Derivování sloºené funkce

Podobné dokumenty
Pr b h funkce I. Obsah. Maxima a minima funkce

e²ení systém lineárních rovnic pomocí s ítací, dosazovací a srovnávací metody

Skalární sou in. Úvod. Denice skalárního sou inu

Limity funkcí v nevlastních bodech. Obsah

Integrování jako opak derivování

odvodit vzorec pro integraci per partes integrovat sou in dvou funkcí pouºitím metody per partes Obsah 2. Odvození vzorce pro integraci per partes

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

2. Ur íme sudost/lichost funkce a pr se íky s osami. 6. Na záv r na rtneme graf vy²et ované funkce. 8x. x 2 +4

Vektory. Vektorové veli iny

Reálná ísla a posloupnosti Jan Malý

1. Spo t te limity (m ºete pouºívat l'hospitalovo pravidlo) x cotg x 1. c) lim. g) lim e x 1. cos(x) =

Binární operace. Úvod. Pomocný text

Rovnice a nerovnice. Posloupnosti.

DERIVACE FUNKCE, L HOSPITALOVO PRAVIDLO - CVIČENÍ

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

T i hlavní v ty pravd podobnosti

Pravd podobnost a statistika - cvi ení. Simona Domesová místnost: RA310 (budova CPIT) web:

P íklad 1 (Náhodná veli ina)

1 Spo jité náhodné veli iny

Ergodické Markovské et zce

ízení Tvorba kritéria 2. prosince 2014

Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.

e²ení 4. série Binární operace

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

Jevy, nezávislost, Bayesova v ta

Matice a e²ení soustav lineárních rovnic

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

1.7. Mechanické kmitání

Vektor náhodných veli in - práce s více prom nnými

Co je to tensor... Vektorový prostor

P íklady k prvnímu testu - Pravd podobnost

Integrace pomocí substituce. Obsah. 1. Úvod 2 2. Integrace substitucí u = ax + b Nalezení. f(g(x)) g (x) dx pomocí substituce u = g(x) 6

c sin Příklad 2 : v trojúhelníku ABC platí : a = 11,6 dm, c = 9 dm, α = Vypočtěte stranu b a zbývající úhly.

Státní maturita 2010 Maturitní generálka 2010 Matematika: didaktický test - základní úrove obtíºnosti MAGZD10C0T01 e²ené p íklady

VYBRANÉ APLIKACE RIEMANNOVA INTEGRÁLU I. OBSAH A DÉLKA. (f(x) g(x)) dx.

Aplikovaná matematika 1

Relace. Základní pojmy.

1. (18 bod ) Náhodná veli ina X je po et rub p i 400 nezávislých hodech mincí. a) Pomocí ƒeby²evovy nerovnosti odhadn te pravd podobnost

Post ehy a materiály k výuce celku Funkce

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra matematiky. Matematika 2. pro technické obory. Petr Gurka, Stanislava Dvořáková

Matematická logika cvi ení 47

4. V p íprav odvo te vzorce (14) a (17) ze zadání [1].

Obsah. Pouºité zna ení 1

Jméno: P íjmení: Datum: 17. ledna 2018 Nechci zápo et p i hodnocení niº²ím neº (nezávazné): vadí mi vystavení mého hodnocení na internetu.

1 P ílohy. 1.1 Dopln ní na tverec

Státnice - Rekurzivní a rekurzivn spo etné mnoºiny

Základní pojmy teorie mnoºin.

Regrese a nelineární regrese

Kuželosečky a kvadriky ve škole i kolem

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Matematika 1 pro PEF PaE

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

Vzorové e²ení 4. série

Teorie her. Klasikace. Pomocný text

Lineární algebra pro fyziky. Zápisky z p edná²ek. Dalibor míd

Teorie. Hinty. kunck6am

nazvu obecnou PDR pro neznámou funkci

Matematická analýza KMA/MA2I 3. p edná²ka Primitivní funkce

OBSAH. 1. Základní p edstava o k ivkách a plochách

Matematika II Limita a spojitost funkce, derivace

Záludnosti velkých dimenzí

Seminá e. Ing. Michal Valenta PhD. Databázové systémy BI-DBS ZS 2010/11, sem. 1-13

se nazývá charakter grupy G. Dále budeme uvaºovat pouze kone né grupy G. Charaktery tvo í také grupu, s násobením denovaným

1 Spojitý model. 1.1 Princip stochastického modelu

Derivace složené funkce

2 Fyzikální aplikace. Předpokládejme, že f (x 0 ) existuje. Je-li f (x 0 ) vlastní, pak rovnice tečny ke grafu funkce f v bodě [x 0, f(x 0 )] je

PARADIGMATA PROGRAMOVÁNÍ 2A MAKRA I

DERIVACE FUNKCE, L HOSPITALOVO PRAVIDLO

Prezentace. Ing. Petr V elák 6. b ezna 2009

Exponenciála matice a její užití. fundamentálních matic. Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu

Metody výpočtu limit funkcí a posloupností

1 Data. 2 Výsledky m ení velikostí. Statistika velikostí výtrus. Roman Ma ák

Řešení: Dejme tomu, že pan Alois to vezme popořadě od jara do zimy. Pro výběr fotky z jara má Alois dvanáct možností. Tady není co počítat.

