješt od archy Noemovy, ale shledává už, že ve mnohém se svými pedchdci srovnávati se nemže, ježto ve svých zdáních hrub daleko s pravdou se pomíjí, což Moravopis dokáže... A dokazuje. Slované nikoliv od Javana, nýbrž od Mozocha, vnuka Jafetova pocházejí. Ten s lidem svým až k ernému moi se uchýlil. A tu osadivše se i pi pokoji zstával a v brzkém asu vzrostl v lid a národ veliký. A mstu, které založil^^mozochov, jméno dal... (Moskva?) U Jozefa, Plinia, Strabona jméno M a z a c a se nachází, u Ptolomea M a z a, u jiných M e z a- c a a pod. A odtud usuzuje eský uenec sedmnáctého vku: Nkteí sice vlastním jménem dle dialektu svého Moschicos neb Mosinaccos je

25 (Slovany) nazývali, jiní od mst, kde obývali, jako ku p. Tanaitor, Coraxinos, Borysthenidos, Tyriges et Volgaros etc. je jmenovali... hlavním jménem Sarmatos, jinak Henetos... A Vda devatenáctého a dvacátého vku? Ve mnohém ovšem dále pokroila. Netroufá si už navazovati na zprávy prvního a nejstaršího pramene. Bible. Pechází mlením, co a jak bylo po veliké Potop s praotci kmen, kteí vyšli z archy Noemovy. Také o velikém rozchodu národ od stavby vže Babylonské se nezmifíuje. Nedovoluje jí to, co nazývá svou,, kritikou" a dovolává se písn jenom svdectví, jež nazývá prameny historickými". Le základný pojem, starou pedstavu o národech,,, kteí se sthovali ž kraje do kraje", zachovala pec. Pedstava tradiní píliš silná, ddictví píliš ctihodné. Dodnes mluví vda o njaké,, kolébce" lidstva, která prý stála na východ. Plemeno lidské za plemenem, národ za národem hrnuli se odtud dlúhým tahem do Evropy. A ješt v dob, kde všecka Evropa, Asie i Afrika dle všech poznatku rozumových byly dávno osazeny národy usedlými, pevn zízenými, mluví Vda o velikém národ ve stavu neslýchaném, prvkovém, jenž prý se vyskytl nad jiné poetný a silný a všecky ve stední Avrop usedlé národy z jích sídel vytlail". Vda vykládá, a všechen vzdlaný svt výklad ochotn optuje. Pro by neoptoval? Nikomu pec nepekáží, co a jak bylo i nebylo s evropskými sousedy ímské íše v dob okolo Krista! DG

v. NESROVNALOSTI. A vda nelenila. Všemožn se utvrzovala v názoru pijatém. Kde jaká záminka byla uznána dokladem. Národové se sthovali! Pejete si doklad? Zde: píbuznost jazyk, na piklad!... A vykládáno, jak prý mohlo vše pijíti. Jsou si tolik píbuzný nkteré evropské jazyky s asijskými. Pro? Kolébka národ stála asi nkde ve stední Asii. Odtud za pravku národ za národem do Evropy se sthoval. Jak to bylo možno? Prameny o tom svdí. Prameny uvádjí jména téhož národa na místech nejrznjších. Prameny mluví samy o sthování. Tu je národ na Rýn, tu na Labi, jednou na severu, zase na jihu, na východ i na západ. Tak peskakují v pramenech s místa na místo tu Bojové, tu Gotové, Markomané a Longobardi, Herulové a jiní a jiní. Není-li to sthování, co je to? A víc! Pijde si cizí národ a v míst docela novém založí íši. Avai na Dunaji, Gotové v Jižní Itálii, Vandali ve Španlích, v severní Africe a pod. Nic jinak! Obecná sthovaka národ! Hle, mapa Evropy starovká! A mapa z nové doby! Z konce

dokonce jiný obraz tu a jiný tam, jiná jména, jiné íše, jiní národové! Kam se podli staí? Kde se vzali noví? Sthovali se. Tak jednoduchá vc! Prosté slvko a vysvtlí všecko. Jedni se pisthovali, druzí se vysthovali. A Slované se pisthovali na místa, kde ped tím sedli národové jiní. A ti jiní se zase odsthovali nkam jinam. Kam? O to si nelamte hlavu. Prameny tak praví a to dostaí. A Vda stává se výmluvnou. Vypravuje o njakém cyklonu", jaký obas prý zachvacuje živel lidský a zamíchá jím na povrchu zem, zpehází národy s místa na místo, penáší je hrav pes hory, doly. Cyklon! Slovo je nalezeno, vc vysvtlena. 27 Nejde Vám snad vc dosti na rozum? Píbuznost jazyk! Což si není lidské plém vlastn všecko pibuzno? A dnešní stav lidstva, i snad to není jen výsledek dlouhého vývoje z jakéhos nám už nepovdomého prvotného stavu? A prvotný lovk, kdy a kdekoliv sídlil, zdaž neml poteby nejprvotnjší, prajednoduché, pírodn? A prvotní poteby lidského života nejsou-li vlastn ve všech koninách tém stejný? A není-ii pirozeno, jestli stejná poteba pi stejném orgánu v pírod nachází i stejný výraz? A jazyk prvotného lovka, že byl ve všech koninách zem vlastn stejný, jako je stejný všude švehol ptactva, bzukot hmyzu a hlasy jiných živoich téhož rodu?*) Co však se zprávami pramen? Herulové jednou na Rýn, pak na Dnpru, tu ve Skandinávii a zase v Itálii!... *) Dr. Táuber: Ursprache und Urbegriffe. Ortsnamen und sprachwissenschaft, Zurich 1909.

