pûvodní práce p fi e h l e d

Transkript

1 pûvodní práce p fi e h l e d STUDIUM MUTACÍ A POLYMORFISMÒ DIHYDROPYRIMIDINDEHYDROGENÁZY (DPD) V PREDIKCI TOXICITY SPOJENÉ S PODÁNÍM FLUOROPYRIMIDINÒ ANALYSIS OF MUTATIONS AND POLYMORPHISMS OF DIHYDROPYRIMIDINE DEHYDROGENASE (DPD) IN PREDICTION OF TOXICITY CAUSED BY FLOUROPYRIMIDINES KLEIBLOVÁ P. 1,2, FIDLEROVÁ J 2,3, BÍLEK M. 4, SPRINGER D. 5, NOVOTN J. 3, KLEIBL Z. 2 1 GYNEKOLOGICKO-PORODNICKÁ KLINIKA VFN A 1. LF UK, 2 ÚSTAV BIOCHEMIE A EXPERIMENTÁLNÍ ONKOLOGIE 1. LF UK, 3 ONKOLOGICKÁ KLINIKA VFN A 1. LF UK, 4 ÚSTAV SOUDNÍHO LÉKA STVÍ 1. LF UK, 5 ÚSTAV KLINICKÉ BIOCHEMIE A LABORATORNÍ DIAGNOSTIKY VFN A 1. LF UK Souhrn V chodisko: ZávaÏná toxicita po podání 5-fluorouracilu (5FU) a jeho derivátû je pravdûpodobnû zpûsobena poruchou enzymû katabolické cesty jejich metabolizmu. Zásadní v znam pfiináleïí dihydropyrimidindehydrogenáze (DPD), klíãovému enzymu urãujícímu rychlost degradace 5FU. Metody: Provedli jsme mutaãní anal zu kódující sekvence genu pro DPD (DPYD) pomocí sekvenování cdna u 31 pacientû s projevy závaïné toxicity po aplikaci fluoropyrimidinû (Grade III-IV, NCIC CTC). Nalezené genetické varianty jsme vy etfiili ve vzorcích 21 nemocn ch s dobrou tolerancí léãby 5FU a jeho deriváty (Grade 0-I; NCIC CTC) a v panelu vzorkû neselektované nenádorové populace pomocí DHPLC anal zy. V sledky: Celkem bylo charakterizováno 8 typû genetick ch alterací - jedna sestfiihová mutace, 6 missense variant a jedna tichá mutace. S v jimkou mutace IVS14+1G>A (exon 14del) nalezené u 1/31 pacientû s toxicitou a novû charakterizované alterace c.187a>g (K63E) nebyl nalezen rozdíl v poãtu a zastoupení jednotliv ch mutací mezi skupinou pacientû s toxicitou a bez toxicity. Populaãní screening nalezen ch mutací a polymorfismû prokázal podobné zastoupení ãetnosti genetick ch alterací, jako u obou kohort léãen ch pacientû. Závûry: Pfies vysok poãet nalezen ch genetick ch alterací v genu DPYD tyto nevysvûtlují vznik toxicity po podání fluoropyrimidinû. Proto samotná mutaãní anal za DPYD zatím není vhodn m klinicky pouïiteln m testem pro predikci toxicity. Klíãová slova: DPD, DPYD, 5-fluorouracil, toxicita. Summary Backgrounds: Development of serious toxicity during treatment with 5-fluorouracil (5FU) and its derivates is probably caused by impaired metabolic activities of the fluoropyrimidines catabolic enzymes. The crucial role in this pathway is played by rate-limiting enzyme dihydropyrimidine dehydrogenase (DPD). Methods: We performed a mutation analysis in 31 patients with serious toxicity (Grade III-IV, NCIC CTC) following flouropyrimidine treatment, based on sequencing of cdna derived from DPD mrna. The characterized genetic alterations were screened via DHPLC analysis in a cohort of 21 patients with good fluoropyrimidine treatment tolerance (Grade 0-I; NCIC CTC) and in a panel of unselected population controls. Results: We detected 8 different sequence variants one splicing, 6 missense and one silent mutation. Except for the IVS14+1G>A (exon 14del) mutation found in 1/31 toxicity patients, and the newly characterized unclassified alteration c.187a>g (K63E), we have failed to find differences in