září 2011 Václav Klaus: 130 let od arozeí Ludwiga vo Misese Michal Semí: Jak bojovat s diktaturou politické korektosti Petr Bahík: Kěz ebo politik? Radim Ucháč: Rodia a společost jako oběť hédoismu Radomír Malý: Kdo je tady ácek? Jaa Jochová: Byzys pod rouškou prevece? Libuše Beešová: Receze Jaroslav Med: Literárí život ve stíu Michova Opletalova 37 110 00 Praha 1 Tel./fax: 222 814 666 e-mail: cep@cepi.cz www.cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E 11024 Některá kulatá výročí bychom eměli přecházet bez povšimutí. Za jedo z těch, o kterých to platí, považuji to, že se 29. září roku 1881 v tehdejším rakousko-uherském, des ukrajiském Lvově, tehdy Lembergu, arodil jede z ejvýzamějších politických filosofů a ekoomů 20. století Ludwig vo Mises. Jeho dlouhý život a eustálá práce zemřel 18. říja 1973 v úctyhodém věku 92 let mu umožily zaechat hlubokou a epřehlédutelou stopu ve společesko-vědím a ekoomickém myšleí současosti. I jeho životí osudy jsou mimořádé. Putoval ze Lvova do Vídě, poté z Vídě, kde studoval a uiverzitě a více ež tři desetiletí pracoval, do Žeevy, kam se uchýlil před Hitlerem, a ze Žeevy do New Yorku, když začíalo být jasé, že ai Žeeva pro ěho eí bezpečá. Posledí tři desetiletí života prožil ve Spojeých státech. Mises je bezkokurečě srovávat se s ím může sad jediě jeho ejvýzamější žák Friedrich vo Hayek ejvětším obhájcem trhu a ekoomické svobody ve 20. století, miimálě v jeho prvích dvou třetiách, po jejichž uplyutí toto pomyslé žezlo převzal Milto Friedma. Je dobře, že byla v roce 2006 do češtiy pře- 130 let od arozeí Ludwiga vo Misese Václav Klaus 12 10 8 6 4 2 0 ložea jeho ejvýzamější kiha Huma Actio (pod ázvem Lidské jedáí ). Tato bible klasických liberálů, která vyšla aglicky prvě v roce 1949, měla řadu předcházejících ěmeckých verzí, a kterých Mises pracoval již od počátku 20. století. Mises byl důsledým, až fudametalistickým obhájcem trhu a ekoomické svobody a stejě tak byl důsledým, až fudametalistickým odpůrcem socialismu a státího itervecioismu vůbec. Ne áhodou proto propagoval huma actio, svobodou lidskou aktivitu, a e áhodou byl esmiřitelým odpůrcem orgaizováí lidské společosti a základě jakéhokoli huma desig, tedy projektu, kostrukce, pláu. Kolem toho se točí a točilo veškeré jeho koáí, které v Evropě i Americe tak dlouho, tak rezolutě a eústupě, tak osamoceě a často epochopeě prováděl. Mises byl důsledě idividualistický, odmítal kolektivismus všeho druhu a věřil v racioalitu chováí člověka samozřejmě za předpokladu, že se člověk může chovat svobodě a že se ho ikdo odkudsi shůry epokouší řídit, regulovat, maipulovat. Teď eí možé rozebírat jeho dílčí příspěvky k ekoomické teorii zejméa k teorii peěz, úroku a hospodářského cyklu, k odmítáí makroekoomie a keyesiáství ale emohu ezmíit jeho zcela zásadí příos k debatě o socialismu, která se v západím světě rozviula ve 20. a 30. letech miulého zářijový GRAF CEPU Nejhlubší rozpočtové schodky v EU rozpočtové schodky v roce 2011 v % HDP predikce Irsko Britáie Řecko Špaělsko Portugalsko Fracie ČR Prame: Předpověď OECD s 09_2011_ews.idd 1 16.9.2011 12:11:53
V posledích letech jsme svědky rostoucího tlaku a omezováí občaských svobod a prvím místě svobody projevu. Vziká ám před očima káo povoleých ázorů a postojů, staoviska opačá jsou pak předmětem společeské ostrakizace, v horším případě dokoce krimializace. Smýšleí či jedáí, jež byla ještě před ěkolika desítkami let považováa za ormativí, jsou samozvaou mediálě-politickou ideopolicií ozačováa za extremistická a společesky ebezpečá. Teto tred lze dobře dokumetovat a způsobu, jakým se psalo o letoším pražském festivalu homolesbické hrdosti. I te sebemírější kritik Prague Pride byl mediálě políčková či ozače za, výrazem Borise Šťastého, kryptofašistu. Heterosexuál emá a výsadí společeské uzáí plyoucí ze schoposti zplodit a vychovat potomstvo árok, eboť takový postoj údajě implikuje homofobii. Také se opovažte tvrdit, že ěkteré morálí postoje jsou za všech okolostí správé a ti, kteří se jimi eřídí (jedotlivci, árody či celé kultury), ztrácí a své důstojosti. Proto te apel a multikulturí či gederovou výchovu ve školách, mocesky a fiačě podporovaou eurouijími istitucemi, aby se položily základy pro úspěšou emacipaci budoucích geerací od údajých předsudků a sociokulturě podmíěých stereotypů ašich předků. Past relativismu Vím, že je mezi ámi ještě stále moho lidí, kterým je tato ideologie cizí. Mají pro to růzé důvody. U ěkoho převládají argumety, u jiých spíše je istiktiví odpor k abstraktím představám salóích itelektuálů. Chtějí-li se ve svém odporu k hrozící diktatuře politické korektosti alespoň a ěčem sjedotit, bývá to zpravidla odkaz a svobodu slova a veřejého projevu. Takový postoj je pochopitelý, vždyť každý si přeje, aby svoje přesvědčeí mohl bez