Právník i lékař musí umět předvídat

Transkript

1 Publikováno z 2. léka?ská fakulta Univerzity Karlovy ( LF2 > Právník i léka? musí um?t p?edvídat Právník i lékař musí umět předvídat Rozhovor se Šimonem Krausem, studentem medicíny a práv, o postavení léka?e a právníka ve spole?nosti, srovnání obtížnosti obou škol a výhodách naší fakulty. Rozhovor p?ipravil Ond?ej Luká? ze 4. ro?níku. Šimon Kraus studuje všeobecné léka?ství a práva. Na úvod bych se cht?l zorientovat: ty studuješ od za?átku spole?n? medicínu i práva? Ne, to ne. Zas takový blázen nejsem, abych zám?rn? za?al najednou s obojím. M? ve škole bavil hlavn? d?jepis a obecn? spíš humanitní v?dy. Rád jsem si?etl knihy o historii a um?ní. Naopak s fyzikou, chemií a biologií jsem se moc nep?átelil musel bych se je u?it, a to jsme my hoši p?ece ned?lali. Už v prim? na gymplu m? napadlo, že bych mohl být právníkem. Tehdy jsem si dokonce koupil knížku Ústava?eské Republiky a listoval si v ní. Postupn? sice toto nadšení trochu opadlo, ale když jsem se rozhodoval, kam na vysokou, tak jsem se orientoval jenom na humanitní obory. Už tenkrát m? sice medicína napadla a m?j starší bratr, který ji tehdy studoval, m? do ní také p?emlouval, ale já se stále cítil daleko siln?jší v humanitních v?dách. Šel jsem proto na práva, spíš však z rozumu než z lásky. Touha po medicín? se u m? ale po roce op?t za?ala probouzet a s tím, jak sílila, slábl i zájem o právnické?emeslo. Ve druháku na právech jsem za?al pracovat v jedné advokátní kancelá?i, a když jsem vid?l, že právník je?asto celý den

2 zav?ený v kancelá?i u po?íta?e,?te komentá?e k zákon?m a probírá se smlouvami, usmyslel jsem si, že se ješt? zkusím postavit svému osudu a podám si p?ihlášku na medicínu. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale v?d?l jsem, že bych si do smrti vy?ítal, kdybych to aspo? nezkusil. Prakticky nikdo o tomto mém úmyslu nev?d?l a t?i m?síce jsem se místo na práva potají u?il na p?ijíma?ky. Až když jsem byl na medicínu p?ijat,?ekl jsem o tom rodin?. Bylo legra?ní, jak tomu necht?li uv??it. Tolik legra?ní už pro m? ale nebylo, když jsem za?átkem?íjna nastoupil do t?e?áku na právech a zárove? do prváku na medicín?. Pro? sis vybral naši fakultu? P?iznám se, že jsem nem?l velké pov?domí o jednotlivých léka?ských fakultách a rozdílech mezi nimi, ale na koleji jsem bydlel vedle dvou medi?ek z 1. léka?ské. Jedna z nich musela práv? opakovat ro?ník kv?li anatomii. Byla z toho po?ádn? zdeptaná, st?žovala si na p?ístup pedagog? a?íkala, že na 2. léka?ské je vztah ke student?m mnohem lepší, tolik se nevyhazuje od zkoušek a prost?edí je tam obecn? p?ív?tiv?jší. Když jsem pak za?al vážn? uvažovat o podání p?ihlášky, tak jsem se pochopiteln? snažil sehnat n?jaké informace jak o p?ijímacích zkouškách, tak o jednotlivých fakultách samotných. Hlavn? jsem necht?l, aby se jednalo o n?jaký chvilkový rozmar, který bych nedotáhnul do konce. M?l jsem strach, jestli zvládnu najednou dva tak odlišné obory, jako jsou právo a medicína. Zadal jsem si tedy jako jakousi osobní podmínku, že si podám p?ihlášku jen na 2. léka?skou, kde jsou t?žší p?ijímací zkoušky, ale je pak v?tší šance na p?ežití. Na 1. léka?skou bych se dostal snadn?ji, ale t?eba bych se pak dva roky trápil, a nakonec by m? stejn? vyhodili, akorát bych si zkomplikoval studia. Obecn? se mi líbí filosofie t?žších p?ijímacích zkoušek (respektive menší pravd?podobnosti p?ijetí), která mi p?ijde férov?jší než vyhodit studenta až t?eba po dvou t?ech letech studia. Je to podle m? obvykle lepší jak pro spole?nost, tak p?edevším pro samotného studenta, jenž se zbyte?n? p?ipravuje na povolání, které pak nakonec nebude moci d?lat, ztratí neúsp?šným studiem spoustu?asu a obvykle se s tím i daleko h?? vyrovnává než s neúsp?chem u pouhých p?ijíma?ek. Na 2. léka?ské i díky systému p?ijímacích zkoušek vznikají od samého za?átku studia skute?n? p?átelské vztahy student? a pedagog? i student? mezi sebou, protože ti sob? navzájem nejsou konkurencí, a tak nic nebrání spolupráci a vzájemné pomoci. Takové kolegiální prost?edí je nesmírn? d?ležité i pro osobnostní rozvoj student?, a dokonce mám dojem, že se u absolvent? naší fakulty?ast?ji setkávám se vst?ícností a laskavostí nejen v??i nám student?m, ale p?edevším i v??i pacient?m. Jak bys srovnal obtížnost studia práv a medicíny? Myslím, že na právech není obecn? p?íliš zvykem se u?it pr?b?žn?. I mn? hned na za?átku starší spolužáci radili, a? zbyte?n? neblázním a nechám u?ení až na zkouškové. Zkoušky na právech nejsou sice úpln? jednoduché, ale pro m? byla vždy medicína náro?n?jší. Proto jsem se b?hem roku v?noval obvykle jen medicín? a zkouškové jsem pak trávil celé v u?ení nejd?ív zkoušky na medicín?, potom na právech. Co jsem nestihl, dod?lával jsem v zá?í. Musím p?iznat, že to pro m? n?kdy bylo tak akorát, abych to vydržel. Našt?stí už snad práva brzy dod?lám. Jaké jsou obávané zkoušky na právech? Samoz?ejm? státnice, které se ovšem skládají až v posledním ro?níku, a vždy se tak objeví n?kolik student?, kte?í do té doby n?jak tím studiem procházeli, ale v poslední chvíli tvrd? narazí. Jinak jsou dost obtížné také tzv. klauzury písemné zkoušky, v nichž je v zadání popsán ur?itý p?ípad jako kazuistika s konkrétními otázkami, které mají studenti za úkol zodpov?d?t. K t?žším zkouškám pak také pat?í nap?íklad

