PROJEKTOVÁNÍ SILNIC A DÁLNIC

DŮM TECHNIKY PARDUBICE MOTT MACDONALD PRAHA VZDĚLÁVÁNÍM KE KVALITĚ PROJEKTOVÁNÍ SILNIC A DÁLNIC 4. SEMINÁŘ K TÉMATICKÉMU BLOKU I PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTOVÁNÍ POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ Doc. Ing. JAN PAVLÍČEK, CSc. Ing. MICHAL RADIMSKÝ, Ph.D. 2010-2012 STUDIJNÍ MATERIÁL PRO SEMINÁŘ

Tento text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. Vypracoval:. Jan Pavlíček, Doc. Ing. CSc., Brno, květen 2011. Michal Radimský,Ph.D., Ing. Brno, květen 2011 2 Tato skripta vznikla jako součást projektu VZDĚLÁVÁNÍM KE KVALITĚ, reg. č. projektu CZ.1.07/3.2.13/01.0018. WWW.VZDELAVANIMKEKVALITE.CZ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

OBSAH: 1. Projektování silnic a dálnic - obecně 1.1 Kategorie silnic a dálnic 1.2 Silniční pozemek 1.3 Silniční ochranná pásma 1.4 Průjezdní úseky dálnic a silnic 1.5 Silniční obchvaty 1.6 Dopravně inženýrské podklady 1.7 Geodetické podklady 1.8 Inženýrsko geologické podklady 1.9 Geotechnické průzkumy 1.10 Hydrogeologické průzkumy 2. Návrhové prvky 2.1 Obecně 2.2 Návrhová rychlost, Směrodatná rychlost 2.3 Rozhled pro zastavení, pro předjíždění 2.4 Trasa silnice a dálnice 2.5 Klopení vozovky 2.6 Odvodnění silnic a dálnic 3 3. Mimoúrovňové křižovatky 3.1 Obecně 3.2 Typy MÚK 3.3 Podklady pro návrh 3.4 Větve mimoúrovňových křižovatek 3.5 Trasa větví mimoúrovňových křižovatek 3.6 Přídatné pruhy a kolektory na MÚK

4. Součásti a příslušenství silnic a dálnic 4.1 Opěrné, zárubní a obkladní zdi 4.2 Bezpečnostní zařízení, svodidla; zábradlí 4.3 Dopravní značení (svislé a vodorovné) 4.4 Protihluková opatření 4.5 Silniční vegetace 4.6 Čerpací stanice pohonných hmot ČSPH, Odpočívky 4.7 Zařízení pro dopravní telematiku 4.8 Únikové zóny 4.9 Údržbové příslušenství a Cestmistrovství 4

1. Projektování silnic a dálnic - obecně 1.1 Kategorie silnic a dálnic Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice b) silnice c) místní komunikace d) účelové komunikace O zařazení pozemní komunikace do příslušné kategorie rozhoduje silniční správní úřad. Dálnice jsou pozemní komunikace určené pro rychlou mezinárodní dálkovou dopravu. Dálnice je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší než stanoví zvláštní předpis. Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří síť, která se dělí do tříd. Silnice I. třídy jsou v majetku státu a jsou určeny zejména pro mezinárodní a dálkovou vnitrostátní dopravu. Silnice II. a III. třídy jsou ve vlastnictví krajů a jsou určeny pro spojení mezi jednotlivými okresy a mezi jednotlivými obcemi. 5 Rychlostní silnice jsou silnice I. třídy, které jsou určené pro rychlou dálkovou dopravu. Rychlostní silnice mají obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice. Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě. Dělí se podle dopravně urbanistické funkce na funkční skupiny: A - rychlostní B - sběrné C - obslužné D komunikace se smíšeným provozem a komunikace s vyloučením motorového provozu

Podle dopravního významu se místní komunikace dělí do tříd: MK I.třídy zejména funkční skupina A MK II. třídy zejména funkční skupiny B MK III. třídy zejména funkční skupina C MK IV. třídy zejména funkční skupiny D Účelové komunikace jsou pozemní komunikace, které slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí nebo ke spojení těchto komunikací s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Jsou buď veřejně přístupné nebo příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka po projednání s příslušným orgánem PČR upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci. 1.2 Silniční pozemek Silniční pozemek tvoří těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. Těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo území zastavěné nebo zastavitelné je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat násypů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny zárubních nebo obkladních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi. 6 1.3 Silniční ochranná pásma K ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí slouží silniční ochranná pásma. Silniční ochranné pásmo pro nově budovanou nebo rekonstruovanou dálnici, silnici a místní komunikaci I. nebo II. třídy vzniká na základě rozhodnutí o umístění stavby. Silničním ochranným pásmem se pro účel zákona č 13/1997Sb. rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50m a ve vzdálenosti: - 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní místní komunikace - 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu ostatních silnic I. třídy a ostatních místních komunikací I. třídy. - 15 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu, silnice II. nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy

1.4 Průjezdní úseky dálnic a silnic Dálnice a silnice mohou vést územím zastavěným nebo zastavitelným, pokud se tím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím. Není li hranice území zastavěného nebo zastavitelného obsažena ve schválené územně plánovací dokumentaci určí hranici souvislého zastavění pro účely vymezení délky průjezdního úseku dálnice nebo silnice podle stavebně technických podmínek území příslušný stavební úřad na návrh příslušného silničního správního úřadu a po předchozím projednání s obcí, o jejíž území se jedná. Dnes ČSN 73 61 01 Projektování silnic a dálnic v odstavci 5.4.1 říká, že průtahy dálnic a rychlostních silnic se v souvislé a husté zástavbě zásadně nenavrhují. Průtahy silnic se navrhují tak, aby v celém průjezdním úseku byl zachován počet a šířka jízdních pásů, vodících proužků popř. středního dělícího pásu, případně zvětšené o potřebné nouzové, zastavovací nebo parkovací pruhy. Pro navrhování průtahů silničních komunikací sídelními útvary platí ČSN 73 61 10 Projektování místních komunikací. 7 Nalézt správné dopravní řešení průjezdního úseku silnice obcí, městem je často obtížné, ale velmi důležité, protože důsledky nesprávného řešení pak obyvatelé sídelního útvaru mohou nést po několik generací. Aby k problematice průjezdních úseků mohli urbanisté a dopravní inženýři zaujmout správné stanovisko, je nutné aby si uvědomili o jaké město či obec z hlediska rozlohy a počtu obyvatel se jedná a znali vývoj intenzity dopravy, její skladbu a celodenní rozložení. Délky průjezdních úseků silnic závisí na velikosti obce, města. velikost osídlení název obce, města délka průjezdního úseku venkovská osídlení Slatiňany 1,5km malá města Chrudim 3 km střední města Pardubice 5km velká města Brno 16km velkoměsta Praha 25km

1.5 Silniční obchvaty Obchvatem řešíme průjezdní úsek silnice hlavně u venkovského osídlení, malých a středních měst. Délka obchvatu tak výrazně nezvětší celkovou délku silnice. Jednodušeji se obchvaty realizují u sídelních útvarů, které mají svá rozvojová území situována jednostranně od stávající silnice, neboť délka obchvatu vedeného po obvodě stávající zástavby je přijatelná. stávající stav méně vhodné řešení vhodné řešení Řešení obchvatu obce, města 8 problém řešení obchvat průtah s průtah s ochranou dopravní prioritou životního prostředí 50 70 km / hod 40 50 km / hod Variantní řešení problému průjezdního úseku silnice obcí, městem

1.6 Dopravně inženýrské podklady Před zahájením prací na projektu by měl projektant znát: - kategorii dálnice, silnice, místní komunikace a její funkční skupinu - intenzitu dopravy stávající a výhledovou - skladbu dopravního proudu, podíl nákladní dopravy - návrhovou rychlost ve vztahu k území - požadavky na obsluhu urbanizovaného území - dopravní režim, omezení přístupu některých druhů vozidel, pěších - omezení rychlosti - požadavky na četnost křižovatek a jejich řešení (MÚK) - mostní objekty a jejich požadavky na jejich volnou výšku 5,20m, 4,80m, 4,50m atd. - požadavky na odpočívky ČSPH, truck centra - požadavky na technickou infrastrukturu (kanalizace, voda, plyn, VN atd.) 9 1.7 Geodetické podklady Zahrnují informace polohopisného a výškového bodového pole. Mapové podklady pro určitý stupeň projektových prací musí odpovídat požadavkům na výkresy podle vyhlášky č.146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb. Projektová dokumentace musí vždy obsahovat: - situaci s vyznačením širších vztahů stavby a jejího okolí - situaci s vyznačením navrhované stavby se zakreslením stávajících zařízení včetně podzemních sítí podle údajů ověřených jednotlivými správci sítí 1.8 Inženýrsko geologické podklady

Inženýrsko geologický průzkum investor zabezpečuje v potřebném časovém předstihu pro vypracování jednotlivých stupňů projektové dokumentace liniových staveb pozemních komunikací. Při provádění všech průzkumů musí investor uplatňovat zásady etap, hospodárnosti a komplexnosti. Pokud dochází k záboru zemědělské půdy je nutné provést i průzkum pedologický. Inženýrsko geologický průzkum zabezpečuje investor již v rámci zpracování investičního záměru. Musí se včas ověřit zda nebudou dotknuta ložiska nerostných surovin, minerální prameny nebo přírodní léčivé prameny. Metody inženýrsko geologických průzkumů mohou být: - nepřímé, které představují geofyzikální práce, při kterých se z vypočtených a odvozených veličin usuzuje na celkovou geologickou stavbu. - přímé, které představují práce uskutečněné v terénu za účelem odebrání vzorků zemin,hornin, podzemních a povrchových vod. 1.9 Geotechnické průzkumy Slouží pro stanovení popisných (indexových), fyzikálních, pevnostních, přetvárných a technologických vlastností zemin a hornin. Geotechnické práce se dělí na zkoušky laboratorní a zkoušky polní. 10 Přehled hlavních laboratorních zkoušek zemin: - Zrnitost - Pórovitost - Vlhkost - Stupeň nasycení - Mez tekutosti - Namrzavost - Mez plasticity - Kapilární vzlínavost - Objemová hmotnost - Únosnost zeminy 1.10 Hydrogeologické průzkumy Hydrogeologické průzkumy pro účely staveb pozemních komunikací spočívají: - ve stanovení vydatnosti zvodnělých horizontů pro účely zakládání objektů, snížení hladiny podzemní vody a stanovení přítoků vody do zářezů - ve zjištění úrovně hladiny podzemních vod a její změny vyvolané stavbou,