obav z postihu sdílet s druhými. Chtějí-li vyzavači kolektivích práv meši a rovoceého přístupu k alterativím životím stylům zavřít svým opoetům zákoem či jiými prostředky ústa, je voláí po svobodě slova a přesvědčeí, obsažeých v ašem ústavím pořádku, zcela jistě oprávěé. Mohou-li jedi beztrestě propagovat homosexualismus či právo a potrat, musí mít stejé právo a veřejý prostor také ti, co mají homosexua litu či potrat za zlo. Obávám se však, že v dlouhodobém horizotu si v zápase o tradičí hodoty a porážku ideologie politické korektosti s odkazem a svobodu slova evystačíme. Stoupeci politické korektosti a multikulturalismu se také rádi a svobodu odvolávají. Jejich boj za rová práva všech alterativ k myšlekám a postojům, ozačovaých za tradičí (kozervativí, křesťaské), plye z přesvědčeí, že eexistují uiverzálí měřítka dobra a zla. Musíme pokorě uzat, tvrdí, relativost všech ašich východisek a předpokladů. Všechy po staletí předávaé postoje století a která byla v podstatě zahájea jeho člákem o emožosti ekoomické kalkulace za socialismu, publikovaým již v roce 1920. Tato debata ovlivila velmi silě po uplyutí téměř čtyř desetiletí i aše domácí diskuse v 60. letech 20. století. Mises považoval socialismus za skok do tmy a spolu s Hayekem rezolutě odmítal hru a trh. Mimochodem, hrou a trh jsou i deší pokusy prodávat emisí povoleky (a CO 2 ) a základě argumetu, že je to trží řešeí problému globálího oteplováí. Chybí ám Mises, který by řekl, že to s trhem emá ic společého sažím se to ejsou ičím víc ež je kulturě a sociálě podmíěé stereotypy. Změou vějších okolostí dochází i ke změám preferecí a pohledů a skutečost. Tato dějiá promělivost se pak týká i samotých základů skutečosti. Je proto je možé s gederisty tvrdit, že rozdíly mezi mužem a žeou v rodiě i v širší společosti ejsou přirozeé, ale společostí vuceé. Je te, kdo všechy ustáleé představy o tom, co je přirozeé, důsledě relativizuje, je opravdu svobodý. A te, kdo tvrdí, že dobro a zlo, pravda a omyl, mají uiverzálí a i potetia všemi sdíleou platost, je ebezpečý faatik a fudametalista, pokládající základy ové Osvětimi. Každý relativismus, tedy i teto, však v sobě skrývá epřizaý, a přitom pro smysluplost zastávaé pozice, fatálí rozpor. Vylučují-li obecou platost jakéhokoli ázoru, musí toto východisko vztáhout i a sebe. Chtějí-li tedy postmoderě smýšlející aktivisté či politici vykázat z veřejého prostoru kozervativí či s tradičí křesťaskou morálkou spojovaé postoje, jedají tak v rozporu s vlastími pricipy. Na tuto jejich itelektuálí epoctivost je třeba důrazě a soustavě upozorňovat. Také proto, že tato jejich vitřě rozporá ideologie má poteci vést do společeského života pod pláštíkem radikálí plurality mechaismy zámé z totalitích režimů. Argumetačí potíže Neděláme však podobou chybu, voláme-li ve saze po udržeí tradičích hodot v deším světě po rovém právu a svobodu slova? Odvolávat se a ústaví pravidla občaského soužití, obsahující právo a šířeí vlastího přesvědčeí, je jistě oprávěé, ovšem argumetačě zcela edostatečé. sice říkat stále, ale Misesovu autoritu a obdivuhodou myš lekovou hloubku emám a mít určitě ikdy ebudu (můj širší text o Ludwigu vo Misesovi z roku 2006 je a www.klaus.cz). Jak bojovat s diktaturou politické korektosti Michal Semí ředitel Istitutu svatého Josefa Liberálí kritika politické korektosti vykazuje argumetačí mako z toho důvodu, že ze svobody čií ejvyšší lidský statek a přitom po státu požaduje, aby si uchovával hodotovou eutralitu. Volá po společosti esjedoceé přesvědčeím o tom, co je dobré a co zlé. Dostává se tím do podobých argumetačích potíží jako postmoderí relativisté. Čím jiým ež dobrem, zasluhujícím si ochrau státu, je svoboda, jíž má libertariá ade vše? Zde ám epomohou sofistická rozlišeí mezi dobrem toliko formálím a substativím. Neí-li svoboda dobrem ve vlastím slova smyslu, pak eí rozumého důvodu ji preferovat před esvobodou. Zároveň se tím ukazuje, že svoboda ve smyslu práva a morálě eodlišeou volbu je iluzí. Odmítáme-li připustit existeci a lidské svévoli ezávislého mravího řádu a z ěj vyplývajících práv a poviostí, elze ai smysluplě hájit hodotu svobody. Argumetačě bezrozporá obhajoba svobody je možá je tehdy, uzáme-li její meze, daé Stvořitelem. Kdo odmítá trascedetálě ukotveý mraví řád, implikující všeobecou platost a závazost, řeže si pod sebou větev, z íž chce hodotu svobody hájit. Pro úspěšý zápas s mohahlavým drakem totalití ideologie, kterou ám pod praporem dosud etušeých práv rozmaitých meši vucuje ová levice, u ás do velké míry soustředěá kolem Stray zeleých, bude ezbyté, abychom si uvědomili, že ebojujeme je o uhájeí občaských svobod, ale o samotý zdravý rozum. Rozum, díky ěmuž pozáváme, že ám ty tzv. tradičí či kozervativí hodoty espadly je tak z ebe. Ale co to povídám, vlastě spadly. 2 09_2011_ews.idd 2 16.9.2011 12:11:54