frequency and type of mutations between fluoropyrimidine-treated patients with vs. without toxicity. Conclusion: Despite the high number of genetic alterations found in the DPYD gene we conclude that these could not explain the development of fluoropyrimidines toxicity in our population. Therefore, we think that currently the mutation analysis itself is not a predictive test for clinical assessment of patients at risk of 5FU toxicity development. Keywords: DPD, DPYD, 5-fluorouracil, toxicity. Úvod Fluoropyrimidiny napfi. 5-fluorouracil (5FU) a jeho derivát fluoropyrimidinkarbamát (kapecitabin) - patfií mezi ãasto pouïívaná protinádorová léãiva. Roãnû jsou jimi léãeny tisíce nemocn ch, obvykle s ãast mi malignitami - karcinomy trávicího traktu, nádory v oblasti hlavy a krku nebo karcinomem prsu. Pfies nespornou terapeutickou úãinnost fluoropyrimidinû se u pfiibliïnû 5-15% léãen ch pacientû setkáváme s projevy závaïné lékové toxicity, a pfiibliïnû 1% pacientû umírá na komplikace spojené s léãbou tûmito preparáty (1). Obzvlá tû tragická b vají úmrtí nemocn ch, ktefií jsou léãeni v adjuvantních reïimech v kompletní remi- KLINICKÁ ONKOLOGIE 20 2/

2 si bez projevû nádorového onemocnûní. Vedlej í úãinky léãby jsou závaïn m klinick m problémem. V USA tvofií ãtvrtou nejãastûj í pfiíãinu úmrtí, po kardiovaskulárních onemocnûních, nádorov ch onemocnûních a cerebrovaskulárních komplikacích (2). Mechanizmus pûsobení fluoropyrimidinû je zaloïen na jejich pfiemûnû ve fluorované nukleotidy resp. deoxynukleotidy v cílov ch buàkách. Nejv znamnûj í úãinky jsou pfiipisovány inhibici tymidylátsyntázy 5-fluorodeoxyuridin-5 -monofosfátem. Inhibice tohoto enzymu vede k depleci tymidin-5 -monofosfátu, coï se projeví zástavou syntézy de novo vznikající DNA v dûlících se buàkách. Kromû tohoto úãinku v ak fluoropyrimidinové nukleotidy interferují i pfiímo se syntézou DNA; jejich inkorporace do fietûzce DNA zpûsobuje inhibici elongace s následnou fragmentací fietûzce. Inkorporace 5-fluoruridin-5 -trifosfátu do RNA vede k závaïn m po kozením v syntéze RNA, negativnû ovlivàuje její stabilitu a maturaci. Za pfiíãinu fatálních komplikací léãby fluoropyrimidiny se povaïuje vrozená porucha metabolizmu 5FU nebo jeho derivátû. Za normálních okolností je 85% podaného 5FU degradováno v katabolické cestû a pouze 15% podstupuje pfiemûnu na biologicky (a terapeuticky) aktivní metabolity. Kritické místo katabolické cesty fluoropyrimidinû je iniciální hydrogenace enzymem dihydropyrimidindehydrogenázou (DPD resp. DPYD; EC ). Vznikající fluoro-5,6-dihydrouracil je následnû degradován dihydropyrimidinázou (DPYS; EC ) na fluoro-β-ureidopropionát a vyluãován ve formû fluoro-β-alaninu (3). SníÏení aktivity DPD, vlivem vrozené mutace genu ãi díky pouïití inhibitorû, vede ke zv ení biologické dostupnosti farmakologicky aktivních metabolitû fluoropyrimidinû, pûsobících nadprahov m efektem na fiadu, pfiedev ím mitogennû aktivních, nenádorov ch tkání. V sledkem tohoto pûsobení je rozvoj toxick ch symptomû charakterizovan ch pfiedev ím mukositidou, prûjmy a neutropenií (4). Vztah mezi inhibicí DPD a rozvojem toxick ch symptomû po podání fluoropyrimidinû vypl vá jak z farmakokinetick