3 trestní a správní právo ve?tvrtém ro?níku. U n?kterých zkoušek záleží hodn? na zkoušejícím, ale to je asi na každé škole. Jak bys je porovnal se zkouškami z medicíny nap?. s patologií a anatomií? Na ty nejt?žší zkoušky z medicíny se u?í?lov?k pr?b?žn?, navšt?vuje seminá?e, p?ednášky, a stejn? má strach, že ho vyhodí. Na právech to není tak zlé. I objem informací je ur?it? menší. Na obou školách je ale pot?eba jak memorování, tak logické uvažování. P?edevším schopnost propojovat informace je jak v právu, tak v medicín? zásadní. V medicín? víme dnes o lidském t?le daleko víc, a naše schopnost získat informace je tak díky laboratorním vyšet?ením, zobrazovacím metodám atd. daleko v?tší. Je ale d?ležité se v t?chto informacích správn? zorientovat a uvažovat vždy v souvislostech. V právu spolu taky mnoho v?cí souvisí, a když si t?eba?tu smlouvu, tak si už od za?átku snažím v mysli t?ídit, co jednotlivé pojmy a jednotlivá ustanovení znamenají a jaké mají dopady. Jak právník, tak léka? musí vždy rozvažovat nad všemi eventualitami a um?t p?edvídat. Myslím si, že p?ehled v nadm?rném množství informací je jednou z v?cí, které d?lají dobrého právníka i dobrého léka?e. Napadlo t? n?kdy v pr?b?hu studia ukon?it práva a v?novat se?ist? medicín?? Od za?átku jsem si?íkal, že když to nep?jde, tak práva aspo? na?as p?eruším. Nicmén? i díky št?stí jsem k tomu nebyl nikdy p?inucen. Nejt?žší pro m? asi byl hned první ro?ník na medicín?. Mimo jiné m? motivoval také strach z neúsp?chu. Necht?lo by se mi po roce neúsp?šného studia n?kolik dalších let každému vysv?tlovat, že už vlastn? ty dv? školy nestuduju, nebo že jsem dokonce nedostudoval ani jednu. Byla to možná trochu povrchní motivace, ale medik musí být tvá?í v tvá? stolu plnému u?ebnic vd??ný za každou motivaci. Mnoho známých z práv mi?íkalo, že mi závidí p?átelšt?jší atmosféru na medicín?. Je tomu podle tebe skute?n? tak? Asi na tom n?co bude, ale?ekl bych, že je to dost dáno systémem na právech. Jednak v ro?níku studuje vyšší po?et student? a jednak si rozvrh sestavuješ sám.?asto jsi pak na každý p?edm?t s jiným kolektivem, a a?koliv na práva chodí spousta fajn lidí, p?átele musíš aktivn?ji vyhledávat. T?eba já znám na právech dob?e tak sotva dvacet spolužák?. Naproti tomu medici se na praktikách a seminá?ích potkávají v rámci kruhu denn?. Taky chodí pravideln?ji na p?ednášky, kde se mohou potkávat i se studenty z celého ro?níku. Studium je mnohem intenzivn?jší, a tak mají medici cht? necht? spoustu spole?ných zážitk?. To dokáže p?átelství velmi utužit. Máš pocit, že ti studium práva dalo i n?co do studia medicíny?

