D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU 1. D Algebraická vyjádření tvarové amplitudy mnohostěnu [1]
|
|
- Věra Müllerová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU 1 D Algebraická vyjádření tvarové amplitudy mnohostěnu [1] Tvarovou amplitudu mnohostěnu 177) trojrozměrného tělesa V S X) = A exp ikx x) d x, 1) V lze Abbeovou transformací 11.1) vyjádřit plošným integrálem přes povrch S tělesa: S X) = A i kx exp ikx x) X N ds. ) N značí jednotkovou vnější normálu k povrchu S. S x x M x O f ) x f O f x 1 0 x Obrázek 1: Ilustrace vztahu ). Je-li tělesem mnohostěn, je účelné vyjádřit tvarovou amplitudu ) ve tvaru součtu příspěvků S f X) jeho stěn. Za tím účelem rozložíme průvodič obecného bodu M f-té stěny P f povrchu x = x O f ) + x f, ) kde x O f ) je průvodič nějakého zvoleného bodu O f ležícího v rovině stěny P f viz obr. 1). Označíme-li N f jednotkovou vnější normálu f-té stěny a má-li mnohostěn F stěn, je tvarová amplituda ) součtem kde a integrál S f X) = A i k S X) = I f X) = A F S f X), 4) X N f X exp ik X x O f ) )I f X) 5) P f exp ik X x f ) d x f ) je dvojrozměrnou tvarovou amplitudou f-té stěny mnohostěnu. Lze jej tedy vyjádřit stejně jako v odst Chceme-li k tomu použít výrazu 11.7), je však třeba mít na zřeteli, že platí X x f = X f x f, 7) kde X f značí složku vektoru X rovnoběžnou se stěnou P f. Splňuje tedy integrand integrálu ) Helmholtzovu rovnici 11.11) s κ = kx f ) = k [ X X N f ) ]. 8)
2 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU Dále je třeba symboly ve 11.7) doplnit indexem f označujícím stěnu, takže t fe značí jednotkový vektor ve směru e-té hrany f-té stěny, L fe a C fe délku a střed této hrany, n fe jednotkovou vnější normálu k e-té hraně ležící v rovině f-té stěny a E f počet hran f-té stěny. Výraz 11.7) aplikovaný na ) má pak tvar I f X) = A i k [X X N ] L fe sinkx t fe L fe /) X nfe f ) kx t fe L fe / E f exp ikx x C fe) f ). 9) Použijeme-li k vyjádření integrálu ) výrazu 11.11), dostaneme I f X) = 1 B 1 π) V f sin t f,v 1, t fv ) X t f,v 1 ) X t fv ) exp ikx ) x V fv). 10) Přitom jsme použili indexu v místo e, abychom naznačili, že se sčítá přes vrcholy. Značí tedy V fv v-tý vrchol f-té stěny, V f počet vrcholů v f-té stěně a t fv = x V f,v+1) x V fv) x V f,v+1) x V fv). 11) Dále je třeba mít na paměti, že okraj stěny tj. růst indexu v) i kladný směr úhlů je orientován proti směru hodinových ručiček, když se pozoruje proti směru stěnové normály N f. Pak také platí N f = t f,v 1 t fv sin t f,v 1, t fv ) 1) Použijeme-li výrazů ) až 1) k úpravě výrazu 5), dostaneme dvě různá vyjádření příspěvku stěn viz odst. D.1), jež jsou východiskem k různým algebraickým výrazům tvarové amplitudy mnohostěnu viz odst. D. až D.). D.1 Příspěvek stěny k tvarové amplitudě Dosazením D9) do D5) se s použitím D) dostane příspěvek f-té stěny k tvarové amplitudě ve tvaru f S f X) = A 1 k X X Nf X X N f ) E f L fe X nfe sink X t fe L fe /) k X t fe L fe / exp ikx ) x C fe), 1) když X ±X N f. Dosazením D1) do D5) a s použitím D) se dostane jiný tvar příspěvku S f X): S f X) = 1 B 1 π) X V f X t f,v 1 t fv X t f,v 1 ) X t fv ) exp ik X x V fv) f ), ) když X t fv 0, v = 1,,..., V f. Je-li vektor X kolmý na stěnu P f, tj. když X = ±X N f, je X x f = 0, takže integrál D) je roven I f = A P f. Kromě toho je X x O f ) = ±Xd f, kde d f je vzdálenost roviny P f od počátku O, k němuž vztahujeme průvodič x. Je tedy pro tento speciální směr proměnné X příspěvek S f X) tvaru když X = ±X N f. S f X) = A i k X N f X P f exp ik X N f d f ) = A ±i kx P f exp±ikxd f ), ) D. Sčítání podle stěn a hran Sečtením příspěvků ve tvaru D.11) dostaneme tvarovou amplitudu mnohostěnu vyjádřenou součtem přes stěny a hrany: S X) = A 1 k X F X N f X X N f ) E f L fe X nfe sink X t fe L fe /) k X t fe L fe / exp ikx x Ce)), 1)
3 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU když X ±X N f. Jednotliví sčítanci tohoto výrazu nezávisejí na orientaci hran t fe. Jestliže přesto specifikujeme orientaci hran, dovolí nám to vyjádřit jednotkové vektory t fe a n fe prostřednictvím stěnových normál Nf. Zvolíme tedy orientaci okraje stěny tak, že při pohledu proti směru vnější stěnové normály N f směřují vektory t fe proti směru oběhu hodinových ručiček srov. obr.). Při této úmluvě má hrana mnohostěnu v sousedních stěnách opačnou orientaci.) Označme N fe jednotlivé vnější normály stěn sousedících s f-tou stěnou. Pak platí t fe = N f N fe N f N fe, ) n fe = t fe N f = N fe N f N fe ) N f N f N fe. ) Obrázek : Orientace vektorů v mnohostěnu. Ve směrech X, které nejsou kolmé ke stěně mnohostěnu, lze tedy počítat tvarovou amplitudu podle vztahu 1). Přitom stačí specifikovat mnohostěn veličinami N f, x Cfe), L fe a N fe. Má-li mnohostěn střed symetrie, stačí počítat přes polovinu stěn: Označíme-li P f+f/ stěnu středově symetrickou se stěnou P f srov. obr. ), platí Nf+F/ = N f. Označíme-li týmž indexem e středově symetrické hrany, je také N f+f/,e = N f,e, takže podle ) a ) je t f+f/,e = t fe, n f+f/,e = n fe. Konečně, vztahujeme-li průvodič x ke středu souměrnosti O mnohostěnu, platí x Cf+F/,e) = x Cfe). V 1) sečteme příspěvky S f a S f+f/ a dostaneme S X) = A k X F X N f X X N f ) E f L fe X nfe sink X t fe L fe /) k X t fe L fe / cos kx ) x C fe), 4) když X ±XN f. Tvarová amplituda 4) mnohostěnu se středovou symetrií je reálnou funkcí. Musí tomu tak být, neboť jde o Fourierovu transformaci reálné středově symetrické funkce. Pro směr X 0 rovnoběžný s normálou N f0 ke stěně P f0 je sčítanec vztahující se v 1) nebo 4) k této straně singulární, neboť X0 X 0 N f0 ) = 0. Musíme jej tedy nahradit výrazem D.1). Má-li mnohostěn dokonce F 0 takových navzájem rovnoběžných) stěn, můžeme počítat tvarovou amplitudu podle vztahu S X 0 ) = A i F 0 X kx0 0 N f0 P f0 exp ikx 0 N f0 d f0 ) 1 F X 0 N f k X f 0 0=1 X0 X 0 N f ) f f 0 E f L fex0 sinkx n 0 t fe L fe /) fe kx exp ik 0 t X 0 x C fe), fe L fe / 5)
