Fyzikální chemie disperzních soustav

Transkript

1 Fyzikální chemie ispezních soustav 5. Chaakteistika ispezních soustav 5.1 Definice ispezní soustavy Dispezní soustava (ispeze) je tvořena tzv. ispezním poílem, ozptýleném ve fomě částic ve spojitém ispezním postřeí. Dispezní poíl může i nemusí přestavovat samostatnou fázi a svým chemickým složením se může, ale nemusí vžy lišit o ispezního postřeí. Pole toho mluvíme o ispezní fázi nebo ispezní složce. Většina ispezních soustav patří k vícesložkovým systémům. Jsou to jenak vícesložkové heteogenní soustavy, ve kteých se ispezní poíl liší o ispezního postřeí svým složením a záoveň přestavuje samostatnou fázi a jenak všechny uhy oztoků, kteé přestavují homogenní vícesložkové systémy. Výjimečně mohou vznikat i ispezní systémy jenosložkové, kteé jsou pak nutně heteogenní, např. vlhká páa; takové systémy však nejsou stabilní. 5.2 Klasifikace ispezních soustav Povahu ispezního systému ovlivňuje řaa faktoů, pole nichž bývají ispezní soustavy klasifikovány: pole velikosti částic: hubě ispezní (lineání ozmě > 1 µm), koloině ispezní (1 nm < < 1 µm), kam patří heteogenní koloiní ispeze, micelání koloiy a koloiní oztoky; ispeze s velikostí částic mezi nm jsou označovány jako nanosystémy, analyticky ispezní ( < 1 nm) - pavé (analytické či molekulání) oztoky pole tvau částic: globuláně ispezní (izometické částice) lamináně ispezní (anizometické částice, jeen ozmě je řáově menší) fibiláně ispezní (anizometické částice, jeen ozmě je řáově větší) pole počtu fází: homogenní (např. oztoky) heteogenní (viz kap. 9), kteé jsou pole skupenství ispezního postřeí a poílu ále ozělovány na systémy s plynným postřeím (aeosoly) s kapalným postřeím (lyosoly, emulze, pěny) s tuhým postřeím (tuhé soly, tuhé emulze, tuhé pěny) pole inteakcí mezi ispezním postřeím a ispezními částicemi: lyofilní výazná afinita mezi částicemi a postřeím lyofobní velmi nízká afinita mezi částicemi a postřeím pole inteakcí mezi ispezními částicemi: volné (soly, koloiní oztoky) viz o. 9.3, kap. 11 vázané (gely, koncentované suspenze, pasty...) viz kap. 12 pole počtu molekul v ispezní částici: monomolekulání (analytické ispeze a oztoky makomolekul) polymolekulání (lyosoly, micelání koloiy, hubé ispeze) pole ozělení velikosti částic: monoispezní s částicemi o jené velikosti pauciispezní s částicemi několika ůzných velikosti polyispezní s částicemi mnoha ůzných velikostí 5-1

2 5.3 Tva ispezních částic ovlivňuje hlavně mechanické a optické vlastnosti ispezních systémů. Systémy s izometickými částicemi, tj. takovými, kteé mají ve všech třech postoových směech přibližně stejné ozměy, se nazývají systémy globuláně ispezní. U anizometických částic převláá buď jeen ozmě, částice jsou potáhlé v jenom směu mají tva tyčinek nebo vláken, a pak mluvíme o fibiláně ispezních soustavách, nebo převláají va ozměy, částice jsou tvau estiček nebo lamel a systémy označujeme jako lamináně ispezní. U někteých systémů se setkáváme s efomabilitou ispezních částic - schopností měnit tva. Tato vlastnost se pojevuje např. u emulzí, jejichž ispezní poíl tvoří kapičky, nebo u pěn ispezí plynných bublinek v kapalinách a nejvíce u oztoků lineáních makomolekul, jejichž tva se vlivem tepelného pohybu neustále mění. 5.4 Velikost ispezních