Termodynamicky kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu
|
|
- Markéta Švecová
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Termodynamicky kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu Karel Tůma Jednoocí slepým 14. května 2012 podpora GAUK , GACR 201/09/0917 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 1/53
2 Viskoelastické tekutiny Potřebujeme viskoelastické modely rychlostního typu pro zachycení testu napěťové relaxace a creep testu. Studujeme materiály, které se částečně chovají částečně elasticky a částečně vazce. Experiment s asfaltem Čistý asfalt A. Narayan, J.M. Krishnan, IIT Madras Výška 1 mm, poloměr 4 mm, úhlová rychlost ω = H 0 ω 0 Měří se potřebný moment síly. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 2/53
3 Máme data pro teplotu θ = 35 C a pro tři různé úhlové rychlosti ω 0 : 0,125 rad.s 1, 0,25 rad.s 1 a 0,5 rad.s 1. 7 x Torque [Nm] ω = 0.5 rad.s 1 ω = 0.25 rad.s 1 ω = rad.s t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 3/53
4 Viskoelastické modely z mechanických analogů Maxwellův model E µ 1 ε S ε D Celková deformace ε M = ε S + ε D Napětí je shodné v obou prvcích a rovno σ M Z definice vztahů pro tlumič a pružinu ε M = ε S + ε D = 1 E σ M + 1 µ 1 σ M Jak rozšířit do více dimenzí? Jednoduchý pokus, volme za ε = D, místo napětí část tenzoru napětí T = pi + S 2D = 1 E Ṡ + 1 µ 1 S Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 4/53
5 Bohužel Ṡ není objektivní derivace. Ať je tenzor A objektivní, tj. A = QAQ T, při trafo souřadnic x = Q(t)(x x 0 ) + c(t). Pak derivace δa δt je objektivní, když δa δt = Q δa δt QT. Příklad objektivní derivace (Gordon-Schowalter) ( ) δa = A + (v )A (WA AW) + a(da + AD) a [ 1, 1] δt a t a Dolní konvektivní Horní konvektivní Korotační (Oldroyd-A) (Oldroyd-B) (Jaumann) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 5/53
6 Horní konvektivní Oldroydova derivace δa δt = Ȧ LA ALT =: A Pak tedy vypadá Maxwellův model takto 1 µ 1 S + 1 E T = pi + S S = 2D. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 6/53
7 Oldroydův model εd2 µ2 E µ1 Více tekutinový model Již víme εs εd1 ε M = 1 E σ M + 1 µ 1 σ M, navíc platí ε M = ε D2 =: ε, σ = σ M + σ D2. Tedy 1 E σ + 1 µ 1 σ = 1 E σ D µ 1 σ D2 + ε M = = µ 2 E ε D 2 + µ 2 µ 1 ε D2 + ε M = µ 2 E ε + ( 1 + µ ) 2 ε µ 1 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 7/53
8 Přenásobíme µ 1 σ + µ 1 E σ = µ 1µ 2 E ε + (µ 1 + µ 2 ) ε Převedeme do 3D s použitím Oldroydovy derivace A S + µ 1 E T = pi + S S = (µ 1 + µ 2 )D + µ 1µ 2 E D přepíšeme do tvaru podobného Stokesovému vztahu a dosadíme A + µ 1 E S = µ 2 D + EA T = pi + µ 2 D + EA A = 2 µ 1 E D Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 8/53
9 Pokusíme-li se použít (lineární) Oldroyd-B model (tři parametry) pro nafitování tohoto experimentu, dostaneme 6.2 x Oldroyd B Experiment 5.8 Torque [Nm] t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 9/53
10 Přehled viskoelastických modelů (které znám) Maxwellův model Oldroyd-B model 1 µ A + 1 E T = pi + A A = 2D. Johnson-Segalman model A + µ 1 E A + µ 1 E T = pi + µ 2 D + EA A = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA ( ) δa = 2µ 1 D a [ 1, 1]. δt E a Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 10/53
11 Giesekův model A + µ 1 E Phan-Thien-Tanner model A + µ 1 E Phan-Thien exponenciální model µ 1 E T = pi + µ 2 D + EA A +αa 2 = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA A +α(tr A)A = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA A + exp (α(tr A)) A = 2µ 1 E D. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 11/53
12 Burgersův model TD kompatibilní model (2000) A + A +λ 2 A = µ 1 D. B = 2E µ 1 TD kompatibilní model (2012) T = pi + µ 2 D + A T = pi + µ 2 D + EB d ( B 3 tr (B 1 ) I T = pi + µ 2 D + EB d B = 2E BB d. µ 1 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 12/53
13 Fitování experimentu pomocí TD kompatibilního modelu (2000) (tři parametry) 6.2 x Torque [Nm] Nonlinear Experiment t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 13/53
14 Fitování experimentu pomocí TD kompatibilního modelu (2012) (tři parametry) 6.2 x M [Nm] experiment simulace t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 14/53
15 Termodynamicky kompatibilní viskoelastický model (Rajagopal, Srinivasa 2000) Model musí ihned od začátku splňovat i druhý zákon termodynamiky. Odvození založeno na dvou pojmech: princip maximalizace rychlosti produkce entropie přirozená konfigurace Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 15/53
16 Princip rychlosti produkce entropie, nestlačitelná Newtonská tekutina Entropie η termodynamická veličina, funkcí stavových veličin vnitřní energie e, hustoty ρ... V jistém smyslu rostoucí. Platí Bilance hmoty η e Bilance pro vnitřní energii Invertujeme a víme e = e(η, ρ) > 0, označme teplotu θ := e η. div v = 0, ( ρ = 0) ρė = T D div q ρė = ρ e η + ρ e ρ = ρθ η η ρ Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 16/53
17 Srovnáme ρθ η + div q = T D a dostáváme bilanci entropie ( q ) ρ η + div = 1 ( T D q θ ) }{{ θ } θ θ }{{} tok entropie produkce entropie ξ Druhý zákon termodynamiky je ekvivalentní ξ 0. Dále uvažujeme konstantní teplotu θ =konst., pak ξ = T D. Namísto volby konstitutivního vztahu pro celý tenzor napětí T, volíme konstitutivní vztah jen pro rychlost produkce entropie ξ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 17/53
18 Pro Newtonskou tekutinu volíme ξ = 2µ D 2 Mnoho možností, jak zvolit ξ = ξ, použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie: Maximalizujeme ξ přes všechny D, aby bylo splněno ξ = T D, navíc požadujeme nestlačitelnost div v = tr D = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci L(D) = ξ + ( ξ T D) + λ 2 tr D. 0 = L D 1 + ξ D = T λ 2 I. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 18/53
