Termodynamicky kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu

Podobné dokumenty
Mechanika nenewtonských tekutin. Josef Málek

1 Determinanty a inverzní matice

Mechanika nenewtonských tekutin. Josef Málek

Biomechanika srdečněcévnísoustavy a konstitutivnímodelování

MATEMATIKA V MEDICÍNĚ

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

9 Kolmost vektorových podprostorů

Diferenciální rovnice

Reologické modely technických materiálů při prostém tahu a tlaku

Apriorní rozdělení. Jan Kracík.

U218 Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT v Praze. Seminář z PHTH. 3. ročník. Fakulta strojní ČVUT v Praze

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

Homogenní rovnice. Uvažujme rovnici. y = f(x, y), (4) kde

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Riemannův určitý integrál

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Dynamika vázaných soustav těles

Potenciální proudění

1 Zatížení konstrukcí teplotou

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

Pružnost a pevnost I

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Skalární a vektorový popis silového pole

Derivace funkcí více proměnných

3 Bodové odhady a jejich vlastnosti

Obecný Hookeův zákon a rovinná napjatost

Příklady z teoretické mechaniky pro domácí počítání

Změny deformací a napjatosti materiálu v čase (dny, týdny, roky, desetiletí,...) Materiály: beton, dřevo

Derivace goniometrických funkcí

Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

19 Eukleidovský bodový prostor

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Vlny v plazmatu. Narušení rovnováhy, perturbace se šíří prostorem => vlny Vlna musí být řešením příslušných rovnic plazmatu => módy

ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ

F n = F 1 n 1 + F 2 n 2 + F 3 n 3.

Rovinná úloha v MKP. (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v. prostorové úlohy: u, v, w

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

5. Lokální, vázané a globální extrémy

6 Lineární geometrie. 6.1 Lineární variety

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

Lineární algebra : Metrická geometrie

10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.

7. Základní formulace lineární PP

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Vibrace atomů v mřížce, tepelná kapacita pevných látek

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

Rozdíly mezi MKP a MHP, oblasti jejich využití.

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

12. Prostý krut Definice

Elektromagnetické pole je generováno elektrickými náboji a jejich pohybem. Je-li zdroj charakterizován nábojovou hustotou ( r r

Soustavy nelineárních rovnic pomocí systému Maple. Newtonova metoda.

Aproximace posuvů [ N ],[G] Pro každý prvek se musí nalézt vztahy

Základy maticového počtu Matice, determinant, definitnost

Co je obsahem numerických metod?

Matematická analýza III.

2. kapitola: Euklidovské prostory

intenzitu příchodů zákazníků za čas t intenzitu obsluhy (průměrný počet obsloužených) za čas t

12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ

Numerické řešení diferenciálních rovnic

10 Funkce více proměnných

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Vlastnosti a zkoušení materiálů. Přednáška č.4 Úvod do pružnosti a pevnosti

0.1 Úvod do lineární algebry

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta aplikovaných věd. Ivana Kozlová. Modely analýzy obalu dat

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

Cvičení Na těleso působí napětí v rovině xy a jeho napěťový stav je popsán tenzorem napětí (

1 Řešení soustav lineárních rovnic

Obyčejné diferenciální rovnice

Projektivní prostor a projektivní zobrazení

Mechanika kontinua. Mechanika elastických těles Mechanika kapalin

JEDNOTKY. E. Thöndel, Ing. Katedra mechaniky a materiálů, FEL ČVUT v Praze. Abstrakt

Připomenutí co je to soustava lineárních rovnic

Numerické řešení nelineárních rovnic

Elektromechanický oscilátor

Geometricky válcová momentová skořepina

Soustavy linea rnı ch rovnic

Stabilizace Galerkin Least Squares pro

Dnešní látka Opakování: normy vektorů a matic, podmíněnost matic Jacobiova iterační metoda Gaussova-Seidelova iterační metoda

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

KONSTITUČNÍ VZTAHY. 1. Tahová zkouška

Poznámky k cvičením z termomechaniky Cvičení 3.

