Buddhv kompas Rozhovor s rozeným echem, který v Asii pijal roucho buddhistického mnicha. Po delším pobytu v barmských klášterech, Ashin Ottama jezdí nyní asto do eské republiky, aby se tu aktivn úastnil procesu ujasování nových hodnot pro soudobý život jedince i celé spolenosti. Vyuuje pokroilé form Buddhovy meditace vhledu, poznání a lásky. Slovníek Nkolik základních výraz Theravádového buddhismu Theraváda - nejstarší buddhistická škola, která se relativn úzce pidržuje toho, co Buddha pvodn uil. Theraváda, jako jediná z 18 škol ranného buddhismu, se dochovala jako živá tradice až podnes. Dhamma (Dharma) - Buddhovo uení vedoucí k vnitnímu osvobození bytosti. V širším významu je to oznaení pro hlubokou, základní pravdu existence, postižení pravé podstaty a charakteristiky vcí i života. Sangha 1. spoleenství osvícených Buddhových žák (ariya-sangha); 2. obec Buddhových mnich (bhikkhu-sangha); 3. v širším kontextu, spolenost lidí, kteí jsou na cest vytyené Buddhou. Jak se v Theravádovém buddhismu poznají zkušení mniši a uitelé od tch zaínajících? Jak se dívá buddhismus na chudobu? Pro mniši žebrají? "Seniorita" a postavení mezi mnichy není ani tak dáno stupnm osvícení, jako spíš potem vaso (období deš) - to znamená potem let mnišské ordinace. Jestliže kesanství bere jistý specifický ohled k chudým, buddhismus bere jistý specifický ohled k bohatým. V zemích Západu být chudý nebo bohatý má samozejmý sociální dopad, ale eticky je tato okolnost rozumna jako neutrální. V nkterých spirituálních smrech je chudoba chápána dokonce jako jistá ctnost nebo pednost a bohatí lidé se za svoje bohatství v jistých situacích trochu stydí a skrývají ho. V Asijském chápání být bohatý je eticky správné a dobré, oproti tomu být chudý je nejenom nežádoucí, ale i špatné. Chudými je v Asii trochu opovrhováno. Bohatí si totiž svoje bohatství karmicky museli "vysloužit" dobrými iny. Chudoba je dsledkem špatných in minulosti, pedevším lakoty. Buddhistití mniši chodí na pochzku za almužnou, ale nechodí "žebrat". Mnich je ctn, protože svojí existencí dává lidem možnost dlat dobré skutky. V buddhismu (a myslím i v jiných asijských tradicích) nedkuje ten, kdo pijímá, nýbrž ten, kdo dává. Pro Evropana je asi pobyt v jihoasijském buddhistickém klášteru šok. Jak jste to prožíval? Kdybychom bez jakékoliv pípravy navštívili nkterý barmský nebo thajský klášter, budeme se možná cítit jako na njaké jiné planet. Pokud to nezvyklé prostedí a dní budeme vnímat oima turisty, ovane nás - možná i unese - exotické kouzlo asijské religiózní kultury. Jestliže ale navštívíme klášter se zámrem z celého toho prostedí a dní také nco hloubji pochopit,
ocitneme se na prahu dlouhého procesu sestavování 10 000-kouskového puzzle. Oteve se nám rozsáhlá oblast slibující hluboké obohacení, ale také nekonenou frustraci. V Barm i Thajsku je buddhismus stále ješt stžejním a neodmyslitelným elementem národní kultury, který má také centrální podíl na formování barmské a thajské svébytnosti. Teprve v konfrontaci s tak odlišnou kulturou, jako je napíklad ta asijská, si zaneme uvdomovat rozsah a hloubku vlivu, který na nás všechny má naše evropská kesanská tradice. První rok mého barmského pobytu jsem trávil v Rangúnu v Mahasi meditaním centru. V dob prázdnin tam mnoho rodi pivádlo své potomstvo - vtšinou lépe až špikov situované rodiny. Na dobu msíního až dvoumsíního pobytu tam dti dostávaly noviciát a uily se základm buddhistické tradice. Vzpomínám na jednu situaci, kdy se mniši ráno pipravovali vyrazit do ulic msta na tradiní pochzku za almužnovým jídlem. Novopeený, asi tak sedmiletý kluina-novic s oholenou hlavou a