19 Dosadíme za derivaci ξ/ D µd = T λ 2 I, skalárně vynásobíme s D a eliminujeme ( ) λ T λ 2 1 I D = 2µ D 2 = ξ ξ = 1 a získáme 2µD = T λ 2 I. Vezmeme stopu této rovnice a eliminujeme λ 2 / T = 1 (tr T)I + 2µD. 3 Podobně budeme postupovat i při odvozování viskoelastického modelu, nejprve potřebujeme vědět, co je přirozená konfigurace. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 19/53
20 Přirozená konfigurace a) b) c) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 20/53
21 F k(r) k(t) G F kp(t) k (p(t)) L = ḞF 1, D = 1 (L + L T) 2 L kp(t) = ĠG 1, D kp(t) = 1 ) (L kp(t) + L T kp(t) 2 F kp(t) = FG 1, B kp(t) = F kp(t) F T k p(t), C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 21/53
22 Odvození viskoelastického modelu Energie elastické vazby schovaná v přirozené konfiguraci, vnitřní energie pro neo-hookeův materiál e(η, ρ, B kp(t) ) = e 0 (η, ρ) + E 2ρ (tr B k p(t) 3). Odvoďme bilanci entropie, jako dříve použijeme bilanci pro vnitřní energii pro nestlačitelný materiál a derivujme ρė = ρ e η + ρ e η ρ ρ + ρ ρė = T D div q e B kp(t) Ḃ kp(t) = ρθ η + E 2 tr Ḃ kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 22/53
23 Dostáváme bilanci entropie ( q ) ρ η + div = 1 ( T D q θ E ) θ θ θ 2 tr Ḃ kp(t) }{{} ξ Třeba spočítat derivaci B kp(t) Ḃ kp(t) = F kp(t) F T k p(t) = Ḟk p(t) F T k p(t) + F kp(t) Ḟ T k p(t) a platí a tedy Ḟ kp(t) = FG 1 = ḞF }{{ 1 } FG }{{ 1 } L F kp(t) FG }{{ 1 } F kp(t) ĠG 1 }{{} L kp(t) Ḃ kp(t) = LB kp(t) + B kp(t) L T 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t). Pak rychlost produkce entropie splňuje (při konst. teplotě) ξ = T D E ) 2 tr Ḃk p(t) = (T EB kp(t) D + EC kp(t) D kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 23/53
24 Volíme různé konstitutivní vztahy pro rychlost produkce entropie ξ, článek Rajagopal, Srinivasa 2000 a Rajagopal, Málek 2005: ξ = µ 2 D 2 + µ 1 D kp(t) C kp(t) D kp(t) a použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie: Maximalizujeme ξ přes všechny D, D kp(t), aby byla splněna vazba pro ξ, navíc požadujeme nestlačitelnost proudění div v = tr D = 0 a nestlačitelnost elastické vazby tr D kp(t) = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci ) ) L(D, D kp(t) ) = ξ+ ( ξ (T EB kp(t) D EC kp(t) D kp(t) + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 24/53
25 Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (1) µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (2) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 25/53
26 Eliminujeme (1 + )/ tak, že provedeme (7) D + (8) D kp(t) : = = ( ) ( ) T EB kp(t) + λ 2 I D + EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) µ 2 D D + µ 1 D kp(t) C kp(t) D kp(t) ) (T EB kp(t) D + EC kp(t) D kp(t) = ξ ξ µ 2 D D + µ 1 D kp(t) C kp(t) D = 1 kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 26/53
27 µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (3) µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I (4) Z (3) dostaneme vztah pro tenzor napětí (vezmeme stopu rovnice) T = 1 ( (tr T) I + µ 2 D + E B kp(t) 1 ) } 3 {{} 3 (tr B k p(t) )I }{{} p B d k p(t) Pro eliminaci λ 3 / v (4) postupujeme dvěma způsoby: 1 článek Rajagopal, Srinivasa článek Málek, Rajagopal 2005 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 27/53
28 RS2000, eliminace 1: Násobíme zprava C 1 k p(t) µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I a bereme stopu 0 = 3E + λ ( ) 3 tr C 1 λ k 1 p(t). Tedy Dostáváme λ 3 3E 3E = ( ) = ( ). tr C 1 k p(t) tr B 1 k p(t) µ 1 D kp(t) C kp(t) = E C kp(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 28/53
29 Rozepíšeme C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) µ 1 D kp(t) F T k p(t) F kp(t) = E F T k p(t) F kp(t) Násobíme zleva F kp(t) a zprava F 1 k p(t) a získáme µ 1 F kp(t) D kp(t) F T k p(t) = E F kp(t) F T k p(t) víme, že Bk p(t) = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t), dosadíme Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 3 ( )I tr B 1 k p(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 29/53
30 MR2005, eliminace 2: Vezmeme stopu µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I a eliminujeme λ 3 /, dostáváme µ 1 (D kp(t) C kp(t) 1 ) 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E ( C kp(t) 1 ) 3 (tr C k p(t) )I Opět násobme tuto rovnici zleva F kp(t) a zprava F 1 k p(t) µ 1 (F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 ) ( 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I Nyní je třeba si všimnout toho, jak vypadá horní konvektivní Oldroydova derivace deviatorické části B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 30/53
31 ( B d k p(t) = B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I = Bk p(t) 1 3 (tr Ḃ kp(t) )I 1 3 (tr B k p(t) ) I= = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 3 tr(lb k p(t) + L T B kp(t) )I tr(ft k p(t) F kp(t) D kp(t) )I (tr B k p(t) )D = = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 2 3 (D B k p(t) )I+ 2 3 (C k p(t) D kp(t) )I+ 2 3 (tr B k p(t) )D. a dosaďme výsledek do µ 1 (F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 ) 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E máme ( µ ( B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I, ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I (tr B k p(t) )D = EB d k p(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 31/53
32 Dostali jsme rovnici pro B kp(t) ( µ ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I (tr B k p(t) )D = EB d k p(t). Stopa této rovnice je rovna nule, ve třech rozměrech máme tedy pět rovnic! Ovšem potřebujeme mít šest rovnic pro šest neznámých B d k p(t) a tr B kp(t). Přidáme šestou rovnici rovnici nestlačitelnosti elastické odezvy ( 1 = det(b kp(t) ) = det B d k p(t) + 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 32/53
