GENETIKA ČLOVĚKA. Lekce 10 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
|
|
- Kristina Havlová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 GENETIKA ČLOVĚKA Lekce 10 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
2 Lidská genetika se zabývá variabilitou a dědičností lidských jedinců. Klinická genetika se zabývá aplikací genetiky v diagnostice a léčebně preventivní péči. Hlavním úkolem genetiky v klinické praxi je zjišťování vlivu genetické variability a mutací v etiologii rozsáhlého počtu onemocnění. Tři typy onemocnění: i) Monogenní onemocnění (mutace jednotlivých jaderných nebo mitochondriálních genů; většinou vzácné, max. 1:500; jako skupina postihují tato onemocnění v určitém věku až 2 % jedinců) ii) Chromozómové poruchy (změny počtu nebo struktury chromozómů; poměrně časté 0,7% živě narozených a polovina spontánních potratů je jimi podmíněno) iii) Multifaktoriální onemocnění (podmiňují vývojové poruchy vedoucí k vrozeným malformacím nebo mnoho populačně častých onemocnění dospělého věku; následek kombinovaného působení řady drobných genetických změn predispozice k závažnému defektu často ve spolupůsobení faktorů vnějšího prostředí)
3
4 Lidská gametogeneze a fertilizace -lidské primordiální buňky rozpoznatelné od 4. týdne embryonálního vývoje v endodermu žloutkového váčku mimo vlastní embryo v 6. týdnu migrace do genitálních lišt vytváření primitivních gonád diferenciace v testes nebo ovaria na základě výbavy buněk pohlavními chromozómy i) spermatogeneze - začíná v pubertě a proces trvá kolem 64 dní -za celý život řádově spermií
5 ii) oogeneze -začíná v prenatálním vývoji -vajíčka z oogonií (buněk ovariální kůry), které vznikají z primordiálních zárodečných buněk sérií asi 30 mitóz -oogonie je základní buňkou při vývoji folikulu, během 3. měsíce embr. vývoje se oogonie mění v primární oocyty, které vstupují do profáze meiózy I, kde se vývoj zastaví v době porodu 2,5 mil. oocytů v profázi I -po dosažení pohlavní zralosti jednotlivé folikuly postupně dozrávají: dokončení meiózy I a okamžitý začátek meiózy II, která během ovulace dosáhne stádia metafáze, kde se zastaví a je dokončena pouze v případě fertilizace iii) fertilizace -obvykle ve vejcovodu v den ovulace nebo těsně kolem něj -je následována dokončením meiózy II -chromozómy vajíčka i spermie obklopeny jaderným obalem prvojádra (pronuclei) -do stádia 4-6 buněk (u myší do stádia 2 buněk, u skotu do stádia 8 buněk) rané embryo využívá mrna zděděnou zvajíčka, pak dojde k reaktivaci embryonálního genomu (probuzení genů raného zárodku), a to mechanismem, v němž má zřejmě stěžejní roli mikro-rna, která vyvolává destrukci mateřské RNA procesem RNA-interference
6
7
8 Monogenní dědičnost -4 základní typy dědičnosti: autozomálně dominantní (AD) autozomálně recesivní (AR) gonozomálně dominantní (GD) gonozomálně recesivní (GR) Autozomálně recesivní dědičnost -přenašeče nelze klinicky poznat, vyskytují se však mnohem častěji než postižení homozygotní jedinci -choroba musí být zděděna od obou rodičů P, že dítě bude postižené závisí na frekvenci výskytu heterozygotů (přenašečů) v populaci tato znalost je v genetickém poradenství nezbytná -nejčastější AR chorobou je v kavkazské populaci cystická fibróza (1:2000, frekvence přenašečů 1/22), která je prakticky neznámá v asijských populacích a řídká v afro-amerických populacích -mutace v genu CFTR (chloridový kanál regulující transport iontů přes buněčnou membránu)
9
10 fenylketonurie -porucha metabolismu fenylalaninu, AR, hromadí se fenylalanin, což vede k poruchám centrální nervové soustavy vedoucím k mentálnímu postižení a demenci; tyrosinémie - porucha metabolismu tyrosinu, AR, hromadí se kromě tyrosinu i velmi toxické metabolity (zejména sukcinylaceton), které vedou k poškození a zániku především jaterních buněk a buněk ledvinných tubulů; alkaptunurie -poruchou metabolismu fenylalaninu a tyrosinu, AR, hromadění homogentisové kyseliny, která se ve zvýšené míře vylučuje (do moči a do potu), jednak je zadržována v těle za tvorby pigmentu a jeho ukládání do tkání, klinické symptomy se poprvé objevují až vdospělosti, nejzávažnější se váží k postižení kloubů a pojivových tkání, v pozdějších letech i srdce; homocystinurie porucha metabolismu methioninu, AR, hromadí se methionin i velmi toxický homocystein; postižení oka, skeletu, cévní výstelky a centrálního nervového systému; galaktosémie -poruchou metabolismu galaktosy, AR, hromadí se galaktóza-1-p a galaktitol, jež působí toxicky na játra, mozek, ledviny a oční čočky;
11 albinismus nejčastěji jde o albinismus, při kterém nedochází k produkci tyrozinázy, AR, albíni mají vysoké riziko vzniku kožních nádorů a jejich kůže má sklon k rychlejšímu stárnutí, pokud je zablokována pigmentace v duhovce, objevují se i oční problémy;
12
13 Konsanguinita -situace, kdy oba rodiče jsou navzájem příbuzní a mohli tedy zdědit jednu a tutéž mutantní alelu od společného předka. Tím se výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že jejich potomek bude v daném lokusu vlastnit dvě mutantní alely. Studium potomstva incestních párů vede k odhadu, že každý jedinec je přenašečem minimálně 8-10 mutantních alel pro dobře známé a rozpoznatelné AR choroby (celkové množství škodlivých recesivních genových mutací je značně vyšší) křížení nepříbuzných jedinců, z nichž každý je náhodou přenašeč, má na svědomí většinu případů AR chorob. Absolutní riziko abnormálního potomstva (narození mrtvého dítěte, neonatální úmrtí, vrozené malformace) je pro sňatky mezi prvostupňovými bratranci a sestřenicemi 3-5 %, čili zhruba jen 2x větší než pro potomky z nepříbuzenského páru. Příbuznost na úrovni bratranců a sestřenic třetího stupně se už nepovažuje za geneticky významnou (zvýšení rizika je již zanedbatelné).
