Obnovené členství ČR v MMF 20 let poté

Transkript

1 září 2010 Oboveé čleství ČR v MMF 20 let poté Mojmír Hampl: Oboveé čleství ČR v MMF 20 let poté Václav Klaus: Autoři CEPu o euru Broisław Wildstei: O falešém pojetí lidských práv Petr Havel: EU v pasti vlastí uifikace Libuše Beešová: Fratišek Hrubí sto let od arozeí Opletalova Praha 1 Tel./fax: cep@cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E Na 20. září letošího roku připadá dvacáté výročí okamžiku, kdy tehdejší Česká a Sloveská Federativí republika po komuistické pauze obovila čleství v Meziárodím měovém fodu (MMF) a stala se v té době 152. čleem tohoto klubu. Po rozpadu federace plyule přešlo čleství a obě ástupické země a obě jsou dodes čley tzv. belgické kostituece, do íž tehdejší ČSFR vstupovala. Právě belgický výkoý ředitel tedy zastupuje Českou republiku a dalších devět zemí ve čtyřiadvacetičleé Výkoé radě, která je exekutivím orgáem fodu. Málokdo ví, že tato aše kostituece je z hlediska počtu hlasů v MMF poměrě výzamá (jakkoli podíl ČR a počtu hlasů v celém MMF je jiak velmi malý). Z kostituecí reprezetujících více ež jedu zemi je vůbec ejvětší a celkově je USA, Japosko a Německo dispoují větším počtem hlasů ež kostituece belgická. Nicméě zmíěé tři velké země mají spolu s Fracií a Velkou Britáií tu historickou výsadu, že přímo a samy jmeují svého výkoého ředitele v MMF. S výjimkou těchto privilegovaých pěti všech zbylých devateáct ředitelů prochází procesem volby. Je pro úplost dodejme, Mojmír Hampl viceguverér České árodí baky že des je čleských zemí MMF již 186, a že v případě aší země se po roce 1990 ustavil a udržel model, kdy stát a ejvyšší úrovi v MMF zastupuje guverér cetrálí baky. U moha jiých zemí tuto roli hraje možá logičtěji miistr fiací jako čle vlády. Poválečý produkt Před dvaceti lety bylo a muselo být čleství v Meziárodím měovém fodu (MMF) vímáo jako jede z moha kroků avracejících aší zemi do ormálu. MMF byl epochybě jedím z těch světových klubů, u ichž samoté čleství eje symbolizuje, ale i fakticky zameá odřízutí od podivé miulosti. Nicméě yí jsme aštěstí v jié pozici. Jsme stadardím a stabilizovaým čleem klubu a jeho akcioářem, který do ěj vložil svůj emalý vklad. MMF je agetem, kterého si ajali akcioáři, aby pro ě cosi vykoával a dělal. Obráceí této vazby zameá, že aget (ajatý maažer) se zače sám chovat jako eomezeý pá a aopak úkoluje, peskuje a kárá své akcioáře. Díky tomu, že ČR splatila své závazky vůči MMF už před šestácti lety a od té doby od ěj ičeho ežádala, bylo i přemýšleí o MMF relativě utlumeé a málokdo jevil o problematiku fodu zvláští zájem. Možá proto stojí za to se po dvaceti letech čleství, byť z pozice malé země, začít více věovat systémo- zářijový GRAF CEPU Solárí šíleství v Česku Počet sluečích elektráre 2010 = stav k Prame: Miisterstvo průmyslu a obchodu, 2010 s

2 NEWSLETTER září / 2010 vým diskusím o budoucosti, roli, řízeí a vadách fodu. Ty totiž itezivě probíhaly jak před rokem 1990, tak v posledích dvaceti letech, a budou pokračovat jistě i adále, v souvislosti s fiačí krizí spíše ještě itezivěji. A k tomu stojí za to učiit ěkolik pozámek, které téma epochybě zdaleka evyčerpávají. Je zřejmé, že rozděleí kvót a tím hlasovacích práv v MMF je zásadě poplaté miulosti. MMF jako poválečý politický a ekoomický produkt samozřejmě přisoudil velká hlasovací a rozhodovací práva tehdejším mocostem, které postupem času stále ztrácejí a hospodářském i politickém výzamu. To je typické apříklad pro velké západí země EU. Dlouhodobé diskuse o silějším zastoupeí rychle rostoucích zemí zbytku světa v MMF se proto stalo téměř evyhutelým důsledkem esouladu reality MMF s realitou světa. Je logické, že přizpůsobeí MMF realitě světa se des ejvíce vzpírají ti, kteří by mohli ejvíce ze svého vlivu ztratit, tj. zejméa velké země západí Evropy. Ty si skrze disproporčí zastoupeí v MMF udržují ěkdy optický, ěkdy faktický pocit, že mohou dál řídit svět. Velké a malé země Proto eí překvapivé, že když se objeví apříklad diskuse o jedotém zastoupeí všech zemí EU či eurozóy v MMF či sížeí počtu výkoých ředitelů fodu (a západoevropské země jich připadá celých 9 z 24!), ajedou to uisoo velké evropské země echtějí, byť jidy by v EU itegrovaly kdeco a kdekoho. Takové ávrhy totiž ohrožují jejich árodí zájmy ve světě. Mimochodem to, že tolik šéfů MMF v miulosti (i des to platí) pocházelo z celosvětového hlediska ze stále méě relevatí Fracie, je dokladem výše uvedeého. Velké země EU pak často epokrytě tlačí celou EU do toho, aby