5a. Globální referenční systémy Parametry orientace Země (EOP) Aleš Bezděk

Podobné dokumenty
Korekce souřadnic. 2s [ rad] R. malé změny souřadnic, které je nutno uvažovat při stanovení polohy astronomických objektů. výška pozorovatele

Rotace Země a její sledování

ČASOMÍRA ROTAČNÍ ČASY FYZIKÁLNĚ DEFINOVANÉ ČASY JULIÁNSKÉ DATUM

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Jak ovlivňují geofyzikální procesy orientaci Země v prostoru

Základní jednotky v astronomii

VÝZKUM ROTACE ZEMĚ. minulost a současnost. Jan Vondrák, Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.

PLANETA ZEMĚ A JEJÍ POHYBY. Maturitní otázka č. 1

Astronomická pozorování

pohyb hvězdy ve vesmírném prostoru vlastní pohyb hvězdy pohyb, změna, souřadné soustavy vzhledem ke stálicím precese,

Historie sledování EOP (rotace)

Filip Hroch. Astronomické pozorování. Filip Hroch. Výpočet polohy planety. Drahové elementy. Soustava souřadnic. Pohyb po elipse

Hvězdářský zeměpis Obloha a hvězdná obloha

Čas a kalendář. důležitá aplikace astronomie udržování časomíry a kalendáře

ČAS, KALENDÁŘ A ASTRONOMIE

FYZIKA I. Pohyb setrvačníku. Prof. RNDr. Vilém Mádr, CSc. Prof. Ing. Libor Hlaváč, Ph.D. Doc. Ing. Irena Hlaváčová, Ph.D. Mgr. Art.

Čas a kalendář. RNDr. Aleš Ruda, Ph.D.

GEODETICKÁ ASTRONOMIE A KOSMICKÁ GEODEZIE I

Obsah. 1 Sférická astronomie Základní problémy sférické astronomie... 8

Transformace dat mezi různými datovými zdroji

I. MECHANIKA 5. Otáčení tuhého tělesa III

Sférická trigonometrie v matematické geografii a astronomii

FYZIKA I. Rovnoměrný, rovnoměrně zrychlený a nerovnoměrně zrychlený rotační pohyb

Nový software VieVS na analýzu VLBI dat

BIOMECHANIKA KINEMATIKA

ELEKTRICKÉ STROJE - POHONY

Úvod do předmětu geodézie

5. Stanovení tíhového zrychlení reverzním kyvadlem a studium gravitačního pole

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Obr. 4 Změna deklinace a vzdálenosti Země od Slunce v průběhu roku

Prostorové a časové referenční systémy v GNSS. Ing. Michal Kačmařík, Ph.D. Pokročilé metody zpracování GNSS měření přednáška 3.

KINEMATIKA. 18. ROVNOMĚRNÝ POHYB PO KRUŽNICI III. Úhlová rychlost. Mgr. Jana Oslancová VY_32_INOVACE_F1r0218

KLASICKÁ MECHANIKA. Předmětem mechaniky matematický popis mechanického pohybu v prostoru a v čase a jeho příčiny.

4. Matematická kartografie

Referenční plochy a souřadnice na těchto plochách Zeměpisné, pravoúhlé, polární a kartografické souřadnice

Dynamika rotace Země. Jan Vondrák. Země

Vlastní čísla a vlastní vektory

MODERNÍ GLOBÁLNÍ GEODETICKÝ REFERENČNÍ GEOCENTRICKÝ SYSTÉM

Theory Česky (Czech Republic)

2. Kinematika bodu a tělesa

Planeta Země. Pohyby Země a jejich důsledky

geografie, jest nauka podávající nám, jak sám název značí-popis země; avšak obsah a rozsah tohoto popisu byl

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Skládání různoběžných kmitů. Skládání kolmých kmitů. 1) harmonické kmity stejné frekvence :

Čas. John Archibald Wheeler: Čas - to je způsob, jakým příroda zajišťuje, aby se všechno neodehrálo najednou.

Odchylka ekliptiky od roviny Galaxie

Čas. John Archibald Wheeler: Čas - to je způsob, jakým příroda zajišťuje, aby se všechno neodehrálo najednou.