14
15
16 Autozomálně dominantní dědičnost -více než polovina z asi 6000 mendelovských fenotypů jsou znaky dominantní -výskyt některých AD chorob relativně vysoká, alespoň v určitých geografických oblastech: hypercholesterolémie 1:500 (Evropa, Japonsko), Huntingtonova choroba 1: (severní Evropa) -AD chorob je jednotlivě mnohem méně než chorob běžných, ale díky značnému počtu jejich typů je v úhrnu jejich incidence znatelná -obtíže při zjišťování dědičnosti fenotypu často způsobeny neúplnou penetrancí, variabilní expresivitou a pleiotropií
17
18 -homozygoti pro AD znaky nejsou častí (křížení, která jim mohou dát vzniknout, tj. heterozygot x heterozygot, jsou řídká), většinou je lze odlišit od heterozygotů díky mnohem závažnějším příznakům (achondroplázie homozygoti většinou nepřežijí dětství, familiární hypercholesterolémie závažnější postižení s mnohem kratší očekávanou délkou života); výjimku tvoří např. Huntingtonova choroba, kde kde klinické příznaky jsou u obou genotypů stejné Gonozomální dědičnost -na chromozómu X zjištěno asi 500 genů, 70 % z nich je asociováno s postiženými fenotypy -expresi X-vázaných znaků u heterozygotek ovlivňuje náhodná inaktivace jednoho z X chromozómů: k inaktivaci dochází ve stádiu do 100 buněk podíl buněk s aktivní mutantní nebo normální alelou může být značně variabilní výsledkem je poměrně běžná klinická variabilita v expresi X-vázaných chorob -tato variabilita může být až extrémní, sahající od normálního stavu až po úplnou manifestaci onemocnění
19 -manifestujicí heterozygotka postižená alela je lokalizovaná na aktivním chromozómu X a standardní alela na inaktivním X ve všech nebo velké většině buněk díky asymetrické (nebalancované) inaktivaci X chromozómu -nenáhodná inaktivace chromozómu X pokud se v karyotypu vyskytne strukturně abnormální chromozóm X, není inaktivace jednoho z X náhodná, ale je preferenčně inaktivován chromozóm aberantní (zřejmě projev sekundární selekce působící proti geneticky nebalancovaným buňkám); tato preferenční inaktivace je také příčinou, že aberace chromozómu X jsou tolerovány lépe než aberace autozómů a jsou tedy častěji nalézány u pacientů -X-vázaná mentální retardace na X byla pozorována vysoká frekvence výskytu mutací vedoucích k mentální retardaci (1: narozených dětí); genů, jejichž mutace vede k nesyndromové X-vázané mentální retardaci, bylo nalezeno několik desítek
20
21
22 Mitochondriální mutace -mitochondriální DNA (mtdna) je kruhová molekula velikosti asi 16,5 kb a obsahuje 37 genů pro 2 typy rrna, 22 trna a 13 polypeptidů podjednotek enzymů oxidativní fosforylace (zbylých 74 polypeptidů kódováno v jádře) -většina buněk obsahuje ve stovkách mitochondrií kolem 1000 molekul mtdna, ale zralý oocyt více než kopií -do potomka se dostává jen z matky maternální (matroklinní) dědičnost -první patogenní mutace objeveny poč. 90. let 20. stol., převažují neuromuskulární choroby
23
24
25 Chromozómové poruchy i) změny počtu chromozómů ii) změny struktury chromozómů Změny počty chromozómů Dawnův syndrom -u 95 % pacientů trizomie ch21 (díky nondisjunkci páru chromozómů 21, v 90 % u matky v meióze I) -ve 4 % případů se jedná o Robertsonovu translokaci (R.t. je obecně translokace mezi dvěma akrocentrickými chromozómy fúzí v oblasti centroméry nebo v její blízkosti s následnou ztrátou krátkých ramének) mezi 21q a 14q nebo 22q; zde nebyl prokázán vztah s věkem matky postiženého dítěte Edwardsův syndrom - trizomie ch18, incidence při narození 1:7500 Pataův syndrom - trizomie ch13, incidence při narození 1:
26 Změny počtu gonozómů:
27 Změny struktury chromozómů Syndrom Cri du Chat rozsáhlá delece krátkého raménka ch5 Mikrodeleční syndromy
28 Multifaktoriální dědičnost -u 2/3 jedinců způsobí morbiditu (nemocnost) nebo předčasnou mortalitu nemoci jako jsou vrozené vývojové vady, infarkt myokardu, rakovina, duševní choroby, diabetes mellitus a Alzheimerova choroba -jejich rozvoj je podmíněn komplexní interakcí mezi predisponujícími faktory v jednom nebo více lokusech a faktory vnějšího prostředí -ke zjišťování podílu genetických faktorů na fenotypu slouží např. studium dvojčat, kdy se porovnává výskyt choroby (fenotypu) u MZ a DZ dvojčat konkordance -jev, kdy dva příbuzní jedinci v rodině mají stejné onemocnění (fenotyp) diskordance -jev, kdy dva příbuzní jedinci v rodině nemají totéž onemocnění (fenotyp) -je-li znak podmíněn převážně genet. faktory, pak MZ dvojčata budou v tomto znaku vysoce konkordantní, zatímco u DZ konkordance bude výrazně nižší
29 -pomocí konkordance u MZ a DZ dvojčat lze vyjádřit hodnotu H: H=(K MZ K DZ )/(100 K DZ ), kde K MZ je počet konkord. párů MZ dvojčat v % a K DZ počet konkord. párů DZ dvojčat v % -znaky H=1 jsou podmíněny převážně geneticky, znaky s H=0 převážně faktory prostředí
30 -další možností pro odlišení genetických a negenetických vlivů je měření familiární agregace, tj. porovnání frekvence výskytu znaku (onemocnění) v příbuzenstvu postiženého s frekvencí znaku v populaci; λ r =1 svědčí o převaze faktorů vnějšího prostředí -příklady chorob: ischemická choroba srdeční, vrozené vývojové vady, Alzheimerova nemoc, diabetes mellitus
