SMĚRNICE KOMISE 93/116/ES ze e 17. prosice 1993, kterou se přizpůsobuje techickému pokroku směrice Ray 80/1268/EHS o spotřebě paliva motorových voziel KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, s ohleem a Smlouvu o založeí Evropského hospoářského společeství, a zejméa a čláek 100 této smlouvy, s ohleem a směrici Ray 70/156/EHS ze e 6. úora 1970 týkající se schvalováí typu motorových voziel a jejich přípojých voziel 1, aposley pozměěou směricí Komise 93/81/EHS 2, a zejméa a čl. 13 ost. 2 uveeé směrice; s ohleem a směrici Ray 80/1268/EHS ze e 16. prosice 1980 o sbližováí právích přepisů čleských států týkajících se spotřeby paliva motorových voziel 3, aposley pozměěou směricí 89/491/EHS 4, a zejméa a čláek 3 uveeé směrice, vzhleem k tomu, že směrice 80/1268/EHS je jeou ze zvláštích směric týkajících se postupu ES schváleí typu zaveeého směricí 70/156/EHS; že se proto ustaoveí směrice 70/156/EHS týkající se systémů, kostrukčích částí a samostatých techických celků voziel vztahují i a směrici 80/1268/EHS; vzhleem k tomu, že pole čl. 3 ost. 4 a čl. 4 ost. 3 směrice 70/156/EHS je zejméa uté, aby byl ke kažé zvláští směrici připoje iformačí okumet obsahující opovíající boy přílohy I a certifikát schváleí typu pole přílohy VI uveeé směrice, aby schváleí typu mohlo být zpracováo výpočetí techikou; vzhleem k tomu, že je třeba okázat a směrici Ray 70/220/EHS 5, aposley pozměěou směricí 93/59/EHS 6, týkající se opatřeí proti zečišťováí ovzuší emisemi z motorových voziel, protože uveeá směrice obsahuje techická a správí ustaoveí, která se vztahují i a tuto směrici; vzhleem k tomu, že se zřetelem k rostoucím obavám z účiků emisí oxiu uhličitého a životí prostřeí staovil pátý akčí program Evropských společeství pro životí prostřeí schváleý Raou e 16. prosice 1992 jako cíl stabilizaci těchto emisí; že 1 Úř. věst. L 42, 23. 2. 1970, s. 1. 2 Úř. věst. L 264, 23. 10. 1993, s. 49. 3 Úř. věst. L 375, 31. 12. 1980, s. 36. 4 Úř. věst. L 238, 15. 8. 1989, s. 43. 5 Úř. věst. L 76, 6. 4. 1970, s. 1. 6 Úř. věst. L 186, 28. 7. 1993, s. 21.
je uté staovit emise oxiu uhličitého z lehkých motorových voziel v rámci ES schváleí typu; že je účelé založit měřeí oxiu uhličitého a zkušebím postupu staoveém směricí 70/220/EHS pro měřeí látek zečišťujících ovzuší emitovaých z motorových voziel, a a záklaě výsleků těchto měřeí pak vypočítat spotřebu paliva; vzhleem k tomu, že opatřeí této směrice jsou v soulau se staoviskem Výboru pro přizpůsobováí techickému pokroku, zřízeého směricí 70/156/EHS, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Směrice 80/1268/EHS se měí takto: 1) Název se ahrazuje tímto: Čláek 1 Směrice Ray 80/1268/EHS o emisích oxiu uhličitého a spotřebě paliva motorových voziel. 2) Čláek 2 se ahrazuje tímto: Čláek 2 Čleské státy esmějí omítout uělit ES schváleí typu ebo vitrostátí schváleí typu pro určitý typ vozila ebo omítout ebo zakázat proej, registraci, uveeí o provozu ebo užíváí určitého vozila z ůvoů týkajících se jeho emisí oxiu uhličitého ebo spotřeby paliva, poku jsou hooty emisí a spotřeby paliva staovey pole příloh I a II a uveey v oklau přeávaém majiteli vozila při jeho koupi způsobem a formou, které určí kažý čleský stát. 3) Přílohy se ahrazují přílohami této směrice. Čláek 2 1. O 1. uba 1994 esmějí čleské státy z ůvoů týkajících se emisí oxiu uhličitého ebo spotřeby paliva omítout uělit ES schváleí typu ebo vitrostátí schváleí typu pro typ vozila, ai zakázat registraci, proej voziel ebo uveeí o provozu vozila, poku byly hooty emisí a spotřeby staovey v soulau s požaavky směrice 80/1268/EHS ve zěí této směrice. 2. O 1. lea 1996 čleské státy esmějí již uělit ES schváleí typu a mohou omítout uělit vitrostátí schváleí typu