Petr Bahík místopředseda Akce D.O.S.T. Postmoderí teolog Tomáš Halík, zámý mimo jié svým zuřivým atiklausismem, edávo eodolal pokušeí zapojit se do aktuálích mediálích show a svěřil deíku Právo své obavy z hutí D.O.S.T. a paa Bátory, kteří se prý velmi blíží druhorepublikovému fašismu (Halík: Je skadálí, že Klaus podporuje fašizujícího Bátoru, Právo 25. 8. 2011). V edlouhém vyjádřeí Halík zopakoval poěkud již obehraou písičku o hradím extrémistickém ebezpečí, mimoděk však přitom odhalil typické vzorce (a slabiy) svého uvažováí a jedáí, a stojí proto za pozorost. V prvé řadě předvádí čteářům euvěřitelou bohorovost, s íž hodotí osoby a ideje bez sebemeší sahy ějak prokázat objektivitu svých velmi příkrých soudů. Chválí apříklad jakýsi blíže eurčeý iteligetí kozervatismus, jímž patrě myslí své vlastí zvyky. Naopak razatě Newsletter_cep_0911_iz 29.8.11 11:36 Stráka 1 Kěz, ebo politik? zatracuje klasické kozervativí hodoty hájeé iiciativou D.O.S.T., které ozačuje za soubor extrémích, provokativích a hloupých výkřiků. Zdůvodňovat svá tvrzeí jako vždy emá potřebu. Stačí, že to říká o. Jiým epřehlédutelým rysem Halíkových postupů jsou lacié emotiví paralely. V citovaém textu apříklad tvrdí, že lidé z iiciativy D.O.S.T. chystají protievropskou, acioalistickou a šoviistickou frotu, varuje před oživeím druhorepublikového fašismu a poučuje, jak ebezpečé je to v době, kdy svět prochází krizí! Samozřejmě se eamáhá ai azačit, co myslí álepkou druhorepublikový fašismus. Gajdovu Národí obec fašistickou s její ideou korporativího státu? Nebo tehdejší česko-sloveskou vládu? Nebo acizující skupiky českých germaofilů, které volaly po jedoté ěmecké Evropě? Že by bylo přiejmeším a místě rozlišovat postoje tehdejších osobostí? Takhle složitě Halík euvažuje. Nechce diskutovat, hledá klacek a české kozervativce. Jiak by musel vzést otázku, zda k modelu korporativího státu emají ve skutečosti ejblíže vize tzv. občaské společosti a k ěmecké ové Evropě projekt superstátu EU. Lidem z iiciativy D.O.S.T. Halík vyčítá, že prý emyslí a edomýšlejí to, co by se stalo, kdybychom opustili Evropskou uii. Pravdou je pravý opak. Právě proto, že tito lidé o uii přemýšlejí, jsou předmětem Halíkových útoků. Je to stále stejá demagogická metoda. Propagátoři vstupu ČR do uie okřikovali odpůrce tvrzeím, že chceme-li ovlivňovat podobu EU, musíme do í ejdřív vstoupit. Brzy po vstupu je ale začali okřikovat zase, tetokrát s tím, že prý, když už v EU jedou jsme, tak máme držet basu. Halíkova logika v této věci je idetická. Lidem, kteří dlouhodobě varovali před přílišou závislostí a EU, yí vyčítá, že prý si euvědomují, jak moc jsme a EU závislí. Halík odmítá, protože eumí vést s odpůrci souboj idejí. V jeho očích je diskvalifikuje, že se odvažují s ím esouhlasit, eboť o je te, kdo staovuje ormy a to světské i ábožeské! Naposledy to potkalo hradího vicekacléře Petra Hájka a Ladislava Bátoru, o ichž Halík jako vrchí ikvizitor rovou prohlásil, že svými odkazy a křesťaství toto ábožeství diskreditují! To je charakteristické pro ejsmutější a ejebezpečější stráku Halíkova světa. Dlouhodobě zeužívá svého kěžského povoláí jako duchoví zástěrku k děláí politiky. Nejde je o to, že apříklad svá edělí kázáí měí v projevy, v ichž kritizuje vybraé politiky (což alibisticky obhajuje tím, že prý v kázáích ikoho kokrétího ejmeuje). Jde o to, že prosazováím své vyhraěé politické orietace popsaými autoritativími metodami vystavuje ty věřící, kteří s jeho politickými ázory esouhlasí, eúosému átlaku a vědomě a záměrě v ich vyvolává pocit dlouhodobé ázorové diskrimiace. A to by kěz dělat eměl. Pa Halík by se měl koečě rozhodout: Je kěz, ebo politik? Nakladatelství C. H. Beck ROBERT HOLMAN Ekoomie 5. vydáí Vázaé, obj. č. EU 53 720 s., cea 890 Kč ISBN 978-80-7400-006-5 Publikaci lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese www.beck.cz, ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck, Řezická 17, 110 00 Praha 1, tel.: 225 993 959, fax: 225 993 920, e-mail: beck@beck.cz Člověk v tržím systému, chováí spotřebitele Poptávka po výrobích faktorech a jejich abídka Trh práce, ezaměstaost Kapitál a úrok, ivestičí rozhodováí Exterality, veřejá volba Spotřeba, ivestice a rovovážý HDP Bakoví soustava, tvorba peěz a trh peěz Hospodářský cyklus, iflace, měový kurz Platebí bilace a zahraičí dluh Veřejé rozpočty a daě, rozpočtové schodky a státí dluh Ilustrativí metoda výkladu prolíáí teorie s příklady, případovými studiemi a aplikacemi Příklady k řešeí, slovík základích pojmů Jmeý a věcý rejstřík 3 09_2011_ews.idd 3 16.9.2011 12:11:57
