Vyhodnocení analýzy a komparace finančního leasingu a úvěru

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku Vyhodnocení analýzy a komparace finančního leasingu a úvěru BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Kateřina Němcová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Oldřich Šoba Znojmo, duben 2009

2

3

4 Abstrakt Předmětem bakalářské práce Vyhodnocení analýzy a komparace finančního leasingu a úvěru je srovnání financování předmětu prostřednictvím finančního leasingu a úvěru. První část práce se zabývá analýzou leasingu a úvěru dle vybraných kritérií. Komparace obou forem financování v případě konkrétního předmětu je obsahem praktické části. Důraz je kladen na současnou hodnotu peněžních toků. Klíčová slova: finanční leasing, úvěr, financování, současná hodnota. Abstract The goal of this thesis Vyhodnocení analýzy a komparace finančního leasingu a úvěru is to compare the financing of an object by means of financial leasing and loan. The first part deals with the analysis of leasing and loan according to selected criteria. The comparison of the both financing forms for the specific object is done in the practical part. There is attached an importance to the present value of cash flow. Keywords: financial leasing, loan, financing, present value.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Vyhodnocení analýzy a komparace finančního leasingu a úvěru vypracovala samostatně pod vedením svého vedoucího bakalářské práce a uvedla v ní veškeré použité literární a jiné odborné zdroje. Ve Znojmě dne 20. dubna vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Oldřichu Šobovi za odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

7 Obsah 1. Úvod Cíl a metodika práce Cíl práce Metodika a struktura práce Analytická část Finanční leasing Vlastnictví Průběh vyřízení Cena leasingu Daňové a účetní aspekty Předčasné ukončení Pojištění předmětu Nákladovost leasingu Úvěr Vlastnictví Průběh vyřízení Cena úvěru Daňové a účetní aspekty Předčasné ukončení Pojištění předmětu Náklady úvěru Praktická část Vlastnická práva Průběh vyřízení Cena finančního leasingu versus úvěru Daňové a účetní aspekty Předčasné ukončení Pojištění předmětu Náklady Náklady v závislosti na měnící se úrokové míře Diskuse Závěr Použité zdroje Přílohy...47

8 1. Úvod Pořízení a pravidelná obnova strojů a technologického vybavení je nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje podniku. Je důležitá i pro zvyšování kvality služby poskytované zákazníkovi. Častým hlavním problémem není ani tak vlastní výběr toho, co koupit, ale splacení jeho hodnoty dodavateli. Nejjednodušší formou financování je platba z vlastních zdrojů buď v hotovosti, nebo bezhotovostním platebním stykem. Tato forma je však v dnešní době značně nereálnou představou u většiny firem, jak ukazují výsledky statistických šetření (viz ČSÚ - Základní ukazatele nefinančních podniků za 3. čtvrtletí 2008). Proto se financování nových zařízení děje převážně pomocí cizích zdrojů. Záměrem této práce je porovnat finanční leasing s úvěrem jako možnými způsoby financování nového stroje, který firma potřebuje ke zvýšení produktivity výroby, zároveň s tím souvisejícím zvýšením konkurenceschopnosti. Firma tedy uvažuje o investici (stroji), která bude financována třetí osobou. Rozhoduje se mezi uzavřením smlouvy o úvěru a uzavřením smlouvy o finančním leasingu. Důvodem toho, aby akciová společnost pořizovala věc formou poskytnutí financování třetí osobou, je obvykle snaha získání finančních prostředků k pořízení stroje s ohledem na daňovou optimalizaci finančních zdrojů. Úkolem této práce je zjistit, který z obou nabízených forem financování je pro danou firmu výhodnější. Obě formy financování mají svá specifika, která je nutno posuzovat. V teoretické části se práce věnuje analýze obou forem financování a zdůvodnění vybraných kritérií, podle kterých je finanční leasing a úvěr hodnocen. V praktické části pak dochází ke srovnání jednotlivých forem financování v daných kritériích. Na konkrétním stroji, o jehož koupi firma uvažuje, jsou zhodnoceny obě formy financování. 8