pro typ vozila z ůvoů týkajících se emisí oxiu uhličitého a spotřeby paliva, poku hooty emisí a spotřeby ebyly staovey v soulau s požaavky směrice 80/1268/EHS ve zěí této směrice. 3. O 1. lea 1997 čleské státy považují prohlášeí o shoě oprovázející ová vozila pole směrice 70/156/EHS za eplatá pro účely čl. 7 ost. 1 uveeé směrice a mohou omítout registraci, proej a uveeí o provozu ových voziel, která ejsou oprovázea prohlášeím o shoě pole směrice 70/156/EHS, z ůvoů týkajících se emisí oxiu uhličitého a spotřeby paliva, poku hooty emisí a spotřeby paliva ebyly staovey v soulau s požaavky směrice 80/1268/EHS ve zěí této směrice. Čláek 3 1. Čleské státy uveou v účiost práví a správí přepisy ezbyté pro osažeí soulau s touto směricí ejpozěji o 31. březa 1994. Neproleě o ich uvěomí Komisi. Tato opatřeí přijatá čleskými státy musí obsahovat okaz a tuto směrici ebo musí být takový okaz učiě při jejich úřeím vyhlášeí. Způsob okazu si staoví čleské státy. 2. Čleské státy sělí Komisi zěí hlavích ustaoveí vitrostátích právích přepisů, které přijmou v oblasti působosti této směrice. Čláek 4 Tato směrice vstupuje v platost třetím em po vyhlášeí v Úřeím věstíku Evropských společeství. V Bruselu e 17. prosice 1993. Za Komisi Marti BANGEMANN čle Komise
PŘÍLOHA I STANOVENÍ EMISÍ CO 2 A SPOTŘEBY PALIVA 1. OBLAST PŮSOBNOSTI Tato směrice se vztahuje a emise oxiu uhličitého (CO 2 ) a spotřebu paliva všech motorových voziel kategorie M 1. 2. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU 2.1 Žáost o ES schváleí typu pole čl. 3 ost. 4 směrice 70/156/EHS pro typ vozila z hleiska emisí CO 2 a spotřeby paliva poává výrobce. 2.2 Vzor iformačího okumetu je v příloze II směrice 70/220/EHS. Je-li již zámo, uvee se též číslo schváleí typu. Popřípaě se přeloží kopie jiých schváleí typu s opovíajícími úaji pro rozšířeí schváleí pole bou 11. U speciálích voziel se zvláště úsporou spotřebou paliva mohou být a žáost techické zkušeby prováějící zkoušky ebo výrobce vzaty v úvahu oplňkové techické iformace. 2.3 Jestliže techická zkušeba prováějící zkoušky pro schváleí typu prováí tyto zkoušky sama, přeloží se jí pro zkoušku pole bou 6 této přílohy vozilo přestavující typ, který má být schvále. V průběhu zkoušky techická zkušeba ověří, za toto vozilo splňuje požaavky a mezí hooty platé pro teto typ pole směrice 70/220/EHS ve zěí pozějších přepisů. 3. ES SCHVÁLENÍ TYPU 3.1 Jsou-li splěy opovíající požaavky, uělí se ES schváleí typu pole čl. 4 ost. 3 směrice 70/156/EHS. 3.2 Vzor osvěčeí ES schváleí typu je uvee v příloze II. 3.3 Pro kažý schváleý typ vozila se přiělí číslo schváleí typu pole přílohy VII směrice 70/156/EHS. Tetýž čleský stát esmí přiělit stejé číslo jiému typu vozila. 4. OBECNÉ POŽADAVKY 4.1 Emise CO 2 se měří v průběhu zkušebího cyklu simulujícího městský a mimoměstský provoz pole oatku 1 k příloze III směrice Ray 91/441/EHS 1. 1 Úř. věst. L 242, 30. 8. 1991, s. 1.