velkou ernou miskou sebevdom zaujal své místo na konci dlouhé ady mnich. Matka, která doprovázela první dny jeho klášterního pobytu, se sepjatýma rukama ho vybídla, aby si upravil sjíždjící róbu (sama se ho totiž nechtla dotknout), pak poodstoupila, poklekla do prachu cesty a tikrát se vlastnímu dítti poklonila až na zem. Jiný zážitek z Barmy. Pobýval jsem v té dob v jednom velmi prosperujícím oblastním kláštee chudé oblasti. Klášter ml mnohé vymoženosti moderní techniky jako poíta, televizi, video. Pi jedné ranní pochzce za almužnovým jídlem rozcuchaná žebraka na chodníku zdvihá svoji malou, vyhublou, oividn mentáln nezdravou dcerušku, aby vložilaupustila do speciální nádoby nesené na zaátku procesí jednoatovou bankovku (asi 20 halé). Když nakonec bankovka pece jenom spadne do dekorované, sklenné mísy, matka pokleká na silnici a dkovn se klaní tlustému mnichovi v ele zástupu. Jiný zážitek, tentokrát z Thajska. Ped temi lety se vesnickému džunglovému mnichovi Aanu áovi ze severovýchodní thajské provincie dostalo státního pohbu. Thajský král Bhumibol se svojí manželkou, v ele dvorního a vojenského doprovodu, ped objektivy etných kamer státní televize osobn zapálil kremaní hranici. Když se s tmito situacemi setkáme bez pípravy, prost nám z toho hlava zstane nechápav stát. Podíváme-li se ale na tyto vci z perspektivy hlubších historických souvislostí, situace se zane rychle mnit. V pípad Barmy, Thajska a Sri Lanky to pedevším znamená seznámit se s historií a okolnostmi Buddhova života, navíc bude asi také potebné obeznámit se alespo ásten s kvtnatou buddhistickou legendou. Mžete pro neznalé osvtlit, kdo to byl Buddha? Buddha, civilním jménem Siddhattha Gotama, se narodil asi tak v šestém století ped Kristem v severní Indii v zemi Sákyj jako syn vladae Suddhodany. V té dob existovala v Indii již mnohá království, u Sakyj se ale pravdpodobn jednalo o kmenové vladaství rady starších - jakýsi polo demokratický systém ve kterém Suddhodana ml elní pozici. Legenda nicmén Siddhatthu portrétuje jednoznan jako královského prince. V jeho 29 letech, po 13 letech manželství se svou krásnou sestenicí Jasodhárou, se mu narodil první a také jediný syn Ráhula. Ve stejné dob Siddhattha si s nebývalou naléhavostí uvdomuje základní neuspokojivost a nedokonalost lidského bytí: každý život je ohrožen rizikem nemoci a nevyhnuteln koní smrtí. Siddhattha se zíká svého sociálního postavení a následuje píkladu mnoha jiných odhodlaných lidí své doby: odchází do bezdomoví hledat ešení na neutšenost lidského života. Tito putující "samanové" (nikoliv "šamanové") se nepoítali k vlivné kast bráhmanských knží; pesto tehdejší spolenost jejich snažení s úctou respektovala a
podporovala. V Indii dodnes potkáme tyto bezdomovské "sadhu " nejrznjších forem, žijících nkdy až údsným zpsobem askeze. Po šesti letech Siddhattha odložil praxi sebetrýznní jako nedstojnou a po zážitku velkého osvícení putuje zemí jako Buddha = "Probuzený" a uí "stední cestu" mentální kultivace, která se vyhýbá extrémm pehnané askeze, ale i nekontrolovaného požitkáství. Rychle vzniká obec laických i mnišských pívrženc. Buddhovi mnichové, kterým se íká "bhikkhu ", dobe zapadají do tehdejšího spoleenství "saman" - poutních filosof a mudrc. Pln osvícení Buddhovi žáci byli považováni za Buddhovi "spirituální syny". Nejenom léta mentálního tréninku a Buddhv osobní píklad, ale i mnohá konkrétní ádová pravidla tvoily základ kultivovaného chování a vznešeného vystupování bhikkh. Obecné obyvatelstvo potom asto chápalo bhikkh jako "královské syny" a prokazovalo jim i velký sociální respekt. Jak došlo ke vzniku Théravádového buddhismu? Již krátce po smrti svého zakladatele je Buddhova nauka vystavena vlivm dynamického vývoje myšlení indické spolenosti. Pvodní bhikkhu-sangha i uení samo se zaíná rozvtvovat, pozdji i štpit. 