Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy. 6

Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy. 6 Islam and islamism in the Northern Caucasus: Problems, controversies, trends. Autor: Emil Souleimanov, Tomáš Šmíd Email: arslanlik@yahoo.com, tsmid@mail.muni.cz Abstract The article deals with the issue of political Islam and its radical forms in the North Caucasus. It primarily focuses on terminological and conceptual shifts that are often influenced by the lack of analytical objectivity, as well as conscious misuse. Authors claim that the threat of Islamic radicalism in the region has been not infrequently misinterpreted in a purposed way as the destabilization potential of Islamist groups is usually lower than deemed. The study is based on both secondary sources and original research, as well. Keywords North Caucasus, islam, islamism, conflict, Chechnya, Dagestan, Ingushetia Zaátek 21. století se stal svdkem znaného nárstu teroristických útok motivovaných islámským radikalismem. Arénou se stal prakticky celý svt a postsovtský prostor nebyl výjimkou. Akoliv byla oblast více než 70 let terem masivní a nekompromisní sekularizace, resp. ateizace vedené totalitní bolševickou sociáln politickou doktrínou, pesto zde náboženské cítní petrvalo a vzhledem k faktu, že znaná ást populace vyznávala rzné varianty islámu, petrval v myslích a duších milion i on. 6 Výzkum na této studii byl podpoen grantem GA R s názvem Asymetrické hrozby a národní bezpenost: vyhodnocení stávajících a perspektivních bezpenostních hrozeb a rizik pro R a EU (GA407/07/1315). 19

Podhoubí nikdy existovat nepestalo a není zase tolik pekvapivé, že se zde projevily i radikální odnože muslimské víry. Pesto je ovšem vývoj a realita v postsovtských republikách dosti specifická ve srovnání teba s arabským svtem, což se na píkladu severního Kavkazu snaží v jednopípadové studii pedstavit následující text. Autoi se koncentrují ve své studii ješt na jednu rovinu zkoumaného fenoménu. Na základ svého dosavadního studia konstatují, že hrozba islámského extremismu se stala v jednotlivých státech v mnoha pípadech rétorickým nástrojem pro realizaci tzv. protiteroristické politiky, která má za cíl stabilizovat a upevnit pozice píslušného mocenského systému. Tato studie je pokusem rozlišit alespo nejvíce diskutované islámské proudy v rámci obou sledovaných region a analyzovat jejich destabilizaní potenciál, stejn jako hrozbu pro stávající systémy a režimy. V závru potom budou pedložena možná východiska pro ešení tchto problém, stejn jako tendence, které lze do budoucna oekávat. Text vychází z paradigmatu kvalitativní metodologie, kdy sleduje pedevším studium primárních a sekundárních pramen. Nedílnou souástí sbru dat jsou expertní interview, která vedl druhý z autor s pedními (teritoriáln) ruskými odborníky na danou problematiku. Tato interview mla strukturovaný a polostrukturovaný ráz, který zde ovšem není pln využit, ponvadž byla sesbírána pro tematicky širší problematiku. Stejn tak jsou v textu použity poznatky získané z výzkumných cest druhého autora v eensku, kde autor interviewoval místní humanitární pracovníky, politiky a i bžnou populaci. Vtšin z nich slíbil anonymitu, kterou bude ctít. Ostatní jsou ádn uvedeni v seznamu literatury. Text vychází pln z empiricko - analytického pístupu k výzkumu politických vd a píbuzných obor, nicmén se nevyhýbá hodnotícím stanoviskm. Ta nejsou ovšem výsledkem njakých preferencí i normativn ontologických stanovisek, ale vyplývají z analytických zjištní získaných studiem pramen a literatury, agenturních zpráv, expertních i neformálních interview. 20

Historický vývoj islamizace Severního Kavkazu Prvopoátky islámu na Kavkaze se datují již od sklonku 7. a 8. století, kdy arabská vojska obsadila dagestánské msto Derbent, jež bývá oznaováno jako brána Kavkazu a klí ke Kaspickému moi. Relativn brzké prnik islámu do oblasti ovšem neznamenal jeho dramatické rozšíení. Naopak islám pronikal do kavkazského vnitrozemí velmi pomalu, což bylo dáno více faktory. Jednalo se o obtížný terén bez solidní infrastruktury, absenci centrální politické autority, která by islám pijala a prosadila mezi populací mocensky. Tato skutenost rovnž zapíinila, že severokavkazský islám na rozdíl od islámu stedoasijského nebyl nikdy formáln institucionalizován, nepoítáme-li sem ovšem nespoet náboženských bratrství a spolk, stejn jako rozliné muslimské výbory, vytvoené pozdji Petrohradem a následn Moskvou, které se však u podstatné ásti vících nikdy netšily obzvláštní pízni (Arapov 2001, srov. Ro i 2000). ada severokavkazských etnických skupin byla ješt ped píchodem islámu ovlivnna (východním) kesanstvím, které zde od 5. až 6. století šíili gruzínští a arménští misionái. Z Chazarského chanátu pronikal do oblasti i judaismus, jehož relikty v dnešní dob zstávají v podob judaismu u (pedevším urbanizovaných) That. Vtšina z obyejných obyvatel oblasti ovšem vyznávala povtšinou rzné formy animismu i jiných pírodních náboženství. Expanze islámu se tak protáhla na dlouhých dvanáct století a více zasáhla nížinu a podhí severního Kavkazu, které byly bu pímo dobyty, nebo se nacházely pod vlivem Osmanské íše i Krymského chanátu, posléze pak kabardinských a dagestánských (kumykských) knížat. K definitivní islamizaci národ severního Kavkazu došlo teprve v prbhu 19. století.7 Velkou úlohu pitom sehrála kázání Ušurmy Mansúra, 7 Pevážná vtšina muslim severního Kavkazu se hlásí k sunnitskému islámu, bu k šafiítskému (významná ást dagestánských národností) nebo hanafíjskému (pevážneenci, Ingušové, národy severozápadního Kavkazu, Nogajci, severní Osetinci, Kumykové) mazhabm (právní školy v islámu). Na severním Kavkaze, zejména v jeho východní ásti (Dagestán, eensko, Ingušsko) je navíc rozšíen súfijský islám, pedstavený tymi taríqy (cestami i smry) nakšbandíja, qadiríja, džazulíja a šizalíja. Neislámskou výjimku tvoí pouze tzv. mozdokští Kabardinci a vtšina (severních) Osetinc, kteí se hlásili k pravoslaví. 21

