6. Lineární diferenciální rovnice s kvazipolynomiální pravou stranou

Podobné dokumenty
5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

1.1. Primitivní funkce a neurčitý integrál

3. DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

1. Přirozená topologie v R n

Lineární zobrazení. 90 ve směru od z k x a symbolem h otočení kolem osy z o. 2 n

n 3 lim 3 1 = lim Je vidět, že posloupnost je neklesající, tedy z Leibnize řada konverguje, ( 1) k 1 k=1


Řízení otáček změnou počtu pólů

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

3. Charakteristiky a parametry náhodných veličin

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

procesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze

8.1.2 Vzorec pro n-tý člen

3.2.9 Věta o středovém a obvodovém úhlu

2 IDENTIFIKACE H-MATICE POPISUJÍCÍ VEDENÍ Z NAMĚŘENÝCH HODNOT

EFEKTIVNÍ VYUŽITÍ MATLABU PŘI ŘEŠENÍ ÚLOH REGRESE. Jiří Militký Technická universita v Liberci

k(k + 1) = A k + B. s n = n 1 n + 1 = = 3. = ln 2 + ln. 2 + ln

ý ě ů ů ě Í ň ý ň ď

á í ě ý ďě í í í í í í ř ě á íč ý ů ě ž í ě ý ě ý í ý ě á í í ří ě í í í í ý š í é é á í í á á ě ů á í ě á á í íš é ó ě í í í é í á í č ý ďě ě á á ý ý

7. Analytická geometrie

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

7.2.4 Násobení vektoru číslem

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

8.1.2 Vzorec pro n-tý člen

Lineární regrese ( ) 2

Jestliže nějaký objekt A můžeme vybrat m způsoby a jiný objekt B lze vybrat n způsoby, potom výběr buď A nebo B je možné provést m+n způsoby.

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

Algebraický výraz je číselný výraz s proměnou. V těchto výrazech se vyskytují vedle reálných čísel také proměnné. Například. 4a 4,5x + 6,78 7t.


. Označ průsečíky obou kružnic jako C, D. Co platí pro vzdálenosti CA, CB, DA, DB? Proč? Narýsuj kružnice m( A ;3cm) vzdálenosti EA, EB, FA, FB?

1) Vypočtěte ideální poměr rozdělení brzdných sil na nápravy dvounápravového vozidla bez ABS.

Buckinghamův Π-teorém (viz Barenblatt, Scaling, 2003)

é ř ř ř ě ř é é é é ž Č š é š ř ň ž ř ť Č š é é ú ě ě ů é š ž ě š ž é ř é ž ř ě š ě é š ž ě ě š ř ů ž é ě ž é š ž ě š ň ž ř ě ř ř ň é ř š é ř ř š ř š

Cahiers du CEFRES. N 28, Matematik Pierre de Fermat Alena Šolcová, Michal Křížek, Georges Mink (Ed.)

z vektorového prostoru V se nazývá lineárně nezávislá jestliže rovnice...

Derivace funkcí jedné reálné proměnné

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

12. N á h o d n ý v ý b ě r

Definice obecné mocniny

DeepBurner Free 1.9. Testování uživatelského rozhraní s uživateli Deliverable B1 TUR Testování uživatelských rozhraní 2011 ČVUT FEL

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019



Národní informační středisko pro podporu kvality

Č Ú é Ý ĚŽ Ú Ú é ů ů ě ú ů Ú ú ů ů Ú ů ú ů ů é Ú Ú é Ú ů Ů ú Ň ú Ů ú ŠÍ Í ů ě é ú ú ě ě ů ě ě ě

7 VYUŽITÍ METOD OPERAČNÍ ANALÝZY V TECHNOLOGII DOPRAVY

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

š ý é á ě ý ěž é á áž íž š í á š íř á ší ř í ě ž é ž š ř í í ě ž á á íž č í ě í í ě á í á č ž á ý ě š ť ř ů ý ř í é á ž í éč é í č ý á ň á í ž ě á í ž

