Stedoškolská odborná innost 2008/2009 Obor 15 teorie kultury, umní a umlecké tvorby Problémy dtí cizinc s osvojováním si zvukové stránky eského jazyka Autor: Gaby Khazalová Gymnázium, Brno-ekovice, Terezy Novákové 2 621 00 Brno, sexta B Konzultanti práce: Mgr. Michaela Straková PhDr. Eva Rusínová Brno 2009
Prohlašuji tímto, že jsem práci vypracovala samostatn pod vedením Mgr. Michaely Strakové a uvedla v seznamu použité literatury veškerou použitou literaturu a další informaní zdroje. V Brn dne Gaby Khazalová 2
Anotace Tématem mé práce v rámci stedoškolské odborné innosti jsou problémy dtí cizinc s osvojováním si zvukové stránky eského jazyka. Mým cílem bylo prozkoumat dovednosti tchto dtí v rámci vdních disciplín fonetiky a fonologie. Nejprve jsem si urila hypotézy, tj. stanovení pravdpodobných jev, které iní žákm potíže. Ve své práci chci tyto hypotézy potvrdit nebo naopak vyvrátit. Výzkum se týkal žák navštvujících II. stupe ZŠ nebo nižší stupe víceletých gymnázií. Dalším kritériem pro mne byla délka pobytu v R, tj. zhruba dva roky. Žáky jsem rozdlila do dvou kategorií, a to východní Evropa a Asie. Mým dalším cílem je urit rozdíly podle národnosti cizinc a z toho poté vyvodit problematické rysy celé jazykové skupiny. Chtla bych tedy na základ výzkumu zjistit problematické jevy v oblasti fonetiky a fonologie, jež iní potíže dtem cizinc, které si osvojují eský jazyk. 3
Obsah: 1. Úvod 5 2. Teoretická ást 7 2.1. Cíle práce 7 2.2. Zvuková stránka jazyka 8 2.3. Soustava eských hlásek 10 2.3.1. Samohlásky 10 2.3.2. Souhlásky 11 2.4. Fonetika a fonologie 12 2.4.1. Historie 12 2.4.2. Charakteristika 13 2.4.3. Pracovní hypotézy 15 2.5. Problematika cizinc a jejich výbr 18 2.6. Výbr vhodného textu 20 3. Praktická ást 21 3.1. Fonetická transkripce 21 3.1.1. Znaky fonetické transkripce 21 3.1.2. Fonetická transkripce textu 22 3.1.3. Fonetická transkripce jednotlivých nahrávek ei 23 3.1.3.1. První skupina 24 3.1.3.2. Druhá skupina 29 4. Výsledky šetení 35 4.1. Shrnutí problematických jev pro celou skupinu 35 4.2. Srovnání výsledk a hypotéz 38 5. Závr 40 6. Použitá literatura 42 4
1. Úvod Jako téma pro svou stedoškolskou odbornou innost jsem zvolila problémy dtí cizinc s osvojováním si zvukové stránky eského jazyka, kteí pobývají v R, a uí se tedy eský jazyk. Zabývala jsem se samotnými vdními disciplínami fonetikou a fonologií eštiny a dále žáky, kteí byli subjekty mého výzkumu. Toto téma jsem si zvolila pedevším kvli aktuálnímu rstu imigrace do R. Podle statistik eského statistického úadu vydaných k 31.12.2007 mají v naší zemi nejvtší zastoupení pisthovalci z Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, Ruska, Polska, Nmecka, Moldavska, Bulharska, Mongolska a íny. Dti tchto imigrant se uí esky a mým cílem bylo zmapovat jejich jazykové znalosti z pohledu fonetiky a fonologie. Prvním krokem byl výbr žák, kterých se mj výzkum týkal. Stanovila jsem si jistá kritéria, aby výsledky mé práce byly relevantní, a ne zavádjící. Délka pobytu v R musela být zhruba dva roky, aby jazykové znalosti respondent byly pibližn na stejné úrovni. Záleží samozejm také na ostatních faktorech, jako je nadání dítte, rodinné zázemí, kvalita výuky ve škole atd. Tyto ukazatele jsou však u každé osobnosti odlišné, proto je nelze brát v potaz. Mou druhou podmínkou byl vk žáka, resp. tída, kterou navštvuje. Hledala jsem dti na druhém stupni ZŠ a nižším stupni víceletých gymnázií, tj. vk pibližn 11 15 let. Mým cílem nebylo pouze zjistit problémy, se kterými se potýká každý žák zvláš, ale naopak urit, jaké jevy iní potíže celé skupin. Zde se dostávám k rozdlení respondent na dv skupiny, a to východní Evropa a Asie. Toto dlení souvisí s již zmínnou statistikou SÚ, která uruje top státních obanství imigrant v R. Ze svých osobních zkušeností, získaných pi