9 2. Cíl a metodika práce 2.1. Cíl práce Cílem bakalářské práce je vyhodnocení srovnání finančního leasingu a úvěru podle zvolených kritérií. Tento hlavní cíl je rozložen do několika dílčích cílů. První dílčí cíl představuje analýzu leasingu a úvěru dle stanovených kritérií. Druhým dílčím cílem je následné srovnání obou forem financování na konkrétním předmětu. Třetí dílčí cíl představuje stanovení doporučení a jejich diskusi s alternativními zdroji Metodika a struktura práce V bakalářské práci je využíváno metody analýzy a komparace pro zjištění, která z forem financování (finanční leasing a úvěr) je výhodnější při pořízení předmětu. Úvodní část představuje analytickou část bakalářské práce, která se věnuje analýze stanovených kritérií u finančního leasingu a následně u úvěru. Další částí práce je část komparativní, kde jsou kritéria u finančního leasingu a úvěru srovnávána z hlediska pořízení konkrétního předmětu. Práce se snaží zároveň ukázat, která kritéria jsou důležitá pro posouzení při srovnávání těchto forem financování. Je kladen důraz na význam stanovených kritérií pro financování firemní investice v podobě konkrétního stroje. Ke srovnání zvolených forem financování předmětu byla analyzována stanovená kritéria, která mohou být sledována jak u finančního leasingu, tak i u úvěru. Mezi stanovená kritéria byla vybrána: - vlastnictví předmětu, - průběh vyřízení, - cena, - daňové a účetní aspekty, - předčasné ukončení, - pojištění předmětu, - nákladovost. Jednotlivá kritéria byla popsána v samostatných kapitolách s využitím odborné literatury. K posouzení finanční výhodnosti bylo využito metody diskontovaných čistých výdajů. Tato metoda porovnává současné hodnoty čistých výdajů, které plynou u každé formy financování. Při výpočtech byly aplikovány matematické vzorce z odborné literatury, 9

10 zabývající se podobnou tématikou. Základní vztah pro výpočet současné hodnoty peněžních toků vyjadřuje následující vzorec (SYNEK, 2007): n CF t SHCF = Σ t = 1 (1 + k) t kde SHCF současná hodnota peněžních toků v období t, CF t očekávaná hodnota peněžních toků v období t (t = 1 až n), k.. míra kapitálových nákladů na investici (podniková diskontní míra), t období 1 až n, n... očekávaná životnost investice. 10

11 3. Analytická část 3.1. Finanční leasing Pojem leasing pochází z anglického výrazu lease znamenajícího pronájem, příp. smlouvu o pronájmu (VALOUCH, 2008). Finanční leasing představuje pronájem, kdy poskytovatel leasingu, vlastník dané věci, dočasně přenechá tuto věc k užívání jinému subjektu a za tuto službu pobírá od jiného subjektu úplatu (leasingové splátky). Po skončení nájmu dochází k odkoupení leasingové věci jiným subjektem (ŠTOHL, 2008). V českých daňových předpisech se místo pojmu finanční leasing objevují pojmy finanční pronájem nebo finanční pronájem s následnou koupí najaté věci (VALOUCH, 2008). Leasing je alternativní způsob financování k bankovním úvěrům, který vznikl jako zvláštní druh finanční operace v padesátých letech v USA (ŠTOHL, 2006). V zemích západní Evropy je leasing systematicky využíván k nejrůznějším účelům od šedesátých let. Leasingový trh patří dnes k významným součástem finančního sektoru a řadí se k dynamickým faktorům rozvoje ve všech tržních ekonomikách (BENDA, 2006) Vlastnictví Základní právní normou upravující finanční leasing v České republice je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění obchodního zákoníku upravuje smlouvu o koupi najaté věci, kde jsou stanovena práva a povinnosti účastníků nájemního vztahu. Pořízením majetku prostřednictvím finančního leasingu nedochází k pořízení majetku v pravém slova smyslu. Vlastnické právo k majetku zůstává po celou dobu trvání leasingového vztahu pronajímateli, poskytovateli leasingu. K převodu vlastnických práv na nájemce (subjekt, který za úplatu užívá pronajímanou věc) dochází až po skončení platnosti leasingové smlouvy (VALOUCH, 2008). V rámci finančního leasingu je na nájemce přenášena odpovědnost za předmět leasingu. Tato odpovědnost se týká údržby a oprav předmětu. Zahrnuje samozřejmě i nebezpečí a rizika vztahující se jak k předmětu leasingu (např. nebezpečí poškození tohoto předmětu, riziko poklesu jeho tržní hodnoty), tak k jeho užívání (BENDA, 2006). I když zůstává pronajatý majetek ve vlastnictví pronajímatele (leasingové společnosti), přenáší pronajímatel na nájemce rizika vyplývající z vlastnictví majetku, jako by vlastníkem byl skutečně nájemce. Příkladem takového rizika je přenos odpovědnosti za škody způsobené na pronajatém majetku (VALOUCH, 2008). Starost o servis, opravu, 11