4 Myslím, že v p?íliš veliké výhod? jsem oproti ostatním medik?m nebyl. Obecn? mi studium práv pomohlo lépe chápat to, jak funguje spole?nost, protože právní vztahy existují skoro ve všech jejích složkách, po?ínaje nákupem v obchod? a kon?e t?eba?ízením auta. I proto jsem necht?l nechávat studia práv. V?d?l jsem, že mi to dá n?co praktického do života, a p?estože spoustu informací zapomenu, z?stane ve m? snad už napo?ád pov?domí o fungování právního?ádu a schopnost porozum?t smyslu a ú?elu konkrétních právních p?edpis?, hierarchii právních norem a podobn?. Právo je um?ní slova, kde jde o preciznost vyjád?ení. I proto n?kdy s úlevou luštím v léka?ských zprávách v?ty plné chyb a p?eklep?, protože k nim je v právních textech daleko menší tolerance a je n?kdy dost únavné z?stat natolik soust?ed?ný, aby?lov?k dodržel vysokou úrove? formální i materiální správnosti t?chto text?. Do budoucna se tedy hodláš živit?ist? medicínou s tím, že budeš t?žit v b?žném život? ze znalostí, které ti dalo studium práv? Ano. Myslím, že obojí najednou nelze d?lat, a já chci být dobrý léka?, ne špatný léka? a ješt? špatný právník. Lidé si t?eba?asto myslí, že lze s takto kombinovaným vzd?láním d?lat soudního léka?e. Sice samoz?ejm? lze, ale titul z práv k tomu p?íliš nevyužijete, protože soudnímu léka?i nep?ísluší posuzovat právní otázky. Výhodou právního vzd?lání je ale bezpochyby spole?enská prestiž. Sice se asi nechci hned po promoci ucházet o místo?editele motolské nemocnice (smích), ale kdybych v budoucnu uvažoval o n?jaké manažerské pozici ve zdravotnictví, ur?it? by mi právnické vzd?lání nebylo na škodu. Jak bys srovnal vnímání medicíny a práva ve spole?nosti??ekl bych, že u nás je pov?domí o právnících a jejich profesi n?kdy až p?ehnan? negativní. P?itom právo by m?lo být jedním z nejušlechtilejších povolání. Když se však?ekne slovo advokát nebo obhájce, tak si mnoho lidí p?edstaví oportunistu, který se snaží pomoci zlo?inci uniknout spravedlnosti. N?kdy k tomu p?ispívají i média, ale?lov?k, který do toho systému trochu pronikne, ví, že role obhájce v trestním právu je velmi d?ležitá. A podobn? pochopí, když soudce n?koho zprostí obžaloby pro nedostatek d?kaz?, že pr?tah?m v?ízení se ve spravedlivém procesu mnohdy nelze vyhnout atd. Na léka?e bylo naopak ješt? v nedávné minulosti nahlíženo možná až p?íliš pozitivn?. Mnoho lidí k nim chovalo tém?? bezmeznou d?v?ru a to, co?ekl pan doktor, byla pro n? vždycky pravda. Ne?íkám, že to nebylo?asto prosp?šné, d?v?ra pacienta v léka?e je nesmírn? d?ležitá, problémem je, že obdiv lidí nás?asto dokáže odnau?it poko?e. Od mnoha léka?? jsem slyšel, že si pacienti stále víc st?žují a žalují nemocnice, ale taky znám spoustu p?ípad?, kdy zdravotníci svojí nedbalostí skute?n? pacienta poškodili. Už te? sice vím, že m? vy?izování stížností spousty kverulant?, papírování s informovanými souhlasy a podobné v?ci nebudou jako léka?e moc bavit, ale bojím se, že je to nezbytný zp?sob kontroly kvality zdravotnické pé?e. Myslím si taky, že n?kdy není špatn?, když léka? cítí, že mu m?že hrozit postih za špatn? odvedenou práci, protože lidské zdraví má nesmírnou hodnotu a prost? si silnou právní ochranu zasluhuje. Systém by m?l svým zp?sobem pacient?m i lehce stranit, protože oni jsou ve vztahu k léka?i slabší stranou. O prestiž léka?ského stavu jako takovou se nebojím, ale doufám, že pokud se stanu léka?em, tak si m? lidé budou vážit víc pro poctivou práci, laskavost a ob?tavost, než pro bílý pláš? a fonendoskop. Když už jsi zmínil otázku podávání žalob na léka?e, tak bych se rád zeptal, jestli si myslíš, že v takové situaci bys byl se svým právním vzd?láním lépe p?ipravený? Do ur?ité míry by mi samoz?ejm? právní vzd?lání pomohlo, ale spíš bych vyhledal pomoc odborníka specializujícího se na zdravotnické právo. Snad budu jako léka? právník o n?co ostražit?jší, ale hlavn?

5 se budu celý život modlit, abych n?komu svojí vinou neublížil, protože takové v?domí by bylo samo o sob? nejhorším trestem. Ond?ej Luká??lánek publikujeme v rámci spolupráce s redakcí Motoláku. Fotogalerie: URL zdroje (upraveno :55):