dvou imám Dagestánu (Kazi Magomata a Gamzat-beka) a zejména legendárního Šámila, tetího imáma Dagestánu (a eenska), jemuž se podailo vytvoit funkní vojensko-teokratický stát, který tém dv desetiletí (1834-1859) úspšnelil náporu carské armády.8 Za tzv. kavkazských válek, které probíhaly v podstat od konce 18. Století do 60. let 19. století, se islám stal sjednocující myšlenkou národnosvobozeneckého boje národ Kavkazu proti carské expanzi (Griffin 2003). Pesto v život severokavkazských národ i nadále uchovaly své významné místo relikty pírodních kult, respektive zvykové právo (adat). Islám posloužil jako vhodná ideologická spojnice mezi etnicky a klanov nesmírn roztíštnými spoleenskými skupinami severního Kavkazu, ovšem nikdy na severním Kavkaze nedosáhl takové vlivu na spolenost jako teba na arabském poloostrov, v severní Africe i na druhé stran v Persii. Adat a klanové vazby si zachovaly svoji primaritu ve spoleenském uspoádání (Chasijev 2009). V rámci severního Kavkazu se stal hlavním centrem islámu Dagestán, kde jeho vrouka pronikla nejhloubji do místní každodennosti. V ostatních oblastech, nap. v pro severní Kavkaz klíovém eensku, si uchoval pedevším svoji ideologickou roli spojnice mezi klany (tejpy) a vroun populaci ovlivoval v menší míe, než bývá prezentováno. Pijetí islámu na severním Kavkaze nikdy nedosáhlo charakteru, jaký má islám v srdci muslimského svta, což je dáno pedevším faktem, že se v oblasti nikdy i pes nkolik pokus neprosadila šarí a. Ostatn pijetí súfijské varianty islámu lze považovat za logické i vzhledem k pedislámským tradicím severokavkazských národ a i jako výraz odlišnosti od centra muslimského svta. Vdomí si tohoto faktu je velmi dležité i pro pochopení soudobých proces na severním Kavkaze, pedevším pro pochopení vztahu místních muslim k ortodoxnímu islámu saláfistického ražení. Ve zkratce eeno severní Kavkaz vybral taríqah (tarikat) oproti šarí a (šariat), ili smr, který klade vtší 8 Na druhou stranu navzdory všem historický klišé je teba zmínit, že ani imám Šámil nepožíval, pedevším v eensku velké podpory a jeho islamizaní a centralizaní snahy narážely na prudký odpor místních klan - tejp. V nkterých obdobích 40. let 19. století dokonce pevážil odboj vi Šámilovi a jeho naíbm (úedníkm) nad odbojem vi carské armád (Chasijev 2009, srov. Istamulov 2009, Ibragimov 2006). 22

draz na individualitu a osobní svobodu. Islám na severním Kavkaze v rámci ruského, resp. sovtského státu Od druhé poloviny 19. století, kdy bylo území severního Kavkazu Ruskem definitivn ovládnuto, nebyly vztahy petrohradského centra a muslimského kultu nikdy píliš pozitivní. Ruské úady si totiž uvdomovaly ideologický potenciál islámu jako mocné a v místních podmínkách jediné ideologie, která byla s to sjednotit etnicky, jazykov a klanov roztíštnou oblast. Ruská administrativa byla znan podezíravá vi muslimskému duchovenstvu a muslimskému spoleenství an bloc. Na druhou stranu je zajímavé, že nebyl v období carského Ruska zízen žádný centralizovaný orgán pro záležitosti severokavkazských muslim. Obdob petrvávala v prostedí tradicionalistické ásti severokavkazských muslim podezíravost vi všemu, co picházelo z Ruska, a to vetn moderních proud v islámu. Tím lze objasnit zdrženlivost Severokavkazan napíklad vi jadidismu, konceptu, který získal etné píznivce v rozvinutjších muslimských ástech íše. Pesto lze íci, že v posledních letech existence euroasijské íše se zde ustálil kompromisní stav vzájemné tolerance. Totéž do jisté míry platilo i o sovtském období. Poátení koketování s mulláhy, které bylo podmínno strategickými dvody,9 bylo však pomrn brzy v duchu státního ateismu vystídáno cíleným honem proti vícím a církvím. Stalinské období znamenalo pro islám období masových represálií; zavíraly se mešity, madrasy (duchovní školy), praktikování islámu se sebou pinášelo sankce pinejmenším administrativní povahy. Pesto islám na severním Kavkaze pežil a podle mnohých prvodních projev i v lepší 9 Jednalo se o snahu komunist zajistit si píze severokavkazských vících v bitvách s oddíly blogvardjc, které se zde nacházely a proti nimž vedli horalé partyzánskou válku. Pipomeneme si tehdy populární slogan, jehož autorem byl možná samotný Josef Stalin, zodpovdný za národnostní politiku: Za Šariu! Za sovtskou vládu! eenský etnolog Chasijev dokonce vidí v poáteních kontaktech bolševik s muslimskými pedstaviteli i ideologickou rovinu, když upozoruje, že islám (ostatn jako i kesanství, pedevším prvotní) mají k socialistickým myšlenkám mnohem blíže než kup. k liberálním a právo šaría klade velký draz na spoleenskou rovnost (Chasijev 2009). 23

