Diskrétní náhodná veličina. November 12, 2008

Podobné dokumenty
Někdy lze výsledek pokusu popsat jediným číslem, které označíme X (nebo jiným velkým písmenem). Hodíme dvěma kostkami jaký padl součet?

Základy teorie pravděpodobnosti

Určete zákon rozložení náhodné veličiny, která značí součet ok při hodu a) jednou kostkou, b) dvěma kostkami, c) třemi kostkami.

Náhodná veličina a rozdělení pravděpodobnosti

NÁHODNÁ VELIČINA. 3. cvičení

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie

Náhodná veličina Číselné charakteristiky diskrétních náhodných veličin Spojitá náhodná veličina. Pravděpodobnost

Tomáš Karel LS 2012/2013

7. Rozdělení pravděpodobnosti ve statistice

Téma 22. Ondřej Nývlt

a způsoby jejího popisu Ing. Michael Rost, Ph.D.

Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie, FVL, UO Brno kancelář 69a, tel

I. D i s k r é t n í r o z d ě l e n í

p(x) = P (X = x), x R,

JAK MODELOVAT VÝSLEDKY NÁH. POKUSŮ? Martina Litschmannová

Pravděpodobnost a statistika, Biostatistika pro kombinované studium. Jan Kracík

Náhodná veličina a její charakteristiky. Před provedením pokusu jeho výsledek a tedy ani sledovanou hodnotu neznáte. Proto je proměnná, která

8 Střední hodnota a rozptyl

Matematika III. 4. října Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Matematika III

Diskrétní matematika. DiM /01, zimní semestr 2016/2017

Pravděpodobnost a aplikovaná statistika

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Náhodný vektor a jeho charakteristiky

Výběrové charakteristiky a jejich rozdělení

Diskrétní matematika. DiM /01, zimní semestr 2018/2019

Chyby měření 210DPSM

NÁHODNÁ VELIČINA. Podle typu výběrového prostoru rozlišujeme dva základní druhy NV Diskrétní (nespojitou) náhodnou veličinu Spojitou náhodnou veličinu

Náhodná veličina. Michal Fusek. 10. přednáška z ESMAT. Ústav matematiky FEKT VUT, Michal Fusek

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

JAK MODELOVAT VÝSLEDKY

IB112 Základy matematiky

10. N á h o d n ý v e k t o r

Téma 2: Pravděpodobnostní vyjádření náhodných veličin

Cvičení ze statistiky - 5. Filip Děchtěrenko

Náhodné (statistické) chyby přímých měření

Diskrétní náhodná veličina

Přednáška. Diskrétní náhodná proměnná. Charakteristiky DNP. Základní rozdělení DNP

Poznámky k předmětu Aplikovaná statistika, 4. téma

P13: Statistické postupy vyhodnocování únavových zkoušek, aplikace normálního, Weibullova rozdělení, apod.

III. Úplná pravděpodobnost. Nezávislé pokusy se dvěma výsledky. Úplná pravděpodobnost Nezávislé pokusy se dvěma výsledky Náhodná veličina

ROZDĚLENÍ NÁHODNÝCH VELIČIN

Poznámky k předmětu Aplikovaná statistika, 4. téma

10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.

Všechno, co jste chtěli vědět z teorie pravděpodobnosti, z teorie informace a

Distribuční funkce je funkcí neklesající, tj. pro všechna

Jevy a náhodná veličina

Pravděpodobnost a statistika (BI-PST) Cvičení č. 4

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od jara 2017

Téma 2: Pravděpodobnostní vyjádření náhodných veličin

1 Rozptyl a kovariance

X = x, y = h(x) Y = y. hodnotám x a jedné hodnotě y. Dostaneme tabulku hodnot pravděpodobnostní

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

Náhodné chyby přímých měření

Funkce. Definiční obor a obor hodnot

NÁHODNÝ VEKTOR. 4. cvičení

4. cvičení 4ST201. Pravděpodobnost. Obsah: Pravděpodobnost Náhodná veličina. Co je třeba znát z přednášek

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od podzimu 2016

Střední hodnota a rozptyl náhodné. kvantilu. Ing. Michael Rost, Ph.D.

ROZDĚLENÍ SPOJITÝCH NÁHODNÝCH VELIČIN

Definice 7.1 Nechť je dán pravděpodobnostní prostor (Ω, A, P). Zobrazení. nebo ekvivalentně

NÁHODNÉ VELIČINY JAK SE NÁHODNÁ ČÍSLA PŘEVEDOU NA HODNOTY NÁHODNÝCH VELIČIN?