33 Shrňme, dva odvozené modely, Cauchyho tenzor napětí je ve tvaru T = pi + µ 2 D + EB d k p(t) a B kp(t) splňuje diferenciální rovnici verze RS2000 verze MR2005 µ 1 ( 1 2 Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 3 ( )I tr B 1 k p(t) (5) ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I (tr B k p(t) )D = EB d k p(t), ( det B d k p(t) + 1 ) 3 (tr B k p(t) )I = 1. (6) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 33/53
34 Algebraickými manipulacemi lze ukázat, že oba modely jsou si ekvivalentní. Ukážeme jen, že model verze RS2000 automaticky splňuje det B kp(t) (x, t) = 1, pokud platí počáteční podmínka det B kp(t) (x, t = 0) = 1. Ḃ kp(t) ( v) B kp(t) B kp(t) ( v) T = 2E µ 1 Počítejme 3 B kp(t) ( )I tr B 1 k p(t) ) det B kp(t) = (det B kp(t) ) tr (Ḃkp(t) B 1 k p(t) = 2(det B kp(t) ) tr D ( 2E tr (det B kp(t) ) tr (I) 3 µ 1 tr ) B 1 k p(t) ( ) B 1 k p(t) = 0 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 34/53
35 Linerizace modelu Ukažme, že linearizací (5) Bk p(t) = 2E µ 1 3 B kp(t) ( )I tr B 1 k p(t) získáme Oldroyd-B model. Uvažujme B kp(t) ve tvaru B kp(t) = I + A, A = ε, 0 < ε 1. Dosaďme do nestlačitelnosti elastické odezvy a proveďme Taylorův rozvoj determinantu 1 = det B kp(t) = det(i + A) = 1 + tr A + O(ε 2 ) tr A = O(ε 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 35/53
36 Dále proveďme Taylorův rozvoj B 1 k p(t) z čehož plyne Dosazením do (5) získáváme B 1 k p(t) = (I + A) 1 = I A + O(ε 2 ), ( ) tr B 1 k p(t) = 3 + O(ε 2 ). I + A= 2E µ 1 ( I + A O(ε 2 ) } {{ } 1 O(ε 2 ) Protože I= 2D, získáváme Oldroyd-B model A + µ 1 2E A= µ 1 E D + O(ε2 )I. ) I Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 36/53
37 Model s čistě kvadratickou disipací Odvoďme model, kde rychlost produkce entropie je dána konstitutivním vztahem ξ = µ 2 D 2 + µ 1 D kp(t) 2 a opět použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie za podmínek nestlačitelností tr D = tr D kp(t) = 0 a splnění vazby pro ξ (pro elastickou část opět používáme neo-hookeův zákon) ξ = T D E 2 tr Ḃ kp(t) = (T EB kp(t) ) D + EC kp(t) D kp(t) Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci ) ) L(D, D kp(t) ) = ξ+ ( ξ (T EB kp(t) D EC kp(t) D kp(t) + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 37/53
38 Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (7) µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (8) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 38/53
39 Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ a eliminujeme (1 + )/ µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (7) µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (8) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 38/53
40 µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (9) µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I (10) Z (9) dostaneme vztah pro tenzor napětí (vezmeme stopu rovnice) T = 1 ( (tr T) I + µ 2 D + E B kp(t) 1 ) } 3 {{} 3 (tr B k p(t) )I. }{{} p B d k p(t) Z (10) vezmeme stopu a eliminujeme λ 3 / ( µ 1 D kp(t) = E C kp(t) 1 ) 3 (tr C k p(t) )I Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 39/53
41 Rozepíšeme C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) a nahradíme tr B kp(t) = tr C kp(t) µ 1 D kp(t) = E ( F T k p(t) F kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. Vynásobíme zleva F kp(t) a zprava F T k p(t) a dostáváme µ 1 F kp(t) D kp(t) F T k p(t) }{{} 1 2 Bk p(t) Získáváme model ( = E F kp(t) F T k p(t) F kp(t) F T k p(t) Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 } {{ } B 2 k p(t) ( B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. 1 ) 3 (tr B k p(t) )B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 40/53
42 Získali jsme model T = pi + µ 2 D + EB d k p(t), Bk p(t) = 2E B kp(t) B d k µ p(t). 1 elegantnější, snadněji implementovatelný model schopný stejně kvalitně zachytit experimenty linearizuje se na Oldroyd-B model vhodnější pro matematickou analýzu Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 41/53
43 Opět lze ukázat, že det B kp(t) (x, t) = 1, pokud platí počáteční podmínka det B kp(t) (x, t = 0) = 1. Počítejme Ḃ kp(t) ( v) B kp(t) B kp(t) ( v) T = 2E µ 1 B kp(t) B d k p(t). ) det B kp(t) = (det B kp(t) ) tr (Ḃkp(t) B 1 k p(t) = 2(det B kp(t) ) tr D 2E µ 1 (det B kp(t) ) tr ) (B d kp(t) = 0. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 42/53
44 Linerizace modelu Ukažme, že linearizací modelu získaného z čistě kvadratické disipacce Bk p(t) = 2E µ 1 B kp(t) B d k p(t) získáme Oldroyd-B model. Uvažujme B kp(t) ve tvaru B kp(t) = I + A, A = ε, 0 < ε 1. Dosaďme do nestlačitelnosti elastické odezvy a proveďme Taylorův rozvoj determinantu 1 = det B kp(t) = det(i + A) = 1 + tr A + O(ε 2 ) tr A = O(ε 2 ) a tedy tr B kp(t) = tr (I + A) = 3 + O(ε 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 43/53
45 Dosazením do získáváme I + A= 2E µ 1 (I + A) Bk p(t) = 2E B kp(t) B d k µ p(t) 1 ( I + A 1 ) 3 (3 + O(ε2 ))I. }{{} A+O(ε 2 )I Protože I= 2D, získáváme Oldroyd-B model A + µ 1 2E A= µ 1 E D + O(ε2 )(I + A). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 44/53
46 Nestlačitelný viskoelastický model s teplotou (àla Karra, Rajagopal 2010) Uvažujeme nekonstantní teplotu θ (modul pružnosti E = E(θ)), pak rychlost produkce entropie splňuje vazbu ) ξ = (T E(θ)B kp(t) D + E(θ)C kp(t) D kp(t) q θ. (11) θ Dále volme konstitutivní vztah pro rychlost produkce entropie ξ = µ 2 (θ) D 2 + µ 1 (θ) D kp(t) 2 + k(θ) θ 2. θ Maximalizujeme ξ při splnění (11) a vazbě tr D = tr D kp(t) = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci L(D, D kp(t), θ) = ξ + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t) + ) ( ξ (T E(θ)B kp(t) D E(θ)C kp(t) D kp(t) + q θ ) θ Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 45/53