vliv na vodní a teplotní režim vozovky - ve stanovení chemického složení a určení stupně agresivity na stavební konstrukce Při navrhování mostních objektů, propustků je třeba znát průtočná množství 50 a 100 leté vody. 2. Návrhové prvky 2.1 Obecně Návrhové prvky jsou v normě ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic udávány v nejnižších nebo naopak v nejvyšších hodnotách, čímž nám vznikají meze, do kterých se musíme v rámci návrhu vejít. Není vhodné, dokonce v některých případech je téměř nepřípustné, kombinovat některé limitní prvky dohromady, jelikož tím může dojít ke vzniku nebezpečných úseků. S ohledem na bezpečnost je třeba dbát na to, aby bylo použití návrhových prvků pokud možno jednotné, resp. aby byl přechod mezi limitními hodnotami pozvolný. Za hlavní návrhové prvky považujeme: - R O Poloměr směrového oblouku - R V Poloměr vrcholového výškového oblouku - R U Poloměr polnicového výškového oblouku - D z Minimální vzdálenost rozhledu pro zastavení vozidla - D p Minimální vzdálenost rozhledu pro předjíždění - p Příčný sklon 11 Tyto návrhové prvky jsou odvozené od návrhové rychlosti (V n ) a posuzují se, zda vyhovují směrodatné rychlosti (V s ). 2.2 Návrhová rychlost, Směrodatná rychlost Návrhová rychlost (V n ) je veličina, sloužící pro stanovení nejmenších, resp. největších návrhových prvků PK. Na dálnicích a rychlostních silnicích se volí 120 až 80 km/h, na silnicích v rozsahu 100 až 30 km/h. Návrhová rychlost vychází z místních podmínek, zejména z hustoty zastavěného nebo zastavitelného území, hustoty okolní dopravní infrastruktury, druhu území, významu navrhované komunikace apod.

Návrhová rychlost nemusí být konstantní po celém navrhovaném úseku komunikace, v odůvodněných případech může být upravena např. v místech křižovatek, zvětšení resp. zmenšení počtu jízdních pruhů, kraj obce apod. Pro hodnocení územních podmínek, odvození vhodné návrhové rychlosti a maximálních podélných resp. výsledných sklonů využíváme tři typy území: - Rovinaté, př. mírně zvlněné sklony terénu zpravidla nepřevyšují 5% - Pahorkovité sklony terénu nepřesahují hodnotu 15% - Horské svahy mají sklon strmější než 15% Druh území nemusí být stanoven konstantní na celou délku trasy. Minimální podélný sklon je doporučen 0,5%, nicméně v případě, že je zajištěno odvodnění komunikace pomocí liniových odvodňovacích zařízení, a je zároveň zajištěn výsledný sklon min. 0,5%, je umožněno použít podélný sklon 0%. 12 Tabulka návrhové rychlosti podle druhu území a největší dovolené podélné sklony (s) návrhových kategorií silnic a dálnic

Tabulka největších dovolených výsledných sklonů (m) podle druhu území a použité návrhové kategorie silnic a dálnic Směrodatná rychlost (V s ) je veličina pro posouzení návrhových prvků PK; je to očekávaná rychlost osobních automobilů umožněná dopravně technickým stavem určitého úseku silnice nebo dálnice, kterou nepřekračuje 85% jinak neomezovaných řidičů na mokré vozovce. Směrodatná rychlost je definována tabulkami v normě. Neuvažuje se pro silnice III. třídy, PK kategorijního typu S7,5 a nižší a pro návrh toček. Rozdíl mezi V n a V s nesmí být větší než 20 km/h. 13 Tabulka pro určení směrodatné rychlosti pro směrově nerozdělené pozemní komunikace Návrhové prvky, popsané výše mají zásadní vliv na bezpečnost silničního provozu a je proto nutné je posoudit na směrodatnou rychlost, jejich limitní hodnoty jsou uvedeny v tabulkách normy ČSN 73 6101, konkrétně tabulky 10, 11, 12, 17 a 18.