12 údržbu a pojištění tak přechází na nájemce (VALACH, 2001). Jelikož pronajatý majetek má ve svém vlastnictví pronajímatel, jsou nájemcova práva volně nakládat s pronajatým majetkem značně omezena. Jakékoliv úpravy na pronajatém majetku musí být odsouhlaseny ze strany pronajímatele (VALOUCH, 2008). Finanční leasing představuje dlouhodobý pronájem majetku, kdy pronajímatel převádí ekonomicky na nájemce rizika a výnosy, spojená s fungováním zařízení (ČAPKOVÁ, 1999). Patří sem již dříve zmiňovaná povinnost provádět opravy na daném zařízení (VALOUCH, 2008). Nájemce může užívat majetek, aniž by musel mít kapitál na jednorázové vyložení všech peněžních prostředků na investici. Urychluje se tak zavedení investice do provozu, zavedení technologických inovací, zvyšuje se konkurenční schopnost podniku (VALACH, 2001) Průběh vyřízení Přípravné období každé leasingové operace vrcholí uzavřením leasingové smlouvy. V rámci přípravy leasingové operace jednají budoucí leasingoví partneři (pronajímatel a nájemce) o skutečnostech, které se pak promítnou do obsahu leasingové smlouvy (BENDA, 2006). Pro uzavření leasingové smlouvy je obvykle nutno mít k dispozici doklady, které leasingové společnosti pro uzavření smlouvy požadují. Záleží samozřejmě na typu žadatele. Pro účely této bakalářské práce je v roli nájemce právnická osoba. Leasingové společnosti proto budou vyžadovat tyto dokumenty (VALOUCH, 2008): - ověřený výpis z obchodního rejstříku, - účetní závěrku, - přiznání k DPH, - výpisy z bankovních účtů, - výkaz cash-flow, - doklady o způsobu ručení (v případě vysokých částek). Jedním z důvodů, proč je leasing v ČR tak populární je skutečnost, že se tento způsob financování vyznačuje poměrně malou administrativní náročností (VALOUCH, 2008). Není zde tak výrazný požadavek zajištění, protože v případě leasingu zůstává majetek vlastnictvím pronajímatele po celou dobu trvání leasingové smlouvy. Leasingový vztah je možné navázat z tohoto důvodu snadněji, neboť není třeba instrumentů pro ujištění věřitele, že obdrží investované prostředky zpět (DOUBRAVA, 2003). 12

13 Cena leasingu Cenou za leasing je leasingová cena, která je obvykle placena v pravidelných splátkách. Leasingové splátky bývají měsíční, čtvrtletní a roční (VALOUCH, 2008). Tyto pravidelné poplatky zahrnují úhradu pořizovací ceny, úroků z úvěru na refinancování a kalkulovanou leasingovou marži pronajímatele. Rozdíl mezi leasingovou cenou a pořizovací cenou se označuje jako leasingové úročení (REŽŇÁKOVÁ, 1998). V leasingový smlouvách se také často objevuje tzv. leasingový koeficient, který udává, o kolik je vyšší leasingová cena pronajatého majetku oproti pořizovací ceně předmětu leasingu (VALOUCH, 2008). Jako leasingový koeficient je označován poměr leasingové ceny k pořizovací ceně předmětu leasingu (ČAPKOVÁ, 1999). Výše leasingového koeficientu umožňuje tak základní orientační měřítko pro zhodnocení nabídek jednotlivých leasingových společností (VALOUCH, 2008). Finanční závazky příjemce leasingu (nájemce) bývají v leasingové smlouvě podrobně specifikovány obvykle formou splátkového kalendáře. Tento dokument stanoví výši jednotlivých leasingových splátek, jejich počet, termín a měnu splatnosti. Leasingové splátky mohou být stanoveny jako rovnoměrné i jako nerovnoměrné, příp. může být dohodnut plynulý růst nebo pokles leasingových splátek (BENDA, 2006) Daňové a účetní aspekty Z hlediska daňových dopadů leasingu, za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmu č. 586/1992 Sb., je u leasingu daňově uznatelným nákladem (výdajem) placené nájemné (VALOUCH, 2008). V průběhu finančního leasingu se jedná o nájemné, tedy o provozní výdaj (náklad), který se musí pro účely daně z příjmu časově rozlišit (ŠTOHL, 2008). Dle zákona o daních z příjmu ( 24 odst. 4) musí doba nájmu trvat minimálně dobu odpisování (MARKOVÁ, 2008). Princip časového rozlišení leasingu spočívá v tom, že se nájemné zahrne do daňově uznatelných výdajů jen v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období (ŠTOHL, 2008). Také poplatky spojené s uzavřením leasingových smluv jsou při splnění podmínek zákona o daních z příjmu daňovým nákladem (výdajem). Daňové odpisy provádí až na některé výjimky pronajímatel. V případě hmotného majetku lze odepisovat na straně nájemce technické zhodnocení pronajatého hmotného majetku, je-li hrazeno nájemcem, ale pouze na základě písemné smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem (VALOUCH, 2008). Majetek se při finančním leasingu nestává vlastnictvím nájemce (firmy, která ho 13