mluvila v těchto věcech v MMF jedím společým evropským hlasem, rozuměj hlasem těchto velkých zemí, což se také často děje. Obdobě to platí pro otázky avyšováí zdrojů MMF, který má pod ušlechtilou plachtou záchray světa též zvýšit výzam MMF a tedy i jeho ejvětších akcioářů. Nejde přitom o ic mešího, ež o rozsáhlé celosvětové přerozdělováí zásob tvrdých mě od jeděch ke druhým, jakkoli velcí hráči v MMF musejí samozřejmě přispět víc. Zatím málokdo šel tak daleko jako výzamá ekoomka Ae Schwartz (1998), která avrhla MMF pro eřešitelost jeho mise rovou zrušit. Takové úvahy vždy podporuje též MMF sám, a proto posledí červecová iiciativa šéfa MMF Strausse-Kaha a další avýšeí zdrojů emůže překvapovat. Pro MMF více zdrojů zameá také více moci, příjmů, prestiže a více relevace ve světě. I proto je i u ás doma uté se vždy i egoisticky ptát, co vlastě expaze MMF, avyšováí zdrojů, rozšiřováí palety půjček apod. přiese samoté ČR, která se a ěm podílí. A jedotý hlas EU emusí být utě tou ejlepší odpovědí a uvedeé otázky. Pricipal a aget Zcela obecě MMF jako defiičě jakákoli jiá meziárodí istituce trpí eduhem, kterému opakovaě říkám obráceí vazby pricipal aget (či zmocitel a zmocěec). MMF je agetem, kterého si ajali akcioáři, aby pro ě cosi vykoával a dělal. Obráceí této vazby zameá, že aget (ajatý maažer) se zače sám chovat jako eomezeý pá a aopak úkoluje, peskuje a kárá své akcioáře. Demokratická kotrola je, jak zámo, obtížá i a úrovi jedotlivých zemí. Na adárodí úrovi bývá ěkdy dokoce téměř emožá. Posloužím paralelou s fiačí krizí bakéři by potvrdili, že už oceit jedotlivou hypotéku může být komplikovaé. Zabalit řadu hypoték dohromady, proti im vydat ceý papír a až te pak oceit, to může být už je poměrě edůvěryhodá alchymie, jak ukázaly komplikace při oceňováí tzv. CDO (collateralised debt obligatio). Je-li demokratická kotrola jedé árodí země srovatelá s oceěím jedotlivé hypotéky, demokratická kotrola MMF je pak srovatelá s oceěím CDO. To akoec vysvětluje, proč má MMF, který často ve svých programech požaduje traspareci dat a rozhodováí u jedotlivých zemí, sám problémy s vlastí trasparetostí. A etvrdí to je jeho mozí akademičtí kritici, ale i těleso ke kotrole MMF přímo zřízeé, tedy tzv. Nezávislý hodotící úřad MMF (IEO). I v jeho zprávách se objevují kostatováí, že výběr výkoých ředitelů i ejvyššího šéfa MMF zůstává adále etrasparetí, že průhledost aktivit MMF eodpovídá ejlepší světové praxi, ebo že defiováí zodpovědosti výkoých ředitelů zůstává výzamou vadou v celém systému řízeí. Zdravá skepse Otázkou a speciálí text je pak to, jakou obecou hospodářskou politiku má MMF prosazovat či doporučovat a zejméa zda vůbec ějakou. Zda emá skutečě je v okamžiku potíží půjčit a chtít peíze zpět. Kritiku v této oblasti schytává MMF logicky ze všech stra. Na jedé straě od silě aktivistických a atiliberálích ekoomů typu Stiglitze (2003, 2004), a druhé straě od uměřeých, jako je Meltzer (2009), kterým vadí aopak přílišý a špatě cíleý aktivismus MMF. Zatím málokdo šel tak daleko jako výzamá ekoomka Ae Schwartz (1998), která avrhla MMF pro eřešitelost jeho mise rovou zrušit. Pro osoby, které mají své pochyby o tom, zda se vůbec dá a hlavě má řídit svět z jedoho cetra (mezi ež patří i autor tohoto textu), pak hlaví podmíku plěí mise MMF je, aby když už jako keyesiásko-whiteovská istituce spatřil světlo světa eškodil. A epůsobil občas komicky, jako když ve fiačí krizi jede rok doporučuje a základě miimálě sporých hypotéz o fiskálích multiplikátorech rozpočtovou expazi, aby další rok ordioval fiskálí kosolidaci. Hlaví podmíku plěí mise MMF je, aby když už jako keyesiáskowhiteovská istituce spatřil světlo světa eškodil. Zdravě kritický pohled a Meziárodí měový fod je přitom důležitý e pro kritiku samu, ale proto, že Meziárodí měový fod je též aší istitucí, která pracuje s peězi ás všech a kterou bychom jako její akcioář, byť s malým podílem, měli pozorě sledovat a její výkoy hodotit. Literatura: A IMF for the 21st Cetury, A Address by Domiique Strauss-Kah at Bretto Woods Committee Aual Meetig, Washigto D.C., February 26, Fudig the Fud, The Ecoomist, February 3, Goverace of the IMF A Evaluatio, Idepedet Evaluatio Office of the IMF, Hampl, M.: Look Who Needs Austerity Now: The Wall Street Joural, July 16, Hampl, M.: Advice for Wester Europe: Iteratioal Herald Tribue, September 11, Kruger, A. D., Meltzer A. H., Kubarych R. M.: Reformig the IMF: Is Bigger Berger? Ad Who Should Get More Say? Coucil o Foreig Relatios, May 22, Meltzer, A. H.: New Madates for the IMF ad World Bak: Cato Joural, Vol. 25, No. 1, Missio: Possible, The Ecoomist, 11 April, Procházka, P., Sedláček, P.: Meziárodí měový fod a rozcestí: Bakovictví č. 10, Schwartz, A.J.: Time to Termiate the ESF ad the IMF: Cato Foreig Policy Briefig, No. 48, Stiglitz, J.: Challegig the Washigto Kosesus: The Brow Joural of World Affairs, Volume IX, Issue 2, Stiglitz, J.: The Post Washigto Cosesus Kosesus. IPD Workig Paper: Columbia Uiversity Williamso, J.: A Short History of the Washigto Cosesus ad Suggestios for What to do Next: Fiace & Developmet, September