2.3 Rozhled pro zastavení, pro předjíždění Na všech silnicích a dálnicích musí být v celé jejich délce zajištěna potřebná délka rozhledu pro zastavení (D z ) vozidla před překážkou na jízdním pásu. Výška této překážky je definována v příloze G v závislosti na návrhové, resp. směrodatné rychlosti. Délka rozhledu pro zastavení vychází z reakční doby řidiče, ve které si uvědomí překážku a reaguje na ni, dále z brzdné dráhy vozidla, kdy u rozhledu na zastavení uvede brzděním vozidlo do klidu a bezpečnostního odstupu od překážky. Tabulka nejmenších viditelných překážek na vzdálenost D z Kde 0,35 m představuje nejnižší bod účinné svítící plochy brzdových světel vozidel, 0,1 m pak předmět na vozovce a 0,00 m představuje poruchu vozovky. 14 Tabulka délek rozhledu pro zastavení (D z )

Na jednopruhových oboustranně pojížděných komunikacích je délka rozhledu rovna dvojnásobku hodnot uvedených v tabulce pro D z. U směrově rozdělených komunikací se zajišťuje výhradně délka rozhledu pro zastavení. Délka rozhledu pro předjíždění (D p ) má být zajištěna na co možná největší délce silnice. Tabulka délek rozhledu pro předjíždění (D p ) Rozhled pro zastavení i rozhled pro předjíždění musí být posuzovány ve vztahu ke směrovému, výškovému i šířkovému uspořádání pozemní komunikace viz následující obrázky: 15 Zajištění rozhledu ve výškových vrcholových obloucích

Zajištění rozhledu ve směrových obloucích 2.4 Trasa silnice a dálnice Trasou silnice a dálnice rozumíme prostorovou čáru, určující směrový i výškový průběh dané komunikace. Trasa PK je vlastně spojnicí středů povrchu silniční koruny v jednotlivých příčných řezech tělesa komunikace. K názornému zobrazení trasy a k snadnému výpočtu všech veličin a hodnot potřebných v projektové dokumentaci používáme dvou průměten: - půdorys OSA situace - nárys NIVELETA podélný profil 16 Trasa silnice a dálnice

Osa silnice a dálnice vede v přímých úsecích a ve směrových obloucích. Toto vedení má být plynulé a předvídatelné. Nutností pro správný návrh trasy je soulad směrového a výškového řešení. Pro směrové vedení směrově nerozdělených silnic je z důvodu zvýšení jejich kapacity vhodné vkládat přímkové úseky v délce rozhledu pro předjíždění. Na druhou stranu je doporučeno vyhýbat se prostorové přímé, jelikož dochází k oslnění protijedoucích vozidel apod. Osa silnice a dálnice se tedy skládá z přímek a směrových oblouků, které jsou zpravidla kružnicové s přechodnicemi občas i prosté kružnicové. Pro zmírnění skokového přechodu křivosti mezi přímou a kružnicí se využívají přechodnice, u silnic konkrétně klotoidy. 17 Příklad osy silnice a dálnice, konkrétně protisměrné oblouky s přechodnicemi Minimální poloměry směrových oblouků jsou definovány v normě na základě návrhové resp. směrodatné rychlosti a dostředného sklonu. Zároveň je v normě tabulka definující doporučené délky přechodnic ve vztahu k poloměru směrového oblouku. Pro protisměrné směrové oblouky platí v zájmu zachování plynulosti a bezpečnosti trasy pravidlo, že R 2 /R 1 nesmí být větší než 2 a zároveň platí limitní poměr i pro parametry protisměrných přechodnic, tz. A 2 /A 1 musí být menší než 1,5.

Tabulka nejmenších dovolených poloměrů směrových oblouků U směrových oblouků s poloměrem menším, než je R=250 m je nutné počítat s rozšířením jízdního pruhu, jelikož průjezd vozidel oblouky menších poloměrů má větší nárok na jejich vlečnou křivku. Velikost rozšíření je definována tabulkou normy ČSN 73 6101 a pro poloměry menší než R=110 m v ČSN 73 6102. Výškové řešení se taktéž skládá z přímých úseků a oblouků, nicméně ty jsou tvořeny parabolou 2º se svislou osou. Výškové řešení se má navrhnout plynulé s co největšími poloměry výškových oblouků. Požadavky na min. a max. podélné sklony jsou uvedeny v kapitole 2.2. 18 Příklad protisměrných výškových oblouků Výškové vrcholové oblouky se navrhují, s přihlédnutím k zajištění rozhledu pro zastavení viz níže.

