Smrt nás navrací pravd rozhovor s buddhistickým mnichem eského pvodu Ashinem Ottamou Helena Jank (Dotek, 17. listopadu 2000) Helena: Lidé i zvíata se bojí smrti. Píroda sama se zanikáním poítá, zánik je souástí jejích roních rytm, kolobh života. Nkdy to vypadá jakoby životem pímo plýtvala a pitom má neustále dost síly zaínat znovu. Jedinec se svému konci brání, ale jedincovu "druhu", zdá se, umírání a zápasení o život spíš prospívá. Ashin Ottama: Tento svt, jak ho známe, mžeme chápat jako pokroilé stádium komplexního rozhození pvodní nemanifestované jednoty. Biblické "stvoení svta" i asijský mýtus vzniku svt je obrazem postupného, ím dál vtšího klesání a propadání až do "naší" lidské sféry asoprostoru. Je to historie opouštní ucelenosti. Duální rozvtvování nabírá intenzitu: svtlo se odluuje od temnoty, mentalita od materiality. Poklesávání nemanifestovaného pokrauje, takže nakonec nastává i "vyhnání z Ráje". Dál se utvrzuje polarita píjemného a nepíjemného, vdní a nevdní, maskulinity a femininity, dobra a zla, uvdomní sebe a toho ostatního. Dynamika vznikání a zanikání nabírá formu biologického zrození a tomu odpovídajícímu zpsobu smrti. Sebe vztažnost nakonec zatuhne až do formy sobeckého ega a jeho temného království... Tak njak by mohla vypadat "Genesis" dnešní doby. V buddhismu podobn sestupný vývoj naznauje etzec podmínného vznikání patiasamuppáda.. Udržet pesvdení, že celý tento skluz do svtské úrovn reality je "dobrý", stojí ím dál víc námahy. Pesto, optimizmus se za dané situace jeví jako ta nejvhodnjší a nejvýhodnjší strategie pi prchodu pozemským životem. Odedávna se tu ale objevuje i mnohem hlubší pístup k pozemské existenci. U mnohých lidí se probouzí vnitní ujasnní, že celý život mže být pijat jako dležitá duchovní lekce. Helena: Lekce, kterou nám udluje život a smrt? Ashin: Pesn tak. Že život je nároná, v principu, ale zdravá lekce a píležitost k vnitnímu rstu, chápe dnes leckdo. Mnohem mén lidí si uvdomuje, jak je pro správný život dležité, srovnat se i s okolností smrti. Buddha doporuuje reflektovat vlastní smrt každý den. Skoro ve všech duchovních smrech téma smrti zaujímá velmi dležitou pozici a tvoí základ jakéhokoliv duchovního pokroku. Malé vysvtlení: na duchovní cest pravda je chápána spíš jako pravá poloha nitra, než jako njaký dležitý výrok. Spirituální pravda bude tam, kde je postižena podstata, kde je mén povrchního zdání, iluzí a poloviatostí. To je srozumitelné, že? Život a smrt jsou pro moudrého lovka jako dv strany jedné mince. Kde je vznik musí být i zánik. Aby mince platila, musí mít ob strany. Chápete? Vznik je oddlen od zániku jenom asem. Dokud jsme v zajetí lineárního asu, mžeme vidt v jednu chvíli jen jednu stranu mince - v tom je velká nedokonalost. Z jednostranného životního postoje, ve kterém není zastoupena druhá strana skutenosti, pak pojde nežádoucí jednostrannost: bu nezodpovdná životní rozbujelost anebo zase depresivní žalostnní, když se mince otoí. Duchovní pravda chce peklenout mámení asu a vidt vznik a zánik a všechny stádia existence najednou - tak trochu jako otevený vjí, jehož všechny souásti vycházejí z jednoho spoleného stedu. Abychom se
srovnali s pravdou, je teba vnést povdomí vlastní smrti do každé minuty našeho života. To nemá nic spoleného s depresí nebo truchlivostí. Naopak. Naše žití tím pestane být rozjivené a povrchní, dostane sílu a nabere hloubku. Když se v jednom lesním kláštee rozbila krásná sklenice, pedstavený Adžán á jen poznamenal: "Pro mne byla ta sklenice vždycky rozbitá". A pesto, dokud sklenice byla ješt celá, Adžán á se uml potšit její kehkou krásou možná víc, než kdokoliv jiný. Helena: Lidé rádi koketují se smrtí - napíklad v televizních seriálech. Vlastní smrt ale vytsují ze své mysli jak jen mohou. Stále je to ješt téma, které se rádo