4.2 Výsleky zkoušky se vyjáří jako emise oxiu uhličitého v g/km se zaokrouhleím a ejbližší celé číslo. 4.3 Spotřeba paliva se vypočte pole bou 7 metoou uhlíkové bilace s použitím změřeých emisí CO 2 a ostatích emisí sloučei uhlíku (CO a HC). Výsleky se zaokrouhlí a prví esetié místo. 4.4 Zkušebí palivo Ke zkouškám se použijí opovíající referečí paliva pole přílohy VIII směrice 91/441/EHS. K výpočtu pole bou 4.3 se použijí tyto charakteristické hooty paliva: a) hustota: hoota změřeá u zkušebího paliva pole ormy ISO 3675 ebo jiou rovoceou metoou; b) poměr voík/uhlík: použijí se pevě staoveé hooty 1,85 pro bezi a 1,86 pro motorovou aftu. 5. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY 5.1 Zkoušeé vozilo 5.1.1 Vozilo musí být přeáo v obrém mechaickém stavu. Musí být zajeté a pře zkouškou musí mít ujeto ejméě 3 000 km, avšak méě ež 15 000 km. 5.1.2 Motor a ovláací zařízeí vozila musí být seřízey pole přepisu výrobce. Teto požaavek se zejméa též vztahuje a seřízeí voloběhu, a zařízeí pro stueý start a a systém řízeí emisí školivi ve výfukových plyech. 5.1.3 Zkušeba může ověřit, za jízí vlastosti vozila opovíají úajům výrobce a za může být použito za běžých provozích pomíek, zvláště při startováí za stuea a za tepla. 5.1.4 Vozilo musí být pře zkouškou uložeo v místosti, ve které se trvale uržuje teplota v rozsahu o 293 K o 303 K (20 C až 30 C). Tato stabilizace musí trvat ejméě šest hoi a o oby, ky teplota mazacího oleje motoru a chlaiva osáhe úrově teploty místosti s ochylkou v mezích ±2 K. Na žáost výrobce může být zkouška proveea ejéle o 30 hoi o použití vozila při běžé teplotě. Na žáost výrobce lze vozila s beziovými motory stabilizovat postupem pole bou 5.1.11 přílohy VI směrice 91/441/EHS; vozila se vzětovými motory lze stabilizovat postupem pole bou 5.3 přílohy III uveeé směrice. 5.1.5 Během zkoušky mohou být v čiosti pouze zařízeí utá pro fukci vozila při zkoušce. Je-li a vstupu o karburátoru ručě ovláaé zařízeí
k přeehříváí asávaého vzuchu, musí být v poloze léto. V zásaě musí být v provozu pomocá zařízeí utá k běžému provozu vozila. 5.1.6 Je-li vetilátor chlaiče říze v závislosti a teplotě, musí být v čiosti, jako by tomu bylo běžě a vozile. Systém vytápěí prostoru pro cestující esmí být v čiosti, právě tak esmí být v čiosti klimatizačí systém, pouze jeho kompresor musí být v běžém provozu. 5.1.7 Je-li a vozile zařízeí k přeplňováí, musí být v běžém provozu. 5.2 Maziva Použijí se maziva oporučeá výrobcem a uveou se ve zkušebím protokolu. 5.3 Peumatiky Použijí se peumatiky, které jsou jeím z typů uaých výrobcem vozila jako půvoí vybaveí, a ahustí se a tlak oporučeý pro zatížeí a rychlost při zkoušce (jejich hooty se v přípaě potřeby přizpůsobí provozu zkušebího zařízeí za pomíek zkoušky). Použitý tlak se uvee ve zkušebím protokolu. 6. MĚŘENÍ EMISÍ CO 2 A OSTATNÍCH EMISÍ SLOUČENIN UHLÍKU 6.1 Zkušebí cyklus Zkušebí cyklus je popsá v oatku 1 k příloze III směrice 91/441/EHS a zahruje část jea (městský provoz) a část vě (mimoměstský provoz). Při měřeí CO 2 se použijí všecha ustaoveí pro způsob jízy obsažeá v uveeém oatku. 6.2 Defiice 6.2.1 Referečí hmotost Hmotost vozila v pohotovostím stavu zmešeá o jeotou hmotost řiiče 75 kg a zvětšeá o jeotou hmotost 100 kg. 6.3 Seřízeí yamometru 6.3.1 Zatížeí a setrvačé hmotosti yamometru se staoví pole přílohy III směrice 91/441/EHS s výjimkou bou 5.1 a oatku II bou 3.3.1. 6.3.2 Pro účely staoveí emisí CO 2 a s tím spojeé spotřeby paliva se zvolí setrvačá hmotost k seřízeí yamometru pole ásleující tabulky:
Referečí hmotost vozila RW (kg) Výko pohlceý yamometrem Pa (kw) Ekvivaletí setrvačá hmotost I (kg) RW 480 3,8 455 480 < RW 540 4,1 510 540 < RW 595 4,3 570 595 < RW 650 4,5 625 650 < RW 710 4,7 680 710 < RW 765 4,9 740 765 < RW 850 5,1 800 850 < RW 965 5,6 910 965 < RW 1080 6,0 1020 1080 < RW 1190 6,3 1130 1190 < RW 1305 6,7 1250 1305 < RW 1420 7,0 1360 1420 < RW 1530 7,3 1470 1530 < RW 1640 7,5 1590 1640 < RW 1760 7,8 1700 1760 < RW 1870 8,1 1810 1870 < RW 1980 8,4 1930 1980 < RW 2100 8,6 2040 2100 < RW 2210 8,8 2150 2210 < RW 2380 9,0 2270 2380 < RW 2610 9,4 2270 2610 < RW 9,8 2270 Poku a yamometru eí k ispozici opovíající setrvačá hmotost, použije se větší hoota co ejbližší referečí hmotosti vozila. 6.3.3 Jestliže se k seřízeí yamometru použije alterativí metoa, seříí se brza a hooty Pa pole výše uveeé tabulky. 6.4 Výpočet emisí 6.4.1 Obecá ustaoveí 6.4.1.1 Emise plyých školivi se vypočítají pole rovice: M i 6 Vmix Qi Ci 10 =, (1)
ke je: M i V mix Q i C i 6.4.1.2 Staoveí objemu hmotost emisí školiviy i v gramech a kilometr; objem zřeěého výfukového plyu vyjářeý v litrech za zkoušku a korigovaý a běžé pomíky (273,2 K a 101,33 kpa); hustota školiviy i v gramech a litr při běžé teplotě a tlaku (273,2 K a 101,33 kpa); kocetrace školiviy i ve zřeěém výfukovém plyu vyjářeá v ppm a korigovaá možstvím školiviy i obsažeé v řeicím vzuchu. Je-li C i vyjářeo v objemových %, ahraí se čiitel 10-6 čiitelem 10-2 ; vzáleost ujetá v průběhu zkušebího cyklu v km. 6.4.1.2.1 Výpočet objemu v přípaě použití oběrého zařízeí s promělivým zřeďováím a s uržováím kostatího průtoku cloou ebo Veturiho trubicí. Průběžě se zazameávají parametry, z ichž lze zjistit objemový průtok, a vypočte se celkový objem za obu trváí zkoušky. 6.4.1.2.2 Výpočet objemu v přípaě použití oběrého zařízeí s objemovým čerpalem. Objem zřeěého výfukového plyu v systémech s objemovým čerpalem se vypočte pole vzorce: ke je: V V o N V = V o N, objem zřeěého výfukového plyu vyjářeý v litrech za zkoušku (pře korekcí); objem plyu vytlačeý objemovým čerpalem za zkušebích pomíek, v litrech za jeu otáčku; počet otáček za zkoušku. 6.4.1.2.3 Korekce objemu zřeěého výfukového plyu a běžé pomíky. Objem zřeěého výfukového plyu se koriguje pole vzorce: ve kterém: V mix Pp = V K1, (2) T 273,2 101,33 K = 2,6961 ( K/kPa ), (3) 1 = p
ke je: P p absolutí tlak a vstupu o objemového čerpala v kpa; T p průměrá teplota zřeěého plyu vstupujícího o objemového čerpala během zkoušky (K). 6.4.1.3 Výpočet korigovaé kocetrace školivi v jímacím vaku ke je: C i 1 Ci = Ce C 1, (4) DF kocetrace školiviy i ve zřeěém výfukovém plyu, vyjářeá v ppm ebo v objemových % a korigovaá možstvím školiviy i obsažeé v řeicím vzuchu; C e změřeá kocetrace školiviy i ve zřeěém výfukovém plyu,vyjářeá v ppm ebo v objemových %; C změřeá kocetrace školiviy i ve vzuchu použitém k řeěí, vyjářeá v ppm ebo v objemových %; DF faktor řeěí. Faktor řeěí se vypočte pole vztahu: ke je: 13,4 DF =, (5) C 4 ( C + C ) CO + HC CO 10 2 C CO2 kocetrace CO 2 ve zřeěém výfukovém plyu obsažeém v jímacím vaku, vyjářeá v objemových %; C HC kocetrace uhlovoíků ve zřeěém výfukovém plyu obsažeém v jímacím vaku, vyjářeá v ppm ekvivaletu uhlíku; C CO 6.4.1.4 Příkla 6.4.1.4.1 Úaje 6.4.1.4.1.1 Pomíky okolí: kocetrace CO ve zřeěém výfukovém plyu obsažeém v jímacím vaku, vyjářeá v ppm. okolí teplota : 23 C = 296,2 K, barometrický tlak: P B = 101,33 kpa.