47 Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T E(θ)B k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = E(θ)C kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) 0 = L θ Dosadíme za derivace ξ 1 + ξ θ = q θ µ 2 (θ)d = T E(θ)B kp(t) + λ 2 I µ 1 (θ)d kp(t) = E(θ)C kp(t) + λ 3 I k(θ) θ θ = q θ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 46/53
48 Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T E(θ)B k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = E(θ)C kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) 0 = L θ 1 + ξ θ = q θ Dosadíme za derivace ξ a eliminujeme (1 + )/ µ 2 (θ)d = T E(θ)B kp(t) + λ 2 I µ 1 (θ)d kp(t) = E(θ)C kp(t) + λ 3 I k(θ) θ θ = q θ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 46/53
49 Stejně jako v minulém případě dostaneme model T = pi + µ 2 (θ)d + E(θ)B d k p(t), Bk p(t) = 2E(θ) µ 1 (θ) B k p(t) B d k p(t), q = k(θ) θ. Lze přidat stlačitelnost, není třeba požadovat tr D = 0. Jinou volbou ξ lze také přidat závislost µ 2 na D, tr T a získat komplikovanější diferenciální rovnici pro B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 47/53
50 Konec! Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 48/53
51 Vlastnosti Johnson-Segalmanova modelu ( ) δa = A δt a t D = 1 2 A + µ 1 E T = pi + 2µ 2 D + EA, ( ) δa = 2µ 1 δt E D, a + (v )A (WA AW) + a(da + AD), a [ 1, 1], ( v + ( v) T), W = 1 2 ( v + ( v) T). Uvažujme stacionární 2D proudění, v = (u(y), 0), pak platí ( ) 0 u v =, D = 1 ( ) 0 u u, W = 1 ( ) 0 u 0 2 u. 0 Při této volbě rychlosti v a v případě stacionárního řešení platí A t = 0, (v A) = 0. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 49/53
52 Dále, označíme-li A = 1 2 ( A11 A 12 A 12 A 22 ), pak platí ( DA + AD =u 1 A 12 2 (A ) 11 + A 22 ) 1 2 (A 11 + A 22 ) A 12 ( WA AW =u 1 A 12 2 (A ) 22 A 11 ) 1 2 (A. 22 A 11 ) A 12 Potom lze vyjádřit objektivní derivaci ( ) A = (WA AW) + a(da + AD) = t a ( u 1 (a 1)A 12 2 (a(a ) 11 + A 22 ) + (A 11 A 22 )) 1 2 (a(a A 22 ) + (A 11 A 22 )) (a + 1)A 12 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 50/53
53 Rovnici pro A si napíšeme ve složkách Řešením je A 11 + µ 1 E u (a 1)A 12 = 0, A 22 + µ 1 E u (a + 1)A 12 = 0, A 12 + µ 1 2E u (a(a 11 + A 22 ) + (A 11 A 22 )) = µ 1 E u. A 12 = 1 + ( µ1 E A 11 A 22 = 2 µ 1 E u A 12. µ 1 E u ) 2 (u ) 2 (1 a 2 ), Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 51/53
54 Pro tenzor napětí pak platí Konkrétně pro T 12 platí T = pi + 2µ 2 D + EA. T 12 = µ 2 u Zobecněná viskozita je tedy rovna µ(u ) = T 12 u = µ 2 + ( µ1 E 1 + µ 1 u ) 2 (u ) 2 (1 a ). 2 ( µ1 E Pro a ±1 se chová jako shear-thinning model µ 1 µ( D ) = µ(1 + D 2 ) 1. Pro a = ±1 je zobecněná viskozita konstantní µ( D ) = T 12 u = µ 1 + µ 2. ) 2 (u ) 2 (1 a 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 52/53
55 Dále model splňuje nenulový rozdíl normálových napětí T 11 T 22 = E(A 11 A 22 ) = 2µ 1 u A 12 = 2 (µ 1u ) 2 E ( µ1 ) (u E ) 2 (1 a ). 2 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 53/53
Mechanika nenewtonských tekutin. Josef Málek
Mechanika nenewtonských tekutin Josef Málek 1 Otázky: 1. přednáška, 5. října 2011 Q1) Co se rozumí mechanikou? Q2) Co je tekutina? Q3) Co je newtonská tekutina? Q4) Co je nenewtonská tekutina? Q5) Proč
1 Determinanty a inverzní matice
Determinanty a inverzní matice Definice Necht A = (a ij ) je matice typu (n, n), n 2 Subdeterminantem A ij matice A příslušným pozici (i, j) nazýváme determinant matice, která vznikne z A vypuštěním i-tého
Mechanika nenewtonských tekutin. Josef Málek
Mechanika nenewtonských tekutin Josef Málek Otázky: 1. přednáška, 5. října 211 Q1) Co se rozumí mechanikou? Q2) Co je tekutina? Q3) Co je newtonská tekutina? Q4) Co je nenewtonská tekutina? Q5) Proč je
Biomechanika srdečněcévnísoustavy a konstitutivnímodelování
Biomechanika srdečněcévnísoustavy a konstitutivnímodelování Biomechanika a lékařsképřístroje Biomechanika I LukášHorný Laboratoř biomechaniky člověka Ústavu mechaniky Fakulty strojní ČVUT v Praze M Konstitutivní
MATEMATIKA V MEDICÍNĚ
MATEMATIKA V MEDICÍNĚ Tomáš Oberhuber Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská České vysoké učení technické v Praze Matematika pro život TOMÁŠ OBERHUBER (FAKULTA JADERNÁ A FYZIKÁLNĚ INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA
l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky
Kinematické řešení čtyřkloubového mechanismu Dáno: Cíl: l, l, l 3, l, ω 1 konst Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj analyticky určete úhlovou rychlost ω 1 a úhlové zrychlení
9 Kolmost vektorových podprostorů
9 Kolmost vektorových podprostorů Od kolmosti dvou vektorů nyní přejdeme ke kolmosti dvou vektorových podprostorů. Budeme se zabývat otázkou, kdy jsou dva vektorové podprostory na sebe kolmé a jak to poznáme.
Diferenciální rovnice
Obyčejné diferenciální rovnice - studijní text pro cvičení v předmětu Matematika - 2. Studijní materiál byl připraven pracovníky katedry E. Novákovou, M. Hyánkovou a L. Průchou za podpory grantu IG ČVUT
Reologické modely technických materiálů při prostém tahu a tlaku
. lekce Reologické modely technických materiálů při prostém tahu a tlaku Obsah. Základní pojmy Vnitřní síly napětí. Základní reologické modely technických materiálů 3.3 Elementární reologické modely creepu
Apriorní rozdělení. Jan Kracík.
Apriorní rozdělení Jan Kracík jan.kracik@vsb.cz Apriorní rozdělení Apriorní rozdělení (spolu s modelem) reprezentuje informaci o neznámém parametru θ, která je dostupná předem, tj. bez informace z dat.