zametá pod koberec. Ashin: Kdo se bojí smrti, ten se bojí i života. Krišnamurti íká: "Vtšina z nás má strach ze smrti protože nevíme co to znamená skuten žít." To jsou silná slova k reflektování. Smrt je v naší spolenosti brána jako úhlavní nepítel. Mezi lékai bývá smrt dokonce nkdy chápána jako selhání medicíny. Lidský život má nesmírnou hodnotu a rozhodn je správné o nj maximáln peovat. Ale práv do kapitoly pée o život patí i správný postoj ke smrti. Pouhé prodlužování funkcí tla technickými pístroji kvli strachu ze smrti nedává velký smysl. Smrt je velký uitel - stejn velký, jako život sám. Smrt není "zlá". Smrt je jen kus života tžkého, jak íká eský básník. Podle prakticky všech duchovních nauk, je smrt poátkem nového života. Mžeme si to zobecnit do vty: Dokud nezememe, nemžeme se znova narodit. To je téma, na které bychom se možná mli podívat trochu dkladnji, protože má nkolik rovin. Helena: Pro buddhistu, který chápe existenci jako sled perozování život za životem, bude taková vta spíš jen konstatováním holé skutenosti. Pro kesana mže mít jinou rovinu významu. Smrtí zde nebude mínna fyzická smrt a "nové zrození" bude znamenat duchovní perození, vzkíšení nebo nco podobného. V kesanství takový výrok dostane siln duchovní charakter. Ashin: Ano, je to tak. Biologická smrt svou nebývalou výrazností dobe slouží jako symbol i pro jiné radikální zmny v mentální nebo duchovní oblasti. Pedpokladem nového života je jasné zakonení toho pedešlého. Obdobn, pro výraznjší pokrok na duchovní cest, musí "zemít" njaká podstatná ást starého života. Pesnji eeno, zemít musí njaká podstatnjší ást lži nebo iluze - v ideálním pípad iluze celá. Jedna z tch nejzávažnjších iluzí je zpsobena naším ulpním a identifikací s pedstavou sama sebe. Vzniká tím sebe stedná gravitace, které íkáme ego. Tato gravitace zpsobuje siln zúžené a zdeformované vnímání skutenosti. Egocentrinost dál zesiluje neblahé síly chtivosti, nenávisti a zaslepení takže vznikne sobectví. V buddhismu je pekonání ega direktní souástí spirituální cesty. Chtivost, nenávist a zaslepení jsou ti hlavní koeny všeho nežádoucího a neprospšného. V kesanství se o egu mnoho nehovoí, pesto mám dojem, že smrtí "starého lovka" a jeho "novým zrozením" je v podstat rovnž mínna "smrt" ega a tomu následující vnitní oistní a osvobození. I kesanský hích jist pochází z podobných tendencí chtivosti, nenávisti a zaslepení. Kesanství zamilo svj pohled na tento jeden následující život. V pípad prchodu oistcem by se eknme jednalo o dva následující životy. Pro buddhismus a vtšinu asijských nauk je charakteristický velmi široký pohled na fenomén existence. Silným nadhledem se otevírá vize nekoneného etzce perozování do rzných asoprostor neboli do rzných úrovní samsarické existence. Jedním z cíl buddhismu je práv zastavení nekoneného a v podstat strastiplného zrozování a umírání dosažením stavu Nirvány. Snad i v kesanství
utišení zrozování a umírání má své dležité místo. O perozování se mnoho nemluví, zato je tam e o "život vném". Z duchovního pohledu se taková starovká formulace dá pochopit rzným zpsobem. Duchovní otevení a "znovuzrození", pokud nastane v prbhu pozemského života, je skutené smrti a skutenému znovuzrození velmi podobné - nkdy i intenzitou. V život každého z nás, ale existují i menší "perození". Tím myslím ty rzné kapitoly našeho pozemského života. Životní pelomy jako vstup do školy, odchod od rodi, studium a život na koleji, vojenská služba, manželský život, pesthování, ztráta zamstnání, rozvod, vstup do dchodu, ale i velký úraz, úmrtí blízké osoby nebo silné duchovní prožitky - takové události zpsobují dalekosáhlé zmny, které mají sílu napojit nás na jiné oblasti naší karmy. Život se tím hodn zmní - k lepšímu, k podobnému, nebo k horšímu a v mnohém se prost bude odvíjet jinak