K. Bullstreet Bu zlý na svého nácka Pouliní vzpomínky antifašisty. Anarchistická knihovna, svazek 13 Praha, listopad 2001

K. Bullstreet Bu zlý na svého nácka Pouliní vzpomínky antifašisty Anarchistická knihovna, svazek 13 Praha, listopad 2001 1

Obsah: Pedmluva I. Úvod II. My... III.... a oni IV. Maidstone 1984 V. Oxford Street, Londýn 1984 VI. Bury St. Edmunds 1986 VII. Stratford, Londýn 1987(?) VIII. Brick Lane, Londýn IX. Trafalgarské námstí, Londýn. X. Berwick Street, Londýn 1989 XI. Marble Arch, Londýn 1989 XII. Davenent Centre, Londýn 1990 XIII. Norwich 1990(?) XIV. London Bridge 1990 XV. Waterloo, Londýn 1992 XVI. Welling, Kent 1993 XVII. Dagenham 1993(?) XVIII. Zásahy tsn vedle XIX. Události, kterých jsem se neúastnil XX. Závr a poznámky 2

Pedmluva Antifašismus je jedno z nejsložitjších a nejožehavjších spoleenských témat. Co je to vlastn fašismus? Jak proti nmu bojovat? Výstižná definice, rozvedená do patiné šíe v jiné publikaci Anarchistické knihovny (1), uvádí, že fašismus je niím neomezovaná a tvrd uplatovaná moc korporativního policejního státu a (velko)kapitálu. Fašismus jako korporativní spoleenské uspoádání, v jehož rámci lovk musí k všemocnému státu prosebn vztáhnout ruku takka pro každý kousek chleba a stát se stává nejvyšším represivním regulátorem spoleenských vztah, (2) se mže prosadit ve form diktatury navzájem propojené státní moci a kapitálu dvma zpsoby - mže být klasický hndý, to jest typicky hitlerovský - nacismus, nebo rudý, to jest leninsko-trockistický (posléze stalinistický) - bolševismus. Rozebírat dopodrobna identitu sociálních model bolševické a nacistické diktatury není úkolem této pedmluvy, postaí když odkážeme na analytickou práci Otto Ruhleho Boj proti fašismu zaíná bojem proti bolševismu, pístupnou na internetové stránce Anarchistické knihovny. Je nicmén dležité povšimnout si, že fašismus se skládá ze dvou nerozlun spjatých prvk - bezvýhradn uplatované státní moci, hájící kapitál, ovládaný nepoetnou elitou. Zdálo by se tedy, že tato útlejší brožurka se zabývá ponkud odtažitým tématem tzv. neofašimu, pedstavovaného pedevším subkulturou ultrapravicových skinhead. Velká Británie, o níž se hovoí, je navíc zemí, kde je policejní stát a omezování práv a svobod oban bžnou agendou standardních politických stran. Labouristický kabinet Tonyho Blaira zavádí legislativu, o níž by se dnešním neofašistm ped nkolika lety mohlo jen zdát. Sociální kontrola, pivádná k dokonalosti plošným šmírováním elektronické komunikace pomocí systému Echelon, plošné nasazování tzv. biometrických systém, budování celonárodní databanky DNA vzork oban apod., to vše souzní s celosvtovým trendem, o nmž bude e pozdji. (3) Aktivity Antifašistické Akce (AFA) se tak mohou zdát jako pokus uhasit rychle se rozšiující lesní požár stíkací pistolkou. Když ti zodpovdní za stále zetelnjší píklon k represivním, autoritáským metodám vlády a zostující se sociální kontrolu, sedí ve vlád a íkají si demokraté, jakou pozitivní roli mže sehrát polo-ilegální organizace, zamená na ideologickou a fyzickou konfrontaci nepoetných ultrapravicových stran a skupin? Kupodivu mže sehrát znan pozitivní roli. Evropští neofašisté ve vtšin zemí dosud zstávají v relativní marginalit i z toho dvodu, že v 80. a 90. letech byli terem soustedné kampan ze strany AFA a podobných skupin. Neofašisté již nesedí pomalu na každé druhé radnici a nemají velké parlamentní kluby ve vtšin evropských zemí mimo jiné proto, že jejich povst, image, propagace, demonstrace, veejné akce apod. byly napíklad ve Velké Británii systematicky tvrd napadány a potlaovány. Etablované neonacistické politické strany, jako napíklad nmecká NPD (Národndemokratická strana) nebo rakouská Strana svobodných, se zrodily práv z marginálních vtšinou skinheadských skupin a bojvek, kterým nikdo nezabránil rozvinout se do podoby veejn psobící politické organizace. Píklad sousedního Rakouska, kde neexistovala žádná organizace typu AFA, dokazuje, že pvodn marginální neofašisté se mohou nakonec dostat až do vládních kesel a v uhlazenjší form prosazovat svoji souasnou agendu, založenou pedevším na rasismu, nenávisti k menšinám a pisthovalcm a obran mizejícího pízraku silného národního státu proti nadnárodním strukturám, vytvá- eným globalizovaným kapitalismem. Alarmující situace panuje rovnž v sousedním Nmecku, kde neofašisté sedí na mnoha radnicích a v souasnosti se intenzivn sjednocují zejména v rámci NPD a stupují své propaganí aktivity, veejná vystoupení a pouliní násilí, zamené proti menšinám a politickým protivníkm. 1) Gilles Dauvé: Když povstání umírají, AK 10, Praha 2001, text je v elektronické podob pístupný na internetové stránce fsa.anarchismus.org/down.php, stejn jako v podstat veškerá produkce Anarchistické knihovny. 2) Sam Dolgoff: Kritický pohled na Kubánskou revoluci, AK 12, Praha 2001, tamtéž. 3) Jeden z dalších titul AK se bude zabývat tímto tématem. Velká Británie je totiž jedním ze dvou smluvních partner zpravodajské dohody UKUSA z roku 1947 a spolen se Spojenými Státy a vedlejšími partnery Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem provozuje prostednictvím svých tajných služeb celosvtový odposlechový a penosový systém, známý jako Echelon. 3

Pokud by britská AFA nepodnikla stovky, ne-li tisíce útok a konfrontací, pokud by nerozdala mnoho tisíc leták, neuspoádala stovky mítink, mohla by dnes politická mapa Velké Británie vyhlížet výrazn odlišn a v sedle by mohla být napíklad koalice konzervativc s neonacisty z National Front nebo British National Party. Souasný prudký odklon britské Konzervativní strany doprava, následující dv po sob jdoucí katastrofální volební prohry, tento scéná neklade pouze do roviny nerealistických spekulací a vizí, založených na historickém kdyby. Policejní stát a doprovodné represivní sociální mechanismy mohou dnes pijít ze tech stran - nejpravdpodobnji od nadnárodní ekonomické a politické elity, prosazující agendu globalizace kapitalismu (4). Dále do hry mohou vstoupit klasití neofašisté, kterým by se podailo uchopit moc v nkterém stát v rámci nebo spíše na periferii EU. Zatetí tato možnost hrozí rovnž od stále sílící bolševické levice, která se výrazn mezinárodn propojuje a do znané míry zmanipulovala a ovládla tzv. antiglobalizaní hnutí. Antifašistická Akce - ve všech zemích, kde v urité podob existuje - se dosud vnovala pedevším druhé možnosti, to jest v rámci možností potlaovala klasickou národn definovanou ultrapravici. Musíme na tomto míst dodat, že je to innost bezesporu mimoádn záslužná a jak íká autor následujícího textu, ve II. svtové válce se za to udlovaly medaile. Neofašismus je totiž nutné zastavit ihned v poátku, dokud se nestane tak silným, aby své protivníky preventivn nezlikvidoval sám. Tuto zásadu je možné velice snadno pevést do jednoznané a srozumitelné ei. Znamená pokud možno žádné fašistické demonstrace, žádné fašistické veejné akce, žádné fašistické infostánky, žádnou distribuci fašistických novin, žádné fašistické plakáty a samolepky po zdech, žádný volný prostor pro fašistické politické strany, žádný volný prostor pro fašistické bojvky na ulicích. Problémem, který se v souvislosti s AFA píliš nediskutuje a v jehož ešení eská AFA zašla podle mých informací takka nejdále v celoevropském mítku, je astá provázanost antifašist (kteí jsou ve velké vtšin anarchisté) s uritými skupinami autoritáské levice. Dvodem je vtšinou názorová nevyzrálost nebo v mnoha pípadech rovnž malý rozmr antifašistických skupin a intuitivní chybná snaha hledat spojence doslova za každou cenu. To byl rovnž v mnoha ohledech pípad britské AFA. Výsledky jsou však skliující a osvdují dnes již staletou anarchistickou zkušenost, že písliby emancipace a svobody, kterými se ohání nejrznjší marxisticko-leninské (trockistické) apod. skupinky, jsou pouze pedvolební slogany, na které se staí bolševití kádi snaží nalákat nové demokraticky zcentralizované leny svých politických (proto)stran. Antifašismus znan trpí soustednou snahou autoritáské bolševické levice zneužívat jej pouze jako jedno ze svých náborových témat. V praxi se to odráží mj. v tom, že - jak se tomu dje nap. v R - skutené soustavné osvtové a militantní innosti se marxisticko-leninští antifašisté nevnují, do skutených konfrontací s fašisty se nepouštjí a když je poteba, tak urážkou fašista házejí po každém, kdo upozorní na nepoctivou a úelovou povahu jejich antifašismu. Mžeme si také povšimnout typicky bolševických a demokratických tendencí, prosazovaných tmito antifašisty. V Británii se napíklad dnes v rámci AFA ozývají hlasy, že AFA by mla vyplovat vakuum po vytlaených fašistech a napíklad kandidovat do místních zastupitelstev. Snaha zneužít njaké hnutí nebo politicky píliš nevyhrannou skupinu k získání mocenských pozic a kesel, je typická pro všechny druhy státních socialist a demokrat. Zvlášt trockisté se pomocí infiltraní taktiky snaží pevzít a využít ve svj prospch podobné iniciativy. Když hovoíme o úskalích antifašismu, je nutné upozornit ješt na další jev. Antifašistickému hnutí hrozí rovnž nebezpeí od profesionálních antifašist, napojených na státní orgány. V Británii se jedná nap. o diskutovaného Gerryho Gablea a asopis Searchlight, spolupracující s policií a britskou tajnou službou MI5. I v R existuje nkolik subjekt a jednotlivc, uznávaných establishmentem a vystupujících jako antifašisté a znalci neonacistického hnutí. Jedná se zejména o lidi okolo tzv. Hnutí obanské solidarity a tolerance a Nadace Tolerance. Jejich kontakty na policii a tajnou službu jsou oteven piznávány. Tito lidé fungují de facto jako pomocná rozvdná sí represivních složek, vstupují do spolupráce se státními orgány a lobují (naposledy v záijovém senátním slyšení z roku 2001 o neonacismu). Ospravedlují tak existenci svých poetných nadací a hnutí, placených státem a evropskými 4) Diskusi nad fenoménem globalizace kapitalismu se vnuje další publikace Anarchistické knihovny - Globalizace - kritický pohled, AK 07, srpen 1998, rovnž pístupná na internetové stránce www.volny.cz/fsa-map. 4

