Splajny a metoda nejmenších tverc

Podobné dokumenty
Pravdpodobnost výskytu náhodné veliiny na njakém intervalu urujeme na základ tchto vztah: f(x)

Prbh funkce Jaroslav Reichl, 2006

DUM. Databáze - úvod

Polynomy a interpolace text neobsahuje přesné matematické definice, pouze jejich vysvětlení

Interpolace pomocí splajnu

f(x) = ax + b mocnin (čili čtverců, odtud název metody) odchylek proložených hodnot od naměřených hodnot byl co (ax i + b y i ) 2 2(ax i + b y i ).

IMPORT DAT Z TABULEK MICROSOFT EXCEL

Instalace multiimportu

íslo ryze periodické íslice /skupina íslic ), která se opakuje nazýváme perioda. V našem p ípad je perioda íslice 6.

POPIS TESTOVACÍHO PROSTEDÍ 1 ZÁLOŽKA PARSER

III. CVIENÍ ZE STATISTIKY

Pídavný modul rozvaha lze vyvolat z hlavní nabídky po stisku tlaítka Výkazy / pídavné moduly.

VYTVÁENÍ VÝBROVÝCH DOTAZ

3 NÁHODNÁ VELIINA. as ke studiu kapitoly: 80 minut. Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umt

Každý datový objekt Pythonu má minimáln ti vlastnosti. Identitu, datový typ a hodnotu.

Píkazy pro kreslení.

PRŮBĚH FUNKCE JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ

EXPORT DAT TABULEK V MÍŽKÁCH HROMADNÉHO PROHLÍŽENÍ

DRUHY ROVNOBŽNÍK A JEJICH VLASTNOSTI 1 HODINA

PÍRUKA A NÁVODY PRO ÚELY: - RUTINNÍ PRÁCE S DATY

Základy numerické matematiky. Interpolace a aproximace funkcí

Aproximace a interpolace

Základní pojmy klasického sudoku hlavolamu. Techniky odkrývání bunk. Technika Naked Single. Technika Hidden Single

Dlitel, násobek Znak dlitelnosti Prvoíslo, íslo složené, rozklad na prvoinitele Nejvtší spolený dlitel, nejmenší spolený násobek

Rzné algoritmy mají rznou složitost

Obsah Úvod...2 Slovníek pojm Popis instalace...3 Nároky na hardware a software...3 Instalace a spouštní...3 Vstupní soubory

výsledek 2209 y (5) (x) y (4) (x) y (3) (x) 7y (x) 20y (x) 12y(x) (horní indexy značí derivaci) pro 1. y(x) = sin2x 2. y(x) = cos2x 3.

Cykly Intermezzo. FOR cyklus

Interpolace, aproximace

2. M ení t ecích ztrát na vodní trati

1. Exponenciální rst Spojitý pípad. Rstový zákon je vyjáden diferenciální rovnicí

Interpolace Lagrangeovy polynomy. 29. října 2012

Správa obsahu ízené dokumentace v aplikaci SPM Vema

Univerzální ovlada LP20 DÁLKOVÝ OVLADA S MOŽNOSTÍ UENÍ SE OD PVODNÍCH OVLADA

Ovení zákonitostí radioaktivních pemn

MATEMATIKA I - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

Efektivní hodnota proudu a nap tí

= = 25

DERIVACE FUKNCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Aproximace funkcí. x je systém m 1 jednoduchých, LN a dostatečně hladkých funkcí. x c m. g 1. g m. a 1. x a 2. x 2 a k. x k b 1. x b 2.

LABORATORNÍ CVIENÍ Stední prmyslová škola elektrotechnická

2. PÍKLAD DÍLÍ ÁSTI SOUSTAVY - DÍLÍ ÁST SDÍLENÍ TEPLA

Ro!ní záv"rka KALKUL1

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

NURBS REPREZENTACE KŘIVEK V MAPLE

! " # $ % # & ' ( ) * + ), -

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Lineární a polynomická regrese, interpolace, hledání v tabulce

Numerická matematika Písemky

Metoda nejmenších čtverců Michal Čihák 26. listopadu 2012

5. Interpolace a aproximace funkcí

9. Kombinatorika, pravd podobnost a statistika

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

GYMNÁZIUM CHEB. SEMINÁRNÍ PRÁCE Grafy funkcí sbírka ešených úloh. Radek HÁJEK, 8.A Radka JIROUŠKOVÁ, 8.A Cheb, 2006 Petr NEJTEK, 8.

