Snmové, jednání. rávní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. V PRAZE. FRANTIŠEK DVORSKÝ. léta 1593 i Tiskem dra Edv. Grégra. Nákladem vlastním.

Transkript

1 IDB 2.11 >8

2

3 Snmové, jednání léta 1593 i 1594 rávní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. Nap FRANTIŠEK DVORSKÝ. (Zvláštní otisk z VIII. dílu»snni eských«.) -i- t-^: V PRAZE. Tiskem dra Edv. Grégra. Nákladem vlastním

4

5 Snmové, jednání léta 1593 i 1594 právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. Napsal FRANTIŠEK DVORSKY. (Zvláštní otisk z VIII. dílu»snm eských«.) V PRAZE. Tiskem dra Edv. Grégra. ivákladem vlastním

6 í>8 bs

7 «Pi r bylo uvedeno, jaké konal císa pípravy vi hrozícímu nebezpeí od Turk, kteí uzavený s císaem mír protrhli vpádem do Charvátska na zaátku letní doby Jako vždy, byla rychlá pomoc penžitá i tehdy nejnutnjší potebou pro hotovení se k válce. Víme, jaké komora dvorská, císaští radové inili tehdy v píin té návrhy finanní. V echách a pivtlených zemích mly nejprve snmy pomoci. Ponvadž však svolené bern teprv koncem a zaátkem r vycházely a tudíž snmu nebylo potebí rozpisovati, musel císa jiným rychlým zpsobem si odpomoci. Na hranicích Tureckých rozložené vojsko, když» nepítel všeho kesanstva do zemí císaských již vpadl, volalo, prosilo o zaplacení dlužného žoldu : ve Vídni, ponvadž penz v pokladn nebylo, odbyli je dobrou útchou. Když však žoldáci hrozili, že hranice opustiti musí, požádal císa nejvyšší úedníky zemské království eského, aby na zaplacení»ubohého lidu váleného «na úet berní starých neodvedených ihned jistou sumu penz na míst stavv svolili. Což také se stalo. Když pak baše Budínský až hranice markrabství Moravského ohrožovati poal, žádal císa optn nejvyšších úedník zemských, aby pro odvrácení velikého nebezpeenství beze všeho prodlení znanjší sumu penz objednali, což také svolili na ten zpsob, aby císa bud v království nebo jinde pod úrok do tolar si shledati dáti mohl, za kteréž peníze jako jistcové postaviti se slíbili. Rudolf II. zase pipovdl, že pi budoucím snmu takové opatení omluví a ospravedlní. Ponvadž však vedle penz k vojn potebí i vojska, radil se císa s úedníky zemskými také o to, jakým by prostedkem bášeti Budínskému odoláno býti mohlo. Defensí nebo veejná hotovost pro ochranu zemí koruny eské již r na snmu navržená až dotud mezi stavy království eského a zemmi píslušejícími vyízena, ukonena nebyla, i nebylo také možno královským mandátem s ní hnouti. Proto žádal císa, aby pro okamžitou potebu ihned jistý poet lidu jízdného najat a s lidem markrabství Moravského vedle nutnosti pes hranice do Uher vypraven byl. I pijali úedníci zemští 500 nmeckých jezdc a 200 arkabuzárv, s kterýmiž co by uinno býti mlo, dotazoval se císa arciknížete Matiáše o radu dne 12. ledna 1593.

8 4 Snmové, jednání l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. Vedle takového zatímního opatení zamýšlel císa, aby ped zahájením snmu eského sjeli se zástupcové pivtlených zemí korunních do Prahy ke dni 15. bezna, kdež aby vedle moci snmy jim dané defensí konen vyídili. Biskup Vratislavský Ondej oznamoval (li. ledna 1593), jako vrchní hejtman knížetství Slezského, císai, jaké v píin té uinil opatení, a že vc do ustanoveného asu asi sotvy vyízena býti moci bude. Mezi stavy Horno- a Dolno-Lužickými jevily se jisté neshody, o emž bližší zprávy v listinách dd. 27. ledna, 4., 14. a 22. února Komora dvorská radila císai (dne 12. února 1593), aby od svolání delegát korunních zemí ke dni 15. bezna upustil a rozmyšlení, námitky k artikulm, na kterýchž zástupcové jednotlivých zemí pi schzi v Praze roku 1587 byli se usnesli, snmm pednesl a potom teprv pi spoleném sjezdu vyslanc všech zemí korunních k uzavení pedložil. Námitky císaovy proti usnesením stav v v píin té byly: aby vojsko v as poteby nezstávalo jen na ochranu hranic v korunních zemích eských, nýbrž proti nepíteli za hranice vytrhlo ; nejvyššího jenerála, kdyby císa nebo nkdo z císaské rodiny do pole netáhl, aby stavové sami vydržovali i na stelbu polní náklad vedli. Hlavní však ztížnost císaova elila proti dívjším usnesením snmovním, kdyby hotovost veejná vypravena byla, aby svolená pomoc proti Turku odvádna býti nemusela. Komora dvorská proto radila císai (12. února 1593), aby na píštím snmu eském uinno bylo pedložení v píin odvádní bern beze vší výminky, a by odevená válka nastala nebo ne, jako také v Rakousích i Štýrsku se dlo, neb kdyby vojenskému lidu na hranicích placeno nebylo, že by se rozutéci a opevnná místa beze vší ochrany zanechati musel. Návrh ten doporuila komora dvorská pípisem ze dne 13. února také nejvyšším úedníkm zemským. Takové byly hlavní propravy pro pedlohu královskou na snm, kterýž svolán mandátem královským ze dne 11. února na den 17. bezna Po starém obyeji ídíval snm v království nejvyšší purkrabí Pražský, ponvadž však Vilím z Rožmberka, jenž po 22 let vysoký týž úad zastával, dne 31. srpna 1592 zemel a nový purkrabí dotud nebyl jmenován, jednalo se o to v rad císaov, kdoby na jeho míst z nejvyšších úedník zemských snmu pedsedati ml. Tajný rada a komoí císaský Pavel Sixt Trautson, kterýž v pátelském byl srozumní s Lobkovicem, navrhoval, aby ješt ped snmem nejvyšší purkrabí byl jmenován. Rudolf II. však zdráhal se tak uiniti. Na to radil Trautson císai, aby nejvyššímu hofmistrovi sveno bylo ízení snmu, k emuž Rudolf II. svolil; i poslal téhož k Lobkovicovi, aby jako druhý nejvyšší úedník zemský píští snm spravoval. Lobkovic, jenž pátelství Trautsonovo využitkoval, aby císai za editele snmu byl navržen, na oko omluvná se inil a žádal, aby toho byl sproštn. Myslel totiž donutiti císae, aby na uprázdnné, výnosné místo nejvyššího purkrabího ješt ped snmem ho dosadil. Druhého však dne pišel do bytu hofmistrova Trautson opt s oznámením, že císa omluvu jeho nepijímá, nýbrž doufá, že na nho vznešenou úlohu pijme, a ponvadž císa osobn