Tabulka minimálních poloměrů vrcholových oblouků Výškové údolnicové oblouky zas s přihlédnutím k min. poloměrům. Tabulka minimálních poloměrů polnicových oblouků 19 2.5 Klopení vozovky Nenulový příčný sklon krytu silnice a dálnice je vyžadován jednak z důvodu jeho nutného odvodnění, tz. z pohledu bezpečnosti i životnosti krytu a ve směrových obloucích navíc k eliminování odstředivé síly. Základní příčný sklon v přímém úseku je střechovitý s hodnotou 2,5% a v obloucích pak dostředný v závislosti na tabulce z předchozí kapitoly. Doporučuje se držet v mezích 2,5% až 5,5%. Překlopení vozovky se provádí v prostoru přechodnice s tím, že plného dostředného sklonu je nutné dosáhnout před začátkem kružnicové části směrového oblouku. Klopení se často provádí na celou délku přechodnice, nicméně je nutné posoudit, jestli tato délka spadá mezi limity maximálního a minimálního sklonu vzestupnice resp. sestupnice viz: kde p 2 a p 1 jsou dostředné sklony, L vz je délka vzestupnice (sestupnice), a je vzdálenost vnějšího okraje vodícího proužku, Δs sklon vzestupnice (sestupnice)

Používají se dva typy klopení, a to kolem osy jízdního pásu (směrově nerozdělené PK) a kolem vnější hrany vodícího proužku (směrově rozdělené PK). Schéma klopení kolem osy jízdního pásu 2.6 Odvodnění silnic a dálnic Těleso pozemní komunikace (zejména aktivní zóna a podloží) a okolní pozemky musí být zabezpečeny proti škodlivému působení povrchových i podzemních vod. Odvodnění PK je tedy odstranění vody z konstrukce, zemního tělesa a z podloží konstrukce. Jedná se o hlavní předpoklad bezpečné a bezporuchové funkce komunikace. Základem odvodnění je výsledný sklon na krytu PK, díky kterému voda stéká do odvodňovacích zařízení: - Otevřených: příkopy, rigoly, propustky, žlaby, lapače, uliční vpusti, vsakovací jámy, poldry, norné stěny - Podpovrchových: kanalizace, trativody, drenáž, odlučovače ropných látek Následně je voda odvedena buď přímo na okolní terén, do vodoteče, případně do kanalizace. Pro odstranění ropných látek nebo pevných částic prachu z komunikace slouží odlučovače ropných látek nebo norné stěny. Nejčastějšími a také i nejlevnějšími odvodňovacími zařízeními jsou příkop a rigol. Jelikož je dno rigolu výše než je plocha zemní pláně (plocha zeminy, na které je položena konstrukce vozovky), je nutné rigol doplnit trativodem. Ostatní odvodňovací zařízení jsou navrhována podle požadavků navržené komunikace. 20

Obrázek příkopu podél tělesa silnice (min. hloubka příkopu 0,3m) Obrázek rigolu podél tělesa silnice (max. hloubka 0,3m) Pro převedení vody z jedné strany komunikace na druhou se používají propustky. Jde zpravidla o roury kruhového průřezu, dnes stavěné ve většině případů se šikmým zpevněným čelem s průměrem od 0,4 m (DN400) do 2 m včetně. 21

3. Mimoúrovňové křižovatky 3.1 Obecně Definice Křižovatka JE místo, v němž se pozemní komunikace v půdorysném průmětu protínají nebo stýkají a alespoň dvě z nich jsou vzájemně propojeny Mimoúrovňová křižovatka (MÚK) je křižovatka, na níž jsou vzájemně propojeny pozemní komunikace, křížící se v různých úrovních. MÚK jsou nejkapacitnějšími křižovatkami. Křižovatkou NENÍ úrovňové připojení účelové komunikace, která není veřejně přístupná, sousední nemovitosti, zastávky osobní linkové dopravy, čerpací stanice pohonných hmot, motelu, motorestu, parkoviště, odpočívky apod. Výhody: Nevýhody: - umožňují bezkolizně převést dopravní zatížení - zlepšují bezpečnost provozu - umožňují plynulý průjezd vozidel křižovatkou - umožňují návrh křižovatky se značnou šikmostí - vysoké náklady na výstavbu a údržbu - vysoké náklady na zábor pozemků - ztížená orientace, zejména na složitějších typech MÚK 22

3.2 Typy MÚK Obrázek různých typů mimoúrovňových křižovatek 23

24 Názvosloví mimoúrovňových křižovatek

Základními skladebnými prvky MÚK jsou: - Paprsky křižovatky - Přídatné pruhy - Větve křižovatky - Kolektorové pásy - Mostní objekty 3.3 Podklady pro návrh Před samotným návrhem mimoúrovňové křižovatky je nutné zvážit značné množství rozmanitých faktorů. Mezi nejzákladnější patří: - dopravní význam křižujících se pozemních komunikací a jejich kategorie - výhledové intenzity dopravy a skladby dopravních proudů - vzájemná vzdálenost křižovatek (viz. tabulka); tyto vzdálenosti lze v blízkosti větších sídelních útvarů (nad 30 tis. obyvatel, průmyslových aglomerací a při rekonstrukcích zmenšit na 50% - tvar území, - umístění křižovatek na trase a homogenita trasy - katastr, CHKO, lesy 25 Tabulka minimálních vzdáleností křižovatek

Pentogram dopravy (Předpokládané intenzity dopravy) 26 Volba správného typu MÚK pro zajištění plynulého průjezdu po nadřazené komunikaci