70 let po Buddhov odchodu se vyskytují neshody ve výkladu nkterých mnišských ádových pravidel, pozdji pak i v rzné interpretaci nkterých doktrinálních aspekt. Asi 150 let po Buddhov smrti existuje již prvních 18 škol rzného pojetí. Theraváda je jedna z nich. Je to smr, který se obrací zpt k pvodnímu Buddhovu uení a ke komentám nejstarších mnich - " ther". Asi 500 let po Buddhov smrti, v dob jisté obecné dekadence buddhismu, pronikají do pvodní Buddhovy tradice nové ne-duální spirituální postoje ve form velmi ušlechtilých nauk Mahájány. V tchto formách uení dochází nejen k nové formulaci stžejních text, ale i k citelnému posunu samotného cíle spirituálního vývoje. Když se rzná pojetí Buddhova uení zaínají šíit do nových geografických oblastí - asto za spolupsobení král a císa - zaínají se také vytváet lidové formy hluboké religiózní víry, které v prolnutí s místní kulturou a tradicí se pak právem oznaují jako rzné druhy buddhismu. Jak jste v Barm zaínal? Jak se tam vyuuje? Buddhovo uení m "uchopilo" již dávno ped tím, než jsem se stal mnichem. S praxí meditace a aplikováním princip Buddhovy nauky ve svém život jsem zaal krátce po tom, co jsem pišel do Švýcarska v roce 1969. Když jsem o 20 let pozdji odjíždl do Rangúnu, vdl jsem již dost pesn, kvli emu tam jedu. Skoro celý první rok jsem se tam vnoval dalšímu prohlubování velice specifické a také velice nároné a intenzivní meditaní metody barmského uitele Mahasi Sajadó, kterou jsem spolu s mnoha jinými zpsoby meditace dvrn znal z poetných meditaních kurs ve Švýcarsku i mnoha dalších západních zemích. Po deseti msících systematického výcviku v Mahasi centru uitelé ukonili moje období formální meditace a poslali m do speciální školy, což byla poboka tohoto centra. Zatímco v meditaním centru bylo prmrn okolo 500 meditujících, ve škole nás bylo jen asi patnáct, a z toho jen dva, nkdy tyi cizinci. Smyslem této školy bylo pipravit budoucí uitele na jejich psobení - jak v Barm tak i v zahranií. Do školy byli vybíráni žáci, kteí úspšn prošli stupni meditace vhledu v meditaním centru, barmští mniši museli navíc mít za sebou velmi obtížné teoretické zkoušky "uitel Dhammy". Pro Barmánce to byla vlastn už jenom doplková jazyková
škola, pro cizince místo k dkladnjšímu studiu Buddhova uení, ale také píležitost k hlubšímu proniknutí do velice svébytné barmsko-buddhistické tradice. Systém barmské monastické výuky se vymyká všemu, emu je naše mysl zvyklá. Studium text spoívá hlavn v tom, že žáci se uí celé knihy Buddhových proslov nazpam. Zcela zajímav to potom vypadá pi zkouškách, které jsem párkrát mohl sledovat v hlavním meditaním centru. Znlo to vznešen - tak trochu jako v nebeském velím úlu: u stovky jednotlivých stolek sedli zkoušení mnichové-adepti naproti starším zkoušejícím mnichm. Žáci odíkávali rychlým tempem texty v prastarém jazyce páli (jeden z jazyk i náeí staré Indie, velice blízký jazyku, kterým mluvil Buddha) a zkoušející mnichové porovnávali žákv výkon s kanonickou knihou. Jakým zpsobem mniši dostanou tolik text do své pamti? Pi jedné z mých cest Barmou jsem navštívil jeden proslulý studijní klášter pro novice a mladé mnichy ve vku patnácti až asi tyiadvaceti let. V kláštee bylo ubytováno asi osm set žák v hndém rouchu. Celé dni od rána až do veera jeden starší mnich na pódiu pedíkává a stovky pítomných po nm opakují texty dokoleka tak dlouho, až se to nauí. Vtšina zkoušek, které tam potom probíhají, jsou