6.4.1.4.1.2 Objem změřeý a reukovaý a běžé pomíky: V = 51 961 L 6.4.1.4.1.3 Hooty kocetrace změřeé aalyzátorem: 6.4.1.4.2 Výpočet Zřeěý výfukový ply Řeicí vzuch HC 1 92 ppm 3,0 ppm CO 470 ppm 0 ppm CO 2 1,6 % obj. 0,03 % obj. 1 V ppm ekvivaletu uhlíku. 6.4.1.4.2.1 Faktor řeěí (DF) (viz vzorec (5)): DF = C DF = 1,6 + 13,4 4 ( C + C ) CO + HC CO 10 2 13,4 4 ( 92 + 470) 10 DF = 8,091 6.4.1.4.2.2 Výpočet korigovaé kocetrace školivi v jímacím vaku: ke: Hmotostí emise HC (viz vzorce (4) a (1)): 1 Ci = Ce C 1 (4) DF M C HC 1 = 92 3 1 8, 091 C HC = 89,371 ppm 1 6 HC = C HC Vmix QHC 10 M, (1) HC Q HC = 0,619 = 89,371 51961 0,619 10 6 1
M = 2,88 HC g/km Hmotostí emise CO (viz vzorec (1)): 1 6 CO = CCO Vmix QCO 10 M (1) M HC Q CO = 1,25 = 470 51 961 1,25 10 M = 30,5 CO g/km Hmotostí emise CO 2 (viz vzorec (1)): 6 1 1 Ci = Ce C 1 (4) DF C CO 2 1 = 1,6 0,03 1 8, 091 C CO2 = 1,573 % obj. Q CO2 = 1,964 1 6 M CO = CCO Vmix QCO 10 (1) 2 2 2 M CO 2 = 1,573 51961 1,964 10 M = 1605,27 CO 2 g/km 2 1 6.4.2 Zvláští ustaoveí pro vozila se vzětovými motory Měřeí HC u vzětových motorů Průměrá kocetrace HC, která se použije ke staoveí hmotostích emisí HC u vzětových motorů, se vypočte pole vzorce: C e = t2 t1 t C 2 HC t t 1, (7)
ke je: t2 t1 C HC t itegrál hoot zazameaých ohřívaým aalyzátorem FID po obu trváí zkoušky (t 2 - t 1); C e 6.5 Iterpretace výsleků kocetrace HC ve vzorku zřeěého výfukového plyu vypočteá z itegrovaého průběhu HC, v ppm ekvivaletu uhlíku 6.5.1 Jestliže hoota CO 2 aměřeá techickou zkušebou epřekročí hootu uaou výrobcem o více ež 4 %, přijme se hoota uaá výrobcem jako hoota pro schváleí typu. Změřeá hoota může být ižší bez jakéhokoli omezeí. 6.5.2 Jestliže změřeá hoota CO 2 překročí hootu uaou výrobcem o více ež 4 %, porobí se totéž vozilo alší zkoušce. Jestliže průměr z výsleků obou zkoušek epřekročí hootu uaou výrobcem o více ež 4 %, přijme se hoota uaá výrobcem jako hoota pro schváleí typu. 6.5.3 Jestliže teto průměr opět překračuje hootu uaou výrobcem o více ež 4 %, provee se a tomtéž vozile závěrečá zkouška. Jako hoota pro schváleí typu se přijme průměr z výsleků těchto tří zkoušek. 7. VÝPOČET SPOTŘEBY PALIVA 7.1 Spotřeba paliva se vypočítává z emisí uhlovoíků, oxiu uhelatého a oxiu uhličitého pole bou 6. 7.2 Spotřeba paliva, vyjářeá v litrech a 100 km, se vypočítává pole těchto vzorců: a) U voziel se zážehovými motory pracujícími s bezíem: 0,1154 FC = [( 0,866 HC) + ( 0,429 CO) + ( 0,273 CO2 )]; D b) U voziel se vzětovými motory: 0,1155 FC = [( 0,866 HC) + ( 0,429 CO) + ( 0,273 CO2 )], D
ke je/jsou: FC spotřeba paliva v litrech a 100 km; HC změřeé emise uhlovoíků v g/km; CO změřeé emise oxiu uhelatého v g/km; CO 2 změřeé emise oxiu uhličitého v g/km; D hustota zkušebího paliva. 8. ZMĚNY SCHVÁLENÍ TYPU 8.1 V přípaě změ schváleí typu uěleých pole této směrice se použije čláek 5 směrice 70/156/EHS. 9. SHODNOST VÝROBY Z HLEDISKA EMISÍ CO 2 9.1 Opatřeí k zajištěí shoosti výroby z hleiska emisí CO 2 z voziel se zpravila kotrolují a záklaě popisu v osvěčeí schváleí typu pole přílohy II této směrice a pole čláku 10 směrice 70/156/EHS. Neí-li příslušý orgá s kotrolím postupem výrobce spokoje, použijí se boy 2.4.2 a 2.4.3 přílohy X směrice 70/156/EHS. 9.1.1 Jestliže pro určitý typ vozila bylo schváleí jeou ebo vícekrát rozšířeo, proveou se zkoušky a vozile (vozilech) popsaém v okumetaci přiložeé k prví žáosti o schváleí typu. 9.1.1.1 Shoost výroby vozila z hleiska zkoušky CO 2. 9.1.1.1.1 Ze sériové výroby se áhoým výběrem oeberou tři vozila a porobí zkouškám pole bou 6 této přílohy. 9.1.1.1.2 Je-li příslušý orgá spokoje se směroatou ochylkou výroby uaou výrobcem pole přílohy X směrice 70/156/EHS, proveou se zkoušky pole bou 9.2 této přílohy. Neí-li příslušý orgá spokoje se směroatou ochylkou výroby uaou výrobcem pole přílohy X směrice 70/156/EHS, proveou se zkoušky pole bou 9.3 této přílohy. 9.1.1.1.3 Výroba určité série se pokláá za shoou ebo eshoou a záklaě zkoušek tří áhoě vybraých voziel, jejichž výsleky vely pole zkušebích kritérií pro CO 2 uveeých v opovíajcící tabulce k rozhoutí o přijetí ebo zamítutí. Jestliže se k rozhoutí o přijetí ebo zamítutí z hleiska CO 2 eospěje, porobí se zkoušce alší vozilo (viz obrázek I/8).