3.4 Větve mimoúrovňových křižovatek Typu MÚK a významu křižujících se komunikací odpovídají různé typy větví MÚK. Ty jsou buď, u jednodušších křižovatek zejména s křižnými body, nejméně dvoupruhové obousměrně pojížděné, dále pak jednosměrně pojížděné, které mohou být jedno až tří pruhové. 27 Typy ramp MÚK Základní šířka jízdních pruhů na větvích křižovatek odpovídá šířce přídatných pruhů, ale nesmí být užší než 3,0 m. Minimální šířka jednopruhové větve MÚK je 5,50 m plus rozšíření v oblouku z důvodu umožnění objetí odstaveného vozidla. Rozšíření jízdních pruhů ve směrových obloucích je obdobné jako u silnic a dálnic a odpovídá tabulkám norem ČSN 73 6101 a ČSN 73 6102.

3.5 Trasa větví mimoúrovňových křižovatek Osa větví MÚK se stejně jako u silnic a dálnic skládá z přímých úseků a směrových oblouků (kružnicových s přechodnicemi). Jejich poloměry jsou uvedeny v tabulce normy ČSN 73 6102 a odpovídají návrhové rychlosti a dostřednému sklonu. Tabulka minimálních poloměrů směrových oblouků větví MÚK Niveleta větví MÚK musí v místě odpojení i připojení k hlavní (vedlejší) trase respektovat její niveletu, aby byla zajištěna plynulá návaznost. Podélné sklony větví křižovatky nemají překročit 6,0 %, na jednosměrných větvích v klesání mohou být navrhovány podélné sklony větví do 8,0 %. Minimální podélné sklony odpovídají obecným požadavkům na silnice a dálnice. Stejně tak je tomu i u poloměrů zakružovacích oblouků nivelety, které se řídí podle ČSN 73 6101 (viz kapitola 2.4). Křížení pozemních komunikací se provádí pomocí mostních objektů a vždy je nutné dodržet pod mostem minimální průjezdní prostor komunikace, jehož šířka odpovídá kategorijní šířce komunikace a výška je u dálnic, rychlostních silnic a silnic I. a II. třídy rovna 4,80 m, u železnic pak do cca 6,2 m. 28 Průjezdní prostor pozemní komunikace

Průjezdní prostor železnice 3.6 Přídatné pruhy a kolektory na MÚK Přídatné pruhy slouží k odpojení resp. připojení větví mimoúrovňových křižovatek od/na křižující se komunikace. Jejich smyslem je zvýšení kapacity křižovatky tím, že nabízí prostor, ve kterém se vyrovnávají rozdílné návrhové rychlosti mezi křižujícími se komunikacemi a větvemi MÚK. Konkrétně mohou v těchto úsecích vozidla brzdit resp. akcelerovat, aniž by tím narušovala plynulost průběžných jízdních pásů na křižujících se komunikacích. Odbočovací pruh se skládá z úseku L v (vyřazovacího) a L d (zpomalovacího). Délky těchto úseků jsou patrné z tabulky, resp. grafu normy ČSN 73 6102. 29 Schéma odbočovacího pruhu Připojovací pruh se skládá z úseku L od (oddělovacího), L m (manévrovacího) a L z (zařazovacího). Délky těchto úseků jsou patrné z tabulky, resp. grafu normy ČSN 73 6102.

Schéma připojovacího pruhu Kolektorový pás je zpravidla dvoupruhová obousměrná komunikace souběžná se směrově nerozdělenou komunikací v místech MÚK, oddělená postranním dělícím pásem. Umožňuje připojení větví MÚK, průplet vozidel, připojení obslužných zařízení a propojení blízkých křižovatek. Na svém začátku a konci se napojuje na průběžnou komunikaci. 30

4. Součásti a příslušenství silnic a dálnic 4.1 Opěrné, zárubní a obkladní zdi Opěrné zdi tvoří postranní boční omezení násypu a nahrazují tak násypový svah. Jsou ze všech druhů zdí nejmohutnější. Zachycují vodorovné a šikmé tlaky od zhutněné sypaniny za svým rubem i případným nadnásypem, dále tlaky konstrukce vozovky a přitížení vzniklé provozem na komunikaci. Zárubní zdi tvoří postranní omezení zemního tělesa v zářezech, nahrazují zářezový svah nebo jeho části a zachycují vodorovné nebo šikmé tlaky od rostlé zeminy za svým rubem. Tvarově se podobají opěrným zdem, ale jejich dimenze při stejných výškách jsou menší. Zvláštním typem zárubních zdí jsou zárubní zdi kotvené. Jsou mnohem štíhlejší. Obkladní zdi se budují v místech, kde je potřeba zabezpečit skalní zářezové svahy proti vypadávání kamenů jako ochrana před zvětráváním. Jejich funkce je také estetická, ale statickou funkci nemají. U mírnějších sklonů 1 : 2 1 : 3 se někdy místo obkladních zdí používá tzv. torkrétování nástřik cementové malty v tloušťce 5 10cm. 31 Opěrná zeď Zárubní zeď Obkladní zeď