3 Václav Klaus Evropské itegraci a evropské měové uii se ekoomové CEPu (poěkud eobvyklý termí ekoomové CEPu je sad trochu ambiciózí, ale v každém případě zcela volá a ezávazá škatulka pro ekoomy, kteří s CEPem tak či oak spolupracují a jejichž texty jsme v miulosti ejedou publikovali) věují už delší dobu. V posledích letech jsme i my vydávali celou řada čláků a kih, které se tohoto tématu přímo ebo epřímo týkají. Patří k im i jeda z vůbec prvích publikací CEPu, kterou byla téměř před deseti lety sbírka mých textů s ázvem Evropa pohledem politika, Evropa pohledem ekooma (z roku 2001). Tématu eura byla v CEPu věováa i řada semiářů a z ich vziklých sboríků (apř.: Možosti měové politiky a příchod eura (dube 2002); Euro, statistika a deflace (květe 2003); Euro dříve, ebo později? (březe 2007). Diktát politiky ad ekoomikou Letoší krize eura je dobrým důvodem se k tomuto tématu vrátit. A leccos si připomeout. Sestaveý výběr textů ekoomů CEPu je aším aktuálím příspěvkem k tolik potřebé diskusi a toto téma. Ke svému ejovějšímu textu k euru (který je také uvede v tomto sboríku, echci přidávat ic ového, chci aopak citovat ze svého prvího souvislejšího textu a toto téma, se kterým jsem vystoupil v srpu 1996, tedy před čtrácti lety, a Evropském fóru v rakouském Alpbachu (a o měsíc později ve washigtoském America Eterprise * Předmluva ke kize Autoři CEPu o euru : Praha, Cetrum pro ekoomiku a politiku 2010, s Autoři CEPU o euru* Istitute). Teto projev byl přetiskut v mé, již citovaé kize (str ). Evropská měová uie je zřetelě politický, a proto ikoli čistě ekoomický projekt. Mou tehdejší výchozí tezí bylo, že Evropská měová uie je zřetelě politický, a proto ikoli čistě ekoomický projekt. Přidal jsem k tomu podle mého ázoru důležitou pozámku, že je více politickým cílem politiků ež politickým cílem občaů jedotlivých evropských zemí. I des jsem přesvědče o tom, že to je ikoli zaedbatelý rozdíl, který však bývá málo zdůrazňová. Právě o tom je totiž oe demokratický deficit v EU. Právě proto v řadě zemí ikdy ebylo a téma eura povoleo uspořádat referedum. A kde uspořádáo bylo, tam bylo euro většiou odmítuto. V říju 2000 jsem uveřejil v Deících Bohemia čláek s ázvem Dáské referedum řeklo euru NE!, kde jsem se zamýšlel ad tím, proč euro odmítli právě Dáové, kteří ejsou žádými euroskeptiky. Odpověď je jasá: eí to o skepticismu ebo optimismu, je to o aalýze ákladů a výosů. Ve svém vystoupeí v roce 1996 jsem také řekl, že je problém evropské měové uifikace právě díky tomu, že se jedá převážě o projekt politický trivializová, že jsou přeceňováy její esporé (a ikým ezpochybňovaé) výhody, ale že jsou podceňováy ebo zcela opomíjey i její stejě esporé evýhody. Vzpomíal jsem při tom a komuistický systém, jehož základí strukturálí charakteristikou ebylo ai cetrálí pláováí, ai státí vlastictví, ai vedoucí úloha komuistické stray, ale priorita politiky před ekoomikou, resp. eskromá a epokorá idea, že je možé, aby politika diktovala ekoomiku. Po čtrácti letech vidíme, že se teto diktát politiky ad ekoomikou Evropě evyplatil. Heterogeita Evropy Mluvil jsem tehdy i o tom, že Evropská měová zóa eí díky heterogeitě deší Evropy optimálí měovou oblastí, zamýšlel jsem se ad tím, kde vzikla tato heterogeita a řekl jsem i to, že jedou z jejích příči jsou odlišé árodí skloy, tradice, zvyklosti, které lze je těžko měit vzhledem k jejich dlouhodobé historické zakotveosti, resp. jejichž změa eí v krátkém ai středím období proveditelá. Odvážil jsem se předpovídat, že odlišosti mezi jedotlivými zeměmi budou utě zdrojem budoucích kofliktů. Nijak se eraduji z toho, že jsem měl pravdu. ovika NEWSLETTER září / 2010 Připravovaý vzik Evropské měové uie jsem považoval za ejvětší poválečou evropskou změu a dodal jsem ecelých sedm let po pádu komuismu kolaps komuismu ve východí části Evropy evyjímaje. V roce 1996 byl pád komuismu ještě velmi čerstvou událostí, tehdy se te můj výrok zdál asi poěkud adeseý, ale des po více ež dvaceti letech se mi zdá, že byl oprávěý. Evropská měová zóa eí díky heterogeitě deší Evropy optimálí měovou oblastí. Uvádím tyto citáty ikoli jako ové průlomové myšleky, ale jako potvrzeí toho, že jsme toto všecho alespoň ěkteří věděli už pár let před tím, ež bylo euro zavedeo. To je pro historickou pravdu ezbyté připomeout. Věřím, že pro čteáře bude celý teto sborík příosem. CEP abízí kížku Autoři CEPu o euru, do íž přispěli Václav Klaus, Miroslav Siger, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Jiří Weigl, Staislava Jaáčková, Petr Mach, Ja Skopeček, Wilhelm Hakel a Richard Ebelig. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Úvod apsal editor Marti Slaý. Kížka by eměla chybět v kihově žádého ekooma zajímajícího se o krizi eurozóy. 135 stra. objedávky a 3

4 Lidská práva bývají kritiky ozačováa za světské ábožeství moderí doby. A je pravda, že se lidská práva stala fudametálí součástí současého právího systému. Jejich kariéra se datuje od druhé světové války a Všeobecé deklarace lidských práv, kterou přijala OSN v roce Dalšího impulzu se jim dostalo ve druhé poloviě sedmdesátých let, kdy Spojeé státy vystoupily jako jejich zastáce a ochráce v boji s totalitími komuistickými systémy. Opozice v těchto zemích se rověž dovolávala lidských práv, takže se pád komuismu jevil jako jejich koečý a eoddiskutovatelý triumf. O falešém chápáí lidských práv Broisław Wildstei oviář, bývalý ředitel Polské televize abízíme Avšak teto úspěch, jak tomu vždycky bývá, v sobě obsahoval zárodky problémů, které se yí projevily v plém lesku. Problémy způsobilo rozšířeí těchto základích práv pod heslem jejich tvořivého vývoje. Tato bezstarostá aktivita vede k vyvráceí samotého základu přirozeých práv, jak byla dříve azýváa lidská práva, a k popřeí jejich elemetárí myšleky. V důsledku toho začíá moho kritiků odmítat lidská práva jako celek. Můžeme však tato práva zcela popřít, aiž bychom tím zároveň edospěli ke zpochyběí veškerých orem právího řádu eboli ke krají verzi právího pozitivismu? Neí spíše amístě chráit tuto myšleku před experimety, jejichž objektem se v deší době stává a jež vedly ke zmatku, kterého jsme des svědky? Kde se vzala lidská práva? Poprvé se termí lidská práva objevil v roce 1776 ve Virgiia Bill of Rights (Práví kodex státu Virgiia). Jedoduše avazoval a práva přirozeá, o ichž století předtím psal Joh Locke. Vyplyuly z představy o pořádku světa a o přirozeém právu v ěmž má svůj podíl také lidská přirozeost které jej řídí. V křesťaství toto přesvědčeí vyplývalo z uzáí, že člověk byl stvoře k Božímu obrazu a podobě a má svoji ezcizitelou důstojost. Nikdo emá právo člověka zbavovat této Bohem uděleé důstojosti, ai ároků a práv, z ichž tato důstojost vyplývá. Tvůrcům americké ústavy se tato práva jevila atolik sa- NEWSLETTER září / 2010 mozřejmá, že ai epova žovali za uté se o ich zmiňovat. Existovala tři fudametálí práva: právo a život, právo a svobodu, právo shromažďovat statky, eboli hledat štěstí. Tato práva vytyčují hraice lidské autoomie. Te, kdo porušuje lidská práva, se sám vylučuje z jejich závazosti a vystavuje se trestu spočívajícím v jejich odětí: odětí vlastictví, odětí svobody, a v mimořádých případech zbaveí života. Tato práva tvoří miimálí podmíky existece a rozvoje člověka. Bez ich si elze představit uskutečěí jakékoli hodoty. A přesto i oa byla v průběhu ejovějších ději zpochyběa. Kolektivistické ideologie (růzé formy socialismu, klasický aarchismus, marxismus) zpochybily existeci lidské přirozeosti. Člověk měl být zcela determiová společeskými podmíkami a přirozeá práva s CEP abízí studii Vy čer páí zdrojů skvěle prodejý mýtus z pera zámého českého ekooma Moj míra Hamp la. Kížka se zabývá vztahem ekoomie a přírodích zdrojů, zkoumá skeptické ázory o vyčerpáí zdrojů a doka zuje jejich mylost. Na koceptu prověřeých zásob a podceňováí růstu pozáí Hampl ukazuje, proč vyčerpáí emusí děsit. K publikaci apsal předmluvu Václav Klaus. Cea: 100 Kč, 68 stra. CEP abízí sborík č. 84/2010 Vzik EFTA padesát let poté, do ěhož přispěli Hyek Fajmo, Pavel Hát, Petr Adriá, Petr Mach, Victoria Curzo Price, Ja Skopeček, Jes Eikaas, Marti Erva, Tomáš Muzi a Lukáš Kovada. V příloze je smlouva o založeí Evropského sdružeí volého obchodu. Editorem sboríku je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 165 stra. objedávky a tel , cep@cepi.cz 4