provádní výzkumu a seznamovaní se s danou problematikou, jsem zjistila, že brnnské školy navštvují pevážn imigranti z Ukrajiny a Vietnamu. Proto také tyto dti tvoí pevážnou ást mého šetení. Dále jsem s pomocí své konzultantky stanovila jevy z oblasti fonetiky a fonologie, které by teoreticky mly cizincm dlat problémy. V závru práce chci tyto hypotézy potvrdit, i vyvrátit. Jádrem mé práce je však výzkum jako takový, díky kterému jsem poté byla schopna zjistit už zmínné problematické jevy a pokusit se aplikovat výsledky jednotlivých žák na celou jazykovou skupinu. Úkolem respondent bylo peíst text, který jsem nahrála na diktafon, a poté zkoumala jejich mluvený projev. 5
Dti cizinc, kteí se uí esky, se potýkají s problémy správné výslovnosti. Fonetika a fonologie se zabývají zvukovou stránkou ei. Ve své práci jsem na skupin respondent zjistila, co pesn jim iní potíže, jaké jsou rozdíly v mluvené podob eského jazyka u Ukrajince a Vietnamce a na co by se tím pádem mli vyuující našeho mateského jazyka zamit. 6
2. Teoretická ást 2.1. Cíle práce Fonetika a fonologie eského jazyka jsou vdní disciplíny, pod kterými si málokdo dokáže nco pedstavit. Mým osobním cílem bylo zjistit, ím pesn se zabývají a své získané znalosti poté aplikovat v praxi. Nejprve chci tedy ty, kteí budou moji práci íst, s fonetikou a fonologií seznámit, podat ji ve srozumitelné podob. V souasné dob existují uebnice eštiny, které tyto dv vdy shrnují jen krátce pár ádky, nebo naopak ty, které jsou urené pro studenty vysokých škol a které jsou pro laika píliš složité až nesrozumitelné. Ve své práci se tedy budu tmito disciplínami zabývat, tak aby byl text srozumitelný pro tenáe, který v tomto oboru nemá žádné zkušenosti. Mým hlavním cílem však bylo tyto získané znalosti z oboru využít v praxi. eština je náš mateský jazyk, proto si mnohdy neuvdomujeme a ani nad tím nepemýšlíme, jakou podobu má naše e. Tímto se však zabývá fonetika a fonologie. Dležitost tchto obor se podle m bude v budoucnu zvyšovat, vzhledem k souasnému rstu imigrace se tento problém totiž stává ješt více aktuálním. Já jsem se zamila na dti imigrant, pro nž není eština mateským jazykem, kteí se pisthovali do eské republiky, žijí zde, a tudíž je pro n znalost eštiny velmi dležitá, k dorozumívání je nezbytná. Pi své práci jsem navštívila školy, kde se tyto dti eský jazyk uí. Zamila jsem se na mluvenou podobu, ne na psanou, protože ta je podle m v dorozumívání se dležitjší. A zde se opt dostávám k fonetice a fonologii, tj. vdám, které se zabývají zvukovou stránkou ei. Mým primárním cílem bylo zjistit, jaké jsou problematické jevy, se kterými se dti potýkají. Nejprve jsem mla jistou pedstavu o tom, jaké to budou. S pomocí své konzultantky jsem tedy urila pravdpodobné úkazy, které by jim mohly init potíže. Ve svém výzkumu jsem chtla zjistit, zda tomu tak opravdu je, tzn. potvrdit, i vyvrátit pedem urené hypotézy. 7
Každá úrove projevu jazyka se liší žák od žáka, já jsem se touto prací snažila výsledky generalizovat; aplikovat výsledky výzkumu u jednotlivých žák na celou skupinu. Pes tuto mou snahu však výsledky nemusí být všeobecn platné vzhledem k potu dtí v mé experimentální skupin. Ráda bych zde podala vysvtlení na konkrétním píkladu slovanských jazyk. Je logické, že dtem z Ukrajiny (i jiných stát východní Evropy) budou dlat problémy jiné jevy než dtem z Vietnamu. Proto pokud mám ve svém výzkumu nap. pt respondent z Ukrajiny, nejprve zjistím, co iní potíže každému z nich, a poté tyto závry zevšeobecním na celou jazykovou skupinu, tj. slovanské jazyky. Mým cílem je tedy poukázat na rozdíly mezi jednotlivými národy, resp. jazykovými skupinami. Mým osobním cílem bylo se seznámit s obory fonetiky a fonologie, aspo ásten proniknout do jejich problematiky. Pojmout tyto vdní disciplíny v celé své šíi by pro m bylo až nadlidským úkolem. Chtla jsem však také, aby moje práce byla užitená také nkomu jinému. Rozhodla jsem se tedy, že ji nabídnu školám, pevážn tm, které jsem navštívila vzhledem k vyššímu potu cizinc. Problémy, které jsem ve své práci nastínila, by mohly pomoci uitelm, kteí vyuují eský jazyk cizince, aby vdli, na co se zamit. 