vlastn zkoušky pamti. Na podrobnjší chápání významu a obsahu text je kladen jistý draz až teprve v pokroilých "ronících" mnišského vzdlání. Není práv pochopení významu tch text to nejdležitjší? Mohou se žáci ptát? V meditaním centru jsme jednou mli návštvu vysokého sajadó - mnicha uitele. Velkou výjimkou bylo, že uml dobe anglicky.v souasné dob vede jeden klášter v Kalifornii. V neformálním setkání bylo možné zavést nit hovoru také na téma barmských výukových metod. Sajadó si rád zavzpomínal na léta svých studií v písném kláštee v Mandalay/Mandalej (stední Barma), a prozradil mi s pobaveným úsmvem, že v dob jeho studia platil v kláštee obecný zákaz se na cokoliv ptát. Jak jste se s tmito metodami výuky srovnal coby západní lovk? Když jsem si pi nástupu do školy evropským zpsobem postžoval na svou chabou pam, uitelé nade mnou zoufale lomili rukama: jestliže mi schází inteligence, nemohu pece v jejich škole prosperovat. Vždy se na studium nehodím! Na vysvtlenou dodám, že v Barm nejvtší popularity požíval jeden slavný mnich, který se nauil všechny kanonické texty nazpam. Brilantní recitací 40 tlustých knih potom bez problému zaujal první místo této kategorie v Guinessov knize rekord. Myslet si o tom mžete co chcete, ale v asijském spirituálním systému to není zase tak docela ujeté a má to své opodstatnní. Když byl Buddha požádán, aby strun vyjádil tu nejdležitjší esenci svého uení, pronesl jediné slovo: "sati". Plný význam tohoto pojmu se dá tžko vyjádit jedním slovem. V pekladech se dnes používá "jasné uvdomování" nebo "všímavá pozornost". Pvodní význam sati ale byl "vzpomínat". Nkteí uitelé to vysvtlují logickým propojením "vnímat tak siln, abychom si to zapamatovali". Jedna vc je jistá: Aby si nkdo byl schopen zapamatovat taková kvanta text, jeho mysl musí být nadskuten silná, pevná, pímá, poddajná, istá, integrovaná, projasnná, vycviená. Podobných vlastnosti nabývá mysl v nkterých typech hluboké meditace. Studium v barmských klášterech je druh meditace!
Samozejm takový silný jednostranný systém má své nevýhody. V barmském systému jsem asto pocioval naprostý nedostatek chápání (i nezájem o chápání) v našem slova smyslu. Povážlivé na tom je, že tento systém uení se do jisté míry penesl i do normálního školství a universit, takže jsem vidl studenty biflovat stránky anglicky psaných uebnic fyziky a chemie. Jak probíhaly Vaše dny ve škole? Vtšinu asu jsem vnoval samostudiu, ale organizoval jsem tam i mnoho dalších zajímavých inností. Moje znalosti anglitiny nejsou zrovna oslnivé, pesto jsem ve škole tuto e také vyuoval. Pro m to byla zajímavá zmna i pouný experiment. Navzdory trénované pamti, vtšina barmských mnich naší školy si po pti letech každodenního, celodenního úsilí osvojila jenom pasivní znalost anglických slovíek a gramatiky, mohla íst texty, ale nebyla schopna ani té nejjednodušší souvislé konverzace. To mi nedalo, a zaal jsem poádat "diskusní veery", pozdji i regulérní hodiny anglické konverzace. Krásné a zajímavé na tom bylo, že se tu od základu rzné kultury setkaly v prostedí vzájemného respektu a veselé pívtivosti. V takovém prostedí jsme mohli mluvit i o osobních vcech, k emuž by jinak - v rámci relativn tuhého monastického systému - sotva mohlo dojít. V prbhu intenzivní meditace jsem udržoval jenom minimální kontakt, ale v dob mého školního pobytu jsem rozvinul ilý korespondenní kontakt s mnohými známými i píbuznými. Vzpomínám na jeden náš "diskusní" veer, krátce po tom, co jsem dostal dopis od mého bratra z Toronta. Pišel jsem na naše veerní setkání s barevnou leteckou obálkou. Mnichm shromáždným ve strohých školních lavicích