9 Snmové, jednáni I i 1594 a právní proet Jiího a Ladislava z Lobkovic. 5 v té píin s ním mluviti žádá, aby pi dvoe o 2. hodin odpolední najíti se dal. Na vznešení z úst císaových poal Lobkovic opt pokorné se vymlouvati a prositi, aby milostivé takovou úlohou byl ušeten. Když však Rudolf II. od žádosti své neupustil, odpovdl nejvyšší hofmistr: že mu nesluší, aby císai v nem, co by jen bylo možného a náležitého, odpíral, tudíž že poslušné se zachová a hodnost na sebe pijme, však prosí, aby na nejvyšší úedníky bylo vzneseno a o nm reno býti nemohlo, že do toho úadu se vetel. Zárove slíbil, že všemožn se piiní, aby snm v nejkratší dob k zalíbení císaskému s dobrým výsledkem ku konci pivedl. Na to naídil císa, aby všichni úedníci zemští panského a rytíského stavu k nmu povoláni byli, což když se stalo, radil se s nimi a uinil dotaz ponvadž úad nejvyššího purkrabí dotud není osazen, kdo by snm íditi ml. Na potaz odpovdl Lobkovic vedle povinnosti úední jako pední z pítomných úedníkv : že by bylo se spravedlností a náležitostí, aby nkterý z nejvyšších úedníkv zemských, kterému by císa naídil, místo nejvyššího purkrabího zastupoval. A na nov uinný dotaz císav odpovdli úedníci zemští jednohlasn s ukázáním na Lobkovice, naež Rudolf II. se pousmál a iditelství snmu mu naídil. Snm a osudy jeho nového císaem jmenovaného presidenta jsou zvláštní episodou déjin eských, kteráž nejen mezi souasníky živý budila interes doma i za hranicemi naší vlasti, ale i za naší pamti rzným zpsobem historiky a jinými spisovateli byla posuzována. Na základ mnohých pvodních pramen, až dosud neznámých, ukážeme, ím tak zvané» veliké spiknutí «Jiího a Ladislava z Lobkovic bylo ped nestranným soudem historie. Proces jmenovaných bratí vyízen r. 1594, tragický však osud Jiího Lobkovice, ozáený nezmrnou láskou jeho dcery Evy Evzebie, zajímá mysl i srdce až do jeho skonání (1607). Z kmene Lobkovicv, z nichž mnozí v knize djin eských se proslavili (Mikuláš z L., Jan Hasištejnský, Bohuslav a jiní) z vtve Popelv pocházel Jií Popel z Lobkovic, jehož otec Jan vysoce vynikal literním vzdláním nad šlechtické své souasníky. Byl censorem tehdy vysoce cenné kroniky Hájkovy, kosmograhe Múnsterovy, pevedl na eský jazyk spis Erasma Roterdamského»Jak by se lovk k smrti hotoviti mla a sepsal» Lobkovického domu spoádání «. Vedle vzdlanosti literní byl také dobrým hospodáem. Zpoátku ml jen panství Zbiroh, piinlivostí, opatrným hospodaením a šetrností rozmnožil statky své hojnou mrou, zakoupiv panství Žebrák, Toník, Hazmburk a Libochovice. Náboženským vyznáním svým byl rozhodným katolíkem a když jesuité do ech uvedeni, byl štdrým a prvním jich podporovatelem, založiv seminá pi kolleji klementinské v Praze. Zemel 1569 dne 6. ervna. Manželka Janova byla Anna z Kolovrat, dcera Mik. z Kolovrat a Elišky z Kunštátu, sestry Jiího z Podbrad, tudíž krevní píbuzné slavného eského krále. Paní Anna jako vysoce vzdlaná dáma byla zvláštní milovnicí písemnictví eského. Sepsala a choti svému pipsala

10 Q Snmové, jednáni l i 1594 a právní proces Jif-iho a Ladislava z Lobkovic.»sv. Augustina rukov«. Ze sedmi synv Janových byl tvrtým Jií Popel, kterýž narodil se Jako dvanáctiletý chlapec stal se pážetem pi dvoe arciknížete Ferdinanda, kterýž za svého místodržitelství v království eském vedl dvr velice okázalý. Mladý Jií nauil se mezi pedními šlechtici eskými pi dvoe arciknížecím nádhernému živobytí a jiným zpsobm okázalého dvoanstva. Zvláštního vyznamenání dostalo se mladému ješt Lobkovicovi, když r poslán na hrad Kivoklát, aby jako panoše byl k službám Filipin Velserovn, s kterouž arcikníže Ferdinand tajn se dal oddati. Jako otec Jan st. z L. byl pedním rádcem, dvrníkem arciknížete Ferdinanda, takž zstával i jeho syn Jií v mladém již vku milostníkem arciknížecím. Jmenován komoím, nejvyšším štolbou, radou arciknížecím, byl úastníkem, dvrným rádcem v mnohých domácích i veejných spoleenských záležitostech vznešeného velitele svého, na jehož hmotnou podporu po dlouhý as byl odkázán, ponvadž až do smrti otce svého nebyl v samostatném držení njakého statku, kteréhož se mu teprv dostalo po úmrtí otcov Podlen byl panstvím Libochovickým. Taková nesamostatnost, odvislost v hospodáství finanním a navyklé již okázalé živobytí pi dvoe arciknížecím nauily Lobkovice býti píliš praktickým, vypoítavým, když se mu jednalo o to, aby vstoupil v stav manželský. Po dlouhých pípravách a vyjednávání pojal roku 1575 za manželku o deset let starší vdovu po Ladislavovi ze Šternberka, paní Kateinu rozenou Lokšanovou z Lokšan, kteráž držela v zástav panství Kivoklátské, byla majitelkou zboží Píbramského, užívala dchod z panství Zelenohorského, kteréž její synm na rozumu nedostateným náleželo. Nic mu nepekážel v té píin ani rozdíl v náboženství. Pan Jií byl pehorlivým katolíkem, manželka jeho byla a zstala horlivou protestantkou. Lobkovic toužil po bohatství, kteréhož se mu s vdovikou také dostalo a jež potom hledl všemožn rozmnožovati, aniž by kdy v píin jeho dosažení v prostedcích byl vybíravým. Jako náelníku strany katolické dostávalo se Lobkovicovi nejen mnohých nových hodností (byl jmenován truksasem, císaským radou, komorníkem, r nejvyšším sudím, dne 19. února nejvyšším hofmistrem království eského, druhým tudíž nejvyšším úedníkem zemským), ale i (po em nejvíce toužil) bohatství zvláštní milostí císaskou. Spšn zbohatl, za krátkou dobu na velikou výši postaven. Však vrozené mu sobectví a ctižádost hnaly ho vždy dál a dále.»a tu dobrý pán velmi sob vzal na kel a zpýchal, že bylo se emu diviti, jak sob pyšn vedl, a v tom ho pán Bh velmi snížil skrze jeho divné praktiky a handle, «praví o nm souasný Pavel Korka z Korkyn ve svých»pamtech«. N- kolika tmi slovy charakterisován velmi trefn eský pán, kterýž skuten praktikami svými v krátké dob ztratil všecko, eho díve byl nabyl, a smutného dokal se skonení.»pro pilné a vysoce dležité poteby království, zemí pi vtlených a všeho kesanstva«sešel se snm království, již na 17. bezna svolaný, až dne 19. t. m. na paláci