2.2. Zvuková stránka jazyka Zabývá se jí fonetika a fonologie. Základní zvuky lidské ei, z nichž skládáme slova, se nazývají hlásky. Je to nejmenší, dále už nedlitelná mluvidly vytváená artikulan akustická realita jazyka, pedstavující základní zvukový prvek konkrétního jazyka 1 (B. Hála, 1962). Tato definice je starší a ne zcela pesná, dnes je to podle této definice až slabika, která je vtšinou tvoena více než jednou hláskou. V psaném projevu je zaznamenáváme literami (písmeny), vtšinou má každá hláska jednu píslušnou literu. 1 Krmová, M. Fonetika a fonologie, Zvuková stavba souasné eštiny. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, 1992. ISBN 80-210-0137-2 8
Mluvní orgány lze rozdlit do tí skupin: 1) Ústrojí respiraní (dýchací): Pro eový projev je nejvýhodnjší dýchání smíšené, pi nmž jsou zapojeny mezižeberní svaly i bránice. Mluvní projev se realizuje pi výdechu, který zajišuje tlak v hrtanu, což je nezbytné pro vznik hlasu. Spoteba dechu se u vyslovení jednotlivých hlásek liší; nejvíce spotebují vokály, sykavky a [h], [f], [x], nejmén naopak [l]. 2) Ústrojí fonaní (hlasové): Je uloženo v hrtanu a probíhá zde tvorba hlasu. Základem jsou tzv. hlasivky, dva pružné vazy mezi chrupavkami v hrtanu. Napínají se i povolují, sbližují i oddalují, výdechovým proudem z plic se rozkmitají a vzniká tón. Mezi hlasivkami se pi ei vytvoí tzv. hlasivková štrbina (glottis). Hlasivky však nepracují pi ei stejn: a) klidn rozeveny jako pi dýchání: [], [s], [š], [x] b) kmitání pi lehkém piblížení hlasivek vytváejí hlasnost (znlost): všechny znlé souhlásky c) tsné sblížení, ale bez kmit: [p], [t], [], [k] d) kmitání tsn sblížených hlasivek: vokály e) sblíženy a kmitají pomaleji: [h] f) oddalují se a nekmitají: šepot g) tzv. aspirace (pídech) je tení vzduchu o okraje ásti hlasivek: v eštin pouze náhodn, známe nap. z nminy 3) Ústrojí modifikaní (artikulaní): Hlas se v nm pevádí na e, je uloženo nad hrtanem a skládá se ze tí dutin. a) dutina hrdelní (laryngální): zmny objemu dutiny se uplatují hlavn pi tvorb vokál b) dutina nosní (nazální): rezonanní místo pi výslovnosti nosních hlásek [m], [n], [], [ ], [] c) dutina ústní (orální): rezonanní prostor pítomen pi realizace každé hlásky, jsou zde uloženy aktivní i pasivní orgány: aktivní: jazyk (lingua), rty (labia), nkdy hlasivky pasivní: zadní patro (=mkké, velum), pední patro (=tvrdé, palatum), dásn (alveoly), zuby (dentes) 9
2.3. Soustava eských hlásek 2.3.1. Samohlásky (vokály) Jsou to hlásky artikulované pi volnému prchodu dechového proudu, dají se zpívat (tóny) a ústa jsou otevena. V eštin existuje 10 foném: a, e, i, o, u, á, é, í, é, ú a jim odpovídá 14 grafém: navíc y, ý,,. Charakteristické rysy: 1) paraleln vedle sebe existují dvojice krátkých a dlouhých funkní z hlediska distinktivní funkce, protože rozlišuje slova jinak stejn znjící, p. dráha drahá 2) jsou nenosové jsou ústní, tím pádem se tvoí bez rezonance nosní dutiny, mkké patro zaujímá aktivní polohu a uzavírá vstup do dutiny nosní. 3) jsou nenapjaté tj. tvoené bez mimoádného naptí artikulaního svalstva 4) jsou neutrální, tj. ani zavené, ani otevené rozdíl mezi zavenou a otevenou variantou vzniká rozdílem v posunu jazyka v horizontálním smru Porušení i nedodržování tchto rys zpsobuje nedbalá výslovnost spisovné eštiny, poslucha ji hodnotí negativn a pociuje ji jako výslovnost cizí. Dvojhlásky (diftongy) vznikají spojením dvou samohlásek. Jsou obvykle tvoeny jedním vokálem (samohláskou) a jedním polovokálem (polosamohláskou - vyznauje se nižší mírou sonority než samohláska), piemž polovokál mže být bu na první, nebo na druhé pozici. V eštin jsou diftongy vždy klesavé, tj. polovokál na druhé pozici. 1) eská dvojhláska [ou] 2) v pejatých slovech: [au], [eu] Základní klasifikace samohlásek v eštin Podle polohy jazyka pední stední zadní vysoké í, i u,ú stedové é,e o,ó nízké a,á Podle postavení rt nezaokrouhlené zaokrouhlené 10