částic chaakteizuje jemnost, s jakou je ispezní poíl ozptýlen v ispezním postřeí. Bývá uávána nejčastěji význačným lineáním ozměem, hmotností, méně často objemem, plochou povchu apo. Často je používána i veličina nazývaná stupeň ispezity pomě povchu částic k jejich objemu kteá je úměná ecipoké honotě lineáního ozměu (něky s ní bývá ztotožňována). Úaje o lineáním ozměu částic jsou však jenoznačné pouze u ispezních systémů s izometickými částicemi. Pevné částice, kteé nejsou sice kulovité, ale jsou značně symetické, bývají často apoximovány koulí. Temín půmě částice" pak označuje stření honotu lineáního ozměu. Mnohé lineání makomolekuly mají ostatečnou flexibilitu, takže vlivem temálních sážek mohou zaujmout tva poobný klubku, kteé je většinou spíše symetické; takový útva je pak chaakteizován poloměem klubka. Jsou-li částice ispeze asymetické, je nutno uat va až tři ozměy. Pole velikosti částic jsou ispezní systémy ozělovány na tři typy. Nejená se však o ostře oělené skupiny, mezi jenotlivými typy je plynulý přecho. Systémy s nejmenšími částicemi (o 1 nm) jsou oztoky nízkomolekuláních látek, v nichž jsou ispezní částice molekuly nebo ionty, popř. útvay, kteé vznikají očasnou asociací několika málo molekul co o velikosti sovnatelné s molekulami ispezního postřeí. Jsou označovány také jako analyticky ispezní systémy, potože fakt, že obsahují va nebo více uhů hmoty, je pokazatelný pouze chemickou analýzou a jejich ispezní částice nejsou viitelné ani elektonovým mikoskopem. Systémy s velkými částicemi, kteé obsahují značný počet molekul, jsou označovány jako systémy hubě ispezní. Jestliže jsou jejich částice ozeznatelné pouhým okem (větší než asi 50 m), označují se jako makoispezní. Jsou-li viitelné až optickým mikoskopem (o velikosti asi 1 m), mluvíme o systémech mikoispezních. Mezi těmito věma skupinami leží oblast koloině ispezních systémů a nanosystémů) kteá bue hlavním přemětem našeho zájmu v násleujících kapitolách. Koloiika se zabývá fyzikálními a chemickými vlastnostmi ispezních systémů a jevy na fázových ozhaních, kteé jsou významně ovlivňovány vlastnostmi fázového ozhaní. Abychom ozholi, jak malé mohou být ispezní částice, vzpomeňme si, že molekuly ve fázovém ozhaní mají vžy olišné vlastnosti o molekul v objemové fázi, potože se nacházejí v silovém poli molekul sousení fáze. Pole stuktuy uvažované látky je tloušťka této vstvy 0,5 až 2 nm. Potože částice nemůže být tvořena jen povchovou vstvou, musí být její ozměy ve všech směech větší než vojnásobek tloušťky fázového ozhaní. Za olní hanici bývá uáván ozmě částice 1 až 5 nm, za honí hanici je považován ozmě částic, opovíající ozlišovací schopnosti nejlepších optických mikoskopů, přibližně 1 m. 5-2

3 Přehle ispezních systémů ANALYTICKÉ DISPERZE < 10 9 m částice nejsou viitelné ani v elektonovém mikoskopu pocházejí filtačním papíem i membánami vykonávají velmi intenzivní tepelný pohyb ychle ifunují neseimentují ani v ultacentifuze velký osmotický tlak částice monomolekulání samovolným ozpouštěním na pavé oztoky (mísitelnost omezená nebo neomezená) stabilní vžy homogenní; tvoří jeinou fázi nevytvářejí gely KOLOIDNÍ DISPERZE m NANODISPERZE m nejsou viitelné v optickém mikoskopu, ale jen v ultamikoskopu nebo elektonovém mikoskopu, jsou většinou