U218 Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT v Praze. Seminář z PHTH. 3. ročník. Fakulta strojní ČVUT v Praze
Seminář z PHTH 3. ročník Fakulta strojní ČVUT v Praze U218 - Ústav procesní a zpracovatelské techniky 1 Přenos tepla 2 Mechanismy přenosu tepla Vedení (kondukce) Fourierův zákon homogenní izotropní prostředí
7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí
202-m3b2/cvic/7slf.tex 7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = fg, kde některá z jejich součástí může být funkcí více proměnných. Předpokládáme, že uvažujeme funkce, které mají
Homogenní rovnice. Uvažujme rovnici. y = f(x, y), (4) kde
Homogenní rovnice Uvažujme rovnici kde y = f(, y), (4) f(λ, λy) = f(, y), λ. Tato rovnice se nazývá homogenní rovnice 1. řádu. Ukážeme, že tuto rovnici lze převést substitucí na rovnici se separovanými
Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru
2. Systémy lineárních rovnic V této kapitole se budeme zabývat soustavami lineárních rovnic s koeficienty z pole reálných případně komplexních čísel. Uvádíme podmínku pro existenci řešení systému lineárních
Riemannův určitý integrál
Riemannův určitý integrál 1. Motivační příklad Příklad (Motivační příklad pro zavedení Riemannova integrálu). Nechť,. Vypočtěme obsah vybarvené oblasti ohraničené grafem funkce, osou a svislými přímkami
Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)
1. Lineární diferenciální rovnice řádu n [MA1-18:P1.7] rovnice typu y n) + p n 1 )y n 1) +... + p 1 )y + p 0 )y = q) 6) počáteční podmínky: y 0 ) = y 0 y 0 ) = y 1 y n 1) 0 ) = y n 1. 7) Věta 1.3 : Necht
Dynamika vázaných soustav těles
Dynamika vázaných soustav těles Většina strojů a strojních zařízení, s nimiž se setkáváme v praxi, lze považovat za soustavy těles. Složitost dané soustavy závisí na druhu řešeného případu. Základem pro
Potenciální proudění
Hydromechanické procesy Potenciální proudění + plíživé obtékání koule M. Jahoda Proudění tekutiny Pohyby elementu tekutiny 2 čas t čas t + dt obecný pohyb posunutí lineární deformace rotace úhlová deformace
1 Zatížení konstrukcí teplotou
1 ZATÍŽENÍ KONSTRUKCÍ TEPLOTOU 1 1 Zatížení konstrukcí teplotou Časově proměnné nepřímé zatížení Klimatické vlivy, zatížení stavebních konstrukcí požárem Účinky zatížení plynou z rozšířeného Hookeova zákona
Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita
Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita (15. přednáška) František Štampach, Karel Klouda LS 2013/2014 vytvořeno: 30. dubna 2014, 09:00 1 2 15.1 Prehilhertovy prostory Definice 1. Buď V LP nad
Pružnost a pevnost I
Stránka 1 teoretické otázk 2007 Ing. Tomáš PROFANT, Ph.D. verze 1.1 OBSAH: 1. Tenzor napětí 2. Věta o sdruženosti smkových napětí 3. Saint Venantův princip 4. Tenzor deformace (přetvoření) 5. Geometrická
Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR
DEN: ODR teoreticky: soustavy rovnic Soustava lineárních ODR 1 řádu s konstantními koeficienty je soustava ve tvaru y 1 = a 11 y 1 + a 12 y 2 + + a 1n y n + b 1 (x) y 2 = a 21 y 1 + a 22 y 2 + + a 2n y
Skalární a vektorový popis silového pole
Skalární a vektorový popis silového pole Elektrické pole Elektrický náboj Q [Q] = C Vlastnost materiálových objektů Interakce (vzájemné silové působení) Interakci (vzájemné silové působení) mezi dvěma
Derivace funkcí více proměnných
Derivace funkcí více proměnných Pro studenty FP TUL Martina Šimůnková 16. května 019 1. Derivace podle vektoru jako funkce vektoru. Pro pevně zvolenou funkci f : R d R n a bod a R d budeme zkoumat zobrazení,
3 Bodové odhady a jejich vlastnosti
3 Bodové odhady a jejich vlastnosti 3.1 Statistika (Skripta str. 77) Výběr pořizujeme proto, abychom se (více) dověděli o souboru, ze kterého jsme výběr pořídili. Zde se soustředíme na situaci, kdy známe
Obecný Hookeův zákon a rovinná napjatost
Obecný Hookeův zákon a rovinná napjatost Základní rovnice popisující napěťově-deformační chování materiálu při jednoosém namáhání jsou Hookeův zákon a Poissonův zákon. σ = E ε odtud lze vyjádřit také poměrnou
Příklady z teoretické mechaniky pro domácí počítání
Příklady z teoretické mechaniky pro domácí počítání Doporučujeme spočítat příklady za nejméně 30 bodů. http://www.physics.muni.cz/~tomtyc/mech-prik.ps http://www.physics.muni.cz/~tomtyc/mech-prik.pdf 1.
Změny deformací a napjatosti materiálu v čase (dny, týdny, roky, desetiletí,...) Materiály: beton, dřevo
Časově závislé chování materiálu, díl I. Změny deformací a napjatosti materiálu v čase (dny, týdny, roky, desetiletí,...) Materiály: beton, dřevo Jevy: dotvarování, smršt ování apod. Teorie: viskoelasticita
Derivace goniometrických funkcí
Derivace goniometrických funkcí Shrnutí Jakub Michálek, Tomáš Kučera Odvodí se základní vztahy pro derivace funkcí sinus a cosinus za pomoci věty o třech itách, odvodí se také několik typických it pomocí
Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.
Předmět: MA4 Dnešní látka: Metoda sítí v 1D. Myšlenka náhrada derivací diferenčními podíly Přibližné řešení okrajových úloh Aproximace vlastních čísel Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys:
19 Eukleidovský bodový prostor
19 Eukleidovský bodový prostor Eukleidovským bodovým prostorem rozumíme afinní bodový prostor, na jehož zaměření je definován skalární součin. Víme, že pomocí skalárního součinu jsou definovány pojmy norma
1. Obyčejné diferenciální rovnice
& 8..8 8: Josef Hekrdla obyčejné diferenciální rovnice-separace proměnných. Obyčejné diferenciální rovnice Rovnice, ve které je neznámá funkcí a v rovnici se vyskytuje spolu se svými derivacemi, se nazývá
Vlny v plazmatu. Narušení rovnováhy, perturbace se šíří prostorem => vlny Vlna musí být řešením příslušných rovnic plazmatu => módy
Vlny v plazmatu Narušení rovnováhy, perturbace se šíří prostorem => vlny Vlna musí být řešením příslušných rovnic plazmatu => módy Jakákoli perturbace A( x,t může být reprezentována jako kombinace rovinných
ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ
ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ Parametrické vyjádření přímky v rovině Máme přímku p v rovině určenou body A, B. Sestrojíme vektor u = B A. Pro bod B tím pádem platí: B = A + u. Je zřejmé,
F n = F 1 n 1 + F 2 n 2 + F 3 n 3.