strukturami, v nichž dochází k rozsáhlým defraudacím a rozkrádání pidlených financí. Tito aktivisté boj proti fašismu pemnili na svj soukromý byznys. Zde ale víme, na em jsme. Tito lidé pracují proti skuteným antifašistm stejnou mrou jako proti nacistm. Pistoupili na oficiální koncepci extremismu, rovnocenn ohrožujícího spolenost z pravého i levého pólu. Amatérští tajní agenti a profesionální udavai, kteí prodali své mladistvé ideály za bezpracný život z grantových penz, disponují informacemi o všech extremistech bez ohledu na skutené ideje a iny, stojící za jednotlivými organizacemi a skupinami. Zásadním problémem je, že tento zpsob boje proti fašismu ve své podstat posiluje autoritu státních represivních orgán. Výstupy oficiálních antifašist jsou totiž valnou vtšinou smrovány pouze na vynucení dslednjšího postupu státních složek pi postihování projev nikoli neonacismu, ale obecn extremismu, na zefektivnní práce specializovaných oddlení policie a analytických složek tajné služby. Na podklad souhlasu se státní ideologií jednoho extremismu, zahrnujícího levé i pravé kídlo, tito lidé usilovn pracují na tom, aby šikanováni a kriminalizováni byli i ti, kteí proti fašismu bojují pímo a bez státních grant. Prostátní antifašisté totiž vdom i nevdom vychází z kapitalistické ideologie a tvrdí, že bojují proti jakémukoli násilí ve spolenosti. Stávající kapitalistický systém patrn považují za vícemén vybalancovanou, legitimní a nenásilnou spolenost, do které extremisté zprava i zleva vnáší nepijatelné násilí. Nesmyslnost tohoto argumentu plyne z nkolika jednoduchých posteh. Sám stát a kapitalismus jsou prvoad organizovaným násilím, jsou strukturami, efektivn zabezpeujícími nadvládu vládnoucí elity nad zbytkem spolenosti. Pomineme-li každodenní vykoisování, šikanu a flexibilizaci, namíenou proti pracujícím, dojdeme k závru, že policie a tajná služba v žádném pípad nejsou nestranné instituce, jejichž píslušníci pevádjí staenky pes rušné ulice a steží dtská pískovišt. Jak se mnohokrát ukázalo, práv státní represivní složky jsou nástrojem, který produkuje až psychopatické násilí proti každému extremistovi, který se odváží nezákonn zpochybnit legitimitu státního a kapitalistického systému. eská Antifašistická Akce tak vznikla v roce 1996 pedevším v reakci na nevídan brutální razii v pražském klubu Propast, kde maskované policejní komando, ozbrojené samopaly, systematicky a surov zbilo a zterorizovalo návštvníky rockového klubu. Když se v témže roce proti tomuto projevu policejního násilí konala pokojná demonstrace ped budovou ministerstva vnitra, došlo k opakování akce z Propasti a zásahová jednotka jednomu známému aktivistovi dokonce omlátila hlavu o schody ministerstva a zlomila nkolik žeber. Následoval masakr z první Street Party v roce 1998, kdy zásahová jednotka brutáln zbila a posléze muila desítky, ne-li stovky demonstrant, kteí ped ní nestaili utéci. Slepé a zuivé policejní násilí se nevyhnulo ani náhodným kolemjdoucím vetn známého pípadu padesátileté pražské pekladatelky, která - a je skuten obtížné vydávat ji za nebezpenou extremistku - skonila v bezvdomí v krvi na chodníku po rán obuškem do hlavy. Zde je teba otázat se oficiálních antifašist, jakým zpsobem mže posilování policie a tajné služby prospt potlaení neofašistických postoj a skupin, když podle statistiky ministerstva vnitra z roku 1997 je více než 30% policist leny nebo aktivními stoupenci ultrapravicových organizací? Prozatím posledním projevem toho, že státní represivní orgány se chovají zcela pedvídateln a násilí používají pedevším ony jako základní prostedek k naplnní svého poslání - udržet mocné u moci - byl návrat do protektorátních as pražské úadovny gestapa v Petschkov paláci bhem akce proti demonstrantm, protestujícím proti zasedání Mezinárodního mnového fondu a Svtové banky v záí 2000. Zásahové jednotky, frustrované aktivním odporem ze strany militantních demonstrant, si posléze v aktu zuivé pomsty ve veerních hodinách 26. záí snadno pochytaly asi tisícovku pokojných demonstrant a bhem následujících dvou dn jim na policejních stanicích pedvedly všechny triky z repertoáru nechvalné pamti Geheime Statspolizei - krom brutálního bití se jednalo o odepírání vody a jídla, odepírání osobní hygieny, odepírání spánku, sexuální obtžování a šikanování zadržených žen a dívek atd. To vše jsou metody od poloviny dvacátých let minulého století píznan oznaované jako fašistické. Pedevším v chování elitního a neustále posilovaného sboru, chránícího eský kapitalismus, tzv. Stálé poádkové jednotky policie, kterému na ulici sekunduje reinkarnace Státní bezpenosti, tzv. Protiextremistické oddlení policie, se ped našima oima odvíjí nejen fašismus minulý (tj. násilí nejhrubšího zrna, namíené proti disidentským názorm a projevm), ale i proto-fašismus souasný a budoucí - to jest situace, kdy za žádný z krvavých exces tchto jednotek a jejích pedchdc (Propast 5

1996, Akce ped MV 1996, Street Party 1998, Akce proti MMF 2000) nejen že nebyl potrestán, ale jejich profesionální est zstává oficiáln bez poskvrny a jejich metody jsou posvceny tichým souhlasem establishmentu. Klasické fašistické režimy první poloviny 20. století své brutální násilí nijak neskrývaly. Dnešní establishment je profesionáln zakryje a zamlí, zavede vyšetování do slepé uliky a ty, kteí na to upozorují, oznaí za paranoiky a extremisty. Je to z mocenského hlediska mnohem efektivnjší, než pouhé obušky a psti novodobých SA-man. Represivnímu státu jde pedevším o jeho otcovskou image a možnost nerušen vyprávt velký pohádkový píbh o ochran civilizace ped extremisty, své simulacrum, jak sociologové oznaují schopnost establishmentu trvale manipulovat vdomím obyvatelstva. Zde se kruhem dostáváme zpt k tomu, na co jsem chtl poukázat na zaátku. Skuteným nebezpeím, obsahujícím v sob návrat fašismu, nejsou dnes stále ješt relativn nepoetné bojvky holohlavých fašist a jejich politické straniky, ale trend, nastolený globální ekonomickou a politickou elitou, smující k neustálému omezování osobních svobod a posilování pravomocí represivních složek v rámci postupující globalizace kapitalismu. Nejvtším nebezpeím jsou fašisté nikoli ve skinheadském kroji, ale na míru stižených oblecích, sedící na vysokých vládních a korporaních postech. Extremistické fašistické strany a skupiny se ale s oficiálním establishmentem vzájemn velmi dobe doplují. Zavedené pravicové strany rády pebírají mnoho návod a hesel ultrapraviák, aby tím získaly jejich volie a volebn úspšná ultrapravice pedstavuje pro nadnárodní ekonomickou elitu nanejvýš pijatelného a žádoucího partnera. Na poátku III. tisíciletí se sociáln stále osteji polarizovaná spolenost rozdluje na vyšší tvrtinu, pobírající nadprmrné platy a zastávající vícemén stabilní místa a posty s rozhodovacími pravomocemi a na druhé stran stále chudší, flexibilizovanjší a deprivovanjší nižší ti tvrtiny, které dou v supermarketech nebo otroí v moderních kanceláských fabrikách za mzdy, stží pokrývající rostoucí životní náklady. Ony ti tvrtiny logicky ztrácejí zájem o politiku. Nechodí k volbám, protože vdí, že situace se stejn nezlepší, když místo pravicové strany zvolí stranu levicovou. Souasný establishment vidí, že tyto ti tvrtiny lidí, postižené namátkovou a místy už trvalou nezamstnaností, chronickou nejistotou, ti tvrtiny stresovaných lidí, každodenn utlaovaných na pracovišti šéfy, kteí si osvojili flexibilizaní agendu - pedstavují možné budoucí bezpenostní riziko. Lidské zdroje se krátce eeno jednoho dne mohou rozhodnout, že už nebudou otroit na elitu šéf, manažer, vyšších úedník, politik a policist a zanou se stavt na odpor. Zpoátku skryt, opatrn, pomocí drobných sabotáží, zesmšování vedoucích složek, totálního bojkotu voleb apod. Pak mohou zaít zakládat nezávislé odbory a... Analytici státních represivních orgán vidí toto nebezpeí a již dnes proto plánují a konstruují nový globalizovaný pátelský fašismus, založený pedevším na image represívního paternalistického státu, zajišujícího bezpeí (= bezpené otroctví) vtšiny obyvatel. Stát, který v kabaretu globalizace pedvádí striptýz, odložil vtšinu svých ekonomických a sociálních funkcí ve prospch tržní džungle, ovládané nadnárodními korporacemi a zstala mu pouze jeho podstata (zato neustále mohutn posilovaná) - represívní pravomoci. Práv stát se v období kapitalistické globalizace, nacházející se v rukou nejrznjších demokrat, stává pedním nositelem tendencí a metod, které lze bez nadsázky nazvat fašistickými. Již dnes mžeme vidt první vlaštovky pátelského fašismu 21. století - pokusy o zavádní metod totální kontroly obyvatelstva. Zaalo to kamerovými systémy na ulicích, pokrauje to úsilím o volné pravomoci policie pi odposlechu mobilních telefon, projevuje se to v budování všeobecných databází vzork DNA všech podezelých, snahách o plošné šmírování elektronické komunikace (email, Internet), zavádním tzv. biometrických systém, schopných v reálném ase identifikovat lidi pomocí kamer atd. Podstatou fašismu (a už tzv. hndého nebo rudého ) je odebrat lidem svobodu, nezávislost jednání, možnost samosprávy a vzájemné solidarity, izolovat je, rozbít jejich svébytné organizace všeho druhu (svépomocné apod.) a pipoutat je od kolébky až do hrobu ke korporativnímu státu pomocí masové manipulace (média), sociálního tlaku (dnes flexibilizace pracovního procesu), dsledného dohledu, kontroly a pípadné represe, pokud nastanou problémy a objeví se nesouhlasné postoje. Postmoderní kapitalismus znovu objevuje metody fašismu, protože znovu cítí, že jeho psobení vyvolává stále se prohlubující sociální propast mezi privilegovanou menšinou a námezdn-otrockou vtšinou. 6