11 Snmové, jednáni I. 15U3 i 1594 a právní proces Jifiho a Ladislava z Lobkovic. 7 hradu Pražského, jejž císa a král Rudolf sám zahájil. Pedloha kiálovská ukazovala na veliké nebezpeenství veejné války s Tureckem, na potebnou ochranu hranic osazením lidu váleného a žádala, aby bern domovní, kteráž již pi sv. Mikuláši r vyšla, opt na ti léta svolena a beze vší podmínky na dobrý píklad pivtleným zemím odvádna byla. Mimo to žádal císa, aby nejvyššími úedníky zemskými povolené sumy: zálohu 41 tisíc tol. na nedoplatky téže bern a sto tisíc tolar v stavové schválili, a bez ujmy domovní bern jako za svolené pijali a zaplatili, ponvadž takové peníze nejinam než k ochran království a zemí korunních vynaloženy budou. Vedle penz žádal císa také pomoc na vojsku, i pedložil snmu zvláštní spis s pipomenutím, aby»jako opravdoví milovníci vlasti a národa svého «vysoce potebnou defensí, o kterouž tak dlouho již se jednalo, ku konenému usnesení pivedli. Mimo berni domovní, jako pomoc proti Turku, pedloženo k svolení po sud ní 6 gr.. z vrtele piva bílého i jeného na vychování dvoru královského s žádostí, aby v píin dosavadních berních nedoplatk a jiných nepoádk náprava uinna byla. K tomu úelu navrhl císa, aby vedle dosud neprovedeného usnesení snmovního z , l 5% > 1581 a 1585 konen vyízen byl popis všech poddaných v království, tak aby berníci zemští lepší vdomost míti mohli, jak mnoho poddaných jeden každý z obyvatelv má a tudíž také snázeji bern zvyupomínati mohli. O plavbu po Labi až do moe jednáno na sjezdu v Magdeburce mezi kurfiršty a stavy íše Nmecké i zástupci království eského, avšak za píinou rozepí mezi knížaty a stavy nmeckými, zvlášt pak mezi Braniborskem a mstem Hamburkem nedocíleno koneného výsledku, nýbrž na tom zstáno, aby nový sjezd položen byl. S pipomenutím, že by koneným šastným vyízením takového projektu obchod v Cechách s obilím, rybami a jinými plodinami, které pro veliký dostatek špatný odbyt v zemi mly, zkvésti a zem bohatnouti mohla, žádal císa, aby zvoleným osobám plná moc pod peetí zemskou dána byla, jež nad míru vysazená cla na Labi a píliš vyvýšené jezy ohledaly, a tudíž pi novém sjezdu v Magdeburce žádných obtížností více o to nebylo. Vedle plavby po Labi, oznámil Rudolf II. stavm, že v Trutnovských horách na Velké a Malé Oupav plavbu s nemalým nákladem vyzdvihl, aby se díví ku poteb Hory Kutné dodávati mohlo, i aby taková plavba do budoucnosti stále zachována býti mohla, žádal císa, aby snm po bedlivém uvážení záležitost takovou na jisté míe postavil. Císa ztžoval si také, jaká pekážka a ujma dchodu královskému na clu pomezním od mnohých obyvatelv se dje, že clo z dobytka, obilí, másla, sýrv a jiných podobných vcí odvádti se zdráhají, a protož aby i v té vci opatení uinno bylo. Doporuil také snmu srovnání práv horních i mstských se zízením zemským a oznámil na konci, že rad, komorníkovi svému a nejvyššímu hofmistru království eského Jiímu Popeloví z Lobkovic za vrné, platné, stálé a v mnohých píinách k obzvláštnímu

12 3 Snlmooé, jednáni l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. zalíbení jeho císae samého prokázané služby k prvnéjší na panství Mlnickém již mající sum milostiv kop gr. pipisuje. A jakož bývalo v obyeji, ukonil císa, král proposicí slovy, že stavové takové vysoce dležité, pilné poteby k brzkému, spšnému vyízení pivedou, vedle milostivé císaské k nim dvrnosti z upímné lásky svolí a povoln se ukáží, zaež zase dobe se ubezpeiti mohou, že císa všem stavm spolen i jednomu každému zvlášt vší milostí to vzpomínati a nahrazovati ráí. Po petení proposice vstal císa ze svého majestátu a odebral se ze soudní svtnice, kdež snmové zahajováni byli, do svých komnat císaských na hrad Pražském. Stavové, kteíž na snm v nemalém potu se byli sjeli, toho dne více nic nejednali až na zejtí totiž v sobotu dne 20. bezna opt sešli se k snmování. Císaem pedložené žádosti týkaly se obrany Uherska i korunních zemí eských proti Turku, obecného dobra zem a svolení povinných obyejných dchod pro pokladnu císaskou. Nebylo tudíž nieho kromobyejného, ímž by obyvatelstvo njakou zvláštní mrou bylo ztíženo. Vedle ádu a obyeje bývaly pedlohy královské na snmích nejdíve, totiž ped ostatními obecními nebo soukromými vcmi, projednávány. Snmovník sešel se nemalý poet, zvlášt ze stavu panského a rytíského. President snmu Jií Popel z Lobkovic dosud scházel ; nežli do snmovní sín vstoupil, podal Šebestian Vesovec z Vesovic njaký nedatovaný spis s podpisem»páni a rytístvo z obce království eského pi tomto nynjším snme na hrad Pražském shromáždní všickni spolen «, do rukou císaského rady Hemana z ían s žádostí, aby spis, ponvadž obecného dobra se týká, ve snmu pede všemi byl ten. ían odevzdal jej nejvyšším úedníkm zemským. Akoliv podepsání ve spisu znlo na všechny pi snmu shromáždné z panského i rytíského stavu, bylo jich mnoho, velmi mnoho v síni snmovní, kteíž nieho nevdli o obsahu takového podání, a ponvadž pozornosti jich neušlo, že Vesovec váhal spis podati, a až teprv na horlivé domlouvání pana Ladislava z Lobkovic tak uinil, žádali nkteí, aby prohlédnut pe- byl, co by v sob obsahoval, zda snad v nm nco nebylo proti císai, po hlédnutí aby mu podána byla zpráva, jednání pak o tom aby odloženo bylo až do schze píští. iditel však snmu, nejvyšší hofmistr, ozval se, že petení spisu nebude na škodu, a když pívrženci jeho mu pisvdili, spis na katede pi stolci královském pedítán. První artikul osudného stížného spisu, jenž pobouiti a naladiti ml mysle snmovník k odporu proti uinnému pedložení královskému, obsahoval stížnost, že stavm není známo, zdali císa, král Rudolf II. potvrdil svobody, privilegia království eského, jakž na snmu r pi korunování byl slíbil. Pvodn prý (v stížném spise) napsáno bylo, že privilegia dosud potvrzena nebyla, a aby díve snmováno nebylo, dokud by tak se nestalo. Jedno i druhé bylo zcela nepravdivé, ponvadž stvrzení