Plošný integrál Několik pojmů Při našich úvahách budeme často vužívat skalární součin dvou vektorů. Platí F n F n cos α, kde α je úhel, který svírají vektor F a n. Vidíme, že pokud je tento úhel ostrý,
Rovinná úloha v MKP. (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v. prostorové úlohy: u, v, w
Rovinná úloha v MKP Hledané deformační veličiny viz klasická teorie pružnosti (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v desky: w, ϕ x, ϕ y prostorové úlohy: u,
1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu
[M2-P1] KAPITOLA 1: Diferenciální rovnice 1. řádu diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu G(x, y, y, y,..., y (n) ) = 0 y (n) = F (x, y, y,..., y (n 1) ) Příklad 1.1:
5. Lokální, vázané a globální extrémy
5 Lokální, vázané a globální extrémy Studijní text Lokální extrémy 5 Lokální, vázané a globální extrémy Definice 51 Řekneme, že f : R n R má v bodě a Df: 1 lokální maximum, když Ka, δ Df tak, že x Ka,
6 Lineární geometrie. 6.1 Lineární variety
6 Lineární geometrie Motivace. Pojem lineární varieta, který budeme v této kapitole studovat z nejrůznějších úhlů pohledu, není žádnou umělou konstrukcí. Příkladem lineární variety je totiž množina řešení
1 Linearní prostory nad komplexními čísly
1 Linearní prostory nad komplexními čísly V této přednášce budeme hledat kořeny polynomů, které se dále budou moci vyskytovat jako složky vektorů nebo matic Vzhledem k tomu, že kořeny polynomu (i reálného)
Lineární algebra : Metrická geometrie
Lineární algebra : Metrická geometrie (16. přednáška) František Štampach, Karel Klouda LS 2013/2014 vytvořeno: 6. května 2014, 10:42 1 2 Úvod Zatím jsme se lineární geometrii věnovali v kapitole o lineárních
10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.
0 cvičení z PST 5 prosince 208 0 (intervalový odhad pro rozptyl) Soubor (70, 84, 89, 70, 74, 70) je náhodným výběrem z normálního rozdělení N(µ, σ 2 ) Určete oboustranný symetrický 95% interval spolehlivosti
7. Základní formulace lineární PP
p07 1 7. Základní formulace lineární PP Podle tvaru závislosti mezi vnějšími silami a deformačně napěťovými parametry tělesa dělíme pružnost a pevnost na lineární a nelineární. Lineární pružnost vyšetřuje
Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty
Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I řádu s konstantními koeficienty Definice a) Soustava tvaru x = ax + a y + az + f() t y = ax + a y + az + f () t z = a x + a y + a z + f () t se nazývá soustava
Vibrace atomů v mřížce, tepelná kapacita pevných látek
Vibrace atomů v mřížce, tepelná kapacita pevných látek Atomy vázané v mřížce nejsou v klidu. Míru jejich pohybu vyjadřuje podobně jako u plynů a kapalin teplota. - Elastické vlny v kontinuu neatomární
Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic
Přednáška třetí (a pravděpodobně i čtvrtá) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic Lineární rovnice o 2 neznámých Lineární rovnice o 2 neznámých Lineární rovnice o dvou neznámých x, y je
Rozdíly mezi MKP a MHP, oblasti jejich využití.
Rozdíly mezi, oblasti jejich využití. Obě metody jsou vhodné pro určitou oblast problémů. základě MKP vyžaduje rozdělení těles na vhodný počet prvků, jejichž analýza je poměrně snadná a pro většinu částí
Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008
Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice študenti MFF 15. augusta 2008 1 7 Diferenciální rovnice Požadavky Soustavy lineárních diferenciálních rovnic prvního řádu lineární
12. Prostý krut Definice
p12 1 12. Prostý krut 12.1. Definice Prostý krut je označení pro namáhání přímého prizmatického prutu, jestliže jsou splněny prutové předpoklady, příčné průřezy se nedeformují, pouze se vzájemně natáčejí
Elektromagnetické pole je generováno elektrickými náboji a jejich pohybem. Je-li zdroj charakterizován nábojovou hustotou ( r r
Záření Hertzova dipólu, kulové vlny, Rovnice elektromagnetického pole jsou vektorové diferenciální rovnice a podle symetrie bývá vhodné je řešit v křivočarých souřadnicích. Základní diferenciální operátory
Soustavy nelineárních rovnic pomocí systému Maple. Newtonova metoda.
Úvod Soustavy nelineárních rovnic pomocí systému Maple. Newtonova metoda. Mnoho technických problémů vede na řešení matematických úloh, které se následně převedou na úlohy řešení soustav nelineárních rovnic
Aproximace posuvů [ N ],[G] Pro každý prvek se musí nalézt vztahy
Aproimace posuvů Pro každý prvek se musí nalézt vztahy kde jsou prozatím neznámé transformační matice. Neznámé funkce posuvů se obvykle aproimují ve formě mnohočlenů kartézských souřadnic. Například 1.
Základy maticového počtu Matice, determinant, definitnost
Základy maticového počtu Matice, determinant, definitnost Petr Liška Masarykova univerzita 18.9.2014 Matice a vektory Matice Matice typu m n je pravoúhlé (nebo obdélníkové) schéma, které má m řádků a n
Co je obsahem numerických metod?
Numerické metody Úvod Úvod Co je obsahem numerických metod? Numerické metody slouží k přibližnému výpočtu věcí, které se přesně vypočítat bud nedají vůbec, nebo by byl výpočet neúměrně pracný. Obsahem
Matematická analýza III.