31 Krevní skupiny a jejich polymorfismy - systém AB0 viz přednáška Nealelické interakce - systém Rh -jméno podle opice makak rhesus používané při pokusech, které vedly k objevení tohoto systému -tvořen faktory C, D a E, z nichž antigenně nejsilnější je D -jedinci Rh + exprimují na svých erytrocytech antigen Rh-D (polypeptid kódovaný genem na chromozómu 1), jedinci Rh - nikoliv -jedinci Rh - jsou homozygotně recesivní, frekvence jejich výskytu se značně liší mezi etniky (Angličani 17 %, Japonci 0,5 %) -hemolytická nemoc novorozenců: během těhotenství proniká malé množství fetální krve do těla matky je-li matka Rh - a plod Rh +, pak matka začne tvořit protilátky ty se dostanou zpět do krve plodu a vedou k poškození fetálních erytrocytů hemolytická nemoc novorozenců; toto nebezpečí je akutní při následných porodech, neboť nejvíce krve plodu se dostane do matky při porodu; prevence injekce anti-rh 0 (D) imunoglobulinu do 72 hod. po porodu, který vychytá Rh + fetální erytrocyty, jež pronikly do oběhu matky při porodu
32 Dědičné poruchy hemoglobinu i) strukturální varianty změna globinového polypeptidu bez změny rychlosti jeho syntézy ii) talasémie snížená syntéza jednoho řetězce nerovnováha v množství řetězců α a β iii) přežívání fetálního hemoglobinu narušeno přepnutí syntézy z γ na β-globin Strukturální varianty hemoglobinů -většinou způsobeny bodovými mutacemi, popsáno jich bylo na 400, asi 200 z nich je klinicky důležitých i) varianty způsobující hemolytické anémie nejznámější jsou Hb S a Hb C Hb S substituce vedoucí k záměně kys. glutamové v pozici 6 za valin (Glu6Val) v β-globinu nezvyklý rigidní tvar molekuly mění tvar erytrocytů, které ztrácejí pružnost díky vysráženému hemoglobinu Hb S ucpávání kapilár lokální ischémie a hemolýza v homozygotní konstituci způsobuje srpkovitou anémii
33 Hb C substituce Glu6Lys v β-globinu, je méně rozpustný než Hb A sklon ke krystalizaci snížení pružnosti a ohebnosti krvinek v kapilárách mírná hemolytická anémie -alela β C častá v západní Africe lze nalézt osoby, které jsou složenými heterozygoty (β C β S, choroba Hb SC), choroba mírnější než srpkovitá anémie ii) varianty s narušeným transportem kyslíku Talasémie -dohromady tvoří nejčastější lidské monogenní onemocnění -heterogenní onemocnění způsobená poruchou tvorby hemoglobinu, kdy mutace narušují syntézu či stabilitu buďto α- nebo β-globinu α- nebo β-talasémie -při relativním přebytku jednoho z řetězců dochází k jeho precipitaci, poškození membrány a předčasné destrukci erytrocytů -svým nositelům také přináší selekční výhodu proti malárii
34 Farmakogenetika -speciální oblast biochemické genetiky, která pojednává o variabilitě odpovědi na léky způsobené genetickou variabilitou (v USA se nežádoucí účinky léků vyskytují v 7 % případů a fatální důsledky podání léků asi v 0,3 %; tyto nepředvídatelné reakce jsou v drtivé většině případů determinovány geneticky) -v užším smyslu jde o genetickou variabilitu měnící schopnost organismu absorbovat, transportovat, metabolizovat nebo vylučovat léky či jejich metabolity -v širším smyslu jde o jakoukoliv geneticky podmíněnou variabilitu lékové odpovědi -př.: maligní hypertermie (AD porucha s dramatickou nežádoucí reakcí na aplikaci běžně používaných inhalačních anestetik a myorelaxancií vysoká horečka, svalová kontrakce a vystupňovaný katabolismus; příčinou smrti při anestézii s frekvencí 1:12000 u dětí a 1: u dospělých)
35 - deficit glukóza-6-fosfátdehydrogenázy (GR defekt, nejběžnější enzymový defekt u člověka 400 mil. lidí; deficit v tomto enzymu vede k léky indukované hemolýze, díky tomu je buňka rovněž daleko citlivější k poškození oxidanty; popsáno na 400 variant deficience; nebezpečné léky sulfonamidová antibiotika, sulfony; favismus těžká hemolytická anémie po požití bobu Vicia faba)
36 Imunogenetika -základním předpokladem vývojové biologie je skutečnost, že každá somatická buňka nese totožnou genetickou informaci a že žádné geny nebyly během vývoje ztraceny -z tohoto pravidla jsou důležité výjimky, z nichž jedna se týká genů imunitního systému obratlovců -imunitní systém chrání organismus před infekcí tím, že rozpoznává a odstraňuje cizí buňky nebo molekuly (musí být schopen odlišit vlastní od cizího ) -imunitní reakce (působení imunitního systému proti cizí jednotce): humorální imunita (B-lymfocyty) a buněčně zprostředkovaná imunita (T-lymfocyty)
37 Antigen je každá struktura schopná vyvolat imunitní odpověď (m.w. obv. > , proteiny nebo polysacharidy). Autoantigen je antigen vlastního těla, proti kterému je zahájena (auto)imunitní reakce. Takto vznikají autoimunitní choroby. Epitop (antigenní determinanta) je část makromolekuly rozpoznávaná imunitním systémem. Imunogenetika se zabývá stavbou, funkcí a genetickou kontrolou struktur uplatňujících se v imunitní ochraně organismu. Jak může imunitní systém rozpoznat téměř neomezený počet antigenů? Odhaduje se, že lidský organismus může produkovat více než 10 8 typů protilátek, což postačuje k tomu, aby byla připravena vazebná místa pro jakýkoliv antigenní epitop (někdy však s nízkou afinitou). Každý zralý B-lymfocyt produkuje protilátku proti jednomu jedinému antigenu, každý zralý T-lymfocyt je schopen se připojit právě jen k jedinému typu antigenu.