V červu letošího roku proběhl v Moskvě meziárodí demografický kogres. Důvod? Přizaé vymíráí ruského ároda. To samozřejmě eí žádá ovika. Bohužel většia českých oviářů epřestává vytvářet odpudivý obraz této země a statečě bojuje s přízraky údajého ruského autoritářství. A tak mozí ai epostřehli, že Rusko je efňuká ad svým osudem, ai estrká hlavu do písku. Přitom aše demografická situace je sad ještě horší ež ta ruská avíc ám chybí realistický pohled a aděje v dohledé zlepšeí situace. Rusové se eschovávají za čísla přistěhovalců a saží se situaci ízké porodosti poměrě úspěšě řešit. Místo vylepšováí světa volí jako lék ávrat ke svobodé společosti, v íž se zmešuje vliv státu ve prospěch rodiy a církve. Ilustrovat to lze apříklad a vzděláváí, které se zde rozvíjí velmi dyamicky i díky fiačí podpoře (ormativům), která je místo školám poskytováa rodiám. Děti ejsou vystavey případé státí idoktriaci a astaveý systém umožňuje rozvoj přirozeých fukcí zdravých rodi. Podobě i v otázce vztahu státu k ábožeství si přestává ruský stát hrát a totalitího spasitele s jakousi alterativí, uměle vziklou morálkou. Formou důkladé restituce komuistickým režimem zabaveého majetku poskytl ruské pravoslavé církvi hospodářskou svobodu, umožňující její a státu Rodia a společost jako oběť hédoismu Radim Ucháč prezidet Hutí Pro život ČR abízíme ezávislé působeí. Církev pak zpětě dává společosti i jedotlivcům aději, jež je pro tolik potřebý árůst atality a pozitiví vývoj společosti ezbytá. My tu zatím adorujeme homosexualitu, třídíme odpad, zadlužujeme stát a přemýšlíme, jak vyhat matky co ejrychleji do práce, abychom z ich vyždímali daě, z ichž se budou fiacovat další programy podlamující stabilitu české rodiy. Člověka pak začíají apadat kacířské myšleky, zdali jsme te komuismus opravdu porazili? Jsme tu svědky střetu dvou kocepcí ifatilího hédoismu a křesťaského realismu. V hédoismu, který utě vychází z materialismu, je člověk vímá je jako živočišě determiovaý biologický druh, jehož praotcem je pradávý sliz prvohor. Takto chápaý člověk je pro podobě smýšlející vládce pouhé chové hospodářské zvíře, které lze sterilizovat, zabíjet, či aopak rozmožovat či šlechtit v cetrech umělého oplozeí. Děti je pak třeba co ejdříve vychovat v kolektivích zařízeích a vytvořit z ich poslušé alfy, bety, delty jako v romáu Aldouse Huxleyho. V perspektivě křesťaského realismu je člověk od početí jediečou bytosti, jehož edotkutelost, důstojost a svoboda jsou pevě zakotvey ve Stvořiteli. Nepochybuji o tom, že i v Rusku se z vůle státích úřadů dějí epravosti, zdá se mi však, že alespoň část společeských elit achází odvahu podívat se pravdě do očí. Řešeí je přitom v podstatě jedoduché. Stačí, aby stát přestal v lidech podporovat sobecký styl života tím, že přebírá roli rodiy a hledí a člověka jako a chové zvíře. Lidé se pak saději zachovají v souladu se svou rozumou přirozeostí, protože se jim bude vyplácet mít děti a dobře je vychovávat. A jako bous možá objeví i svou vlastí jediečost a důstojost. CEP abízí sborík č. 90/2011 Evropská uie v pasti cetralizace, do ěhož přispěli Tomáš Břicháček, Lukáš Petřík, Alexadr Tomský, Václav Klaus, Bejami Kuras, Doug Badow, Miloslav Bedář, Petr Mach, Ja Skopeček, Mojmír Hampl, Marti Slaý, Ivo Strejček, Lukáš Kovada, Odřej Krutílek a Duša Šrámek. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 116 stra, 100 Kč. Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík č. 91/2011 David Hume 300 let od arozeí, do ěhož přispěli Robert Holma, Zuzaa Parusiková, Josef Moural, Zdeňka Jastr zembská, Já Pavlík, Marek Loužek (editor sboríku), Zdeěk Novotý, Lukáš Kovada, Odřej Čapek a Tomáš Krištofóry. Předmluvu ke sboríku apsal prezidet Václav Klaus. 146 stra, 100 Kč. objedávky a www.cepi.cz, tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz 4 09_2011_ews.idd 4 16.9.2011 12:11:58
Kdo je tady ácek? Radomír Malý bývalý vedoucí katedry ději a Teologické fakultě Jihočeské uiverzity Tak jsme se v edělích otázkách Václava Moravce dozvěděli hrůzostrašou oviku: máme a miisterstvu školství ácka. Kdo jím je? Samozřejmě pa dr. Ladislav Bátora. A kdo to řekl? Nikdo meší ež sám pa miistr fiací a místopředseda stray TOP 09 Miroslav Kalousek. Fuj! Nacista a miisterstvu školství! Tak to tu ještě ebylo. Národovecký kozervativismus O acismu vím poěkud více ež pa miistr Kalousek. Neje jako historik, který apsal kížku o proásledováí katolické církve hitlerovským režimem, ale též jako sy protiacistického odbojáře, vězěého v kocetračím táboře. Proto jsem a účelové politické žoglováí tímto pojmem obzvlášť citlivý. Být a místě paa dr. Bátory, podám a miistra Kalouska okamžitě trestí ozámeí, eboť je sado doložitelé, že pa Bátora áckem, čili acistou ikdy ebyl a eí. Vyplývá to už z ideového a politického programu, k ěmuž se hlásí. Netají se svojí ikliací ke katolicismu. To se s ěmeckým acioálím socialismem kategoricky vylučuje. Stačí je přečíst si Rosebergův Mýtus 20. století (hlaví ideologický