Zkouška a třech vozilech Výpočet statistiky zkoušky Souhlasí statistika zkoušky s kritérii pro zamítutí série pole příslušé tabulky? Souhlasí statistika zkoušky s kritérii pro přijetí série pole příslušé tabulky? Zkouška a alším přiaém vozile Obrázek I/8 ANO Série omítuta ANO Série přijata 9.1.1.2 Bez ohleu a bo 5.1.1 této přílohy se zkouškám porobují vozila, která osu eujela žáou vzáleost. 9.1.1.2.1 Avšak a žáost výrobce mohou být zkouškám porobea vozila, která byla zajeta ujetím vzáleosti o 15 000 km. V tomto přípaě si postup záběhu určí výrobce, který se zaváže, že a otyčých vozilech eprovee žáé seřízeí. 9.1.1.2.2 Požáá-li výrobce o proveeí záběhu (v élce x km, ke x 15 000 km), může být použit teto postup: a prvím zkoušeém vozile (kterým může být vozilo přeaé ke schváleí typu) se změří emise CO 2 při ule a při x km, vypočte se součiitel vývoje emisí mezi ulou a x km: emise při x km EC = ; emise při ule km jeho hoota může být meší ež jea,
u alších voziel se záběh euskutečí, avšak jejich emise při ule km se upraví součiitelem vývoje emisí EC;. v tomto přípaě se berou v úvahu tyto hooty: hoota při x km pole prvího vozila, hooty při ule km ásobeé součiitelem vývoje emisí pole alších voziel. 9.1.1.2.3 Alterativě k tomuto postupu může výrobce vozila použít fixí hootu součiitele vývoje EC rovou 0,92 a tímto součiitelem ásobit všechy hooty CO 2 aměřeé při ule km. 9.1.1.2.4 K této zkoušce se použijí referečí paliva pole přílohy VII směrice 91/441/EHS. 9.2 Shoost výroby, jsou-li k ispozici statistické úaje výrobce 9.2.1 Níže je uvee postup, který se použije k ověřeí shoosti výroby z hleiska emisí CO 2, je-li směroatá ochylka výroby uaá výrobcem vyhovující. 9.2.2 Postup oběru vzorků při výběru o rozsahu ejméě tří vzorků se zvolí tak, aby pravěpoobost, že série a záklaě zkoušky vyhoví, přestože 40 % výrobků je vaých, byla 0,95 (riziko výrobce se rová 5 %), zatímco pravěpoobost, že série bue přijata, přestože 65 % výrobků je vaých, byla 0,1 (riziko zákazíka se rová 10 %). 9.2.3 Použije se íže uveeý postup (viz obrázek I/8). Vychází se z těchto přepoklaů: L x i s = přirozeý logaritmus hooty emisí CO 2 pro schváleí typu, = přirozeý logaritmus změřeé hooty u i-tého vozila ve výběru, = přepokláaá hoota směroaté ochylky výroby (po určeí přirozeého logaritmu změřeých hoot), = počet vzorků ve výběru. 9.2.4 Pro aý výběr se vypočte statistická charakteristika zkoušky jako součet směroatých ochylek až po mezí hootu pole vzorce: 1 ( L xi ) s i= 1
9.2.5 Pak platí: je-li statistická charakteristika zkoušky větší ež hoota kritéria pro přijetí série uveeá pro aou velikost výběru v tabulce I/ /9.2.5, je výsleek zkoušky vyhovující, je-li statistická charakteristika zkoušky meší ež hoota kritéria pro zamítutí série uveeá pro aou velikost výběru v tabulce I/ /9.2.5, je výsleek zkoušky evyhovující, v ostatích přípaech se zkoušce pole bou 6 této přílohy porobí alší vozilo a použije se postup pro výběr o jee zkušebí vzorek větší.