půhlené, často výazně baevné, v bočním osvětlení opaleskují (Tynallův efekt; ozptyl světla) pocházejí filtačním papíem, nepocházejí někteými membánami slabší tepelný pohyb než analytické ispeze, ale intenzivnější než hubé ispeze; intenzita pohybu oste se stupněm ispezity ifunují pomalu seimentují v ultacentifuze, v gavitačním poli pomalu malý osmotický tlak (oste se stupněm ispezity, neboť oste počet částic) Roztoky makomolekul částice monomolekulání samovolným ozpouštěním, kteému často přechází botnání (mísitelnost omezená i neomezená) stabilní jako analytické ispeze Asociativní koloiy částice polymolekulání asociací z pavých oztoků amfifilních molekul stabilní v učitém ozmezí pomínek Heteogenní koloiy částice polymolekulání - ispegováním z hubých ispezí - sážením z pavých oztoků na koloiní částice nestálé - koagulují, - seimentují, - stánou homogenní heteogenní, obovská plocha fázového ozhaní, oste se stupněm ispezity tvoba gelů je po koloině ispezní systémy chaakteistická HRUBÉ DISPERZE miko m mako > 10 5 m viitelné pouhým okem nebo v optickém mikoskopu, zákal, nepůhlenost nepocházejí papíem ani membánami velmi slabý nebo žáný tepelný pohyb neifunují seimentují ychle v gavitačním poli nevyvolávají osmotický tlak částice polymolekulání - ispegováním z makofází - sážením z pavých oztoků na částice žáané velikosti nestálé, samovolně zanikají - seimentací - koagulací) vžy heteogenní, plocha fázového ozhaní menší než u koloiních ispezí gely vytvářejí jen výjimečně 5-3

4 5.4.1 Kvantitativní chaakteizace velikosti ispezních částic U kulovitých částic (koulí bývají často apoximovány i izometické částice) může být velikost částic viitelných v mikoskopu jenouše popsána jeiným paametem pomocí mikoskopické nebo obazové analýzy. U částic nepavielného tvau může být lineání ozmě vyjařován ůzným způsobem: např. élkou čáy, kteá půlí plochu půmětu částice (tzv. Matinův půmě M ), Feetovým půměem F, což je vzálenost tečen na potilehlých stanách půmětu částice, nebo půměem kuhu A o stejné ploše jako je plocha půmětu pozoované částice (plošný nebo Heywooův půmě) viz ob Zjištěné honoty jsou pak po aný soubo částic statisticky zpacovány (ost ). Matinův půmě F F Feetův půmě plošný půmě Ob. 5-1 Chaakteizace velikosti částic nepavielného tvau Z naměřených fyzikálních vlastností ispezní soustavy, jejichž honota závisí na velikosti ispezních částic, např. z ifuzního koeficientu (ost. 6.1), z výsleků seimentačních měření (ost. 6.2), z osmotického tlaku (ost. 6.3), z viskozity (kap. 7) nebo z intenzity ozptýleného záření (kap. 8) lze vypočítat stření hmotnost nebo polomě ispezní částice (ost ). Tento úaj však okonale chaakteizuje velikost pouze v přípaě, že částice jsou kulovitého tvau. U anizometických tvaů částic ostaneme tzv. efektivní nebo ekvivalentní polomě; tj. polomě kulovité částice, kteé by příslušela za jinak stejných fyzikálních pomínek stejná honota fyzikální veličiny, jaká byla naměřena u zkoumaného systému Statistické zpacování úajů o velikosti ispezních částic Popis ispezní soustavy pomocí ozměů jené částice je možno použít jen v takových přípaech, ky ispezní částice jsou stejně velké, tj. u unifomních (monoispezních) systémů. Ty se vyskytují poměně vzácně * (např. polymeací za přísně řízených pomínek je možno