KMA/P506 Pravděpodobnost a statistika KMA/P507 Statistika na PC

Pravděpodobnost a statistika I KMA/K413

NMAI059 Pravděpodobnost a statistika

Rozdělení náhodné veličiny. Distribuční funkce. Vlastnosti distribuční funkce

Náhodný vektor. Náhodný vektor. Hustota náhodného vektoru. Hustota náhodného vektoru. Náhodný vektor je dvojice náhodných veličin (X, Y ) T = ( X

9. T r a n s f o r m a c e n á h o d n é v e l i č i n y

Pravděpodobnost a její vlastnosti

Vzorová písemka č. 1 (rok 2015/2016) - řešení

Praktická statistika. Petr Ponížil Eva Kutálková

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Definice spojité náhodné veličiny zjednodušená verze

5. Náhodná veličina. 2. Házíme hrací kostkou dokud nepadne šestka. Náhodná veličina nabývá hodnot z posloupnosti {1, 2, 3,...}.

Pojmy z kombinatoriky, pravděpodobnosti, znalosti z kapitoly náhodná veličina, znalost parciálních derivací, dvojného integrálu.

Matematika III. 27. listopadu Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Matematika III

ÚVOD. Rozdělení slouží: K přesnému popisu pravděpodobnostního chování NV Střední hodnota, rozptyl, korelace atd.

MATEMATICKÁ STATISTIKA - XP01MST

Náhodná proměnná. Náhodná proměnná může mít rozdělení diskrétní (x 1. , x 2. ; x 2. spojité (<x 1

Statistika II. Jiří Neubauer

AVDAT Náhodný vektor, mnohorozměrné rozdělení

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od podzimu 2014

5 Pravděpodobnost. Sestavíme pravděpodobnostní prostor, který modeluje vytažení dvou ponožek ze šuplíku. Elementární jevy

KGG/STG Statistika pro geografy

Limitní věty teorie pravděpodobnosti. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie, FVL, UO Brno kancelář 69a, tel

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od jara 2016

Lékařská biofyzika, výpočetní technika I. Biostatistika Josef Tvrdík (doc. Ing. CSc.)

E(X) = np D(X) = np(1 p) 1 2p np(1 p) (n + 1)p 1 ˆx (n + 1)p. A 3 (X) =

NÁHODNÁ ČÍSLA. F(x) = 1 pro x 1. Náhodná čísla lze generovat některým z následujících generátorů náhodných čísel:

Vybraná rozdělení náhodné veličiny

9. T r a n s f o r m a c e n á h o d n é v e l i č i n y

TEST 1 (40 bodů) (9 4)! 2. Nejméně kolikrát musíme hodit kostkou, abychom měli alespoň 80% pravděpodobnost, že padne alespoň jedna šestka?

MATEMATICKÁ STATISTIKA

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od podzimu 2015

1 Pravděpodobnostní prostor

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A4. Cvičení, letní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

Cvičení 5. Přednášející: Mgr. Rudolf B. Blažek, Ph.D. prof. RNDr. Roman Kotecký, DrSc.

MATEMATIKA III V PŘÍKLADECH

Transkript:

Diskrétní náhodná veličina November 12, 2008

(Náhodná veličina (náhodná proměnná)) Náhodná veličina (nebo též náhodná proměnná) je veličina X, jejíž hodnota je jednoznačně určena výsledkem náhodného pokusu. Například počet kvalitních výrobků ve vyrobené denní dávce 100 ks je náhodná veličina X, která může nabýt hodnoty x = 0, 1, 2,..., 100.

(Diskrétní náhodná veličina) Náhodná veličina (proměnná) X se nazývá diskrétní, jestliže její obor hodnot (množina všech čísel, kterým se X může rovnat) je nanejvýš spočetná množina. To znamená, že X se buď může rovnat jen konečně mnoha hodnotám, nebo sice nekonečně mnoha hodnotám, ale tyto hodnoty lze seřadit do posloupnosti. Hodnoty, kterých diskrétní náhodná veličina může nabývat, označíme x 1, x 2,... a jejich počet označíme n, přičemž n může být i.

(Pravděpodobnostní funkce) Pravděpodobnostní funkce diskrétní náhodné veličiny X je funkce p, která je definována jako p(x) = P(X = x). (Čteme: Hodnota funkce malé p v bodě malé x je rovna pravděpodobnosti, že náhodná veličina velké X se bude rovnat malému x.) Pro hodnoty pravděpodobnostní funkce platí n p(x i ) = 1. i=1

(Distribuční funkce) Distribuční funkce náhodné veličiny X je funkce F, která je definována jako F(x) = P(X< x). (Čteme: Hodnota funkce F v bodě malé x je rovna pravděpodobnosti, že náhodná veličina velké X nabude hodnoty menší než malé x, tj. hodnoty z intervalu (, x)) Pro distribuční funkci diskrétní náhodné veličiny platí F(x) = x i <x p(x i ).