13 Snimové, jednáni I i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. 9 svobod království Rudolfem II. uschováno bylo na Karlštejn a zapsáno souasn do desk zemských. Druhý ztížný artikul bouil opt svobodami, právy zemskými, že»ouad nejvyššího purkrabí Pražského, na kterémž království velice mnoho záleží, pes pl léta neobsazen zstává, a proti zízení zemskému a svobodám království že císa správce a místodržícího téhož ouadu naídil, Velvary a Hradany že od téhož úadu odaty jsou. Takové pak protržení svobod starobylého dobrého poádku a zvyklostí, ponvadž všetenými boulivými lidmi pošlo, aby zase napraveno a s tmi rušiteli, buii pokoje a dobrého obecného aby vedle vymení práva naloženo bylo. Úad purkrabství aby byl obsazen. «Mimo to žádáno, aby v budoucnosti, kdyby z úad zemských, purkrabství, komornictví, soudství nebo písaství, nkterý prázden zstal, aby do nejprv píštího soudu zemského osazen byl, anebo kdyby za asu snmování nebo pi soudu taková promna pi tch ouadech se nahodila, aby v snmování ani v souzení pokraováno nebylo, dokud by takový úad nebyl opt dosazen. A taková nespravedlivá a i nepravdivá ztížnost, kteráž útoila íkaje na panovnickou moc královskou, mla snmem schválena, zákonem uinna a do desk zemských zapsána býti. Ano ješt více. Díve nežli o této ztížnosti nemlo o pedložených vcech královských jednáno býti; teprv po projednání toho, mlo na královské a obecné vci nastoupeno býti. Jiné ztížnosti spisu týkaly se : pokuty nedávno ustanovené na vydávání a pijímání zlé mince, ehož prý nikdy nebývalo, aby bez spoleného usnesení císaova se stavy pokuta ztracení statku nebo hrdla na stavy ukládána byla, dále zastavování práva skrze dekrety císaské ; výtržností páchaných od cizozemc, kteíž aby v zemi trpíni nebyli runiky krátké aby zapovdíny a pobrány byly; zákon snmovní z r na partyty, nebo podvody lichváské, aby zdvižen byl, a hrozná na to pokuta: ztracení cti, hrdla a statku, aby v penžitou zmnna byla ; skupováním statkv pozemských od císae aby stavové ušeteni byli, spíše aby statky v rukou osob stavv vyšších zstávaly ; v píin nenáležitého kladení viz bez místa do desk zemských a o protimyslném a výtržném chování císaských lovcích a polesných vi osobám stavu panského a rytíského, jakož i o obsílání stavv vyšších pro provozování myslivosti na gruntech císaských. Vidti jasn, že pedložené ztížnosti byly dvojího druhu, a sice osobního sobeckého smru (obsazení purkrabího a zrušení zákona pokut na podvody lichváské) a veejných nedostatk se týkající, jichž zastavení skuten bylo žádoucí, o nichž však projednávati se mohlo na snmu, aniž by vyízení pedlohy královské se zamítalo nebo odkládalo. Žádost v ztížném spisu obsažená, aby o artikuli v píin obsazení úadu purkrabství díve usnesení se stalo, nežli by o proposici královské se jednalo, byla pro císae nemálo citlivou nesnází, ponvadž poteba svolení pomoci proti Turku velice byla naléhavá a nebezpeí také nemalé. Známo, že za posledních let panování sultána Murada propukalo v íši Turecké povstání, spiknutí jedno za druhým. V Egypt, Caihrad, Persii, v opanované ásti Uherska bouilo se vojsko pro nezaplacený žold, nejpovážlivji však janiái, kteíž

14 IQ Snmové, jednáni l. 15ÍI3 i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. trojím pozdvižením za tyi léta pimli sultána, že tikráte nejvyšší hodnostá íše, velký vezír, znovu musel býti usazen. Aby vzpoura janiárv udušena býti mohla, museli vyvedeni býti do války za hranice. Manželka sultánova Benátanka Baffa, povzbudila chot svého, aby vojska turecká táhla proti císai. Uskoci, kteíž asté vpády na území Turecké inili a o nž mezi portou a vládou císaskou vyjednáváno, byli píinou války. Bosenský místodržitel Hasan vpadl skrze Charvatsko proti Uskokm. N- kolik dobyl pevností, zajal a prodal jako dobytek na 300 kesanských zajatc. Taková potupa za asu nedávno utvrzeného a dary vykoupeného míru i hrozící nebezpeí otevené války pimly císae, že naízeno v íši Nmecké i v jiných žezlu císaskému podízených zemích, aby tikráte za den zvonno bylo k modlitbám proti Turku. I po království eském, v mstech Pražských konány za tou píinou služby boží, svatá kázání, íkány modlitby, zpívány litanie, zvonno na kostelích a každý, kohokoliv a kdekoliv takový hlas zvonu postihl, ml na kolena pokleknouti a modliti se za pokoení tureckého zbouení. A pomoci, kterouž císa na prospch obecný žádal na ochranu proti»kesanskému nepi tel i«, a již také i chudý zbožný lid po penízcích v pokladniky v kostelích zavšené jako dobrovolný píspvek ukládal, svévolnou pítrž uiniti hrozil ztížný spis, jejž na snmu nastrenou osobou Sebestianem Vesovcem pedložiti dal nejvyšší úedník zemský, aby politickou agitací donutil císae k obsazení a dání mu výnosného místa nejvyššího purkrabího Pražského. Muž, jenž po úmrtí nejvyššího purkrabího Vilíma z Rožmberka pedním byl z nejvyšších úedník zemských a, když na nho vznešená hodnost presidenta snmu, zavazoval se císai, že se vší pilností se piiní, aby snmovní jednání k brzkému a šastnému pivedl konci, kterýž na výsluní císaské milosti vysokého dosáhl postavení i hojného jmní, jemuž císa v poslední chvíli královským darem kop gr. vdil se za služby jeho, Jií Popel z Lobkovic bouil stavy podtaji, aby nejednali díve o pedložené na snmu žádosti královské, dokud by ztížné artikule vyízeny nebyly, i namlouval porznu rozliným snmovníkm, aby až sám pimlouvati se bude za bezodkladné projednání pedlohy královské, na slova jeho nedbali a na svých ztížnostech neústupn stáli. Pi tom stavl se a petvaoval na snmu, jakoby o»tom hrozném spisu«nieho nevdl, a když peten byl, nevykonal jako president snmovní povinnost svou ani tou mrou, aby stavy pobídl díve k projednání pedlohy královské, ale dal rokovati, hlasovati o ztížnostech jako vcech slušných a chvalitebných. Nkteí pánové a zvlášt z rytístva hluným pizvukováním schvalovali pedložený spis, jejž Lobkovic skrze ministra císaského dvoru Pavla Sixta Trautsona císai pedložiti dal. Druhého dne na to zavolal Rudolf II. nejvyššího hofmistra a vraceje mu snmovní ztížné artikule doložil: že bez takového spisu mohlo býti, díve že po právu mly žádosti v proposici uvedené býti projednány, potom že by dosti ješt bylo zbylo asu k uvažováni artikulv stavovských. Na takový vzkaz císaský vzali stavové v uvažování proposici královskou s tou výhradou, že císa tyi artikule ze ztížného spisa jim schválí. Dne 23. bezna v outerý po nedli

15 SnSmové, jednáni l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. \ \ Oculi zaveli se dva vyšší stavové v soudní svtnici a tam sami snmovali. Dne 24. bezna vypravili rytíi a páni deputaci k Pražanm a jiným mstm, aby jim oznámili, na em v píin žádostí královských se usnesli. Vyslanci stavu mstského sešli se do soudní svtnice, kdež jim od stavu panského a rytíského v známost uvedeno : že bern domovní jako pomoc proti Turku svolena na jeden rok, rovnž posudné toliko do roku. I o ostatních artikulích v proposici a ve ztížném spisu obsažených uinno jim sdlení. Mezi stavem mstským, když dne 26. bezna k uvažování proposice královské na radnici Staromstské se sešel, ukázal se hned pi zaátku rokování rozpor. Primas Starého msta Pražského Jan Krocín navrhoval, aby pro ušetení pilných a dležitých poteb císaových a pro lepší opatení hranic Uherských a zámkv pomezních žádaná bern domovní jako pomoc proti Turku i posudní na ti léta svolena byla; k emuž Staromstští všichni pistoupili. Novomstští a Malostranští i nkteí jiní poslové z mst chtli, aby zachovali se podle snesení vyšších dvou stavv, ponvadž jim jako nižším nenáleží chtíti pedíti vyšší. Rokováno o tom vedle jiných záležitostí po dva dni. Staromstští na svém snesení stáli, k nimž pistoupili Plzeští a jiná také msta, však Novomstští, Malostranští i poslové z nkterých mst od svých snesení také upustiti nechtli. Zstáno na tom, aby vyšším stavm oznámení uinno bylo, že Staromstští s nkterými jinými na tom se snášejí, aby do tí let bern i posudné dány byly, Novomstští, Malostranští s jinými posly toliko však na rok. Nkteí navrhovali dv léta. Dne 27. bezna oznámil primas Staromstský v plném snmu, jaké usnesení stavu mstského uinno v píin bern domovní a posudního. A v pondlí dne 29. bezna o tom ve snmu jednáno. Riditel snmu Lobkovic domlouval stavu mstskému, že stav panský i rytíský toho se nenadali, aby Pražané i jiní poslové z mst s nimi se nesrovnali, a pamtníka že není, aby se kdy podobného co tomu bylo pihodilo. Stav panský i rytíský že mli píiny slušné a znamenité, pro císai berni i posudné jen na rok svolili, a jestliže se mstským tak líbí dávati berni a posudné, a dávají, když tak mnoho penz mají, netoliko za ta ti léta, ale tebas do desíti let, anebo na vnost. Proposice královská že ne tím oumyslem pednášena bývá, aby povinni byli se tak zachovati, než že podává se k uvážení; nebo kdyby jinak bylo, že by nebylo potebí sjezdu stavv a snmování, protož aby poslanci z mst také categorice mluvili. Podobnými slovy nabádal mstské, aby jedním srdcem, jednou myslí a upímn s ostatními se srozumli, nebo»když ruka ruku myje, bývají ob bílé.«vedle Lobkovice slyšeti bylo ješt výsmšná slova proti mstm z stavu rytíského. Dne 30. bezna v úterý pednášel opt nejvyšší hofmistr ve snmu, jaké stalo se snesení od stavv na pedložené císaem žádosti i na ztížné do snmu podané artikule. Berni domovní že svolili na rok, nebo kdyby všechen statek vynaložili, že by to proti takovému»velikomocnému nepíteli«nic postaiti nemohlo, kdyby jiné pomoci z svaté íše i jiných zemí nebylo. Když stavové poznají, že íše i jiní potentátové nco 2*