28 Po ne? Což za jiných dob, nám mnoliem bližších a jasnjších, nebylo vídat totéž? Za války ticetileté Švédové ádí po celé stední Evrop, tu drancují na severu, tu na jihu, na východ a západ. A Francouzi za Bonaparta? i to nebyl nejhybnjší,, národ" na svt? Na Rýn, na Labi, v Itálii, ve Španlích, v Egypt a zase v Rusku? Uinní Htrulové! A nové íše, zakládané v dalekých koninách?... Což od poátku nového vku nezakládají nové íše v koninách nejvzdálenjších, až zámoských, tu Španlé, tu Portugalci, Holanané a po nich druzi a druzí? A pece ani národu španlskému, ani portugalskému, holandskému i anglickému, víibec žádnému národu sebe více podnikavému nikdy ani nenapadlo ze své domoviny se vysthovat!... Tak usuzujete asi podle prostého rozumu. Jaká opovážlivost! Vda pec usoudila jinak. A máte-li právo na njaký svj zvláštní úsudek, kde jednou promluvila Vda? Ani starou mapu Evropy jí nevezmete. Stará jména, staí národové! Byli tu jednou Kelti, Gallové, lllyrové, Thrakové, Dakové a jiní! Byli a nejsou. Jiní zaujali jejich místa!... Jméno není národ! namítáte. S asy a pomry jména se mní. Krev proudí dále etzem, pokolení, národ zstává. Nové pomry, nová mapa, nová jména. Byli Gallové, jsou Francouzi, byli Keltové, Germáni, lllyrové, Thrakové, jsou Angliani, Nmci, Slované a j. patra své hlasatelny. A Vda káže s Francouzi jsou bývalí Gallové, to je jisto. Jsou smíšená krev, nový národ. Také Angliané tak vznikli z rzných živl a jiní moderní národové.

To je známo. O Slovanech nic podobného se neví!... 29 A pece nemže být se Slovany jinak. Sedí od vk na svém míst. Kdo to praví? Zákon pírody. ' Lidská krev neprší s nebe. Ani netee z kraje do kraje, jako potoky a eky. Je vázána k pd, zde se rozplozuje, mísí se a nové pomry utváí. A Bojové a Markomani, kteí kdysi byli usazeni v echách? Jsou bezpochyby nahodilá dobová jména našich pedk. pišli? Jak by k tm jménm naši pedkové byli Jak už se ke jménu pichází. Nikdo neví, jak. Pro týž národ jednou se zove Gally, podruhé Franky? Pro Nmci nám Slovanm jsou Nmci, Madfarm Némety, Vlachm Tedeschi, Francouzm Allemany a žádnému druhému národu tím, ]m se nazývají sami: Deutsche? Za Vratislava echové bojovali v Itálii a sluli tu Bohémy, za Radeckého sluli Rakušany, za as starších na jiných výpravách jednou Boji, jindy Markomany. Pro? Kdož to ví! Vdomosti minula jsou chatrné. Jen tolik je jisto, nesthoval se nikdy žádný národ! Nemohl se nikdy sthovat! A Maai, jak pišli do Evropy? A Turci? Jako jiné válené výpravy pišli jinam. Pišli, podmanili tuzemce, dali zízení, vnutili formy života, mravy i jazyk! Žádný,, národ" maarský ani turecký se nikam nesthoval. A eská zem! Bývala kdysi všecka slovanská! A dnes je s tetinu znmena. Celé území

30 zmnilo ^ obyvatele. Bývali tu echové, jsou Nmci, echové se vysthovali. Nmci pišli... Množství ech odešlo, množství Nmc pišlo, ale žádný národ" se nesthoval, ani n- mecký, ani eský. Vše ostatní vnitním pochod e m se udalo. Mnoho Slovan se ponmilo, snad i mnohý Nmec se poslovanil. Živly se prostoupily. V djinách a v pírod to tak chodí. Jeden živel zmohutní, druhý seslábne, tetí docela se rozplyne v pomrech nových. Kam se podl nkdejší slovanský živel v Pomoansku, v Prusku, na celém dolním Labi? Je tentam. A pece nikam se nesthoval. Zmizel pochodem djin. A ten pochod za všech dob ídil se s t e j n ý m i zákony, pirozenými, živelnými... Vše možno! Vda však uznala jinak za dobré. Usmyslila, aby pro starou dobu platil jiný zákon v pírod, nežli pro novou. V nové dob pomry národní upravují se podle zákon živelných. Tolik poznáváme. Živly se spolu srážejí, prostupují se všelijak, pemáhají se a perozují. Ze starých národ vznikají noví. Le za staré doby bylo prý jinak. Národové tehdy s místa na místo se sthovali. Nemúžete-li rozumem pochopit, tedy vte! Ejhle, vda! í3'o a