ch studií in vitro a na zvífiecím modelu, tak z klinické zku enosti z letálních komplikací, kdy pacientûm léãen m 5FU bylo aplikováno virostatikum sorivudin - metabolizované na bromvinyluracil - potentní inhibitor DPD (5,6). Gen pro DPD (oznaãovan jako DPYD, OMIM ) se nachází v oblasti 1q22, kde zabírá úsek 950 kbp. Kódující sekvence (3078 bp) je rozprostfiena po celé délce genu v 23 exonech. DPD je cytosolov, ubikvitnû exprimovan enzym. Od konce 90. let je v zahraniãí problematika DPD intenzivnû studována. Doposud bylo nalezeno pfies 40 alterací sekvence DPYD u pacientû se závaïnou toxicitou po podání fluoropyrimidinû. Z toho 7 mutací (M166V, M182K, V335L, I560S, A777S, D949V a IVS 14+1G>A) je povaïováno za patogenní mutace, které se podílejí na rozvoji toxicity po podání 5FU (7). V nedávné dobû byla charakterizována krystalografická struktura praseãího enzymu DPD, kter vykazuje v znamnou homologii s lidsk m proteinem (8). V pfiirozené podobû se DPD vyskytuje jako homodimer s podjednotkami o 111kDa. Charakterizace 3D proteinové struktury DPD umoïnila ozfiejmení dopadû fiady mutací a polymorfismû v DPYD (které obvykle mají charakter missense mutací) na zmûny ve struktufie proteinu (9,10). Intenzivnû je studována exprese genu DPYD. ada studií prokázala, Ïe u pacientû s toxicitou 5FU se ãasto setkáváme se sníïenou expresí enzymu (11). Tento závûr v ak nelze pfiijmout zcela. Z více neï 20 prací studujících v znam exprese DPD na úrovni mrna nebo proteinu vypl vají rozporuplné v sledky pfii studiu jednotliv ch populací pacientû (12). Epigenetická inaktivace DPYD na úrovni hypermetylací promotorov ch sekvencí genu byla doposud studována pouze ojedinûle (13,14,15). Noguchi et al. prokázali negativní vliv hypermetylací promotorové sekvence na expresi DPD in vitro (14). Studium enzymatické aktivity DPD je pomûrnû komplikované. Z jeho v sledkû vypl vá, Ïe heterozygotiãtí nosiãi nejãastûj í patogenní západoevropské alely zpûsobující v padek exonu 14 (DPYD*IVS 14+1G>A) mají 2,5x sní- Ïenou clearance 5FU. U homozygotû je clearance desetinásobnû niï í ve srovnání s nosiãi nemutované (wt) formy genu. Testy enzymatické aktivity mutantních forem v bakteriálních buàkách bohuïel neodráïejí skuteãnou aktivitu DPD v lidsk ch tkáních (16). V souãasné dobû není dostupn vhodn a pfiesn test aktivity DPD, uplatniteln v klinické praxi. Mutaãní anal za genu pro DPYS, kódující dal í enzym katabolické cesty pfiemûny pyrimidinû, je provádûna pouze ojedinûle (17). Expresní vzorec tohoto enzymu u pacientû s v skytem toxicity popsán nebyl. Cíl studie Cílem na í studie byla charakterizace mutací a polymorfismû v genu DPYD u populací pacientû s/bez závaïné toxicity po podání fluoropyrimidinû a charakterizace neselektované populace z hlediska genotypu se zamûfiením na nalezené varianty DPYD. Metody Na základû v skytu závaïné toxicity byli o etfiujícím lékafiem vybráni pacienti pro molekulárnû genetické vy etfiení. Pacienti vstupující do studie vyjádfií svûj souhlas s vy etfiením na základû informovaného souhlasu schváleného etickou komisí. Údaje o pacientech (popis toxické reakce, schéma léãby, patologicko-anatomické a klinické údaje o onkologickém