14 využívá), není zachycen v jeho rozvaze, firma jej neodepisuje a splátky leasingu jsou považovány za náklad, snižující daňový základ (ČAPKOVÁ, 1999). První podmínkou daňové uznatelnosti je, aby byla u daného pronajatého majetku dodržena minimální doba pronájmu (VALOUCH, 2008). V 30 odst. 1 zákona o daních z příjmu se nachází tabulka (viz tabulka č. 1) týkající se předepsané doby odpisování pro jednotlivé odpisové skupiny (MARKOVÁ, 2008). Tabulka č. 1 odpisová skupina doba odpisování 1 3 roky 2 5 let 3 10 let 4 20 let 5 30 let 6 50 let Druhou podmínkou daňové uznatelnosti nájemného je skutečnost, aby se při skončení nájemního vztahu stal vlastníkem pronajatého předmětu nájemce a odkupní cena pronajatého majetku nesmí být zároveň vyšší, než by byla zůstatková cena tohoto majetku při uplatnění rovnoměrných daňových odpisů (VALOUCH, 2008). Nesplnění těchto podmínek vede ke změně původně daňově uznatelných nákladů (výdajů) na náklady (výdaje) daňově neuznatelné. S tím je pak spojeno riziko sankcí. Režimu časového rozlišení musí podléhat i první zvýšená splátka nájemného (akontace, nultá splátka, mimořádná leasingová splátka). Jedná se vlastně o nájemné placené předem, které se týká celého leasingového případu (ŠTOHL, 2008). Daňově uznatelným nákladem (výdajem) je pak poměrná část celkového nájemného týkajícího se daného zdaňovacího období (VALOUCH, 2008). V leasingové smlouvě je obvykle uveden závazek nájemce hradit leasingové splátky včetně daně z přidané hodnoty (DOUBRAVA, 2003). Uplatňování daně z přidané hodnoty (DPH) u leasingu upravují jednotlivá ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění. Zákon o DPH používá pro finanční leasing pojem finanční pronájem (BENDA, 2006). Daňovým dokladem je splátkový kalendář (viz kapitola ) a odpočet daně z přidané hodnoty si nájemce uplatňuje v termínech uvedených ve splátkovém kalendáři. Důležitým předpokladem pro uplatňování odpočtu DPH je skutečnost, že nájemce je plátcem DPH (ŠTOHL, 2008). Dle zákona č. 235/2004 Sb. podléhá drtivá většina nájemních vztahů, které nejsou od DPH osvobozeny, základní sazbě DPH, tj. 19% (VALOUCH, 2008). Pro příjemce 14