připavit monoispezní latexy, kteé jsou používány jako stanay po kalibaci při optických měřeních). Dispezní systémy jsou většinou neunifomní (polyispezní) - obsahují částice mnoha ůzných velikostí, nebo pauciispezní, tj. obsahují částice několika velikostí. Takové systémy bývají chaakteizovány ozělovací funkcí velikosti částic, popř. vhonou stření honotou (ost ). Rozělovací funkce velikosti částic uává, jak jsou v systému zastoupeny částice té kteé velikosti. Nejčastěji se používá ozělovacích funkcí pole ozměů částic. Velikost částic může být vyjářena také hmotností, objemem, plochou povchu, stupněm polymeace at. Při zjišťování ozělovacích funkcí si, jako při kažém statistickém zpacování, teoeticky ozělíme ispezní poíl na skupiny částic přibližně stejné velikosti tzv. fakce. Rozělení velikostí částic ispezního poílu je pak možno popsat pomocí ifeenciální ozělovací funkce F(), efinované vztahem F W m (), popř. m F N N (), (5.1),(5.2) N * Většina systémů, kteé jsou označovány jako monoispezní, nemá částice jené velikosti, ale lze u nich pozoovat učité úzké ozmezí velikostí částic za monoispení bývají považovány systémy, v nichž půměná ochylka o stření velikosti částic nepřesáhne 10 %. 5-4

5 četnost výskytu ke F W () je ifeenciální ozělovací funkce hmotnosti částic (hmotnostní ifeenciální ozělovací funkce), F N () je ifeenciální ozělovací funkce počtu částic (početní ifeenciální ozělovací funkce), m je hmotnost skupiny částic, kteé mají ozmě, N je počet částic o ozměu, m je celková hmotnost ispezního poílu, N celkový počet částic v ispezním poílu. Součin F W (), (popř. F N () ) pak vyjařuje poíl hmotnosti fakce částic s ozměem mezi a ( + ) (popř. počtu částic ve fakci) z celkové hmotnosti (popř. celkového počtu částic) ispezního poílu; přestavuje tey hmotnostní, popř. molání zlomek příslušné fakce. integální ozělovací funkce I W (), popř. I N (), kteá uává, jaký poíl hmotnosti z celkové hmotnosti, popř. počtu částic z celkového počtu částic ispezního poílu, tvoří fakce, jejichž částice mají polomě menší nebo stejný než učitá zvolená honota C oplňkové integální ozělovací funkce Q W (), popř. Q N (), kteá uává, jaký poíl hmotnosti z celkové hmotnosti, popř. počtu částic z celkového počtu částic ispezního poílu, tvoří fakce, jejichž částice mají polomě větší nebo stejný než učitá zvolená honota. Po gafické znázonění expeimentálních at se používá také histogamu (ob. 5-2). Skláá se z obélníků, jejichž záklany jsou intevaly až + a jejichž obsahy znázoňují ozložení četnosti sleované veličiny, např. poíl počtu částic, kteé mají polomě v intevalu až +, z celkového počtu částic, tj. F N (). Je zřejmé, že oste-li počet tří k nekonečnu, blíží se šířka kažého sloupce k nule a histogam přechází na hlakou křivku. Ob. 5-2 Histogam po ozělení částic ispezního poílu pole jejich velikosti Stření ozmě ispezních částic a stření molání hmotnost Měření ůzných vlastností ispezních systémů (např. kinetických, optických nebo eologických) se většinou nepováí po jenotlivé částice, ale po soubo velkého počtu částic. Místo honoty hmotnosti, objemu nebo poloměu částice pak výpočtem ze změřené vlastnosti ostaneme půměnou honotu příslušného paametu. Takto získaná stření honota (např. stření ozmě částice nebo stření molání hmotnost) je