íkám na úvod pár jednoduchých vt o svém bratru, vyprávím o mých nkolika návštvách amerického kontinentu a o tom, jak jsem si vždycky musel po pistání ídit hodinky. Mnozí mniši nemají školní vzdlání v obecných pedmtech, samozejm ale mají pedstavu rzných dalekých zemí. Zkouším zmínit existenci asových pásem, pipomínám mnichm dobe známou skutenost posunutého asu na krátkovlnných rádiových stanicích. Po této malé píprav ale pecházím k hlavnímu tématu: "Pátelé, kdybych te chtl ukázat na mého bratra v Kanad tímto prstem..." a kroužím neurit svým nataženým ukazovákem nad hlavou, ped sebou a kolem sebe, "...kterým smrem musím ukázat?" Následovala živá debata v barmštin, kdy mén pokroilí se dožadovali ujasnní otázky od více pokroilých. Otázku jsem ješt párkrát zopakoval a vysvtlil. Po chvíli se rozhostilo jakési ticho, které svdilo o tom, že všem pítomným bylo jasné, na co se ptám. Pak se ale otevela jiná vlna rozpravy mezi mnichy: to jak dávaly hlavy dohromady. Asie obecn, Barma ale zvlášt si je velmi vdoma svtových stran. Významné stavby jsou vždy stavny s ohledem na svtové strany... Po chvíli ukazuje jeden vesnický mnich nejist jedním smrem, platnost jeho úsudku je ale vtšinou pítomných okamžit uvedena v potaz a zamítnuta. Zaínají se prosazovat draznjší názory. Smry znaené sndýma rukama se siln rzní, nakonec ale pece jenom západní smr drazn pevládne. Když se konen zase všichni dívají k tabuli, vystupuji opatrn ve své rób na stoliku a drazn ukazuji smrem dol: "Mj bratr tam!" pobaven sklouzávám na jejich úrove anglitiny. Ze tídy se ozývá polo-nechápavé, polo-pekvapené "Áááhh??!" Pidávám další polínko: "Mj bratr jí te snídani a já ukazuji na jeho nohy" dramatizuji dál situaci. Jazykové nejistoty tlumí náraz. Kreslím na tabuli velký kruh a malého panáka na horní ásti pomyslné koule: "Tady jsme my" zaínám svojí osvtu. Obtížn kreslím druhého lobrdíka vzhru nohama na protjší stran kruhu: "No a tady je mj bratr." Cítím, jak mi nikdo neví. Zetelný výraz v jejich obliejích íká víc než jejich barmská a anglická slova: "A jakto, že nespadne?!!!" Šibalsky se usmívám: "Pingú ne svá bá dé, pejá!" ("Chodí jako pavouk, vážení!") íkám barmsky a
ukazuji na jednoho pavouka na strop. Všichni se smjí protože vdí, že žertuji. Brácha nemá na podrážkách písavky, jeho stl není k podlaze pišroubován a pokud vím, když nco upustí, tak to nevylétne ke stropu. Na kousku drátu mám pipevnný kulatý magnet, který jsem vyndal z mých walkmanových sluchátek. Seshora pikládám pipínáek hlavikou k magnetu. "Nespadne, hmm?" podncuji jejich pedstavivost. Pak pidržuji jiný pipínáek zespoda. Hlavika pipínáku piskoí na magnet. "Taky nespadne, aha!" fandím si. Pidávám další pipínáky ze všech stran: "Taky nespadnou dol!". Jeden z pokroilejších mnich je zamyšlen. Buddhistická legenda popisuje zemi jako jakýsi kolá, který plave na nekoneném oceánu a ta voda má spoívat na polštái vzduchu. Zajímavé: kdybychom se provrtali skrz zemkouli, pravdpodobn bychom se dovrtali až na dno protjšího oceánu a kdybychom se vynoili z té vody, byl by tam vzduch... Je konec hodiny, trochu znejistné osazenstvo se rozchází na pokoje. Trvalo potom nejmén dva dni, než jsme spolu opt mohli v pohod pít zelený barmský. Ním hlubokým jsem v nich otásl. Rád bych se ješt vrátil k dob Vašeho pobytu v meditaním centru. Jak jste se stal mnichem? Mnichem jsem se chtl stát hned na zaátku ped 25ti lety. Naped m odradil dopis ze Sri Lanky, pozdji jeden barmský uitel. Potom jsem se dost zapletl do svtských záležitostí, takže jsem si na tu róbu njakých 15 let musel pokat. Z jedné strany je to škoda, z druhé strany toho nelituji. Formální podmínky