0.1 Úvod do lineární algebry

15 Maticový a vektorový počet II

prof. RNDr. Čestmír Burdík DrCs. prof. Ing. Edita Pelantová CSc. BI-ZMA ZS 2009/2010

TENSOR NAPĚTÍ A DEFORMACE. Obrázek 1: Volba souřadnicového systému

7 Ortogonální a ortonormální vektory

2 Odvození pomocí rovnováhy sil

14. přednáška. Přímka

EUKLIDOVSKÉ PROSTORY

Kvantová a statistická fyzika 2 (Termodynamika a statistická fyzika)

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Soustavy lineárních rovnic

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2015

Úvod do lineární algebry

Lokalizační vlastnosti modelů poškození. Martin Horák

PARCIÁLNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

1 Vedení tepla stacionární úloha

Transkript:

Termodynamicky kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu Karel Tůma Jednoocí slepým 14. května 2012 podpora GAUK-152010, GACR 201/09/0917 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 1/53

Viskoelastické tekutiny Potřebujeme viskoelastické modely rychlostního typu pro zachycení testu napěťové relaxace a creep testu. Studujeme materiály, které se částečně chovají částečně elasticky a částečně vazce. Experiment s asfaltem Čistý asfalt A. Narayan, J.M. Krishnan, IIT Madras Výška 1 mm, poloměr 4 mm, úhlová rychlost ω = H 0 ω 0 Měří se potřebný moment síly. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 2/53

Máme data pro teplotu θ = 35 C a pro tři různé úhlové rychlosti ω 0 : 0,125 rad.s 1, 0,25 rad.s 1 a 0,5 rad.s 1. 7 x 10 3 6 Torque [Nm] 5 4 3 ω = 0.5 rad.s 1 ω = 0.25 rad.s 1 ω = 0.125 rad.s 1 2 1 0 0 2 4 6 8 10 12 14 15 t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 3/53

Viskoelastické modely z mechanických analogů Maxwellův model E µ 1 ε S ε D Celková deformace ε M = ε S + ε D Napětí je shodné v obou prvcích a rovno σ M Z definice vztahů pro tlumič a pružinu ε M = ε S + ε D = 1 E σ M + 1 µ 1 σ M Jak rozšířit do více dimenzí? Jednoduchý pokus, volme za ε = D, místo napětí část tenzoru napětí T = pi + S 2D = 1 E Ṡ + 1 µ 1 S Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 4/53

Bohužel Ṡ není objektivní derivace. Ať je tenzor A objektivní, tj. A = QAQ T, při trafo souřadnic x = Q(t)(x x 0 ) + c(t). Pak derivace δa δt je objektivní, když δa δt = Q δa δt QT. Příklad objektivní derivace (Gordon-Schowalter) ( ) δa = A + (v )A (WA AW) + a(da + AD) a [ 1, 1] δt a t a 1-1 0 Dolní konvektivní Horní konvektivní Korotační (Oldroyd-A) (Oldroyd-B) (Jaumann) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 5/53

Horní konvektivní Oldroydova derivace δa δt = Ȧ LA ALT =: A Pak tedy vypadá Maxwellův model takto 1 µ 1 S + 1 E T = pi + S S = 2D. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 6/53

Oldroydův model εd2 µ2 E µ1 Více tekutinový model Již víme εs εd1 ε M = 1 E σ M + 1 µ 1 σ M, navíc platí ε M = ε D2 =: ε, σ = σ M + σ D2. Tedy 1 E σ + 1 µ 1 σ = 1 E σ D 2 + 1 µ 1 σ D2 + ε M = = µ 2 E ε D 2 + µ 2 µ 1 ε D2 + ε M = µ 2 E ε + ( 1 + µ ) 2 ε µ 1 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 7/53

Přenásobíme µ 1 σ + µ 1 E σ = µ 1µ 2 E ε + (µ 1 + µ 2 ) ε Převedeme do 3D s použitím Oldroydovy derivace A S + µ 1 E T = pi + S S = (µ 1 + µ 2 )D + µ 1µ 2 E D přepíšeme do tvaru podobného Stokesovému vztahu a dosadíme A + µ 1 E S = µ 2 D + EA T = pi + µ 2 D + EA A = 2 µ 1 E D Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 8/53

Pokusíme-li se použít (lineární) Oldroyd-B model (tři parametry) pro nafitování tohoto experimentu, dostaneme 6.2 x 10 3 6 Oldroyd B Experiment 5.8 Torque [Nm] 5.6 5.4 5.2 5 4.8 4.6 0 2 4 6 8 10 12 14 15 t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 9/53