Souasná kapitalistická elita si je velmi dobe vdoma skutenosti, že i ve svém ústedí - zemích EU a USA - vytváí rovnocenn sociáln výbušné prostedí, které charakterizovalo poátek ticátých let minulého století. Stejn jako vládnoucí kruhy té doby si dnešní top-manažei a byrokrati nejvtších svtových mocností - USA a EU - uvdomují, že pokud chtjí udržet svj režim blahobytu pro menšinu a flexibilního vykoisování a útlaku pro vtšinu, musí znovu zavést policejní stát a perspektivn i pátelský fašismus, založený prvoad na masové manipulaci pomocí médií a selektivní, ale o nic mén drsnjší represi disidentských názor, jednotlivc i celých skupin. Antifašismus jako fenomén, projevující se v existenci nejrznjších organizací, tak na poátku III. tisíciletí stojí ped novými úkoly a novou dimenzí své innosti. Pokud se nechce vnovat konfrontaci pouze jednoho ze tí zdroj nástupu souasného fašismu globálního vku, musí cht necht zaít naplovat jistá kritéria, o nichž se dosud vtšinou píliš nediskutovalo. Pedevším se musí urité názorov nevyzrálé skupiny smíit s tím, že bojovat proti fašismu ve spolupráci s marxisticko-leninskými rádoby-antifašisty nebo demokraty, znamená hasit požár piléváním benzínu. Moderní antifašisté by rovnž podle mého názoru mli svoji innost skuten integrovat nejen slovy, ale i skutky do širšího rámce antiautoritáských postoj a myšlenek, aby zajistili jistou myšlenkovou soudržnost a kontinuitu práce. Diskuse se vede rovnž o tom, nakolik smysluplné je být pouze úelovou, vícemén jednorozmrnou organizací. Skuteným antifašistou, usilujícím o nco skuten smysluplného, mže být totiž pouze ten, kdo stojí v dsledné opozici proti všem tem pilím, na nichž mže být v post-moderní, globální kapitalistické spolenosti vystavn nový neskrývaný fašismus. Musí to být lovk, který se stal dobrovoln v politickém smyslu vegetariánem a nemá chu na ani to nejmenší sousto moci a autoritáství, který se nechce podílet na budování jakéhokoli státu, majícího nahradit stát fašistický, který se nechce podílet na budování jakéhokoli udržitelného trhu, který by ml nahradit trh globální. Skutený antifašista abstinuje od mocenských ambicí všeho druhu, i tch nejsvdnjších, levicových. Skutený antifašista buduje skupinu, organizaci nebo societu zásadn antiautoritáskou, bezstátní a protistátní, založenou na volné dohod, solidarit a vzájemné pomoci. To jsou protipóly hodnot, prosazovaných jak hndými, tak rudými fašisty - silné státní moci, centralizace, korporativismu a autoritáství. V praxi se to odráží ve skutenosti, že vtšina antifašist jsou anarchisté, kteí neusilují o jakékoli posty nebo funkce. Podílet se na takové innosti umožuje napíklad Antifašistická skupina (AFS), aktivní v rámci naší federace (další informace na internetové stránce www.volny.cz/fsa-map).... Te se ale zatme do píbhu jednoho z mnoha antifašist, který obtoval spoustu svého asu a sil, aby zabránil rozvoji a mocenskému nástupu britského neofašismu. Využívám této možnosti, abych rovnž vyjádil svoji hlubokou vdnost eským a slovenským protjškm tohoto bezejmenného britského aktivisty za to, co dlají, za jejich veejné akce, osvtové materiály a pedevším odvahu konfrontovat fašismus a fašisty tváí v tvá. PW, Praha, listopad 2001 7

I. Úvod Když píšu tyto ádky, jsem si velmi dobe vdom svého skuten malého píspvku k historii antifašismu. Jist jsem na mnoho akcí zapomnl, ale i tak moje brožurka, vypovídající o antifašistických aktivitách, která je skuten tenouká, pedstavuje mén než nic v porovnání s celými svazky, do nichž by nkteí lidé, které osobn znám, mohli vepsat své zkušenosti. Nicmén si myslím, že je užitené, aby i tak malá ryba jako jsem já, jednou provždy zaznamenala tyto události, protože pokud to nikdo neudlá, tak se naše historie prost ztratí, nebo ji pekroutí praviáci a liberálové. Myslím, že je možné prohlásit, že Antifašistická Akce (AFA) prostednictvím rozdrcení fašist v jejich rané fázi vývoje zabránila mnoha rasistickým útokm a dokonce tak zachránila lidské životy. Pokud bychom fašistm poskytli šanci voln poádat pochody, prodávat noviny a existovat jako seriózní politická síla, tak by prost jen rostli a rostli. Když je fašismus na vzestupu, jeho primárním cílem je vyhlížet oficiáln a racionáln, ale jak ekl Matty Blagg, Fašismus sice nezaíná rovnou plynovými komorami, ale najisto jimi koní. Jedna kritická poznámka, namíená vi antifašistm, tvrdí, že vždycky jsme nkdo odjinud. V pípad urité pevn integrované místní komunity to je asto pravda, ale na druhé stran ani fašisté nemají v njaké konkrétní oblasti velké množství len. Shromažují tak lidi, aby posílili své ady, stejn jako to dláme my, nebo policie. V ideálním svt by fašistické nebezpeí opravdu zneškodnily místní komunity, ale... Mezitím se tomu musíme vnovat my. Je to ale skuten ožehavé téma, protože nejrznjší levicové skupiny se s minulosti soustedily na uritou oblast, pouovaly místní, vyostily situaci a když šlo do tuhého, prost se vypaily. Ze své podstaty vbec nejsem násilník. Nelíbí se mi myšlenka sledovat cizí lidi a tvrd je napadat, dokonce i když to jsou fašisté. Nkdo to ale dlat musí. Prožil jsem navíc tolik okamžik strachu, abych si uvdomil, že ani nejsem statenjší, než ostatní. Nemám ani dar výenosti, jako nkteí antifašisté. Pál bych si jej mít, protože pi nkterých píležitostech mže být proti fašismu mnohem efektivnjší, než dobrý levý hák. Skuten obdivuji lidi, kteí se jim takhle postaví na místech, jako jsou fotbalové stadióny nebo High Street, kde se obvykle scházejí. Slovní pestelky, které asto poslouchá mnoho kolemjdoucích, jsou pro fašisty stejn ponižující jako poádný kopanec do zadku. Antifašismus znamená riskovat. Riskujete, že dostanete nakládaku od fašist nebo že vás zavou. Vtšina z nás se pinejmenším jednou octla ve vzení. Dostat se do kížku s represivními složkami je nevyhnuteln asov velmi nároné, drahé a stresující. Dostat se do vzení znamená pevrátit si naruby celý život, pokud máte dobrou práci, domov, nebo lidi na vás závislé. Nicmén natvrdo sedt šlo jen velmi málo antifašist a stejn vyšli ven nezlomeni. Ti lenové Red Action dostali celkem 11 let za to, že známého fašistu Nickyho Cranea prohodili sklennou stnou na autobusové zastávce. Další antifašisté v Yorkshire násiln zaútoili na pochod National Front (do kopce a proti pesile) a každý dostal nkolik let. Další soudruzi se také octli za mížemi, ale na kratší dobu. Nejdležitjší vc v souvislosti s antifašismem je opravdu se zapojit. Existují tisíce výmluv, které si mžeme vymyslet pro sebe i ostatní, takže si myslím, že nejtžší fází antifašismu je skuten vyhrabat se z postele. Prost to tak chodí, že když dojde na mení sil, dva lidé mohou takka s jistotou pemoci jednoho, takže poty jsou na ulici klíov dležité. Dokonce i dva malí antifašisté, stojící proti mohutnému naziskinheadovi, mohou zvítzit, jestli zaútoí ze dvou smr zárove a pokud možno ho petáhnou ním tžkým. Navzdory tomu, co jsem práv ekl, se musím piznat, že co se týe vtšiny 90. let, asto jsem se vymlouval a nepišel na mnoho sraz. Piznávám se, že už si prost nemohu dovolit, aby m zaveli. V letech 1985 a 1986 jsem vyvázl s pokutami a v roce 1989 m pišili 150 hodin veejn prospšných prací. Soudce dal jasn najevo, že píšt si už pjdu sednout. Pokud by m dostali, tak moje žena pijde o práci, kterou má ráda a která není špatn placená. Takže máme ped sebou klasickou situaci typu, Když na to nemáš, tak to nedlej. Strach z uvznní m tedy vícemén zabránil, abych se osobn zapojil do militantního antifašismu. To je skuten ironie, když si vzpomeneme, že ve II. svtové válce lidé dostávali za boj proti nacistm a fašistm medaile. V 90. letech ale fašistické aktivity naštstí znan poklesly (pravdpodobn pouze doasn), nepochybn ásten i kvli tomu, jak drsn jsme fašisty zídili v 80. letech. 8

II. My... Z objektivního hlediska musím piznat, že vtšina zásluh za militantní antifašismus v 80. a 90. letech patí Red Action. Díky Red Action byla v roce 1985 vytvoena iniciativa Antifašistická Akce (AFA), která spojila Direct Action Movement (DAM), Red Action a nkteré další levicové skupiny a jednotlivce. Red Action vyvolávala hrzu mezi britskými fašisty již dlouhá léta pedtím, než jsem se pidal já a pokrauje v této tradici i poté, co jsem pestal být aktivní. Nemohu íci, že bych souhlasil se všemi jejich zásadami, ale vždy je budu obdivovat za jejich antifašistickou odvahu a oddanost vci. Red Action mla vtší skupiny len v severním Londýn, Manchesteru a Glasgow a byla lépe zorganizována, aby mohla provádt celostátní akce. Nicmén v Liverpoolu, mstech v Yorkshire, Bristolu, Norwichi a na mnoha jiných místech byly antifašistické aktivity v rukou místních anarchist. Anarchisté, zvlášt DAM, byli rovnž první, kdo zaal pochybovat o motivech a taktice antifašistického asopisu Searchlight. (Poznámka 1) Já jsem patil k DAM, anarchistické organizaci, v níž se nacházelo také nkolik skuten vynikajících antifašist. DAM se mže pyšnit nejen antifašismem, ale i podporou, prokazovanou stávkujícím horníkm, tiskam a dalším pracujícím. Mohl bych pímo básnit o tom, jak skvlé soudruhy jsem potkal a jakou vážnost si DAM vydobylo, ale pro poskytovat njaké stopy pro MI5? Sami dobe víte, kdo jste. Když se AFA nicmén svolávala do akce, DAM shromáždila 5-20 bojovník, zatímco Red Action obyejn asi tikrát více. Byli jsme tedy pirozen menšinovým podílníkem. Navzdory tomu vím, že zapojení DAM do AFA bylo klíové hned ze dvou dvod. Zaprvé, zatímco nejrznjší levicové a nezávislé skupiny picházely a odcházely, pouze neustálá pítomnost DAM inila z AFA vrohodný širší projekt místo pouhé další nálepky pro Red Action. Zadruhé, naše politika fyzické konfrontace pomohla zachránit anarchistické hnutí ped samolibým sebeuspokojením a zmaten liberálním postojem k fašismu. V desetiletích ped vznikem DAM vtšina anarchist byli pacifisté, hippies a vousatí univerzitní profesoi. Mj soudruh z DAM jednou spoítal úastníky naší takka nejvtší akce (myslím, že to byl Unity Carnival - Karneval jednoty - z roku 1991). Dospl ke 120 lenm Red Action, 60 lenm DAM, 8 Class War a nkolika nezávislým. V AFA byli nepochybn nejlepší antifašisté mé generace. AFA je organizace ze stejného tsta jako antifašisté španlské obanské války, 43 Group, veteráni z Cable Street a italští a francouzští protifašistití partyzáni. Ml jsem tu est setkávat se a spátelit s nkterými z nejestnjších, nejotevenjších a nejstatenjších lidí v Británii. Vtšina z tch, kteí se zapojují do fyzické konfrontace fašist, jsou anarchisté. Jako takoví to jsou revolucionái, stavící se proti kapitalismu a jeho vládám. Naším dlouhodobým cílem je pirozen konfrontovat vládu a kapitalismus a nastolit svobodnou a spravedlivou spolenost. Mezitím není vbec špatný trénink vymlátit duši z nkolika náck a upímn eeno, pokud bychom nezvládli ani toto, jakou pak budeme mít šanci proti našemu hlavnímu nepíteli? Nejlepší antifašistití bojovníci jsou ti, kteí mají nejpevnjší nervy, nikoli nejvtší svaly. Ješt dnes se po letech musím usmát, když si vzpomenu na jejich drsnou odvahu. Když napíklad jednou lidé z Red Action zídili njaké leny National Front v londýnském centru a vidli, že je sanitky odváží do nemocnice u Sv. Tomáše, pokali na n venku, až je propustí a pak jim dali ješt jednu nakládaku. Nkteré stránky antifašismu jsou prost vynikající humor. Je ale rovnž uspokojivé nco konkrétního dlat namísto neustálých diskusí o politické teorii nebo snní o utopii. Další nezanedbatelnou výhodou je, že mezi soudruhy, kteí spolen elí nebezpeným situacím, se vyvinou pevné svazky. III.... a oni Fašismus je celosvtov ideologie pro stední vrstvy, založená na nacionalismu, kapitalismu, poslušnosti a elitáství. Britští fašisté tuto ideologii vyjadují pomocí nenávisti k jakékoli menšin, která je po ruce. Zdá se, že fašisté vbec nechápou význam výrazu obtní beránek. Obvykle se vrací ke svým kesanským koenm, a proto nenávidí Židy, pestože Ježíš a jeho uedníci byli všichni Židé. Obvykle nenávidí pisthovalce, ale ignorují skutenost, že všichni Britové pocházejí z té i oné pisthovalecké skupiny. Obvykle nenávidí odbory a ignorují pitom skutenost, že život bez nich býval špinavý, tvrdý a krátký. Obvykle nenávidí homosexuály a ignorují pitom skutenost, že asi deset procent jejich len jsou gayové a lesbiky. Obvykle nenávidí irské katolíky a ignorují pitom skutenost, že vtšina evropských fašist irské katolíky pozitivn hodnotí jako nacionalistické bojovníky za svobodu. Obvykle nenávidí Indy a Afriany a ignorují pitom skutenost, že pokud by se vrátili 9