než pedtím. Jiná rovina, na které mžeme vidt princip perozování je náš tyiadvacetihodinový rytmus. Každý náš den se svým probuzením, denními aktivitami, klidným veerem, noní únavou, usnutím a noními sny symbolizuje znovuzrozování velmi vrn. lovk se sice probouzí do nového dne více-mén "nepopsán", nedá se ale íct, že by se probouzel nepedznamenán. To odpovídá situaci novorozente. I ono se rodí se zetelným karmickým "pedznamenáním". Latentní suma všech pedešlých dní se siln projeví v prbhu denních událostí. Stejným zpsobem se projevují v našem život karmické dispozice. Je tu zodpovdnost za iny minulých dní stejn jako za iny minulých život. Ten, kdo se ráno probouzí není pesn ten samý lovk, který šel veer spát. Stejn tak nový život není zcela identický, není ale ani zcela odlišný od toho pedešlého. Noní sny a noní mry zajímavým zpsobem pipomínají stavy tibetského barda - mezi svtí. Jsou tu, ale i závažné rozdílnosti. Na verejšek si dobe vzpomeneme, na minulý život je to obtížnjší. Usínání bývá velmi pokojné, umírání z víc jak padesáti procent bývá poádný zmatek. Ráno se, ale probouzíme v té samé posteli, do které jsme si veer lehli. Ale podle buddhismu se lovk znovu rodí do lidské úrovn existence spíš jen výjimen. Ty nejdrobnjší a pesto nejkonkrétnjší "perození" se odehrávají na úrovni našeho pocitu "já" snad každých pár minut. Když o tom takto mluvíme, bereme to spíš jako obrazné pirovnání, v meditaci. Tyto pelomy pocitu "já" mohou být zažity nebývale zeteln jako skutená "úmrtí" a skutená "znovuzrození". Meditativní zážitek tohoto druhu piblíží lovku podstatu procesu smrti a tomu následujícího znovuzrození nebývale zeteln. Po smrti jde existence njakým zpsobem dál - o tom dnes dobe informovaná osoba sotva mže pochybovat. Tžko najdeme fundovaného lovka, který by posmrtnou existenci jednoznan popíral. Pestože toto téma je pro každého z nás tak stžejn dležité, jen málokteí mají njakou znalost nebo alespo konkrétnjší pedstavu o tom, jak vlastn umírání probíhá a co tomu následuje. A tak pvodní zásadní otázka typu "pokrauje njak život po smrti nebo ne?" se pesouvá do obtížnjší a delikátnjší oblasti: "které složky bytosti smrtí procházejí a které nikoliv? A co se dje potom?" Pravdou je, že v této vci nejen jedinci, ale i samy religiózní systémy vykazují dost znanou nejednotnost. Posmrtná realita není mén reálná než ta naše. Protože je ale ím dál mén vázána na hrubohmotnou realitu lidského svta, posmrtné události se stávají více "tekuté", nezakotvené, voln plynoucí a rznorodé. Zajímavé jsou výpovdi lidí, kteí podle klinických kritérií zemeli, ale pozdji se vrátili zpt do svého tla. Vypovídají o zážitcích, které se nkdy nápadn podobají výpovdím jiných lidí, kteí se také vrátili z procesu smrti. Nové uvdomní "zemelého" asto nastává pímo nad svým "mrtvým" tlem. Beztížn se vznáší a
panoramaticky vnímá vše, co se odehrává. Jednalo-li se napíklad o tžký úraz, nkteí "navrácenci" byli schopni udiveným lékam pipomenout jejich cynické poznámky vyslovené nad "nezdaenou" operací. Mnozí "zemelí" mají možnost mentáln navštívit rzná známá místa, navštívit svoji rodinu a podobn. Zpravidla si pi tom neuvdomují, že se nalézají na jiné rovin existence a podivují se nad tím, že si jich nikdo nevšímá a nevnuje jim pozornost. Jedna holika, která se vrátila do tla až po nkolika dnech po své smrti, vyprávla svým rodim, co mli k veei po tom, co "umela". Tyto zážitky nápadn pipomínají "astrální cesty". Po tomto období, ale proces smrti jde dál. Náhle se objeví tunel, kterým se beztížná bytost ubírá vzhru. Cesta ústí do zahrady kišálového svtla a záících rostlin. I vlastní tlo jako kdyby se skládalo z istého svtla. Pistupuje mnoho bytostí - známých i neznámých, všichni vyjadují radost ze shledání. Komunikace je mimoslovní, rychlá a snadná. Pistoupí