Datový typ POLE. Jednorozmrné pole - vektor

Numerické řešení diferenciálních rovnic

Aproximace funkcí. Numerické metody 6. května FJFI ČVUT v Praze

NMAF 051, ZS Zkoušková písemná práce 17. února ( sin (π 2 arctann) lim + 3. n 2. π 2arctan n. = lim + 3.

Promnné. [citováno z

GYMNÁZIUM CHEB SEMINÁRNÍ PRÁCE

Diferenciální počet funkcí jedné reálné proměnné LOKÁLNÍ A GLOBÁLNÍ EXTRÉMY FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ LOKÁLNÍ EXTRÉMY

1 Sémantika a její vztah k syntaxi

Digitální pekreslení leteckého snímku

Jednotlivé mezivýsledky, získané v prbhu analýzy rozptylu, jsou prbžn a systematicky zaznamenávány v tabulce ANOVA. Prmrný tverec. volnosti SS B.

Efektivní uení. Žádná zpráva dobrá zpráva. (Structured training) Schopnost pracovat nezávisí od IQ. Marc Gold

1 VERZE DOKUMENTU VERZE SOFTWARE ZÁKLADNÍ POPIS ZÁKLADNÍ P EHLED HYDRAULICKÝCH SCHÉMAT HYDRAULICKÁ SCHÉMATA...

Funkce kotangens. cotgα = = Zopakuj všechny části předchozí kapitoly pro funkci kotangens. B a

od A až do Z

Definice derivace v bodě

Funkce kotangens

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE X. Aproximace křivek Numerické vyhlazování

Interpolace, ortogonální polynomy, Gaussova kvadratura

NMAF 051, ZS Zkoušková písemná práce 4. února 2009

Funkce a limita. Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

1) íselný výraz. 8. roník Algebraické výrazy. Algebraické výrazy výrazy s promnnou

1. Blok Bloky a hladiny Barva a typ čáry v blocích 2. Vytvoření bloku příkaz BLOK [BLOCK]

KINEMATICKÁ GEOMETRIE V ROVIN

METODY OCEOVÁNÍ PODNIKU DEFINICE PODNIKU. Obchodní zákoník 5:

1.1 Příklad z ekonomického prostředí 1

R O V N O B Ž N Í K (2 HODINY)

y = 1/(x 3) - 1 x D(f) = R D(f) = R\{3} D(f) = R H(f) = ( ; 2 H(f) = R\{ 1} H(f) = R +

( ) ( ) 2 2 B A B A ( ) ( ) ( ) B A B A B A

Křivky a plochy technické praxe

Regresní a korelační analýza

Regresní a korelační analýza

M N O Ž I N Y B O D D A N É V L A S T N O S T I V R O V I N 3 HODINY

Téma je podrobně zpracováno ve skriptech [1], kapitola

L I C H O B Ž N Í K (2 HODINY) ? Co to vlastn lichobžník je? Podívej se napíklad na následující obrázky:

Označení derivace čárkami, resp. římskými číslicemi, volíme při nižším řádu derivace, jinak užíváme horní index v závorce f (5), f (6),... x c g (x).

APROXIMACE FUNKCÍ. Jedním ze základních úkolů numerických metod matematické analýzy je studium aproximací

Prezentaní program PowerPoint

Bézierovy křivky Bohumír Bastl KMA/GPM Geometrické a počítačové modelování Bézierovy křivky GPM 1 / 26

1 L Hospitalovo pravidlo

1. Chyby vstupních dat metody převedení úlohy na numerickou (řád použité metody) zaokrouhlovací reprezentace čísel v počítači

Ukázka závěrečného testu

Pokud data zadáme přes "Commands" okno: SDF1$X1<-c(1:15) //vytvoření řady čísel od 1 do 15 SDF1$Y1<-c(1.5,3,4.5,5,6,8,9,11,13,14,15,16,18.