4 4 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU když X 0 = ±X 0Nf0. V případě, že mnohostěn má střed symetrie, je tvarová amplituda reálná: S X 0 ) = A 1 kx 0 E f F 0/ f 0=1 P f0 sinkx 0 d f0 ) 1 k X 0 F/ f f 0 L fe sinkx 0Nf0 t fe L fe /) Nf0 n fe cos kx 0Nf0 t fe L fe / N f0 N f 1 N f0 N f ) kx 0Nf0 ) x C fe), ) když X 0 = ±X 0 Nf0. Výhodou výrazů 1) až 4) je, že mají singularity pouze v případě, když vektor X je kolmý k některé stěně a že je lze pro tyto singulární směry nahradit vzorci 5) a ), které se počítají podle téhož schématu. D. Sčítání podle hran Vyjádříme nyní tvarovou amplitudu jako součet příspěvků jednotlivých hran. Na jednotlivé sčítance ve výrazu D.11) pro S f X) můžeme pohlížet jako na příspěvky hran k příspěvku f-té stěny k tvarové amplitudě. Každá hrana ovšem přispívá k tvarové amplitudě prostřednictvím obou sousedních stěn. Ve výrazu D.1) zaměníme pořadí sčítání, tj. budeme nejdříve sčítat podle hran. Orientaci t e zvolíme libovolně. Nyní je ovšem orientace hrany v obou stěnách táž.) Bez ohledu na pořadí tedy označíme indexy 1 a stěny tvořící e-tou hranu a N e1, N e nechť značí jednotkové vnější normály těchto stěn. Dále nechť n e1 a n e jsou jednotkové normály k e-té hraně ležící v rovině 1, resp. a směřující ven z polygonu tvořícího první, resp. druhou stěnu, L e délka e-té hrany, x Ce) polohový vektor jejího středu C e a E počet hran mnohostěnu. Záměnou pořadí sčítání v D.1) dostaneme tvarovou amplitudu vyjádřenou jako součet příspěvků hran: S X) = A 1 k X E L e exp ikx x Ce)) sinkx t e L e /) kx t e L e / [ X n e1 ) X N e1 ) X X N + X n e ) X N e ) e1 ) X X N e ) ], 1) když X ±XN ei, i = 1,. Jednotkové vektory t e, n e1 a n e můžeme vyjádřit prostřednictvím normál N e1 a N e : N t e = e1 N e N e1 N e, ) n e1 = t e N e1 = N e N e1 N e ) N e1 N e1 N e n e = t e N e = N e1 N e1 N e ) N e N e1 N e,. ) K vyjádření tvarové amplitudy 1) tedy stačí veličiny x Ce), L e a N e1, N e. Má-li mnohostěn středovou symetrii, označíme hranu středově symetrickou s e-tou hranou indexem e + E/. Průvodič x vztáhneme ke středu symetrie, takže x C e+e/) = x Ce) a sečteme e-tý sčítanec s e + E/)-tým. Tím dostaneme reálný výraz pro tvarovou amplitudu symetrického mnohostěnu: když X ±X N ei, i = 1,. E/ S X) = A k X L e cos kx x Ce)) sinkx t e L e ) kx t e L e [ X n e1 ) X N e1 ) X X N + X n e ) X N ] e ) e1 ) X X N, 4) e )
5 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU 5 Také vzorce 1) a 4) - spolu s ), ) - jsou poměrně vhodné pro numerické počítání, neboť mají jediný typ singularity ve směrech X = ±X N ei kolmých na některou stěnu. Výpočet v těchto singulárních směrech však vyžaduje změnit systém výpočtu a přejít k vzorcům D.15), resp. D.1). D.4 Sčítání podle stěn a vrcholů Sečteme-li příspěvky S f X) stěn ve tvaru D.1), dostaneme pro tvarovou amplitudu výraz S X) = 1 B i π) X F V f X t f,v 1 t fv X t f,v 1 ) X t fv ) exp ikx ) x V fv), 1) když X t fv 0. Přímými charakteristikami stěn jsou však stěnové normály. Nechť tedy N fv značí jednotkovou vnější normálu stěny, jež má s f-tou stěnou společnou hranu s jednotkovým vektorem t fv. Pak platí t fv = Dosadíme-li ) do 1) a použijeme-li vektorové identity dostaneme N f N fv N f N fv. ) N f N f,v 1 ) N f N fv ) = N f [ N fv N f N f,v 1 ], N f,0 = N f,vf ), S X) = 1 B i π) X F X N f V f [ N fv N f N f,v 1 ] [ X N f N f,v 1 ][ X N f N fv ] exp ikx ) x V fv), ) když X α N f + β N fv. Má-li mnohostěn střed symetrie, označíme opět P f+f/ středově symetrickou stěnu ke stěně P f, průvodič x vztáhneme ke středu souměrnosti a týmiž indexy v označíme středově symetrické vrcholy, takže platí x V f+f/,v) = x V fv), Nf+F/ = N f, N f+f/,v 1 = N f,v 1, Nf+F/,v = N fv. Sečtením příspěvků od symetrických stěn se z ) dostane reálný výraz pro tvarovou amplitudu středově symetrického mnohostěnu: S X) = 1 F/ 1 X B 4π X N f V f [ N fv N f N f,v 1 ] [ X N f N f,v 1 ][ X N f N fv ] sin kx ) x V fv), 4) pro X α N f + β N fv. Výrazy ) a 4) mají nevýhodu v tom, že jsou singulární, kdykoli proměnná X leží v rovině kolmé k některé hraně mnohostěnu. Jsou však jednoduchou kombinací fázorů, resp. sinů vztahujících se k vrcholům mnohostěnu, a mohou proto být užitečné. D.5 Sčítání podle vrcholů a stěn Kombinace fázorů nabude ještě jednoduššího tvaru, zaměníme-li v D.4) pořadí sčítání, tj. budeme-li sčítat nejprve podle vrcholů V v a pak podle stěn, které mají vrchol V v společný. Index f charakterizující stěny nechť vzrůstá proti směru chodu hodinových ručiček, pohlížíme-li na vrchol V v z vnějšku mnohostěnu přeindexování se děje podle schématu N f,v 1 N v,f+1, N f N vf, N fv N v,f 1 ). Přeskupením sčítanců v D.4) dostaneme: S X) = 1 B i π) X V exp ikx x Vv)) F v X N vf )[ N v,f 1 N vf N v,f+1 ] [ X N v,f 1 N v,f ][ X N vf N v,f+1 ], 1)