k praktikování Dhammy jsou na obou stranách pibližn stejn obtížné, to znamená zdaleka ne ideální. Potkávám nyní dost mladých lidí, kteí se chtjí stát mnichy nebo mniškami. Neodrazuji nikoho, zato každému kladu výrazn na srdce, aby se naped o celé vci dkladn informovali. Mladí lidé jsou plní ideál a neuvdomují si - nebo dokonce nechtjí uvdomit - že život mnicha a mnišské sanghy má také svoji úpln normální mezilidskou problematiku soužití, jako všude tam, kde se rznorodí, nevysplí lidí se sejdou dohromady na základ njakého spoleného zájmu. V principu práv není tolik míst, kde by evropský theravádový mnich mohl žít a nkteré z tch existujících možností mohou být nevhodné. Jak v Evrop, tak hlavn v Asii život mnicha má také svoji velmi realistickou stránku a ten, kdo jde jen za svými ideály, obyejn velmi rychle pistane na svém nose. Zvlášt mnohá Asijská místa jsou zcela nedoporuitelná. Prvn jsem se stal mnichem v Americe, kde Sajadó U Pandita ordinoval pt zájemc do mnišského stavu na dobu dvoumsíního meditaního kursu. Souasnou róbu jsem dostal v Mahasi Centru v Rangúnu. Zájemce si oholí hlavu a uitel mu dá róbu. Tím se ale lovk ješt nestává mnichem. Oholením hlavy a zahalením do hndého prostradla se ješt nikdo mnichem nestává - to máte pravdu. Adept musí projít ordinaní procedurou, která trvá asi pl hodiny. V Barm a Thajsku je možné v mnohých klášterech získat doasné mnišství vlastn velmi jednoduše. To se váže k Asijské tradici, kde se samotnému aktu pijetí mnišské ordinace - i kdyby to bylo jenom na pár hodin - pipisuje dalekosáhlý karmický efekt. Barma stále ješt dost dodržuje tradici, která nabádá každého muže, aby se nejmén jedenkrát v život stal alespo na krátkou dobu mnichem. Ordinace nového mnicha je tradin spojena s darem klášteru. Neteba podotknout, že klášterm, provádjící krátkodobé ordinace civilních lidí, se nevede špatn. Naproti temporérní ordinaci stojí ta opravdová ordinace na celý život. Formáln se procedury od sebe neliší, ale uitelé dobe vdí o co u koho jde. U skutené ordinace uitel je velmi opatrný a podrobn zjišuje všechny faktory a motivace adepta. Ale systém se do jisté míry reguluje sám. I když by se mohlo zdát, že život mnicha je vlastn snadný, pravda je jiná. Správný mnišský život je píjemný jenom velmi vysplým lidem. Ti, kdo v rób hledají
snadný život v ní zpravidla dlouho nevydrží. A tak i onak, theravádový mnich mže svoje mnišství kdykoliv ukonit odložením róby. V Mahasi meditaním centru mohou tudíž meditovat nejen mniši ale i civilisté. Ano, a nejen muži ale i ženy. Popravd, mladé ženy v Barm mívají nejlepší meditaci, naproti tomu nejbeznadjnjší jsou prý uení mnichové. To se ale nedá generalizovat, Mahasi Sajadó byl napíklad jak velký meditující, tak i význaný uenec. Rád bych zde opravil mylný názor mnoha lidí: Jen velmi malé procento mnich v Asii skuten medituje. Vtšina z nich se vnuje studiu, vyuování a jiným innostem. Popsal byste trochu chod takového meditaního centra? Mezi klášterem a meditaním centrem existuje dost citelný rozdíl. Tradiní klášter - zvlášt na vesnici - plní v Barm mnoho úloh. V pravd je to sociální i spirituální centrum celé vesnice, kam lidé chodí asto a rádi. Pijdou tam nejen kvli religiózním ceremoniím ale i se všemi radostmi a strastmi života. Není to pravidlo a vlastn ani pvodní význam, ale asto je takový klášter dležitou sociální institucí vesnice. Meditaní centra jsou relativn nového data. Nkolik barmských uitel v první polovin století znovu oživilo praxi Buddhovy meditace vhledu. Byly vytvoeny velmi intensivní techniky, kterými se dá v relativn krátkém ase dosáhnout jistého významného pokroku