15 leasingu platí pravidla stanovená pro uplatnění odpočtu daně v 72 a 73 zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že v případě smluv o finančním pronájmu jsou uskutečňována dílčí plnění, mohou si nájemci uplatňovat nárok postupně, tak jak jsou jednotlivá dílčí plnění podle leasingové smlouvy uskutečňována nebo jak jsou přijímány platby za ně, pokud tyto platby předcházejí den uskutečnění zdanitelného plnění (BENDA, 2006) Předčasné ukončení V průběhu leasingových transakcí dochází obvykle často ke změně možností a motivů smluvních stran i okolností existujících v době uzavření leasingové smlouvy. V leasingu se tyto změny projevují většinou neschopností či nevůlí leasingového nájemce hradit dohodnuté leasingové splátky (BENDA, 2006). Už samotné řádné ukončení finančního leasingu neznamená pouhé ukončení doby pronájmu, ale dochází také ke změně vlastnických vztahů. Nájemce musí získat předmět leasingu do svého vlastnictví (ŠTOHL, 2008). V případě odstoupení od leasingové smlouvy má nájemce právo od smlouvy odstoupit pouze před účinností smlouvy, pokud dojde k prodlení v dodávce předmětu leasingu zaviněné výlučně pronajímatelem. Jinak vzhledem k charakteru smlouvy není nájemce oprávněn od leasingové smlouvy odstoupit (DOUBRAVA, 2003). V praxi se stává, že v průběhu trvání finančního leasingu se nájemce a pronajímatel dohodnou, že nájemce odkoupí pronajatý majetek ještě před skončením doby pronájmu (VALOUCH, 2008). Dle ustanovení 24 odst. 5 zákona o daních z příjmu jsou stanoveny podmínky, kdy se uznává nájemné do výdajů (nákladů), prodává-li se majetek, který byl předmětem nájemní smlouvy po jejím ukončení nájemci (MARKOVÁ, 2008). Negativní dopad zpětné daňové neuznatelnosti nájemného je zmírněn alespoň tím, že o daňově neuznatelné nájemné lze zvýšit vstupní cenu tohoto majetku a alespoň v budoucnu promítnout daňově neuznatelné nájemné do daňových nákladů (výdajů) prostřednictvím daňových odpisů (VALOUCH, 2008). Od leasingové smlouvy lze odstoupit pouze v případech, jež stanoví leasingová smlouva a zákon, tj. obchodní zákoník či občanský zákoník. V případě úpadku leasingové společnosti se může některá ze stran leasingové operace dovolat splatnosti pohledávek a závazků z leasingové smlouvy. Pak vzniká nájemci (příjemci leasingu) povinnost jednorázově doplatit zbylé splátky leasingového nájemného a leasingové společnosti závazek provést převod vlastnictví předmětu leasingu na příjemce leasingu (BENDA, 2006). 15

16 Nemožnost předčasného ukončení leasingové smlouvy ze strany nájemce je typickým znakem leasingové smlouvy. Protože principem poskytnutí finančního leasingu je vlastní finanční služba a poskytnutí věci k dispozici, není možné připustit leasingovou smlouvou předčasné ukončení smlouvy projevem vůle leasingového nájemce (DOUBRAVA, 2003). Další situací předčasného ukončení leasingové operace je zánik možnosti užívání pronajatého majetku v důsledku jejího zásadnějšího poškození, zničení či krádeže. V leasingu jsou tyto situace vesměs kryty pojištěním (viz kapitola ). Rozdíl mezi výší pojistného plnění a škodou vzniklou pojistnou událostí hradí ve finančním leasingu nájemce (BENDA, 2006). Z hlediska finančního vypořádání při předčasném ukončení leasingu bývá nárokem příjemce leasingu součet již zaplacených leasingových splátek a tržní cena pronajatého předmětu. Výpočet dosud nesplatných leasingových splátek by měl být založen na diskontování budoucích plateb splátek na výpočtu současné hodnoty závazků (dluhu) z budoucích splátek. Na straně příjemce bývá základ pro finanční vyrovnání zvyšován o případné smluvní pokuty, o úroky z prodlení, náhradu škody a o náklady předčasného ukončení leasingu (BENDA, 2006) Pojištění předmětu V souvislosti s pronajatým majetkem může nájemce hradit další výdaje, ke kterým se řadí i pojistné (VALOUCH, 2008). Pojištění je zcela běžným aspektem u naprosté většiny leasingových operací. V leasingu jde především o komerční pojištění (BENDA, 2006). Komerční pojištění je vztah, při kterém komerční pojišťovna přebírá na sebe závazek, že pojištěnému (nebo poškozenému za pojištěného) poskytne pojistné plnění za událost, která zodpovídá dohodnutým pojistným podmínkám. Pojišťovna tak přebírá na sebe peněžní krytí dohodnutého rizika (ČAPKOVÁ, 1999). Pojištění předmětu leasingu proti základním rizikům patří prakticky mezi atributy finančního leasingu. Bez tohoto pojištění probíhá pouze malá část leasingů, a to vlastně pouze v těch případech, kdy leasingová společnost kryje rizika spojená s důsledky škod předmětu leasingu a kdy prezentuje nepojištění (s tím související nižší cenu leasingu) jako svou marketingovou výhodu (BENDA, 2006). Nájemce je povinen platit zákonné pojištění za předmět leasingu, je-li tato povinnost uložena nájemci obecně závaznými předpisy. Není-li pojištění předmětu leasingu kryto pojistnou smlouvou pronajímatele, zavazuje se nájemce pojistit předmět 16