38 Klonálně selekční mechanismus imunitní odpovědi: -na základě rekombinací (viz níže) vznikne populace B-lymfocytů lišících se membránovými imunoglobuliny -po vniknutí antigenu dojde k jeho interakci s tím lymfocytem z celé populace, který má na svém povrchu přítomný membránový imunoglobulin právě pro tuto determinantu (důležitý je princip druhého signálu od jiných buněk imunitního systému - pokud není, dochází k funkčnímu útlumu a k apoptóze g obrana proti snadné a potencionálně nebezpečné aktivaci lymfocytů) -tento mitogenní signál vede k rychlé proliferaci za vzniku buněčného klonu se stejnou protilátkovou specifitou (= primární imunitní odpověď)
39 -ve většině případů vede primární imunitní odpověď k eliminaci cizího antigenu s následnou smrtí drtivé většiny klonu; přežívají jen tvz. paměťové buňky (memory cells), a to po mnoho roků či do konce života -jakmile se znovu objeví v organismu stejný antigen, jsou paměťové buňky aktivovány a dají velmi rychle vzniknout novému klonu s příslušnou protilátkou (= sekundární imunitní odpověď, základ pro vakcinaci) -obdobně u T-lymfocytů
40
41 Struktura protilátek (imunoglobulinů) Savci mají 5 strukturních a funkčních tříd Ig, jež se liší v konstantní části těžkého řetězce: IgG, IgM, IgA, IgE a IgD.
42 Struktura protilátek (imunoglobulinů) Vysoký počet typů protilátek (řádově 10 8 ) je produkován na základě stavebnicové organizace struktury protilátek a genů, které je kódují. V lidském genomu je jeden lokus pro těžký řetězec (IGH, chrom. 14), jeden pro kappa (IGK, chrom. 2) a jeden pro lambda (IGL, chrom. 22) lehký řetězec. Uvedené lokusy jsou tvořeny mnoha kopiemi genových segmentů pro jednotlivé části řetězců (V=variabilní segment, C=konstantní segment, J=spojovací segment AA koncové části variabilních úseků, D=segment diverzity 1-15 AA ve variabilní části těžkého řetězce). Např. pro kappa řetězec je v lokusu 40 funkčních segmentů V, 5 J a jeden C. Pro těžký řetězec 44 funkčních segmentů V, 25 D, 6 J a 9 C.
43 Struktura protilátek (imunoglobulinů)
44 Struktura protilátek (imunoglobulinů)
45 Struktura protilátek (imunoglobulinů) K vysoké variabilitě protilátek přispívají: (i) kombinace různých genových segmentů (40 V κ segmentů 5 J κ 1 C κ = 200 různých typů kappa řetězce; analogicky vznikne 120 typů lambda a cca 6600 typů těžkých řetězců) (ii) kombinace různých typů těžkých a lehkých řetězců ([ ] 6600 = různých protilátek) (iii) spojovací diverzita (junctional diversity) rekombinační proces není bezchybný, takže několik nukleotidů v sekvenci segmentů je často ztraceno nebo získáno (iv) v oblasti spojení D a J segmentu dochází často činností terminální transferázy k přidání několika nukleotidů (N region insertion) (v) vysoká frekvence mutací v genech pro imunoglobuliny (somatic hypermutation); příčina nejasná
46 Struktura protilátek (imunoglobulinů)
47 Struktura protilátek (imunoglobulinů)
48 Struktura protilátek (imunoglobulinů)
49 Diverzita receptorů antigenů T-lymfocytů Receptory T-lymfocytů (TCR, T-cell receptor) jsou strukturálně podobné imonoglobulinům. Tvořeny jedním α a jedním β řetězcem, každý řetězec z konstantní a variabilní části. Asi 5 % periferních lymfocytů má TCR tvořeny řetězci γ a δ. Řetězce kódovány geny TCRA, TCRB, případně TCRG a TCRD. Jejich organizace je podobná jako u genů pro Ig, tj. stavebnice segmentů, s využitím somatické rekombinace. Řetězce se kombinují náhodně, vyskytuje se junctional diversity, ale zvýšený výskyt mutací v genech nebyl pozorován. Dimer je umístěn transmembránově s variabilní částí řetězců na vnějším povrchu buňky. Na jednom T-lymfocytu cca TCR.