16 22 Snimovi, jednáni l i 1594 a právni proces JiHho a Ladislava z Lobkovic. uiní, pak že tolikéž chtí se zachovati vedle nejvyšší možnosti. Rovnž že svolili posudné toliko na jeden rok, ponvadž lidu válenému na hranicích Uherských za 40 msícv žoldu jest zadržáno. V píin sto tisíc, které císa pod rukojemstvím nejvyšších úedník na poteby válené se byl vzdlužil, že stavové za jiné nemli, než že tch sto tisíc jako pedchozí lhta vybráno bylo na berni proti Turku, zl., pak, které císai z penz berních pjeny, aby zaplaceny byly od žid, ostatní suma jak by sehnána býti mla, o to císa aby se postaral. Vidti, že naléhavé poteby a žádosti císaovy odbyl mluví vyšších stavv a president snmovní ne dosti závažnými dvody a také ne upímným a lojalním úmyslem. O defensí stavové se neusnesli, ponvadž prý by as k uvažování nepostail, doporuili vc k vyízení voleným snmovním i císaským zástupcm, a potom teprv aby snm usnesl se, odkud by sbírky na hotovost uloženy býti mly. Zatím navrhli, aby na každou libru masa jeden peníz piražen byl. Ostatní v proposicí pednesená desideria, na nichž císai mnoho nezáleželo a kteréž byly spíše na prospch obecný, vyízena pízniv, jen sítání osob poddaných prohlásil snm za zbytené. O ztížných artikulích na snmu pedložených usneseno vedle tenoru jich a po pání stavovském. Strany volení nejvyššího purkrabí Pražského zstáno na tom, co proti svobodám, privilejím starobylým i proti zízení zemskému v píin té se stalo, aby na budoucí asy toho nebývalo a císa aby starobylá naízení království v náležitém ml respektu. V pednesení o usnesených artikulích nestala se však zmínka o em bylo mezi stavy více jednáno. Císa v proposici nejposléz oznámil snmu, že za»vrné a platné služby«rad, komorníkovi a nejvyššímu hofmistru království e- ského k dívjší sum daroval a na panství Mlnickém pipsal kop gr. : a obdaený Lobkovic pi jednání snmovním nešetrnými slovy projevil své udivení, že císa takovou vc podal mezi jinými artikuli, ponvadž jindy toliko pi zavírání snmu president komory o podobném prost oznamoval, mimo to podotkl, že se mu to nyní teprv nedaruje, než že již ped sedmi lety mu bylo pipovdíno. V píin potvrzení privilegií království Rudolfem, o nichž ve ztížném spise na pedním míst pro spsobení boulivého smyšlení mluveno, v usnesení snmovním zmínka se nestala, poznali agitátoi, že není možno dovolávati se uskutenní toho, co dávno již se stalo. Pi projednávání v schzích uzavených usneseno, aby potvrzení privilegií teno a vyhlášeno bylo pro všeobecnou známost všem. Že o nešetrném jednání, mluvení nkterých snmovník, zvlášt presidenta snmovního, císai zpráva donesena byla, nemohlo býti pochybnosti, ponvadž mezi stavem panským i rytíským byli mnozí, kteíž s Lobkovicem nedrželi a všechno jeho poínání bedliv sledovali. Mimo tato usnesení projednávány v stavu mstském ztížnosti Pražan i jiných mst, zvlášt proti administrátoru konsistoe pod obojí, na nhož již r podávány

17 Snmové, jednáni l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. 13 žaloby pro jeho anestálost a nechování se«ve víe. Msta ztžovala si do administrátora Fab. Rezka, že v niem nepolepšil se, nýbrž horším jest uinn, že knží vyzdvihuje kdy a jak chce, i jiné jim podává, faráe k legátu papežskému vodí a nutí, aby závazky inili, skrze což k pojezdm a nemalým outratám je pivozuje. Takž podal knz Jakub Zofian*) písemní žádost, kterouž si ztžoval, že, byv citován, k administrátoru se dostavil a k legatu papežskému byl uveden, kdež ho chtli pinutiti, aby písahu uinil, že lid uiti chce : i. že mistr Jan Hus na snmu Kostnickém spravedliv za kacíe odsouzen a upálen byl, 2. že poslušnost nejvyššímu biskupu zachová, 3. o svátostech že smýšleti, uiti bude, jak ímská církev velí a uí. Potom že mu ukázali patent, na kterýž závazek uiniti ml svým podpisem a na nmž již zapsán byl administrátor a do 50 jiných osob; ponvadž však pro zachování dobrého svdomí písahu uiniti nechtl, uinili mu pohržku, že jest kacíem a proto že musí eské zem pražen býti. Prosil za ochranu a nauení, má-li to na stavy vznésti. Jinou ztížnost podali Kadaští, že jim kostel v mst a škola odata a mnich tam dán byl. Potom že kazatele svého do kostelíku za mstem, kdež tla mrtvá se pochovávala, obrátili, ponvadž však do malého kostelíku lid se smstnati nemohl, uinili pístavbu ze deva a prken. I byli proto obžalováni a na poruení císaské kostel podkomoím zapeetn. Nemohl jim tudíž správce církevní slovem božím a svátostmi posloužiti, a bylo pod obojích v mst (vedle jich udání) pes pt tisíc, katolických pak i s vandrovní eládkou do padesáti a sousedv do šestnácti ; museli do vsí okolních se uchylovati. Po uinných usneseních podali mstští suplikací obma stavm vyšším za pímluvu k císai v píin ordinování knžstva a napravení mnohých» velice podezelých nezpsob a škodlivých neád «Fab. Rezka. Jinou suplikací prosili Pražané a msta stavy vyšší na snmu shromáždné za pímluvu k císai, aby židé zvlášt v mstech Pražských kožešníkm, krejím i jiným obchodníkm živnostech pekážky neinili.»ve všecky živnosti emesla v i se vkládají«, praví ve své ztížnosti,»na kožišníky všelijaké vci chlupaté i nkteré nehodné vezou, lidem vyššího i nižšího stavu svobodn prodávají, po mst sem i tam se toulají, všudy s tmi vcmi stávají a lidi tém bezdk k tomu nutkají. A netoliko emesla a obchodu kožišnického a krejovského, ale i jiných emesel a obchodníkv, jako zlatníkv, kupcv a kramáv se dotýe, nebo íkaje emesla, obchodu a živnosti není, aby židé v n se neveteli, jich neprovozovali a s nimi vkol nechodili, an jak ve všelijakých kožišnických a krejovských vcech handlují, ve víních, vln, omastku, dobytku, obilí, kupeckém a krámském zboží nejlepší a pední živnosti vedou, nad to výše tak pyšn a nádhern sob poínají, že mnohý, židv neznaje, takové ne za židy, ale za njaké jiné lidi z stavv vyšších držeti je bude, a že veliké svobody užívají, na žádného tém nic nedávají, a tak lidé, zvlášt mladí, skrze jich chytrosti, fortely, praktiky, obmysly a šantroení o statky mizern pipravováni bývají. *) Sofian Walkeuberger, sepsal knížku»koeu Jesse rozkvetlého spasení oc.«