6 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU když X α N vf + β N v,f+1. Zde V je počet vrcholů mnohostěnu, F v počet stěn procházejících vrcholem V v a N v,0 = N v,fv, N v,fv+1 = N v,1. V případě mnohostěnu se středovou symetrií lze opět vyjádřit tvarovou amplitudu polovičním počtem sčítanců: S X) = 1 V/ 1 B 4π X sin kx x Vv)) F v X N vf )[ N v,f 1 N vf N v,f+1 ] [ X N v,f 1 N v,f ][ X N vf N v,f+1 ], ) když X α N vf + β N v,f+1. Pro strojové počítání mají formule 1) a ) tytéž nevýhody jako výrazy D.4) a D.44). Představují však jednoduchou kombinaci fázorů, resp. sinusových funkcí, jejichž argumenty obsahují souřadnice vrcholů V v mnohostěnu a jsou proto vhodným východiskem, když hledáme výstižná vyjádření tvarových amplitud pravidelných mnohostěnů. Přitom stačí charakterizovat mnohostěn souřadnicemi vrcholů V v a stěnovými normálami N vf. D. Sčítání podle vrcholů a hran Nejjednodušší algebraické vyjádření tvarové amplitudy mnohostěnu se dostane, sčítáme-li přes vrcholy a hrany. Dospějeme k němu záměnou sčítání ve výrazu D.41). Nechť tedy t ve označuje jednotkové vektory ve směru hran majících společný vrchol V v a index e nechť roste ve směru proti chodu hodinových ručiček, pozorujeme-li vrchol V v z vnějšku mnohostěnu. Vektory t ve nechť směřují buď vesměs k vrcholu V v např. přeindexováním t fv t ve, t f,v 1 t v,e+1 v D.41)) nebo vesměs od vrcholu V v např. přeindexováním t fv t ve, t f,v 1 t v,e+1 ). Záměnou pořadí sčítání v D.41) se dostane S X) = 1 B i π) X V exp ikx x Vv)) E v X t ve t v,e+1 X t ve ) X t v,e+1 ), 1) když X t ve 0. Zde je V opět počet vrcholů mnohostěnu, E v počet hran majících společný vrchol V v a t v,ev+1 = t v,1. Má-li mnohostěn střed symetrie, vztáhneme k němu opět průvodič x takže je x V v+v /) = x Vv) ) a označíme týmiž indexy e symetrické hrany. Pak ovšem index e vzrůstá ve směru oběhu hodinových ručiček, pozorujeme-li vrchol V v+v/ z vnějšku mnohostěnu. Je proto třeba při sčítání v-tého a v + V/)-tého sčítance v 1) vzít v + V/)-tý sčítanec s opačným znaménkem. Výsledkem pak je S X) = 1 V/ 1 B 4π X sin kx x Vv)) E v X t ve t v,e+1 X t ve ) X t v,e+1 ), ) když X t ve 0. Výrazy 1) a ) jsou podobně jako výrazy D.51) a D.5) velmi výhodné pro výpočet tvarových amplitud pravidelných mnohostěnů. Přitom stačí charakterizovat mnohostěn souřadnicemi vrcholů V v a směry hran t ve. D.7 Obecné vlastnosti tvarových amplitud mnohostěnů. Abbeova věta. Tvarová amplituda je zvláštním případem Fourierovy transformace reálné a nezáporné funkce. Odvozené algebraické výrazy musejí tedy mít všechny vlastnosti z toho vyplývající. Pro aplikace v difraktografii jsou důležité zejména tyto: i) max S X) = S0) = V. ii) S X) = S X), 1) kde hvězdička označuje komplexně sdruženou funkci. Z 1) plyne S X) = S X). ) iii) Tvarová amplituda S X) má všechny elementy symetrie tvarové funkce s x). Z toho a z 1) vyplývá, že tělesa středově symetrická mají reálnou tvarovou amplitudu, což jsme již vícekrát zmínili.
7 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU 7 iv) Abbeova věta viz odst. 11.) se týká asymptotických vlastností tvarové amplitudy: S X) = O 1 X ), když X je kolmé k některé stěně, ) S X) = O 1 X ), když X je kolmé k některé hraně, ale nikoli ke stěně, 4) S X) = O 1 X ) v obecném směru. 5) Toto není zcela precizní formulace asymptotických vlastností tvarové amplitudy S X) srv. diskusi dvojrozměrného případu v odst. 11.). Zpřesnění však vyžadují jen případy, kdy mnohostěn obsahuje dvě rovnoploché stěny ležící v téže rovině, jejichž vnější normály N mají opačnou orientaci. Takovými případy se zde nebudeme zabývat. Je dosti obtížné dokázat, že odvozené algebraické výrazy pro S X) mají vlastnosti i) a iii). Kdykoli však tyto výrazy aplikujeme, vykazují tyto vlastnosti viz příklady v odst. D.8). Vlastnost 1) je naproti tomu zřejmá z každého algebraického vyjádření tvarové amplitudy. Asymptotická vlastnost ) je zřejmá z výrazů D.1), D.5) a D.), vlastnost 4) např. z výrazů D.1), D.4), D.1), D.4). Rovněž vlastnost 5) je zřejmá z každého algebraického vyjádření tvarové amplitudy mnohostěnu. D.8 Příklad. Rombický dvanáctistěn. Obrázek : Rombický dvanáctistěn Rombický dvanáctistěn je středově symetrické těleso, které lze orientovat vzhledem ke kartézské soustavě souřadnic 0, x 1, x, x tak, že každá z jeho stěn je rovnoběžná s jednou souřadnicovou osou a zbývající dvě osy protíná ve vzdálenosti a od počátku O viz obr. ). Z toho zřejmé, že stěny jsou tvořeny v krystalografické symbolice) rovinami [011], že a je délka hrany vepsané krychle a že objem rombického dvanáctistěnu je V = a. Tvarovou amplitudu S 1 X) = 1 A V S X) srov. 178)) vyjádříme prostřednictvím výrazu D.5). Souřadnice vrcholů V v a normál N vf jsou uvedeny v tab. 1. Je z ní vidět, že N v,f 1 N vf N v,f+1 = 1.