á í í á í í ž ší ě á ě é á ě á ř í Í ě á ě Č á í á é é é á í ý č ý ě ší ý ž š é č é é ě š ě í í í í á í ý ř č é ř í čá í ř ě é í í ě é ř ě é ěč é ě í

Kopie z

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Nalezení výchozího základního řešení. Je řešení optimální? ne Změna řešení

8.2.1 Aritmetická posloupnost

4. Komplexní čísla. z = a + ib. 0 a

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

DISKRÉTNÍ MATEMATIKA II


Regrese. Aproximace metodou nejmenších čtverců ( ) 1 ( ) v n. v i. v 1. v 2. y i. y n. y 1 y 2. x 1 x 2 x i. x n

Intervalové odhady parametrů

!!! V uvedených vzorcích se vyskytují čísla n a k tato čísla musí být z oboru čísel přirozených.

é ý ř ř é ě ř ů ě ě ě ý Ů ě ě š ř ů ý š ř é ůč ě ě š ř ů ě ř ř ú ý ů ý ů š ř é ř ř ř ů ú ú é ř ř ř ř é š é ý ř ř ř úř ř é ř ď ř ř ě ž ě

❷ s é 2s é í t é Pr 3 t str í. á rá. t r t í str t r 3. 2 r á rs ý í rá á 2 í P

ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ROZHODNUTÍ. Č. j.: ÚOHS-S398/2010/VZ-16684/2010/520/NGl V Brně dne: 14. února 2011


Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

10 částic. 1,0079 1, kg 1, kg. 1, kg. 6, , kg 0, kg 1,079g

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA. Náhodný vektor nezávislost, funkce náhodného vektoru


( ) Spoříme a půjčujeme II. Předpoklady:

I. Exponenciální funkce Definice: Pro komplexní hodnoty z definujeme exponenciální funkci předpisem. z k k!. ( ) e z = k=0

S k l á d á n í s i l

ú ů ě ě ž é éčí í íž š é ří ý čí í í ží ě á á ý ú š á ž ú č á ř á ě é ó ýž é š á í ě ř ř č ý ž ú ě ý ý é řé ú ú ú ž ú ř é ž š ý í ě í ý ý Ž ž š ě Ž ó

Č š š Č ň ů Č š ů Č ů ů é š é é š ó š éú š é ú š é é é š ú ů ú ů ů é Í š ú š ú é é ď é é ú ů ů é é é é é é ů ŽÍ š é š

é č é ě ž ě č Č é ČŠ ň ě č é ě é é Ť ž é č é ý ý ů Š é ě Ž é č ě Š é ě č é é é é Ť é Í ý ě é Ž ý é é ý ě ý č é ě ú č é é ý ě é úč Ž č é ú ť Ž ě ě ě Ť

éž á ý š ú ř ž ě ě áž é č é á ž ě á á ě ěž é á č ř é ú č é á ř ý ž ý č á ý ě ý ž Í é é á Í ě Ů ě é ř š š č á ý ž ř ů é é á ě ě ý á ů á ě ě š á é á ě é

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce


ťť š ď ž ú ý š é é ř é ž é ř š ý ž é ž č ů ž ž š é ž ů č ůž ů ř š ž Ž ž é č č Ž Ž é ž č č ý é é ž ž Ž ů é č ř ž ž ž ď Ž č ř ý č ř š é ž ýš é ř š é ž ď

Měření indukčností cívek

3. část: Teorie hromadné obsluhy. Ing. Michal Dorda, Ph.D.

č Ú Í ř

Teorie chyb a vyrovnávací počet. Obsah:

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA. Náhodný vektor nezávislost, funkce náhodného vektoru

Č ž ř ó ě ž ú ž ž ž ě ž é ž Ž ž ž ě ř ž ž ů ž Č ž ě ž ů ě ř ž ž ž ě ů ž ř é ě ž ů é ě ř ě ž ž ů é ž ř ě ě ě é ž ž ž ě ř ř ě ž ž ž ř ř ě ž ž ž úř ě ěř

ř š ř š č ř š Š šš č ž Á Š ř š č č ř ů Ž ď ř š é š Š ř š š Ť Š é Š Ž ž ů é č č ř é é č ž ř š š é ř é č é é š é š č é ř č š é č ř ů é č č č š š š ž é é