18 ij Snmové, jednáni l. ÍS93 i 1594 a právní proces Jifíio a Ladislava i Lobkovic. Tetí a poslední žádost stavu mstského byla, aby od usnesení snmovního z roku 1^85 v píin pijímání eládky s fedrovními listy upuštno bylo.»nebo, ponvadž my v mstech Pražských znamenitý a tém nesíslný poet lidu nádenního, eládky pístavné, zvlášt pak chudých žebrákv, živíme, «vykládají v dvodech,»a kdybychom takový lid, jehož ne na jeden, nebo dva ale množství tisícv jest, od mst Pražských hnáti mli, mže každý souditi kudy a jakým zpsobem by se to státi mohlo, anobrž bylo-li by možné toho bez njakého pozdvižení takové láje i nebezpeenství od ohv dovésti. Mimo to projednávali ješt pedloženou jim da z masa, a sice z libry po jednom penízi na zaplacení sto tisíc kop groš, kteréž byl císa se vypjil na rukojemství nejvyšších úedníkv zemských. Nebyli proti dani, nechtli však, aby podle váhy masa prodávaného se platilo, navrhovali, aby bud z kusu se platilo, nebo z kupní sumy, z kopy groš, aby odvozován byl, anebo konen z váhy hned na jatkách aby ezník zaplatil. Aby masa na váhy prodáváno býti mlo,»to se v mstech Pražských trefiti nemže, nebo pedešle již toho koštováno, «pednášeli eníci v schzi zástupc mstských,»však pro veliké naíkání chudého lidu a že nepkná, hubená masa se nacházela, z tch váh musilo sjíti a od tch dob zase masa hodná, pkná k pochvale msta bývala. Ano mnozí znamenití lidé a legátové z jiných zemí asto rozprávli, že nikdež tak pkných mas jako v Praze nenašli. Více jednáno ješt mezi msty, ponvadž práva mstská»od stav v vyšších jako za nic se pokládají,«aby do snmu zapsán artikul o jich platnosti; pijati Bydžovští do stavu mstského, když. pipovdli Pražanm i jiným mstm náležit, uctiv se chovati a jha i bemen snášeti, uinna pímluva za Klatovské, aby jim z kontribucí nco uleveno bylo, ponvadž na 60 domv spálených mli, i vyízeny jiné mén dležité záležitosti.*) Když mezi stavy spolené urovnání v píin odpovdi na proposici královskou se stalo, odebrali se nejvyšší úedníci zemští s nejvyšším hofmistrem v ele k císai, aby mu usnesení snmovní oznámili. Což když Lobkovic pednesl s pipojenou žádostí, aby císa také k pedloženým tyem artikulm svolil, odpovdl Rudolf II., že se na to rozmyslí. Druhého dne zavolal císa nejvyššího hofmistra a uložil mu, aby stavové beze všech podmínek proposici svolili a tyry ztížné artikule až do budoucího snmu odložili. Jakou mrou Lobkovic o to se piinil, nevíme. Dne 3. dubna dána místokanclíem Krištofem Zeliským ústní odpovd císaská stavm na jich usnesení. Rudolf II. tžce to nesl, že v dob hrozícího nebezpeenství iní se spravedlivým, na ochranu všech uinným opatením neoekávané a bezdvodné pekážky. Slovy vroucími dal napomínati stavv, aby pipustíce k srdcím svým pilné, dležité poteby, císai i království eskému a zemím pipojeným nastávající, píkladem pedkv svých tolik lásky poddané mu ukázali a na to pomyslili, že pedloženou snmu žádostí nevyhledává svých vcí vlastních, než dobro království a zemí pivtlených. *) Všechny takové zprávy o snmováni podány z dležitých relací vyslanc Kutnohorských.

19 Snimové, jednáni l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. \q A ponvadž obávati se jest, kdyby stavové v nebezpených asích pomocí svých nepiinili, jaké by nebezpeenství království i zemím ostatním nastati mohlo, protož že všechno dobe uvážíce, jinak poslušn se zachovají, nežli se posavade stalo. Téhož dne dodána do snmu písemní replika císaská na odpovd stavovskou. Císa porážel skuten podstatnými dvody vytáky stavv, pro svolili pomoc proti Turku a posudné jenom na jeden rok, i odpovdl také na ztížné artikule, zvlášt v píin úadu nejvyššího purkrabího, kterýž brzy opatiti a dosaditi slíbil. Pohovl desideriím stavovským a zasliboval poddané, poslušné svolení snmovní odmovati milostí císaskou. Pes to všechno nebyla replika císaova nkterým vhod pon-, vadž císaem ani kanclíem nebyla podepsána ani upeetna, nýbrž prost jen jménem sekretáovým císaské kanceláe jako pisatelem opatena. Více však nežli formální neopatení císaské listiny, pálila mnohé íznjší nkterá slova, jimiž vyvráceny nedvodné námitky proti proposici inné. Replika tena nejprve od nejvyšších úedníkv zemských a nkterých ze stavu panského. Ladislav z Lobkovic, Šebestian z Vesovic, i císaem jmenovaný president snmu s mnohými pomocníky svými navádli pány i rytíe, aby takový»edikt«, kterýmž se jim jako porouí, co initi mají, stavu rytískému nebyl pedložen, ponvadž ješt vtší vzbudil by se odpor proti požadavkm císaským. Nejvyšší však kanclí Adam z Hradce varoval stavy, že by bylo na zlehení císaského královského majestátu, kdyby replika císaská všem ani petena nebyla. S kanclíem souhlasili všichni ostatní nejvyšší úedníci zemští. Odpovd císaská tena. A ponvadž odprcm nepodailo se tou mrou žádost císaskou zmaiti, vedli k tomu, aby oba vyšší stavové na svém neústupn stáli, žádosti nepovolovali ale spíše dom se rozjeli. Stav rytíský, mezi nímž, na kolik na snmu pítomen byl, nemálo pívrženc Vesovcových i Lobkovicových se nacházelo, vrátil spis z císaské kanceláe vyšlý nejvyšším úedníkm zemským s odpovdí: že již na tom byli, aby vyízení ty ztížných artikul až do snmu píštího odloženo bylo, po petení však císaem a nejvyšším kanclíem nepodepsané odpovdi, kterouž se jim jako z povinnosti a náležitosti ukládá, co by svoliti mli, že poznávají, v jakém jsou pohrdání á nevážnosti. A ponvadž jim v tak malém potu pítomným nenáleží tak dležité, celého království se týkající vci svolovati, že prosí stavu panského, aby jednání o vci až na druhý den odloženo bylo, že zatímn vtšímu potu soudruh svých všechno sdlí, s nimi se uradí a zítejšího dne o osmé hodin ranní s odpovdí se dostaví. Riditel snmu, s jehož vdomím i návodem takové odmítavé chování stavu rytíského se dlo, aby v povinnosti své na oko ukázal se býti horlivým, pimlouval širokými a prosebnými slovy pánm z rytístva, aby, chtj -11 prospchu císaovu i svému posloužiti, na pilnosti nieho sjíti nedali a v hojném potu se dostavili, a tak nebyli snad píinou, že by snm zítejšího dne nemohl býti k místnému konci piveden. Odešli. Pokryteckému napomínání nejvyššího hofmistra dobe porozumli, ponvadž hned pi zaátku snmu navedeni byli,»kdyby president snmu kdykoli