Insolace a povrchová teplota na planetách mimo sluneční soustavu. Michaela Káňová

KOSMICKÁ GEODÉZIE. Prof. Ing. Jan Kostelecký, DrSc. doc. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc. Ing. Jakub Kostelecký, Ph.D.

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Úvod do nebeské mechaniky

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Ing. Oldřich Šámal. Technická mechanika. kinematika

Přednášející: Ing. M. Čábelka Katedra aplikované geoinformatiky a kartografie PřF UK v Praze

Momenty setrvačnosti a deviační momenty

TÍHOVÉ ZRYCHLENÍ TEORETICKÝ ÚVOD. 9, m s.

F - Mechanika tuhého tělesa

Kinematika tuhého tělesa. Pohyb tělesa v rovině a v prostoru, posuvný a rotační pohyb

Příklady z teoretické mechaniky pro domácí počítání

Základní škola, Ostrava-Poruba, I. Sekaniny 1804, příspěvková organizace

České vysoké učení technické v Praze. Vývoj systému pro automatické určování azimutu z měření na Slunce

Fyzika 1 - rámcové příklady Kinematika a dynamika hmotného bodu, gravitační pole

Elementární křivky a plochy

2. Fyzikální kyvadlo (2.2) nebo pro homogenní tělesa. kde r je vzdálenost elementu dm, resp. dv, od osy otáčení, ρ je hustota tělesa, dv je objem

Odhad změny rotace Země při změně poloměru

Astronomie jednoduchými prostředky. Miroslav Jagelka

GEOGRAFICKÁ SLUŽBA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Rovnice rovnováhy: ++ =0 x : =0 y : =0 =0,83

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Koncept deformace v geologii

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ PRŮVODCE GB01-P03 MECHANIKA TUHÝCH TĚLES

Abstrakt: Autor navazuje na svůj referát z r. 2014; pokusil se porovnat hodnoty extrémů některých slunečních cyklů s pohybem Slunce kolem barycentra

ZÁKLADY VYŠŠÍ A FYZIKÁLNÍ

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

Úvod do nebeské mechaniky

[0] ÚVOD: [0.1] Stručná historie. [0.2] Systém GPS-NAVSTAR

Systémy pro využití sluneční energie

Rovinné přetvoření. Posunutí (translace) TEORIE K M2A+ULA

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK

Zpracoval Zdeněk Hlaváč. 1. Definujte hlavní kružnici kulové plochy. Uveďte příklady hlavních kružnic na zeměkouli.

Magnetické pole drátu ve tvaru V

Mechanika

Identifikace práce prosíme vyplnit čitelně tiskacím písmem

4. Napjatost v bodě tělesa

3. Obecný rovinný pohyb tělesa

Rotace zeměkoule. pohyb po kružnici

Kapitola 5. Seznámíme se ze základními vlastnostmi elipsy, hyperboly a paraboly, které

BIOMECHANIKA DYNAMIKA NEWTONOVY POHYBOVÉ ZÁKONY, VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ SÍLY ČASOVÝ A DRÁHOVÝ ÚČINEK SÍLY

Slapový vývoj oběžné dráhy. Michaela Káňová, Marie Běhounková Geodynamický seminář

Nejprve si připomeňme z geometrie pojem orientovaného úhlu a jeho velikosti.

ŠROUBOVICE. 1) Šroubový pohyb. 2) Základní pojmy a konstrukce

OBSAH 1 Úvod Fyzikální charakteristiky Zem Referen ní plochy a soustavy... 21

ŠROUBOVÝ A PROSTOROVÝ POHYB ROTAČNĚ SYMETRICKÉHO TĚLESA

Geodézie a pozemková evidence

Pohyby tuhého tělesa Moment síly vzhledem k ose otáčení Skládání a rozkládání sil Dvojice sil, Těžiště, Rovnovážné polohy tělesa

rovnoběžky, poledníky?