prame NSDAP) a Goebbelsovy či Himmlerovy výpady proti křesťaství, aby každý rozumý uzal, že katolíci představovali pro hitlerovský režim hed po Židech epřítele číslo 2. Miistr Kalousek se vůbec eobtěžoval uvést jediý doklad áckovství dr. Bátory. Nejspíš vycházel z mediálích iformací o jeho kadidatuře do parlametu za des již eexistující Národí strau v roce 2006. K programu tohoto politického subjektu bylo možo mít výhrady (a já je dodes mám), icméě pa Bátora ebyl čleem Národí stray. Krom toho NS evykazuje žádé příbuzeství s ěmeckým acismem. Prezetovala se a iteretu jako straa kozervativí, acioalistická a euroskeptická, za svůj vzor v miulosti považuje Staročeskou strau Fratiška Palackého a F. L. Riegera. Kdo má alespoň miimálí zalosti ději, tak zajisté potvrdí, že toto se dá s acismem sloučit asi jako voda s ohěm. Nacistické hutí ikdy ebylo árodě kozervativí, ýbrž árodě socialistické, jak se samo prezetovalo. Hitler ve spise Mei Kampf eoptuje pro uchováí tradičích hodot kultury a morálky, ale pro revolučí zvrat v duchu moderity, ového řádu apod. To je s árodoveckým kozervatismem, k ěmuž se pa Bátora hlásí, v absolutím rozporu. Údajý extremismus Dalším mediálím argumetem pro údajý extremismus dr. Bátory, což miistr Kalousek azývá áckovstvím, jsou jeho vystoupeí a akcích Vlasteecké froty. Ai teto politický subjekt elze azvat acistickým. Byl založe roku 1993 jako seriozí alterativa proti Sládkovým republikáům, jak se lze dočíst a jeho iteretových strákách. Výslově se zde uvádí, že Vlasteecká frota eí eofašistická, atisemitská a ezahruje skiheadské orgaizace. Pro me jako katolíka jsou epřijatelé její ěkteré geeralizace ve vztahu k árodostím mešiám a přistěhovalcům, icméě proč by to mělo být důvodem odmítout předášku, kdyby me o i požádali? Pokud VF podobě jako NS používaly vůči Romům a dalším mioritám pro me epřijatelý slovík, tak v zájmu objektiví pravdy uto vidět i druhou strau mice: každý iformovaý Čech ví a lze to doložit moha osobími zkušeostmi že romská krimialita je podstatě vyšší ež bílá. Kdo má ovšem odvahu toto otevřeě říct, je rasista a volá po koečém řešeí romské otázky podobě jako acisté, tj. po geocidě Romů. Přitom stačí pouze přečíst si a iteretu čláky a publikace NS i VF, aby rozumý člověk pozal, že je to esmysl. Samozřejmě skiheadské orgaizace provozující metalovou hudbu, hajlující a velebící Hitlera u ás existují, jedá se ale pouze o pár desítek lidí, s imiž dr. Bátora eměl ikdy ic společého. Miistr Kalousek si euvědomuje, jak sado se obviěí z áckovství může obrátit proti ěmu. Nacisté vymysleli díky miistru propagady Goebbelsovi ázvy, které měly vyvolat u obyvatelstva pocity, vyjádřeé citoslovcem fuj : žid, pomahač židů, 5 www.cepi.cz plutokrat, defetista...a koho tyto álepky padly, te se stal předmětem mediálí popravy, jež často vyústila až do popravy fyzické. Za jedy z ejvětších odpůrců acismu se pokládali komuisté. Ve skutečosti to byli však právě oi, kdo do důsledků od acistů převzal tuto ebezpečou metodu mediálí popravy, kočící často i fyzickou popravou jako za acistů, pouze termiologie se změila: třídí epřítel, kulak, buržuj, pravicový oportuista... Des máme prý sice demokracii a svobodu, ježe tato forma mediálí popravy probíhá stejou měrou, pouze opět s jiou sloví výbavou: extrémista, homofob, fašou, ácek... Jestliže ji pa miistr Kalousek uplatňuje vůči lidem s odlišými ázory, pak má k acismu alespoň co se týká metodiky podstatě blíž ež pa dr. Bátora. Chybí už je jedo: vyústěí mediálí popravy v tu fyzickou. I toto ebezpečí se může stát realitou dřív, ež se adějeme. Braňme se proto, jak můžeme. Zvýhoděé předplaté a druhou poloviu roku Předplaté zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého a druhou poloviu roku 2011 čií 330 Kč. Studetské předplaté 165 Kč. 09_2011_ews.idd 5 16.9.2011 12:11:58
A je to tu zas. Jakoby aše školy eměly dost co dělat s kvalitím vzděláváím dětí. Oy se mohé echají sado přesvědčit, jak je dobré a děti výchově působit, a to třeba velkoplošou obrazovkou, která ejde ai vypout. Podepíšou jistou smlouvu a soukromá přeochotá firma jim za emalou úplatu aistaluje te zázrak techiky a veřejé místo, kterému se děti vyhout emohou a stávají se tak edobrovolými diváky, a to i bez vědomí svých rodičů, kteří o rozhodutí školy vůbec emusí být iformovái. Během přestávek i při vyučováí běží tzv. školí iformačí kaál (ŠIK) a a ěm se doekoeča omílají Byzys pod rouškou prevece? Jaa Jochová čleka předsedictva Výboru a obrau rodičovských práv spoty tzv. primárí prevece, zvuk je během výuky tlume, ale vypout se edá. Což o to, možá jsou tam i dobré věci, ikdo ve školách echce šikau, všichi chceme, aby děti zaly čísla záchraé služby, aby epodléhaly drogám, aby byly ohleduplé a silici atd. atd. Jiá otázka ovšem je, jestli je tohle dokáže aučit