onemocnûní) byly referovány pomocí elektronického rozhraní ( (18). Provedli jsme mutaãní anal zu kódující sekvence DPYD pomocí sekvenování cdna u 31 pacientû s projevy závaïné toxicity po aplikaci fluoropyrimidinû (Grade III-IV, NCIC CTC). Genetick materiál neselektované nenádorové populace a pacientû s dobrou tolerancí léãby 5FU (Grade 0-I, NCIC CTC) pochází z DNA banky pracovi tû. Izolace genetického materiálu (DNA a celkové RNA) z periferní krve byla provedena standardními postupy. Celková RNA, preservovaná pomocí PAXGene odbûrov ch vakuov ch zkumavek (Qiagen) byla izolována dle protokolu v robce. Komplementární cdna byla z celkové DNA pfiipravena pomocí Superscript III reverzní transkriptázy (Invitrogen) s pouïitím náhodn ch hexanukleotidû (Roche). Pro stanovení zmûn v kódující sekvenci DPD byla u pacientû s toxicitou cdna amplifikována s primery v sedmi, vzájemnû se pfiekr vajících, fragmentech (Tabulka 1). Následnû byly PCR amplikony sekvenovány pomocí automatického sekvenování (ABI310, Applied Biosystems) s vyuïitím BigDye ver.3.1 (Applied Biosystems). 216 KLINICKÁ ONKOLOGIE 20 2/2007

3 Nalezené mutace byly potvrzeny sekvenováním z genomové DNA. Pro zji tûní frekvence nalezen ch alterací u pacientû léãen ch 5FU a jeho deriváty bez známek toxicity a v obecné nenádorové populaci byla provedena anal za PCR amplikonû exonû obsahujících mutace/polymorfismy pomocí denaturaãní vysokotlaké kapalinové chromatografie (DHPLC) systému WAVE (Transgenomic; Tabulka 2). Tabulka ã.1.: Primery a podmínky amplifikace z cdna pfiekr vajících se fragmentû kódující sekvence DPD. Stejné primery byly pouïity pro oboustranné sekvenování. Primer Sekvence Amplikon TA MgCl2 (bp) ( C) (mm) DPD1 5 -TTG AGG ACG CAA GGA GGG TTT G-3 DPD2 5 -TAA TGG GTC CCT CTT CAG TGG C ,0 DPD3 5 -ACC CAC TTG GTC TGA CTT GTG G-3 DPD4 5 -ACT GCC TTT GGC TAC AAG TGG C ,5 DPD5 5 -GAT GCC ATC TTC CAA GGC CTG A-3 DPD6 5 -CAC CAC CTG CAA ATA CCC ATG C ,5 DPD7 5 -AAC AGA TGG GGT CTC CCA GAA G-3 DPD8 5 -TCT TGG CAA GTT CCG TCC AGT C ,5 DPD9 5 -ACG GCT GCA TAT TGG TGT CAA AG-3 DPD10 5 -TTC AGC AGA GTC AAT TCC ACC AG ,5 DPD11 5 -TGC TTT GAG AGC TGT GAC CTC C-3 DPD12 5 -GAA ACC CAC CTG CCC ACC ATA A ,5 DPD13 5 -GCA ACG TAG AGC AAG TTG TGG C-3 DPD14 5 -AAG ACA ACT GGC AGT GAA CATC C ,5 Pozn: TA anelaãní teplota primeru Diskuse Zajímav m nálezem na í anal zy byla nejen vysoká ãetnost genetick ch zmûn u pacientû s toxicitou a jejich multiplicita, ale také nízk v skyt delece exonu 14, která je nejãastûj í patogenní zmûnou nacházenou v západoevropské populaci. Je tû pfiekvapivûj ím nálezem je v ak skuteãnost, Ïe s v jimkou této patogenní mutace a námi novû popsané mutace K63E se ãetnosti ostatních alterací v znamnû neli ily ve skupinách pacientû léãen ch 5FU a jeho deriváty s v skytem závaïné toxicity a s dobrou tolerancí léãby. Navíc, provedená populaãní studie prokázala, Ïe ãasto nacházené genetické varianty ve skupinách nemocn ch léãen ch 5FU bez ohledu na rozvoj vedlej ích pfiíznakû jsou zároveà frekventní, a pravdûpodobnû popup Û v p o fi d e n h í l p e dr á c e V sledky Celkem bylo nalezeno 8 typû genetick ch alterací - jedna sestfiihová mutace, 6 missense variant a jedna tichá