(Vlastnosti distr. funkce) Je neklesající zleva spojitá lim F(x) = 0, lim F(x) = 1. x x U diskrétní veličiny je distribuční funkce schodového tvaru - jedná se o funkci, která je po částech konstantní (na intervalech (x i, x i+1 )), pouze v bodech x 1, x 2, x 3,... dochází ke změně (ke schodu), kde velikost změny (= výška schodu) v bodě x k je rovna právě hodnotě p(x k ). Body vyznačené na levém konci každého ze schodů prázdným kolečkem naznačují, že funkční hodnota distribuční funkce v bodě schodu je definována ne v bodě prázdného kolečka, ale dole u paty nižšího schodu (ještě nezvýšená).

(Graf) y 1 y = F(x) 1 2 3 4 x

(Číselní charakteristiky náhodních veličin - střední hodnota diskrétní náhodné veličiny) Střední hodnota diskrétní náhodné veličiny X se vypočítá jako n EX = x i p(x i ) = x 1 p(x 1 ) + x 2 p(x 2 ) +. i=1 Zhruba řečeno, střední hodnota náhodné proměnné udává, jaký asi bude průměr získaných hodnot náhodné proměnné při mnoha opakováních náhodného procesu.

(Číselní charakteristiky náhodních veličin - střední hodnota diskrétní náhodné veličiny) Pro libovolné dvě náhodné proměnné X, Y platí E(X + Y ) = EX + EY. Pro libovolné dvě nezávislé náhodné proměnné X, Y platí E(X Y ) = EX EY.

(Číselní charakteristiky náhodních veličin - rozptyl diskrétní náhodné veličiny) Pro spolehlivý popis náhodné veličiny potřebujeme znát nejenom střed kolem kterého se jednotlivé hodnoty soustřeďují, ale také jak daleko se od tohoto středu rozptylují. Rozptyl je definován jako střední hodnota kvadrátů odchylek od střední hodnoty. Odchylku od střední hodnoty, která má rozměr stejný jako náhodná veličina, zachycuje směrodatná odchylka. n n DX = [x i EX] 2 p i (x i ) = xi 2 p i (x i ) (EX) 2, i=1 i=1 kde x i jsou hodnoty, kterých může náhodná veličina X nabývat s pravděpodobnostmi p i a EX je střední hodnota veličiny X.

Příklad Jaký je průměrný počet hlav padlých při n hodech mincí? Pokud hlavě mince přiřadíme hodnotu 1, máme tak n náhodných proměnných X i {0, 1}, i = 1,..., n příslušejících jednotlivým hodům mince. Celkový počet hlav je dán náhodnou proměnnou X = X 1 + + X n. Takže průměrný počet hlav je EX = E(X 1 + + X n ) = EX 1 + + EX n = 1 2 + + 1 2 = n 2. To přesně odpovídá našemu vnímání pravděpodobnosti jako relativní četnosti jevu.

Příklad (zadání) Kolik je třeba průměrně hodů mincí, aby vyšly tři stejné výsledky?

Příklad (řešení) Je snadno vidět, že nejdříve tři stejné výsledky mohou nastat po třech hodech a nejpozději po pěti hodech (z dvou hlav a dvou orlů pět hodů nesložíme). S jakou pravděpodobností získáme stejné výsledky při třech hodech? Jsou možnosti buď tří hlav, nebo tří orlů, takže p(3) = 2 1 8 = 1 4. Až po pěti hodech získáme 3 stejné výsledky, pokud první čtyři hody budou rozděleny dva na dva (na posledním hodu pak již vlastně nezáleží).

Příklad (řešení, pokr.) To se může stát v ( 4 2) = 6 možnostech pro 4 hody, takže pravděpodobnost je p(5) = 6 1 16 = 3 8. Možnost, že 3 stejné výsledky získáme po čtyřech hodech, je doplňková k předchozím dvěma a v součtu musí mít pravděpodobnost 1, proto p(4) = 1 p(3) p(5) = 1 1 4 3 8 = 3 8. Průměrný počet potřebných hodů je dle definice střední hodnoty N = p(3) 3+p(4) 4 + p(5) 5 = 3 4 + 3 2 + 15 8 = 33 8 = 4, 125.

Příklad (varovný) Jaký je průměrný součin čísel horní a spodní stěny stejné kostky při hodech? Jak už víme, střední hodnota čísla na horní stěně je 3, 5 a dolní stěně samozřejmě taky 3, 5. Střední hodnota jejich součinu však není 3, 5 3, 5 = 12, 25, protože tyto dva jevy nejsou nezávislé. Místo toho střední hodnotu součinu spočítáme podle definice 1 6 (1 6+2 5+3 4+4 3+5 2+6 1) = 1 6 56 = 9 + 1 3. Proto si dávejme dobrý pozor na nezávislost jevů při násobení středních hodnot!