4.2 Bezpečnostní zařízení, svodidla; zábradlí Používat se smějí pouze konstrukce svodidel, které byly schváleny ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy a které odpovídají příslušným technickým normám např. ČSN EN 13 17 2. Ocelové svodnice se spojují překrýváním ve směru jízdy na přilehlém dopravním pruhu. Pokud svodidlo vymezuje volnou šířku silniční komunikace opatří se odrazkami ve funkčním uspořádání stanoveném pro směrové sloupky. Výška horní hrany svodnice ocelových svodidel nad přilehlým zpevněným povrchem silniční komunikace je 0,75 m. Začátky a konce ocelových svodidel se zásadně zapouštějí šikmo pod úroveň přilehlého povrchu silniční komunikace. 32 Uspořádání středního dělícího pásu s oboustranným svodidlem v ose Uspořádání středního dělícího pásu s jednoduchými svodidly po stranách

Zábradlí schválených typů se navrhuje v místech kde je ho třeba k ochraně chodců z tělesa silniční komunikace nebo k zabránění jejich vstupu do jízdního pásu. Navrhuje se: - na vnější straně chodníků se svodidlem - na mostech - na stezkách pro pěší nebo cyklisty - na lávkách pro pěší nebo cyklisty - k usměrnění chodců na úrovňový přechod 4.3 Dopravní značení (svislé a vodorovné) Vybavení silničních komunikací dopravními značkami, rozměry značek, jejich vzhled, jejich uspořádání a umístění upravuje ČSN 01 8020 a další zvláštní předpisy. Svislé dopravní značky se osazují: - na značkových sloupcích nebo konstrukcích umístěných na nezpevněných plochách nebo svazích tělesa silniční komunikace - na portálových konstrukcích nad jízdními pásy, které musí dodržovat výšku průjezdného profilu a bezpečnostní vzdálenost podle ČSN 73 6201. Přitom nesmí žádná jejich část zasahovat do volné šířky nebo volných výšek silniční komunikace. Provedení svislých dopravních značek (např. reflexní úpravy, vnější nebo vnitřní osvětlení apod.) stanovuje ČSN 018020. 33 Vodorovné dopravní značky mohou být na kryt vozovky nanášeny nebo nalepovány, popřípadě do krytu vlisovány nebo zapuštěny. Provedení vodorovného značení jejich reflexní úprava, drsnost povrchu, osazení odrazek na vozovce se rovněž stanovuje v souladu s ČSN 01 8020. 4.4 Protihluková opatření Protihlukové clony se navrhují podle ČSN EN 1794-1, ČSN EN 1794-2. Technické parametry protihlukových clon na základě akustických vlastností protihlukových clon můžeme tyto clony rozdělit do dvou základních skupin. A to na clony odrazivé a clony pohltivé. Při jejich výstavbě je třeba dbát na celou řadu podmínek a konstrukčních požadavků mezi které patří: - potřebná výška clony - plošná hmotnost clony, nejméně 20 kg / m2 - uzavřená plocha bez větších otvorů, mezer a spar

- u dlouhých protihlukových clon musí být navrženy a realizovány únikové otvory - u dálnic a silnic musí být clony ukončeny pozvolna, aby nedocházelo k prudkým účinkům větru - při realizaci protihlukových clon se musí respektovat uložení inženýrských sítí - svůj význam má i architektonické řešení protihlukové clony Zatímco protihlukové clony doprovázející dálnice a silnice v extravilánu působí především na řidiče a další cestující, v intravilánu pak ovlivňují především rezidenty žijící v dané oblasti. Průzkumy ukázaly, že obyvatelé žijící za protihlukovou clonou rychle zapomínají na vysokou úroveň hluku, který je obtěžoval a stěžují si na zhoršení výhledu způsobené vlivem clony. 4.5 Silniční vegetace Vegetační úpravy, jejich situování, volba vhodných druhů z hlediska potřeby, funkce, klimatických podmínek se navrhují podle příslušných předpisů (TKP 13 Vegetační úpravy, TP 99 Vysazování a ošetřování silniční vegetace). Vegetační úpravy podél dálnic a silnic je třeba provádět pro optické vedení trasy, ochraně proti oslnění, větru a sněhu, k zabránění větrné a vodní erozi svahu, k zlepšení biologických a hygienických poměrů v okolí silniční komunikace. Ve výkresové dokumentaci vegetačních úprav se zakreslují: - rozhledová pole na křižovatkách, u úrovňových křížení s žel. drahou a ve směrových obloucích - odstupy výsadby zeleně na násypech, v zářezech a u jednotlivých objektů 34 Zatravnění je základním prvkem vegetačních úprav a zpravidla by mělo být i jejich první etapou. Zatravnění se provádí výsevem osevní směsí nízko rostoucích trav. 4.6 Čerpací stanice pohonných hmot ČSPH, Odpočívky Čerpací stanice pohonných hmot se na dálnicích a silnicích I. třídy navrhují podle zásad uvedených v ČSN 73 60 59. Jejich umístění je možné jen v místech, kde nebude snížena bezpečnost a plynulost silničního provozu. Na silnicích II. a III. třídy se řeší umístění ČSPH podle místních podmínek a povolení silničního správního úřadu. Přednostně se umisťují na průjezdních úsecích silnic obcemi.