20 i Q SnSmové, jednání l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. a jakékoli pímluvy inil, aby pedn vci císaem pedložené uvažovány, projednávány byly, aby jemu v tom ve všem naopak a jinae, než mluviti bude, rozumli, na svém stáli a jednání snmovního žádného ped sebe nebrali. «*) A takové nauení bylo jim vedle poteby za asu snmování nejednou pipomenuto. Druhého dne sešli se v urenou hodinu osmou nejvyšší úedníci zemští, vtšina stavu panského, nkteí jen z rytístva a zástupcové mst do snmu. Ostatní rytístvo dlouho nepicházelo. I projednávána optn pedloha císaská a uinno snesení, aby pomoc proti Turku a posudné na dv léta císai byly svoleny, jakýž návrh prvé již v stavu mstském uinn byl. Po nkolika hodinném ekání pišli dva zástupcové ze stavu rytíského s ohlášením a omluvou : že rytístvo proto do snmu vedle úmluvy verejší nepišlo, ponvadž za píinou blížících se svátk velikononích není jim možno déle pi jednání tak dležitých záležitostí setrvati a proto že z mst Pražských dom již odjíždjí. Po takovém vzkázání odebrali se dva z nejvyšších úedník zemských k císai, aby mu událost tu oznámili a pedložili, že pro malý poet pánv i rytí pi snmu pítomných nebude možno, aby snm byl uzaven, nýbrž na jinou dobu odložen. Císa však naídil, aby pohromad zstali, až jim vli svou oznámí. Snmovníci ekali. Když již bylo k slunce západu, pišli Krištof z Lobkovic, rada císaský a Krištof Želinský z Sebuzína, místokanclí království eského, jako poslové císaští k stavm se vzkazem : že císa toho se nenadal, aby stavové nkteí ped skonením snmu pry odjeli a pipomenutí jeho tak málo ušetiti mli, protož aby ostatní snm ádn skonili a jako relatoi do desk se zapsali. Shromáždní projevili vyslancm velikou lítost nad tím, že odchodem mnohých poslanc snm tak byl rozrušen, i že by rádi vc napravili, kdyby mohli, a že všechno za osoby své uiní, co by císa žádal, však aby v tak malém potu jako relatoi pi dskách snm stvrditi mli, toho aby císa je sprostil. Po usnesení takové odpovdi vyvstal ze svého místa Lobkovic s nkolika ješt svými vrnými, a nedbaje na upomínání nejvyšších úedník, aby jako president snmu ustanovil uritý den k dalšímu pokraování snmovnímu, odešel ze soudné svtnice, kdež stavové zasedali. Poslové s odpovdí a se zprávou, co se stalo, k císai se vrátili. Zbyli jenom nejvyšší úedníci zemští, aby na další resolucí císaskou ješt oekávali. A když po drahnou chvíli marn ekali a tma již byla, mlky se rozešli. Odchodem nejvyššího hofmistra jako iditele snmu a ostatních snmovník byl snm rozveden, neukonen, svolení uinné o proposici královské nebylo stvrzeno. Událost, že snm díve než uzaven, stvrzen byl, se rozešel, zpsobila mnoho hluku mezi stavy eskými, rozdíln o tom se mluvilo, jaké nemalé nesnáze císai tím zpsobeny. Nebyla to však událost»v djinách snm eských neslýchaná«anebo že by»podobného nco v Cechách ješt nikdy se nebylo pihodilo, «jakž všichni do- *) Piznání Vesovcovo proti Jiímu st. z Lobkovic.

21 Snmové, jednání l i 1594 a právní proces Jiflho a Ladislava z Lobkovic. 17 savadní historikové, kteíž»o spiknutí «Jiího z Lobkovic byli psali,*) zaznamenali. Analogický pípad udal se pi snmu roku I tenkráte pedložili stavové rzné své ztížnosti, kteréž ústy nejvyššího purkrabí Pražského Vilíma z Rožmberka pednášeny byly, a naléhali na to, aby obecní poteby všeho království se týkající po dlouhý as odkládané projednány byly ped postuláty královskými, i tehdy nedocíleno shody mezi svolením stavv a pedlohou královskou a nemohlo konené uzavení snmovní se státi pro píliš malý poet v Praze zbylých snmovník (mnozí pro nedostatek penz na vyživení a dlouhý as snmování dom odjeli). Stavové v odpovdích svých námstku císae Maximiliana II. arciknížeti Arnoštovi projevili, že» takového snmování snad nikdo nepamatuje«a»o takovém jednání snad žádný z lidí neslyšel. «**) Nedávno pak ped tím i ádná, jednohlasná a již i vytištná usnesení snmovní pro malý poet relatorv nedošla své platnosti a ješt jedenkráte na snmu projednána býti musela. Podobn i chtli všichni ti stavové o potebné obecní artikule pede všemi jinými vcmi jednati, však pro nutné poteby královy odloženo až do píštího snmu; r však ztížnosti stavovské opt projednány býti nemohly i ješt o to jednáno, nežli pišlo ke konenému vyízení. Však vždy všechno narovnáno mezi králem i stavy upímnou spolenou láskou, zpsobem lojalním, nikdy nebylo žádných podskok, lsti a osobní nezízené ctižádosti, kteréž by za podnož sloužiti mly poteby obecné. Neukoneným snmováním z roku 1592 byl císa i jeho dvr velmi nemile pekvapen a do nesnází piveden. Nejvyšší hofmistr království eského a mocí královskou jmenovaný iditel snmu, jenž podrývavým, licomrným a zase až smlým i pohržlivým jednáním bouil stavy proti králi, aby v dob hrozícího nebezpeí tureckého zpsobil mu nemalé obtížnosti nesvolením žádané pomoci proti Turku, a donutil panovníka k vyplnní ctižádostivých jeho zámr, Jií Lobkovic byl na konci rozvedeného snmu roku 1593 vítzem. Nkteí z panského a mnozí z rytíského stavu i z mst hlunými projevy pochvalovali zaátky oposiní akce proti králi, Lobkovic pak sám vida hned na zaátku snmování, jak se mu zámr poíná daiti, nabyl nemálo smlosti a pobízel stavy potají k oposici :»že král již nebude moci více v království eském rozkazovati a poroueti jako nkde v Rakousích, ale stavv za to, co by chtl naíditi nebo míti, že musí žádati. «Ano, vi císai samému, když zavolán byl v píin jednání snmovního, dovolil si pronésti nevážná, až pohržlivá slova : že až posavad v maškae s králem chodil, jeho na obou ramenou nosil, však že již takovou maškaru ze sebe složiti a snm mnohem jinae než posavad íditi chce. A ponvadž ani takovými výhružnými, nešetrnými slovy nepivedl císae k tomu, aby na projevenou žádost udlil mu výnosný úad nejvyššího purkrabího, nepestal Lobkovic s bratrem svým Ladislavem, Vesovcem a jinými za asu snmování i po ukonení snmovním podncovati stavy *) Josef Svátek,»Lumír«1891, A. Gindely,»Geschichte der bohmischen Briider«, W. Tomek»asopis musea království Ceského«1853, Ferd. Meník»Kvty«18S2, E. T.,»Svtozor«a j. v. **) Viz námi napsaný úvod k snmm roku 1574 ' listiny v IV. díle»snmv eských. 3