2. Parciální derivace Miroslav Hušek, Lucie Loukotová UJEP 2010 Parciální derivace jsou zobecněním derivace funkce jedné proměnné. V této kapitole poznáme jejich základní vlastnosti a využití. Co bychom
2. kapitola: Euklidovské prostory
2. kapitola: Euklidovské prostory 2.1 Definice. Euklidovským n-rozměrným prostorem rozumíme neprázdnou množinu E n spolu s vektorovým prostorem V n a přiřazením, které každému bodu a z E n a každému vektoru
intenzitu příchodů zákazníků za čas t intenzitu obsluhy (průměrný počet obsloužených) za čas t
Ukázka - Systémy hromadné obsluhy Příklad: Pan Pumpička se rozhodl postavit samoobslužnou čerpací stanici u obce Česká Bříza. Na základě průzkumu ví, že by čerpací stanici mohlo průměrně navštívit 32,
12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ
56 12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ Těžiště I. impulsová věta - věta o pohybu těžiště II. impulsová věta Zákony zachování v izolované soustavě hmotných bodů Náhrada pohybu skutečných objektů pohybem
Numerické řešení diferenciálních rovnic
Numerické řešení diferenciálních rovnic Omezení: obyčejné (nikoli parciální) diferenciální rovnice, Cauchyho počáteční úloha, pouze jedna diferenciální rovnice 1. řádu 1/1 Numerické řešení diferenciálních
10 Funkce více proměnných
M. Rokyta, MFF UK: Aplikovaná matematika II kap. 10: Funkce více proměnných 16 10 Funkce více proměnných 10.1 Základní pojmy Definice. Eukleidovskou vzdáleností bodů x = (x 1,...,x n ), y = (y 1,...,y
Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015
Kartografie 1 - přednáška 2 Jiří Cajthaml ČVUT v Praze, katedra geomatiky zimní semestr 2014/2015 Kartografické zobrazení kartografické zobrazení vzájemné přiřazení polohy bodů na dvou různých referenčních
Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1
Příklady pro předmět plikovaná matematika (M) část 1 1. Lokální extrémy funkcí dvou a tří proměnných Nalezněte lokální extrémy funkcí: (a) f 1 : f 1 (x, y) = x 3 3x + y 2 + 2y (b) f 2 : f 2 (x, y) = 1
Vlastnosti a zkoušení materiálů. Přednáška č.4 Úvod do pružnosti a pevnosti
Vlastnosti a zkoušení materiálů Přednáška č.4 Úvod do pružnosti a pevnosti Teoretická a skutečná pevnost kovů Trvalá deformace polykrystalů začíná při vyšším napětí než u monokrystalů, tj. hodnota meze
0.1 Úvod do lineární algebry
Matematika KMI/PMATE 1 01 Úvod do lineární algebry 011 Vektory Definice 011 Vektorem aritmetického prostorur n budeme rozumět uspořádanou n-tici reálných čísel x 1, x 2,, x n Definice 012 Definice sčítání
Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.
[1] Terminologie [2] Soustavy lineárních rovnic vlastnosti množin řešení metody hledání řešení nejednoznačnost zápisu řešení Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová matice.
Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta aplikovaných věd. Ivana Kozlová. Modely analýzy obalu dat
Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU MATEMATICKÉ MODELOVÁNÍ Ivana Kozlová Modely analýzy obalu dat Plzeň 2010 Obsah 1 Efektivnost a její hodnocení 2 2 Základní
Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "
ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z MB ČÁST Příklad Nalezněte pomocí Laplaceovy transformace řešení dané Cauchyho úlohy lineární diferenciální rovnice prvního řádu s konstantními koeficienty v intervalu 0,, které vyhovuje
Cvičení Na těleso působí napětí v rovině xy a jeho napěťový stav je popsán tenzorem napětí (
Cvičení 11 1. Na těleso působí napětí v rovině xy a jeho napěťový stav je popsán tenzorem napětí ( σxx τ xy τ xy σ yy ) (a) Najděte vyjádření tenzoru napětí v soustavě souřadnic pootočené v rovině xy o
1 Řešení soustav lineárních rovnic
1 Řešení soustav lineárních rovnic 1.1 Lineární rovnice Lineární rovnicí o n neznámých x 1,x 2,..., x n s reálnými koeficienty rozumíme rovnici ve tvaru a 1 x 1 + a 2 x 2 +... + a n x n = b, (1) kde koeficienty
Obyčejné diferenciální rovnice
Obyčejné diferenciální rovnice Petra Schreiberová, Petr Volný Katedra matematiky a deskriptivní geometrie, FS Katedra matematiky, FAST Vysoká škola báňská Technická Univerzita Ostrava Ostrava 2019 OBSAH
Projektivní prostor a projektivní zobrazení
Kapitola 4 Projektivní prostor a projektivní zobrazení 4.1 Projektivní rozšíření eukleidovského prostoru Vlastnost býti incidentní v eukleidovském prostoru E 3 vykazuje nedostatek symetrie zatímco např.
Mechanika kontinua. Mechanika elastických těles Mechanika kapalin
Mechanika kontinua Mechanika elastických těles Mechanika kapalin Mechanika kontinua Mechanika elastických těles Mechanika kapalin a plynů Kinematika tekutin Hydrostatika Hydrodynamika Kontinuum Pro vyšetřování
JEDNOTKY. E. Thöndel, Ing. Katedra mechaniky a materiálů, FEL ČVUT v Praze. Abstrakt
SIMULAČNÍ MODEL KLIKOVÉ HŘÍDELE KOGENERAČNÍ JEDNOTKY E. Thöndel, Ing. Katedra mechaniky a materiálů, FEL ČVUT v Praze Abstrakt Crankshaft is a part of commonly produced heat engines. It is used for converting
Připomenutí co je to soustava lineárních rovnic
Připomenutí co je to soustava lineárních rovnic Příklad 2x 3y + z = 5 3x + 5y + 2z = 4 x + 2y z = 1 Soustava lineárních rovnic obecně Maticový tvar: a 11 x 1 + a 12 x 2 + + a 1n x n = b 1 a 21 x 1 + a
Numerické řešení nelineárních rovnic
Numerické řešení nelineárních rovnic Mirko Navara http://cmp.felk.cvut.cz/ navara/ Centrum strojového vnímání, katedra kybernetiky FEL ČVUT Karlovo náměstí, budova G, místnost 104a http://math.feld.cvut.cz/nemecek/nummet.html
Elektromechanický oscilátor
- 1 - Elektromechanický oscilátor Ing. Ladislav Kopecký, 2002 V tomto článku si ukážeme jeden ze způsobů, jak využít silové účinky cívky s feromagnetickým jádrem v rezonanci. I člověk, který neoplývá technickou
Geometricky válcová momentová skořepina
Geometricky válcová momentová skořepina Dalším typem tenkostěnnéo rotačně souměrnéo tělesa je geometricky válcová momentová skořepina. Typický souřadnicový systém je opět systém s osami z, r, a t. Geometricky
Soustavy linea rnı ch rovnic
[1] Soustavy lineárních rovnic vlastnosti množin řešení metody hledání řešení nejednoznačnost zápisu řešení a) soustavy, 10, b) P. Olšák, FEL ČVUT, c) P. Olšák 2010, d) BI-LIN, e) L, f) 2009/2010, g)l.