pak ovna honotě tohoto paametu po myšlený monoispezní systém, v němž by měřená veličina nabyla stejné honoty. Systém je tey chaakteizován jeiným úajem, ale chybí infomace o ozělení velikosti částic. U polyispezních systémů mají takto získané veličiny chaakte statistických půměů ůzného uhu pole povahy použité metoy měření. Stření ozmě částic polyispezního systému může být vyjářen hmotnostním půměem ( i mi) W [ i Wi ] (5.3) mi nebo početním půměem ( i Ni) N [ i xi ] (5.4) Ni Stření molání hmotnost (hmotnostní a početní půmě) je vyjářena vztahy ( wi Mi) MW ( Wi Mi) (5.5) wi ( Ni Mi) M N ( xi Mi) (5.6) Ni ke m i je hmotnost skupiny částic, kteé mají polomě i, m i je hmotnost všech částic (všechny sumace jsou pováěny přes všechny honoty i ), W i (= m i / m i ) je hmotnostní zlomek jenotlivých fakcí, N i je počet částic o poloměu i, N i je celkový počet částic, x i (= N i / N i ) je molání zlomek, w i (= m i /V) hmotnostní koncentace a c i (= n i /V) látková koncentace. Jestliže se stření molání hmotnost stanovuje metoami, kteé měří veličiny úměné hmotnosti nebo objemu částice (ychlost ifuze - viz ost. 6.1, seimentace - ost. 6.2, ozptyl světla - kap. 8), 5-5

6 je výslekem hmotnostně stření molání hmotnost (hmotnostní půmě moláních hmotností) M W, po kteý platí vztah (5.5) Měřením koligativních vlastností (osmometie - ost. 6.3, popř. kyoskopie nebo ebulioskopie) se stanovuje početně stření molání hmotnost (početní půmě molání hmotnosti) M N vztah (5.6). Tato stření honota je vžy menší než hmotnostní stře, neboť se nejvíce uplatňují nízké fakce, kteé obsahují elativně velký počet částic, kežto v uhém přípaě se naopak nejvíce uplatňují těžší poíly. Pomě M W / M N se nazývá koeficient polyispezity. Po monoispezní systém je tento koeficient oven jené a oste s ostoucí polyispezitou systému. 5.5 Koloině ispezní systémy (nanosystémy) Rozělení koloině ispezních systémů Vzhleem k velké ozmanitosti je účelné ozělovat koloině ispezní systémy o tří skupin: Lyofobní ispeze (koloiní ispeze) - heteogenní systémy, v nichž ispezní poíl a ispezní postřeí přestavují vě ůzné fáze. Aby mohl být ispezní poíl považován za samostatnou fázi, musí ispezní částice obsahovat tolik molekul, aby bylo možno ozlišit povchovou vstvu částice o její vnitřní části. Dispezní poíl a ispezní postřeí jsou oěleny fázovým ozhaním, kteé výazně ovlivňuje jejich vlastnosti (ob. 1-1 ukazuje, jak oste plocha fázového ozhaní systému se zmenšujícími se ozměy částice). Jsou připavovány buď z makofází ispegací nebo z pavých oztoků konenzací. Jsou nestálé, samovolně zanikají. Svou sklabou a vznikem tey připomínají hubé ispeze; liší se však ozměem částic. Vlastnosti jenotlivých typů heteogenních systémů (viz kap. 9) se liší pole skupenství jak ispezního poílu tak ispezního postřeí. Lyofilní koloiy (koloiní oztoky) (kap. 11) jsou homogenní koloiní systémy, v nichž ispezní poíl tvoří s ispezním postřeím jenu fázi. Jsou to pavé oztoky makomolekul, kteé vznikají samovolným ozpouštěním a jsou stálé. Samovolný vznik je pomíněn afinitou makomolekul k ispeznímu postřeí. Asociativní (micelání) koloiy (kap. 10), kteé vznikají samovolnou evezibilní asociací nízkomolekuláních látek s amfifilní stuktuou v pavém oztoku. Mezi molekulami v oztoku a vzniklými asociáty se