5 NEWSLETTER září / 2010 představovala v tomto pojetí buržoazí mystifikaci. Idividuálí svoboda měla být podle ěj iluzí a soukromé vlastictví zdrojem deprivace člověka. Avšak všechy pokusy uskutečit utopii, které měly formovat ového člověka v ovém krásém světě, vyvrcholily krutě ázorými katastrofami. Lidská přirozeost vyžadovala úctu, a tím pádem i práva, která měla stát a její stráži. Problém spočívá v tom, že lidská práva byla kotamiováa duchem utopie a sociál ího ižeýrství. Trojí geerace práv Všeobecá deklarace lidských práv OSN obsahuje třicet čláků. Prvích dvacet lze chápat jako rozpis fudametálích práv a ároků člověka do kokrétích právích orem. Jedadvacátý čláek je maifestem občaských práv. Defiuje rámce demokratického systému. Potom začíají orgie všech možých ároků. Dozvídáme se o ekoomických, sociálích a kulturích právech. O právu a práci a právu a odpovídající životí úroveň. O právu a výchovu a a ochrau před ezaměstaostí. O právu a odpočiek a placeou dovoleou. O právu a životí úroveň, která by zajistila atd. Deklarace OSN eí pochopitelě zákoem, ale pouze souhrem směric, a jejichž základě mají být defiováy zákoy státu. Ale už v této podobě vzbuzují řadu pochybostí. Deklarace OSN tvořila podstatou součást tedecí k rozšiřováí a podrobému upřesňováí dalších ároků, oděých v ušlechtilém hávu lidských práv. Objevily se tzv. tři geerace těchto práv. Prví tvoří tradičí práva člověka a občaa chápaé v demokratickém duchu. Druhou geeraci představují sociálě-ekoomické ároky týkající se práce, lékařské péče, odpovídající životí úrově atd. Třetí geeraci tvoří práva kolektiví. Práva árodů a sebeurčeí, a rozvíjeí vlastí kultury, a ochrau široce chápaého prostředí ebo hospodářského rozvoje. Kolektiví práva Zmíěá kolektiví práva vyplývají z prostého pozáí, že člověk eí bytostí existující ezávisle a izolovaě. Nicméě závěry vyvozeé z této premisy a přeeseé do roviy práva se jeví přiejmeším jako pochybé. Newsletter_cep_0910.qxd:ewsletter cep :05 Stráka 1 Nesouhlas vyvolává saha chápat podle stejého pricipu lidský subjekt i historicky ustaoveou a obyčejě arbitrárě defiovaou lidskou kolektivitu. Buď lze práva kolektivity vyvodit ze základích práv člověka a potom jsou zbytečá, aebo se staou pochybými a často se dostávají do jedozačého rozporu se základími lidskými právy. Výjimku mezi všemi požadovaými kolektivími právy tvoří podle všeho právo ároda a sebeurčeí, jež je také ejsamozřejmější. Teoreticky je lze chápat jako součást občaských práv. Společeství lidí, kteří společě žijí a určitém území, má právo vytvořit vlastí stát. Avšak podobá situace může vyvolávat růzé koflikty. Lze se shodout a tom, že tradičí základí lidská práva vyvolávají árodostí apětí. Poechávají člověku možost volby kultury (pokud s imi epřichází do kofliktu), jazyka ebo árodosti. Čií-li si však a určité teritorium árok růzé árodostí skupiy a vstupují-li dodatečě do hry historické koflikty a kulturí aimozity, elze ic řešit prostým uplatěím jakéhokoli práva a celá záležitost se stává doméou politiky. V ostatích případech vytvářejí kolektiví práví ároky ještě dvojzačější situace a mohdy vedou k omezeí lidských práv. Všiměme si podroběji velice módí kocepce multi kulturality. Pricipem tradičích lidských práv je přesvědčeí, že člověk je ve své podstatě idetický a že má stejou přirozeost, což platí i pro jeho fudametálí dimezi. Lidé mají být ezávisle a svých schopostech a dovedostech, své rasové a etické příslušosti ebo svém společeském postaveí chápái stejě. Z tohoto přesvědčeí vyplývá fudametálí rovost všech lidí před zákoem a zde by také měla rovost kočit. Naproti tomu kocepce multikulturality odvozeá z myšleky kolektivích práv vede k chápáí člověka především jako představitele určitého společeství. Co se má dít, jestliže se kultura, jakou apříklad reprezetují muslimští imigrati, dostae do rozporu s lidskými právy? Když v souladu se zákoem šaríji pro ě eexistuje rovost mezi žeami a muži s Nakladatelství C. H. Beck LUBOŠ SMRČKA Rodié fiace Ekoomická krize a krach optimismu Vázaé, obj. č. EU 51 ISBN B E C K O V Y E K O N O M I C K É U Č E B N I C E Luboš Smrčka Rodié fiace Ekoomická krize a krach optimismu MILOSLAV SYNEK, EVA KISLINGEROVÁ A KOL. Podiková ekoomika 5. přepracovaé a doplěé vydáí Publikace lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck Řezická 17, Praha 1 tel.: , fax: beck@beck.cz Vázaé, obj. č. EU 48 ISBN