50
51 HLA systém (histokompatibilní antigeny) HLA antigeny jsou produkty histokompatibilních genů. Jsou umístěny v membráně buněk organismu a rozhodují o přijetí nebo odvržení transplantované tkáně. MHC (hlavní histokompatibilní komplex, major histocompatibility complex) má u všech savců podobnou strukturu. U člověka HLA (human leucocyte antigenes) geny kódují antigeny třídy I a II. HLA antigeny třídy I (kódované geny HLA-A, HLA-B a HLA-C) jsou tvořeny jedním těžkým (α) a jedním lehkým (β) řetězcem, řetězec α je transmembránový. V membráně prakticky všech buněk s výjimkou erytrocytů, spermií a buněk trofoblastu. HLA antigeny třídy II (kódované geny HLA-E, HLA-F a HLA-G) ze dvou (α, β) téměř shodně velkých řetězců. Vyskytují se především na buňkách participujících na imunitní odpovědi (makrofágy, monocyty, B-lymfocyty). Geny HLA patří ke genům s nejvyšším polymorfismem (pro některé lokusy je známo více než 100 různých alel). Tento polymorfismus vede k tomu, že každý lidský jedinec je z hlediska své antigenní struktury unikátní.
52
53 Genová terapie Používá se při léčení chorob způsobených defektními geny (např. cystická fibróza) nebo k expresi vnesených genů pro terapeutické účely (např. exprese transgenů v maligních buňkách k jejich usmrcení). Léčba je vždy velmi individuální záležitostí a zatím je většinou ve stádiu experimentální aplikace a dlouhodobého sledování vyléčených pacientů.
54 Problémy: (i) jak vstoupit do cílových buněk? (ii) jaká část cílových buněk musí nést požadovaný gen? (iii) musí být transkripce vneseného genu regulována? (iv) způsobí zvýšená exprese vneseného genu fyziologické problémy? (v) bude takový zákrok trvalý nebo bude muset být opakován? Geny mohou být vneseny do: (i) generativních buněk (vajíčko, spermie, embryo): zakázáno (ii) somatických buněk Metody vnášení DNA: (i) chemické metody (Ca 2 PO 4, málo účinné) (ii) fyzikální metody (mikroinjekce, elektroporace) (iii) biologické metody (na základě virových vektorů, účinné, ale někdy kontroverzní)
55
56 Genová terapie ex vivo: (1) izolace buněk s genovým defektem (2) pěstování izolovaných buněk v in vitro kultuře (3) oprava genetického defektu vnesením cizího genu (4) selekce geneticky opravených buněk (5) vnesení těchto buněk zpět do pacientova těla
57 Retrovirové vektory -retroviry mohou vést k přeměně buňky normální v buňku maligní g je třeba je této vlastnosti zbavit odstraněním většiny jejich genů a místo nich se vloží gen léčebný a gen selekční -mohou se však integrovat do jaderné DNA jen v buňkách, které se dělí Lentivirové vektory -mohou nahradit klasické retroviry, jelikož jsou schopny infikovat a integrovat svůj genom do nedělících se buněk (neurony, makrofágy, hematopoetické kmenové buňky, buňky svalů) -lentiviry mohou vyvolat AIDS u člověka g delece v LTR a tím není schopen produkovat infekční částice, ale je schopen integrace
58 Genová terapie in vivo: -přímé vnesení potřebného genu do buněk dané tkáně -retroviry potřebují dělící se buňky, řada tkání je již tvořena buňkami postmitotickými g je třeba jiný vektor -byla vyvinuta řada nových virových nebo nevirových vektorů; tato diverzita odráží diverzitu cílových tkání (kůže, svaly, mozek, plíce, játra, krevní buňky ) Ideáln lní vektor: (i) vysoká účinnost příjmu p léčebnl ebného genu buňkami cílovc lové tkáně (ii)) transport genu do jádra j musí být provázen minimáln lní vnitrobuněč ěčnou degradací (iii)dostatečná a dlouhodobá exprese
59 Adenovirové vektory -používají se při genové terapii in vivo, aplikace se po určité době (týdny, měsíce) musí opakovat -použití adenovirů může vyvolat záněty a nespecifickou imunitu g nahrazeny vektory založenými na AAV (adenoasociované viry), které velmi snadno pronikají do svalů a imunitní reakce na ně jsou minimální Vektory založené na Herpes simplex virus (HSV) -HSV I infikuje nedělící se nervové buňky g kandidát na vektor k přenosu transgenů do neuronů pro léčení nervových onemocnění (tumory a neurodegenerativní syndromy jako Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba) Vektory na bázi plazmid-lipozomových komplexů -uměle vytvořené lipidové kuličky v emulzi, které v sobě uzavírají DNA v roztoku - málo účinné, pokročilejší formou lipozómů jsou lipoplexy
60 Injekce DNA -injikování izolované vektorové DNA s vhodným genem do svalu g dočasná exprese neintegrovaných kopií DNA a dočasná produkce proteinu, kódovaného genem na plazmidu = DNA vakcíny -využívá se při genové terapii nádorů Genetika rakoviny -rakovina je příčinou 20 % úmrtí v USA, jinde ve vyspělých státech podobné -není to jedna choroba, ale heterogenní skupina patologických stavů charakterizovaných přítomností buněk, které se vymkly obvyklé kontrole buněčného dělení -ke vzniku tumoru dochází díky sledu vzácných událostí (mutací), které postupně pozměňují genetickou výbavu buňky, čímž ji posunují stále blíž k zahájení neomezeného množení (klonální evoluce)
61 Klonální evoluce proces vzniku rakovinné buňky akumulací mutací v jejím genomu. Význam vlivu faktorů vnějšího prostředí a odlišného způsobu života.