TABULKA I/ /9.2.5 Velikost výběru Kritérium pro přijetí série Kritérium pro zamítutí série (kumulativí počet zkoušeých voziel) (a) (b) (c) 3 3,327-4,724 4 3,261-4,790 5 3,195-4,856 6 3,129-4,922 7 3,063-4,988 8 2,997-5,054 9 2,931-5,120 10 2,865-5,185 11 2,799-5,251 12 2,733-5,317 13 2,667-5,383 14 2,601-5,449 15 2,535-5,515 16 2,469-5,581 17 2,403-5,647 18 2,337-5,713 19 2,271-5,779 20 2,205-5,845 21 2,139-5,911 22 2,073-5,977 23 2,007-6,043 24 1,941-6,109 25 1,875-6,175 26 1,809-6,241 27 1,743-6,307 28 1,677-6,373 29 1,611-6,439 30 1,545-6,505 31 1,479-6,571 32-2,112-2,112 9.3 Shoost výroby, jsou-li statistické úaje výrobce euspokojivé ebo eostupé 9.3.1 Níže je uvee postup, který se použije k ověřeí shoosti výroby z hleiska emisí CO 2, jsou-li úaje výrobce o směroaté ochylce výroby euspokojivé ebo eostupé. 9.3.2 Postup oběru vzorků při výběru o rozsahu ejméě tří vzorků se zvolí tak, aby pravěpoobost, že série a záklaě zkoušky vyhoví, přestože 40 % výrobků je vaých, byla 0,95 (riziko výrobce se rová 5 %), zatímco
pravěpoobost, že série bue přijata, přestože 65 % výrobků je vaých, byla 0,1 (riziko zákazíka se rová 10 %). 9.3.3 Přepokláá se, že změřeé hooty emisí CO 2 mají logaritmicko-ormálí rozěleí; ejprve se převeou a hooty přirozeých logaritmů. Miimálí a maximálí velikost výběru se ozačí m o a m (m o = 3 a m = 32) a počet vzorků ve výběru je. 9.3.4 Je-li přirozeý logaritmus hoot změřeých v sérii x 1, x 2,..., x j a L je přirozeý logaritmus hooty emisí CO 2 pro schváleí typu, pak platí: a V 2 j = 1 = = x j 1 j= 1 L ( j ) j= 1 9.3.5 Tabulka I/ /9.3.5 uává hooty kritéria pro přijetí série (A ) a kritéria pro zamítutí série (B ) v závislosti a počtu vzorků ve výběru. Statistickou charakteristikou zkoušky je poměr /V, který se použije k rozhoutí o přijetí ebo zamítutí série tímto způsobem: pro m o m: jestliže jestliže jestliže A < 9.3.6 Pozámky /V A, série se přijme, /V B, série se zamíte, /V < B, vykoá se alší měřeí. K výpočtu po sobě ásleujících hoot statistické charakteristiky zkoušky lze použít tyto rekurziví vzorce: V 2 1 1 = 1 1+ j 2 ( ) 1 = 2 1 V 1 + 1 ( = 2, 3,...; = 1 1; V 1 = 0) 2
TABULKA I/ /9.3.5 Velikost výběru (kumulativí počet Kritérium pro přijetí série A Kritérium pro zamítutí série B zkoušeých voziel) (a) (b) (c) 10. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ 3-0,80381 16,64743 4-0,76339 7,68627 5-0,72982 4,67136 6-0,69962 3,25573 7-0,67129 2,45431 8-0,64406 1,94369 9-0,61750 1,59105 10-0,59135 1,33295 11-0,56542 1,13566 12-0,53960 0,97970 13-0,51379 0,85307 14-0,48791 0,74801 15-0,46191 0,65928 16-0,43573 0,58321 17-0,40933 0,51718 18-0,38266 0,45922 19-0,35570 0,40788 20-0,32840 0,36203 21-0,30072 0,32078 22-0,27263 0,28343 23-0,24410 0,24943 24-0,21509 0,21831 25-0,18557 0,18970 26-0,15550 0,16328 27-0,12483 0,13880 28-0,09354 0,11603 29-0,06159 0,09480 30-0,02892 0,07493 31 0,00449 0,05629 32 0,03876 0,03876 10.1 V buoucu mohou být abízea vozila se zvláští techologií úsporé spotřeby paliva, která by se mohla porobovat oplňkovým zkušebím programům. Tyto programy by měly být staovey v pozější etapě, kterou mohou vyžaovat výrobci, aby prokázali výhoy svého řešeí.
11. ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU 11.1 Schváleí typu může být rozšířeo a vozila stejého typu ebo olišého typu, který se liší z hleiska íže uveeých vlastostí uveeých v příloze II, jestliže emise CO 2 změřeé techickou zkušebou epřekračují hootu pro schváleí typu o více ež 4 %: 11.1.1 Hmotost. 11.1.2 Maximálí přípustá hmotost. 11.1.3 Druh karoserie: limuzía, kombi, kupé. 11.1.4 Celkové převoové poměry. 11.1.5 Zařízeí motoru a příslušeství.
Sěleí týkající se: schváleí typu 1 rozšířeí schváleí typu 1 omítutí schváleí typu 1 oejmutí schváleí typu 1 PŘÍLOHA II VZOR [Maximálí formát: A4 (210 mm 297 mm)] CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU Razítko správího orgáu pro typ vozila/kostrukčí části/samostatého techického celku 1 směrice 80/1268/EHS aposley pozměěé směricí 93/116/EHS. ES schváleí typu č.: Důvo rozšířeí: Oíl I 0.1 Začka (obchoí firma výrobce): 0.2 Typ a obecý obchoí ázev (ázvy): z hleiska 0.3 Způsob ozačeí typu, je-li a vozile/kostrukčí části/ samostatém techickém celku 1 vyzače 2 : 0.3.1 Umístěí tohoto ozačeí: 0.4 Kategorie vozila 3 : 0.5 Jméo a aresa výrobce: 1 Nehoící se škrtěte. 2 Poku způsob ozačeí typu obsahuje zaky, které ejsou ůležité pro popis typů vozila, kostrukčí části ebo samostatého techického celku, kterých se týká teto osvěčeí schváleí typu, ahraí se tyto zaky v okumetaci zakem? (apř. ABC??123???). 3 Pole efiice v příloze II části A směrice 70/156/EHS.
0.6 U kostrukčích částí a samostatých techických celků umístěí a způsob připevěí začky ES schváleí typu: 0.7 Jméo a aresa motážího závou (závoů): Oíl II 1. Přípaé oplňující iformace: viz oplěk 2. Techická zkušeba prováějící zkoušky: 3. Datum zkušebího protokolu: 4. Číslo zkušebího protokolu: 5. Přípaé pozámky: viz oplěk 6. Místo: 7. Datum: 8. Popis: 9. Přilože je sezam okumetace schváleí typu uložeé u schvalovacího orgáu, kterou lze obržet a požááí. Doatek k osvěčeí ES schváleí typu č.:... týkajícímu se schváleí typu vozila pole směrice 80/1268/EHS (emise CO 2 a spotřeba paliva) aposley pozměěé směricí 93/116/EHS 1. Doplňující iformace 1.1 Hmotost vozila v provozím stavu:... 1.2 Maximálí hmotost:... 1.3 Druh karoserie: limuzía, kombi, kupé 1 1.4 Hací kola: přeí, zaí, 4 x 4 1 1.5 Motor:... 1.5.1 Objem válců motoru:... 1.5.2 Palivový systém: karburátor/vstřikováí 1... 1.5.3 Palivo oporučeé výrobcem:... 1 Nehoící se škrtěte.
1.5.4 Maximálí výko:...kw při... ot/mi 1.5.5 Zařízeí pro přeplňováí: ao/e 1 1.5.6 Systém zapalováí: vzětové/kovečí ebo elektroické zapalováí 1 1.6 Převoy:... 1.6.1 Druh převoovky: s ručím řazeím/automatická 1 1.6.2 Počet převoových stupňů:... 1.6.3 Celkové převoové poměry (včetě obvou valeí zatížeých peumatik): jízí rychlosti při otáčkách 1 000 mi -1 vyjářeé v km/h 1. převoový stupeň:... 4. převoový stupeň:... 2. převoový stupeň:... 5. převoový stupeň:... 3. převoový stupeň:... Rychloběh:... 1.6.4 Převoový poměr kocového převou:... 1.6.5 Peumatiky:... Typ:...Rozměry:... Obvo valeí při zatížeí:... 1.7 Výsleky zkoušek: 1.7.1 Hmotostí emise CO 2 :... g/km 1.7.2 Spotřeba paliva: 1.7.2.1 Spotřeba paliva (městský provoz) :... l/100 km 1.7.2.2 Spotřeba paliva (siličí provoz):... l/100 km 1.7.2.3 Spotřeba paliva (smíšeý provoz) :...... l/100 km 2. Pozámky:...