obrazovka! A jestli je obsah vhodý pro celou základí školu, kde chodí prvňáci a deváťáci a každý má o dost jié starosti. A jestli se tím eustálým omíláím pořád stejých věcí spíš pozorost dětí etlumí ežli aopak. Nejstrašější a tom celém ovšem je, že 20 % tohoto vysíláí, ad kterým škola podepsáím smlouvy abízíme v podstatě ztratí kotrolu, tvoří reklama. A teď by rodiče mělo zamrazit! Děti se dovídají cosi o levých limuzíách, slevových kartách, a pokud chtějí soutěžit, musejí se registrovat (svými osobími daty bez souhlasu a vůbec třeba vědomí svých zákoých zástupců) a parterských strákách firmy. A osobí data, dětí zvlášť, jsou des jistě velmi citlivý, vzácý a zřejmě též draze placeý materiál. Česká firma ŠIK CZ s.r.o. kocept, který přišel z Ameriky, kde tyto obrazovky jsou v chudých školách, aby se jim platilo za to, že dětem reklamu vůbec promítají, dovedla u ás k dokoalosti. U ás jí školy platí draze je za to, že tam obrazovku vůbec dá, a další platby se odvíjejí třeba od toho, že i středí školy si des rády zaplatí svou reklamu a školách základích atd. atd. Firma se avíc pyší záštitami růzých orgaizací, včetě tří miisterstev, čerpá peíze z evropských zdrojů, ale apříklad dohledat její účetí závěrku ve sbírce listi, obchodího rejstříku, kde podle práva má být uložea, se epodařilo. Asi by ai ebylo překvapeím, kdyby její příjmy převýšily veřejé zdroje, které jsou a primárí preveci u ás určey. Možá by cestou, jak vyhat byzys z českých škol, bylo věovat se skutečému vzděláváí, výchovou složku výuky eadřazovat a lépe ji koordiovat s rodiči. A též veřejě posilovat rodičovské sebevědomí ve výchově vlastích dětí. A možá te apel primárí prevece otočit úplě, e apelovat pořád je a děti, ale právě i a ty rodiče. Ti už jsou často dostatečě zralí a kritičtí, aby si z těch programů vzali to, co se právě a jejich dítě ejvíc hodí a co se ho ejvíc týká. Cetrum pro ekoomi ku a politiku abízí sborík číslo 89/2011 Roald Reaga sto let od arozeí, do ěhož přispěli Joh O Sulliva, Václav Klaus, Hyek Fajmo, Jiří Brodský, Ja Skopeček, Marti Erva, Diesh D Souza, Alexadr Tomský, Jefim Fištej, Roma Joch, Lukáš Petřík a Jiří Zahrádka. Editorem sboríku je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 160 stra, 100 Kč. Cetrum pro ekoomi ku a politiku abízí sborík aglických textů číslo 88/2011 Global Warmig Reality, or Bubble?, do ěhož přispěli Robert Carter, Václav Klaus, Michael Walker, Julia Morris, Luboš Motl a Miroslav Kutílek. Editorem sboríku je Ma rek Loužek. Publikace by eměla chybět v kihově žádého zájemce o debatu o globálích změách klimatu. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 144 stra, 100 Kč. objedávky a www.cepi.cz, tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz 6 09_2011_ews.idd 6 16.9.2011 12:11:59
Ve čtvrtek 8. září 2011 uspořádalo Cetrum pro ekoomiku a politiku semiář 11. září 2001 deset let poté. Na paelu, který moderoval kacléř Jiří Weigl, vystoupili tajemík prezideta republiky Ladislav Jakl, Ja Eichler z Ústavu meziárodích vztahů, ředitel Občaského istitutu a poradce premiéra Roma Joch a Oldřich Bureš z Metropolití uiverzity v Praze. Ladislav Jakl zdůrazil, že 11. září 2001 představuje výzamou historickou událost, která avěky zůstae v učebicích dějepisu. Šlo o strašlivé eštěstí 3000 kokrétích živých lidských bytostí. Převládající dojem z útoku byl strach o civilizaci, áš život a kapitalismus. 11. září přieslo budíček, alarm: ukázalo, že dějiy eskočily. Jakl odsoudil ázory tehdejších českých levicových itelektuálů, že 11. září představuje trest za kapitalismus. Způsob hodoceí celé akce byl špatý od samého počátku. Po 11. září astalo semkutí ikoli kolem idividuálích svobod, ale kolem státu a jeho moci. Patriot Act přiesl zásadí přitvrzeí bezpečostí politiky. Západ začal šlapat v porceláu a omezovat svobody. 11. září 2001 se stalo zámikou pro válku v Afgháistáu a Iráku. Kdyby měly USA potrestat zemi, odkud pocházeli teroristé, musely by zaútočit a Saudskou Arábii, což se estalo. Ja Eichler kostatoval, že 11. 9. 2001 byly v USA spácháy ejvětší teroristické útoky v dějiách lidstva. U moci v té době byla admiistrativa G. W. Bushe mladšího, která ěkolik týdů po teroristických útocích vyhlásila celosvětovou válku proti terorismu. Jejím hlavím bojištěm se stal Afgháistá, později Irák. V obou případech se podle Eichlera jedalo o velké sociálí ižeýrství, jehož cílem bylo zásadě změit islámský svět. Uilateristické viděí tehdejšího světa bylo umocěo prezidetovým ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE 11. září 2001 deset let poté prohlášeím, že pokud jde o zajištěí vlastí bezpečosti, USA epotřebují ičí souhlas. Admiistrativa epočkala a rezoluci Rady bezpečosti OSN. V obou případech se rychle vyhraá válka po ěkolika měsících přeměila v prohraý mír, který abyl podoby kruté asymetrické války. Odhady ákladů dvou vojeských itervecí se pohybují od jedoho do tří bilioů USD. Roma Joch prohlásil, že 11. září 2001 představovalo útok ve válce, která začala mohem dříve, před 20 30 lety. Režimy a Blízkém a Středím východě podporovaly protizápadí kauzy, hutí a skupiy. Západí země se ejdříve tvářily, že koflikt eexistuje. Teprve po 11. 