v meditaci. Meditace pestává být doménou mnich a je dostupná komukoliv. Okolo významných uitel se vytváejí meditaní centra uzpsobené pouze na praxi meditace. Mahasi centrum vzniklo nkdy v roce 1948, dnes má víc jak 60 budov. Hlavní správu má management laik, pizvaní uitelé jsou mniši. Zaít s praxí meditace mže prakticky kdokoliv kdykoliv. Nejvíc lidí se tam nahrne v dob "Vodního festivalu" v polovin dubna. Je to doba barmského Nového roku a lidé si berou volno. To je tam pak i nkolik tisíc meditujících. Když je tam sejde tolik lidí, jak se tam smstnají? Chodí na toaletu, stojí frontu na obd... má to uritá pravidla? Asijští lidé se dokáží organicky vžít do každé situace kreativním zpsobem. Je tam takový ten pirozený zmatek a pitom nikdo není zmaten. Je to plynulé tení a plynutí a na konec to všechno dopadne nádhern. Samozejm se tam používá napíklad dutý kmen jako gong, zaátek a konec meditace oznamuje njaký zvon, takže v tch hlavních rysech je to organizováno. Nepipadá Vám úcta barmských a thajských lidí k objektm buddhismu pece jenom trochu pehnaná? Ani ne tak pehnaná, jako možná trochu jednostranná. Pehnaná se nedá íct, protože cíl je absolutní. Buddhovo uení se týká nejen osvobození v tomto život, ale i definitivního osvobození celé existence. Ten, kdo ví, že smrtí úpln všechno koní, bude brát Buddhovu nauku v nejlepším pípad jako nedozírn hlubokou psychologickou metodu. Ten, kdo ví anebo alespo pipouští možnost pokraování existence po smrti nebo njaké formy perozování, zaujme k Buddhovu uení respekt, který bude limitován jen jeho stupnm vývoje, chápání a stupnm jeho mentální dslednosti. Jak jednou lovk uváží nebo dokonce pozná, že svt lidských smysl a pojm - to znamená celý náš svt a vesmír - je jenom jedna úrove, úzká výse, jediná vrstvika veškerenstva, celá životní orientace se zane od základu mnit. lovk získá pístup k nové spirituální dimenzi nazírání. S docenním pravdpodobnosti existence totáln jiných úrovní života souvisí pravdpodobnost njakého druhu následné existence a nebo znovuzrozování.
A tak i onak, Buddhovo poselství nabízí pomoc lidem na každé úrovni jejich vývoje. Skutené plné osvobození celé bytosti je extrémn ídké. Popravd eeno, také jen málo lidí si peje dosáhnout nejvyššího osvobození. U mnoha lidí totiž existuje nesprávná pedstava, že v nejvyšším osvícení "moje individuální 'já'" zanikne. Pocit a pedstava 'já' projde v pokroilém stádiu spirituálního vývoje netušeným a nepedstavitelným osvobozením, ale to, že se oteve klec našeho egocentrického pocitu "já" neznamená, že adept nco "drahého" ztratí. Co zanikne je jenom ulplost na lživé pedstav sama sebe, egocentrická deformace vnímání, a strach o "já". Západní lidé používají pvodní Buddhovu nauku ponejvíce k tomu, aby zbavili tento pítomný život zbyteného utrpení a neutšenosti. Mentální strast a trápení si každý z nás z pevážné ásti vyrábí sám: pln osvícené bytosti jsou zcela osvobozeni od všeho mentálního soužení a nesnází. Praxe Dhammy pomáhá Západním lidem pozvednout úrove jejich života a zvýšit jejich schopnost pijímat radost. Asie si zase z Buddhovy nauky nejvíc vzala nauku karmy. Na úrovni "náboženství" se lidé buddhistických zemí ponejvíce vnují shromažování prospchu pro píští životy tím, že vytváí dobrou karmu ve smru Buddhova uení. Dobrá karma je podklad pro radost, zabývat se Dhammou a podporovat Buddhovo uení tvoí karmický podklad osvobození. Možná, že jsme obas z asijské kultury zmateni práv proto, že si myslíme, že jejich etické hodnoty, odvozeny ze zákona karmy, se prost podobají našim "pikázáním"... Biblická pikázání a hlas svdomí jsou pekvapiv podobné zákonm