všichni Britové, kteí se vysthovali do Ameriky a Afiky (a Austrálie a Asie), tak by se na tomhle ostrov makalo o 100 milion lidí více. V moderní dob ješt nenávidí uteence a ignorují pitom skutenost, že jejich problémy prvoad zpsobuje pravicová politika. Upímn eeno, myslím si, že s fašisty není možné o emkoli diskutovat. Oni ve svých srdcích ví v nerovnost, my ve svých srdcích víme v rovnost. Možná je to nco, co se nám vštípí již v rané výchov. Možná se jedná o základní složku osobnosti, kterou mže samo zmnit jen velmi málo lidí a už vbec ne njaká dovedná argumentace. Naším úkolem je jednoduše udržovat fašisty v chaosu a defenzív, ne pokoušet se je získat na svoji stranu. Nicmén k nám výjimen pešlo nkolik málo bývalých len NF, z nichž se stali jedni z nejlepších antifašist. Sami britští fašisté se zdají být pknou smskou deviant, pedofil, outsider a egomaniak. Pedstavují ten druh lidí, o nmž kdysi nkdo ekl, že si myslí, že narodit se bílý je úspch samo o sob. Neustále se snaží sjednotit své síly a pak se zase štpí, protože najednou mají píliš mnoho šéf a málo adových len. Je ponkud podivné, že neustále básní o tom, jak jsou na stran práva a poádku, nebo podle tchto kritérií by se polovina jejich len octla za mížemi. Musíme oteven prohlásit, že fašisté zrovna nevynikají pílišnou odvahou. asto najdou zalíbení ve skinheadském sestihu, bomberu a martenskách, aby vypadali drsn, ale podle toho se chovají jen obas. Samozejm, že ve skupin rádi útoí na zranitelné cíle, ale když natrefí na nkoho, kdo se jim postaví na odpor, pak už to tak slavné není. Jednou v londýnském Hyde Parku jich z autobus vyskákalo 100-150 a hnalo se za velkého evu na asi 20 soudruh z AFA, kteí neustoupili ani o krok. Jak se fašisté pibližovali, nkteí postupn zpomalovali, pak vdci pestali pádit a jenom klusali a nakonec se zastavili v bezpené vzdálenosti a hulákali njaké nadávky, než dorazila policie. Chudáci. Nejrznjším fašistickým organizacím se ale stále daí pitahovat nemálo mladých, kteí chtjí vypadat drsn. Kapitalistickému systému fašisté picházejí velmi vhod, zvlášt v dob sociálního naptí (taktika rozdl a panuj). Vlády a zamstnavatelé po celém svt oficiáln i neoficiáln používají fašistické skupiny k útokm na odboráe a lidskoprávní aktivisty. Viz Severní Irsko, Turecko, Guatemala nebo dokonce i anglický Tottenham v roce 1995 (viz. Poznámka 2). Navzdory svým miniaturním rozmrm mají fašistické strany velice silný a trvalý vliv na politiku velkých pravicových stran po celé Evrop, a už jsou u moci, nebo v opozici. Zavedené politické strany z poloviny vykrádají fašistickou politiku, aby si pivlastnily její údernost a naklonily vydavatele bulvárních tiskovin - a njaké zásady s tím nemají co do inní. Thatcherová v roce 1979 okopírovala polovinu politiky Národní Fronty a okamžit byla zvolena do úadu. Jednou jsem si jako teenager, otevený novým myšlenkám u stanice metra Borough od nadšeného skinheada koupil výtisk novin National Front. Poetl jsem si a pišlo mi zajímavé, že jejich odpor vi americkým jaderným zbraním v Británii souznl s mými názory. Nkterým lidem pipadá myšlenka patit k nemu trochu nebezpenému a kontroverznímu docela lákavá. Užijete si njakou tu akci a lidé rádi za nco bojují, aby dali svým životm smysl. Je tedy velice snadné pedstavit si jak se krajní pravice mže zdát pitažlivá rebelující mládeži. Dalším výrazným znakem fašismu je iluze, že dává moc prmrnému bílému ušlápnutému chudinkovi. Tato moc se formáln vyjaduje v pochodech pes multietnické tvrti nebo neformáln v gangu fašist, potloukajících se po ulici a hledajících njaké osamocené lidi erné nebo žluté barvy pleti, na které by mohli zaútoit. Fašisté tyto zbablé útoky dokonce glorifikují a íkají jim proticizácké hlídky. Je jim jedno, že to znamená deset nadržených mladík proti jednomu-dvma studentm nebo dchodcm. Pokud se fašistm v tomto okamžiku nikdo nepostaví, brzy si zanou myslet, že jim ulice patí a že je pímo ovládají, což je povzbudí k dalším útokm. AFA se snažila pedcházet práv tomuto problému a ešit jej. Kdykoli jsme se dozvdli, že fašisté pipravují pochod, veejné shromáždní nebo podobný podnik, rovnž jsme zmobilizovali, asto skuten rychle a pokusili se dát jim za vyuenou. Naším cílem bylo zbavit je pocitu, že na ulici jsou v bezpeí. Nkdy vstoupily do hry železné tye, baseballové pálky a cihly, ale vtšinou jsme používali jen své psti a nohy. Výsledkem sice byly jen tržné rány a modiny, ale co je mnohem dležitjší, poškodili jsme jejich velikášské pedstavy a kehká maistická ega. Fašisté se vbec neobávají vtších, z buržoazie a stedních vrstev se skládajících socialistických skupin, jako Socialist Workers Party (trockisté), Labour Party apod. Mohl bych se zmínit o stovkách pípad zbablosti a pokrytectví tchto organizací. Je tedy ironické, že fašisté a skutení antifašisté (napíklad my), spolen cítí odpor k oficiálním leviákm. 10

IV. Maidstone 1984 Moje první antifašistická demonstrace se odehrála v Kentu v roce 1984. V London Workers Group (guláši anarchist, bolševik apod.) jsem se doslechl, že píští víkend poádá National Front pochod v Maidstone a koná se rovnž protidemonstrace. Vbec jsem nevdl, co od toho mám ekat a jestli pojede také nkdo jiný. Dorazil jsem tedy vlakem a prošel se po mst. Z plakátu jsem se dozvdl, že Labour Party poádá shromáždní proti NF. Šel jsem tam, protože jsem nevdl, co jiného dlat. Akce m hoce zklamala, protože jsme protáhli celé msto a bylo úpln jasné, že demonstrace Labour Party se nebude snažit zastavit fašisty, ale úmysln prochodit opaný konec msta, aby se jim vyhnula. Skonila mítinkem u mstských jatek. Spousta nudných eník žvanila o samozejmých nebezpeích fašismu a nakonec se lidem eklo, aby šli dom. Asi stovka úastník ale zstala sedt na tráv, takže jsem vstal a ekl, že by bylo lepší jít do msta a poohlédnout se po fašistech. Asi pt lidí se mnou souhlasilo, takže jsme vyrazili. Piznávám, že jsem byl ponkud nervózní! Potloukali jsme se chvíli po Maidstone a pak se to stalo. Šli jsme po široké ulici s mnoha obchody a najednou uvidli, jak smrem k nám pichází skupina asi 20 chlapík. Njak nám došlo, že to jsou antifašisté stejn jako my a tak jsme se setkali uprosted silnice a s úsmvem se pozdravili. Pipomnlo mi to staré fotografie, na nichž se Rusové potkávají s Ameriany, když bojovali proti nacistm. Nevdl jsem, kdo jsou lidé z druhé skupiny, ale pozdji jsem usoudil, že museli patit k Red Action. V každém pípad vdli, kudy fašisté pjdou a spojení našich sil všechny skuten povzbudilo. S oima na stopkách jsme se tedy vydali napadnout pochod NF. Nakonec jsme petnuli trasu pochodu a uvidli jej ve vzdálenosti asi 100 metr. Úastník bylo myslím asi 200, nesoucích njaké transparenty a státní vlajky. Velice m pekvapilo, že jsem v prvních adách zahlédl jednoho punkera, protože jsem si vždycky myslel, že punkei jsou antiautoritái a jako takoví neinklinují k fašismu. Celý pochod doprovázely spousty policist a v ele jela policejní dodávka. Postavili jsme se všichni doprosted cesty, abychom zablokovali prvod. Když se jeho elo octlo asi 30 metr od nás, idi policejní dodávky sešlápl plyn až k podlaze a zamíil pímo na nás. Museli jsme rychle uskoit stranou a nkdo mohl snadno pijít o život. Tak policie pomáhala fašistm, aby pochodovali poklidným anglickým mstekem. Policie pozdji ochránila NF, aby její pedstavitelé mohli pronést projevy z pódia v místním parku. Byla tam spousta nejrznjších lidí, nkteí souhlasn tleskali a kieli, jiní byli podezele zticha. Policie nakonec zbývající fašisty naložila do anton a odvezla je na vlakové nádraží. Ach, jak milá pozornost! V. Oxford Street, Londýn 1984 Tehdy jsem poprvé šel do akce spolu s Red Action. My (DAM) jsme se s nimi dohodli, že napadneme pochod National Front, který ml projít londýnským West Endem. NF dostala policejní ochranu, takže jsme se potloukali kolem a kieli urážky na Iana Andersona, Joe Pearce a další (viz Poznámka 3). Pozdji, když jsme již sedli v hospod, nám hlídka oznámila, že neonacistití vdcové si klidn jdou po Oxford Street. Vybhl jsem ven ješt se dvma soudruhy a objevili jsme je. Rozpoutala se klasická pouliní bitka, jako ve starých gangsterkách. Chlapci z NF se nakonec dali na útk, nkteí se snažili nacpat do odjíždjícího taxíku ješt ve chvíli, kdy jsme je mlátili hlava nehlava a snažili vytáhnout ven. idi prudce pidal plyn a ujel s nimi, piemž jednomu soudruhovi zstal v ruce límec od kabátu jednoho z nacist (v píštím ísle Red Action byla poznámka, že fašista - Steve Edwards? - musí urychlen navštívit svého krejího). Jen o minutu pozdji, když jsme my ti šli zpátky do hospody, asi deset metr ped námi zastavil s kvílením brzd policejní anton, vyskákalo z nj asi osm policajt a hnalo se pímo na nás. Sakra, sakra, sakra, pomyslel jsem si, nkdo je asi zavolal. A pak v jednom z nejšastnjších okamžik mého života policajti pebhli okolo nás a vbec si neuvdomovali, že ti, po kterých jdou, jsme vlastn my. VI. Bury St. Edmunds 1986 Byla to pro mne studená sprcha, protože v kritickém okamžiku jsem utekl. Hluboce jsem se za to stydl ješt nkolik let, ale nakonec si uvdomil, že všichni dláme chyby a jde o to se z nich pouit a nedlat je znovu. 11