9. 2001 začaly bojovat. Podle Jocha bylo aprosto legitimí zaútočit proti kterémukoli ze zločiých a Západu epřátelských režimů (Libye, Sýrie, Palestia, Irák, Irá, Afgháistá). Útok a Irák byl v pořádku, protože Saddám Husaj byl ejvíce protizápadím vůdcem. Bylo chybou, že USA měily strategii v průběhu hry. Irák přesto eí aprostou katastrofou. Deset let po 11. září 2001 jsme svobodu eztratili. Pomocí Patriot Act získal americký stát pravomoci, které předtím dávo měly evropské státy. Usáma bi Ládi aštěstí eí hrdiou arabských států. Oldřich Bureš prozkoumal protiteroristickou politiku v EU. Po 11. září 2001 astal poměrě překotý boom ových právích opatřeí, avšak vyskytly se problémy s implemetací a měly dopady a vitří svobody občaů. EU zůstává papírovým tygrem. Terorismus eí a ikdy ebyl stejě vážou bezpečostí hrozbou pro většiu evropských zemí, terorismus se stal problémem je asi u šesti z ich. Občay většiy evropských zemí trápí ezaměstaost, zdravotictví a klasická krimialita, 7 ikoli terorismus. Zmrazeí účtů teroristů a opatřeí proti praí špiavých peěz se zatím ukázalo jako e úplě efektiví taktika, protože teroristické útoky lze sado provést i s poměrě malými prostředky. Žádý úředík edokáže avíc rozpozat, zda peíze jsou využíváy pro fiacováí terorismu. Bureš odmítl krají ázory přehaý důraz a efektivitu bezpečosti ebo a druhé straě ochrau lidských svobod a přimluvil se za vyvážeý přístup. Terorismus je taktika (ikoli epřítel), a proto s ím elze vést válku. Jiří Weigl proesl, že 11. září 2001 představuje událost, která změila svět v prví dekádě 21. století. Šlo o bezprecedetí útok a symboly ejvětší světové velmoci. Hluboce se dotkl lidí a celé plaetě, vyvolal pocit souáležitosti a solidarity. Děleí dobra a zla z dob studeé války se změilo. Útok zovu oživil abízíme hutigtoovskou představu o střetu civilizací. 11. září však podle Weigla eí civilizačí koflikt, stavět si umělého epřítele v podobě islámu je ešťasté. Ladislav Jakl argumetoval, že pravicová zahraičí politika eusiluje o šířeí dobra, to je typické spíše pro levicové sociálí ižeýrství. Připoměl, že po 11. září 2001 byl poprvé aktivová čláek 5 washigtoské smlouvy, protože byl apade áš spojeec. Ja Eichler vysvětlil, že zásah je legálí, když má madát Rady bezpečosti OSN; legitimí, když se potvrdí důvody, pro který je válka vedea. Roma Joch astolil paradox arabských revolucí: příliš jsme se radovali z odchodu prozápadích diktátorů, až v ěkterých zemích zůstali u moci epřátelé Západu. Podle Bureše je terorismus politicky motivovaé ásilí, čistě restriktiví opatřeí jej ezatlačí. ML CEP abízí sborík č. 15/2002 ČR, USA a terorismus, do ěhož přispěli Hyek Fajmo, Miloslav Bedář, Jiří Diestbier, Marti Palouš, Miloš Calda, Jiří Weigl, Odřej Neff, Mila Kížák a Tomáš Klvaňa. Editorem je Petr Mach. Předmluvu apsal Václav Klaus. 80 stra, 100 Kč. objedávky a www.cepi.cz tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz 09_2011_ews.idd 7 16.9.2011 12:11:59
Receze Jaroslav Med: Literárí život ve stíu Michova Jaroslav Med je počítá oprávěě mezi výzamé české literárí badatele. Jeho badatelským obdobím je moderí česká literatura od devadesátých let 19. století a křesťasky orietovaá poezie a próza. V bibliografii české literárí vědy zpracovávaé Ústavem pro českou literaturu ČAV aktuálě acházíme u jeho jméa 594 položek. Kižě vydal moografii o Viktoru Dykovi (1988), fudametálí dílo, bez kterého se současé dykovské bádáí eobejde a které se stalo jeho ejdůležitějším sekudárím prameem; souborem esejistických portrétů křesťasky orietovaých autorů Spisovatelé ve stíu (1995) (rozšířeé vydáí 2004) a kihou studií Od skepse k aději (2006) zaplil mohá prázdá místa v politicky potlačovaém bádáí o křesťaské, zejméa katolické literatuře. Ve své čtvrté kiží publikaci Literárí život ve stíu Michova (1938 1939) (Praha, Academia 2010, 340 stra) se rověž zabývá obdobím literárí vědou dosud moograficky ezpracovaým, třebaže má a co avazovat i z vlastí předchozí práce. Při čteí ázvu kihy si čteář utě musí položit otázku, zda má smysl sažit se o separátí literárě historické uchopeí období, které trvalo pouhých 167 dí, zda se v ěm mohlo odehrát ěco zvláští pozorosti hodé a zda je možo toho období v literárím životě, který probíhá v publicistických a akladatelských lhůtách, vůbec přesvědčivě oddělit od období předcházejícího i ásledujícího. Autor přímo samotému období druhé republiky věuje z 18 kapitol kihy