spirituální kondici než teba pravoslavná církev. Dvodem byla pedevším samotná povaha místního, tzv. lidového islámu (narodnyj islam). Lidový islám pedstavuje svébytnou synkretickou smíšeninu pohanských kult a muslimské vrouky a na severovýchodním Kavkaze je rovnž siln ovlivnn islámským mysticismem - súfismem. Tato symbióza zpsobila, že se islám stal neodmyslitelnou souástí (etnické) identity severokavkazských národ. Skutenost, že se zakazovalo modlit v mešitách a studovat islám, ale pivodila citelnou redukci islámské vzdlanosti a došlo i k významné sekularizaci obyvatelstva, zejména ve mstech a nížinatých oblastech. Islám však vykoenn zdaleka nebyl, jelikož se v podob lidového islámu stal identitární souástí místních národ.10 Pesunul se do podzemí, kde fungoval na základ nelegálních i pololegálních uskupení - bratrstev (súfijských vird) a spolk (vesnických džamaat). Podobný stav fungoval až do druhé poloviny 70. a zejména 80. let, kdy se pomry v bývalém Sovtském svazu zaaly uvolovat. Islámský revivalismus pozdn-sovtského a ran post-sovtského období Stejn jako v jiných sférách spoleenského života v bývalém SSSR, pinesla perestrojka a glasnos více svobody i v oblasti náboženské. Na sklonku 80. a 90. let došlo na severním Kavkaze k náboženské (stejn jako národnostní) renesanci. Jakýsi deficit víry, který byl pociován za sovtské nadvlády, se záhy vystídal opakem. Období bylo svdkem takka euforického návratu islámu z rodin a z prostedí pololegálních náboženských spolk do veejného života. Vzhledem k tomu, že islámská vzdlanost byla historicky silná v Dagestánu, a 10 Etnický tradicionalismus, vetn vlivu islámu, velmi posílily Stalinovy deportace (1944), kterým byli na severním Kavkaze vystaveni eenci, Ingušové, Karaajevci a Balkarové. U všech zmínných národ vetn národ Dagestánu je úloha islámu v regionu nejsilnjší. 24

v eensku byl islám rovnž vlivný jako mobilizan identitární prvek v dsledku petrvávající hrozby ruské invaze, probíhaly takové procesy na severovýchodním Kavkaze mnohem razantnji, než na znan rusifikovaném severozápadním Kavkaze. V oblasti došlo díky (centrem postupn nekontrolovanému) prohlubování politiky glasnosti k situaci, kterou lze bezesporu nazvat islámským znovuzrozením revivalismem. Bylo postupn pistoupeno k odstranní restrikcí a náboženské cítní zaalo být demonstrováno zcela oteven. Dále došlo k odstranní bariér bránících styku sovtských muslim se zbytkem islámského svta a v neposlední ad se v oblasti zaaly objevovat nadace a misionái ze zahranií, pedevším ze Saúdské Arábie a dalších arabských zemí, Turecka, ale i Pákistánu i šíitského Íránu, který se ovšem koncentroval pedevším na šíitský Ázerbájdžán11. (Hunter 2004: 39) Pedevším dva posledn jmenované projevy se sebou nesly i projevy panislamismu, jednoho z jev, který byl ze strategického hlediska již tehdy považován za hrozbu sovtské, potažmo ruské teritoriální integrit, což se dlužno dodat nepotvrdilo. Ve stejném období docházelo také k nárstu (znovunabytého) etnického sebeuvdomní, které bylo v mnoha ohledech ješt nosnjší a výraznjší než to náboženské, ponvadž role islámu v tomto ohledu mla na Kavkaze vždy pedevším charakter posílení etnické identity, resp. mobilizaního prvku a nikoli silné konfese a identity samy o sob. Z toho dvodu ona spoluidentita i sekundární identita fungovala spolen posilovala jedna druhou. Nicmén i pes nkteré opané názory panuje zásadní shoda, že pedevším v dob rozpadu SSSR byla vtšina konflikt mezi skupinami navzájem, i mezi periferními entitami a moskevským centrem vedena pedevším z ist 11 Íránské misionáské úsilí ovšem nebylo nakonec úspšné ani tam, ponvadž náboženskému sbližování bránilo etnopolitické tenze, které panují mezi obma zemmi díky více než desetimilionové ázerbájdžánské menšin v Íránu, která má (zatím spíše latentní) potenciál v budoucnu ohrozit teritoriální integritu zem. Vztahy obou zemí jsou komplikované a symptomatickým projevem je i ada konverzí k Sunnismu, což je mimo jiné i výrazem protestu proti šíi jakožto symbolu perského ddictví. Na sunnitském severním Kavkaze íránské snahy nebyly prakticky vbec oslyšeny a dlužno dodat, že ani Írán nevykazoval njaké zásadní snahy dostat oblast pod svj ideologicko-náboženský, a tudíž i geopolitický vliv. 25

nacionálních, tudíž sekulárních motiv a náboženská identita sloužila nkde více jinde mén jako pomocný mobilizaní prvek. I vtšina politických uskupení, která tehdy vznikala, mla charakter nacionalistických stran, akoliv sama sebe asto oznaovala jako islámské. Nicmén zejména poátkem 90. let byl v regionu zaznamenán lavinovitý rst potu (pseudo)islámských spolki organizací, které však asto mly s islámem pramálo spoleného. Nezídka byly zakládány individui s pochybnou povstí. Adjektivum islámský v názvu mlo pedákm tchto organizací zvyšovat prestiž a legitimizovat je v oích krajan. Jako houby po dešti vznikaly nejrznjší islámské džamaaty (spolky), dobroinné organizace, rekonstruovaly se staré a otevíraly nové mešity apod. Pouze v Dagestánu s obyvatelstvem ítajícím 2,5 milionu lidí vzrostl poet mešit z 27 (rok 1987) na 1429 (rok 1999); navíc vzniklo 1 700 džamaat, 178 madras, 15 islámských vysokých škol.12 V eensku byla napíklad založena politická strana Strana islámské cesty, kterou vedl od jejího ustavení v roce 1990 Bislan Gantamirov, pozdjší starosta Grozného.13 Na druhou stranu vznikaly i islámské organizace, které se nap. snažily o nalezení syntézy mezi islámem a demokracií a jejich pedstavitelé oteven podporovaly Borsie Jelcina jakožto symbol oekávaného liberalismu, jež by se sebou pinesl více autonomie pro národnostní menšiny. Takovou stranou byla nap. Islámská demokratická strana vedená Abdulrašídem Sajdovem. V ervnu 1990 vznikla mezi astrachaskými Avary, což je nejpoetnjší dagestánské etnikum, Strana islámského znovuzrození, do jejíhož ela se postavil Achmadkadi Achtajev. Práv do první poloviny 90. let lze datovat prnik vliv a tendencí v islámu, které by 12 Údaje editelství pro náboženské záležitosti Dagestánské republiky z roku 1999, dle Dagestankaja pravda, 10. 02. 2000. 13 Gantamirov byl tehdy 27 letý mladík, který ml povst, pozdji ostatn ješt silnjší, kriminální autority. Na druhou stranu takových informací byla celá ada o mnoha lidech a dnes je asto velmi složité rozklíovat minulost jednotlivých figur. Gantamirov byl posléze dlouho vlivným eenským politikem, a to jak v protiruských tak proruských administrativách. Nyní žije v Moskv. 26