National Front ve mst poádala pochod údajn aby protestovala proti místní americké vojenské základ s jadernými zbranmi a proti pisthovalcm. NF pravdpodobn požadovala více britských atomových bomb místo amerických. Docela ironické, vzhledem k tomu, že všichni britští levi- áci a anarchisté byli rovnž proti americkým jaderným základnám, ale z odlišných dvod! Z Londýna pijely ti minibusy antifašist, další dorazili z takka celé Anglie a navíc se v Bury zorganizovala místní opozice vi NF. Legrace zaala, když nkteí z nás objevili skupinu fašist, kteí práv vystoupili z vlaku na hlavním nádraží. Dostali nakládaku a jednomu z liverpoolských soudruh se podailo sebrat hodinky Dereku Hollandovi, velkému zvíeti z NF, než ho dobil na zemi. Ješt dlouho jsme se tomu všichni smáli. Když jsme se vraceli zpátky do centra, pijely policejní antony, zablokovaly celou ulici a policajti nás prohledali jednoho po druhém. Nkteí ze soudruh u sebe mli šroubováky, vystelovací nože a podobné náiní. Bylo docela komické slyšet poldy íkat se silným suffolkským pízvukem Pro máte v kapse ten francouzák? Odpov vždycky znla: Používám ho v práci. Pak policajt zakonil: Tak dobrá, bžte! Nikoho tedy nesebrali za držení útoné zbran, i když byl víkend a my jsme všichni bydleli 200 kilometr daleko! Pak zaal pochod NF. Jistý soudruh z DAM, nevím jestli byl opravdu šílený nebo jen šílen odvážný, na n šel sám, tak jsem se pidal, abych mu pomohl, pokud to bude potebovat a tajn jsem doufal, že se nakonec peci jen vrátíme k hlavní skupin antifašist. Prvod procházel kolem a mj soudruh nejdíve peliv spoítal úastníky a pak, když se dostal k íslu 65, na n zaal z plných plic vát: Šedesát pt? Cha, cha cha!!! Sejde se vás jenom šedesát pt? No to je ale trapné, že! Tvrdíte o sob, že reprezentujete Anglii a máte jenom ptašedesát lidí, no vy jste ale chudáci!!! Stál jsem hned vedle a ve skrytu duše si pál, aby už mlel, protože jsem byl pesvden, že jsme již prakticky mrtví. Mj soudruh byl opravdu statený lovk a jeho taktika byla vynikající, protože osamocený hlas fašisty skuten ponížil, když si nepochybn uvdomili, že je jich pouze 65. Používám minulý as a íkám byl statený, protože o nkolik let pozdji kvli heroinu zahodil za hlavu jasnou mysl a tlo pímo herkulovské. O nco pozdji, když prvod NF již prošel celým mstem, zaútoila hlavní skupina antifašist. Asi šest nás obsadilo jedno staveništ a zaalo na fašisty házet spoustu cihel. Nkteré trefily také policajty. Fašisté se je snažili sbírat a házet zpátky. Oblohu kižovalo velké množství stavebního materiálu, opravdové peklo. V tu chvíli hlavní síly antifašist zaútoily na zadní ást prvodu a podailo se jim ukoistit jeden transparent. Všeobecný chaos pokraoval ješt chvíli, ale policie se už trochu naštvala, takže jsem se stáhli do centra a peskupili se. Obcházeli jsme Bury až do pozdního odpoledne. Asi deset nás sedlo v jednom bufetu, když jsme spatili skupinu fašist, jak táhnou ulicí se zjevným úmyslem se nkomu pomstít. Nkteí z nás se okamžit zaali chápat všelijakých tžkých železných pedmt, ležících u silniního výkopu hned naproti. Stydím se, že jsem ješt s nkolika dalšími prost utekl. Mezitím ped bufetem zuila bitva, kterou nakonec vyhráli antifašisté. Po chvíli jsem spolen se lenem Red Action na místním tržišti narazil na jednoho naziskinheada. Urval jsem prkno z palety a zaal ho s ním mlátit. len Red Action jednomu ze stánka sebral takové malé štafle, petáhnul s nimi nácka jednou nebo dvakrát a pak je po nm hodil. To byla chyba, protože fašista je chytil a zaal nás s nimi honit. Znovu jsme utekli. Bžel jsem tak rychle, že jsem si natáhl svaly na obou nohou. Po zbytek veera a celou cestu dom mi nebylo moc do ei, protože jsem se stydl za svoji zbablost. Jediná úleva pišla ve chvíli, kdy naše ti minibusy vyjíždly z msta a míily na Londýn. První auto náhle projelo okolo skinheada (jmenoval se myslím Nicky Crane), který šel po chodníku s nkolika soukmenovci. Crane si všiml, že v dodávce jsou antifašisté a zaal nco hulákat a dlat neslušná gesta. Nevšiml si pitom, že zezadu se k nmu blíží druhý minibus. Z nj vyskoil soudruh se železnou tyí, maskovanou pomocí hndé pásky jako kus deva. Skinhead stále gestikuloval na první minibus a dostal železnou tyí do hlavy údsnou ránu. Nohy se mu podlomily jako hadrové panence. My jsme to všechno vidli z tetího minibusu. VII. Stratford, Londýn 1987 (?) Jednoho dne jsem projíždl Stratfordem na kole, když jsem uvidl asi padesátiletého muže, jak vylepuje njaké samolepky na pouliní lampy. Pijel jsem blíže, podíval se a zjistil, že to jsou samolepky National Front. Muž mezitím zašel do italské kavárniky pes ulici. Vešel jsem dovnit. Zrovna 12

sedl u barového pultu a dostával svou objednávku. Pišel jsem až k nmu a uvidl na jeho límci odznáek Anglie pro Angliany. Serval jsem mu jej a zaal vát: Ty zasranej fašisto! atd. atd. Chlápek se úpln zhroutil, upustil svj aj a jablený kolá a pikril se jako vystrašený pes. Italský majitel velmi dobe rozuml výrazu fašista, ale nechtl ve svém podniku žádné problémy, a tak jsem rychle odešel. VIII. Brick Lane, Londýn Brick Lane byla mokvajícím vedem antifašistického hnutí. Fašisté na rohu Brick Lane a Bethnal Green obas prodávali své asopisy již od Mosleyho as ve 30. letech minulého století. Navzdory tomu, že místo se nacházelo uprosted bangladéšské komunity v East End a pímo naproti židovskému pekaství, fašisté jej používali jako shromaždišt a rovnž pro šíení své propagandy každé nedlní ráno. Zdálo se, že se jim dostává velého pijetí v nkolika místních hospodách, jako napíklad The Blade Bone, The Sun nebo The Weaver Arms, vše pod pimhoueným okem policie z okrsku Bethnal Green. AFA a DAM se mnohokrát pokusily je odtamtud vykopat. Nkdy to znamenalo jen sejmout njakého fašistu, co nestail vas utéci, ale nkdy jsme shromáždili více než 50 bojovník, obsadili místo a drželi ho proti všem vetelcm. Jedna taková bitva zuila po celé Bethnal Green celých nkolik minut, než pijela policie a zatkla více našich, než fašist, což m opravdu nepekvapilo. Pi jedné píležitosti se asi šest nás z DAM dostalo do konfliktu, když jsme tam vyrazili prodávat naše noviny Direct Action, abychom vyprovokovali njakou reakci. Stáli jsme asi deset minut proti nim, když se jeden nácek - myslím, že Martin Cross - pikolébal a zeptal, kolik stojí noviny. Mj soudruh ekl 50 pencí, správnou cenu. Stál jsem hned vedle v bojovné nálad a opáil Pro fašouna to je celá libra. Podíval se na m a pak m bleskov dal hlaviku. Byl jsem tak omráen, že jsem zstal bez hlesu stát po nkolik vtein. Martin Cross se obrátil a odešel. Asi se tomu pak s chutí zasmál. M do smíchu nebylo. Stydl jsem se, že jsem nezareagoval rychleji. Žádný uený ale z nebe nespadl. Jindy jsme jednoho nedlního rána v malé skupince proesávali okolí a hledali fašisty. Když jsme to už vzdali a rozhodli se jít dom, kdo si to najednou štráduje po chodníku pímo proti nám? Ian Anderson, vdce National Front! V tu chvíli však okolo projíždl anton plný policajt, takže jsme se šeptem domluvili, že si to protentokrát odpustíme. Anton ale poodjel kousek dál a my jsme byli tak tsn za Andersonem, že jsem neodolal a vší silou ho nakopl. Mj soudruh z DAP ho ješt dobil poté, co se Anderson zhroutil na chodník. Pak jsme rychle zaboili smrem na jedno staveništ, ješt než policejní dodávka vbec mohla obrátit. Když byla v 70. letech skinheadská scéna skuten mohutná, východní Londýn trpl všemožným rasistickým násilím, skupinovými útoky a dokonce rasovými vraždami (nap. Altala Aliho). Fašistické samolepky a nasprejované nápisy byly doslova všude, vetn zdi policejní stanice v Bethnal Green, s ímž její osazenstvo nehodlalo nic dlat. Místní obanské skupiny se obrátily na hlavního superintendenta Johna Wallise z metropolitní policie ve snaze pimt policii zabránit dalšímu násilí. Wallis ekl, že fašistm je možné zabránit v prodeji asopis na Brick Lane pouze jediným zpsobem, a to pijet na místo díve, nežli oni. Když se místní bengálské mládežnické skupiny pokusily pevést tento návod do praxe, byly zateny za pokus o spáchání trestného inu výtržnictví. Viz Brick Lane 1978 od Kennetha Leeche. Je ironické, že fašisté nakonec z Brick Lane vypadli až poté, co byl Derek Beackon z BNP (British National Party - Britská národní strana), zvolen do místního zastupitelstva. Volby se konaly ve tvrtek a v nedli fašisté chystali vítzný pochod po Brick Lane, ale byli rozprášeni tvrdým soustedným útokem. Nebyl jsem pítomen, ale jeden soudruh mi ekl, že antifašisté se vmísili do pochodu a zpívali Rule Britania..., aby zmátli fašisty... Policie jako obyejn neváhala mrhat penzi daových poplatník a sledovala nkolik antifašist pomocí vrtulník. Nkolik píštích nedlí jsme se zmobilizovali pro pípad, že se fašisté vrátí a bude jich více, ale už se nikdy neobjevili. IX. Trafalgarské námstí, Londýn Vtšinu osmdesátých let jedna skupina, bojující proti apartheidu, poádala 7 dní v týdnu nepetržitý 24-hodinový protest ped jihoafrickým velvyslanectvím na Trafalgarském námstí. Byl to oficiáln protest proti vznní Nelsona Mandely, ale ve skutenosti všeobecný protest proti rasistické politice jihoafrické vlády. Fašistické gangy pak rády napadaly hlouek protestujících, zvlášt po demonstracích. AFA tedy asto hlídkovala po námstí a napadala fašisty. 13