Á Í Á ý ý č č č ý ý č é ď Š Č ř ř ý ý č é ť é č é é é ř ř é ý ř ý ý ý ý ý ř č é č š č ď ř ř Ě Ý é č Č č č š Č č Š š š č é č é č ý ř ý ř ó ř ř é č Ž č

Konstrukce trojúhelníků II

ří úč é í ť ší á é í í š ě ž ířů ě ý ě ří á ě ř á ý ý ě í ě ří á í á í á ř Ž ň í á í ří š á Ž ř Ž ý ý á ů é á ě í ě é í ť á č ě ží ř í í í ž í é ě ý š

Metoda konjugovaných gradientů

je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost

66. ročník matematické olympiády III. kolo kategorie A. Liberec, března 2017

ň é č č ť ž č ř é ě ž č š ž š ý ř é ž ž é ř ř ž é č ě ů ž ř ů Č é š ž š Ť ů ý ť é ž é ř ž é č ě ý ž ř š é ě é ř č ě š ž č ý ů ě ě ř ř é é ž ě š ě ř ř

Transkript:

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau 6 Lieárí difereciálí rvice s vaziplyiálí pravu strau Kvaziplye azýváe fuci tvaru sučiu plyu a epeciály tj P e α Keficiety plyu P() a eficiet α uvažujee becě pleí V tét seci uážee bezpchyby efetivější etdu ež jau je variace stat pr řešeí lieárí difereciálí rvice s statíi eficiety a vaziplyiálí pravu strau tj rvice typu L[ y] = P e α (6) de L[ y] = y + a y + + a y + a y a a ( ) Největší prblée etdy variace stat je itegrváí při výpčtu pcých fucí c () c () terých byl ptřeba pr sestaveí partiuláríh řešeí Má-li vša lieárí difereciálí rvice s statíi eficiety a pravé straě vaziply lze se itegrváí úplě vyhut V seci 5 již byl statvá že derivace vaziplyu je vaziply rvěž je zřejé že L-braze vaziplyu je vaziply Odtud plye že partiulárí řešeí rvice (6) bude jistě ějaý vaziply Q e α α α L[ Q e ] = P e (6) Zbývá určit jeh eficiety prváí levé a pravé stray rvice (6) Nejprve je ptřeba určit stupeň plyu Q Z Věty 5 vyplývá že bude-li eficiet α řee ásbsti charateristicéh plyu rvice (6) pa st( Q) < L[ Q e α ] = Bude tedy uté v tt případě stupeň plyu Q uvažvat větší ež stupeň plyu P V tét seci se zaěříe a aalýzu suvislstí ezi plyy P Q a charateristicý plye zbrazeí L rvěž dplíe chybějící část důazu Věty 5 Zíěé suvislsti lze veli elegatě aalyzvat zavedeí perátru derivváí D terý se uáže být veli užitečý i pr praticé pčítáí Defiice 6 (perátrvé plyy derivváí) Nechť fuce f á derivace libvléh řádu λ je pleí stata přirzeá čísla Defiuje perátr derivváí D dále uvedeýi vztahy: () D f f = () (3) Jestliže D f = f D + = D D tedy D f = f (63) [ ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau P = p + + p + p je ply s reálýi eb pleíi eficiety defiuje přidružeý perátrvý ply vztahy: P [ D] = pd + + pd + pd P [ D] f = p f + + p f + p f (64) Operátrvý ply je zbrazeí teré dau fuci f zbrazí a jiu fuci vztahe (64) Operátrvé plyy lze tedy sládat sčítat a ásbit čísle běžýi způsby stejě ja fuce viz dále (4) Jsu-li dáy dva perátrvé plyy P [ D] = p D + + p D + p D Q [ D] = q D + + q D + q D defiuje P [ D] + Q [ D] λ P [ D] P [ D] Q [ D] a ciy ( P [ D ]) záýi vztahy: ( [ ] [ ]) [ ] [ ] ( λp [ D] ) f λ ( P [ D] f ) ( P [ D] Q [ D] ) f = P [ D] ( Q [ D] f ) P D + Q D f = P D f + Q D f = (65) ( P [ ]) D = P [ D] P [ D] ( P [ D]) = D rát Důslede 6 Ze vztahů (64) a (65) lze dvdit důležité suvislsti ezi lasicý a ěu přidružeý perátrvý plye Jestliže P = p + + p + p Q = q + + q + q pa platí: ( ) ( λ ) = P [ D] + Q [ D] = P + Q [ D] λ P [ D] = P [ D] (66) P [ D] Q [ D] PQ [ D] ( P [ D]) = ( P ) [ D] Pzáa 6 Ze vztahů (66) vyplývá že s perátrvýi plyy se zachází z hledisa sčítáí a ásbeí čísle stejě ja s plyy lasicýi pzice perátrvých plyů dpvídá sučiu jejich lasicých prtějšů Z tht hledisa eí uté pužívat rzdílých syblů pr ply apř P a jeh perátrvý prtějše P a rvěž eí ptřebé ideticý perátr dlišvat d jedičy tj D = [ ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau Důslede 6 Na záladě vztahů (64) ůžee difereciálí perátr L lieárí difereciálí rvice zapsat pcí perátrvéh plyu L terý je přidruže charateristicéu plyu difereciálíh perátru L Charateristicý ply pdle pzáy 6 budee začit stejě ja ěu přidružeý perátrvý ply tj L Platí tedy: Difereciálí perátr perátrvý ply charateristicý ply L[ y] = y + a y + + a y ( ) L[ D] = D + ad + + a L ( λ) = λ + aλ + + a difereciálí rvice L[ y] = q L [ D] y = q Přílad 6 Pužíváí perátrvých plyů eí je jiý způsb zápisu difereciálích perací a difereciálích rvic Bez plyů bych si apřílad euseli vůbec všiut že difereciálí rvici y + y 3y = e je žé řešit ja dvjici difereciálích rvic řádu de z() je řešeí rvice y + 3 y = z z z = e Tat žst plye ihed z rzladu perátrvéh plyu difereciálí rvice ebť Odtud D D D D + 3 = ( )( + 3) D + D 3 y = ( D )( D + 3) y = ( D ) z = e de ( D + 3) y = z Věta 6 (Traslačí pravidl) Nechť Q e α je vaziply L [ D ] je ějaý perátrvý ply pa platí: α α L [ D] Q e = e L [ D + α] Q (67) α α Nejprve uážee že D P e = e ( D + α ) P (68) Pr = ladee D = ( D + α) = (ideticý perátr) tj (68) platí Je-li = dstaee DP e α α α α α = P e + α P e = e ( DP + α P) = e ( D + α) P tj (68) platí [ 3 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau Nechť (68) platí pr pt D + P e α = D( D P e α α ) = ( α D e ( D + α) P) = e ( D + α)(( D + α) P) = α α e (( D + α) ( D + α) ) P = e ( D + α ) + P Kečě L[ D] Q e α = a D Q e α = a ( D Q e α ) = = = α α α a ( e ( D + α) Q) = e a ( D + α) Q = e L[ D + α] Q = = Pzáa 6 Traslačí pravidl reduuje bje výpčtů při hledáí partiuláríh řešeí difereciálí rvice ve tvaru vaziplyu yˆ = Q e α L[ y] = P e α Platí L[ Q e α ] = L [ D] Q e α α = e L [ D + α] Q e α L[ D + α] Q = P e α L [ ] D + α Q = P Věta 6 (partiulárí řešeí - etda dhadu) Uvažuje difereciálí rvici s vaziplyiálí pravu strau L[ y] = L [ D] y = ( p + + p + p ) e α (69) de p p p α Jestliže eficiet α je -ásbý řee charateristicéh plyu L [λ] partiulárí řešeí rvice (69) je