Zápis 1 o posouzení a hodnocení nabídek

Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

VYSOKÉ UENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ ALEŠ DRÁB HYDROINFORMATIKA I MODUL M03 ÚVOD DO MATLAB

IV. CVIENÍ ZE STATISTIKY

Transkript:

Splajny a metoda nejmenších tverc 1. píklad a) Najdte pirozený kubický splajn pro funkci na intervalu Za uzly zvolte body Na interpolaci pomocí kubického splajnu použijeme píkaz Spline(ydata,, endpts). Do endpts se vkládají okrajové podmínky: Pokud do nich nic nevložíme, je intern nastaveno endpoints=natural, tj. pedpokládáme, že hodnoty druhých derivací v krajních bodech intervalu restart: with(curvefitting): f:=->10*/(+1); data1:=[[0,f(0)],[1,f(1)],[3,f(3)],[,f()]]; (1.1.1) (1.1.) S1:=Spline(data1,); (1.1.3) b) Pro danou funkci a uzlové body najdte úplný kubický splajn s okrajovými podmínkami Pokud vložíme endpoints=, což jsou bu hodnoty prvních derivací v krajních bodech intervalu, nebo njaké jejich pedem dané aproimace, pak získáme úplný kubický splajn. Protože máme funkci f definovanou v závislosti na, použijeme pro výpoet derivace symbol Pokud budeme chtít pímo hodnotu derivace v uzlovém bod, užijeme píkaz D(f); S:=Spline(data1,,endpoints=[D(f)(0),D(f)()]); (1.1.)

(1.1.5) c) Danou funkci, oba splajny i uzlové body zobrazte do jednoho obrázku. plot([f(),s1,s,data1],=0..,style=[line,line,line, point],color=[red,green,blue,red],symbolsize=0,symbol= solidcircle,thickness=); 8 7 5 3 1 0 0 1 3 d) Vypotte první, druhou a tetí derivaci pirozeného kubického splajnu. Pro získání derivací daného splajnu, je z nj poteba udlat funkci, k emuž použijeme píkaz unnaply. S:=unapply(S1,); (1.1.)

D(S)();(D@@)(S)();(D@@3)(S)(); (1.1.7) e) Do jednoho obrázku rznými barvami grafy pirozeného kubického splajnu a grafy jeho první, druhé a tetí derivace Poznámka: Vykreslení grafu tetí derivace funguje pouze tehdy, když poítáme v racionálních íslech, ne v reálných. Jinak Maple není schopen rozhodnout v píkazu pieciwise, kde jsou body nespojitosti, a hlásí chybu. Pokud tedy chceme tetí derivaci nakreslit, musíme všechna vstupní data zadat jako racionální ísla, tedy nap. místo. plot([s(),d(s)(),(d@@)(s)(),(d@@3)(s)()],=0..,color= [cyan,green,blue,red],thickness=,discont=true);

8 0 1 3. píklad Je dána funkce a) Vypotte funkní hodnoty v bodech = -5, -,...,, 5. restart; with(curvefitting): f:=->1/(^+1); (1..1) data:=[seq([i,f(i)], i=-5..5)]; (1..) b) Tmito body proložte Lagrangev interpolaní polynom a pirozený kubický splajn. Poznámka: Pokud zadáme endpoints=notaknot, získáme splajn splující podmínku, že

je spojitá v bodech a. Pokud zadáme endpoints=periodic, získáme periodický kubický splajn, pro který platí, že hodnoty prvních a druhých derivací v poátením a koncovém bod intervalu jsou si rovny, tzn. v našem pípad musí být L:=PolynomialInterpolation(data,,form=Lagrange); (1..3) epand(%); S3:=Spline(data,); (1..) (1..5)

c) Do jednoho obrázku zakreslete hodnoty v bodech = -5, -,...,, 5, funkci a pirozený kubický splajn. plot([f(),l,s3,data],=-5..5,color=[black,blue,green, red],style=[line,line,line,point],symbol=solidcircle, symbolsize=0); (1..5)

1 0 d) Srovnejte náhradu funkce Lagrangeovým polynomem a pirozeným kubickým splajnem. Lagrangev interpolaní polynom kopíruje prbh funkce velmi špatn, zatímco pirozený kubický splajn s ní tém splývá. 3. píklad Funkce f je zadána tabulkou namených hodnot.5 3 3.5 5 5.5.5 7 y 0.7.1 3..3 5.3 5.8.5 5.8. 5. a) Aproimujte ji metodou nejmenších tverc algebraickým polynomem 1.,. a 3. stupn. Použijte píkaz LeastSquares z balíku CurveFitting. restart; with(curvefitting): data3:=[[,0.7],[.5,.1],[3,3.],[3.5,.3],[,5.3],[5, 5.8],[5.5,.5],[,5.8],[.5,.],[7,5.]]; (1.3.1)