přibližě poloviu, Libuše Beešová ředitelka archivu Pražského hradu meší poloviu jejího obsahu pokryly stráky věovaé ezbytému kotextu literárího života od roku 1918 s důrazem a třicátá léta tak, aby čteáři umožil pochopit z jakého duchovího a společeského klimatu literárí život druhé republiky vyrůstal, a co avazoval a vůči čemu se vymezoval. Výjimečá úloha literatury a literárí publicistiky v českých dějiách od dob árodího obrozeí, a jejichž poli se odehrávalo možství ázorových, programových, ale i osobostích sporů, které formovaly společeské ovzduší i jeho aktéry, pokračovala i po ustaveí samostatého státu. J. Med probírá literárí vývoj z pohledu jedotlivých ideových proudů: pravice, levice, liberálího středu a katolicismu, vykládá důvody jejich postojů, často zabíhá z důvodu srozumitelosti do politických událostí, opravuje ebo doplňuje jejich dosavadí politicky motivovaou iterpretaci (kupř. špaělská občaská válka a její dopad a českou kulturu) i do vztahů vzájemé ovlivitelosti politika versus literatura. Daří se mu od všech proudů i od jejich jedotlivých představitelů držet odstup a udržet si objektiví adhled. Shruje, že v dvacátých létech v literárím životě domiuje saha o idetifikaci s ovým státem a přeměu sociálě-společeských struktur, v letech třicátých pozameaých hospodářskou krizí a árůstem totalitích tedecí v okolím světě přiáší do literatury témata ohrožeí demokracie a utosti její obray. Podle Meda celé toto dvacetiletí je zlatý věk české literatury, třebaže v literárím životě zřetelě ukazuje převahu ideologických staovisek ad ryze estetickými programovými složkami (s. 8). Chce se ám dodat, že eje toto dvacetiletí, ale celé 20. století. Zvláští pozorost věuje období těsě před Michovem, vzedmutí árodí soudržosti a krátkodobé jedotě v atmosféře ohrožeí. Mezíky druhé republiky tvoří politické události: podpis Michovské smlouvy 30. září 1938 a počátku a 15. březe 1939 a koci. Med achází teto časový předěl i v literárím životě. Podpis Michovské smlouvy a opuštěí Českosloveska evropskými mocostmi dopadl a českou společost jako blesk z ebe - ikoli čistého, i velký idealista musel vědět, že situace je velmi vážá a úplě ji ochromil. V atmosféře celoárodího zoufalství ásledovalo hledáí viíka, árodí jedota rychle vzala za své, katolicky orietovaí autoři ozačují za viíka liberálí demokracii s jejím přebujelým straictvím a opuštěí katolicismu, ěkteří ozačují Michov za Boží trest. Med dokládá, že teto ázor je v souladu s jejich ázory publikovaými v předchozím dvacetiletí, situace je pouze zvýrazila a astavila do jiého světla, chovali se kostatě ve změěém prostředí. A to ještě etuší, co jim tyto ázory publikovaé bez obav v relativě svobodé době přiesou po Úoru. Skupia ruralistů obviňuje vrcholé politické orgáy z rezigace a obrau země, kritika vychází z úst státoborých levicových autorů, ale i z úst představitelů liberálího čapkovského okruhu. Následovala otázka jak dál? ve změěém státím útvaru, v jehož trvalost političtí představitelé, ale i všichi ostatí včetě literátů uvěřili. Jak se to zdá euvěřitelé s pozdější zalostí věcí. Národí program druhé republiky byl v politické roviě založe a árodím egoismu (termí F. Peroutky) upředostňujícím acioálí pricipy před pricipy obecě humaitími, tíhutí k autoritativí demokracii, dobrovolém ahrazeí plurality politických stra systémem dvou stra, Stray árodí jedoty jako stray vládí a Stray árodí práce jako stray státotvoré opozice, zavedeí cezury. Kultura reprezetovaá zejméa literaturou se měla stát ejvyšší a ezcizitelou formou árodího života, měla zachráit ducha ároda, mobilizovat árodí aktivity tam, kde selhala politika (s. 259). Krátce před J. Medem se období druhé republiky věovali J. Gebhart a J. Kuklík v kize Druhá republika 1938 1939. Svár demokracie a totality v politickém, společeském a kulturím životě (Praha Litomyšl, Paseka 2004). J. Med mohl z této velice podrobé ale tematicky odlišě zaměřeé publikaci čerpat při své práci v roviě historicko-politické. V roviě kulturě a literárě historické její obsah bohatě překračuje, decetě opravuje i ěkteré tradovaé omyly, kupř. autorství sezamu evhodých druhorepublikových autorů připisovaé literárímu kritikovi Bedřichu Fučíkovi. Literárí život ve stíu Michova eí kihou apsaou jedím dechem. Autor vychází ze svého předchozího bádáí, píše po částech, používá shodý materiál pro demostraci růzých zkoumaých jevů. Stručost a hlubší kozistece by kize prospěly. Její četba čteáře přivede k zamyšleí ad tím, co všecho autoritativího, totalitího jsme do árodího politického a společeského života přivedli sami ještě před tím, ež k ám dorazily tyto jevy a hlavích taků lhostejo s jakými zaky. Moho z jevů druhé republiky se uplatilo při formováí poválečého státu a zeužilo po Úoru. 8 09_2011_ews.idd 8 16.9.2011 12:11:59