V listopadu vždy šlo do tuhého, protože NF již léta na Den obtí válek (Remembrance Sunday) poádala vzpomínkový pochod. Nerozumím však tomu, jak odvodovala pochod k britskému válenému památníku ve Whitehallu, když fašisté za II. svtové války pece stáli na nmecké stran. Je tedy pochopitelné, že jsme je deptali ponkud neslušnými verzemi popvku Two World Wars and One World Cup a Dads Army. Tento den pokaždé zaínal i konil bitkami na Trafalgarském námstí a poblíž. V jednom roce nás asi 60 obsadilo shromaždišt fašist na Bressenden Place. Zpoza rohu vyšlo asi 40 len NF, ale zase znovu rychle odešlo, takže jsme získali alespo morální vítzství, když ne fyzické. Pi jedné píležitosti se nám ztratil soudruh z DAM a náhle se octl uprosted davu asi 200 táhnoucích fašist. Nkolik lidí se na nj dívalo podezívav, takže se cht necht musel pidat ke skandování Zabít komouše a Práva pro bílé! ve snaze splynout s okolím, než se mohl vytratit a o chvíli pozdji znovu pipojit k nám. Jindy jsme obklíili a zahnali do kouta jednoho nešastného osamoceného nácka poblíž Victoria Station. Nejdíve dostal mírnjší nakládaku a pak ho lidé postavili ke zdi a celého vetn oblieje a šat pomalovali svastikami, popsali nápisy jako nácek a fašista, to vše pomocí tlustých erných permanentních fix. Pak mohl jít. Další rok jeden soudruh z DAM na Trafalgar Square zmlátil lena Red Action, nebo ho nepoznal. Musel se pak poádn omlouvat. Ameriané tomu íkají friendly fire... Jindy jsme zase narazili na skupinku fašist, procházející pes okraj námstí. Nkolik soudruh se se mnou vydalo za nimi. Chtl jsem pokat až náckové opustí námstí a pak je sejmout v njaké zapadlé ulice, kde nejsou kamery ani policajti. Soudruzi ale byli píliš bojechtiví a skoili po nich pímo ped Canada House. Samozejm, že jsem nezstal stát stranou. Po njaké chvíli, kdy hovoily psti, jsme nechali nácky ležet v krvi a rychle odešli. Zmizeli jsme trochu stranou a pak se znovu pipojili k hlavní skupin antifašist, která se shromáždila na schodech kostela St. Martin-in-the-Fields. To byla chyba. Ml jsem jít radji dom, protože jeden policajt, co vidl, jak náckové dostávají po hub, m poznal a podailo se mu m o nco pozdji zatknout. Aby to bylo ješt horší, pišel na moji tyiceticentimetrovou železnou ty, schovanou pod bundou, kterou jsem ale nepoužil. Policajt se mnou v antonu kupodivu hovoil velice pátelsky. Povídal, že Nelsona Mandelu by mli propustit, NF jsou banda ubožák atd. Byl jsem natolik naivní, abych projevil souhlas namísto dsledného mlení, protože nakonec všechny moje odpovdi byly použity u soudu jako dkaz, že jsem skuten nebezpený leviák. Dostal jsem veejn prospšné nucené práce každou nedli asi pl roku, což upímn eeno nebylo tak hrozné. Nicmén po nkolika msících jsem se dozvdl, že do naší party má dorazit Martin Cross, známý nacistický parchant, zpvák skupiny Skrewdriver, který mi ped nkolika lety v Brick Lane dal hlaviku. Dnes sedí s rozsudkem doživotního vzení za to, že v rámci vnitních spor ubodal jednoho svého soukmenovce, kiš, kiš... ekl jsem tedy našemu kurátorovi, že jsem v part byl první a Martina Crosse by mli radji umístit nkam jinam, nebo budou problémy. Naštstí ho pesunuli ješt ped nedlí a já jsem ostatn nebyl nijak nadšen z výhledu na další komplikace, protože tehdy jsem kráel po již velice tenkém ledu. Jeden len Red Action m pak ekl, že hned první den, co on vykonával veejn prospšné práce v severním Londýn, jeden ze soudruh spálil bednu s pracovním náadím. Všichni se pak následujících nkolik týdn krásn zrelaxovali. X. Berwick Street, Londýn 1989 Fašisté mli sympatizanta, který si v Riding House Street otevel obchdek s neonacistickými odznáky, asopisy, obleením apod. Po jedné antifašistické demonstraci jsme se skotským soudruhem v sobotu spatili, jak se ven nenápadn vykrádá zákazník. Nechali jsme do odejít asi 100 metr do Berwick Street a pak po nm skoili. Tehdy jsem ml možnost uvidt skvlou techniku, jakou mj soudruh srážel fašisty k zemi. Byl to skok v plné rychlosti, kdy celé tlo dopadá stranou na horní polovinu tla fašisty, který je následn rotací stržen k zemi. Pak následuje píval ran pstí a kopanc, který zanechá nácka ve velice politováníhodném stavu. XI. Marble Arch, Londýn 1989 14

V roce 1989 Blood and Honour (BH) v Londýn uspoádali další velký neonacistický koncert. Neodvážili se zveejnit skutenou adresu místa konání, protože by se vystavili útoku antifašist a rovnž proto, že si pronajímali sály pod pseudonymy a snažili se tak zabránit majiteli, aby koncert zrušil. Udali tedy pouze místo srazu, odkud mli být jejich píznivci dopraveni na koncert. V tomto pípad se jednalo o stanici metra Marble Arch. Datum asov kolidovalo s tídenním sjezdem DAM ve Wiltshire, ale vrátili jsme se na jeden den do Londýna v malé skupin. Byla to další z akcí, kdy jsme si mysleli, že asi neodejdeme živí. Všichni vdli, že Blood and Honour mohou sehnat dohromady nkolik set nebo i tisíc lidí. Pokud by to bylo ist na mn, zstal bych doma a dal si šálek aje. Provokatéi a štvái v AFA ale byli naštstí statenjší. Poté, co jsme se spojili s Red Action a dalšími antifašisty, vydali jsme se k Marble Arch a bylo nás asi 100, což nám znan dodalo sebedvru. A jaký úspch nás ekal! Po celé odpoledne pijíždli fašisté. Nkdy sami, jindy ve skupin, nebo dokonce celý autobus najednou. Pokaždé jsme je rozmlátili! Bylo to úžasné. Moje nejlepší bitka z toho odpoledne byla, když jsme ti militanti a jeden nováek, který se stále oblékal jako hipík, zahnali nácka do slepé uliky a tam ho úpln zrušili, až prosil o milost. Poté se mi hipík svil, že si nechá ostíhat vlasy a zane nosit poádné boty místo kristusek, aby si taky užil antifašismu. Jednoho soudruha z DAM v ten den zatkli, když prohodil odpadkový koš oknem fašistického autobusu, ale trestní stíhání bylo naštstí zastaveno díky neschopnosti policie. Když byl v CPZetce, telefonoval jsem jeho otci, že mu sebrali syna a ten na m hned spustil: Vždycky z toho koukaj problémy, když jde nkam s tebou ven... atd. atd. Pravá odmna antifašisty. Zatkli ješt dalšího soudruha z DAM. Ten britským soudním systémem opovrhuje stejn jako fašisty, takže se na pelíení dostavil v šortkách a triku bez rukáv s nápisem Nebyl jsem tam a stejn si nic nepamatuju. Naštstí vyvázl jen s pokutou, kterou zaplatilo DAM. XII. Davenent Centre, Londýn 1990 AFA uspoádala shromáždní pímo v srdci East Endu, o kterém fašisté rádi hovoili jako o své zón. Chtli jsme jim tak hodit rukavici. Mým úkolem bylo objíždt okolí na motorce a pátrat po jakékoli známce pítomnosti fašist. Uvnit Davenent Centre už bylo asi 50 antifašist a množství obyejných lidí, kteí pišli na mítink. Jak jsem tak jezdil sem a tam, uvidl jsem poblíž skupinu asi pti lidí, ale ti vbec nevypadali jako fašisté, takže jsem se ani nenamáhal upozornit soudruhy v centru. Nicmén krátce poté nkdo pes ze dovnit hodil podomácku vyrobenou malou bombu (pravdpodobn skládající se z rachejtlí). Nikdo naštstí nebyl zrann ani nezpanikail. Militanti z AFA vybhli ven, aby dopadli útoníky, ale nepodailo se jim to. Když se tak na vc dívám dnes, myslím, že bombu hodili ti, které jsem vidl. Ml jsem to zavolat soudruhm, kteí by si je už poádn proklepli. XIII. Norwich 1990 (?) Byla to jedna z píležitostí, kdy do akce šlo pouze DAM. Myslím, že Red Action mla ten víkend njakou konferenci. BNP poádala pedvolební setkání na základní škole v Norwichi, jak s radostí inila pod záštitou Zákona o volených pedstavitelích (Representation of the People Act). Asi deset nás z DAM si najalo minibus z Londýna a na míst se pidalo nkolik dalších len DAM z okolí. Když jsme dorazili ped školu, objevili jsme malikou demonstraci oficiálních leviák (trockisté - SWP a další), shlukující se ped policejním kordónem. Bylo ponkud patetické, jak tenkými hlásky kieli: Policie chrání fašisty! Rozhodli jsme se hlídkovat po sousedství, když jsme najednou objevili auto Johna Tyndalla, vdce BNP. Okamžit jsme mu proezali pneumatiky. O chvíli pozdji jsme spatili Tyndalla a jeho gorilu, jak vycházejí ze školy, smují k autu a chtjí nkam odjet. ítili jsme se z kopce proti nim, cestou sbírali kameny ze zahrádek a dorazili na místo práv vas, když se zoufale snažili odlepit z místa. Jeden kámen rozbil elní sklo, druhý proletl boním sklem u idie a trefil Tyndallova strážce do hlavy. Bingo! Malé auto vyrazilo vped jako šílené, pronásledované záplavou kamení. Slušní leviáci ped školou strnuli úžasem, když kolem nich Tyndall náhle prosvištl v aut, které vypadalo, jakoby prošlo ponkud drsnjším motokrosem a za kterým proletlo ješt nkolik lahví, aby se neeklo. XIV. London Bridge 1990 15