6 NEWSLETTER září / 2010 a když se odpadutí od islámu trestá smrtí? Co se stae, jestliže kultura imigratů zpochybňuje myšleky, jimiž se řídí stát, v ěmž se imigrati chtějí usídlit? Proč stát a tudíž i občaé mají podporovat ebo přiejmeším tolerovat kulturí iiciativy, které arušují pricipy fugováí tohoto státu? Rovost před zákoem eukládá vyjma rovosti zacházeí žádé doplňující závazky a justici a a stát. Kolektiví požadavky a jejich uzákoěí vyžaduje použití sociálího ižeýrství. V zájmu překoáí tradičích erovostí (rasy, pohlaví, árodosti) bývá uplatňová systém kvót, který má dříve upozaďovaým skupiám dát možost dosáhout určitého postaveí, přijetí a studia atd. Lidské osoby začíají být chápáy především jako představitelé svého pohlaví, rasy ebo árodosti. V zájmu překoáí erovosti se zákoodárce začíá dovolávat erovosti. Lze se shodout a tom, že existují situace, kdy čiosti ve stylu afirmativí akce v USA (zajišťující rasovým mešiám určitý počet míst počíaje umístěím a studiích) mohou mít svůj dobrý důvod, ale je třeba si uvědomit, že jde o formu rasismu, jež zůstává v rozporu se základí práví ormou, i když může být dočasě ástrojem politiky. Sociálí ároky Sociálě-ekoomické zákoy jsou odůvodňováy tím, že se člověk emůže těšit ze života a být skutečě svobodý, pokud emá zajištěu odpovídající úroveň ve smyslu materiálího blahobytu a společeského zabezpečeí. S tím lze do určité míry i souhlasit. Přeeseí tohoto rozumováí do práví roviy však může přiést katastrofálí důsledky. Zásadě totiž měí způsob uvažováí o lidských právech. Tato práva měla člověka chráit před svévolí jiých a před despotismem vlády. Jejich výko je spoje pouze se zdržováím se určitých aktivit, kroků. Nevyvolává žádé vedlejší ásledky ebo koflikty. Něčím radikálě odlišým je právě oo právo a, které vyplývá z ekoomických požadavků. Takové ároky ukládají závazky jiým lidem, v tomto případě istitucím. Právo a život, a svobodu, a vlastictví je evidetí a do určitého stupě (s růzými omezeími) fuguje ve všech kulturách. Právo a péči a odpovídající materiálí úroveň je mimořádě arbitrárí. Jaká životí úroveň je odpovídající, jakému druhu obživy odpovídá, jaké úrovi bydleí? Co zameá právo a práci? Jaké vzděláí musí být každému zajištěo, jaká úroveň lékařské péče? Uskutečňováí těchto požadavků eúměrě rozšiřuje rozsah působosti a možosti moci, a působí tedy proti elemetárí fukci práv člověka. K tomu, aby zajistil aplěí těchto požadavků, které budou uzáy za práva, musí stát přistoupit k dalekosáhlému přerozdělováí. Musí jeděm brát, aby mohl druhým dávat. Musí mít rozsáhlé pozatky jak o těch, jimž chce vzít, tak o těch, jimž chce dát musí přece vědět, jestli je jejich status opravňuje k pobíráí dávek. Jestliže bude vláda oprávěa provádět dalekosáhlou kotrolu občaů a arbitrárě iterveovat, bude se muset v hluboké míře dotýkat jejich svobody a vlastictví. Uzáí sociálě-ekoomických práv zásadě změí přístup ke vztahu jedotlivec vláda. Fudametálím způsobem se změí přístup k lidské osobě. Představa člověka-subjektu, jež v souladu se svou důstojostí odpovídá za to, jak dokáže aložit se svou přirozeou svobodou, je postupě ahrazováa kocepcí člověka-objektu společeských podmíek, který musí být předmětem vládí kurately. Lidská práva a morálka Stoupeci eskalace lidských práv často tvrdí, že jejich rozšiřováí je důkazem pokročilosti práva a morálky. Je však třeba se obávat, že podobý vývoj povede zřejmě k tomu, že bude právo zbaveo pevých základů, což zároveň způsobí erozi morálky ve veřejém životě. Právo a život ukládalo jiým závazek edopouštět se zabíjeí člověka. Des však probíhá diskuse ad otázkou: Nakolik právo a život ukládá poviost zabráit zabití člověka a v širším smyslu zabráit jeho ásilé smrti? Je uté si uvědomit odlišost těchto poviostí. Něco jiého je egativí podmíka zákaz zabíjeí, a ěčím jiým je požadavek pozitivích skutků a obrau lidské osoby. Shodeme se a tom, že morálka člověku ukládá požadavky tohoto typu, ale je velmi těžké je právě kodifikovat. Jak dalece je člověk povie obětovat sama sebe v obraě života druhého člověka, v jaké míře je povie riskovat atd. Něčím úplě odlišým je ukládat státu, aby blahobyt a péči zajistil každému občau osobě. Vytváří se přesvědčeí, že morálí poviosti převzal stát a že běží občaé jsou od ich osvobozei. A tak se stále v meší míře cítíme odpovědi za čley vlastí rodiy, kteří potřebují pomoc: považujeme za přirozeé, že má o ě pečovat stát. Vzít v úvahu odlišost Tyto dva zmíěé typy práv jsou spolu vzájemě propojey. Práva občaská jsou právo volebí a právo vykoávat veřejé fukce. V jedeadvacátém čláku Všeobecé deklarace OSN je formulováa zásada, že vláda vychází z vůle lidu a že se tato vůle aplňuje v pravidelých, všeobecých a tajých volbách. Tyto relativě přesé podmíky ukazují, jak zásadě se liší