2.3.2. Souhlásky (konsonanty) Jsou to hlásky artikulované, když výdechový proud naráží na pekážku, nedají se zpívat (šumy) a ústa jsou pivena. V eštin je 25 souhlásek: b, c,, d,, f, g, h, ch, j, k, l, m, n,, p, r,, s, š, t,, v, z, ž. Foném ch je zapisován pomocí dvou grafém c+h, v pejatých slovech jsou ješt dále grafémy x, q, w. Artikulace konsonant Podle místa artikulace rozeznáváme tyto skupiny souhlásek: 1) Souhlásky retné (labiální) dlí se na bilabiální (obouretné) [p, b, m] a labiodentální (retozubné) [f, v, ] Souhlásky dásové (alveolární) - dlí se na pedodásové (prealveolární) [t, d, n, s, z, c,,, l, r] a zadodásové (postalveolární) [š, ž,, 3) Souhlásky pedopatrové (palatální) [,,, j] 4) Souhlásky zadopatrové (velární) [k, g, x, ] Souhlásky hrtanové (laryngální) [h, Podle artikulujícího orgánu dlíme na: 1) Závrové souhlásky (okluzívy) [p, b, m,, t, d, n,,,, k, g,, 2) Polozávrové souhlásky (semiokluzívy) [c,,, 3) Úžinové souhlásky (konstriktivy) stedové [f, v, s, z, š, ž, j, x, h, ], laterální [l], vibranty [r, ] Podle innosti hlasivek: 1) znlé hlasivky se rozkmitají 2) neznlé hlasivky se nerozkmitají Dále rozlišujeme souhlásky párové, které jsou vždy ve dvojici znlá - neznlá a souhlásky jedinené, které nemají neznlý protjšek, tudíž jsou vždy znlé. Párové Neznlé f p t s š k ch c[ts] [tš] Znlé v b d z ž g h c[dz] [dž] Podle úasti nosní dutiny: 1) Souhlásky nosní (nazální) [m, n,,, ] 2) Souhlásky ústní všechny ostatní 11
2.4. Fonetika a fonologie 2.4.1. Historie První dílo týkající se fonetiky a fonologie vzniklo poátkem 15. století. Jeho nálezcem je F. Palacký, který ho nazval Orthografia Bohemica a zárove ho pipsal Janu Husovi. Fonetika jako vdní specializovaná disciplína však vzniká v 1. polovin 19. století; zakladatelem byl J. E. Purkyn. Jako fonetik zastávající poslechovou metodu vstoupil do historie A. Frinta, jehož Novoeská výslovnost byla prvním systematickým popisem eského jazyka. Druhým smrem, fonetikou experimentální, se zabýval J. Chlumský. Jeho žákem a nástupcem se stal náš pravdpodobn nejvýznamnjší fonetik B. Hála. Publikoval mnoho prací a jeho vdecká aktivita se nejvíce rozvinula až za 2. svtové války a po ní. Vývoj experimentálních fonetických metod stále více zatlaoval do pozadí lingvistický pohled a pibližoval fonetiku do sféry fyziky a fyziologie. Tohle vyvolalo v Pražském lingvistickém kroužku znaný nesouhlas. (Reprezentantem tohoto nového smru byl na vídeské univerzit N. Trubecký, profesor slavistiky v Brn a anglistiky na pražské univerzit.) Zaali zkoumat nejmenší zvukové jednotky z hlediska distinktivní funkce a vytvoili tak nauku o fonémech, fonologii. 12
2.4.2. Charakteristika Zvukovou stránkou jazyka se zabývají dv vdní disciplíny: fonetika a fonologie. Zkoumají proces penosu informace pomocí jazykových prostedk. Zatímco fonetika se zajímá o všechny zvuky užité pi eí, fonologie se soustedí pouze na ty, které mají tzv. distinktivní funkci, tj. díky kterým rozlišujeme význam. Dnes dochází ke spolupráci pedstavitel obou tchto vdních disciplín, fonologie opírá svá zjištní o poznatky z fonetiky a naopak fonetika využívá fonologických závr pro vysvtlení svých poznatk. Bohuslav Hála, nejvýznamnjší osobnost eské fonetiky starší generace, definoval fonetiku takto: Je to lingvistická vdní disciplína, která zkoumá, popisuje a hodnotí auditivní prostedky sociální komunikace lidskou eí, a to z hlediska teoretického vdeckého poznání i jeho praktické aplikace ve spolenosti. 