Přehled viskoelastických modelů (které znám) Maxwellův model Oldroyd-B model 1 µ A + 1 E T = pi + A A = 2D. Johnson-Segalman model A + µ 1 E A + µ 1 E T = pi + µ 2 D + EA A = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA ( ) δa = 2µ 1 D a [ 1, 1]. δt E a Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 10/53

Giesekův model A + µ 1 E Phan-Thien-Tanner model A + µ 1 E Phan-Thien exponenciální model µ 1 E T = pi + µ 2 D + EA A +αa 2 = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA A +α(tr A)A = 2µ 1 E D. T = pi + µ 2 D + EA A + exp (α(tr A)) A = 2µ 1 E D. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 11/53

Burgersův model TD kompatibilní model (2000) A + A +λ 2 A = µ 1 D. B = 2E µ 1 TD kompatibilní model (2012) T = pi + µ 2 D + A T = pi + µ 2 D + EB d ( B 3 tr (B 1 ) I T = pi + µ 2 D + EB d B = 2E BB d. µ 1 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 12/53

Fitování experimentu pomocí TD kompatibilního modelu (2000) (tři parametry) 6.2 x 10 3 6 5.8 Torque [Nm] 5.6 5.4 5.2 Nonlinear Experiment 5 4.8 4.6 0 2 4 6 8 10 12 14 15 t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 13/53

Fitování experimentu pomocí TD kompatibilního modelu (2012) (tři parametry) 6.2 x 10 3 6 5.8 5.6 M [Nm] 5.4 5.2 experiment simulace 5 4.8 4.6 0 5 10 15 t [s] Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 14/53

Termodynamicky kompatibilní viskoelastický model (Rajagopal, Srinivasa 2000) Model musí ihned od začátku splňovat i druhý zákon termodynamiky. Odvození založeno na dvou pojmech: princip maximalizace rychlosti produkce entropie přirozená konfigurace Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 15/53

Princip rychlosti produkce entropie, nestlačitelná Newtonská tekutina Entropie η termodynamická veličina, funkcí stavových veličin vnitřní energie e, hustoty ρ... V jistém smyslu rostoucí. Platí Bilance hmoty η e Bilance pro vnitřní energii Invertujeme a víme e = e(η, ρ) > 0, označme teplotu θ := e η. div v = 0, ( ρ = 0) ρė = T D div q ρė = ρ e η + ρ e ρ = ρθ η η ρ Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 16/53

Srovnáme ρθ η + div q = T D a dostáváme bilanci entropie ( q ) ρ η + div = 1 ( T D q θ ) }{{ θ } θ θ }{{} tok entropie produkce entropie ξ Druhý zákon termodynamiky je ekvivalentní ξ 0. Dále uvažujeme konstantní teplotu θ =konst., pak ξ = T D. Namísto volby konstitutivního vztahu pro celý tenzor napětí T, volíme konstitutivní vztah jen pro rychlost produkce entropie ξ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 17/53

Pro Newtonskou tekutinu volíme ξ = 2µ D 2 Mnoho možností, jak zvolit ξ = ξ, použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie: Maximalizujeme ξ přes všechny D, aby bylo splněno ξ = T D, navíc požadujeme nestlačitelnost div v = tr D = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci L(D) = ξ + ( ξ T D) + λ 2 tr D. 0 = L D 1 + ξ D = T λ 2 I. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 18/53

Dosadíme za derivaci ξ/ D 4 1 + µd = T λ 2 I, skalárně vynásobíme s D a eliminujeme ( ) 2 1 + λ T λ 2 1 I D = 2µ D 2 = ξ ξ = 1 a získáme 2µD = T λ 2 I. Vezmeme stopu této rovnice a eliminujeme λ 2 / T = 1 (tr T)I + 2µD. 3 Podobně budeme postupovat i při odvozování viskoelastického modelu, nejprve potřebujeme vědět, co je přirozená konfigurace. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 19/53

Přirozená konfigurace a) b) c) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 20/53

F k(r) k(t) G F kp(t) k (p(t)) L = ḞF 1, D = 1 (L + L T) 2 L kp(t) = ĠG 1, D kp(t) = 1 ) (L kp(t) + L T kp(t) 2 F kp(t) = FG 1, B kp(t) = F kp(t) F T k p(t), C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 21/53