Lineární harmonický oscilátor

Gymnázium Sob slav, Dr. Edvarda Bene²e 449/II. Matematická indukce. Ivana Stefanová.

Management rekreace a sportu. 10. Derivace

Radek Bula a Mgr. Lucie Solařová

na za átku se denuje náhodná veli ina

10 je 0,1; nebo taky, že 256

P íklady k prvnímu testu - Scilab

VI. Derivace složené funkce.

Denice integrálu: Od Newtona k Bendové

LIMITA FUNKCE, SPOJITOST FUNKCE

16. Goniometrické rovnice

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

Ur itý integrál. Úvod. Denice ur itého integrálu

Kapitola 1. Teorie portfolia. 1.1 Výnos a riziko akcie

e²ení 1. série Úvodní gulá² autor: Kolektiv org

Diferenciální rovnice 1

Základní praktikum laserové techniky

Základní praktikum laserové techniky

(5) Primitivní funkce

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Cvi ení 7. Docházka a testík - 15 min. Distfun 10 min. Úloha 1

3. Derivace funkce Definice 3.1. Nechť f : R R je definována na nějakém okolí U(a) bodu a R. Pokud existuje limita f(a + h) f(a) lim

Teorie. kuncova/

Goniometrické rovnice

1 Integrální počet. 1.1 Neurčitý integrál. 1.2 Metody výpočtů neurčitých integrálů

Statistika pro geografy. Rozd lení etností DEPARTMENT OF GEOGRAPHY

Transkript:

Derivování sloºené funkce V tomto letáku si p edstavíme speciální pravidlo pro derivování sloºené funkce (te funkci obsahující dal²í funkci). Po p e tení tohoto tetu byste m li být schopni: vysv tlit pojem sloºené funkce, rozeznat funkci vno enou do funkce, derivovat sloºenou funkci. Úvod V této jednotce se nau íme jak odli²it "funkci ve funkci". Nejprve si vysv tlíme co je my²leno tímto pojmem, pak se dozvíme, jak takovouto sloºenou funkci derivovat. Funkce ve funkci Nejprve uvaºujme cos 2. Na první pohled je kaºdému z ejmé, ºe je odli²ná od elementární funkce cos. Vidíme, ºe funkce 2 je argumentem kosinu. Te si obecn p edstavme, ºe máme dv funkce f() a g(). Pak výsledná sloºená funkce je tvaru y = f(g()), te y je funkcí funkce. Te v na²em p ípad f() je funkce kosinus a g() je funkce kvadratická. Te p esn ji matematicky e eno te f() = cos a g() = 2, f(g()) = f( 2 ) = cos 2. Te uº víme, jak vypadá sloºená funkce, p ípadn jak m ºeme skládat funkce. Ov²em skládání funkcí není komutativní, te f(g()) g(f(). To si m ºeme snadno ov it na na²em p vodním p íklad. Jestliºe máme pak f() = cos a g() = 2, g(f()) = g(cos ) = (cos ) 2 = cos 2. Te cos 2 je taky "funkcí funkce,"ale rozhodn je to r zná funkce od cos 2. V náslející sekci se nau íme jak derivovat sloºené funkce. http://mathstat.econ.muni.cz/ Matematika

sloºené funkce V p ípad derivování sloºené funkce y = f(g()), tj k nalezení derivace náslejícího návo: postupujeme dle. Zavedeme substituci u = g(). Te sloºenou funkci máme nyní ve tvaru y = f(u). 2. Nyní pot ebujeme pouºít algoritmus, známý jako et zové pravidlo. D leºité tvrzení : et zové pravidlo Derivujeme funkci ve tvaru y = f(g()), poloºíme u = g(). Pak y = f(u) a =. 3. Vyjád íme pomocí. P íklad. Chceme derivovat funkci y = cos 2. Zavedeme substituci u = 2, te y = cos u. Podle vý²e uvedeného pravidla platí Pouºitím et zového pravidla získáme: = 2 a =, = sin u. pak víme, ºe = sin u 2, = 2 sin 2. P íklad. Nyní budeme derivovat funkci y = cos 2. Zavedeme substituci u = cos, te y = u 2. Pak platí = sin = 2u. Pouºitím et zového pravidla získáme: =, Handout 2 Matematika