17 leasingu pro případ poškození, zničení nebo odcizení (DOUBRAVA, 2003). Pojištění ve finančním leasingu je sjednáváno dvěma základními způsoby (BENDA, 2006): - pojistnou smlouvu uzavírá leasingová společnost (tato varianta zajišťuje leasingové společnosti, že předmět leasingu byl včas, v žádoucím rozsahu a řádně pojištěn), - leasingová společnost zmocní k uzavření pojistné smlouvy nájemce za podmínek stanovených leasingovou smlouvou. O daňové uznatelnosti pojistného hrazeného nájemcem lze uvažovat jedině v situaci, kdy je v leasingové smlouvě vysloveně uvedeno, že je nájemce povinen nechat pronajatý majetek pojistit. V souvislosti s pojištěním předmětu leasingu platí, že dohoda o pojištění pronajatého předmětu je téměř vždy součástí leasingové smlouvy (VALOUCH, 2008). V případě pojistné události se pronajímatel obvykle zavazuje pojistné plnění pojišťovny přednostně použít pro úhradu závazků nájemce z leasingové smlouvy a přeplatek poukázat nájemci. Nájemce se zavazuje na vlastní náklady zajistit uvedení předmětu leasingu do stavu předešlého pojistné události (DOUBRAVA, 2003). Aby výdaje na opravy byly daňově uznatelné, musí mít poplatník, který opravu majetku provedl, povinnost opravy na majetku provádět. Tedy musí být vlastníkem předmětu nebo v případě nájemce, musí být tato povinnost na nájemce vlastníkem (pronajímatelem) přenesena písemným potvrzením, obvykle přímo v leasingové smlouvě (VALOUCH, 2008) Nákladovost leasingu Z finančního hlediska lze leasing charakterizovat jako alternativní speciální formu financování dlouhodobých potřeb firmy cizím kapitálem (ČAPKOVÁ, 1999). Významnou oblastí, kterou je nutno zvažovat při rozhodování o pořízení majetku formou leasingu, jsou skutečné peněžní toky, které musí poplatník vynaložit v průběhu trvání leasingového vztahu (VALOUCH, 2008). Konstantností a předem pevně stanovenými termíny splatnosti splátek leasing umožňuje jasnou kalkulaci odpovídajících nákladů nájemce (BENDA, 2006). Rozhodování podniku o pořízení majetku formou leasingu je tedy závislé především na velikosti leasingové ceny a leasingových splátkách. Leasingová cena (viz kapitola ) zahrnuje vstupní (pořizovací) cenu majetku, úrok z úvěru (v případě refinancování leasingové operace úvěrem) a leasingovou marži pronajímatele, přičemž úrok z úvěru a leasingová marže bývají označovány jako finanční náklad nebo leasingové úročení (VALACH, 2001). Pro zjištění výhodnosti financování investice 17

18 formou leasingu se používá metoda propočtu diskontovaných výdajů na leasing a úvěr. Je nutné mít na paměti, že leasingová splátka je daňově účinným nákladem, ale předmět leasingu zůstává v majetku pronajímatele, tedy nájemce nemůže provádět odpisy u daného předmětu (STROUHAL, 2006). Výše celkového leasingového úročení podléhá působení nabídky a poptávky na leasingovém trhu. Zároveň je závislá na těchto faktorech (VALACH, 2001): - úroková sazba za úvěr na refinancování leasingu, - doba leasingu, - interval a pravidelnost splátek, - navýšení první splátky, - odkupní cena. U metody diskontovaných výdajů na leasing a úvěr se nejdříve kvantifikují výdaje, které vzniknou nájemci v souvislosti s leasingem. Tyto výdaje se snižují o vliv daní. Obdobně se určí výdaje, které vzniknou nájemci v souvislosti s úvěrem. I zde se tyto výdaje snižují o vliv daní. Obojí výdaje se musí aktualizovat s přihlédnutím k času, ve kterém byly vynaloženy. Nakonec se vybere ta varianta financování, která má nejnižší celkové diskontované výdaje (HRDÝ, 2008) Úvěr Úvěry jsou obecně charakterizovány jako časově omezené, úplatné poskytnutí peněžních prostředků k volnému nebo smluvně vázanému použití. Jedním ze základních kritérií členění úvěrů je lhůta, na kterou je úvěr poskytován (ČAPKOVÁ, 1999). Pro účely této bakalářské práce stojí v popředí zájmu dlouhodobé úvěry. Z hlediska časového přesahuje doba splatnosti u těchto úvěrů 4 roky (REŽŇÁKOVÁ, 1998). Jiné zdroje uvádějí, že se jedná o úvěry, které jsou splatné za dobu delší než jeden rok (ŠTOHL, 2006). Časové hranice nejsou přesně vymezeny, obvykle závisí na poskytovateli úvěru, do které kategorie úvěr začlení. Pro firmu má podstatu členění na krátkodobé a dlouhodobé úvěry, přičemž jako hranice je stanoveno období jednoho roku (ČAPKOVÁ, 1999). Krátkodobé úvěry jsou poskytovány na dobu jednoho roku, v případě doby delší než jeden rok se hovoří o dlouhodobých úvěrech (SYNEK, 2007). Nejčastějším poskytovatelem úvěrů je banka, pro kterou je tato povinnost z hlediska předmětu podnikání typická. Není vyloučeno poskytnutí úvěru jinou, ať již právnickou nebo fyzickou osobou (DUPAL, 2006). Historicky první banky vznikaly již ve středověku, především v Itálii a Anglii, což souviselo s financováním rostoucího 18

