Koncept deformace v geologii

Podobné dokumenty
Geometrické transformace pomocí matic

Transformace dat mezi různými datovými zdroji

Mechanika - kinematika

Dynamika tekutin popisuje kinematiku (pohyb částice v času a prostoru) a silové působení v tekutině.

Kinematická geometrie

Polární rozklad deformačního gradientu a tenzory přetvoření

Analytická geometrie přímky, roviny (opakování středoškolské látky) = 0. Napište obecnou rovnici. 8. Jsou dány body A [ 2,3,

Kapitola 5. Seznámíme se ze základními vlastnostmi elipsy, hyperboly a paraboly, které

FAKULTA STAVEBNÍ VUT V BRNĚ PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ PRO AKADEMICKÝ ROK

Potenciální proudění

9.1 Definice a rovnice kuželoseček

vztažný systém obecné napětí předchozí OBSAH další

FYZIKA I. Rovnoměrný, rovnoměrně zrychlený a nerovnoměrně zrychlený rotační pohyb

Strukturní prvky - pokračování

Shodná zobrazení v rovině

Gymnázium Česká a Olympijských nadějí, České Budějovice, Česká 64, 37021

2. Kinematika bodu a tělesa

TÍHOVÉ ZRYCHLENÍ TEORETICKÝ ÚVOD. 9, m s.

P R O M Í T Á N Í. rovina π - průmětna vektor s r - směr promítání. a // s r, b// s r,

Vlastní čísla a vlastní vektory

7. Gravitační pole a pohyb těles v něm

MATEMATIKA 5. TŘÍDA. C) Tabulky, grafy, diagramy 1 - Tabulky, doplnění řady čísel podle závislosti 2 - Grafy, jízní řády 3 - Magické čtverce

Kontraktantní/dilatantní

4. Matematická kartografie

X = A + tu. Obr x = a 1 + tu 1 y = a 2 + tu 2, t R, y = kx + q, k, q R (6.1)

Výukové texty. pro předmět. Automatické řízení výrobní techniky (KKS/ARVT) na téma

Rovinné přetvoření. Posunutí (translace) TEORIE K M2A+ULA

4. Napjatost v bodě tělesa

Obecný Hookeův zákon a rovinná napjatost

5a. Globální referenční systémy Parametry orientace Země (EOP) Aleš Bezděk

Analytická geometrie v E 3 - kvadriky

BIOMECHANIKA DYNAMIKA NEWTONOVY POHYBOVÉ ZÁKONY, VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ SÍLY ČASOVÝ A DRÁHOVÝ ÚČINEK SÍLY

Geometrické vidění světa KMA/GVS ak. rok 2013/2014 letní semestr

Linearní algebra příklady

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Vrásy a Vrásnění. Ondrej Lexa

Dynamika. Dynamis = řecké slovo síla

7 Analytické vyjádření shodnosti

Obsah a průběh zkoušky 1PG

Úvod do předmětu geodézie

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ PRŮVODCE GB01-P03 MECHANIKA TUHÝCH TĚLES

Gyrační poloměr jako invariant relativistického pohybu. 2 Nerovnoměrný pohyb po kružnici v R 2

VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C)

Další plochy technické praxe

F - Mechanika tuhého tělesa

Pro mapování na našem území bylo použito následujících souřadnicových systémů:

Mechanika

Teorie tkaní. Modely vazného bodu. M. Bílek

Mechanika tuhého tělesa

Obsah. 2 Moment síly Dvojice sil Rozklad sil 4. 6 Rovnováha 5. 7 Kinetická energie tuhého tělesa 6. 8 Jednoduché stroje 8

Vlastnosti a zkoušení materiálů. Přednáška č.4 Úvod do pružnosti a pevnosti

Maturitní otázky z předmětu MATEMATIKA

1.1 Napište středovou rovnici kružnice, která má střed v počátku soustavy souřadnic a prochází bodem

Trojúhelníky. a jejich různé středy. Součet vnitřních úhlů trojúhelníku = 180 neboli π radiánů.

MANUÁL K ŘEŠENÍ TESTOVÝCH ÚLOH

0 x 12. x 12. strana Mongeovo promítání - polohové úlohy.

Mgr. Ladislav Zemánek Maturitní okruhy Matematika Obor reálných čísel

Základní topologické pojmy:

Odvození středové rovnice kružnice se středem S [m; n] a o poloměru r. Bod X ležící na kružnici má souřadnice [x; y].

Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s

FYZIKA I. Pohyb setrvačníku. Prof. RNDr. Vilém Mádr, CSc. Prof. Ing. Libor Hlaváč, Ph.D. Doc. Ing. Irena Hlaváčová, Ph.D. Mgr. Art.

Obr. 4 Změna deklinace a vzdálenosti Země od Slunce v průběhu roku

1 Švédská proužková metoda (Pettersonova / Felleniova metoda; 1927)

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK

ÚVOD DO MODELOVÁNÍ V MECHANICE

DERIVACE. ln 7. Urči, kdy funkce roste a klesá a dále kdy je konkávní a

17 Kuželosečky a přímky

SPŠS Č.Budějovice Obor Geodézie a Katastr nemovitostí 4.ročník SOUŘADNICOVÉ SOUSTAVY VE FOTOGRAMMETRII

Mechanika kontinua. Mechanika elastických těles Mechanika kapalin

PŘÍMKA A JEJÍ VYJÁDŘENÍ V ANALYTICKÉ GEOMETRII

Cvičení 7 (Matematická teorie pružnosti)

Úvod do analytické mechaniky

Kinematika tuhého tělesa. Pohyb tělesa v rovině a v prostoru, posuvný a rotační pohyb

Vyučovací hodiny mohou probíhat v multimediální učebně a odborných učebnách s využitím interaktivní tabule.

b) Maximální velikost zrychlení automobilu, nemají-li kola prokluzovat, je a = f g. Automobil se bude rozjíždět po dobu t = v 0 fg = mfgv 0

Obrázek 101: Podobné útvary

Sférická trigonometrie v matematické geografii a astronomii

Kulová plocha, koule, množiny bodů

Syntetická geometrie I

5. Statika poloha střediska sil

MATEMATIKA III. π π π. Program - Dvojný integrál. 1. Vypočtěte dvojrozměrné integrály v obdélníku D: ( ), (, ): 0,1, 0,3, (2 4 ), (, ) : 1,3, 1,1,

1 Tuhé těleso a jeho pohyb

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

INTERNETOVÉ ZKOUŠKY NANEČISTO - VŠE: UKÁZKOVÁ PRÁCE

Elementární křivky a plochy

Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky

Syntetická geometrie I

7.1.3 Vzdálenost bodů

Kinematika rektifikace oblouku (Sobotkova a Kochaňského), prostá cykloida, prostá epicykloida, úpatnice paraboly.

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

obecná rovnice kružnice a x 2 b y 2 c x d y e=0 1. Napište rovnici kružnice, která má střed v počátku soustavy souřadnic a prochází bodem A[-3;2].

Skořepinové konstrukce. tloušťka stěny h a, b, c

Referenční plochy a souřadnice na těchto plochách Zeměpisné, pravoúhlé, polární a kartografické souřadnice

KMA/G2 Geometrie 2 9. až 11. cvičení

Matematická kartografie. Černý J., Kočandrlová M.: Konstruktivní geometrie, ČVUT. Referenční plochy

Ing. Oldřich Šámal. Technická mechanika. kinematika

Klíčová slova Mongeovo promítání, kuželosečka, rotační plocha.

Optika pro mikroskopii materiálů I

SPŠ STAVEBNÍ České Budějovice MAPOVÁNÍ. JS pro 2. ročník S2G 1. ročník G1Z

písemky (3 příklady) Výsledná známka je stanovena zkoušejícím na základě celkového počtu bodů ze semestru, ze vstupního testu a z písemky.

Transkript:

Koncept deformace v geologii ÚPSG, Ondrej Lexa, 2010

DEFORMAČNÍ ANALÝZA Deformační analýza je rekonstrukce pohybů, které probíhaly během tvorby a deformace hornin ve všech měřítkách. Nestuduje vztahy k silám nebo tlakům, které deformaci způsobují. Nejdůležitější je při tom analýza sekundární deformace, např. rotace poloh hornin během vrásnění, pohyb podél zlomů, rozvírání hornin před pronikáním žil. Deformace změna tvaru nebo konfigurace tělesa vzhledem k původnímu stavu

Složky deformace Rigidní deformace Translace Rotace Nerigidní deformace (STRAIN) Distorze Dilatace