vaziply tvaru yˆ = ( q + + q + q ) e α (6) (Neí-li α řee charateristicéh plyu L [λ] ladee = ) Keficiety q q q určíe dsazeí řešeí (6) d (69) dstaee rvici L [ D + α] ( q + + q + q ) = p + + p + p Nechť α je -ásbý řee charateristicéh plyu L [λ] Pa lze ply L [λ] psát ve tvaru L ( c) [ λ] = ( λ α) ϕ( λ)( λ α) + c [ 4 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau Je-li Q libvlý ply pa platí L[ Q e α ] = L [ D] Q e α α = e L [ D + α] Q = α + α α ( ϕ + α + α α + ) = ( ϕ α ) α e ( D ) ( D )( D ) c Q e ( D + ) D + c D Q (6) Z výpčtu (6) ihed dstáváe chybějící část důazu Věty 5 terý říá že je-li eficiet α -ásbý řee charateristicéh plyu L [λ] pa fuce e α e α e α řeší hgeí rvici Všechy tyt fuce jsu ttiž vaziplyy Q e α de stupeň plyu Q je eší ja a tedy ( ϕ α ) s α α s L[ e ] = e ( D + ) D + c D = pr s < ( ) D Q Q = = pdle (6) dtud plye Dále z výpčtu (6) vyplývá že á-li být vaziply Q e α rvice L[ y] = ( p + + p + p) e α pa platí partiulárí řešeí ( ϕ α ) ( D + ) D + c D Q = p + + p + p (6) Část perátrvéh plyu a levé straě rvice (6) síží řád plyu Q derivváí část perátrvéh plyu díy eulvéu eficietu c dále již řád plyu esižuje Má-li astat v (6) rvst usí utě pr stupeň plyu Q platit st(q) = + tj Q = q + q + + q + q + + q + + + + + + Prtže D ( q + + q + + + q + q + + q ) = + + D ( q + + q + + + q ) stačí ply Q uvažvat ve tvaru + + Q = q + + q + + + q = ( q q + + + + + q ) dázat cž se ěl Přílad 6 Řeše difereciálí rvici y + y y = ( + ) e (a) Fudaetálí systé λ + λ = ( λ )( λ + ) = λ { } Báze: { e e } (b) Partiulárí řešeí yˆ = Q e Pt Odtud ( D D ) Q e ( ) e + = + ( D + D ) Q e = ( + + + ( + ) ) = e ( D D) Q e D D D Q e ( D + ) + ( D + ) Q = + 3 = e ( D + 3 ) DQ Máe tedy [ 5 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau Je tedy utě DQ a b = + pt D + 3 DQ = + D + 3 ( a + b) = a + 3( a + b) = 3a + 3b + a = + Odtud 3a = 3b + a = tj a = 3 b = 9 Jestliže DQ = 3 + 9 pa ečě ˆ y = + e ( 6 9 ) Q = + tj 6 9 (c) Obecé řešeí ( 6 9 ) y = + e + c e + c e Přílad 63 Předchzí přílad bez pužití perátrvých plyů Řeše y + y y = ( + ) e (63) (a) Fudaetálí systé λ + λ = ( λ )( λ + ) = λ { } Báze - { e e } (b) Partiulárí řešeí yˆ = Q e Prtže eficiet α = je jedásbý řee charateristicéh plyu zadaé difereciálí rvice budee pdle Věty 6 frule (6) partiulárí řešeí hledat ve tvaru yˆ = ( a + b) e Tt řešeí dsadíe d rvice (63) a prváí bu stra rvice zísáe vztahy pr eficiety a b yˆ ( a b) e ( a b) e = + = + ( ) = + + + = + + + yˆ ( a b) e ( a b) e ( a ( a b) b) e = + + + + + + = + + + + yˆ ( a ( a b)) e ( a ( a b) b) e ( a (4 a b) a b) e e : a + b + b = e : 4a + b +a + b b = e : a + a a = Řešeí sustavy dstaee a = 6 b = 9 (c) Obecé řešeí y = + e + c e + c e 6 9 Pzáa 63 Mezi vaziplyy pčítáe taé dále uvedeé typy fucí: σ σ P e cs( ω ) P e si σ ω e ( P cs( ω ) P si( ω ) ) + [ 6 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau Tyt fuce lze ttiž vyjádřit ja reálu či iagiárí část ějaéh vaziplyu P e α s pleíi eficiety Napřílad ( + ) ( cs( ω ) + si( ω )) = Re ( ) j e σ P P P j P e σ ω Dá se sad uázat: Má-li lieárí difereciálí perátr reálé eficiety tj L[ y] = y + a y + + a y + a y a a ( ) ta platí: L[ y] = q L[ y] = q L[Re( y)] = Re( q) L[I( y)] = I( q) (64) Uvedeé evivalece jsu důslede liearity perátru L a dále uvedeých vlaststí pleích čísel: Napřílad jestliže L[ y] z w = z w z + w = z + w Re( z) = ( z + z ) I( z) = ( z z ) L[ y] + L[ y] = L[ y] L[ y] = q pt q = L[ y] = L[ y] a dále L[Re( y )] = L[ ( y + y)] = + = Re ( [ ]) L y = Re( q ) atd j Přílad 64 Řeše difereciálí rvici y + y = cs (a) Fudaetálí systé λ + = ( λ + j)( λ j) tj {cs si } je fudaetálí systé (b) Partiulárí řešeí Prtže j cs = Re( e ) hledeje partiulárí řešeí pr rvici Pt y + y = e α de α = j Měje yˆ c = Qe α α α ( D ) Qe e + = ( D + α) DQ = D + + Q = (( α) ) D + D + + Q = ( α α ) Odtud plye DQ = a + b tj a + α(a + b) = tj α a = a a + α b = Dstáváe a = α b = ( α) tj a = j b = 4 Tedy ečě DQ = j + Q = j + yˆ c = j + e 4 4 4 4 4 řešeí půvdí rvice dstaee ja reálu část pleíh řešeí tj j Partiulárí [ 7 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau = = + = 4 4 j yˆ Re( yˆ c ) Re j e cs + si 4 4 (c) Obecé řešeí y = cs + si + c cs + c si 4 4 Přílad 65 Předchzí přílad bez pužití perátrvých plyů j (b) Partiulárí řešeí Prtže cs = Re( e ) de čísl j je jedásbý řee charateristicéh plyu budee pdle Věty 6 partiulárí řešeí hledat ve tvaru ( A + B) e j de yí eficiety A a B hu být pleí Z tht řešeí vezee pa reálu část avša Re ( ( A B) e j ) eficiety a b c d jsu yí již je reálé + = ( ( a b) cs ( c d)si ) + + + de Odtud vyplývají jisté žsti ja se vyhut pleí aritetice Řešíe-li difereciálí rvici ůžee hledat partiulárí řešeí rvu ve tvaru y + y = cs (65) yˆ = ( a + b) cs + ( c + d)si a ezáé reálé staty a b c d určit dsazeí d rvice (65) Lze si představit že je t v tt případě dsti pracé Dále uvedeá věta předchzí výsledy suarizuje a dplňuje Věta 63 (etda dhadu) Nechť a a ( ) y + a y + + a y + a y = q je difereciálí rvice s vaziplyiálí pravu strau Nechť α = σ + jω je -ásbý ře charateristicéh plyu tét rvice σ = Re( α) ω = I( α) Následující tabula uvádí v jaé tvaru je žé hledat partiulárí řešeí ŷ pr růzé variaty vaziplyu q [ 8 ]

6 37 3: Jsef Herdla lieárí difereciálí rvice se speciálí pravu strau ŷ q() Q e α st(q) = st(p) P e α ( cs( ω ) + si( ω )) σ e Q Q st(q ) = st(q ) = st(p) ( cs( ω ) + si( ω )) σ e Q Q st(q ) = st(q ) = st(p) ( cs( ω ) + si( ω )) σ e Q Q st(q ) = st(q ) = a{st(p ) st(p )} σ P e cs( ω ) σ P e si( ω ) ( cs( ω ) + si( ω )) σ e P P superpzice dvu růzých vaziplyů σ e P cs( ω ) + e P si( ω ) σ σ σ eb ω ω [ 9 ]