Odvození viskoelastického modelu Energie elastické vazby schovaná v přirozené konfiguraci, vnitřní energie pro neo-hookeův materiál e(η, ρ, B kp(t) ) = e 0 (η, ρ) + E 2ρ (tr B k p(t) 3). Odvoďme bilanci entropie, jako dříve použijeme bilanci pro vnitřní energii pro nestlačitelný materiál a derivujme ρė = ρ e η + ρ e η ρ ρ + ρ ρė = T D div q e B kp(t) Ḃ kp(t) = ρθ η + E 2 tr Ḃ kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 22/53

Dostáváme bilanci entropie ( q ) ρ η + div = 1 ( T D q θ E ) θ θ θ 2 tr Ḃ kp(t) }{{} ξ Třeba spočítat derivaci B kp(t) Ḃ kp(t) = F kp(t) F T k p(t) = Ḟk p(t) F T k p(t) + F kp(t) Ḟ T k p(t) a platí a tedy Ḟ kp(t) = FG 1 = ḞF }{{ 1 } FG }{{ 1 } L F kp(t) FG }{{ 1 } F kp(t) ĠG 1 }{{} L kp(t) Ḃ kp(t) = LB kp(t) + B kp(t) L T 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t). Pak rychlost produkce entropie splňuje (při konst. teplotě) ξ = T D E ) 2 tr Ḃk p(t) = (T EB kp(t) D + EC kp(t) D kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 23/53

Volíme různé konstitutivní vztahy pro rychlost produkce entropie ξ, článek Rajagopal, Srinivasa 2000 a Rajagopal, Málek 2005: ξ = µ 2 D 2 + µ 1 D kp(t) C kp(t) D kp(t) a použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie: Maximalizujeme ξ přes všechny D, D kp(t), aby byla splněna vazba pro ξ, navíc požadujeme nestlačitelnost proudění div v = tr D = 0 a nestlačitelnost elastické vazby tr D kp(t) = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci ) ) L(D, D kp(t) ) = ξ+ ( ξ (T EB kp(t) D EC kp(t) D kp(t) + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 24/53

Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ 2 1 + µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (1) 2 1 + µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (2) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 25/53

Eliminujeme (1 + )/ tak, že provedeme (7) D + (8) D kp(t) : 2 1 + = = ( ) ( ) T EB kp(t) + λ 2 I D + EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) µ 2 D D + µ 1 D kp(t) C kp(t) D kp(t) ) (T EB kp(t) D + EC kp(t) D kp(t) = ξ ξ µ 2 D D + µ 1 D kp(t) C kp(t) D = 1 kp(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 26/53

µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (3) µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I (4) Z (3) dostaneme vztah pro tenzor napětí (vezmeme stopu rovnice) T = 1 ( (tr T) I + µ 2 D + E B kp(t) 1 ) } 3 {{} 3 (tr B k p(t) )I }{{} p B d k p(t) Pro eliminaci λ 3 / v (4) postupujeme dvěma způsoby: 1 článek Rajagopal, Srinivasa 2000 2 článek Málek, Rajagopal 2005 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 27/53

RS2000, eliminace 1: Násobíme zprava C 1 k p(t) µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I a bereme stopu 0 = 3E + λ ( ) 3 tr C 1 λ k 1 p(t). Tedy Dostáváme λ 3 3E 3E = ( ) = ( ). tr C 1 k p(t) tr B 1 k p(t) µ 1 D kp(t) C kp(t) = E C kp(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 28/53

Rozepíšeme C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) µ 1 D kp(t) F T k p(t) F kp(t) = E F T k p(t) F kp(t) Násobíme zleva F kp(t) a zprava F 1 k p(t) a získáme µ 1 F kp(t) D kp(t) F T k p(t) = E F kp(t) F T k p(t) víme, že Bk p(t) = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t), dosadíme Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 3 ( )I tr B 1 k p(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t) 3 ( )I tr B 1 k p(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 29/53

MR2005, eliminace 2: Vezmeme stopu µ 1 D kp(t) C kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I a eliminujeme λ 3 /, dostáváme µ 1 (D kp(t) C kp(t) 1 ) 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E ( C kp(t) 1 ) 3 (tr C k p(t) )I Opět násobme tuto rovnici zleva F kp(t) a zprava F 1 k p(t) µ 1 (F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 ) ( 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I Nyní je třeba si všimnout toho, jak vypadá horní konvektivní Oldroydova derivace deviatorické části B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 30/53