Složky deformace

Rigidní a nerigidní deformace rigidní konfigurace sousedních bodů zůstává stejná nerigidní konfigurace sousedních bodů se mění A translace B rotace D dilatace E distorze

TRANSLACE

Dnešní pozice GPS nebo jiný způsoby lokalizace Dnešní pozice

Vektor přemístění Pro definování vektoru přemístění potřebujeme znát původní pozici. Dnešní pozice Vektor přemístění Původní pozice

Vektor přemístění délka přemístění [cm, m, km] směr [azimut, sklon] smysl [světová strana]

Přemístění smykem podél zlomu

Geologické příklady translace

Rychlostní pole Zhang et al., 2004

Trajektorie Trajektorie je dráha, kterou opisuje částice v průběhu deformace Dnešní pozice Trajektorie Původní pozice

ROTACE osa rotace [směr a sklon] smysl rotace velikost rotace [ve stupních]

Geologické příklady rotace rotace na listrickém normálním zlomu rotovaný granát v metamorfované hornině

Vlastní deformace (distorze, dilatace) STRAIN Základní termíny charakterizující vlastní deformaci Kontinuální Nekontinuální Homogenní Heterogenní Koaxiální Nekoaxiální

Kontinuálníé deformace Vlastnosti deformace se mění plynule bez skokovitých změn Vrásy jsou kontinuální struktury

Nekontinuální deformace Vlastnosti deformace se prudce mění podél diskrétních povrchů Zlomy jsou nekontinuální struktury

Homogenní deformace Vlastnosti deformace jsou identické ve všech místech. Každá část horniny je deformována stejně. Přímky zůstávají přímkami Rovnoběžky zůstávají rovnoběžkami Mat.: Lineární transformace

Heterogenní deformace Typ a míra deformace se liší v různých místech. Každá část horniny je deformována různě. Mat.: Nelineární transformace

Heterogenní deformace homogenní (c,d) a nehomogenní (a,b) deformace Typ deformace závisí na měřítku! roviny a přímky zůstávají rovinami a přímkami i po deformaci roviny a přímky se ohýbají nebo dokonce lámou

Původně Po deformaci Příklad geologické deformace

Koaxiální a nekoaxiální deformace Jednoduchý střih rotační, nekoaxiální deformace Čistý střih nerotační, koaxiální deformace 1 2

Míry deformace Tři základní typy měření míry deformace Změny délek Změny úhlů Změny objemu

Popis změny délek úseček Elongace e, Protažení S (Ramsay, 1967; Means, 1976). Úsečka o původní délce (l0) = 5cm je během deformace protažena a nabývá konečné délky (lf) = 8cm. Změna délky ( l = 3cm). Velikost protažení elongace je charakterizována v jednotkách změny délky: Hodnota 0.6 elongace e odpovídá 60% protažení úsečky o délce 5 cm. Procenta protažení nebo zkrácení jsou určena násobením hodnoty e 100%.

Popis změny délek úseček Úsečka o původní délce l0 = 5 cm je během deformace protažena a nabývá délky lf = 8 cm. Změna délky ( l = 3cm). Elongace e, Protažení S (Ramsay, 1967; Means, 1976).

Homogenní deformace význam e a S a procentuální elongace Tento vztah musí platit pro jakoukoliv úsečku v homogenně deformovaném tělese, kde e = 0.6 a S = 1.6. Například úsečka o délce 3 cm bude protažena na 4.8 cm. Procentuální protažení či zkrácení je získáno vynásobením 100% (S 1.0)

Elongace z měření belemnitů měřil Albert Heim už v 19. století % protažení = e x 100 = 126% % protažení = (S-1) x 100 = 126%

Hodnoty jichž může nabývat e a S e = (-1, nekonečno) S= (0, nekonečno)

Míry deformace elongace (relatívní prodloužení) e = (l - lo)/lo e = 100 (l - lo)/lo protažení (stretch) S = l/lo = 1 + e kvadratická elongace λ = S2 = (1 + e)2 střih γ = tan ψ dilatace = (V - Vo)/Vo inkrementální deformace ει = dl/l přirozená (logaritmická) deformace ε = dl/l = ln S [%]

Kouzlo deformace původní stav svislá elipsa se mění v kruh, kruh se mění v elipsu existují jen elipsy

Deformační elipsa a reciproká elipsa působí-li na kruh o jednotkovém poloměru homogenní deformace, vznikne z něj elipsa, zvaná deformační elipsa. Ve směrech jejích os jsou největší a nejmenší elongace. Tyto směry se označují jako hlavní směry. Délky poloos odpovídají maximálnímu a minimálnímu prodloužení. hlavní prodloužení S1>S2>S3 hlavní kvadr. elongace λ1 >λ2 >λ3 reciproká kvadratická elongace λ = 1/λ Naopak z před deformační elipsy může vzniknout po deformaci kruh. Takováto elipsa se nazývá reciproká elipsa.