8 8 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU Zavedeme-li proměnnou Y = ka X, dostaneme z D.5) S 1 Y ) = 1 Y 7 ) F v sin Y x V Y v) /a N vf [ Y N v,f 1 N vf ][ Y N vf N v,f+1 ], 1) F v = 4 pro v = 1,,, F v = pro v = 4 až 7. Dosazením za normály N vf z tab. 1, sečtením zlomků vnitřního součtu a trigonometrickými úpravami se dostane S 1 Y ) = 1 Y 4 4Y1 Y + Y Y + Y Y 1 ) [ Y 1 sin Y 1 cos Y cos Y cos Y ) Y sin Y cos Y cos Y 1 cos Y ) + ) + Y sin Y cos Y 1 cos Y cos Y )]. Tento výraz je shodný s výrazem, který udává Patterson [], Table I). Dobře vystihuje symetrii rombického dvanáctistěnu vzhledem k souřadnicovým osám. v a x Vv) Nv1 Nv Nv Nv4 1, 0, 0 1, 1, 0 1, 0, 1 1, -1, 0 1, 0, -1 0,, 0 0, 1, 1 1, 1, 0 0, 1, -1-1, 1, 0 0, 0, 1, 0, 1 0, 1, 1-1, 0, 1 0, -1, 1 4 1, 1, 1 1, 1, 0 0, 1, 1 1, 0, , 1, 1-1, 1, 0-1, 0, 1 0, 1, , -1, 1-1, -1, 0 0, -1, 1-1, 0, 1-7 1, -1, 1 1, -1, 0 1, 0, 1 0, -1, 1 - Tabulka 1: Údaje pro výpočet tvarové amplitudy rombického dvanáctistěnu. Souřadnice vektorů. Abychom si vytvořili představu o tvarové amplitudě rombického dvanáctistěnu, najdeme, jak se tvarová amplituda chová podél os symetrie dvanáctistěnu a v rovinách procházejících kolmo k osám symetrie. Ze ) se získají závislosti tvarové amplitudy na vzdálenosti od počátku podél čtyřčetné např. Y = Y = 0), trojčetné např. Y 1 = Y = Y ) a dvojčetné např. Y 1 = Y, Y = 0) osy symetrie: S 1 Y, 0, 0) = S 1 Y, Y, Y ) Y S 1, Y ), 0 sin Y 4 Y 4 = sin Y Y = 1 ) cos Y 4, ) ) sin Y 4, 4) Y 4 sin Y Y + sin Y Y ), 5) srov. [], Table II). Centrální řezy tvarovou amplitudou rovinami kolmými ke čtyřčetné, trojčetné a dvojčetné ose charakterizují výrazy: S 1 Y 1, Y, 0) = S 1 Z 1, Z, 0) = Y1 Y Z1 Z sin Y 1 Y 4 sin Y 1 + Y 1 ) 4 [ sin Z 1 Z 1 + cos Z 1 ) cos Z Y 1 sin Y 1 Y sin Y ), ) cos Z ) 1 +
9 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU 9 S 1 U, ) U, Y = + sin Z1 Z 1 1 U Y Z1 sin Z 1 Z sin Z ) ], 7) U sin U sin Y 4 Y 4 ) + 8 sin Y Y cos Y ) U cos. 8) Ve vztahu 7) značí Z 1, Z kartézské souřadnice v rovině kolmé k trojčetné ose symetrie Y 1 = Y = Y. Se souřadnicemi Y 1, Y, Y souvisejí vztahy Y 1 = Z 1, Y = 1 Z Z, tj. Z 1 = 1 Y 1 Y Y ), 9) Z = 1 Y Y ). Y = 1 Z 1 1 Z, Grafy funkcí ) až 8) jsou uvedeny na obr. 4b), d), f). Na obr. 4 a), c), e) jsou uvedeny průměty rombického dvanáctistěnu do rovin kolmých k čtyřčetné, trojčetné a dvojčetné osy symetrie. Plné čáry značí místa stejné tloušťky dvanáctistěnu, tečkovaně jsou vyznačeny průměty hran.) Dvojice funkcí ve stejném řádku spolu souvisejí až na konstantní faktory Fourierovou transformací. Např. průmět P x 1, x ) = 1 a sx 1, x, x ) dx 10) zobrazený na obr. 4 a) souvisí s řezem ) vztahem F T {P x 1, x )} = A a Y1 S 1 ka, Y ) ka, 0 11) a podobně pro ostatní dvojice. Všimněme si nyní asymptotického chování tvarové amplitudy rombického dvanáctistěnu. Dvojčetné osy symetrie jsou kolmé na stěny rombického dvanáctistěnu. Proto výraz 5) má asymptotickou vlastnost D.7). O průběhu funkce 5) si lze utvořit představu z obr. 4f) podél osy U tj. Y = 0) nebo z obr. 4b) podél čar Y 1 = ±Y.) Trojčetné osy rombického dvanáctistěnu jsou rovnoběžné s šesti hranami. Proto řez 7) tvarovou amplitudou rovinou kolmou k trojčetné ose má asymptotickou vlastnost D.74). S tím souvisí také fakt, že výraz 7) nelze získat pouhým dosazením 9) do ), nýbrž výpočtem limity.) V obecném směru má tvarová amplituda ) zřejmě vlastnost D.75). Obdobným způsobem, jímž jsme analyzovali tvarovou amplitudu rombického dvanáctistěnu, byly prostudovány tvarové amplitudy všech pěti platonských těles [], [4]. Reference [1] Komrska J.: Algebraic expressions of shape amplitudes of polygons and polyhedra. Optik ), [] Patterson A. L.: The Diffraction of X-Rays by Small Crystalline Particles. Phys. Rev ), [] Komrska J., Neumann W.: Crystal Shape Amplitudes of Platonic Polyhedra. I. General Aspects and the Shape Amplitudes of the Tetrahedron, Cube and Octahedron. phys. stat. sol. a) ), [4] Neumann W., Komrska J.: Crystal Shape Amplitudes of Platonic Polyhedra. II. The Regular Pentagonal Dodecahedron and the Icosahedron. phys. stat. sol. a) ), 11 1.
10 10 D ALGEBRAICKÁ VYJÁDŘENÍ TVAROVÉ AMPLITUDY MNOHOSTĚNU Obrázek 4: Projekce rombického dvanáctistěnu do rovin kolmých ke čtyřčetné a), trojčetné c) a dvojčetné e) ose symetrie a odpovídající centrální řezy tvarovou amplitudou b), d), f)).
17 Konečná krystalová mřížka a její Fourierova transformace. Mřížková a tvarová amplituda
17 KONEČNÁ KRYSTALOVÁ MŘÍŽKA, MŘÍŽKOVÁ A TVAROVÁ AMPLITUDA 1 17 Konečná krystalová mřížka a její Fourierova transformace. Mřížková a tvarová amplituda Konečnou mřížku f x) pravidelně rozmístěný motiv f
Více11 Abbeova transformace a Abbeova věta
11 ABBEOVA TRANSFORMACE A ABBEOVA VĚTA 1 11 Abbeova transformace a Abbeova věta Abbeova transformace i Abbeova věta jsou významné pro teorii difrakce jak v optice, tak ve strukturní analýze. Abbeova transformace
Více8 Věta o Fourierově transformaci funkcí, které lze na sebe transformovat regulární lineární transformací souřadnic
8 REGULÁRNÍ LINEÁRNÍ TRANSFORMACE SOUŘADNIC 8 Věta o Fourierově transformaci funkcí, které lze na sebe transformovat regulární lineární transformací souřadnic Ze zkušenosti s Fraunhoferovými difrakčními
Více4. Statika základní pojmy a základy rovnováhy sil
4. Statika základní pojmy a základy rovnováhy sil Síla je veličina vektorová. Je určena působištěm, směrem, smyslem a velikostí. Působiště síly je bod, ve kterém se přenáší účinek síly na těleso. Směr
Více18 Podmínky pro směry hlavních difrakčních maxim při difrakci na mřížkách
18 SMĚRY HLAVNÍCH DIFRAKČNÍCH MAXIM PŘI DIFRAKCI NA MŘÍŽKÁCH 1 18 Podmínky pro směry hlavních difrakčních maxim při difrakci na mřížkách V odst. 2.1 bylo vysvětleno že vlnová funkce záření difraktovaného
VíceANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ
ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ Parametrické vyjádření přímky v rovině Máme přímku p v rovině určenou body A, B. Sestrojíme vektor u = B A. Pro bod B tím pádem platí: B = A + u. Je zřejmé,
VíceMomenty setrvačnosti a deviační momenty
Momenty setrvačnosti a deviační momenty Momenty setrvačnosti a deviační momenty charakterizují spolu shmotností a statickými momenty hmoty rozložení hmotnosti tělesa vprostoru. Jako takové se proto vyskytují
VíceObecný Hookeův zákon a rovinná napjatost
Obecný Hookeův zákon a rovinná napjatost Základní rovnice popisující napěťově-deformační chování materiálu při jednoosém namáhání jsou Hookeův zákon a Poissonův zákon. σ = E ε odtud lze vyjádřit také poměrnou
VíceKapitola 2. o a paprsek sil lze ztotožnit s osou x (obr.2.1). sil a velikost rovnou algebraickému součtu sil podle vztahu R = F i, (2.
Kapitola 2 Přímková a rovinná soustava sil 2.1 Přímková soustava sil Soustava sil ležící ve společném paprsku se nazývá přímková soustava sil [2]. Působiště všech sil m i lze posunout do společného bodu
VíceDiferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.