L1:=LeastSquares(data3,); L:=LeastSquares(data3,,curve=a*^+b*+c); L3:=LeastSquares(data3,,curve=a*^3+b*^+c*+d); (1.3.) (1.3.3) (1.3.) b) Do jednoho obrázku zakreslete data z tabulky a všechny aproimace. plot([data3,l1,l,l3],=..7,color=[red,blue,black,green], style=[point,line,line,line],symbol=solidcircle,symbolsize= 15,thickness=3); 5 3 1 3 5 7 c) Srovnejte chybu, které se dopouštíme pi aproimaci funkce f metodou nejmenších tverc algebraickým polynomem 1.,. a 3. stupn. Použijte píkaz LeastSquaresPlot z balíku Student[LinearAlgebra]. Balíek Student[LinearAlgebra] obsahuje píkaz LeastSquaresPlot, který umožuje znázornit i odchylky. V pípad, že nastavíme infolevel[student[linearalgebra]] := 1, získáme krom

obrázku s vyznaenými odchylkami i celkovou chybu metodou nejmenších tverc (souet ploch tverek) a maimální chybu (délku strany nejvtšího tvereku). with(student[linearalgebra]): infolevel[student[linearalgebra]] := 1: LeastSquaresPlot(data3,aes=boed); Fitting curve:.955+.955* Least squares error:.9 Maimum error: 1.51 8 The Linear Least Squares Fit of 10 Points 7 5 3 1 3 5 7 8 Informace, které lze vyíst z modrého tetu: 1. kivka, která je daty proložena ve smyslu metody nejmenších tverc,. celková chyba metodou nejmenších tverc (souet ploch tverek), 3. maimální chyba (délka strany nejvtšího tvereku). LeastSquaresPlot(data3,[,y],curve=a*^+b*+c,aes=boed); Fitting curve: -7.013+.70*-.17*^ Least squares error:.39 Maimum error:.3770

The Least Squares Fit of 10 Points of the Curve a*^+b*+c 5 y 3 1 3 5 7 LeastSquaresPlot(data3,[,y],curve=a*^3+b*^+c*+d,aes= boed); Fitting curve: -7.7+5.9*-.535*^+.93e-*^3 Least squares error:.3 Maimum error:.3

The Least Squares Fit of 10 Points of the Curve a*^3+b*^+c*+d 5 y 3 1 3 5 7 Aproimace metodou nejmenších tverc lineárním polynomem s chybou.9 není vhodná, zatímco aproimace polynomem. a 3. stupn jsou vhodné a mají tém stejnou chybu 0.39, resp. 0.3.. píklad Metodou nejmenších tverc vyrovnejte data uložená v souboru data0.tt polynomem. stupn. Pak nakreslete do jednoho obrázku data a polynom. Použijte píkaz LeastSquares z balíku CurveFitting. asto je poteba naíst data z eterního souboru. To lze udlat nkolika zpsoby. Jméno souboru se zadává jako etzec, tj. je uzaveno do dvojitých uvozovek. Je-li soubor v aktuálním adresái, staí zadat jeho jméno, tj. nap. "data1.tt" nebo ".\\data0.tt". Je-li v podadresái data daného adresáe, mžeme použít ".\\data\\data0.tt". Obecn se musí zadat celá cesta, nap. "d:\\uzivatel\\data\\data0.tt". Pedpokládáme, že soubor obsahuje íselné údaje uložené po ádcích. Píkazem readdata zadáváme jméno souboru a poet sloupc. Data jsou uložena do seznamu (je-li sloupec jeden) nebo do seznamu seznam (je-li sloupc víc). data0:=readdata("c:\\users\\potucekr\\desktop\\výuka 013

-15\\VÝUKA 015-1-LS\\M\\LC\\DATA\\data0.tt",); (1..1) with(curvefitting): L:=LeastSquares(data0,,curve=a*^+b*^3+c*^+d*+e); (1..) plot([data0,l],=1...9,color=[red,blue],style=[point, line],symbol=solidcircle,symbolsize=15,thickness=); 1 10 8 0