19 obchodu a zámořských cest. Bankovnictví představovalo v počátcích pouze úschovny zlata a dalších cenností, později však tyto ladem ležící prostředky byly půjčovány dalším osobám za úplatu úrok. K masovému rozmachu úvěrů došlo až v období kapitalismu, kdy se projevilo zvýšení nároků na financování, které přesáhly většinou možnosti vlastních zdrojů (KROH, 1999). Banky svým klientům nabízejí širokou paletu finančně úvěrových produktů (kontokorentní úvěr, eskontní úvěr, hypoteční úvěr, atd.). Tyto finančně úvěrové bankovní produkty jsou produkty bank, které z hlediska klienta představují získání dodatečných peněžních prostředků k financování potřeb klienta (SYNEK, 2000). Klient musí uvažovat kromě splácení dlužné částky i se splácením úroků, tj. cenou poskytnutého kapitálu (ČAPKOVÁ, 1999). V České republice prudce narůstá míra zadlužení, týká se to především domácností s nižšími příjmy (DUPAL, 2006) Vlastnictví Právní vztahy mezi věřitelem (osobou, která přenechává jiné osobě peníze) a dlužníkem (osoba, která takové peníze přijme a zaváže se je po uplynutí dohodnuté doby včetně úroků vrátit) se řídí zákonnými ustanoveními 497 až 507 obchodního zákoníku. Tato ustanovení upravují smlouvu o úvěru, přičemž za její podstatné náležitosti lze označit závazek jedné strany poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch peněžní prostředky, určení výše takto poskytovaných peněžních prostředků a závazek druhé strany poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za jejich poskytnutí úroky (DUPAL, 2006). Při úvěrovém financování je pořizovaný dlouhodobý majetek ve vlastnictví podniku (VALACH, 1996). Podnik jej získává za peněžní prostředky poskytnuté díky finančnímu úvěru od věřitele. Věřiteli jsou obvykle finanční instituce, tj. banky a kapitálově silné podniky (ČAPKOVÁ, 1999). Aby se zamezilo ztrátám v případě platební neschopnosti podniku, banka požaduje zajištění úvěru. Toto zajištění se uskutečňuje zřízením zástavního nebo zadržovacího práva na základě odpovídající smlouvy (REŽŇÁKOVÁ, 1998). U dlouhodobých úvěrů dávají banky přednost především časově málo proměnlivému druhu ručení a tím je zástava. Zástava je smluvně vyjádřený závazek majitele nějakého majetku, kterým je dočasně omezeno dispoziční právo s tímto majetkem. Zástavní dlužník tedy nesmí bez svolení zástavního věřitele zastavenou věc (může tím být i předmět, pro který byl úvěr poskytnut) prodat, darovat ani jinak zcizit. Banky se obvykle brání brát do zástavy stroje či zařízení, které nejsou neodlučitelnou součástí nemovitosti (KROH, 1999). 19