i velká duchovní bytost, která vede "zemelého" do znovuprožití svého života. Nkteí "zemelí" pak popisovali svoje prožitky: "Všechno, co se odehrálo v mém život, opt probíhalo ped mým duchovním zrakem. Stydl jsem se za mnoho vcí, které se vynoovaly, protože se mi otevela možnost jiného pohledu na všechny ty situace. Prožíval jsem znovu všechno, co jsem v život udlal, k tomu jsem ale vnímal i to, jak moje skutky psobily na ostatní zúastnné. Zjistil jsem, že ani vlastní myšlenky se nevytrácejí beze stopy. Byl jsem tmi, kterým jsem ublížil a byl jsem i tmi, kterým jsem napomohl k pocitu štstí Bylo to totální otevení a vpuštní všech myšlenek, které jsem kdy myslel, všech slov, které jsem kdy pronesl, a in, které jsem kdy v život udlal. Vnímal jsem naplno i psobení svých myšlenek, slov a in na každého, kdo pišel se mnou do styku nebo do oblasti mého vlivu - a jsem je znal nebo neznal " V jistém moment pak ale pijde volba zstat v novém prostedí nebo se vrátit. "Zemelý" cítí, že se chce vrátit a v krátkosti se cítí vsát do svého materiálního tla. Tak njak zní zprávy lidí, kteí se vrátili z druhé strany. Vtšina jich vstupuje do svého dalšího života se zcela novou, prohloubenou životní orientací. A vbec se již smrti nebojí. Bohužel na zprávy tchto "skoro zemelých" se nelze píliš spolehnout. Tibetští specialisté k tomu podotýkají, že tyto návraty jsou možné jen z poáteních, relativn blahých oblastí "bílého svtla smrti". Je to oblast ásteného opuštní lidského asoprostoru. as se ásten sesouvá a nastává tím revize životní karmy. Za oblastí "bílého svtla" podle tibean proces smrti nevypadá ani trochu ržov. Jsou to voln proudící manifestace vlastní karmy, ze kterých normální bytost hledá úlevu v njakém dalším zrození. Jestliže jsme ve scenáriu "navrácených" mohli vysledovat cosi srovnatelného s "velkou knihou hích Svatého Petra", pvodní buddhismus prezentuje spíše direktní pechod do píští existenní sféry. Ve starých textech je místo, které popisuje umírání jednoho dobrého otce rodiny. Pijíždí pro nj nebeský koár, který on jasn vidí, ale nikoliv shromáždná rodina. A je tam i jiné místo, které popisuje svítící oi erných šelem, které se umírajícímu motají okolo nohou - zaátek perození do spodních svt. V procesu smrti mysl bytosti se jakoby stahuje do svého stedu, ztrácí svtské zakotvení a je do znané míry unášena prožívaným. Karmické síly víc jak kdy jindy ídí odvíjení i prožívání událostí. Co se bude jak odehrávat, je siln odvislé od karmy, která se v prbhu umírání zaktivuje. Je tu velká pravdpodobnost, že karma silných nebo asto opakovaných in uplynulého života pevezme ídící roli v procesu perození. Karmická kvalita tohoto potenciálu pak nasmruje perození na odpovídající existenní úrove.
V popisech procesu smrti v rzných religiózních systémech jsou vcelku dost velké rozdíly, pesto základní poselství je velmi shodné. Tento život není jediným a skutky tohoto našeho života ovlivní kvalitu naší budoucnosti. Helena: Co z lovka projde branou smrti? Ashin: Tlo rozhodn branou smrti neprochází - a zapla pámb za to. Svtská mysl také ne - vdomí vyvstává stále nové. Buddhismus dokonce nepracuje ani s konceptem duše nebo njakého jiného nemnného nositele bytosti. Podle buddhismu tedy ani duše nepechází z jednoho života do toho následujícího. Je tu ale neustálé psobení karmického potenciálu, které pokrauje i po smrti. Aktivní karma nechá vyvstat další bytosti. Zjednodušen by se tedy dalo íci, že karmický potenciál pechází do následujícího života. Jak jsem již zmínil, optovné znovuzrození lovka do lidské formy existence je podle buddhismu spíš výjimené. Vtšinou jsou to bytosti z vyšších nebo nižších existenních sfér, které nacházejí cestu do lidského tla. V jaké rodin, a kterým rodim se bytost narodí, ale není žádná náhoda. Je to vc