Stabilizace Galerkin Least Squares pro
Fakulta strojní ČVUT Ústav technické matematiky Stabilizace Galerkin Least Squares pro MKP na řešení proudění o vyšších Reynoldsových číslech Ing. Jakub Šístek Doc. RNDr. Pavel Burda, CSc. RNDr. Jaroslav
Dnešní látka Opakování: normy vektorů a matic, podmíněnost matic Jacobiova iterační metoda Gaussova-Seidelova iterační metoda
Předmět: MA 4 Dnešní látka Opakování: normy vektorů a matic, podmíněnost matic Jacobiova iterační metoda Gaussova-Seidelova iterační metoda Četba: Text o lineární algebře v Příručce přežití na webových
(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)
KMA/MAT1 Přednáška a cvičení, Lineární algebra 2 Řešení soustav lineárních rovnic se čtvercovou maticí soustavy (Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice) 16 a 21 října 2014 V dnešní přednášce
KONSTITUČNÍ VZTAHY. 1. Tahová zkouška
1. Tahová zkouška Tahová zkouška se provádí dle ČSN EN ISO 6892-1 (aktualizována v roce 2010) Je nejčastější mechanickou zkouškou kovových materiálů. Zkoušky se realizují na trhacích strojích, kde se zkušební
Poznámky k cvičením z termomechaniky Cvičení 3.
Vnitřní energie U Vnitřní energie U je stavová veličina U = U (p, V, T), ale závisí pouze na teplotě (experiment Gay-Lussac / Joule) U = f(t) Pro měrnou vnitřní energii (tedy pro vnitřní energii jednoho
0.1 Úvod do lineární algebry
Matematika KMI/PMATE 1 01 Úvod do lineární algebry 011 Lineární rovnice o 2 neznámých Definice 011 Lineární rovnice o dvou neznámých x, y je rovnice, která může být vyjádřena ve tvaru ax + by = c, kde
15 Maticový a vektorový počet II
M. Rokyta, MFF UK: Aplikovaná matematika III kap. 15: Maticový a vektorový počet II 1 15 Maticový a vektorový počet II 15.1 Úvod Opakování z 1. ročníku (z kapitoly 8) Označení. Množinu všech reálných resp.
prof. RNDr. Čestmír Burdík DrCs. prof. Ing. Edita Pelantová CSc. BI-ZMA ZS 2009/2010
Věty o přírustku funkce prof. RNDr. Čestmír Burdík DrCs. prof. Ing. Edita Pelantová CSc. Katedra matematiky České vysoké učení technické v Praze c Čestmír Burdík, Edita Pelantová 2009 Základy matematické
TENSOR NAPĚTÍ A DEFORMACE. Obrázek 1: Volba souřadnicového systému
TENSOR NAPĚTÍ A DEFORMACE Obrázek 1: Volba souřadnicového systému Pole posunutí, deformace, napětí v materiálovém bodě {u} = { u v w } T (1) Obecně 9 složek pole napětí lze uspořádat do matice [3x3] -
7 Ortogonální a ortonormální vektory
7 Ortogonální a ortonormální vektory Ze vztahu (5) pro výpočet odchylky dvou vektorů vyplývá, že nenulové vektory u, v jsou na sebe kolmé právě tehdy, když u v =0. Tato skutečnost nám poslouží k zavedení
2 Odvození pomocí rovnováhy sil
Řetězovka Abstrakt: Ukážeme si, že řetěz pověšený mezi dvěma body v homogenním gravitačním poli se prohne ve tvaru grafu funkce hyperbolický kosinus. Odvození provedeme dvojím způsobem: pomocí rovnováhy
14. přednáška. Přímka
14 přednáška Přímka Začneme vyjádřením přímky v prostoru Přímku v prostoru můžeme vyjádřit jen parametricky protože obecná rovnice přímky v prostoru neexistuje Přímka v prostoru je určena bodem A= [ a1
EUKLIDOVSKÉ PROSTORY
EUKLIDOVSKÉ PROSTORY Necht L je lineární vektorový prostor nad tělesem reálných čísel R. Zobrazení (.,.) : L L R splňující vlastnosti 1. (x, x) 0 x L, (x, x) = 0 x = 0, 2. (x, y) = (y, x) x, y L, 3. (λx,
Kvantová a statistická fyzika 2 (Termodynamika a statistická fyzika)
1 Statistická fyzika Kvantová a statistická fyzika 2 (Termodynamika a statistická fyzika) Cíl statistické fyziky: vysvětlit makroskopické vlastnosti látky na základě mikroskopických vlastností jejích elementů,
9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1
9 přednáška 6 listopadu 007 Věta 11 Nechť f C U, kde U R m je otevřená množina, a a U je bod Pokud fa 0, nemá f v a ani neostrý lokální extrém Pokud fa = 0 a H f a je pozitivně negativně definitní, potom
Soustavy lineárních rovnic
Soustavy lineárních rovnic V této kapitole se budeme zabývat soustavami lineárních diferenciálních rovnic y = a (x)y + a (x)y + + a n (x)y n + f (x) y = a (x)y + a (x)y + + a n (x)y n + f (x). y n = a
LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22
Lineární diferenciální rovnice druhého řádu Vyšší matematika, Inženýrská matematika LDF MENDELU Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2015
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 205 Studijní program: Studijní obory: Fyzika FFUM Varianta A Řešení příkladů pečlivě odůvodněte. Příklad (25 bodů) Pro funkci f(x) := e x 2. Určete definiční
Úvod do lineární algebry
Úvod do lineární algebry 1 Aritmetické vektory Definice 11 Mějme n N a utvořme kartézský součin R n R R R Každou uspořádanou n tici x 1 x 2 x, x n budeme nazývat n rozměrným aritmetickým vektorem Prvky
Lokalizační vlastnosti modelů poškození. Martin Horák
České vysoké učení technické v Praze Fakulta stavební SVOČ Lokalizační vlastnosti modelů poškození Martin Horák Vedoucí práce: Prof. Ing. Milan Jirásek, DrSc. Studijní program: Stavební inženýrství Obor:
PARCIÁLNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE
PARCIÁLNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE Základní pojmy Řešení rovnice je hledání neznámé, která po dosazení do této rovnice vytvoří rovnost. V případě ODR byla neznámou funkce jedné proměnné obvykle ji označujeme
1 Vedení tepla stacionární úloha
1 VEDENÍ TEPLA STACIONÁRNÍ ÚLOHA 1 1 Vedení tepla stacionární úloha Typický představitel transportních jevů Obdobným způsobem možno řešit například Fyzikální jev Neznámá Difuze koncentrace [3] Deformace