( B d k p(t) = B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I = Bk p(t) 1 3 (tr Ḃ kp(t) )I 1 3 (tr B k p(t) ) I= = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 3 tr(lb k p(t) + L T B kp(t) )I+ + 2 3 tr(ft k p(t) F kp(t) D kp(t) )I + 2 3 (tr B k p(t) )D = = 2F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 2 3 (D B k p(t) )I+ 2 3 (C k p(t) D kp(t) )I+ 2 3 (tr B k p(t) )D. a dosaďme výsledek do µ 1 (F kp(t) D kp(t) F T k p(t) 1 ) 3 (D k p(t) C kp(t) )I = E máme ( µ 1 1 2 ( B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I, ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I + 1 3 3 (tr B k p(t) )D = EB d k p(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 31/53

Dostali jsme rovnici pro B kp(t) ( µ 1 1 2 ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I + 1 3 3 (tr B k p(t) )D = EB d k p(t). Stopa této rovnice je rovna nule, ve třech rozměrech máme tedy pět rovnic! Ovšem potřebujeme mít šest rovnic pro šest neznámých B d k p(t) a tr B kp(t). Přidáme šestou rovnici rovnici nestlačitelnosti elastické odezvy ( 1 = det(b kp(t) ) = det B d k p(t) + 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 32/53

Shrňme, dva odvozené modely, Cauchyho tenzor napětí je ve tvaru T = pi + µ 2 D + EB d k p(t) a B kp(t) splňuje diferenciální rovnici verze RS2000 verze MR2005 µ 1 ( 1 2 Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 3 ( )I tr B 1 k p(t) (5) ) B d k p(t) 1 ) (D B d kp(t) I + 1 3 3 (tr B k p(t) )D = EB d k p(t), ( det B d k p(t) + 1 ) 3 (tr B k p(t) )I = 1. (6) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 33/53

Algebraickými manipulacemi lze ukázat, že oba modely jsou si ekvivalentní. Ukážeme jen, že model verze RS2000 automaticky splňuje det B kp(t) (x, t) = 1, pokud platí počáteční podmínka det B kp(t) (x, t = 0) = 1. Ḃ kp(t) ( v) B kp(t) B kp(t) ( v) T = 2E µ 1 Počítejme 3 B kp(t) ( )I tr B 1 k p(t) ) det B kp(t) = (det B kp(t) ) tr (Ḃkp(t) B 1 k p(t) = 2(det B kp(t) ) tr D ( 2E tr (det B kp(t) ) tr (I) 3 µ 1 tr ) B 1 k p(t) ( ) B 1 k p(t) = 0 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 34/53

Linerizace modelu Ukažme, že linearizací (5) Bk p(t) = 2E µ 1 3 B kp(t) ( )I tr B 1 k p(t) získáme Oldroyd-B model. Uvažujme B kp(t) ve tvaru B kp(t) = I + A, A = ε, 0 < ε 1. Dosaďme do nestlačitelnosti elastické odezvy a proveďme Taylorův rozvoj determinantu 1 = det B kp(t) = det(i + A) = 1 + tr A + O(ε 2 ) tr A = O(ε 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 35/53

Dále proveďme Taylorův rozvoj B 1 k p(t) z čehož plyne Dosazením do (5) získáváme B 1 k p(t) = (I + A) 1 = I A + O(ε 2 ), ( ) tr B 1 k p(t) = 3 + O(ε 2 ). I + A= 2E µ 1 ( I + A 3 3 + O(ε 2 ) } {{ } 1 O(ε 2 ) Protože I= 2D, získáváme Oldroyd-B model A + µ 1 2E A= µ 1 E D + O(ε2 )I. ) I Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 36/53

Model s čistě kvadratickou disipací Odvoďme model, kde rychlost produkce entropie je dána konstitutivním vztahem ξ = µ 2 D 2 + µ 1 D kp(t) 2 a opět použijeme princip maximalizace rychlosti produkce entropie za podmínek nestlačitelností tr D = tr D kp(t) = 0 a splnění vazby pro ξ (pro elastickou část opět používáme neo-hookeův zákon) ξ = T D E 2 tr Ḃ kp(t) = (T EB kp(t) ) D + EC kp(t) D kp(t) Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci ) ) L(D, D kp(t) ) = ξ+ ( ξ (T EB kp(t) D EC kp(t) D kp(t) + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 37/53

Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ 2 1 + µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (7) 2 1 + µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (8) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 38/53

Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T EB k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = EC kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) Dosadíme za derivace ξ a eliminujeme (1 + )/ µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (7) µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I. (8) Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 38/53

µ 2 D = T EB kp(t) + λ 2 I (9) µ 1 D kp(t) = EC kp(t) + λ 3 I (10) Z (9) dostaneme vztah pro tenzor napětí (vezmeme stopu rovnice) T = 1 ( (tr T) I + µ 2 D + E B kp(t) 1 ) } 3 {{} 3 (tr B k p(t) )I. }{{} p B d k p(t) Z (10) vezmeme stopu a eliminujeme λ 3 / ( µ 1 D kp(t) = E C kp(t) 1 ) 3 (tr C k p(t) )I Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 39/53

Rozepíšeme C kp(t) = F T k p(t) F kp(t) a nahradíme tr B kp(t) = tr C kp(t) µ 1 D kp(t) = E ( F T k p(t) F kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. Vynásobíme zleva F kp(t) a zprava F T k p(t) a dostáváme µ 1 F kp(t) D kp(t) F T k p(t) }{{} 1 2 Bk p(t) Získáváme model ( = E F kp(t) F T k p(t) F kp(t) F T k p(t) Bk p(t) = 2E B kp(t) µ 1 } {{ } B 2 k p(t) ( B kp(t) 1 ) 3 (tr B k p(t) )I. 1 ) 3 (tr B k p(t) )B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 40/53

Získali jsme model T = pi + µ 2 D + EB d k p(t), Bk p(t) = 2E B kp(t) B d k µ p(t). 1 elegantnější, snadněji implementovatelný model schopný stejně kvalitně zachytit experimenty linearizuje se na Oldroyd-B model vhodnější pro matematickou analýzu Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 41/53

Opět lze ukázat, že det B kp(t) (x, t) = 1, pokud platí počáteční podmínka det B kp(t) (x, t = 0) = 1. Počítejme Ḃ kp(t) ( v) B kp(t) B kp(t) ( v) T = 2E µ 1 B kp(t) B d k p(t). ) det B kp(t) = (det B kp(t) ) tr (Ḃkp(t) B 1 k p(t) = 2(det B kp(t) ) tr D 2E µ 1 (det B kp(t) ) tr ) (B d kp(t) = 0. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 42/53

Linerizace modelu Ukažme, že linearizací modelu získaného z čistě kvadratické disipacce Bk p(t) = 2E µ 1 B kp(t) B d k p(t) získáme Oldroyd-B model. Uvažujme B kp(t) ve tvaru B kp(t) = I + A, A = ε, 0 < ε 1. Dosaďme do nestlačitelnosti elastické odezvy a proveďme Taylorův rozvoj determinantu 1 = det B kp(t) = det(i + A) = 1 + tr A + O(ε 2 ) tr A = O(ε 2 ) a tedy tr B kp(t) = tr (I + A) = 3 + O(ε 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 43/53

Dosazením do získáváme I + A= 2E µ 1 (I + A) Bk p(t) = 2E B kp(t) B d k µ p(t) 1 ( I + A 1 ) 3 (3 + O(ε2 ))I. }{{} A+O(ε 2 )I Protože I= 2D, získáváme Oldroyd-B model A + µ 1 2E A= µ 1 E D + O(ε2 )(I + A). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 44/53

Nestlačitelný viskoelastický model s teplotou (àla Karra, Rajagopal 2010) Uvažujeme nekonstantní teplotu θ (modul pružnosti E = E(θ)), pak rychlost produkce entropie splňuje vazbu ) ξ = (T E(θ)B kp(t) D + E(θ)C kp(t) D kp(t) q θ. (11) θ Dále volme konstitutivní vztah pro rychlost produkce entropie ξ = µ 2 (θ) D 2 + µ 1 (θ) D kp(t) 2 + k(θ) θ 2. θ Maximalizujeme ξ při splnění (11) a vazbě tr D = tr D kp(t) = 0. Použijeme Lagrangeovy multiplikátory a definujeme Lagrangeovu funkci L(D, D kp(t), θ) = ξ + λ 2 tr D + λ 3 tr D kp(t) + ) ( ξ (T E(θ)B kp(t) D E(θ)C kp(t) D kp(t) + q θ ) θ Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 45/53

Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T E(θ)B k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = E(θ)C kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) 0 = L θ Dosadíme za derivace ξ 1 + ξ θ = q θ 2 1 + µ 2 (θ)d = T E(θ)B kp(t) + λ 2 I 2 1 + µ 1 (θ)d kp(t) = E(θ)C kp(t) + λ 3 I 2 1 + k(θ) θ θ = q θ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 46/53

Maximalizujeme 0 = L 1 + ξ D D = T E(θ)B k p(t) + λ 2 I 0 = L 1 + ξ = E(θ)C kp(t) + λ 3 I D kp(t) D kp(t) 0 = L θ 1 + ξ θ = q θ Dosadíme za derivace ξ a eliminujeme (1 + )/ µ 2 (θ)d = T E(θ)B kp(t) + λ 2 I µ 1 (θ)d kp(t) = E(θ)C kp(t) + λ 3 I k(θ) θ θ = q θ. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 46/53

Stejně jako v minulém případě dostaneme model T = pi + µ 2 (θ)d + E(θ)B d k p(t), Bk p(t) = 2E(θ) µ 1 (θ) B k p(t) B d k p(t), q = k(θ) θ. Lze přidat stlačitelnost, není třeba požadovat tr D = 0. Jinou volbou ξ lze také přidat závislost µ 2 na D, tr T a získat komplikovanější diferenciální rovnici pro B kp(t). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 47/53

Konec! Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 48/53

Vlastnosti Johnson-Segalmanova modelu ( ) δa = A δt a t D = 1 2 A + µ 1 E T = pi + 2µ 2 D + EA, ( ) δa = 2µ 1 δt E D, a + (v )A (WA AW) + a(da + AD), a [ 1, 1], ( v + ( v) T), W = 1 2 ( v + ( v) T). Uvažujme stacionární 2D proudění, v = (u(y), 0), pak platí ( ) 0 u v =, D = 1 ( ) 0 u 0 0 2 u, W = 1 ( ) 0 u 0 2 u. 0 Při této volbě rychlosti v a v případě stacionárního řešení platí A t = 0, (v A) = 0. Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 49/53

Dále, označíme-li A = 1 2 ( A11 A 12 A 12 A 22 ), pak platí ( DA + AD =u 1 A 12 2 (A ) 11 + A 22 ) 1 2 (A 11 + A 22 ) A 12 ( WA AW =u 1 A 12 2 (A ) 22 A 11 ) 1 2 (A. 22 A 11 ) A 12 Potom lze vyjádřit objektivní derivaci ( ) A = (WA AW) + a(da + AD) = t a ( u 1 (a 1)A 12 2 (a(a ) 11 + A 22 ) + (A 11 A 22 )) 1 2 (a(a. 11 + A 22 ) + (A 11 A 22 )) (a + 1)A 12 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 50/53

Rovnici pro A si napíšeme ve složkách Řešením je A 11 + µ 1 E u (a 1)A 12 = 0, A 22 + µ 1 E u (a + 1)A 12 = 0, A 12 + µ 1 2E u (a(a 11 + A 22 ) + (A 11 A 22 )) = µ 1 E u. A 12 = 1 + ( µ1 E A 11 A 22 = 2 µ 1 E u A 12. µ 1 E u ) 2 (u ) 2 (1 a 2 ), Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 51/53

Pro tenzor napětí pak platí Konkrétně pro T 12 platí T = pi + 2µ 2 D + EA. T 12 = µ 2 u + 1 + Zobecněná viskozita je tedy rovna µ(u ) = T 12 u = µ 2 + ( µ1 E 1 + µ 1 u ) 2 (u ) 2 (1 a ). 2 ( µ1 E Pro a ±1 se chová jako shear-thinning model µ 1 µ( D ) = µ(1 + D 2 ) 1. Pro a = ±1 je zobecněná viskozita konstantní µ( D ) = T 12 u = µ 1 + µ 2. ) 2 (u ) 2 (1 a 2 ). Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 52/53

Dále model splňuje nenulový rozdíl normálových napětí T 11 T 22 = E(A 11 A 22 ) = 2µ 1 u A 12 = 2 (µ 1u ) 2 E ( µ1 ) 2 1 + (u E ) 2 (1 a ). 2 Karel Tůma TD kompatibilní viskoelastické modely rychlostního typu 53/53