2 Zkoumá zvukový signál ze tí hledisek: 1) hledisko fyziologicko-artikulaní se zabývá pohledem na tvorbu zvukového signálu, výsledkem je popis tvoení jednotlivých hlásek a jejich spojování, 2) hledisko akustické zkoumá již výsledný zvuk - výslovnost mluvího, akustika zvukových signál je dležitým poznatkem pro fonologii, 3) hledisko funkní se zamuje na ty zvuky, kterou jsou nepostradatelné pro sluchový vjem fonetika, zde se nejvíce blíží fonologii. Fonetika zabývající se základními problémy lidské ei se nazývá obecná, dále existuje speciální, která sleduje konkrétní jazyk a jeho spisovnou i nespisovnou podobu. Porovnáváním stavby dvou rozdílných jazyk se zabývá fonetika srovnávací, využívá se zejména pi výuce cizích jazyk. Historická fonetika aplikuje své nynjší poznatky na historický vývoj jazyka. 2 Krmová, M. Fonetika a fonologie, Zvuková stavba souasné eštiny. Brno: Masarykova univerzita, filosofická fakulta, 1992. ISBN 80-210-0137-2 13
Fonetická transkripce Existuje nkolik druh, ale vzhledem k tomu, že v každé publikaci byl užit jiný systém, což je ponkud nevýhodné, v roce 1888 byl Mezinárodní fonetickou asociací (API) položen základ pro mezinárodní fonetickou transkripci. Využívá latinky a v podstat každá hláska se vždy oznauje jedním uritým grafickým znakem. Tento systém však vychází ze souboru hlásek západních jazyk, hlavn anglitiny a francouzštiny. Proto se v souasné dob pro eštinu vypracovala obmna pro poteby vdeckých text a také je užíván pepis dialektologický. Vedle fonetického pepisu existuje také fonologická transkripce, pomocí níž zaznamenáváme pouze urité jevy mající fonologickou funkci. Jak jsem již na úvod zmínila, fonologie se zabývá jen tmi zvuky, které mají rozlišovací funkci. Základní jednotkou je foném: Zvukový jazykový prostedek sloužící k odlišení morfém, slov a tvar slov téhož jazyka s rzným významem. Liší se od ostatních foném téhož jazyka nejmén jednou fonologickou distinktivní funkcí. 3 (M. Romportl) Foném tedy není každá hláska, ale pouze ta, která má schopnost distinkce. V souasné dob má eský jazyk 36 foném, jejich poet však není stálý, protože nkteré mžou v prbhu vývoje jazyka zanikat nebo i naopak. Liší se také podle pojetí jednotlivých fonolog. Je-li foném v jazyce reprezentován více hláskami, používáme pro nj termín alofony (varianty fonému). 3 Krmová, M. Fonetika a fonologie, Zvuková stavba souasné eštiny. Brno: Masarykova univerzita, filosofická fakulta, 1992. ISBN 80-210-0137-2 14
2.5. Hypotézy S pomocí své konzultantky PhDr. Evy Rusínové z Kabinetu eštiny pro cizince, Filosofické fakulty MU, jsem stanovila hypotézy pro mj výzkum, tj. pravdpodobné problematické jevy z oblasti fonetiky a fonologie. Toto stanovení bylo poté také rozhodující pro výbr vhodného textu, který je základem mého výzkumu. Mým cílem tedy bylo potvrdit i vyvrátit pedem stanovené hypotézy. Nejprve jsem se zamila na problematiku tchto jev, kterou v práci vysvtluji. Pravdpodobné jevy: 1) Pízvuk Je to zesílení hlasitosti urité dominující slabiky, tzn. že slabiky tedy mžeme z hlediska akcentu rozdlit na pízvuné a nepízvuné. Umístní pízvuku ve slov se u rzných jazyk liší. Proto je pravdpodobné, že tento jev bude init cizincm problémy. eština má tzv. pízvuk stálý, je vázán k první slabice slova. Jako další pípad bych uvedla francouzštinu, kde je akcent na poslední slabice nebo polštinu s pízvukem na pedposlední. Existuje však také tzv. pízvuk volný, kde je pízvuná slabika umisována ve slov rzn, záleží na vlastnostech daného slova. U tchto jazyk se stává, že zesílením špatné slabiky mže být pozmnn význam slova. Pízvuk je tedy v eských slovech dáváme na první slabiku slova = pízvuk hlavní: msto Ve spojení jednoslabiné