20 Výhodou koupě na úvěr je tedy skutečnost, že vlastnické právo k majetku přechází na kupujícího již dnem podpisu kupní smlouvy. Práva vlastníka volně s daným majetkem nakládat pak nejsou žádným způsobem omezena (VALOUCH, 2008). Úvěry určené podnikatelské klientele se mohou navzájem odlišovat, např. úrokovou sazbou, formou čerpání a splatností. Charakteristiky konkrétního úvěru vycházejí z potřeb klienta (LIŠKA, 1999). Při koupi majetku na úvěr nepotřebuje podnik větší množství volných finanční prostředků, ty obstarává prostřednictvím banky či jiné úvěrové instituce (VALOUCH, 2008) Průběh vyřízení Poskytnutí a čerpání úvěru představuje proces vzájemně navazujících činností (REŽŇÁKOVÁ, 1998): - ústní předjednání (prvotní jednání o možnosti poskytnutí úvěru), - písemná žádost o úvěr, - prověření úvěru, - povolení úvěru, - poskytnutí úvěru (smlouva o úvěru), - sledování úvěru (kontrola plnění úvěrových podmínek). Celková administrativní náročnost zařízení úvěru je obvykle vysoká. Banka je zde v nevýhodě, neboť půjčuje peníze na majetek, který nebude jejím vlastnictvím, nýbrž vlastnictvím kupujícího (VALOUCH, 2008). Pro vznik smlouvy o úvěru je důležitá dohoda mezi věřitelem (bankou) a dlužníkem (klientem banky). Smlouva o úvěru nemusí mít ze zákona písemnou formu, ale pokud je obsah smlouvy o úvěru zachycen písemně, předchází se případným nedorozuměním mezi zúčastněnými stranami (DUPAL, 2006). Obsahem žádosti o úvěr, která tvoří základ pro prověření úvěruhodnosti, tj. schopnosti dostát závazkům z úvěrového vztahu, a úvěruschopnosti klienta, tj. právní způsobilosti, jsou (REŽŇÁKOVÁ, 1998): - údaje o klientovi (živnostenský list, výpis z obchodního rejstříku, koncesní listina), - požadavky na úvěr (druh, měna, způsob čerpání a splácení úvěru, doba splatnosti úvěru, návrh způsobu jištění úvěru, účel použití úvěru), - podnikatelský záměr (projekce budoucí finanční situace žadatele na období trvání úvěrového vztahu), 20

21 - údaje o majetkové a finanční situaci klienta (rozvaha, výkaz zisku a ztrát, kopie daňového přiznání), - údaje o čerpaných úvěrech a obchodních spojeních k jiným bankám. Podmínkou pro poskytnutí úvěru je podrobná analýza celkové ekonomické situace žadatele o úvěr, zhodnocení výnosnosti a návratnosti úvěrovaného projektu, rovněž i dlouhodobé finanční situace žadatele. Proti poskytnutí úvěru se požaduje ručení ve výši hodnoty úvěru a úroků (ČAPKOVÁ, 1999). Zajištění úvěru se realizuje zřízením zástavního nebo zadržovacího práva na základě odpovídající smlouvy, přičemž záruky mohou být různé. Jako záruky se používají movitý majetek formou zástavní smlouvy, cenné papíry (na které se uplatňuje zadržovací právo), bankovní záruka jiného peněžního ústavu a cese pohledávky klienta (REŽŇÁKOVÁ, 1998). Úvěrová žádost je nakonec posuzována úvěrovým výborem, tj. třemi až pěti vrcholovými pracovníky banky nebo členy jejích statutárních orgánů. Celková doba posuzování žádosti o úvěr trvá dva i více měsíců (KROH, 1999). V současné době přistupují banky a jiné úvěrové instituce pod konkurenčním tlakem leasingových společností k omezování složitosti administrativního vyřizování úvěrů (VALOUCH, 2008). I po povolení úvěru a uzavření smlouvy o úvěru probíhá kontrola plnění úvěrových podmínek ze strany věřitele (REŽŇÁKOVÁ, 1998) Cena úvěru Úvěr je časově limitované a úplatné poskytnutí peněžních prostředků. Z toho plyne, že firma musí uvažovat s placením úroků a se splácením dlužné částky (ČAPKOVÁ, 1999). Úrokem bývá označováno určité procento ročního zhodnocení, tj. úplata, za kterou banky půjčují peníze. Úrok představuje cenu peněz. Zapůjčený obnos se nazývá jistina (KROH, 1999). Úročení úvěru je stanoveno v úvěrové smlouvě. Jedním ze způsobů úročení je fixní (pevná) úroková sazba po celou dobu splatnosti úvěru. Druhý způsob úročení představuje pohyblivá úroková sazba, která se mění během splatnosti úvěru (REŽŇÁKOVÁ, 1998). Základní úroková sazba jednotlivých komerčních bank se stanovuje s přihlédnutím k tzv. diskontní sazbě centrální banky, příp. na základě sazeb mezibankovního trhu (KROH, 1999). Pohyblivá úroková sazba je navázána na vybranou tržní úrokovou sazbu s předem danými termíny přizpůsobování. Vázána může být na tržní úrokové sazby typu LIBOR, PIBOR, FIBOR, PRIBOR a další (REŽŇÁKOVÁ, 1998). Názvy představují zkratku, u níž první jedno až dvě písmena znamenají iniciály města (centra finančního 21