62
63 Protože buněčné dělení je regulováno principiálně 2 typy molekul (molekuly stimulující dělení, molekuly inhibující dělení), může rakovina vzniknou mutací v kterémkoli z obou typů signálů. Mutace v stimulačních genech jsou obvykle dominantní (mutace v jedné kopii genu obvykle postačuje ke zvýšení stimulačního efektu); tyto geny se nazývají protoonkogeny. Mutace v inhibičních genech jsou obvykle recesivní (obě kopie genu musí být změněny k tomu, aby byl odstraněn inhibiční efekt); tyto geny se nazývají tumor supresorové geny. Mutace v genech systému DNA reparace zvyšuje pravděpodobnost vzniku mutací v obou skupinách právě popsaných genů.
64
65 Onkogeny -identifikovány ve virech způsobujících určité typy nádorů (virus Rausova sarkomu ) -po infekci se přenesou do hostitelské buňky a způsobí její transformaci na buňku rakovinnou -protoonkogeny jsou zodpovědny za normální buněčné funkce, ale po mutační změně se z nich stávají onkogeny Tumor supresorové geny -hůře se identifikují kvůli recesivitě jejich mutací -heterozygotní konstituce obvykle postačuje na plnou funkci, nicméně její nositelé jsou k rakovině geneticky predisponovaní -jedním z prvních objevených tumor supresorových genů byl RB gen (RB=retinoblastom) v r. 1985
66 -pro některé typy tumorů jsou charakteristické specifické chrom. mutace tyto mutace přispívají ke vzniku těchto tumorů Př.: chronická myeloidní leukémie cca 90 % pacientů má reciprokou translokaci mezi chr. 9 a 22 (obr. 9-31); díky této translokaci vzniká fúzní gen a protein BCR-cABL, který má velmi zvýšenou aktivitu při stimulaci buněčného dělení
67 Mutageny způsobují mutace, které mohou vést až k rakovině všechny mutageny jsou současně i kancerogeny. Ne všechny kancerogeny jsou však mutagenní. Ke kancerogenům patří i látky podporující proliferaci buněk (před dělením buňky replikace DNA s možností vzniku spontánní mutace). Alkohol jako kancerogen: Opakovaná expozice vysokým koncentracím alkoholu zabíjí mnoho buněk výstelky úst a jícnu, zbývající buňky se je snaží nahradit zvýšenou intenzitou svého dělení; navíc replikující se DNA je náchylnější k poškození mutageny než DNA nedělících se buněk kombinace tvrdého alkoholu a kouření zvyšuje riziko rakoviny úst a krku až 30 krát.
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceTerapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
VíceGlosář - Cestina. Odchylka počtu chromozomů v jádře buňky od normy. Např. 45 nebo 47 chromozomů místo obvyklých 46. Příkladem je trizomie 21
Glosář - Cestina alely aneuploidie asistovaná reprodukce autozomálně dominantní autozomálně recesivní BRCA chromozom chromozomová aberace cytogenetický laborant de novo Různé formy genu, které se nacházejí
VíceZáklady genetiky 2a. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy genetiky 2a Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Základní genetické pojmy: GEN - úsek DNA molekuly, který svojí primární strukturou určuje primární strukturu jiné makromolekuly
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceGenetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
VíceKrevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Krevní skupiny a jejich genetika KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Systém AB0 V lidské populaci se vyskytují jedinci s krevní skupinou A, B, AB a 0. Jednotlivé krevní skupiny se od sebe liší tím zda erytrocyty
VíceSpecifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceChromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
VíceTERATOGENEZA ONTOGENEZA
TERATOGENEZA ONTOGENEZA Vrozené vývojové vady (VVV) Jsou defekty orgánů, ke kterým došlo během prenatálního vývoje plodu a jsou přítomny při narození jedince. Postihují v různém rozsahu okolo 3-5 % novorozenců.
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VíceGENETIKA. Dědičnost a pohlaví
GENETIKA Dědičnost a pohlaví Chromozómové určení pohlaví Dvoudomé rostliny a gonochoristé (živočichové odděleného pohlaví) mají pohlaví určeno dědičně chromozómovou výbavou jedince = dvojicí pohlavních
VíceBUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
VíceCvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací. KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek Kvantitativní znak Tyto znaky vykazují plynulou proměnlivost (variabilitu) svého fenotypového projevu. Jsou
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649. Základy genetiky - geneticky podmíněné nemoci
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
VíceZákladní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny
Obecná genetika Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
Vícehttp://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceCo nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
VíceMENDELOVSKÁ DĚDIČNOST
MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST Gen Část molekuly DNA nesoucí genetickou informaci pro syntézu specifického proteinu (strukturní gen) nebo pro syntézu RNA Různě dlouhá sekvence nukleotidů Jednotka funkce Genotyp
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
Vícerodokmeny vazby mezi členy rodiny + popis pro konkrétní sledovaný znak využití Mendelových zákonů v lékařství genetické konzultace o možném výskytu
Genealogie Monogenní dědičnost rodokmeny vazby mezi členy rodiny + popis pro konkrétní sledovaný znak využití Mendelových zákonů v lékařství genetické konzultace o možném výskytu onemocnění v rodině Genealogické
VíceONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii
ONKOGENETIKA Spojuje: - lékařskou genetiku - buněčnou biologii - molekulární biologii - cytogenetiku - virologii Důležitost spolupráce různých specialistů při detekci hereditárních forem nádorů - (onkologů,internistů,chirurgů,kožních
VíceGenetický polymorfismus
Genetický polymorfismus Za geneticky polymorfní je považován znak s nejméně dvěma geneticky podmíněnými variantami v jedné populaci, které se nachází v takových frekvencích, že i zřídkavá má frekvenci
Vícehttp://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceModelové příklady dědičnosti vrozených vad a působení teratogenů
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Modelové příklady dědičnosti vrozených vad a působení teratogenů ÚBLG Drahomíra Křenová, František Liška 8. 12. prosince 2008 1 2 Experimentální modely
Vícegenů - komplementarita
Polygenní dědičnost Interakce dvou nealelních genů - komplementarita Křížením dvou bělokvětých odrůd hrachoru zahradního vznikly v F1 generaci rostliny s růžovými květy. Po samoopylení rostlin F1 generace
VíceRNDr K.Roubalová CSc.