pedložky s následujícím slovem dáváme pízvuk na pedložku: na stole Naopak pokud se jedná od dvojslabiné pedložky a jejich jednoslabiné podoby, nemívají hlavní pízvuk: mezi domy, kol msta Na liché slabice v troj- a víceslabiných slovech je tzv. pízvuk vedlejší (slabší): pedposlední, ve složeninách: holohlavý V souvislé eí nkteré slova pízvuk vbec nemají, pipojují se totiž k pedcházejícímu pízvunému slovu = enklitika (píklonky), jsou to nap. krátké tvary zájmen (mi, ti, si, m, t, se, mu, ho, jí, ji) a tvary slovesa být (jsem, jsi, bych, byl, bys atd.): ekal jsem tam dlouho. Nikdy bych se nestavil. Další výrazy bez slovního pízvuku se pipojují k následujícímu pízvunému slova = proklitika (pedklonky): Budeš-li se snažit.. Modrá a bílá.. 15
2) Hláska [] Zabývala jsem se astými problémy s výslovností této typicky eské hlásky. Podle artikulace ji zaazujeme do skupiny šumové vibranty (kmitavé hlásky se šumem). Existují dv varianty této souhlásky, a to znlá a neznlá. Znlé stojí na zaátku slova ped vokálem, mezi vokály a v sousedství znlé souhlásky, nap. devo, apík, moe. Neznlé leží na konci slova a v sousedství neznlé souhlásky, nap. zv, ti. Artikulace: Okraje jazyka jsou pitisknuty k patru, hrot jazyka je volný a kmitá. elistní úhel je malý, úžina vznikající proti pedním dásním je úzká a kmity jsou drobné a rychlé. 3) Cizí slova Zvláštní pípad pi výslovnosti pejatých slov pedstavují psané di, ti, ni. Vyslovujeme je totiž [dy, ty, ny], nap. diktát, ministerstvo, titul. 4) Stídání dlouhých a krátkých vokál Cizinci mívají problém s výslovností nap. dlouhého vokálu, který artikulují jako krátký a naopak. 5) Asimilace znlosti Hláska mní svou znlost i neznlost vlivem hlásky sousední. Je nejrozšíenjší souhláskovou zmnou v eštin. Znan odlišuje optický a auditivní obraz slova, protože pravopis zachycuje pvodní morfologické složení a asimilaci znlosti nebere v úvahu. a) uvnit slova: Z + N = NN, N + Z = ZZ (Z znlá, N neznlá) zpívat [spívat] sbor [zbor] Z + J= ZJ, N + j = NJ smna [smnna] zmna [zmnna] b) na rozhraní dvou slov na konci slova se hlásky znlé mní ve svj neznlý protjšek lov [lof] tato párová hláska na konci slova zstává neznlá, pokud je první hláska dalšího slova také neznlá nebo jedinená lov pták [lof pták] lov ryb [lof rip] 16
na konci jednoslabiné pedložky se ped jedinenou hláskou vyslovuje párová znlá nad lesem [nad lesem] párová hláska na konci slova se stává znlou, pokud je první hláska následujícího slova znlá lov zve [lov zvjee] c) zvláštní pípady je zde mnoho zvláštních pípad, ve kterých se však obvykle nechybuje, proto je zde neuvádím 6) m x mn Psané m má být vyslovováno pouze [mn]. msto [mnsto] v zim [v zimn] 7) Sibilanty (sykavé) Jsou po eufonické stránce negativní, psobí na sluch nepíjemným ostrým šumem. s z, š ž 8) dy ty ny x di ti ni Mohou zamovat tyto jednotlivé dvojice. 9) c Zamování tchto dvou hlásek a problémy s jejich výslovností. 17
2.6. Problematika cizinc a jejich výbr Jak jsem již uvedla v úvodu své práce, podle statistik roste poet imigrant v eské republice. Jejich dti navštvují eské školy, uí se eský jazyk, a proto jsem se na tyto dti zamila. Ze svých osobních poznatk a také statistik jsem zjistila, jaké národnostní zastoupení cizinc v R, resp. v Brn, je nejastjší. Zamila jsem se tedy na jazykové dovednosti práv tchto dtí. Nejprve jsem je rozdlila do dvou skupin, a to východní Evropa, kde se mluví slovanskými jazyky. V mém pípad zahrnuje dti z Ukrajiny. Poté skupina Asie, ve které jsou zastoupeny ti rzné státy, a to Mongolsko, Laos a Vietnam. 18