22 ig Snimové, jednáni l i 1594 a právní proces Jiího a Ladislava z Lohkovic. k nespokojenosti, aby takovými praktikami císae uinil sklonnjším k vyplnní své žádosti. Brzy však ukázalo se jak mocným jest majestát královský, tebas byl zlehen a znevážen. Pánové i rytíové eští obávali se vlastními osobami dáti se v njaké nebezpeí, ponvadž následky zapoatého odboje z r píliš ješt byly v erstvé pamti. Proto také obmezila se všechna oposiní akce šlechty na hluné pizvukování pi jednání snmovním, potajné hartusení mimo snm a asné odejití ze snmování; když však snm byl rozveden, rozešla se také oposice. Pednímu strjci všeho toho arci na tom záleželo, aby nepokojem nakvašená mysl nkterých šlechtic doma pokojn se neusadila, a protož také nepominul s pívrženci svými, pokud mohl, je podncovati. Horlivjším v agitací než sám Jií byl bratr jeho Ladislav, kterýž kdy a kde jen píležitost se naskytla, mluvil o rozvedení snmu jako o njakém vítzství stavv eských nad mocí královskou. Záhy však poal Jií z nadšení svých triumf stízlivti. Hned po svátcích velikononích napsal Lobkovic císaskému radovi Pavlovi Trautsonovi, aby císai pipomenutí uinil v píin optného brzkého svolaní snmu. Cítil, poznával nejvyšší hofmistr, jaké dopustil se chyby, když jako iditel snmu se svými vrnými ze snmovny odešel, aniž na vyzvání nejvyšších úedníkv zemských ustanovil den, kdy by snm opt sejíti se ml ; nebo snad myslil takovým pipomenutím o svolání snmu jako donutiti císae k brzkému obsazení místa nejvyššího purkrabího (po nmž sám toužil), ponvadž snmu tak bylo slíbeno? Došla-li od císae odpovd, nevíme. Císa toho asu nikoliv proposicí snmovní ale jinými pedlohami zamstknán byl. Zmaené snmování zpsobilo pi dvoe císaském nejen nemilé pekvapení, ale rozhoilo také císae Rudolfa proti nejpednjšímu toho asu úedníku zemskému, jehož piinním proposice královská jen na polovici svolena a neukonením snmu jako niím uinna, podaným pak ztižným spisem dstojnost královská k zlehení pivedena býti mla. K tomu všemu pišla císai na mysl všechna dobrodiní, jichž Lobkovic od nho i jiných len rodiny císaské byl požíval, a jak mnohokráte také všeliká jeho provinní zapomenuta a ani pokáráním netrestána. V roztrpené mysli císaov vystouply v takovou dobu všechny dávno Lobkovicovi prominuté híchy, aby rozmnožily adu jeho žalobník. Nejvíce pitížil mu papež Kliment VIII., který nkdy jako kardinál Hippolyt Aldobrandini v Praze návštvou meškal. L. 1588, dne 7. prosince pibyl do Prahy a ubytován v paláci arcibiskupském. Pi hostin v dom Lobkovickém na poest jeho dávané, pipil hostitel kardinálovi:»vivat futurus pontifex!«naež Aldobrandini uinil pípitek slovy:»vivat futurus rex BohemiaeU Významná slova: Sláva budoucímu králi eskému! mla za tehdejší doby hluboký význam. Po zmaeném vyjednávání arciknížat domu Rakouského (1585), aby císa se oženil, žádáno, aby aspo následník trnu eského z arciknížat byl ustanoven, vyhlášen ; katolická strana, a potem v Cechách nepatrná, však od píchodu jesuit do zem duchem bojovná, ráda by byla vidla njakého Jiíka Pode-

23 Snmové, jednáni l i 1504 a právni proces Jiího a Ladislava z Lobkovic. l9 hradského víry katolické, kterýž by tebas meem porazil všechno kacíství a obnovil v zemi eské úplnou nadvládu víry katolické. A za takového považovali nkteí pílišní horlivci náboženští nejvyššího hofmistra, kterýž mezi veškerou vyšší šlechtou v echách byl nejen nejhorlivjším, nejštdejším ale také nejbezohlednjším píznivcem, i násilným šiitelem víry katolické a zvlášt ádu tovaryšstva Ježíšova. Zpráva o pípitku vysokého hodnostáe církevního, kterýmž v sousední blízkosti hradu královského ukázáno na toho, jakéhož by bojechtiví katolíci byli si páli nejen za náelníka svého, ale i za panovníka, zpsobila pi dvoe sensaci, kteráž roztrpila mrou nemalou císae Rudolfa. asem však zapomínán a omlouván nediplomatický projev kardinálv a byl by v úplné pišel zapomenutí, kdyby nebyl oživen býval novými zprávami. Císa obdržel od svého vyslance pi papežské stolici zprávu, jak se vyjádil kardinál Aldobrandini papežovi Sixtovi V. o pobytu svém v Praze, že totiž obdiv vzbuzuje císaský dvr Rudolfv, mnohé dobroinné ústavy a bohatství tí eských pánv: Vilíma z Rožmberka, Adama z Hradce a Jiího z Lobkovic, z nichž prý každý by mohl býti králem. Nade všechno však pobouil císae Rudolfa list polského krále Sigmunda, kterýmž oznamoval arciknížeti Maximilianovi, co mu napsal asto jmenovaný kardinál, že by Jií Popel ml býti spíše králem eským nežli ve vcech víry málo horlivý Rudolf II. I vn míšeských jablek na hostin ( ), pi kteréž Aldobrandini až píliš upímným pípitkem hostitele svého velice kompromitoval, pomáhala také oživovati nepátelskou náladu proti nejvyššímu hofmistrovi. Když totiž jmenovaná Eminence pi hostin vychvalovala vni i chu na stl pedložených jablek míšeských a pi tom žertovn prohodila, že až bude papežem ustanoví Lobkovice dodavatelem jablek, zaslíbil se týž rukou dáním, že takovou hodnost vykoná. Roku 1592 stal se Aldobrandini skuten papežem se jménem Klimenta VIII., Lobkovic pak zaslal mu plný vz krásných jablek míšeských do íma. Osobní nepátelé jeho vyvozovali z toho, že jako kardinál Aldobrandini vedle pronesené nejvyšším hofmistrem zdravice stal se papežem, takž zase podle proroctví kardinálova státi by se mohl Lobkovic e- ským králem. Ke všemu tomu vzpomenuto také provinní jeho v píin paní M. Krajíové, kterouž nepoctiv šálil slibem manželství, aby leheji pijíti mohl ke koupi panství Mlado-Boleslavského. Mimo to pipamatována také dosud nevyjasnná praktika, kteréž se byl dopustil r za pítomnosti ty arciknížat, bratí císaových, pi dvoe v Praze, když radili se o opateních, jaká uinna býti mají v píin osvobození zajatého od Polák arciknížete Maximiliana. Pednesl totiž císai nco o njakých koních, kteíž arciknížeti Ferdinandovi darováni býti mli a o sluhovi s runíkem, takovým prý zpsobem, že by z toho bylo povstalo veliké nedorozumní v nejvyšší rodin; rovnž i pi snmování o polských vcech piítána jemu i bratru jeho Ladislavovi vina, že pekážel. Po dlouhý as shovívavý císa Rudolf pedložil domácí rad lenv císaského domu ztížné artikule pi minulém neukoneném snmu podané a žádal za dobré zdání