mutace. Nalezené mutace/polymorfismy byly potvrzeny sekvenováním z genomové DNA. Genetické varianty DPD nalezené ve skupinû nemocn ch s toxicitou jsme analyzovali pomocí DHPLC ve skupinû 21 pacientû s velmi dobrou tolerancí léãby (Grade 0-I; NCIC CTC) a na panelu vzorkû kontrolní nenádorové populace. Celkem jsme diagnostikovali 41 genetick ch alterací ovlivàujících aminokyselinovou sekvenci proteinu ve skupinû 31 pacientû s projevy závaïné toxicity a 29 ve skupinû 21 pacientû bez toxicity Ve skupinû pacientû se závaïnou toxicitou byly dvû zmûny nalezeny u 10 z 31 pacientû (32,3%), a tfii zmûny u 4 z 31 (12,9%) pacientû. Ve skupinû pacientû bez toxicity byla kombinace dvou zmûn charakterizována u 9 z 21 (42,9%) pacientû, a tfií zmûn u 2 z 21 (9,5%) pacientû. Novû jsme rovnûï popsali missense mutaci c.187a>g vedoucí k zámûnû K63E, která se vyskytla pouze u jednoho pacienta se závaïnou toxicitou. Kromû zmiàovan ch zmûn byla nalezena rovnûï tichá mutace c.1896c>t. Provedli jsme populaãní anal zu, abychom zjistili ãetnost nalezen ch genetick ch variant v neselektované populaci. Její v sledky jsou souãástí Tabulky 3. Tabulka ã.2. Podmínky PCR z genomové DNA pro anal zu vybran ch exonû genu DPYD a chromatogramy DHPLC anal zy. T A MgCl 2 T w Exon Primer Sekvence (bp) Chromatogramy a ( C) (mm) ( C) 2 DPYD01 DPYD02 5 -GGT ATG CAT ATT TTT CAT GAG TCC G-3 5 -GTG GCA ATG AAC TCA TTT GTT C ,5 59,2 3 DPYD03 DPYD04 5 -GGT ATG CAT ATT TTT CAT GAG TCC G-3 5 -GTG GCA ATG AAC TCA TTT GTT C ,5 57,0 6 DPYD05 5 -TTT AAC CAT GAC AAT TGA TTT CCC -3 DPYD06 5 -GTT TTG CTC CAT CAT TTC TGA C ,5 57,0 14 DPYD09 DPYD10 5 -CTT TGT CAA AAG GAG ACT CAA TAT C-3 5 -TCA CCA ACT TAT GCC AAT TCT C ,5 57,6 18 DPYD11* 5 -TGA ATG GGT TTT AAC TAT CGT GTC -3 DPYD12* 5 -AAG TGG GCA ACA CCT ACC AG ,5 60,4 Pozn: TA anelaãní teplota primeru, Tw teplota anal zy na DNASep kolonû (DHPLC), a ãervenû (modfie) mutovaná sekvence; edû wt sekvence, * primery z publikace Fischer J. et al. (19) KLINICKÁ ONKOLOGIE 20 2/

4 Tabulka ã.3.: V sledky mutaãní anal zy ve skupinû pacientû s v skytem závaïné toxicity po fluoropyrimidinech, ve skupinû pacientû bez toxicity a u nenádorov ch kontrol [poãet pozitivit/celkov poãet vy etfien ch osob ve skupinû (%)]. Exon 2 Exon 3 Exon 6 Exon 13 Exon 13 Exon 14 Intron 14 Exon 18 Mutace v DPD c.85t>c c.187a>g c.496a>g c. 1601G>A c. 1627A>G c.1896t>c IVS14+1G>A c.2194g>a Zmûna proteinové sekvence C29R K63E M166V S534N I543V - e14 del V732I Charakter genetické zmûny PM M? PM? PM PM PM M PM Pac. s toxicitou 12/31 (38,7) 1/31 (0,3) 14/31 (45,2) 1/31 (3,2) 9/31 (29,0) 4/31 (12,9) 1/31 (3,2) 3/28 (9,7) Pac. bez toxicity 12/21 (57,1) 0/21 (0) 8/21 (38,1) 1/21 (4,8) 6/21 (28,6) NS 0/21 (0) 2/21 (9,5) Kontrolní populace 74/184 (40,2) 0/218 (0) 39/161 (24,2) 4/184 (2,2) 41/184 (22,3) 17/138 (12,3) 1/138 (0,7) 9/136 (6,7) Vysvûtlivky: PM polymorfismus, M mutace, NS nebylo stanoveno laãnû specifické varianty genu DPYD. Jejich ãetnost v znamnû sniïuje pravdûpodobnost, Ïe by se mohlo jednat o patogenní genetické varianty vysvûtlující toxicitu 5FU a jeho derivátû. To se zvlá tû t ká mutace c.496a>g (M166V) v exonu 6, jejíï ãetnost se v znamnû neli í u skupiny pacientû