se daly souhrnn oznait jako radikální. Zprvu se dostaly do oblastí západního (velehorského) Dagestánu. Nkteí místní mladíci cestovali do stedovýchodních zemí za islámským vzdláním, odkud se za nkolik let vraceli ovlivnni ideologií istého islámu saláfismu.14 Region rovnž zaznamenal již zmínný píliv misioná a nadací, z nichž mnohé mly jako ideovou výbavu práv saláfismus. Zpoátku však byl vztah místních elit vi saláfistickým spolkm vesms shovívavý. Obrození islámu bylo shledáváno jako proces kýženého návratu k etnickým koenm, a v teologických zvláštnostech se vyznal málokdo, takže ke znepokojení došlo mnohem pozdji, což již ovšem byl píznan pozd. Startovním polem pro šíení saláfistické ideologie byl tedy Dagestán, kde absentovala koordinovaná politika s moskevským centrem, která by zpoátku spíše plíživému šíení zamezila. V tomto svtle a též díky špatné socioekonomické situaci v oblasti protestní nálady nkterých dagestánských muslim zachytil práv radikální saláfismus, který se tak stal významnou sociální silou. Existují sice názory, jež razí hlavnást dagestánských elit, že radikální saláfismus se rozšíil v oblasti severního Kavkazu z eenska. Toto tvrzení ve svtle dosavadního výzkumu neobstojí, nicmén je fakt, že e druhé polovin 90. let se k nastínnému vývoji pidal eenský faktor, což dalo problematice zcela novou kvalitu. 14 Wahhábismus pedstavuje hnutí za oistu islámského uení a vznikl v polovin 18. Století v Saúdské Arábii jako ást vlivného purifikaního hnutí vedeného Muhammadem Abd ibn al-waháábem ibn Sulejmanem at-tamíním (1703-1791). Tento náboženský reformátor byl inspirován texty uence jménem Ibn Tajmíjach (1263 1328), jež toužil po oištní islámu od všech nános doby a návratu k jeho prapvodním koenm - as-salaf as-salih. Salafíja jest termínem, který se dá peložit jako návrat k ctihodným pedkm a nutno dodat, že saláfista sám o sob zdaleka nemusí být islámským radiákálem v politickém a bezpenostním smyslu slova, ale mže se jednat o zbožného mírumilovného muslima, který je pouze pívržencem striktn konzervativního pojetí islámu v rámci hanbalovského mazhabu. Wahhábovi nástupci ovšem sami sebe odmítali oznaovat jako wahhábisty. Jednak z dvod obav z represí osmanských elit a pedevším ale z dvod odmítání idolatrie. Oznaovali se bu jako muwahiddun nebo práv saláfijun. Extrémistická forma saláfismu/wahhábismu (saláfismus je nutno chápat jako širší termín) bývá v posledních letech asto nazývána džihadismem, což je taktéž spletitý a kontroverzní termín. Dá se použít jednak na radikální zastánce saláfistického (wahhábistického) uení, kteí jsou hotovi šíit svoji verzi násilnou formou a používat tedy tu z rovin interpretace termínu džihád, která pipouští užití násilí (džihád meem) proti svým rotivníkm (šíitm, bezvrcm kuffar, odpadlíkm murtadduni pokrytcm a vlažným - munafiqun), ale též v ponkud jiném smyslu jako oznaení všech bojovník proti všem neislámském bez hlubší vrouné motivace. V logice radikálních saláfist je kafir (jednotné íslo od kuffar) každý, kdo nevyznává istý islám. Ten je podle jejich pedstav prost pohanských element (džáhilíja, vetn kavkazských adat) stejn jako heretických element (bid a). 27

Rusko-eenská válka a územn-ideologická fixace islámského extremismu Nesmírným impulsem pro posílení extrémní (militantní) vtve saláfismu, kterou mnozí oznaují jako džihadismus15, bylo faktické vojenské vítzství eenc v tzv. první rusko-eenské válce (1994-1996). V mnoha ohledech pro usazení se saláfist v oblasti bylo urující spíše krátké období míru, které poté následovalo (1996-1996). V zemi zruinované válkou, v níž byla nezamstnanost tém absolutní, se silný eenský nacionalismus, jehož mobilizace pomohla zdolat obrovskou ruskou pesilu, takka pes noc transformoval zpátky do (pro eence tradiního svta) klanových rozepí. Zaalo znovu platit právo silnjšího, umocnné (post)váleným cynismem. To se lenm slabších klan, které se stávaly objektem útok ze strany klan silnjších, nikterak nezamlouvalo. Mladíci ze slabších klan byli proto náchylnjší k pijetí myšlenek saláfismu, propagujícího sociální rovnost, nutnost duchovní oisty sebe a spolenosti a zahájení džihádu proti široké škále nevících. lenství v saláfistických džamaatech, zakládaných arabskými válenými dobrovolníky i samotnými eenci, se jim jevilo jako možnost, jak si v atmosfée anarchie zajistit bezpeí a dstojnost ohrožovanou silnjšími tejpy. Tomu ovšem nutn pedcházela významná militarizace džamaat. Mnozí mládenci takto inili z protestu proti klanovým válkám, které eence odnepamti rozdlovaly, striktní klanové hierarchii i korumpovanosti místního (súfijského) duchovenstva. Požadavek saláfist o nutnosti uctívat pouze jednoho Boha, nikoliv etné súfijské svtce i klanové náelníky, jim navíc umožoval oprostit se od komplikovaných sítí rodov-klanových loajalit a poskytoval jim tudíž zdání individuální svobody a božského poslání. Co bylo nemén dležité, radikáln saláfistické rétoriky se pro upevnní vlastní mocenské základny záhy chopila ást eenské vojensko-politické elity. Jednalo se hlavn 15 Nicmén je opt nutno podotknout, že tento termín má i jiné konsekvence. Mnozí autoi jej naopak používají k oznaení motivace mnohých muslim, která nemá díky nevzdlanosti zainteresovaných žádné teologické pozadí a je hnána pouze nenávistí k nemuslimskému svtu. 28