Střižná deformace

Úhlový střih: změna úhlů mezi liniemi K vyjádření úhlového střihu podél linie A je nutné znát úsečku, jež byla původně (v nedeformovaném stavu) kolmá k linii A (line B na obrázku). Úhlový střih je určen odklonem linie B od směru kolmého k linii A (v deformovaném stavu).

Pozitivní a negativní rotace Původní referenční kružnice se mění na elipsy. Původně kolmé úsečky změnily délku i úhel. Úhlový střih podél jakékoliv úsečky může být určen pomocí původně kolmé linie. Potom je možné měřit změnu úhlu. Ve směru hodinových ručiček je rotace kladná!

Střih v životě a v geologii Úhlový střih ve směru LL' Úhlový střih ve směru WW'

Charakteristika změny S a střižné deformace linií

Transformace souřadnic Rotace Prodloužení = čistý střih Úhlový střih = jednoduchý střih a) podél x b) podél y

Superpozice deformací Pořadí působení dílčích deformací ovlivňuje konečnou deformaci. Pořadí deformace není zaměnitelné. Dvě deformace: Jednoduchý střih, ψ = 45º Čistý střih, ex = 1 Čistý střih, ex = 1 Jednoduchý střih, ψ = 45º

Superpozice deformací Stejné pravidlo platí i pro rotace 1. Rotace = 45º 1. Protažení = 2 2. Protažení = 2 2. Rotace = 45º

Deformace ve třech rozměrech V praxi studujeme několik 2D řezů z kterých rekonstruujeme 3D deformační elipsoid

Kvantitativní deformační analýza Kvantifikace deformace zaznamenané ve studovaných horninách Analýza původně kruhových/kulových objektů Analýza původně eliptických/elipsoidních objektů Rf/phi Metody založené na změnách úhlů Wellmannova metoda, Wettsteinovy rovnice Metody střed-střed Fryova metoda

Analýza původně kruhových/kulových objektů a = 1.3 cm, b = 1.1 cm, r = poloměr kružnice

Eliptické objekty Při dokumentaci eliptických objektů měříme osní poměr Rf a úhel phi od referenční linie

Deformace eliptických objektů 1 Původní zelená Nová: modrá Rf=3/2 phirf=90 Ri=2, Phi=0, Rs=3, phirs=90

Deformace eliptických objektů 2 Původní zelená Nová: modrá Rf=3/2 phirf=0 Ri=3, phi=0, Rs=2, phirs=90

Deformace eliptických objektů 3 Původní zelená Nová: modrá Rf=3*2=6 phirf=90 Ri=2, phi=90, Rs=3, phirs=90

Deformace eliptických objektů 4 Původní zelená Nová: modrá Rf>3/2 Rf<6 phirf=>30 phirf=<90 Ri=2, Phi=30, Rs=3, phirs=90

Metoda Rf-phi Ri=4, Rs=2, phi-různé F=180

Metoda Rf-phi Ri=2, Rs=4, phi-různé F<90

Metoda Rf-phi Ri=různé, Rs=4, phi=30

Metoda Rf-phi Ri=1-4, Rs=2, phi=různé

Metoda Rf-phi Ri=1-2, Rs=4, phi=různé

Použití Rf/phi metody

Použití Rf/phi metody

Wellmannova metoda Rs=1.3 Phi=-15

Fryova metoda

Wettsteinova rovnice čistý střih

Wettsteinova rovnice jednoduchý střih

Deformační elipsa a deformační elipsoid Roviny deformace osy deformace

Flinnův K graf

Základní charakteristiky Flinnova grafu Definice L, LS, S staveb ve Flinnově grafu a jejich kvantifikace pomocí k,k a d,d parametrů