Nalezněte definiční obor funkce Diferenciální počet f = ln arcsin + Definiční obor funkce f je určen vztahy Z těchto nerovností plyne < + ln arcsin + je tedy D f =, Určete definiční obor funkce arcsin
VíceFourierovské metody v teorii difrakce a ve strukturní analýze
Osnova přednášky na 31 kolokviu Krystalografické společnosti Výpočetní metody v rtg a neutronové strukturní analýze Nové Hrady, 16 20 6 2003 Fourierovské metody v teorii difrakce a ve strukturní analýze
VíceCVIČNÝ TEST 1. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Tomáš Kotler. II. Autorské řešení 6 III. Klíč 21 IV. Záznamový list 23
CVIČNÝ TEST 1 Mgr. Tomáš Kotler OBSAH I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 6 III. Klíč 21 IV. Záznamový list 23 I. CVIČNÝ TEST 1 Určete výraz V, který je největším společným dělitelem výrazů V 1 V 3 :
VícePřijímací zkouška na navazující magisterské studium Studijní program Fyzika obor Učitelství fyziky matematiky pro střední školy
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 013 Studijní program Fyzika obor Učitelství fyziky matematiky pro střední školy Studijní program Učitelství pro základní školy - obor Učitelství fyziky
VíceDynamika soustav hmotných bodů
Dynamika soustav hmotných bodů Mechanický model, jehož pohyb je charakterizován pohybem dvou nebo více bodů, nazýváme soustavu hmotných bodů. Pro každý hmotný bod můžeme napsat pohybovou rovnici. Tedy
VíceMatematika 1 MA1. 1 Analytická geometrie v prostoru - základní pojmy. 4 Vzdálenosti. 12. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 32
Matematika 1 12. přednáška MA1 1 Analytická geometrie v prostoru - základní pojmy 2 Skalární, vektorový a smíšený součin, projekce vektoru 3 Přímky a roviny 4 Vzdálenosti 5 Příčky mimoběžek 6 Zkouška;
VíceSeriál II.II Vektory. Výfučtení: Vektory
Výfučtení: Vektory Abychom zcela vyjádřili veličiny jako hmotnost, teplo či náboj, stačí nám k tomu jediné číslo (s příslušnou jednotkou). Říkáme jim skalární veličiny. Běžně se však setkáváme i s veličinami,
VíceV předchozí kapitole jsme podstatným způsobem rozšířili naši představu o tom, co je to číslo. Nadále jsou pro nás důležité především vlastnosti
Kapitola 5 Vektorové prostory V předchozí kapitole jsme podstatným způsobem rozšířili naši představu o tom, co je to číslo. Nadále jsou pro nás důležité především vlastnosti operací sčítání a násobení
VíceParametrická rovnice přímky v rovině
Parametrická rovnice přímky v rovině Nechť je v kartézské soustavě souřadnic dána přímka AB. Nechť vektor u = B - A. Pak libovolný bod X[x; y] leží na přímce AB právě tehdy, když vektory u a X - A jsou
VíceMaticí typu (m, n), kde m, n jsou přirozená čísla, se rozumí soubor mn veličin a jk zapsaných do m řádků a n sloupců tvaru:
3 Maticový počet 3.1 Zavedení pojmu matice Maticí typu (m, n, kde m, n jsou přirozená čísla, se rozumí soubor mn veličin a jk zapsaných do m řádků a n sloupců tvaru: a 11 a 12... a 1k... a 1n a 21 a 22...
VíceMATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY
MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY 1. Základní poznatky z logiky a teorie množin Pojem konstanty a proměnné. Obor proměnné. Pojem výroku a jeho pravdivostní hodnota. Operace s výroky, složené výroky, logické
VíceKOMPLEXNÍ ČÍSLA A FUNKCE MNOŽINA KOMPLEXNÍCH ČÍSEL C. Alternativní popis komplexních čísel
KOMPLEXNÍ ČÍSLA A FUNKCE V předchozích částech byl důraz kladen na reálná čísla a na reálné funkce. Pokud se komplexní čísla vyskytovala, bylo to z hlediska kartézského součinu dvou reálných přímek, např.
VíceModelování blízkého pole soustavy dipólů
1 Úvod Modelování blízkého pole soustavy dipólů J. Puskely, Z. Nováček Ústav radioelektroniky, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, VUT v Brně Purkyňova 118, 612 00 Brno Abstrakt Tento
VíceAnalytická geometrie lineárních útvarů
) Na přímce: a) Souřadnice bodu na přímce: Analtická geometrie lineárních útvarů Bod P nazýváme počátek - jeho souřadnice je P [0] Nalevo od počátku leží čísla záporná, napravo čísla kladná. Každý bod
VíceANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ
ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ Analytická geometrie vyšetřuje geometrické objekty (body, přímky, kuželosečky apod.) analytickými metodami. Podle prostoru, ve kterém pracujeme, můžeme analytickou geometrii
VíceCvičné texty ke státní maturitě z matematiky
Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky Pracovní listy s postupy řešení Brno 2010 RNDr. Rudolf Schwarz, CSc. Státní maturita z matematiky Obsah Obsah NIŽŠÍ úroveň obtížnosti 4 MAGZD10C0K01 říjen 2010..........................
VíceMgr. Tomáš Kotler. I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 7 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17
Mgr. Tomáš Kotler I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 7 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17 VÝCHOZÍ TEXT A OBRÁZEK K ÚLOZE 1 Je dán rovinný obrazec, v obrázku vyznačený barevnou výplní, který představuje
Víceoznačme j = (0, 1) a nazvěme tuto dvojici imaginární jednotkou. Potom libovolnou (x, y) = (x, 0) + (0, y) = (x, 0) + (0, 1)(y, 0) = x + jy,
Komplexní čísla Množinu všech uspořádaných dvojic (x, y) reálných čísel x, y nazýváme množinou komplexních čísel C, jestliže pro každé dvě takové dvojice (x, y ), (x 2, y 2 ) je definována rovnost, sčítání
VíceINTEGRÁLY S PARAMETREM
INTEGRÁLY S PARAMETREM b a V kapitole o integraci funkcí více proměnných byla potřeba funkce g(x) = f(x, y) dy proměnné x. Spojitost funkce g(x) = b a f(x, y) dy proměnné x znamená vlastně prohození limity
Více4. Napjatost v bodě tělesa
p04 1 4. Napjatost v bodě tělesa Předpokládejme, že bod C je nebezpečným bodem tělesa a pro zabránění vzniku mezních stavů je m.j. třeba zaručit, že napětí v tomto bodě nepřesáhne definované mezní hodnoty.
Vícepro každé i. Proto je takových čísel m právě N ai 1 +. k k p
KOMENTÁŘE ÚLOH 43. ROČNÍKU MO, KATEGORIE A 1. Přirozené číslo m > 1 nazveme k násobným dělitelem přirozeného čísla n, pokud platí rovnost n = m k q, kde q je celé číslo, které není násobkem čísla m. Určete,
VíceVEKTORY. Obrázek 1: Jediný vektor. Souřadnice vektoru jsou jeho průměty do souřadných os x a y u dvojrozměrného vektoru, AB = B A
VEKTORY Vektorem se rozumí množina všech orientovaných úseček, které mají stejnou velikost, směr a orientaci, což vidíme na obr. 1. Jedna konkrétní orientovaná úsečka se nazývá umístění vektoru na obr.