o polní velitele, kteí se z tch i onch vesms mocenských - dvod ocitli v opozici k režimu Aslana Maschadova. Maschadovv režim zaali brzy oznaovat jako kacíský, tudíž nelegitimní. Zanedlouho docházelo v eensku ke srážkám mezi poetnjšími pívrženci tradicionalistického (súfijského) islámu a mén poetnými, avšak lépe organizovanými a vyzbrojenými džihadisty, jimž se dostávalo pomoci ze strany radikáln saláfistických fond ze zahranií. Saláfisté rovnž dávali všemožn najevo svj despekt vi svatyním súfijského islámu, napíklad zijarátm (hrobkám) súfijských svtc, což tradicionalisty nesmírn pobuovalo. Obdobné procesy se zaaly ve stejnou dobu odehrávat v sousedním Dagestánu. Tam byl poátení nezájem vlády o stety mezi súfisty (tarikatisty) a saláfisty vystídán nelítostným a ne píliš vybíravým honem proti saláfistm, a to a skuteným i domnlým. V této atmosfée nezanedbatelná ást dagestánských saláfist utekla do eenska, kde byla vele pijata zdejšími souvrci. Režim prezidenta Aslana Maschadova, pvodn svtský, se pod sílícím nátlakem sice stále silnji obracel k islámu jako spolené ideologii, která by mohla klanov rozdlenou eenskou spolenost sjednotit. Tento Maschadovv ústupek radikálnímu pojetí islámu lze zptn oznait za poátek jeho politického konce. Podle mnoha pamtník této éry vetn pímých Maschadovových spolupracovník, s nimiž ml jeden z autor možnost hovoit, se Maschadov obával rozpoutání obanské války v eensku, která by nevyhnuteln nastala, kdyby rázn zakroil proti radikálním saláfistm, jelikož ti mli k dispozici podporu vlivných polních velitel (Šamil Basajev, Salman Radujev a další) a dostatek finanních prostedk k vedení efektivního ozbrojeného odporu. Stejný postoj má k hodnocení Maschadovova poínání i jeho syn Anzor, který v nkolika rozhovorech uvedl, že otec nechtl, aby eenci zabíjeli eence. Dalším dvodem Maschadovovy nerozhodnosti vi saláfistické hrozb byl bezesporu fakt, že právo šarí a, jehož uplatování saláfisté požadovali, mlo v rozvráceném meziváleném eensku svj pvab jako možný zpsob vybudování efektivních státních struktur. Tradiní adaty jsou pro budování moderní státnosti obtížn použitelné a byly ostatn jednou z píin meziváleného chaosu, jelikož se v kombinaci s deformací, kterou utrply díky válenému 29

bsnní, staly hlavním hybatelem (politického) násilí v zemi. Pesto od roku 1998 zaalo docházet k pímým ozbrojeným stetnutím mezi oddíly vrnými Maschadovovi, a saláfistickými džihadisty. A i obvykle zdrženlivý eenský prezident vyzýval krajany, aby vyhánli wahhábity ze svých vesnic. Pi zptném úhlu pohledu je zejmé, že se Maschadov rozhodl ke konfrontaci s destabilizujícím prvkem, který zatžoval i jeho mezinárodní image, pozd a radikální saláfismus ml v oblasti již píliš hluboké zakotvení na to, aby byl eliminován bez rozsáhlých ozbrojených stet. Když vše nasvdovalo tomu, že se zem opravdu ocitá na prahu obanské války, rozhodli se v eensku usazení džihadisté a s nimi sympatizující polní velitelé pro útok na západní oblasti Dagestánu. Tam byl v nkolika velehorských vesnicích místními Dagestánci krátce pedtím vyhlášen nezávislý islámský stát. Tento útok ml vyprovokovat velké dagestánské a následn severokavkazské povstání, které by oblast osvobodilo od ruské nadvlády. Postup však ml i významný vnitroeenský prvek. Zahájením této malé vítzné války, která se zdála být mezi eenci populární, se snažili islámští radikálové vyšachovat Maschadova ze hry a pevzít v oblasti moc. Srpnový útok z na Dagestán z roku 1999 však pomrn brzy ztroskotal mj. vzhledem k náhlému odporu drtivé vtšiny Dagestánc, jichž stovky bojovali boj po boku s federálními vojsky proti invazním jednotkám tch, kteí byli chápáni jako náboženští fanatici. Místo celokavkazského povstání se zrodila nová, ješt katastrofálnjší, válka, která trvá prakticky dodnes, by konflikt mní své podoby a intenzitu od malé války, pes konflikt nízké intenzity k vzbouenectví - insurgency.16 Na druhou stranu srpnový útok, jehož hlavní tváí byl Šamil Basajev, dodnes vykazuje adu nevysvtlených zvláštností. Existují mnohá (i oitá) svdectví, že pi ústupu džihadistických vojsk kryly Basajevovy muže ruské helikoptéry a umožovaly mu tudíž 16 Podrobnji k této otázce viz nap. Emil Souleimanov, Chechnya, Wahhabism, and the Invasion in Daghestan, in: Middle East Review of International Affairs (MERIA), Vol. 9, No. 4, Art. 4 (December 2005). 30