potom = 2u ( sin ), = 2 cos sin. P íklad. P edstavíme si, jak m ºeme derivovat funkci y = (2 5) 5. Samoz ejm m ºeme derivovat tuto funkci jako p t sou in, tj y = (2 5) (2 5) (2 5) (2 5) (2 5). Tento postup je ale p íli² pracný a neefektivní, také vzniká spoustu p íleºitostí pro chybu b hem výpo tu. Proto i takovéto (sloºené) funkce derivujeme pomocí et zového pravidla. Te poloºme u = 2 5, pak y = u 5 a Následn zjistíme, ºe = 2 = 5u4. = = 5u 4 2 = 0(2 5) 4. Tip pro derivování funkcí s k násobkem argumentu V této sekci uvaºujeme elementární funkce s k násobkem argumentu, následn k nim p istupujeme obecn ji a tak p edstavíme ná² tip pro derivování sloºených funkcí speciálního typu. P íklad. Te uº umíme zderivovat sloºenou funkci. P ipome me si, jak se derivujeme nap. y = sin 5 zavedením substituce u = 5, pak y = sin u. jsou Z et zového pravidla získáme = 5 = cos u. = = 5 cos u = 5 cos 5. V²imn me si, ºe se 5 objevila na za átku zderivované funkce. Je to tím, ºe derivace vnitrní sloºky 5 je rovna 5. Otázkou te je, jestli m ºeme takto jedno²e derivovat kaºdou sloºenou funkci, jejíº argument je násoben libovolnou konstantou? Handout 3 Matematika

D leºité tvrzení 2: Pamatuj si! Jestli máme funkci f, kde její argument je násoben konstantou k, tj. y = f(k), pak její derivaci dostaneme ve tvaru y = k f (k). P íklad. Derivujeme-li funkci y = ln, pak 2 podle vzore ku vý²e je její derivace Jednochou úpravou získáme elegantní tvar y = 2 y =. 2. Technika pro p ímé derivování sloºené funkce V této sekci si ukáºeme jak zrychlit postup p i derivování sloºené funkce. vnit ní sl. P íklad. Chceme-li zderivovat funkci y = tg ( sin ), je nutné rozpoznat vnit ní sloºku vn j²í sl. funkce. V na²em p ípad je vnit ní sloºka y = sin. P i derivování postupujeme tak, ºe nejprve zderivujeme vn j²í sloºku funkce, kterou násobíme derivací vnit ní sloºky funkce. Potom derivace je ve tvaru y = cos 2 sin der. vn j²í sl. der. vnit ní sl. cos = cos sin. V podstat derivování tímto zp sobem není nic jiného neº zjedno²ená aplikace et zového pravidla. vnit ní sl. P íklad. Budem-li derivovat funkci y = ln cotg e, kde vs.vs. je vnit ní sloºka vnit ní sloºky, vs.vs. vn j²í sl. stejn jako v p edchozím p íklad je nutné poznat vnit ní sloºku funkce. V tomto p ípad je vnit ní sloºka y = cotg e a ta je²t obsahuje dal²í vnit ní sloºku e. P i derivování postupujeme tak, ºe nejprve zderivujeme vn j²í sloºku funkce, kterou násobíme derivací vnit ní sloºky funkce. Jestliºe i vnit ní sloºka je sloºená funkce, pak znovu násobíme derivovanou vnit ní sloºkou vnit ní funkce. y = cotg e der. vn j²í sl. der. vnit ní sl. sin 2 e e = sin cos sin 2 e e = cos sin der. vs. vs. Handout 4 Matematika

V stejn jako v prvním p íklad jsme aplikovali et zové pravidlo. Cvi ení. Najd te derivace v²ech náslejících funkcí: a) (3 7) 2 b) sin(5 + 2) c) ln(2 ) d) e 2 3 e) f) (6 + 5) 5 3 g) 5 3 h) cos( 4) i) ln(sin ) j) sin ln (3 ) 4 k) e cos l) cos e m) (sin + cos ) 3 n) ln sin o) Odpov di. a) 36(3 7) b) 5 cos(5 + 2) c) e) i) 5 2 5 3 f) 0(6 + 5) 2/3 g) cos 2 2 d) 3e 2 3 4 h) 4 sin( 4) (3 ) 5 cos = cot sin j) cos(ln ) k) sin e cos l) e sin (e ) m) 3(cos sin )(sin + cos ) 2 n) sin +ln cos o) sin cos 2 = tan sec Cvi ení. Zderivujte a) ln ( sin 2 ) b) sin 2 (ln ) c) cos(3 ) d) [ + cos ( 2 )] 3/2 Odpov di. 2 cos a) = 2 cot sin b) 2 sin(ln ) cos(ln ) c) 3 sin(3 ) 2 cos(3 ) d) 3 sin ( 2 ) [ + cos ( 2 )] /2 Handout 5 Matematika