Více55. ročník matematické olympiády
. ročník matematické olympiády! " #%$'&( *$,+ 1. Najděte všechny dvojice celých čísel x a y, pro něž platí x y = 6 10.. Je dán rovnostranný trojúhelník ABC o obsahu S a jeho vnitřní bod M. Označme po řadě
Více1 Analytická geometrie
1 Analytická geometrie 11 Přímky Necht A E 3 a v R 3 je nenulový Pak p = A + v = {X E 3 X = A + tv, t R}, je přímka procházející bodem A se směrovým vektorem v Rovnici X = A + tv, t R, říkáme bodová rovnice
VíceDefinice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s
Kapitola 13 Kvadratické formy Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru f(x 1,..., x n ) = a ij x i x j, kde koeficienty a ij T. j=i Kvadratická forma v n proměnných
VíceA[a 1 ; a 2 ; a 3 ] souřadnice bodu A v kartézské soustavě souřadnic O xyz
1/15 ANALYTICKÁ GEOMETRIE Základní pojmy: Soustava souřadnic v rovině a prostoru Vzdálenost bodů, střed úsečky Vektory, operace s vektory, velikost vektoru, skalární součin Rovnice přímky Geometrie v rovině
VíceRovinné přetvoření. Posunutí (translace) TEORIE K M2A+ULA
Rovinné přetvoření Rovinné přetvoření, neboli, jak se také často nazývá, geometrická transformace je vlastně lineární zobrazení v prostoru s nějakou soustavou souřadnic. Jde v něm o přepočet souřadnic
VíceCVIČNÝ TEST 9 OBSAH. Mgr. Václav Zemek. I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 5 III. Klíč 17 IV. Záznamový list 19
CVIČNÝ TEST 9 Mgr. Václav Zemek OBSAH I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 5 III. Klíč 17 IV. Záznamový list 19 I. CVIČNÝ TEST 1 Vypočítejte (7,5 10 3 2 10 2 ) 2. Výsledek zapište ve tvaru a 10 n, kde
VíceProjekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci
Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/26.0047 Matematika pro všechny Univerzita Palackého v Olomouci Tematický okruh: Geometrie Různé metody řešení Téma: Analytická geometrie v prostoru, vektory, přímky Autor:
VíceNecht L je lineární prostor nad R. Operaci : L L R nazýváme
Skalární součin axiomatická definice odvození velikosti vektorů a úhlu mezi vektory geometrická interpretace ortogonalita vlastnosti ortonormálních bázi [1] Definice skalárního součinu Necht L je lineární
Více15 Fourierova transformace v hypersférických souřadnicích
15 HYPERSFÉRICKÉ SOUŘADNICE 1 15 Fourierova transformace v hypersférických souřadnicích 151 Definice hypersférických souřadnic r, ϑ N,, ϑ 1, ϕ v E N Hypersférické souřadnice souvisejí s kartézskými souřadnicemi
VíceZnačení krystalografických rovin a směrů
Značení krystalografických rovin a směrů (studijní text k předmětu SLO/ZNM1) Připravila: Hana Šebestová 1 Potřeba označování krystalografických rovin a směrů vyplývá z anizotropie (směrové závislosti)
VíceCVIČNÝ TEST 15. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Tomáš Kotler. II. Autorské řešení 6 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17
CVIČNÝ TEST 15 Mgr. Tomáš Kotler OBSAH I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 6 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17 I. CVIČNÝ TEST VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOZE 1 Je dána čtvercová mřížka, v níž každý čtverec má délku
Více2.1 Pokyny k otevřeným úlohám. Výsledky pište čitelně do vyznačených bílých polí. 2.2 Pokyny k uzavřeným úlohám
MATEMATIKA+ DIDAKTICKÝ TEST Maximální bodové hodnocení: 50 bodů Hranice úspěšnosti: 33 % 1 Základní informace k zadání zkoušky Didaktický test obsahuje 23 úloh. Časový limit pro řešení didaktického testu
Více1 Připomenutí vybraných pojmů
1 Připomenutí vybraných pojmů 1.1 Grupa Definice 1 ((Komutativní) grupa). Grupou (M, ) rozumíme množinu M spolu s operací na M, která má tyto vlastnosti: i) x, y M; x y M, Operace je neomezeně definovaná
Vícex 0; x = x (s kladným číslem nic nedělá)
.. Funkce absolutní hodnota Předpoklady: 08, 07 x - zničí znaménko čísla, všechna čísla změní na nezáporná Jak vyjádřit matematicky? Pomocí číselné osy: x je vzdálenost obrazu čísla na číselné ose od počátku.
Více7. Funkce jedné reálné proměnné, základní pojmy
, základní pojmy POJEM FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ Reálná funkce f jedné reálné proměnné je funkce (zobrazení) f: X Y, kde X, Y R. Jde o zvláštní případ obecného pojmu funkce definovaného v přednášce. Poznámka:
Vícey ds, z T = 1 z ds, kde S = S
Plošné integrály příklad 5 Určete souřadnice těžiště části roviny xy z =, která leží v prvním oktantu x >, y >, z >. Řešení: ouřadnice těžiště x T, y T a z T homogenní plochy lze určit pomocí plošných
Více10. DETERMINANTY " # $!
10. DETERMINANTY $ V této kapitole zavedeme determinanty čtvercových matic libovolného rozměru nad pevným tělesem, řekneme si jejich základní vlastnosti a naučíme se je vypočítat včetně příkladů jejich
Více11. cvičení z Matematické analýzy 2
11. cvičení z Matematické analýzy 11. - 15. prosince 17 11.1 (trojný integrál - Fubiniho věta) Vypočtěte (i) xyz dv, kde je ohraničeno plochami y x, x y, z xy a z. (ii) y dv, kde je ohraničeno shora rovinou
VíceMoment síly výpočet
Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 2.2.3.2 Moment síly výpočet Moment síly je definován jako součin síly a kolmé vzdálenosti osy síly od daného
Více= cos sin = sin + cos = 1, = 6 = 9. 6 sin 9. = 1 cos 9. = 1 sin 9. + 6 cos 9 = 1 0,939692621 6 ( 0,342020143) = 1 ( 0,342020143) + 6 0,939692621
ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z MA+ULA ČÁST Příklad Bod má vůči souřadné soustavě souřadnice uvedené níže. Vypočtěte jeho souřadnice vzhledem k soustavě, která je vůči otočená dle zadání uvedeného níže. Výsledky zaokrouhlete
VíceVzorce počítačové grafiky
Vektorové operace součet vektorů rozdíl vektorů opačný vektor násobení vektoru skalárem úhel dvou vektorů velikost vektoru a vzdálenost dvojice bodů v rovině (v prostoru analogicky) u = B A= b a b a u
Více+ 2y. a y = 1 x 2. du x = nxn 1 f(u) 2x n 3 yf (u)
Diferenciální počet příklad 1 Dokažte, že funkce F, = n f 2, kde f je spojitě diferencovatelná funkce, vhovuje vztahu + 2 = nf ; 0 Řešení: Označme u = 2. Pak je F, = n fu a platí Podle vět o derivaci složené
VíceCVIČNÝ TEST 40. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Tomáš Kotler. II. Autorské řešení 6 III. Klíč 13 IV. Záznamový list 15
CVIČNÝ TEST 40 Mgr. Tomáš Kotler OBSAH I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 6 III. Klíč 13 IV. Záznamový list 15 I. CVIČNÝ TEST 1 Vypočtěte pro a 1; 3 hodnotu výrazu 4 + a 3 + a 3 ( 2). 1 bod VÝCHOZÍ TEXT
VíceP ˇ REDNÁŠKA 3 FUNKCE
PŘEDNÁŠKA 3 FUNKCE 3.1 Pojem zobrazení a funkce 2 3 Uvažujme libovolné neprázdné množiny A, B. Přiřadíme-li každému prvku x A právě jeden prvek y B, dostáváme množinu F uspořádaných dvojic (x, y) A B,
Vícei=1 Přímka a úsečka. Body, které leží na přímce procházející body a a b můžeme zapsat pomocí parametrické rovnice
I. Funkce dvou a více reálných proměnných 1. Úvod Značení: V textu budeme používat označení: N pro množinu všech přirozených čísel; R pro množinu všech reálných čísel; R n pro množinu všech uspořádaných
Více6. Vektorový počet Studijní text. 6. Vektorový počet
6. Vektorový počet Budeme se pohybovat v prostoru R n, což je kartézská mocnina množiny reálných čísel R; R n = R R. Obvykle nám bude stačit omezení na případy n = 1, 2, 3; nicméně teorie je platná obecně.
VíceMatematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené
22. 2. 2016 Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené mn. M E n. Zapište a načrtněte množinu D, ve které
VíceLineární algebra : Metrická geometrie
Lineární algebra : Metrická geometrie (16. přednáška) František Štampach, Karel Klouda LS 2013/2014 vytvořeno: 6. května 2014, 10:42 1 2 Úvod Zatím jsme se lineární geometrii věnovali v kapitole o lineárních
Více6 Skalární součin. u v = (u 1 v 1 ) 2 +(u 2 v 2 ) 2 +(u 3 v 3 ) 2
6 Skalární součin Skalární součin 1 je operace, která dvěma vektorům (je to tedy binární operace) přiřazuje skalár (v našem případě jde o reálné číslo, obecně se jedná o prvek nějakého tělesa T ). Dovoluje
Více1 Funkce dvou a tří proměnných
1 Funkce dvou a tří proměnných 1.1 Pojem funkce více proměnných Definice Funkce dvou proměnných je předpis, který každému bodu z R 2 (tj. z roviny) přiřazuje jediné reálné číslo. z = f(x, y), D(f) R 2
VícePRŮŘEZOVÉ CHARAKTERISTIKY
. cvičení PRŮŘEZOVÉ CHRKTERISTIKY Poznámka Pojem průřezu zavádíme u prutových konstrukčních prvků. Průřez je rovinný obrazec, který vznikne myšleným řezem vedeným kolmo k podélné ose nedeformovaného prutu,
VíceTěleso racionálních funkcí
Těleso racionálních funkcí Poznámka. V minulém semestru jsme libovolnému oboru integrity sestrojili podílové těleso. Pro libovolné těleso R je okruh polynomů R[x] oborem integrity, máme tedy podílové těleso
VíceK výsečovým souřadnicím
3. cvičení K výsečovým souřadnicím Jak již bylo řečeno, výsečové souřadnice přiřazujeme bodům na střednici otevřeného průřezu, jejich soustava je dána pólem B a výsečovým počátkem M 0. Velikost výsečové
VíceGolayův kód 23,12,7 -kód G 23. rozšířený Golayův kód 24,12,8 -kód G 24. ternární Golayův kód 11,6,5 -kód G 11
Golayův kód 23,12,7 -kód G 23 rozšířený Golayův kód 24,12,8 -kód G 24 kód G 23 jako propíchnutí kódu G 24 ternární Golayův kód 11,6,5 -kód G 11 rozšířený ternární Golayův kód 12,6,6 -kód G 12 dekódování
VícePříklad 1 ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1B ČÁST 2. Určete a načrtněte definiční obory funkcí více proměnných: a) (, ) = b) (, ) = 3. c) (, ) = d) (, ) =
Příklad 1 Určete a načrtněte definiční obory funkcí více proměnných: a) (, ) = b) (, ) = 3 c) (, ) = d) (, ) = e) (, ) = ln f) (, ) = 1 +1 g) (, ) = arcsin( + ) Poznámka V těchto úlohách máme nalézt největší
Víceb) Po etní ešení Všechny síly soustavy tedy p eložíme do po átku a p ipojíme p íslušné dvojice sil Všechny síly soustavy nahradíme složkami ve sm
b) Početní řešení Na rozdíl od grafického řešení určíme při početním řešení bod, kterým nositelka výslednice bude procházet. Mějme soustavu sil, která obsahuje n - sil a i - silových dvojic obr.36. Obr.36.
VíceGymnázium Jiřího Ortena, Kutná Hora. Průřezová témata Poznámky. Téma Školní výstupy Učivo (pojmy) volné rovnoběžné promítání průmětna
Předmět: Matematika Náplň: Stereometrie, Analytická geometrie Třída: 3. ročník a septima Počet hodin: 4 hodiny týdně Pomůcky: PC a dataprojektor, učebnice Stereometrie Volné rovnoběžné promítání Zobrazí
Více3. Reálná čísla. většinou racionálních čísel. V analytických úvahách, které praktickým výpočtům
RACIONÁLNÍ A IRACIONÁLNÍ ČÍSLA Význačnými množinami jsou číselné množiny K nejvýznamnějším patří množina reálných čísel, obsahující jako podmnožiny množiny přirozených, celých, racionálních a iracionálních
Více17 Kuželosečky a přímky
17 Kuželosečky a přímky 17.1 Poznámka: Polára bodu M ke kuželosečce Nechť X = [x 0,y 0 ] je bod. Zavedeme následující úpravy: x x 0 x y y 0 y xy (x 0 y + xy 0 )/ x (x 0 + x)/ y (y 0 + y)/ (x m) (x 0 m)(x
Více3.4.2 Rovnováha Rovnováha u centrální rovinné silové soustavy nastává v případě, že výsledná síla nahrazující soustavu je rovna nule. Tedy. Obr.17.
Obr.17. F F 1x = F.cos α1,..., Fnx = F. cos 1y = F.sin α1,..., Fny = F. sin α α n n. Původní soustava je nyní nahrazena děma soustavami sil ve směru osy x a ve směru osy y. Tutu soustavu nahradíme dvěma
Více14. přednáška. Přímka
14 přednáška Přímka Začneme vyjádřením přímky v prostoru Přímku v prostoru můžeme vyjádřit jen parametricky protože obecná rovnice přímky v prostoru neexistuje Přímka v prostoru je určena bodem A= [ a1
VíceK OZA SE PASE NA POLOVINĚ ZAHRADY Zadání úlohy
Koza se pase na polovině zahrady, Jaroslav eichl, 011 K OZA E PAE NA POLOVINĚ ZAHADY Zadání úlohy Zahrada kruhového tvaru má poloměr r = 10 m. Do zahrady umístíme kozu, kterou přivážeme provazem ke kolíku
VíceDefinice Tečna paraboly je přímka, která má s parabolou jediný společný bod,
5.4 Parabola Parabola je křivka, která vznikne řezem rotační kuželové plochy rovinou, jestliže odchylka roviny řezu od osy kuželové plochy je stejná jako odchylka povrchových přímek plochy a rovina řezu
VíceKapitola 5. Seznámíme se ze základními vlastnostmi elipsy, hyperboly a paraboly, které
Kapitola 5 Kuželosečky Seznámíme se ze základními vlastnostmi elipsy, hyperboly a paraboly, které společně s kružnicí jsou známy pod společným názvem kuželosečky. Říká se jim tak proto, že každou z nich
Více(4x) 5 + 7y = 14, (2y) 5 (3x) 7 = 74,
1. V oboru celých čísel řešte soustavu rovnic (4x) 5 + 7y = 14, (2y) 5 (3x) 7 = 74, kde (n) k značí násobek čísla k nejbližší číslu n. (P. Černek) Řešení. Z první rovnice dané soustavy plyne, že číslo
VíceFUNKCE A JEJICH VLASTNOSTI
PŘEDNÁŠKA 3 FUNKCE A JEJICH VLASTNOSTI Pojem zobrazení a funkce Uvažujme libovolné neprázdné množiny A, B. Přiřadíme-li každému prvku x A právě jeden prvek y B, dostáváme množinu F uspořádaných dvojic
Více49. roënìk matematickè olympi dy, III. kolo kategorie A. BÌlovec, 9.ñ12. dubna 2000
49. roënìk matematickè olympi dy, III. kolo kategorie BÌlovec, 9.ñ. dubna 000 . Nechť n je přirozené číslo. Dokažte, že součet 4 n + 4 n je dělitelný třinácti, právě když n je sudé. (J. Šimša) Řešení.
VíceKOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
KOMPLEXNÍ ČÍSLA Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově Výukové materiály z matematiky pro vyšší gymnázia Autoři projektu Student na prahu 21. století - využití ICT ve vyučování matematiky na gymnáziu INVESTICE
VíceŽák plní standard v průběhu primy a sekundy, učivo absolutní hodnota v kvartě.
STANDARDY MATEMATIKA 2. stupeň ČÍSLO A PROMĚNNÁ 1. M-9-1-01 Žák provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; užívá ve výpočtech druhou mocninu a odmocninu 1. žák provádí základní početní
Více1 Mnohočleny a algebraické rovnice
1 Mnohočleny a algebraické rovnice 1.1 Pojem mnohočlenu (polynomu) Připomeňme, že výrazům typu a 2 x 2 + a 1 x + a 0 říkáme kvadratický trojčlen, když a 2 0. Číslům a 0, a 1, a 2 říkáme koeficienty a písmenem
VíceAutor: Vladimír Švehla
Bulletin of Applied Mechanics 1, 55 64 (2005) 55 Využití Castiglianovy věty při výpočtu deformací staticky určité případy zatížení tahem a tlakem Autor: Vladimír Švehla České vysoké učení technické, akulta
VíceExtrémy funkce dvou proměnných
Extrémy funkce dvou proměnných 1. Stanovte rozměry pravoúhlé vodní nádrže o objemu 32 m 3 tak, aby dno a stěny měly nejmenší povrch. Označme rozměry pravoúhlé nádrže x, y, z (viz obr.). ak objem této nádrže
VíceOdvození středové rovnice kružnice se středem S [m; n] a o poloměru r. Bod X ležící na kružnici má souřadnice [x; y].
Konzultace č. 6: Rovnice kružnice, poloha přímky a kružnice Literatura: Matematika pro gymnázia: Analytická geometrie, kap. 5.1 a 5. Sbírka úloh z matematiky pro SOŠ a studijní obory SOU. část, kap. 6.1
VíceMatematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené
28. 2. 2017 Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené mn. M E n. Zapište a načrtněte množinu D, ve které
VíceCvičné texty ke státní maturitě z matematiky
Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky Pracovní listy s postupy řešení Brno 2010 RNDr. Rudolf Schwarz, CSc. Státní maturita z matematiky Úloha 1 1. a = s : 45 = 9.10180 45 = 9.101+179 45 = 9.10.10179
VíceMatematika I 12a Euklidovská geometrie
Matematika I 12a Euklidovská geometrie Jan Slovák Masarykova univerzita Fakulta informatiky 3. 12. 2012 Obsah přednášky 1 Euklidovské prostory 2 Odchylky podprostorů 3 Standardní úlohy 4 Objemy Plán přednášky
VíceÚlohy klauzurní části školního kola kategorie A
62. ročník matematické olympiády Úlohy klauzurní části školního kola kategorie A 1. V obdélníku ABCD o stranách AB = 9, BC = 8 leží vzájemně se dotýkající kružnice k 1 (S 1, r 1 ) a k 2 (S 2, r 2 ) tak,
VíceProjekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/ TĚŽIŠTĚ
Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 2.10 TĚŽIŠTĚ Těžiště (hmotný střed) je působiště tíhové síly působící na těleso. Těžiště zavádíme jako působiště
VíceMechanika tuhého tělesa
Mechanika tuhého tělesa Tuhé těleso je ideální těleso, jehož tvar ani objem se působením libovolně velkých sil nemění Síla působící na tuhé těleso má pouze pohybové účinky Pohyby tuhého tělesa Posuvný
Více12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ
56 12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ Těžiště I. impulsová věta - věta o pohybu těžiště II. impulsová věta Zákony zachování v izolované soustavě hmotných bodů Náhrada pohybu skutečných objektů pohybem
VíceMatematika 1 pro PEF PaE
Tečny a tečné roviny 1 / 16 Matematika 1 pro PEF PaE 7. Tečny a tečné roviny Přemysl Jedlička Katedra matematiky, TF ČZU Tečny a tečné roviny Tečny a normály grafů funkcí jedné proměnné / 16 Tečny a normály
Více2.5 Rovnováha rovinné soustavy sil
Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 2.5 Rovnováha rovinné soustavy sil Rovnováha sil je stav, kdy na těleso působí více sil, ale jejich výslednice
VíceCVIČNÝ TEST 36. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Tomáš Kotler. II. Autorské řešení 6 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17
CVIČNÝ TEST 36 Mgr. Tomáš Kotler OBSAH I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 6 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17 I. CVIČNÝ TEST 1 Určete iracionální číslo, které je vyjádřeno číselným výrazem (6 2 π 4
VíceII. Zakresli množinu bodů, ze kterých vidíme úsečku délky 3 cm v zorném úhlu větším než 30 0 a menším než 60 0.
Ukázky typových maturitních příkladů z matematiky..reálná čísla. 3} x R; I. Zobrazte množiny A = {x є 3} < + x R; B = {x є II. Zapište ve tvaru zlomku číslo, 486.Komplexní čísla. I. Určete a + b, a - b,
Více9 Kolmost vektorových podprostorů
9 Kolmost vektorových podprostorů Od kolmosti dvou vektorů nyní přejdeme ke kolmosti dvou vektorových podprostorů. Budeme se zabývat otázkou, kdy jsou dva vektorové podprostory na sebe kolmé a jak to poznáme.
Více1 LIMITA FUNKCE Definice funkce. Pravidlo f, které každému x z množiny D přiřazuje právě jedno y z množiny H se nazývá funkce proměnné x.
1 LIMITA FUNKCE 1. 1 Definice funkce Pravidlo f, které každému z množiny D přiřazuje právě jedno y z množiny H se nazývá funkce proměnné. Píšeme y f ( ) Někdy používáme i jiná písmena argument (nezávisle
VícePodrobnější výklad tématu naleznete ve studijním textu, na který je odkaz v Moodle. Tam je téma
Kuželosečky a kvadriky - výpisky + příklady Postupně vznikající text k části předmětu Geometrie. Ve výpiscích naleznete výpisky z přednášky, poznámky, řešené příklady a příklady na procvičení. Podrobnější
VíceInterpolace Uvažujme třídu funkcí jedné proměnné ψ(x; a 0,..., a n ), kde a 0,..., a n jsou parametry, které popisují jednotlivé funkce této třídy. Mějme dány body x 0, x 1,..., x n, x i x k, i, k = 0,
VíceLingebraické kapitolky - Analytická geometrie
Lingebraické kapitolky - Analytická geometrie Jaroslav Horáček KAM MFF UK 2013 Co je to vektor? Šipička na tabuli? Ehm? Množina orientovaných úseček majících stejný směr. Prvek vektorového prostoru. V
Více