karmy, ale zásadní rozdíly jsou tu samozejm také. Karma tvoí pedpoklady a podmínky pro mnohé okolnosti a události v našem život, netvoí ale neodvratný osud. Karma by mla být chápána jako jeden z nejdležitjších princip života. Zákonm karmy snad nejlépe porozumíme, když si je pedstavíme jako neosobní, tém "fyzikální" zákonitosti, které velmi siln ovlivují odvíjení života jedinc. Tyto principy tady jsou, a o nich víme nebo nevíme, fungují, a je respektujeme nebo nerespektujeme. Problém spoívá v jejich správném vystopování a vystižení. Že každá naše akce má zptný úinek na kvalitu naší mysli je evidentní, že kvalita naší mysli a kvalita našeho života jsou spolu v direktní souvislosti je také evidentní, že plný efekt našeho konání se neprojeví okamžit je také evidentní. Život je organická sple vzájemného ovlivování a je nesmírn obtížné v nm správn rozeznat obecn platné zákonitosti. To, co v tomto smru Buddha rozpoznal, je geniální svojí hloubkou i základní jednoduchostí. V souasné dob, kdy se v Západním svt - a zvlášt v echách - rozhostilo jakési "etické vakuum" provázené dezorientací životních hodnot, radím lidem aby si tyto vci znova nechali projít hlavou. Uení karmy ve starých textech bylo oznaováno jako "svtlo svta". V analýze karmy, tzn. v rozboru píin a následk v život bytostí, se Buddha ani tak nezabývá tím, jaký následek má ten i onen in na okolí a ostatní lidi, jako spíš tím, jaký efekt má ten i onen in na jedince samotného. Další dležitá okolnost je ta, že karmu netvoí in sám, nýbrž úmysl se kterým je mentální, verbální anebo tlesný in konán. Karmu mžeme chápat jako potenciál úmyslu, který se mže kumulovat. V prbhu asu karma má tendenci "vybít svj potenciál" vyvoláním píslušného následku. Pojem dobra a zla se v buddhismu pesouvá do rozpoznání toho, co je prospšné a neprospšné. Jako "dobrá karma" (= píina) se oznauje to, co vede k vnitnímu štstí, radosti a volnosti (= následek). "Špatná karma" je to, co v konci konc vede k neštstí, neutšenosti a uvázanosti. Myšlenky, slova a skutky motivované úmyslem chtivosti, sobeckosti, nenávisti a zaslepenosti jsou neprospšné, protože jejich karmická síla uzave jedinci schopnost prožívat volnost a radost a oteve ho ke vnímání neštstí. Myšlenky, slova a skutky motivované soucítním, pátelstvím, ohledem, chápáním
druhých lidí a moudrostí otvírají jedincovu mysl smrem k vnitnímu osvobození a zvyšují jeho kapacitu pijímat opravdové štstí a radost. To není tak, že by radosti okolo nás nebyl dostatek! - radost a volnost je všude, my ale nejsme schopni ji vnímat a pijmout. Karma je veliká síla, která je schopná ovlivovat nejen okolnosti našeho života, ale i prbh událostí. Kde jsme se narodili, náš charakter, lidi se kterými navážeme kontakt, naše nadání, inteligence, pomr radosti a bolesti v našem život - všechny tyto vci jsou siln ovlivnny kvalitou naší karmy. V Buddhov perspektiv to není ani vdomí, ani "duše" nebo pocit "já", nýbrž individuální karma, která tvoí návaznost jednotlivých život v procesu smrti a nového zrození. lovk, ani jakákoliv jiná bytost, se tudíž nerodí "prázdná", nýbrž siln karmicky pedznamenaná. Nejenom rodie, ale i potenciál individuální karmy musí být pítomný, aby se nová bytost mohla narodit. A je to práv tento "tvrí", karmický aspekt existence, který materialistm schází v jejich nazírání reality. Uení karmy jasn íká, že nejsme obtí okolností, nýbrž že jsme odpovdni za to, co jsme. Nemžeme všechno najednou, ale v delší asové perspektiv platí, že jsme architekty vlastního života. Smr našeho života je v našich rukou, my sami stojíme u kormidla. Buddha nám dal kompas. (Za BARAKU rozmlouval V. M.)