Cytomegalovirus RNDr K.Roubalová CSc. www.vidia.cz kroubalova@vidia.cz Lidský cytomegalovirus Β-herpesviridae, p největší HV (240 nm), cca 160 genů Příbuzné viry: myší, krysí, opičí, morčecí Kosmopolitní
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceNativní a rekombinantní Ag
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:
Vícea) Sledovaný znak (nemoc) je podmíněn vždy jen jedním genem se dvěma alelami, mezi kterými je vztah úplné dominance.
GENEALOGIE (Genealogická metoda. Genealogické symboly. Rozbor rodokmenů. Základní typy dědičnosti.) ÚVOD Genealogie je základem genetického vyšetření člověka, jehož cílem je stanovení typu dědičnosti daného
VíceZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA
učební texty Univerzity Karlovy v Praze ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA Berta Otová Romana Mihalová KAROLINUM Základy biologie a genetiky člověka doc. RNDr. Berta Otová, CSc. MUDr. Romana Mihalová
VíceMutační změny genotypu
Mutační změny genotypu - změny genotypu: segregace, kombinace + MUTACE - náhodné změny Mutace - genové - spontánní - chromozómové - indukované (uměle vyvolané) - genomové A) Genové mutace - změna (ztráta)
VíceKapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce
Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji
VícePůsobení genů. Gen. Znak
Genové interakce Působení genů Gen Znak Dědičnost Potomek získává predispozice k vlastnostem z rodičovské buňky nebo organismu. Vlastnosti přenášené do další generace nemusí být zcela totožné s vlastnostmi
VíceVliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte
Vliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte Antonín Šípek Jr 1,2, Vladimír Gregor 2,3, Antonín Šípek 2,3,4 1) Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN, Praha 2) Oddělení lékařské genetiky, Thomayerova
VíceOBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM
Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se
VíceDeoxyribonukleová kyselina (DNA)
Genetika Dědičností rozumíme schopnost rodičů předávat své vlastnosti potomkům a zachovat tak rozličnost druhů v přírodě. Dědičností a proměnlivostí jedinců se zabývá vědní obor genetika. Základní jednotkou
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceSeminář genotyp, fenotyp, krevní skupiny MONOHYBRIDISMUS
Seminář genotyp, fenotyp, krevní skupiny MONOHYBRIDISMUS Úkol č.1: Sestavte kombinační čtverce pro následující hybridizace jedinců. Uveďte jejich genotypové a fenotypové štěpné poměry. Fenotypové štěpné
VíceProtinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
VíceSterilita: stav, kdy se páru nedaří spontánně otěhotnět i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku Infertilita: stav, kdy je pár
Sterilita: stav, kdy se páru nedaří spontánně otěhotnět i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku Infertilita: stav, kdy je pár schopen spontánní koncepce, ale žena není schopna donosit
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Mendelovská genetika - Základy přenosové genetiky Základy genetiky Gregor (Johann)
VíceDegenerace genetického kódu
AJ: degeneracy x degeneration CJ: degenerace x degenerace Degenerace genetického kódu Genetický kód je degenerovaný, resp. redundantní, což znamená, že dva či více kodonů může kódovat jednu a tutéž aminokyselinu.
VíceA. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
VíceVirus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno
Virus lidského imunodeficitu MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno HIV Human Immunodeficiency Virus AIDS Acquired Immunodeficiency Syndrome SIDA Syndrome d immuno-déficience acquise Historie původně opičí
VíceSystém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
VíceIII/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda
VíceCvičení č. 8. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičení č. 8 KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Genové interakce Vzájemný vztah mezi geny nebo formami existence genů alelami. Jeden znak je ovládán alelami působícími na více lokusech. Nebo je to uplatnění 2
VíceVrozené vývojové vady, genetika
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Vrozené vývojové vady, genetika studijní opora pro kombinovanou formu studia Aplikovaná tělesná výchova a sport Doc.MUDr. Eva Kohlíková, CSc.
VíceGonosomální dědičnost
Gonosomální dědičnost Praktické cvičení č.12 Jaro 2016 Aneta Kohutová aneta.baumeisterova@gmail.com Biologický ústav Lékařská fakulta Masarykova univerzita Kamenice 5, 625 00 Brno Cíle cvičení Student:
VíceAtestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika
Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok 2017 A) Molekulární genetika 1. Struktura lidského genu, nomenklatura genů, databáze týkající se klinického dopadu variace v jednotlivých genech. 2.
VíceVýskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
VíceTěsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková
Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00
VíceCo jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím
Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících
Vícehttp://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceGenetické aspekty vrozených vad metabolismu
Genetické aspekty vrozených vad metabolismu Doc. MUDr. Alena Šantavá, CSc. Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny FN a LF UP Olomouc Johann Gregor Mendel (1822-1884) Sir Archibald Garrod britský pediatr
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceMendelistická genetika
Mendelistická genetika Základní pracovní metodou je křížení křížení = vzájemné oplozování organizmů s různými genotypy Základní pojmy Gen úsek DNA se specifickou funkcí. Strukturní gen úsek DNA nesoucí
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceCo je to genová terapie?