Interpretace pozorování planet na obloze a hvězdné obloze

Slapy na terestrických exoplanetách Michaela Káňová, Marie Běhounková

Interpretace pozorování planet na obloze a hvězdné obloze

Shodná zobrazení v rovině

Transkript:

5a. Globální referenční systémy Parametry orientace Země (EOP) Aleš Bezděk Teoretická geodézie 4 FSV ČVUT 2017/2018 LS 1

Celková orientace zemského tělesa, tj. precese-nutace+pohyb pólu+vlastní rotace, je ovlivňována: vnějšími vlivy (Měsíc, Slunce, planety) precese (2.stol.př.n.l Hipparchos) nutace (Bradley pozoroval, Euler vysvětlil) pohyb pólu = pohyb vektoru rotace vůči soustavě spojené se Zemí Euler (1765) předpověděl, Küstner 1884 pozoroval změny rychlosti rotace již Haley 1695 sekulární zpomalování pohybu Měsíce observačně zjištěny sezónní variace v 1. pol. 20.stol. vnitřními vlivy (vnitřní stavba Země, přesuny hmot v atmosféře a hydrosféře, na rozhraní pláště a jádra...) to se studuje v dnešní době Rotace Země 2

Astronomické souřadnice rovníkové souřadnice rektascenze a deklinace ekliptikální souřadnice délka a šířka 3

Elementární rotace 1 0 0 X 0 cos sin 0 sin cos rotace kolem osy X o úhel ε cos 0 sin Y 0 1 0 sin 0 cos rotace kolem osy Y o úhel ψ cos sin 0 Z sin cos 0 0 0 1 rotace kolem osy Z o úhel ω Transformaci z jedné soustavy do druhé soustavy si lze představit jako postupné ztotožňování souřadnicových os otáčením o známé úhly pomocí elementárních rotací 4

gravitační působení Měsíce, Slunce a planet na rotující, zploštěnou Zemi rotační osa Země je skloněna vzhledem k rovině ekliptiky precesní pohyb - pohyb rotační osy po plášti kužele doba oběhu, tzv. platónský rok, cca 25 800 let Precese 5

Precese změna polohy rotační osy P n vůči hvězdnému pozadí v současnosti míří P n k Polárce (α Ursae Minoris, Malá medvědice) lunisolární precese vliv Slunce a Měsíce (50"/rok) mění se i poloha P e, gravitační působení planet na Zemi, tím se mění poloha ekliptiky planetární precese (0.08"/rok) 6

Precesní úhly Střední polohu rovníku, ekliptiky a jarního bodu v základní epoše t 0 označíme r 0, e 0 a 0 ζ, θ, z úhlové vzdálenosti, rotační úhly převedeme souřadnice ze základní epochy t 0 (J2000.0) na střední souřadnice v epoše t 1 o "středních" souřadnicích hovoříme, zavedeme-li na výchozí souřadnice vliv precese P Z zy Z Matici P nazýváme precesní matice. 7

Precesní úhly = (2306.2181 + 1.396 56 T - 0.000 139 T 2 ) t + (0.301 88-0.000 344 T) t 2 + 0.017 998 t 3, z = (2306.2181 + 1.396 56 T - 0.000 139 T 2 ) t + (1.094 68 + 0.000 066 T) t 2 + 0.018 203 t 3, = (2004.3109-0.853 30 T - 0.000 217 T 2 ) t - (0.426 65 + 0.000217 T) t 2-0.041 833 t 3. kde T, t jsou v Juliánských stoletích (36525 dnů) Počítáme-li hodnoty parametrů pro epochu t 1 ze základní epochy J2000.0, položíme T = 0, pro t platí t= [JD(t 1 ) 2 451 545] / 36525 8

Nutace nutací rozumíme periodický pohyb světového pólu kolem jeho střední polohy nutace: periodický pohyb ovlivňuje polohu jarního bodu a rovníku 9.2, perioda18.6 let (stáčení uzlové přímky Měsíce) 0.6, perioda 183 dní (1/2 roku) 0.1, perioda 14 dní (oběh Měsíce) pro dosažení přesnosti 0.0001" nutno 1500 členů 9

Nutace Nutace = periodický pohyb světového pólu P n kolem jeho střední polohy P 1 Precesí a nutací ovlivněný pól se pak nazývá pravý pól. Precesí ovlivněný střední rovník r 1 se posune do polohy r a jarní bod přejde z polohy 1 do polohy. Díky posunu rovníku se změní i sklon ekliptiky z hodnoty ϵ 1 na ϵ. Δψ = úhlová vzdálenost 1, se nazývá nutace v ekliptikální délce Δϵ se nazývá nutace ve sklonu ekliptiky Nutační parametry se počítají pomocí harmonických rozvojů na základě argumentů charakterizujících dráhu Měsíce, Slunce a ostatních planet. Matici N nazýváme nutační matice. N X 1 Z X 1 Souřadnice ovlivněné precesí+nutací se nazývají pravé souřadnice. 10