karmické afinity. Nejsou to rodie, kteí si vyberou své dít. Je to dít, které si vybere své rodie. Možná, že z pozice tohoto svta se nám takové tvrzení nebude zdát píliš pravdpodobné. Ze strany "na zrození ekajících", ale domnlé zmatky rodinného života vypadají velmi jinak. Bytost se zrozuje tak, aby mla možnost dalšího duchovního rstu. A duchovní rst s píjemným životem nemá vtšinou vbec nic spoleného. Povídal jsem o tchto vcech úastníkm jednoho meditaního kursu ve Švýcarsku. Jedna mladá maminka mi pak vyprávla jak pedala toto pouení svému šestiletému synovi. Když se zase jednou durdil nad chováním a píkazy svých rodi, maminka mu to nandala erné na bílém: "Co se zlobíš! Ty sis vybral nás jako rodie a ne, že my jsme si vybrali tebe!" Malý kluina se zamyslel a pak smutn prohlásil "lovk se mže splést." A skuten, u nkterých lidí se vynoí vzpomínky jakoby z jiné existence. Helena: Nkteré vci si pamatuji. Vybavují se mi vzpomínky z období ješt ped tím, než jsem sem pišla znovu. Ty situace se zobrazují hlavn ve form pocit a obraz. lovk to nejsilnji cítí v raném, dtském vku. Pak nastává delší doba zapomnní. Zajímavé je, že dív jsem mla hrozný strach ze smrti. Zmáklo m to do malého, rozteseného klubíka. Pak mne jednou probudilo práv tohle rozklepané klubíko a najednou - jakoby zevnit - jsem mla možnost nahlédnout do chvíle tsn ped tím, než jsem pišla sem. /Nejdív jsem tomu nerozumla. Když lovk vidí obrazy, tak nkdy hned neví o co jde. Zárove to, ale vevnit tak zvláštn zabolelo - a pak jsem si vzpomnla, že je to chvíle, kterou jsem skuten prožila. Možná, že je to celé fantazie, neberte to njak vážn. Je ale zajímavé, že tyto vzpomínky pišly práv ve chvíli strachu z konenosti. Od té doby tento strach nemám. Vím, že smrt není absolutní konec./ Bylo nás v ad víc, takový štrdl bytostí. Vpedu byla niím neohraniená díra dol. lovk do ní mohl nahlédnout a rozhodnout se zda-li tam pjde nebo ne. Stála jsem v ad a poád jsem vykukovala. Strašn pomalu to postupovalo, nemohla jsem se dokat až se zane nco dít. Vepedu byla bytost, která otvírala pohledy dol do díry a bytosti, které byli vepedu, v otvoru postupn mizeli. Bytost, která otvírala pohled si všimla mé netrplivosti, pozvala mne dopedu abych mohla nahlédnout. Ale tam se prost nedalo jít. Bylo odud cítit nco takového, jako zabíjení: nepíjemná ervená barva, chu krve, jakoby slan-horké pálení, násilí. Nahlédla jsem ješt dvakrát a potetí jsem šla. Ti za mnou už byli také netrpliví.
Ashin: Vaše vzpomínka by odpovídala tomu, co se íká o zrození do lidské sféry. Zdá se, že je velká fronta na pozemské zrození, akoliv je to jedna z tch nevalných forem existence. Helena: Pijde mi zajímavé, že lovk má možnost si vybrat kam chce jít. Ješt ped tím, než se zaadí do fronty, má možnost už vbec nejít dol a jít jinam. Cítila jsem, že tam prost chci jít, protože chci pomáhat. Ptají se a lovk musí mít dvod pro se chce vrátit. Nkdo se ptá a pitom to není žádná bytost. Ten hlas je vevnit i vn a pitom není slyšet ušima. Hlas zaznívá jakoby z plného vdomí. Ashin: Podobná situace je uvádna v souvislosti s Bodhisattou. To je bytost, která zámrn volí nižší úrovn existence, aby se rychleji uila - v tch vysokých se nudí. Luxus volby mají bohužel jen ti, kteí jsou na tom karmicky relativn dobe. Pro prmr a podprmr je možnost volby minimální až žádná. V božských sférách existence je všechno úžasn výborné - no a co. Bytost, která je motivována energií soucitu a vlí pomáhat v tch horních oblastech tžko vydrží. Jak Buddha opakovan zdraznil, práv v té naší zmatené a pomíchané lidské sfée se duchovnímu rstu otvírají ty nejvtší možnosti. Rozhovor je vzájemná spolutvorba a když jsem se k tomuto druhu lidské innosti pichomýtla netušila jsem jak moc lovk pitom odkrývá i sám sebe. Takže si to užijte i sami se sebou. Helena