Odpočívky jejich velikost a vybavení na dálnicích a rychlostních silnicích a jejich vzájemné vzdálenosti stanovuje zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Odpočívky se zřizují pro každý dopravní směr zvlášť. Na dálnicích a silničních komunikacích směrově rozdělených se doporučuje u odpočívek umístění vstřícně s mimoúrovňovým propojením obou směrů. Na odpočívky u dálnic a rychlostních silnic nesmí být napojeny jiné komunikace kromě účelových komunikací pro zásobovací dopravu obslužných zařízení a jejich pracovníků. Jejich připojení nesmí umožnit vjezd na dálnici nebo rychlostní silnici. Odpočívky se z hlediska vnějšího začlenění do krajiny umisťují tak, aby se využilo stávajících výhledů do krajiny nebo zeleně, nebo vodních toků. 4.7 Zařízení pro dopravní telematiku Systémy pro dopravní telematiku jsou systémy využívající možnosti informačních a telekomunikačních technologií pro automatický sběr, zpracování a výměnu dopravních dat a následnou optimalizaci parametrů pro řízení dopravy případně zvýšení bezpečnosti a plynulosti silniční dopravy. Zařízení pro dopravní telematiku jsou: - zařízení pro řízení provozu na pozemních komunikacích - systémy proměnného dopravního značení - zařízení pro provozní informace a parkovací systémy - zařízení pro detekci vozidel např. vozidel veřejné hromadné dopravy - zařízení pro tísňová volání, detekci požáru, smogu, náledí - kamerové a dohledové systémy - zařízení pro komunikaci s účastníky provozu na pozemních komunikacích 35 4.8 Únikové zóny Úniková zóna se navrhuje pouze v případě, že již neexistuje jiné ekonomicky výhodnější a dopravně bezpečnější řešení např. převedení těžké nákladní dopravy do jiné trasy nebo vybudování zcela nové komunikace pro veškerý provoz. Přednostně se zřizují samostatné únikové zóny. Pouze ve zdůvodněných případech, kdy vedení komunikace a konfigurace okolního terénu neumožňuje jejich vhodné umístění, se navrhují zóny souběžné. Z hlediska funkčnosti a bezpečnosti únikových zón se doporučuje zřizovat záchytné úseky kombinací brzdného lože, záchytného valu a protisklonu.

4.9 Údržbové příslušenství a Cestmistrovství Na dálnicích a rychlostních silnicích se skládky údržbových hmot umisťují v cestmistrovstvích, která jsou rovnoměrně rozložena v celé délce trasy pozemní komunikace. Na krajských silnicích jsou rozmístěna střediska údržby přibližně v souladu s okresním uspořádáním. Velká a statutární města mají svoje městské organizace, které zajišťují obnovu, údržbu a sjízdnost místních komunikací. Přehled nejdůležitějších zákonů, vyhlášek a technických předpisů - TP Zákon č. 13/1997 Sb., Zákon č. 361/2000 Sb., Zákon č. 183/2006 Sb., Zákon č. 500/2004 Sb., Zákon č. 100/2001 Sb., Vyhláška č. 104/1997 Sb., Vyhláška č. 146/2008 Sb., Vyhláška č. 499/2006 Sb., Vyhláška č. 138/1998 Sb., Vyhláška č. 369/2001 Sb., o pozemních komunikacích (Silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) správní řád o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb o dokumentaci staveb ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic o obecných technických požadavcích na výstavbu o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na pozemních komunikacích ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací ČSN 01 3466 Výkresy inženýrských staveb Výkresy pozemních komunikací TP 135 TP 65 TP 133 TP 57 TP 58 TP 63 Projektování okružních křižovatek na silnicích a místních komunikacích Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích Zásady pro vodorovné dopravní značení na místních komunikacích Speciální bezpečnostní zařízení na pozemních komunikacích Směrový sloupek a odrazky Ocelová svodidla na pozemních komunikacích 36

TP 65 TP 100 TP 101 TP 116 TP 128 TP 130 TP 133 TP 139 TP 182 TP 206 Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích Zásady pro orientační dopravní značení na pozemních komunikacích Výpočet svodidel Použití ovoce, trávy a zemin ze silničních pozemků Ocelové svodidlo NH4 prostorové uspořádání Odrazky proti zvěři Zásady pro vodorovné dopravní značení na pozemních komunikacích Betonové svodidlo Dopravní telematika na pozemních komunikacích Betonové svodidlo kotvené MSK 37