s toxicitou (45,2%) ve srovnání se skupinou pacientû bez známek toxicity (38,1%; test o shodû relativní ãetnosti P=0,3864). V na í populaci má tedy tato genetická zmûna rozhodnû charakter polymorfismu. Z nalezen ch genetick ch variant je pak pravdûpodobnû jediná (a u nás neãastá) delece exonu 14 prokazatelnû patogenní alterací. Námi novû popsaná alterace K63E sice leïí ve funkãnû exponované ãásti proteinu (lysin 63 se nachází v N-terminální oblasti s Fe-S doménami), av ak její pfiím funkãní v znam není jasn. Aãkoliv pro hlub í závûry je nezbytné provést vy etfiení mutací v rozsáhlej í populaci, z dosavadních v sledkû vypl vá, Ïe mutace genu DPYD velmi pravdûpodobnû nejsou jedin m faktorem podílejícím se na vzniku závaïné toxicity po podání 5FU a jeho derivátû. Závûr Pro vypracování vhodného screeningového vy etfiení predikujícího vznik závaïné toxicity po podání 5FU a jeho derivátû je nezbytné charakterizovat nejen spektrum mutaãních zmûn genu DPYD (v znamnû se odli ující od genotypového profilu západoevropské populace) s urãením jejich moïného dopadu na strukturní charakteristiky proteinu DPD, ale rovnûï ãetnost nalezen ch alterací u pacientû bez známek toxicity po podání 5FU a v obecné populaci. Na základû na ich dosavadních v sledkû (limitovan ch poãtem vy etfien ch pacientû) se domníváme, Ïe mutaãní anal za genu DPYD zatím neumoïàuje sama o sobû selekci populace pacientû ohroïen ch vznikem závaïn ch komplikací léãby 5FU. Podûkování Dûkujemei v em na im kolegûm z klinick ch pracovi È za poskytnutí biologického materiálu a klinick ch dat. Tato práce byla podpofiena prostfiedky Bûhu Terryho Foxe 2005 Ligy proti rakovinû Praha a grantem IGA MZ âr 1A/ Literatura 1. Meta-Analysis Group In Cancer: Toxicity of fluorouracil in patients with advanced colorectal cancer: effect of administration schedule and prognostic factors. J Clin Oncol 16, 1998, Lazarou J., Pomeranz B.H., Corey P.N.: Incidence of adverse drug reactions in hospitalized patients: a meta-analysis of prospective studies. JAMA 279, 1998, Omura K.: Clinical implications of dihydropyrimidine dehydrogenase (DPD) activity in 5-FU-based chemotherapy: mutations in the DPD gene, and DPD inhibitory fluoropyrimidines. Int J Clin Oncol 8, 2003, van Kuilenburg A.B., Haasjes J., Richel D.J. et al.: Clinical implications of dihydropyrimidine dehydrogenase (DPD) deficiency in patients with severe 5-fluorouracil-associated toxicity: identification of new mutations in the DPD gene. Clin Cancer Res 6, 2000, Okuda H., Ogura K., Kato A. et al.: A possible mechanism of eighteen patient deaths caused by interactions of sorivudine, a new antiviral drug, with oral 5-fluorouracil prodrugs. J Pharmacol Exp Ther 287, 1998, Diasio R.B.: Sorivudine and 5-fluorouracil; a clinically significant drug-drug interaction due to inhibition of dihydropyrimidine dehydrogenase. Br J Clin Pharmacol 46, 1998, van Kuilenburg A.B.: Dihydropyrimidine dehydrogenase and the efficacy and toxicity of 5-fluorouracil. Eur J Cancer 40, 2004, Dobritzsch D., Schneider G., Schnackerz K.D. et al.: Crystal structure of dihydropyrimidine dehydrogenase, a major determinant of the pharmacokinetics of the anti-cancer drug 