London Bridge je hlavní zastávka metra u Wellingu, kde má Britská národní strana svoji centrálu/knihkupectví na Upper Wickham Lane. Jednou nás šlo asi padesát na vtší akci a náhle jsme na stanici uvidli Tonyho Lecombera s manželkou, jak jdou smrem na Welling. Tony Lecomber je jeden z vdích pedstavitel BNP se slušn dlouhým trestním rejstíkem za rzné násilí a dokonce výrobu bomb. Když jsme ho spatili procházet okolo okénka, kde se prodávají lístky, byli jsme tak pekvapeni, že jsme doslova strnuli úžasem. Pak jsem ale k nmu došel a jak se íká, rukama nohama mu to vysvtlil, až upadl na zem. Následn jsme do nj njakou chvíli kopali, než jeho žena, která vískala, až jí málem praskly hlasivky, vytáhla z kabelky kasr a zaala nás všechny sprejovat. Podailo se mi vzít Lecomberovi balík, který nesl v podpaží a ukázalo se, že to jsou trika BNP. Lecomber chodil opravdu vymódný, takže se pirozen stal objektem pozornosti. Následn dostal tolikrát pes držku, že se mu zaalo íkat Tony-co-leží-na-chodníku... Prohodili jsme si se soudruhem bundy, protože na stanicích bývá spousta bezpenostních kamer. Zstal jsem venku více než dvacet minut a sledoval, jestli nedorazí policie. Pak jsem se znovu pipojil ke skupin, ímž jsem porušil jednu z bezpenostních zásad antifašismu, zejména pravidlo po akci okamžit zmizte (viz Poznámka 4). Tehdy jsem ale vyvázl bez problém. XV. Waterloo, Londýn 1992 Waterloo byla pravdpodobn nejvtší antifašistická bitva od Levishamu (1977). Dostala se dokonce do celostátní televize, rádia, novin apod. Waterloo byla akcí proti koncertu Blood and Honour. To byla fašistická hudební organizace, promotéi takových skupin jako Skrewdriver, The Macc Lads a No Remorse (která se díve jmenovala Dead Paki in the Gutter). BH mohla na koncerty pilákat zástupy 500-2000 lidí, pevážn skinhead. Antifašismus by ve skutenosti byl mnohem jednodušší, pokud by všichni náckové nosili skinheadskou uniformu, protože a) jsou snadnji identifikovatelní, než ti, co vypadají normáln a b) skinheadská scéna je výlun módní záležitost a jako taková vždy zstane okrajovým jevem. Blood and Honour oznámili, že poádají ohromnou akci se všemi svými kapelami na utajovaném míst. Píznivcm radili, aby dojeli do stanice metra Waterloo a tam ekali na další pokyny. Chtli se tak vyhnout antifašistm (a mimochodem projevili znanou nedvru sami k sob). To byla obvyklá fašistická taktika. Toho rána se nás asi 100 antifašist sešlo u The Old Bell v Killburnu. Dojeli jsme metrem na Waterloo a eskalátory nás vynesly do vestibulu. Nevdl jsem o žádných dalších skupinách a popadla mne nervozita. Myslel jsem si, že nás prost zmasakrují, protože bylo naprosto zejmé, že Blood and Honour mohou zmobilizovat desetkrát více lidí, než my. Stanice byla takka úpln vylidnná. Pozdji jsme se dozvdli, že Britské dráhy daly ernošským a asijským zamstnancm den volna a vyšly tak vstíc rasistm. Malá skupina z Red Action se šla podívat do místního bufetu a našla tam nkolik skinhead, jak se v klidu osvžují šálkem aje. Za- al se ozývat hrozný hlomoz a inení skla a pak se Reds vynoili bez jediného škrábnutí a zapadli zpt do skupiny. O pt minut pozdji dorazily sanitky, aby odvezly dva nešastné nácky. Podle njakých eí to ale mohli být policajti v civilu. Strávili jsme celé odpoledne pepadáváním skupin fašist a vyhýbáním se policii. Když napíklad dorazili tyi fašisté v aut, tak za chvíli odešla všechna skla a karosérie rovnž nebyla v nejlepším stavu. Bitva zuila po všech piléhajících ulicích. S jedním soudruhem z Norwiche jsme se na kižovatce Waterloo pustili do tech fašist. Jeden se postavil na odpor a chtl zaútoit na mého soudruha. Podailo se mi podrazit mu nohy tak šikovn, že upadl hlavou na obrubník. Myslím, že byl v bezvdomí, ale v zápalu boje jsem ho ješt vší silou nakopnul do hlavy. Pak jsem se trochu bál, že jsem ho možná zabil. Sledoval jsem televizní zprávy ješt nkolik dn, ale nic z toho nebylo. Byli tam ješt dva další fašisté, kterým jsme mohli pár pišít, ale radji jsme se vrátili k hlavní skupin. K Waterloo se vztahuje vtipný komentá, že se nám podailo uzavít více stanic metra, než IRA. XVI. Welling, Kent 1993 V roce 1993 se konal mohutný prvod, na kterém se sešlo více než 10.000 lidí, proti centrále/knihkupectví BNP ve Wellingu. Mnoho set policejních tžkoodnc samozejm bylo po ruce, aby chránilo fašisty a jejich knihkupectví. Pochod vedl bývalý koncentráník, co pežil Osvtim, který policii požádal, aby nás pustila, ale neuspl. Následovala ohromná pouliní bitva, která sice nieho nedo- 16

sáhla, ale je to vždycky dobrý pocit, když všichni okolo hází na policajty dlažební kostky a všelijaké jiné pedmty. Fotoreportéi následn pedali svj obrazový materiál policii, což vyústilo v nkolik domovních prohlídek a zatení. Red Action nalezla njaké leny BNP v hospod o nkolik kilometr dále a skuten dobe si s nimi popovídala. XVII. Dagenham 1993 (?) Jednoho dne jsem si všiml, že na dagenhamském koupališti je na vnjší zdi erstv napsáno ohromnými písmeny Pry s Pakistánci! Rozhodl jsem se, že nápis ješt téhož veera pemaluji. O plnoci jsem byl práv uprosted práce, když jsem koutkem oka zahlédl muže s dogou a njakou ženu. Bezpenost pedevším, pomyslel jsem si a chtl obejít pro jistotu blok, než to dokoním. Zahnul jsem do Morris Road a tu najednou bum! Dostal jsem zezadu hroznou ránu do hlavy, která m srazila na chodník. Okamžit jsem vyskoil zpátky na nohy a zaal se zuiv rvát s njakým lovkem, který m asi vidl pemalovávat nápis. Zápasili jsme všude možn, váleli se po záhonech a pepadávali pes auta. Naše síly byly zhruba vyrovnané, i když on pvodn na své stran ml moment pekvapení. Po tom, co se zdálo dlouhé jak vnost, ale co nebylo více než nkolik minut, jsme se oba úpln vyerpali a nemohli se ani pohnout. Podívali jsme se na sebe a pak se rozešli opaným smrem. Osobn jsem byl úpln otesen jak duševn, tak fyzicky a myslím, že on také. XVIII. Zásahy tsn vedle Zdá se, že ti ze ty antifašistických mobilizací nevyústí v žádnou akci. Bu jsou fašisté chránni policií, nebo je navzdory všem snahám nemžeme najít, ukáží se tam, kde je neekáme, nebo jsou v takové pesile, že útok se jeví jako píliš riskantní. V zájmu objektivity musím piznat, že nkdy jsme na n nevyrazili kvli tomu, že naše organizace nebyla dobrá, nebo jsme sedli v hospod píliš dlouho a nechali si šanci na útok proklouznout mezi prsty. Jsme prost jen lidé. Zmíním se o nkterých trefách tsn vedle. Brighton - DAM stežila veejný mítink AFA a ekali jsme, že se objeví fašisté. Oni ale nikdy nejsou tam, kde bychom je chtli mít! Grays - Minuli jsme se s NF ve stedu msta. Liverpool - Hnali jsme fašisty centrem. Nakonec jsme je nedostihli, ale zapletli se do bitky s policií, což vyústilo v to, že jeden z policajt byl zapálen molotovem pímo uprosted silnice. Prima legrace. Manchester - Byli jsme asi ptkrát na vzpomínkovém pochodu Manchester martyrs, který fašisté vždycky napadali - a nkdy pitom dostali pes hubu od místních irských republikán. Blackburn - Dorazili jsme na akci o pt hodin pozdji kvli zácpám na dálnici M6. Chesterfield - Snažili jsme se celý den vystopovat NF a jejich pátele z ad ulsterských loajalist. Už jsme pitom hnali dva chlapíky v ervených uniformách, které jsme považovali za leny loajalistické kapely, ale nakonec se ukázalo, že to byly jen njaké pracovní kombinézy. Sheffield - Nkolikrát jsme tam hlídkovali, když se NF snažila prodávat asopisy v centru. Nkteí z místních leviák si nás spletli s policisty v civilu, protože jsme vypadali normáln. Nikdy nezapomenu, jak toho dne jeden soudruh, který obvykle nosil velké motorkáské brýle (i když bylo velmi teplo a sluneno), nádhern knockoutoval jednoho fašistu. Newham/Tower Hamlets - V této oblasti jsme byli mnohokrát a snažili se vypátrat fašisty, kte- í tam obvykle provádjí pedvolební propagaci. Plaistow - DAM se snažila narušit vzpomínkovou akci NF. Hounslow - NF se snažila v oblasti zakoenit a uspoádala nkolik mítink. Pijeli jsme, abychom je narušili a Red Action se podailo zrušit nkolik náck v místním McDonaldu. Holloway Road a Edgeware Road - irské republikánské pochody, obvykle napadané fašisty zpoza policejního kordónu. Obas došlo k potykám. Barking - Soudruzi z DAM vetn mne se rozhodli napadnout prodavae novin NF v nedli ráno, ale pršelo tak hust, že náckové se neukázali! Slaboši! Old Street - Jedna bitka mezi AFA a NF. West Ham - BNP postavila nkolik len ke stanici metra West Ham, aby posílali píchozí na místo setkání v Tidal Basin Tavern. Byla uspoádána velká protidemonstrace a policie oddlila oba tábory. Policie použila dodávky, patící Racial Incident Unit, jednotky, údajn vytvoené na pomoc ob- 17

tem rasových útok, aby dopravila BNP na místo jejich setkání a tak jim pomohla zpsobovat i nadále ješt více rasových útok. XIX. Události, kterých jsem se neúastnil Historie antifašismu v Británii oplývá bezpotem dalších významných, ale nkdy také komických epizod. Zde jsou nkteré, o nichž jsem se doslechl. Bhem velkého setkání AFA v Conway Hall fašisté vyslali zvda. Militanti z ad AFA si ho nicmén všimli a odvedli do jedné místnosti stranou, aby z nho dostali co ví. Cestou, když zejm oekával, že ho co chvíli zanou mlátit, naprosto ztratil kontrolu nad svoji myslí a itním svraem. Blábolil jako psychicky nemocný lovk a zápach, linoucí se z jeho kalhot, byl tak strašný, že militanti ho rychle vyhodili na ulici. O tomhle fašistovi se pozdji hovoilo jako o našem prvním váleném zajatci. Když vdce BNP John Tyndall kandidoval v roce 1995 do lokální samosprávy, fašisté uspoádali v okolí nkolik letákových akcí. AFA nkolikrát zmobilizovala 50-100 lidí a poádn je prohnala. Pi jedné píležitosti zvd AFA stál hned vedle len BNP, kteí práv poskytovali rozhovor noviná- m. Šokovaný nácek prohlašoval ustrašeným hlasem: Ano, vina za veškeré násilí se svaluje na BNP, ale pro jsme to poád my, kdo skoní v nemocnici? Antifašismus je prost trochu tvrdší, než hrát love, nezlob se. Myslím, že v roce 1988 se fašisté rozhodli oslavit výroí vylodní Viléma Oranžského v Devonu. Mlo to nco do inní s triumfem protestant nad tmi otravnými katolíky. Náckové chtli uspoádat pochod okolo celého msta (Exeter) a antifašisté se jako obvykle pipravovali na poádnou bitku a pokus o rozprášení pochodu. Fašisté si ale neuvdomili, že hlavní konstábl Devonu a Cornwallu byl tak trochu liberál (v relativním slova smyslu). Nechoval se jako ostatní hlavní konstáblové po celé Británii, kteí se mohou petrhnout, aby pomohli fašistm. Jinými slovy NF a BNP obvykle mly masovou policejní ochranu, sympatie ze strany policie a zjevn i mnoho policist ve svých adách. Pi této píležitosti NF nicmén pijela vlakem do Exeteru a tam stál na nástupišti pouze jeden polda, pi- emž nedaleko už byli vidt ekající antifašisté. Vdce náck pišel k policajtovi a naštvan ekl: My jsme National Front a máme tady dnes mít pochod. Kde je zbytek policejních sil? K fašounov nmému úžasu policajt odpovdl, Ale to je v poádku, jen pokraujte! Pi myšlence na nulovou policejní ochranu fašisté okamžit naskákali zpátky do vlaku a odjeli. Incident je dalším dkazem pravdivosti postehu Alberta Meltzera, že ve skutenosti neexistuje nic jako fašistický pochod, jsou pouze policejní pochody. Soudruh z DAM mi povdl o bitce v Islington High Street, do které se zapojil v roce 1985. V sobotu veer Red Action a nkolik len DAM vyrazili do hospody na pivo, když náhle nkdo vrazil dovnit a ekl, že dvacet náck poblíž mlátí dva kluky s irskými motivy na trikách. Antifašisté rychle dopili a vybhli do boje. Když dorazili, polovina fašist se snažila utéci do hospody, ale majitel zamkl dvee. Rozpoutala se ohromná bitka a všude létaly pllitry a padaly rány pstí a kopance. Po nkolika minutách pifrela policie v antonech, takže všichni radji zmizeli. Velmi známý len Red Action odcházel pry takovou úzkou ulikou, když u nj pibrzdilo auto se dvma chlápky a jeden vykikl To je on! Antifašista se dal na útk, až padl vyerpáním a pak ti dva vyskoili ven a strašn ho zmlátili. Vidl jsem ho nazítí a vypadal hrozn. Samozejm si myslel, že to byli náckové, ale njakým zpsobem jsme pišli na to, že to byli policajti v civilu (jeden svdek si všiml poznávací znaky auta a pozdji útoníky identifikoval). Mám dojem, že celý incident vyústil v oficiální omluvu ze strany policie a finanní odškodné. Další soudruh, který byl zaten, slyšel jednoho nácka, profesionálního vojáka, jak vypovídá na stanici. Breel pitom jak malý kluk. Oni si zaali... to není spravedlivé atd. atd. Panská rasa jak noha. ---- Bhem vzestupu National Front od zaátku 70. let až do roku 1979 jeden z nejstatenjších antifašist pešel do ilegality jako infiltrátor. Tenhle anarchista udlal takový dojem, že se stal šéfem bezpenostního oddlení, poskytujícího ochranu vedení. Aby se lenové NF dostali na takový post, museli mezi sebou zápasit, aby se zjistilo, kdo je drsnjší. Náš antifašistický soudruh v tom byl pomrn zbhlý (myslím, že byl trénován v boji muže proti muži), a tak s velkou radostí mlátil jednoho arogantního nácka za druhým a myslel si nco o zabití dvou much jednou ranou. Pi jedné píležitosti, 18