ustavuje ovnováha. Chaakteistickou vlastností koloiních systémů je schopnost tvořit gely systémy, v nichž je spojité nejen ispezní postřeí, ale i ispezní poíl - tojozměná síť, postupující ispezním postřeím Histoie a význam koloině ispezních systémů I kyž se soustavný výzkum koloiních systémů atuje až k počátku minulého století, se zmínkami o jejich přípavě a paktickém využití se setkáváme již mnohem říve. Tak např. staří Číňané používali ke psaní mimořáně stálou tuž koloiní ispezi sazí stabilizovanou želatinou. Ve staém Egyptě malovali a psali ůznými baevnými inkousty ispezemi ůzných zemin a mineálů ve voě, stabilizovanými aabskou gumou. Střeověcí alchymisté popisují přípavu ůzných kovových solů nejznámější je elixí mláí, auum potabile, enegetický lék popůjčující tělu maximální oolnost vůči všem nemocem. Oblíbenou látkou alchymistů byl gel kyseliny křemičité, o němž se zmiňuje i Goethe ve svém životopisném íle Dichtung un Wahheit. Sol zlata stabilizovaný oxiem cíničitým, známý jako Cassiův pupu, byl o konce 17. století používán při výobě čeveného skla a poslulého míšeňského a sèveského pocelánu. Solů zlata bylo používáno i k bavení hevábí. Pvní věecké stuie pocházejí z poloviny 19. století. Fancesco Selmi si povšiml anomálních vlastností někteých oztoků, kteé pole nešních přestav patří mezi koloiní soustavy. Silně ozptylovaly světlo, sážely se příavkem zcela nepatných množství solí, kteé neeagují s ozpuštěnou látkou, jejich vznik nebyl povázen změnou teploty ani objemu, jako tomu bylo u kystalických 5-6

7 látek. Selmi ošel k závěu, že neje o pavé oztoky, ale o suspenze malých částeček ve voě a al těmto systémům název pseuooztoky. Michael Faaay se zabýval přípavou solů zlata a v řaě expeimentů (1856-7) emonstoval jejich seimentaci, koagulaci elektolyty a ochanné působení želatiny. Zjistil, že svazek papsků pocházejících solem, je při bočním pozoování viitelný. Tento jev, jak spávně usouil, je způsoben ozptylem světla na částicích zlata (pozěji poobněji stuoval Tynall). Kupoivu Faaay nezkoumal chování svých solů v elektickém poli. Za vlastního zaklaatele koloiní chemie je pokláán Angličan Thomas Gaham, kteý se v.1861 zabýval stuiem ifuze ůzných látek pegamenovou membánou. Zjistil, že měřitelnou ychlostí ifunují jen látky schopné kystalizace (např. soli, cuk) a nazval je kystaloiy. Do uhé skupiny zařail látky, kteé ifunovaly jen neochotně a nepoařilo se mu je připavit v kystalickém stavu. Pole jejich typického přestavitele klihu pojmenoval Gaham celou tuto skupinu látek koloiy (kolla je řecky klih). Sem patřily i ty, kteé Selmi označil jako pseuooztoky. Gaham objevil i alší vlastnosti koloiů: např. zjistil, že ifuzí přes vhonou membánu (živočišnou blánu, pegamenový papí) je možné oělit kystaloiy o koloiů pocho nazval ialýza. O Gahama pochází i mnoho alších temínů ones používaných v koloiní chemii, jako např. sol, gel, hyosol, hyogel, peptizace, koagulace, koagulát aj. Začátkem 20. století se koloiika začala ozvíjet. Feunlich (1903) se zabýval stuiem asopce, Sieentopf a Zsigmony (1903) vynalezli ultamikoskop, založený na pozoováních Faaaye a Tynalla, kteý umožnil zjišťovat počet částic ve zřeěných solech. Důležitým přínosem byly páce Smoluchowského (1906), Svebega (1906), Peina (1908) a Einsteina (1908), zabývající se poblémem stanovení velikosti částic, seimentací a koagulací částic. Pete von Weinman a Wolfgang Ostwal (1907) ukázali, že koloiní stav není jen vlastností učitých látek, ale že tatáž látka může být pole pomínek připavena v kystalickém nebo koloiním stavu (jením z nejstaších příklaů je sía, kteou známe jak v kystalickém tak v amofním stavu a kteá může být připavena i ve fomě solu). Ostwal a von Weiman zaveli pojem ispezní systém a navhli pvní acionální klasifikaci ispezních systémů pole velikosti částic. Ve sovnání s jinými oblastmi chemie a fyziky byl však vývoj poznatků o koloiním chování pomalejší. Příčinou byly hlavně velké potíže při přípavě obře chaakteizovaného expeimentálního mateiálu s epoukovatelnými vlastnostmi a ále fakt, že neexistovaly ostatečné teoetické znalosti, kteé by ovolovaly těmto vlastnostem poozumět a vhoně je moifikovat. Až o vacátých let 20. století, ky nové metoy po přípavu obře efinovaných koloiů (např. monoispezních systémů nebo polymeů efinovaného složení) umožnily kvantitativní a epoukovatelné expeimenty. za použití nových meto a přístojů jako ultacentifuga (T. Svebeg 1923), elektonový mikoskop ( ), metoy ozptylu světla, neutonů, NMR, optická spektoskopie, entgenová analýza nebo zokonalené eologické metoy společně s pokokem v teoiích mezimolekuláních sil, oztoků elektolytů a polymeů, kteý umožnil teoetické zpacování naměřených úajů, se koloiní chemie mohla významně ozvíjet. Koloiní systémy i ěje na fázových ozhaních mají ohomný význam po liskou činnost. Je téměř nemožné vyjmenovat všechny oblasti ať technologické, biologické, nebo fyziologické, kteé s těmito jevy souvisejí. Řaa potavinářských výobků jako např. máslo, sýy, joguty a jiné mléčné poukty, chleba, pečivo, a okonce i pivo, je buď přímo svou povahou koloiní, nebo se na jejich vzniku koloiní pochoy poílejí. Stejně je tomu v přípaě baev a baviv, papíu, famaceutických a kosmetických pepaátů mnoha uhů či chemikálií používaných v zeměělství a zahanictví. Velmi významnou oli má koloiní chemie při výobě ůzných keamických výobků o ahého pocelánu, přes nové velmi pevné keamické mateiály, používané v aketové technice nebo v lékařství na ůzné potézy (např. keamické kloubní náhay, zubní potézy aj.) až po obyčejné cihly. Pochoy používané při těžbě mineálů a opy, při úpavě voy a ůzných biotechnologiích jsou ovněž koloiní povahy. Velký technologický význam má heteogenní katalýza. Meto koloiní chemie se často používá i ke stuiu řay biologických systémů. Např. tokové vlastnosti kve a jiných tělních tekutin je možné nejlépe stuovat, přípaně upavovat, jestliže se na ně íváme jako na koloiní ispeze. Dokonce byla připavena voná emulze, vhoná jako očasná náhaa kve, kteá se nekazí při sklaování, je kompatibilní se všemi kevními skupinami a není nebezpečí, že bue kontaminována (AIDS, žloutenka). Kloubní mazy věčí za vynikající vlastnosti své koloiní povaze. Moení koloiní mikokapsule, používané v lékařství, ovolují řízené poávání léčiv a v někteých přípaech okonce cílenou famakoteapii učitých ogánů. Koloiika má ůležitou úlohu také při řešení ekologických poblémů. Mnohá znečištění jsou způsobena přítomností koloiních poílů a k jejich ostanění z ovzuší nebo voních toků je tey třeba použít speciálních koloiních meto. 5-7