bezpený odchod ze Dagestánu do jeho základny v eensku. Mnozí respondenti autorských interview hovoí pímo o zájmu ruských bezpenostních složek rozžehnout optovn konflikt na jižních hranicích Ruska, k emuž byly využity kontakty v džihadistickém prostedí. Z mnoha rozhovor i studia dobových zpráv vyvstává dvodné podezení, že Šamil Basajev jednal v zájmu ásti ruských elit, která si pála nový konflikt. Ten ml posloužit jednak k tomu, k emu sloužil i konflikt první odvedení pozornosti ruské populace od vnitropolitických a ekonomických problém, kterých byla celá ada. V politické rovin se jednalo o stále zejmjší neschopnost Borise Jelcina vykonávat dstojn svj úad a elit transformaním výzvám, neléené zstávaly i tradiní ruské problémy s korupcí, silným vlivem kriminálních a polokriminálních struktur na chod státu a zem mla též obrovské ekonomické problémy prohloubené navíc ješt dramatickým finanním kolapsem z roku 1998, kdy musel Rusku výrazn pomoci MMF, aby zem vbec tento pád ekonomicky pežila.17 Druhým dvodem, který logicky vychází z prvního, byla snaha pedstavit spolenosti nového leadera, který by ml Borise Jelcina nahradit. K budování projektu Putin pak mla posloužit malá vítzná válka, což se nakonec podailo nad oekávání. Jako rozbuška ml posloužit práv vpád radikál do Dagestánu spolu s teroristickými útoky v Moskv a dalších nkolika ruských mstech.18 Vladimir Putin se na vln rozdmýchání všelidové nenávisti k eencm stal skuten nejpopulárnjším politikem a bez ohledu na asto oividná fakta, že celý bh událostí je poznamenán spoustou nejasností, se stal presidentem Ruské federace díky tvrdému postoji vi tzv. eenské otázce. 17 Ostatn i v této souvislosti došlo v zemi k vln deziluze, ponvadž nemalá ást mezinárodní pomoci byla ástí politických a ekonomických (zde není nutno ani obojí oddlovat, protože se jedná o jedny a tytéž osoby) elit Ruska defraudována a vyvezena ze zem na zahraniní soukromé úty. 18 Role Šamila Basajeva je dodnes neobjasnna, ale jeho životopis, spektakulární charakter jeho akcí (psobení v Abcházii na stran ruských zájm, akce v Buonnovsku aj.) a ada svdectví dvryhodných osob zakládají na podezení, že jeho hlavní rolí bylo zajišování zájmu ruských silových struktur v oblasti a nikoli boj za eenskou nezávislost, i istý islám. By ve složitosti svta a svta zpravodajských her zvlášt si lze pedstavit i situaci, že Basajev byl vším souasn. 31

Souasná etapa: radikalizace a regionalizace Invaze do Dagestánu, zaátek tzv. druhé rusko-eenské války, útoky na Washington a New York (11. záí 2001) a zejména uskutenní teroristických útok v ruském vnitrozemí (které pak vrcholily útoky na divadlo v moskevské tvrti Dubrovka 2002 a na školu v severoosetinském Beslanu 2004), zahájily novou kapitolu v djinách islámu na severním Kavkaze. Muslimské náboženství, se v povdomí mnoha prostých lidí asociovalo s terorismem a zaalo být považováno za (potenciální) hrozbu bezpenosti Ruska a jeho územní integrit. Tento poznatek ml za následek razantní obrat ve zpsobu uvažování a innosti silových resort, jimž se ti, jež islám praktikují píliš aktivn, stávají automaticky podezelými. Píležitosti využily i místní severokavkazské režimy, pro nž se stal pojem wahhábista píležitostí pro diskreditaci domácích oponent, a již z ad tzv. islámské opozice i nikoliv. Je vysoce pravdpodobné, že nkteré teroristické útoky (Dubrovka) v ruských mstech byly uskutenny skupinami, které usilovaly o jasný politický cíl, který s islámem nikterak nesouvisel. Jednalo se o stažení ruských vojsk z eenska a zahájení mírových rozhovor se secesionisty, což Kreml rezolutn odmítal. Islámská rétorika, jíž secesionisté svoje iny doprovázeli, mla zpravidla instrumentální (atributivní) ráz. I pes odsouzení hodnost zatahování civilist do svých politických požadavk je zejmé, že se jednalo o etnoteritoriální typ terorismu, jehož míra nebezpenosti je neoddiskutovateln nižší než u skuten radikáln islámského terorismu, s nímž vzhledem k charakteru jeho požadavk smysluplný kompromis nalézt nelze. V neposlední ad je nutno dodat, že u jiných teroristických útok nebyla eenská stopa nikdy prokázána (útoky na obytné domy v roce 1999, kde je naopak velmi podezelá role tajných služeb) nebo se jednalo o útoky s mnohonárodním složením pachatel (Beslan). Všechny tyto skutenosti však nezabránily tomu, aby boj proti nenávidným wahhábitm, získal na severním Kavkaze tém masový charakter a asto v duchu 32

uplatování kolektivní viny dopadal na obyejné praktikující (súfijské!) muslimy. V tomto procesu je ada lokálních specifik, které si zaslouží pozornost. V posledních letech dochází k eensku k významné generaní výmn. Místo sovtských dstojník, sekulárn smýšlejících a pamatujících se na léta mírové existence s Rusy v rámci spoleného státu, které ješt nedávno tvoili jádro eenské armády, pichází na adu mladé pokolení málo vzdlaných muž, vychovaných válkou a v nkterých pípadech zaslepených primitivní formou džihadistické (saláfistické) ideologie. Tito mladí váleníci považují Rusy za monolitní etnickou, v extrémních pípadech rovnž náboženskou, pospolitost, kdy je v rámci boje proti ní (stejn jako proti kolaborantm z vlastních ad) ospravedlnno použití jakýchkoli prostedk. Brutální poínání federálních vojsk a (v posledních dvou letech pedevším) promoskevských eenských milicí tzv. kadyrovc, kteí málo (pokud vbec) rozlišují mezi secesionisty, jejich píbuznými a civilisty, tento poznatek nadále umocuje. Neustálé zaistky, únosy lidí s jejich následným mizením, týrání a ponižování zadržených ve filtraních zaízeních, to všechno jsou zpsoby, kterými jsou posilovány ady protimoskevských a protikadyrovských ozbrojených skupin. Mnozí z ozbrojenc ped odchodem do les saláfistickou ideologií nevyznávají a pijmou ji za svou až v rámci angažmá v nkteré z ozbrojených formací. Další ji nepijmou nikdy a jejich motivace k boji je ist osobní vycházející z tradic krevní msty. Jejich kooperace s džihadisty je pak ryze úelová. Existují stále ozbrojenci, kteí jsou motivovaní bojem za eenskou nezávislost, ovšem jejich poet podle všech dostupných zpráv a svdectví stále klesá. V situaci, kdy se jedinec rozhodne k odchodu do hor nebo je k nmu pinucen má navíc saláfistická varianta pro mnohé i ekonomický pvab, ponvadž saláfisté disponující penzi ze zahraniních fond, nabízejí za vstup do nkterého ze svých džamaat finanní odmnu, asto v podob stálého píjmu. To je v eensku trpícím obrovskou nezamstnaností a chudobou zajímavé lákadlo. Stejný proces ekonomizace islámského radikalismu je zaznamenáván ostatn i v Dagestánu (Bulatov 2009), Ingušsku, Kabardo Balkarii (Sokolov 2009) i dokonce Severní Osetii, kde je významné procento populace pravoslavné. A proces nárstu tendencí k radikálnímu islámu, i pinejmenším 33