Kritéria pro výbr Musela jsem si urit jisté podmínky pro výbr tchto žák, aby mé výsledky nebyly zavádjící, a zárove, abych byla schopna najít dostatený poet respondent, protože v opaném pípad by výsledky opt nebyly relevantní. Mým prvním kritériem byla délka pobytu v R, tzn. jak dlouho se dít setkává s eštinou, jak dlouho navštvuje eskou školu. Urila jsem ji dva roky, plus minus šest msíc. Druhou podmínkou byl pochopiteln vk žáka, pro m byla spíše urující tída. Hledala jsem tedy dti navštvující druhý stupe ZŠ nebo nižší stupe víceletých gymnázií, tj. vk pibližn 11 15 let. Setkávala jsem se s dalšími aspekty, které ovlivují jazykové znalosti dítte, a to kvalita výuky ve škole, rodinné zázemí, zda dít doma mluví esky i ne, jazykové nadání jednotlivce atd. Tyto faktory však nebylo možné brát v potaz, vzhledem k rozdílnosti u každého žáka. Navštívila jsem celkem tyi ZŠ, kde jsem v rámci výuky výzkum provádla. Evropská základní škola Brno, ejkovická 10, Brno-Vinohrady, 628 00 Základní škola Brno, Horácké námstí 13, Brno-ekovice, 621 00 Základní škola Brno, Stakova 14, Brno-Královo Pole, 602 00 Základní škola Brno, Jana Broskvy 3, Brno-Chrlice, 643 00 S každým žákem jsem vyplnila dotazník o základních údajích, jako jméno a píjmení, délka pobytu v R, délka docházky v eské škole, národnost, vk a tída. Jejich úkolem poté bylo peíst mnou pipravený text, který obsahoval pedem zmínné problematické jevy z oblasti fonetiky a fonologie. Jejich mluvenou podobu jazyka jsem zaznamenávala pomocí diktafonu a poté zkoumala jejich jazykové dovednosti. 19
2.7. Výbr vhodného textu Základem mé práce byl výbr vhodného textu, který musel bezpodmínen obsahovat všechny jevy, které jsem pedem stanovila jako hypotézy. Musel být také dostaten dlouhý, protože ze zaátku se dít soustedí a nedlá své obvyklé chyby, dále také mže být nervózní, což po urité dob tení opadává. Na základ tchto aspekt jsem vybrala tento text: Povídka Návrh, Karel apek, Bajky a Podpovídky Návrh Slavné ministerstvo financí, byl jsem pede dvma lety dán do penze po ticeti pti letech vrné a svdomité služby jako berní exekutor. Za ta léta jsem nasbíral hojné zkušenosti a mohu íci, že svj obor ovládám lépe než vtšina finanních odborník; zejména jsem uinil zkušenost, že skoro všichni lidé, které jsem poznal, platí své dan neradi, neochotn, ba i se zejmou nechutí, což dávají dosti zeteln najevo jednak vi berním orgánm, jednak mezi sebou (napíklad v soukromém hovoru, v hospod, v rozmluvách se zákazníky apod.). asto je slýchal vyjadovat se v tom smyslu, že lovk platí jako mourovatý a neví na; nebo že na tohle jsou naše peníze, ale na to, aby se v našem okresu spravily cesty, peníze nejsou, atak podobn. Soudím tedy, že jedna z píin, pro normální poplatník platí dan nerad, je v tom, že si nedovede pedstavit, na slavný erár použije jeho tžce vydlaných groš; nemá jaksi dvry, že budou obráceny k obecnému prospchu, a na úely, se kterými by on sám souhlasil. Podle svých zkušeností a na základ dlouhého pemýšlení jsem dospl k názoru, že tomuto stav vcí by nebylo tžko eliti. Pedstavuji si to tak, že by každý poplatník dostal pímo na daovém výmru sdlení, na bude použito daní jím zaplacených, napíklad asi takto: ástka od Vás vybraná bude vyplacena panu Josefu Vrabcovi, školníku ve Vašem mst, jako jeho služné za záí, íjen a listopad. Z daní Vámi zaplacených bude upraveno 7 metr státní silnice v kilometru 451. Tato ástka bude vyplacena jako penze panu Adolfu Kopeckému, poštovnímu editeli v. v., bytem tam a tam. Vašich daní bude použito k nákupu nových svtlomet pro protiletadlový pluk ten a ten. A tak dále. Výhody tohoto nového zpsobu zdanní by byly tyto: 1. Poplatník by vdl, na jdou jeho dan, což by ho uspokojilo a pekonalo jeho pirozený odpor k radostnému placení daní. 2. Vzbudilo by to v nm živý zájem o ten obor veejné služby, respektive poteby, na kterou bude jeho penz použito. 20