Parametry nutace 263 ( A A t)sin ARGUMENT A cos ARGUMENT i1 263 ( B B t)cos ARGUMENT B sin ARGUMENT i1 ' " i i i ' " i i i, kde Δψ je nutace v ekliptikální délce a Δε je nutace ve sklonu ekliptiky položka ARGUMENT obsahuje lineární kombinace orbitálních elementů Měsíce, Slunce a planet Poznámka: od r. 2003 je precese a nutace sloučena do jednoho jevu. 11

Karl Friedrich Küstner: objevil pohyb pólu na základě časové řady zeměpisné šířky roku 1888. malé změny na hranici přesnosti 0,3"... cca 10 metrů Potvrzení pohybu pólu v roce 1891 12

Rovníkové soustavy Sr1 a Sr2 se liší rotací o světový hvězdný čas S S je funkcí rotačního času UT1 Otočení o hvězdný úhel S R Z S t UT1 13

Vztah UT1 a UTC UT1 je nerovnoměrný, kopíruje nerovnoměrnosti rotace Země Rovnoměrná škála je TAI, je odvozen z oběhu Země kolem Slunce UTC vychází z TAI (chod má stejný), ale je skokově měněn, aby byl rozdíl abs(ut1 UTC) < 0.9 s. Nepravidelnosti v rotaci Země se projeví v hodnotě DUT1 = UT1 UTC 14

Pohyb pólu Země modelovaná jako elastický rotující elipsoid => zemský pól R bude vykonávat: pohyb po kružnici se středem v ose hlavního momentu setrvačnosti: poloměr 6 m (= 0.2"), perioda 430 dnů v kladném směru (tzv. Chandlerova perioda) pohyb po kružnici o poloměru 60 cm s denní periodou záporným směrem skutečný pohyb je složitější a nepravidelný skutečný pohyb pólu a nepravidelnosti v rotaci Země nutno měřit 15

Pohyb pólu vůči souřadnicové soustavě pevně spojené se Zemí (terestrické soustavě) vykonává okamžitý vektor rotace (osa rotace) pohyb, který se nazývá pohyb pólu mění se tedy souřadnice bodu, pokud bychom je vztáhli ke skutečné rotační ose Mezinárodní konvencionální počátek CIO (Conventional International Origin) počátek odečtu souřadnic pólu (ozn. P 0 ) označení CEP (celestial ephemeris pole; do 2003) vznikl průměrováním polohy pólu z let 1900 1905 souřadnice skutečného pólu vztažené k CIO se pak označují písmeny xp, yp osa xp leží v rovině základního (Greenwichského) poledníku matematické vyjádření: R M je matice pohybu pólu M získaná pomocí dvou rotačních matic R Y xp X y p 16

Skutečný pohyb pólu Chandlerova frekvence mění kromě periody (430 dnů) i amplitudu Mezi hlavní veličiny ovlivňující pohyb pólu patří: elastická deformace Země změny hustoty atmosféry změny oceánské hladiny kolísání podzemní vody atmosférické slapy Tyto efekty se sledují a modelují teprve v posledních desetiletích. To úzce souvisí se zvyšující se přesností dnešních metod určení polohy (centimetry). 17

Parametry orientace Země (Earth Orientation Parameters, EOP): nutace Δψ, Δϵ (není zde precese, ta je známa s dostatečnou přesností) rozdíl mezi UTl a UTC (DUT1) pohyb pólu x p, y p Parametry orientace Země Tyto parametry popisují nepravidelnosti v rotaci Země. Jsou nutné při tranformaci souřadnic mezi soustavou inerciální/nebeskou a terestrickou/spojenou se Zemí. EOP :,, DUT1, x, y p p 18

Vztah mezi ICRF a ITRF (před 2003) x N ITRF R M R Y S R Z X P M R S NPX x X y S t p UT1 p ICRF Z X Z 1 1 zy Z EOP,, DUT 1, x, y p p 19