politickému islámu proniká stále více i na severozápadní Kavkaz do Karaejevsko erkezské republiky i Adygeje (Malašenko 2010, srov. Cornell 2005). Radikalizace v Ingušsku a Dagestánu V Ingušsku se zaala situace vyostovat poté, co byl v úadu republikového prezidenta vystídán generál Ruslan Aušev, který efektivn bránil snahám jak eenských secesionist, tak ruské generality o vtažení své zem do váleného stavu. Ovšem jeho místo roku 2002 zaujal píslušník FSB Murat Zjazikov, jenž se na rozdíl od Auševa vyznaoval neotesitelnou loajalitou vi Kremlu a souhlasil s rozmístním ruských vojsk v této malé republice na západ od eenska. Díky tomu to faktu se i zde zanedlouho zaaly praktikovat postupy bžné v eensku.19 Stejn jako tam zaalo docházet k zaistkám, jež provádli nejen ruští, ale i ingušští vojáci, policisté a píslušníci tajných služeb, a to jak vojenských tak civilních. Odpovdí byla nevídaná radikalizace ingušské mládeže a solidarizování s eenským odbojem, což do té doby nebylo pítomno v nijak zásadní form. Naopak Ingušové byli spokojeni s faktem, že jsou daleko váleného bsnní, které zažívá sousední republika a v mnoha ohledech byli kritití k eenskému radikalismu i avanturismu. Jedním z výsledk Zjazikovovy politiky byl masivní útok bojvek tzv. Ingušského džamaatu na hlavní ingušské obce (erven 2004), který stál životy kolem 80 policist, pevážn Inguš a celá zem byla uvržena do spirály násilností. Obdobná je situace od konce 90. let v Dagestánu, kde na dnešek probíhá jakási tichá válka mezi píslušníky stále nekompromisnjších džamaat a silových resort, jehož intenzita je snad vyšší než v sousedním eensku. Z nkterých autorských interview (Bulatov 2009, Drambjan 2009, Istamulov 2010) vyplývá, že v Dagestánu dochází 19 Viz nap. Joint Statement by Amnesty International, Human Rights Watch, the Medical Foundation for the Care of Victims of Torture, and [ruské organizace pro ochranu lidských práv] Memorial z 8.4.2004: http://hrw.org/english/docs/2004/04/07/russia8408.htm 34

k ekonomizaci konfliktu. Násilí se zde stává prostedkem obživy nkterých struktur, piemž cílem je využívání federálních rozpotových prostedk uvolovaných k boji proti nezákonným ozbrojeným formacím. Nkteí inovniky si objednávají ozbrojené útoky na policejní síly pímo u radikálních saláfist nebo u kriminálních skupin. Jednoduše jim zaplatí, ti zastelí z jedoucího vozu policistu a inovniky mají argument, když požadují po centru více rozpotových prostedk v tzv. boji proti terorismu. Takové poínání lze oznait za normální válené podnikání, hrazené pedevším z federálního rozpotu. Donedávna se zdálo, že dní na severovýchodním Kavkaze neovlivní vývoj v etnických republikách jeho západní ásti - Kabardinsko-Balkarska, Karaajevsko- erkeska, Adygejska, což jsou kulturn-historicky ponkud odlišné a mají znanou píms ruského obyvatelstva. Od Ingušska, eenska a Dagestánu jsou oddleny pevážn pravoslavnou Severní Osetií. I zde však byly teroristické útoky vyloženy silovými resorty jako carte blanche pro jakousi profylaktickou pacifikaci džamaat. Stále astji docházelo k represáliím vi praktikujícím muslimm, paušáln oznaovaných za wahhábistické, kteí byli policií a FSB hromadn zatykáni, vystavováni brutálním výslechm a ponižováni. Mnozí byli propuštni ze zamstnání pouze díky tomu, že chtli dodržovat islámské pedpisy a není výjimkou ani zavírání mešit.20 V této souvislosti zaznívají silné argumenty, že viníkem je federální vláda, které chybí mu profesionalita a rozdílný pístup k daným aktérm. Moskevské centrum a jeho pedstavitelé v inkriminovaných oblastech mají tendenci všechny severokavkazské muslimy házet do jednoho pytle. Mnozí experti i zainteresovaní pozorovatelé (Bulatov 2009, Malašenko 2010, Markedonov 2009, Istamulov 2009, 2010, resp. Džabrailov 2010, Ježijev 2009 a Bajev 2010) zcela logicky podotýkají, že dlouhodob efektivnjší než nekonená guerillová válka v horách je pijímání takových ešení, která by obyvatele motivovala, aby do hor neodcházeli, pípadn ozbrojence nepodporovali. To znamená, aby bez rizika mohli realizovat své 20 Viz nap. zprávu Memoriálu Conflict Spill-Over Outside the Chechen Republic in 2004-2005 (Ingushetia and Kabardino - Balkariya), online: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/caucas1/msg/2006/03/m53212.htm, 02.03.2006. 35