3. Praktická ást 3.1. Fonetická transkripce V kapitole fonetika a fonologie jsem již zmínila pojem fonetická transkripce. Slouží ke grafickému zápisu mluvené ei. Abych mohla zkoumat mluvenou podobu jazyka u cizince a zárove ji srovnat s ostatními, nestailo mi pouze poslechové šetení. Pevedla jsem tedy nahrávky mnou poízené z diktafonu do psané podoby, a to pomocí fonetické transkripce. Všeobecn se využívá Mezinárodní fonetická abeceda (IPA); grafický zápis pomocí této metody je však pro m vzhledem k mým znalostem obtížný a zárove také tžko pochopitelný pro laika. Pro potebu mé práce jsem zvolila vlastní verzi fonetické transkripce, která je dostaující pro mé úely. Vycházela jsem z tzv. eské fonetické transkripce, která je podle mého názoru srozumitelná a zárove vyhovující podmínkám pro mj pepis. 3.1.1. Znaky fonetické transkripce Pi fonetickém pepisu nezáleží na grafické podob slova, ale na tom, jak je artikulována. Práv podle výslovnosti zaznamenáváme e do psané podoby. Ve své verzi fonetické transkripce jsem vtšinu grafému ponechala stejných jako pi psané podob jazyka. Zde uvádím výjimky: á a: é e: í i: ó o: ú u: Grafémy y, ý se neužívají, nahrazujeme je grafémy i, i: Dále neužíváme písmeno (ve slov bhat ho nahradíme bjehat, ve slov zem nahrazujeme zemn) Slabiky di, ti, ni, zaznamenáváme i, i, i zde tedy vidíme rozdíl napíklad ve slov diktát Správná výslovnost: dikta:t Špatná výslovnost: ikta:t 21
3.1.2. Fonetická transkripce textu Slavne: ministerstvo financi: bil jsem pede dvjema leti da:n do penze po ticei pjei letech vjerne: a svjedomite: službi jako beri: exekutor. Za ta le:ta jsem nazbi:ral hojne: skušenosi a mohu i:ci že ovla:da:m svu:j obor le:pe než vjetšina finani:ch odbori:ku: zejme:na jsem uiil skušenost že skoro všichi lide: ktere: jsem poznal plai: sve: dae nerai neochote ba i se zejmou nechui: což da:va:ji: dosi zetele najevo jednak vu:i beri:m orga:nu:m jednak mezi sebou (Napi:klad v soukrome:m hovoru v hospoe v rozmluva:ch se za:kazi:ki apod.) asto jsem je sli:chal vijadovat se f tom smislu že lovjek plai: jako mourovati: a nevi: na nebo že na tohle jdou naše pei:ze ale na to aby se f našem okresu spravili cesti pei:ze nejsou a tak podobe. Soui:m tedi že jedna s pi:in pro norma:li: poplati:k plai: dae nerat je f tom že si nedovede petstavit na slavni: era:r použije jeho tšce vyelani:ch grošu: nema: jaksi du:vjeri že budou obra:ceni k obecne:mu prospjechu a na u:eli se kteri:mi bi on sa:m souhlasil. Podle svi:ch skušenosi: a na za:klae dlouhe:ho pemi:šlei: jsem dospjel k na:zoru že tomuto stavu vjeci: bi nebilo eško elii. Petstavuji si to tak že bi každi: poplati:k dostal pi:mo na daove:m vi:meru zelei: na bude použito dai: ji:m zaplaceni:ch napi:klat asi takto a:stka od va:s vibrana: bude viplacena panu Josefu Vrapcovi školi:ku ve vašem mese jako jeho služne: za za:i: i:jen a listopat. Z dai: va:mi zaplaceni:ch bude upraveno 7 metru: sta:ti: silice f kilometru 451. Tato a:stka bude viplacena jako penze panu Adolfu Kopecke:mu poštovi:mu eiteli v. v. bitem tam a tam. Vašich dai: bude použito k na:kupu novi:ch svjetlometu: pro proiletadlovi: pluk ten a ten. A tak da:le Vi:hodi tohoto nove:ho spu:sobu zdaei: bi bili tito 1. Poplati:k bi vjeel na jdou jeho dae což by ho uspokojilo a pekonalo jeho pirozeni: otpor k radostne:mu placei: dai: 2. Vzbuilo bi to v em živi: za:jem o ten obor veejne: službi respektive potebi na kterou bude jeho pees použito. 22
3.1.3. Fonetická transkripce jednotlivých nahrávek ei Podle jednotlivých nahrávek, poízených na diktafonu, jsem vytvoila transkripce mluvené podoby jazyka u dtí cizinc. Rozdíl ve výslovnosti, resp. chyby, jichž se cizinci dopouští, je zetelný, pokud porovnáme jednotlivé transkripce ei dtí cizinc s transkripcí pvodního textu. Pro vtší pehlednost jsem zvýraznila slova a hlásky, které byly špatn artikulovány. Jednotlivé fonetické pepisy jsou rozdleny dvou skupin, podle zem pvodu žáka. Toto dlení jsem zmínila již v úvodu práce. 23