kdy vedení NF skuten potebovalo ochranu a zaútoili na nj antifašisté, náš hrdina pedstíral zranní. Kariéra našeho soudruha infiltrátora skonila v den, kdy uspal celé vedení a zrovna se chystal ukrást z trezoru National Front všechny dležité dokumenty a peníze. Naneštstí se jeden z fašist pedasn probral a zavolal policii. Náš soudruh byl zaten na základ podání nebezpené látky a dostal nkolik let natvrdo. Bhem tohoto období náš soudruh mimochodem soukrom radil antifašistm, aby zakládali fiktivní poboky Národní Fronty, protože každá dostala do zaátku grant 250 liber. Tato taktika podle nj mla postupn finann vyerpat a demoralizovat NF, ale nevím, jestli ji nkdy nkdo uplatnil. --- Po rasistické vražd Rolanda Adamse v Thamesmeadu v roce 1991 se konal velký protestní pochod. Bhem nj Red Action rozšíila zprávu, že veer v Londýn ješt bude možnost zapojit se do akce. Searchlight vytiskl njaké letáky proti setkání Ligy sv. Jiího a dal je Reds. Polovina len Ligy byli staí rasistití ddci, kteí vzpomínali na Britské impérium a polovina byli pouliní skinheadi. Neskutená sebranka! Nakonec pišlo docela dost lidí z pochodu za Rolanda Adamse, pestože se mlo jednat o utajenou akci. Reds drželi místo setkání v tajnosti, dokud všichni nedorazili do Kensington Tower Hall. U vchodu se objevilo nkolik skinhead a málem došlo ke konfliktu, ale vystoupil Gerry Gable ze Searchlightu a vysvtlil, že pracují v pestrojení pro Searchlight. Antifašisté tak vpadli na mítink Ligy sv. Jií. Bylo tam asi pouze pt ddoušk, kterým jsme ekli, aby drželi hubu a sedli, zatímco Gable jim zaal pednášet o fašismu. Další lenové Ligy postupn picházeli a my jsme je skopali ze schod dol, nebo jim rovnou njakou pišili, podle toho, jak moc se stavli na odpor. Nkteí se o nic nesnažili a tiše poslouchali Gablea, ale s dalšími byla opravdu potíž. Jeden kikloun, který nechtl sklapnout, musel být zamen do skín, kde si mohl v klidu o samot lízat rány. To už byly schody celé od krve a nkteí ponkud mén ostílení antifašisté, zejména pár student z Leedsu, zaali panikait. Neuvdomovali si, že antifašismus znamená postavit se náckm na odpor pomocí násilí a chtli odejít. To by ale prozradilo, co se uvnit dje a tak jim nkdo ekl, aby si sakra taky sedli a drželi huby. Za chvíli ale studenti už opravdu šíleli a rozhodli jsme se, že tedy odejdeme všichni. Když jsme vycházeli ze sálu, zaaly pijíždt policejní antony. Všichni se rozptýlili, nkdo odjel taxíkem. Gablea a jednoho z pedních aktivist Red Action zatkli. --- Nkdy v roce 1992 Madness poádali koncert ve Finsbury Park v severním Londýn. Pestože jsou vcelku košer, mají mezi sebou jednoho bývalého lena NF a fašisté na n chodí, aby si trochu užili muziky. Druhá možnost je, že náckové mají peci jen dobrý hudební vkus, i když ve všem ostatním se projevují jako nemyslící hovada. AFA každopádn zmobilizovala, protože jsme fašisté ekali. Red Action, DAM a nkolik dalších lidí se pipravovali v hospod Enkell Arms. Nkteí lenové DAM obcházeli okolí a narazili na fašisty v nedaleké další hospod. Naneštstí ale nkteí lidé píliš dlouho váhali a než se mohlo íci Jdeme na n!, fašisté pišli sami. Bhem vteiny už okny prolétaly cihly. Vtšina len Red Action docela neobvykle utekla do zadní místnosti a nechala tak obranu hospody na anarchistech, kteí bojovali pomocí kuleníkových tág, nábytku a tžkých popelník. Ve skutenosti naši hrdinové rozbili více oken tmi popelníky, než se podailo zniit fašistm. Nastal také jeden neskuten vtipný moment, když se jednomu soudruhovi z DAM podailo splnit si celoživotní sen a použil barový pult jako odrazový mstek pesn jako v kovbojkách z Divokého západu. Policajti dorazili docela rychle a anarchisté se dali na ústup, takže naštstí nikdo nebyl zaten. --- Na poátku 90. let se kandidát BNP Derek Beackon dral na post radního v Tower Hamlets. Soudruzi z AFA zjistili, že každou nedli ráno prochází parkem smrem na novinový stánek BNP v Brick Lane. Ti nebo tyi soudruzi se tak pevlékli do sportovního a v nedli pedstírali, že bhají pro zdraví. Beackon ml toho rána naneštstí zpoždní a soudruhm už zaalo pipadat ponkud nesmyslné bhat sem a tam déle než hodinu. Nakonec se ale Beackon objevil a soudruzi z AFA na nj skoili, maskováni a se železnými tyemi. Když dopadly první rány, Beackon zaal vát, jako když ho na nože berou. Dva kolemjdoucí (jeden muž bílé barvy pleti a jeden ernoch - ach ta ironie!) mu piskoili na pomoc, protože si mysleli, že se jedná o loupežné pepadení. Beackon utekl a ztratil pitom 19

botu. Posléze pro nj bylo docela ponižující stát na enické tribun celý zafaovaný a v sáde. Píští týden ale vyhrál o sedm hlas i po trojitém pepoítávání. Hodn se hovoilo o nepímých dkazech, nasvdujících manipulaci s výsledky, napíklad že nkdo volil vícekrát. Napadá m, jaké hrzy asi musí fašisté prožívat, když se o n v nemocnici starají sestiky jiné barvy pleti nebo dokonce - ds všech ds - židovského pvodu! --- AFA as od asu zjistila, kde parkují dodávky BNP, obvykle Fordy Transit. Tm autm jsme provedli všechno myslitelné, zvnjšku i pod kapotou. Jednou jsme vzadu našli celý náklad kazet s Hitlerovými projevy. Není ani nutné se zmiovat o tom, že jsme je naházeli do nejbližšího kanálu. --- Celoživotní anarchista a antifašista, který se jmenoval Jim (je už mrtev), z Boltonu, mi jednou povdl tenhle píbh ze 70. let. NF mli píští sobotu poádat ve mst pochod a propukl již slušný rozruch. Jimv pubertální syn, který se tšil na trochu akce, ekl nadšen otci, že tam možná pjde. Jim chvíli pemýšlel a pak mu povdl: A mluvil si o tom už se svoji babikou? Jeho syn byl zmaten a zeptal se, co s tím má do inní jeho babika. No, má, protože pokud pjdeš na ten pochod, tak se k ní mžeš rovnou odsthovat, odpovdl Jim. Jeho syn na ten pochod nakonec nešel. XX. Závr a poznámky Jak jsem ekl na zaátku, moje antifašistické aktivity nemají epické proporce. Když si ale pedstavíte, že 100 nebo 200 lidí se snaží podobným zpsobem a k tomu nkolik skutených hrdin samo zruší desítky nebo stovky fašist, pak jste schopni pochopit, pro se dnes ultrapravice v Británii neodváží vystrit na ulici nos. Mli bychom na to být pyšní. Fašisté se ale pesto snaží vlichotit svoji politikou do komunálních problém, což bychom nemli pouštt ze zetele. Snaží se napíklad dostat do zastupitelstev svoje lidi pomocí témat jako Byty pro bílé apod. Docela se jim to daí, což mže být pedzvstí toho, že náckové znovu vyrazí do ulic. (V roce 2000 NF znovu zaala poádat demonstrace v Kentu a East Midlands, pozn. anglického editora) Red Action a další skupiny monitorují tento posun ve fašistické politice a pipravily protistrategii. Není tak oslnivá jako pouliní militantní aktivity, ale protože sám nedlám nic, tak ji nebudu kritizovat. Dvod, pro se tato brožurka jmenuje Bu zlý na svého nácka (1) je ten, že doufejme další aktivisty povzbudí k tomu, aby se chopili pera a sepsali své vlastní zkušenosti do Bu zlý na svého nácka (2) atd. S trochou štstí budeme mít více pokraování než Rocky. Poznámka 1 - Searchlight Gerry Gable, vydavatel Searchlight, nyní oteven piznává, že pracuje ruku v ruce s policií a tajnou službou MI5. Existují ti hlavní dvody, pro je spolupráce s policií proti fašistm opravdu špatný nápad. 1) Policie požaduje nebo tajn získává informace rovnž i o naší stran, kterou mimochodem považuje za nebezpenjšího nepítele, 2) Policie jako taková pracuje proti všem extremistm, levicovým i pravicovým, což mže osvtlit dvody nechutné pomlouvané kampan Searchlightu proti nkterým vynikajícím antifašistm z DAM a Class War a 3) Jak už jeden vousatý pán prohlásil, emancipace pracující tídy je záležitostí samotné pracující tídy, takže mžeme a budeme bojovat svoje vlastní bitvy. Poznámka 2 - Tottenham Prvního dne stávky ve firm JJ Foods si turecký šéf zavolal leny turecké fašistické organizace Šediví vlci (Grey Wolves), aby napadli stávkující. Fašisté zaútoili pomocí klack, cihel, tyí a kuleníkových koulí v šátcích. O dvacet minut pozdji pijela policie a zatkla zbývající stávkující, kteí se ješt drželi. Viz Up Against the Odds od Johna McArthura, distribuuje AK Press. Poznámka 3 - Joe Pearce Pípad Joe Pearce je ukázkou, jak mže mít Zákon o interetnickém soužití (Race Relations Act) opaný, než zamýšlený efekt. Pearce byl uvznn za vydávání asopisu Bulldog. Jeho pípad se okamžit stal hlavní kauzou pro celou National Front. Všude byly nasprejované nápisy Svobodu pro Joe Pearce!. Strávili jsme mnoho veer tím, že jsme je zamalovávali, nebo pidávali ironické dovt- 20