lidská práva od práv občaských. Nejde o zlehčováí výzamu ai o sižováí hodoty těch druhých. Jde o uvědoměí si jejich odlišosti. Práva člověka vymezují hraice jeho autoomie, občaská práva defiují způsob vytvářeí istitucí, při ěmž vstupují do hry odlišá zřízeí a kofliktí hodoty. V ašem kulturím okruhu pauje shoda, pokud jde o to, jak má vypadat demokratické zřízeí, ale v odlišých kulturách se demokracie může stát svou vlastí parodií. Naproti tomu lidská práva jsou ezávisle a okolostech fudametálí zárukou obray autoomie a důstojosti osoby před moceskou svévolí a před tyraií kolektivity. I v demokratickém zřízeí mají být lidská práva bariérou chráící lidskou osobu před případými excesy moci dispoující madátem suveréího lidu. Ústavy, které fugují v demokratických zemích, obsahují zákoy, které defiují autoomii člověka a které ai legitimí vláda esmí porušovat. Bohužel se v ústavách čím dál tím častěji objevují eustále se rozrůstající práva sociálí. Kulturí imperialismus ebo záko miima Nejčastěji se des lidským právům vytýká, že představují je partikulárí emaaci kultury Západu. Vucováí lidských práv jiým pod zámikou jejich uiverzálosti je údajě projevem západího imperialismu. Argumetem proti tomuto tvrzeí je uzáí, že člověk, jakkoli je utváře kulturou, eí bezezbytku plastický a determiovaý. Existuje základí dimeze lidské existece, která umožňuje předpokládat idetitu člověka ezávisle a všech jeho rozdílostech, včetě těch kulturích. Jiak by se edalo hovořit o člověku. Existuje proto ěco, co lze ozačit jako lidskou přirozeost. Existují rověž základí morálí pricipy, které zacházeí s člověkem regulují. Právě oy jsou vyjádřey v lidských právech. Rubem všeobecosti těchto práv je však jejich omezeí. Rozšiřováí oslabuje jejich jedozačost a vede k avyšováí míry libovolosti a ejistoty. V zájmu obray uiverzalismu je třeba vrátit se k prameům. Text byl poprvé publiková v deíku Rzeczpospolita, Český překlad vyšel v atologii Ruczaj, M. Szymaowski, M. (eds.): Pravým okem. Atologie současého polského politického myšleí: Praha, CDK 2010, s Z polštiy přeložil Josef Mlejek. 6

7 Petr Havel agrárí aalytik Ačkoli jsou ekoomické problémy Řecka a s imi spojeé problémy eurozóy obecě vímáy jako velký problém EU, který ale bude překoá a jiak lze jet dál, močálem temým kolem bílých skal, astiňuje mohem hlubší rozpory, tikající v itegrující se Evropě jako série časovaých bomb. Zcela logických v případě, že společeství evropských států je od sebe efektivitou ekoomiky, ale také morálě a právě vzdáleo více, ež jsme si ochoti přizat. Jedím z moha rozdílů, a i to ukázal řecký příklad, je také míra zatajováí pravého stavu věcí, apříklad veřejých fiací. Také ale apříklad míra rezerv a protekcioismu, zejméa v oblasti, a kterou jsou ěkteré země velmi citlivé v zemědělství. Rozdíly v efektivitě Právě v oblasti zemědělství jsou přitom rozdíly v efektivitě ebo apříklad v ěkterých ákladech a zemědělskou výrobu mezi státy EU eje v řádu desítek procet, ale doslova v mohoásobcích. Tyto rezervy řada zemí, i díky obavám z agresivity místích agrárí lobby, vůbec esděluje svým občaům, mezi imi i ČR. Přestože srovávací data jsou záma, a zcela jedozačě z ich vyplývá, že takzvaá Společá zemědělská politika (SZP) eježe vůbec společá, ale dokoce ai být společá emůže. Moho zemí zaostává zejméa v efektivitě, a pokud si to její reprezetace epřizají, udržují tím vlastí podikatele v emotivačím stadiu ěco změit. Jedié, co se pak změit opravdu požaduje, je míra dotací. Například a stejou absolutí výši pro všechy zemědělce v EU a každý srovatelý (třeba zemědělské půdy) hektar obdělávaé země. Uie v pasti vlastí uifikace Uifikovat dotace bude ale velmi obtížé. Poěkud vhodější sousloví pro možé řešeí jsou přitom spravedlivé dotace, rozhodě lepší ež stejé dotace. Problém je ale v tom, v čem má spočívat oa spravedlost. Protože v jedoté, uifikovaé platbě zřejmě spravedlost ebude. Oo to totiž ejde. Demostrovat je to možé a moha příkladech, zůstaňme ale u dvou, docela do očí bijících, epříliš zámých, ale přesto ilustrativích příkladech obrovských rozdílů ekoomických vstupů a výstupů ze zemědělství v jedotlivých zemích. Začěme výstupy, tedy tvorbou přidaé hodoty v jedotlivých zemích v eurech a hektar. Ta je v ČR bez dotací 49 eur, po Irsku druhá ejižší v EU, přičemž a Slovesku je to 182 eur, v Maďarsku 211 eur a v Polsku 272 eur, ale ve většiě zemí staré patáctky kolem 500 eur a v Nizozemí eur a hektar. S dotacemi čií pak přidaá hodota v ČR v průměru 206 eur a hektar, a Slovesku 306, Maďarsku 