náboženské pesvdení v normálním obanském život. Aby nedocházelo k náboženské perzekuci, a teba i na pouhopouhé muslimské svatb, kdy pi jedné takové byli v Dagestánu všichni slavící zateni (Malašenko 2010). Federálové spolu se svými spojenci v oblasti také asto obyvatelstvo provokují a pisívají tak k jeho radikalizaci. Jedná se o každodenní akty administrativní i policejní šikany, pi níž jsou postižení vystavování urážkám, posmchu i arogantnímu chování initel, což má v souvislosti se zvykovým právem vtší dopady na postoje obyvatelstva, než pípady administrativn-policejní šikany v evropských i severoamerických demokraciích, jež jsou navíc mnohem idší. V souvislosti s územím eenska mže druhý z autor poukázat i na svá pímá svdectví, stejn jako na svdectví ady místních i zahraniních pracovník humanitárních organizací i médií. V rámci expertních interview zaznamenal opakovaná potvrzení tohoto faktu i v souvislosti s dním v Dagestánu (Bulatov 2009, Markedonov 2009), Ingušsku (Istamulov 2009, 2010, Malašenko 2010) i Kabardo Balkarii (Sokolov 2009, Istamulov 2009). V reakci na represálie ze strany státních orgán zaalo docházet k radikalizaci džamaat, z nichž mnohé nebyly pvodn vbec nositeli saláfistické ideje, tedy i na severozápad Kavkazu. Dalšími píinami vnitní povahy je dlouhodob masa neešených sociálnekonomických problém, chudoba, nezamstnanost, korumpovanost místních elit a státního duchovenstva, nespokojenost s nadvládou Rus a rusifikací, která je nezídka ztotožována s celkovým mravním úpadkem ve spolenosti atd. Názorným píkladem toho je nedávné (2002) založení tzv. džamaatu Jarmuk, extremistického (nikoliv však saláfistického) uskupení, které se odštpilo od pvodního umírnného Kabardinskobalkarského džamaatu, založeného poátkem 90. let a orientovaného pevážn na sociální sféru.21 Naopak, Jarmuk usiluje o ochranu islámu, boj proti zaprodanému a bezbožnému režimu, piemž používá i metodi ozbrojeného boje, a to v koordinaci 21 Napíklad pomoc mladým lidem, aby se dostali z tžké životní situace (alkoholismus, narkomanie), dobrodjnost, dialog se starší generací muslimské veejností, ale i spolený odpor vi racketeeringu v ekonomické sfée, nekalým obchodm atd. 36

s eenským odbojem (Markedonov 2009). Dosud nejznámjším aktem této skupiny byl masivní útok na hlavní msto Kabardinska-Balkarska Nalik (íjen 2005), který stál životy stovek lidí. Pípad Jarmuku není zdaleka ojedinlý. Zámna motivace k ozbrojenému odporu Stejn jako v eensku se i v ostatních ástech Kavkazu mohou pidávat do skupin individuální mstitelé, aby posílili svoji obranyschopnost a dosáhli kýženého cíle. Jak již bylo výše naznaeno, ne vždy je tedy jejich jednání determinováno ideovými dvody. V této souvislosti pedstavuje lenství v džamaatech, usilujících o expanzi, i tsná spolupráce s nimi, žádoucí alternativu typu samotáského vlka-mstitele. Vykonávat krevní mstu osamocen je proti nepomrn silnjšímu nepíteli obtížné. Ve spolenosti, kde stále ješt platí zákony krevní msty22, a zásada kolektivní viny je uplatována jak ze strany státu, tak odbojných nestátních aktér, je mnohem snadnjší bleskové šíení konfliktu. Tento princip však nevyluuje, že svtonázor jednotlivých mstitel bude asem ovlivnn ideologií militantního islámu (džihadismu) a regionální (severokavkazské i horalské) solidarity, jehož vliv je v prostedí bojovník v rzných ástech severního Kavkazu stále silnjší. V návaznosti na geometrické tempo šíení konfliktu to mže pedstavovat velmi nebezpenou kombinaci, která je po nkolika letech vážn destabilizovat severní Kavkaz. Závr Státy, které elí komplexu bezpenostních problém ve výše uvedených oblastech, z politických dvod inklinují zasadit svou protiteroristickou rétoriku a priori do kontextu tzv. války proti terorismu. Opomíjejí ovšem jejich specifické lokální koeny a vývoj. Samotné vedení jednotlivých stát se proto stává potenciálním zdrojem radikálního islamismu, nebo tyto síly vyvolává a provokuje. Snaha Moskvy definovat svojí povahou etnotritoriální konflikt v eensku jako projev mezinárodního islamistického terorismu, je 22 To se týe tém celého severovýchodního Kavkazu a horských oblastí severozápadního Kavkazu (Chasijev 2009). 37

souástí širší strategie namíené k diskreditaci eenského odbojového hnutí jak doma, tak v zahranií s cílem zisku volné ruky k definitivnímu vypoádání se s povstalci. Podobn motivovaná je i snaha severokavkazských i i napíklad stedoasijských režim likvidovat rznorodé zbytky politické opozice používáním nálepky islamista i islámský terorista. V souasné dob se v zemích Stední Asie nacházejí tisíce vz obviovaných z úasti v islamistických uskupeních usilujících o svržení vládnoucích sekulárních režim. Obdobné procesy se v mírnjším mítku odehrávají rovnž na severním Kavkaze. Stedoasijské elity, stejn jako elity v Rusku (lokální a v menší míe i centrální) již dávno a úelov nerozlišují mezi politickým islámemi islámským fundamentalismem na jedné stran, a islámem militantním a terorismem na stran druhé. Tento znan zkreslený pístup však nic nemní na skutenosti, že v rámci hnutí jak v eensku, tak ve Ferganské kotlin již léta reáln existují a sílí skupiny, aktivn se hlásící k militantnímu islámu a stále astji používající ve svém ozbrojeném boji ist teroristických prostedk. Hnutí, která tuto strategii podporují, mohou opít o všeobecnou nespokojenost s režimy, neuspokojenými ekonomickými oekáváními, a tudíž jsou to opt samotné režimy a jejich neschopnost a neochota ešit základní sociální a ekonomické poteby svých obyvatel, které radikální opozici pod zelenými prapory vyvolávají. Na druhé stran však ani tato hnutí nejsou zárukou stability pro ani jeden ze zkoumaných region. V oblastech, kde již došlo k otevené konfrontaci jednotlivých režim s islámskými hnutími (eensko, Uzbekistán) se politický islám (vetn jeho radikálních forem) do znané míry zdiskreditoval do takové míry, že vládnoucí režimy pedstavují pro vtšinu populace menší zlo. Závrem lze uvést, že prostor pro politický islám a islámský terorismus není na severním Kavkaze (ani ve Stední Asii) pouze hypotetickou hrozbou a ve stedndobé perspektiv pedstavují oba regiony potenciáln velmi slibný polygon pro nejrznjší extremistická hnutí, která jsou nebo budou schopna místní situaci výrazn destabilizovat. 38