5-fluorouracil. EMBO J 20, 2001, van Kuilenburg A.B., Dobritzsch D., Meinsma R. et al.: Novel disease-causing mutations in the dihydropyrimidine dehydrogenase gene interpreted by analysis of the three-dimensional protein structure. Biochem J 364, 2002, Gross E., Ullrich T., Seck K. et al.: Detailed analysis of five mutations in dihydropyrimidine dehydrogenase detected in cancer patients with 5-fluorouracil-related side effects. Hum Mutat 22, 2003, Scherf U., Ross D.T., Waltham M. et al.: A gene expression database for the molecular pharmacology of cancer. Nat Genet 24, 2000, Zimovjanova M., Sykora V., Novotny J. et al.: Comparative analysis of thymidylate synthase, thymidine phosphorylase and dihydropyrimidine dehydrogenase expression in colorectal cancer and surrounding normal tissue. Neoplasma 52, 2005, Shestopal S.A., Johnson M.R., Diasio R.B.: Molecular cloning and characterization of the human dihydropyrimidine dehydrogenase promoter. Biochim Biophys Acta 1494, 2000, Noguchi T., Tanimoto K., Shimokuni T. et al.: Aberrant methylation of DPYD promoter, DPYD expression, and cellular sensitivity to 5-fluorouracil in cancer cells. Clin Cancer Res 10, 2004, Ezzeldin H.H., Lee A.M., Mattison L.K. et al.: Methylation of the DPYD promoter: an alternative mechanism for dihydropyrimidine 218 KLINICKÁ ONKOLOGIE 20 2/2007

5 dehydrogenase deficiency in cancer patients. Clin Cancer Res 11, 2005, Vreken P., van Kuilenburg A.B., Meinsma R. et al.: Dihydropyrimidine dehydrogenase deficiency. Identification of two novel mutations and expression of missense mutations in E. coli. Adv Exp Med Biol 431, 1998, Hamajima N., Kouwaki M., Vreken P. et al.: Dihydropyrimidinase deficiency: structural organization, chromosomal localization, and mutation analysis of the human dihydropyrimidinase gene. Am J Hum Genet 63, 1998, Novotny J., Kleibl Z., Sykora V. et al.: Projekt DPD online : moïnost predikce toxicity 5-fluorouracilu a jeho derivátû. Klin Onkol 16, 2003, Fischer J., Schwab M., Eichelbaum M. et al.: Mutational analysis of the human dihydropyrimidine dehydrogenase gene by denaturing highperformance liquid chromatography. Genet Test 7, 2003, Do lo: Pfiijato: I n f o r m a c e Onkologické oddûlení pod zá titou Spoleãnosti radiaãní onkologie, biologie a fyziky a âeské onkologické spoleãnosti pofiádají XIV. Jihoãeské onkologické dny âesk Krumlov - Zámecká jízdárna Téma DIAGNOSTIKA A LÉâBA MALIGNÍCH LYMFOMÒ Odpovídá MUDr.Hana IFFNEROVÁ, zástupkynû primáfie onkologického oddûlení âeskobudûjovické nemocnice. Jde o onemocnûní imunitního systému, které patfií mezi pomûrnû vzácné choroby, ale jejich incidence se postupnû zvy uje. Na kongresu budou probírány léãebné modality a postupy, ale av ak také prevence a fie ení neïádoucích úãinkû, které jsou ãasto spojeny agresivní terapií. Abstrakta pfiihla ovan ch pfiedná ek a posterû do programu XIV. JOD, za lete do na adresu Nemocnice âeské Budûjovice, a. s. Podrobné informace o poplatcích, ubytování, doprovodném programu a p., poskytuje: Informaãní odd.- Nemocnice â. Budûjovice a. s., PhDr. Marie otolová, ul. B. Nûmcové ã. 54, âeské Budûjovice, tel: , fax: , mobil: , pr@ nemcb.cz KLINICKÁ ONKOLOGIE 20 2/