Obsah přednášky 1. Definice genové terapie 2. Typy a strategie genové terapie 3. Principy genového přenosu 4. Základní technologie genové terapie 5. Způsoby přenosu genů 6. Příklady využití genové terapie
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649
VíceZákladní genetické pojmy
Základní genetické pojmy Genetika Věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů Používá především pokusné metody (např. křížení). K vyhodnocování používá statistické metody. Variabilita v rámci druhu Francouzský
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceEPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
EPIGENETIKA Epigenetika se zabývá studiem reverzibilních změn funkce genů, aniž by při tom došlo ke změnám v sekvenci jaderné DNA. Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
Více21. ČLOVĚK A DĚDIČNOST, GENETICKÁ PROMĚNLIVOST
21. ČLOVĚK A DĚDIČNOST, GENETICKÁ PROMĚNLIVOST A. Metody studia dědičnosti člověka, dědičné choroby a dispozice k chorobám, genetické poradenství B. Mutace a její typy, modifikace, příklad z genetiky člověka
VíceCrossing-over. over. synaptonemální komplex
Genetické mapy Crossing-over over v průběhu profáze I meiózy princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem synaptonemální komplex zlomy a nová spojení chromatinových
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceTematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Dle čl. 7 odst. 2 Směrnice děkana pro realizaci bakalářských
VíceVakcíny z nádorových buněk
Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich
VíceZáklady imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
VíceMutace, Mendelovy zákony, dědičnost autosomální a gonosomální. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno 625 00 hribkova@med.muni.
Mutace, Mendelovy zákony, dědičnost autosomální a gonosomální Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno 625 00 hribkova@med.muni.cz Mutace Mutace - náhodná změna v genomu organismu - spontánní
VíceKBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Genealogie KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Rodokmenové schéma Shromáždění informací o rodině je 1. důležitým krokem v genetickém poradenství. Rodokmenové schéma musí být srozumitelné a jednoznačné. Poskytuje
VíceCvičeníč. 10 Dědičnost a pohlaví. Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 10 Dědičnost a pohlaví Mgr. Zbyněk Houdek Dědičnost a pohlaví Gonozomy se v evoluci vytvořily z autozomů, proto obsahují nejen geny řídící vznik pohlavních rozdílů, ale i další geny. V těchto
Více+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy
IMUNOGENETIKA II TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e x F2 y y TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e 3 4 x 3 4 F2 - - y y Transplantace orgánů,, které
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceVYBRANÉ GENETICKÉ ÚLOHY II.
VYRNÉ GENETICKÉ ÚLOHY II. (Nemendelistická dědičnost, kodominance, genové interakce, vazba genů) ÚLOHY 1. Krevní skupiny systému 0 -,,, 0 - jsou určeny řadou alel (mnohotná alelie, alelická série), které
VíceDědičnost a pohlaví. KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Dědičnost a pohlaví KBI/GENE Mgr. Zbyněk Houdek Dědičnost pohlavně vázaná Gonozomy se v evoluci vytvořily z autozomů, proto obsahují nejen geny řídící vznik pohlavních rozdílů i další jiné geny. V těchto
Více5 hodin praktických cvičení
Studijní program : Všeobecné lékařství Název předmětu : Lékařská genetika Rozvrhová zkratka : LGE/VC0 Rozvrh výuky : 5 hodin seminářů 5 hodin praktických cvičení Zařazení výuky : 4. ročník, 7., 8. semestr
Více1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním
1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním školám Genetika - shrnutí TL2 1. Doplň: heterozygot,
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceImunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VíceFunkce imunitního systému
Téma: 22.11.2010 Imunita specifická nespecifická,, humoráln lní a buněč ěčná Mgr. Michaela Karafiátová IMUNITA je soubor vrozených a získaných mechanismů, které zajišťují obranyschopnost (rezistenci) jedince
VíceBIO: Genetika. Mgr. Zbyněk Houdek
BIO: Genetika Mgr. Zbyněk Houdek Nukleové kyseliny Nukleové kyseliny = DNA, RNA - nositelky dědičné informace. Přenos dědičných znaků na potomstvo. Kódují bílkoviny. Nukleotidy - základní stavební jednotky.
VíceCZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
VíceVypracované otázky z genetiky
Vypracované otázky z genetiky 2015/2016 Dana Hatoňová 1. Základní zákony genetiky 2. Dihybridismus 3. Aditivní model polygenní dědičnosti 4. Interakce nealelních genů 5. Genová vazba 6. Genotyp a jeho
VíceErytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních
VíceNauka o dědičnosti a proměnlivosti
Nauka o dědičnosti a proměnlivosti Genetika Dědičnost na úrovni nukleových kyselin molekulární buněk organismů populací Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci Dědičnost znaků
Víceu párů s poruchami reprodukce
Reprodukční genetika Možnosti genetického vyšetření u párů s poruchami reprodukce Vyšetření potenciálních dárců gamet Renata Gaillyová, LF MU 2006 Reprodukční genetika Prenatální diagnostika Preimplantační
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
http://vtm.zive.cz/aktuality/vzorek-dna-prozradi-priblizny-vek-pachatele Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Eva Strnadová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz ;
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceCivilizační choroby. Jaroslav Havlín
Civilizační choroby Jaroslav Havlín Civilizační choroby Vlastnosti Nejčastější civilizační choroby Příčiny vzniku Statistiky 2 Vlastnosti Pravděpodobně způsobené moderním životním stylem (lifestyle diseases).
Více