350, v Polsku 389, ve starých zemích v průměru 700 až 800 eur a v Nizozemí eur. A to je před Nizozemím ještě v obou kategoriích aštěstí epatrá Malta, vždy ad hraicí eur. Z uvedeých čísel mimo jié vyplývá míra závislosti zemědělců a dotacích. Zatímco pro Nizozemí představují podpory v zásadě margiálí položku v celkové přidaé hodotě téměř eur a hektar, v ČR tvoří podpory tři čtvrtiy vytvořeé přidaé hodoty bez podpor by aši zemědělci velmi brzy zkrachovali. Spravedlivé dotace Jako příklad zcela rozdílých vstupů může aopak sloužit ájemé. To je v ČR, abychom opět zůstali u ás, 7 v porováí s řadou zemí až pětiásobě ižší. Například v Rakousku platí zemědělci za proájem půdy o 287 % více, ve Fracii o 356 %, v Dásku o 380 %, v Německu o 400 %, v Itálii o 488 % a v Nizozemí o 555 % vyšší ájemé ež v ČR. V ěkterých čleských zemích je výše ájemého dokoce vyšší, ež jsou přímé platby a hektar, u ás ale tvoří pouze 13 % z přímých dotací. Nižší ájemé platí kromě ČR v rámci EU v porováí s výší dotací již je zemědělci a Slovesku, a to zhruba 10 %. Vymyslet za této situace spravedlivé dotace bude jistě oříšek, ať již budou směrováy a jakékoli, i bohulibé (veřejé) účely. Je totiž evidetí, že stejá suma bude mít v každé zemi aprosto jiou váhu. Když ale aopak suma stejá ebude, budou to miimálě ové čleské země považovat za křivdu. Z této pasti tak eí úiku. Připusťme ale, že miimálě a ějaké účely zemědělci v EU stejou sumu dostaou, rozhodě se o takových možostech diskutuje. Výsledá uifikovaá platba pak bude lecčíms, ale jistě e uiverzálě stejou mírou podpory. Což je zvlášť pikatí zejméa v zemědělství hoosícím se ázvem společé politiky. Má ovšem taková uifikace za aprosto odlišých podmíek zemědělství (v případě Řecka odlišého výkou ekoomiky) vůbec smysl? Ničeí kokureceschoposti Past uifikace a jistý rozkladý prvek současé uifikovaé politiky EU lze v posledí době sledovat ještě a potraviářství. Spotřebitelé jsou stále více zechucei potraviářskými eurovýrobky (pro ČR je typické zejméa egativí vímáí stejě chutajících, vypadajících a epěících europiv) jako plodu itegrujících se, kocetrujících se a idetitu smazávajících průmyslových výrobců. Ozačováí produktů slogaem vyrobeo v EU pak ašice spíše štve, ež aby jej popouzelo k evropaství. NEWSLETTER září / 2010 Potraviářští spasitelé lidstva avíc vymýšlejí v evropských istitucích stále ová a ová poviá začeí potravi, jejichž jediým výsledkem je, jak prokázal meziárodí průzkum v rámci EU, že zákazíci údajům erozumí a raději je ai ečtou. Nové uifikovaé údaje a předpisy ičí kokureceschopost výrobců i zemědělců. Hlavě ale otravují lidi a populistickým politikům poskytují alibi pro často zasloužeou, ale ěkdy i ezasloužeou kritiku Bruselu. V možství předpisů je přitom obtížé idetifikovat, za co může formulace původem z EU a co k tomu dotvořil kreativí árodí úředík. To vše emůže trvat doekoeča, byť, jak zámo, kapři si sami rybík evypustí. Jakékoli řešeí bude totiž zcela jistě působit rozkladě a prví sigály týkající se budoucosti zemědělství už přicházejí. Pravda, zemědělců je v EU je pár procet, takže a zásadí revize míry uifikovatelosti teoreticky margiálí skupia lidí. Ježe po vyprodukovaé zemědělské suroviě ásleduje výroba potravi, které kozumují všichi a Brusel tak může mít proti sobě masu z ejmasivějších - své spotřebitele. Nic epomůže (ebo zatím příliš epomáhá) ai apel a vyšší kvalitu potravi původem z EU za situace, kdy přibývá zmíěých eurovýrobků, ale kdy také rostou dovozy potravi z mimoevropských teritorií. Možá evyráběých s tak dojemou péčí o chřástaly, ale levěji. Je mi samozřejmě líto chřástalů, ale většiě, i poučeých evropských spotřebitelů, to asi bude při pohledu do peěžeky jedo. Tak či tak se zdá, že EU emusí až tak ičit či reformovat problémy eurozóy, ale aopak míra, struktura a objem zemědělského peězovodu, představující v současé době a podle předpokladů i po roce 2013 ejvětší bruselské výdaje do ějakého resortu. Jestli to akoec ebude právě proto.

8 NEWSLETTER září / 2010 Fratišek Hrubí sto let od arozeí Fratišek Hrubí, básík vpravdě árodí, jehož poezie téměř zlidověla a z íž každý Čech umí odříkat alespoň kousek, se do ději české literatury zapsal jako výjimečý lyrik, dramatik a překladatel poezie. Na Hrubíově dětské poezii vyrostly všechy geerace od padesátých let dvacátého století. Plodý život Fratišek Hrubí se arodil 17. září 1910 v Praze jako ejstarší dítě rodáků ze dvou sousedích obcí Leša a Břeža v Dolím Posázaví. Poté, co jeho otec, povoláím stavitel, arukoval do prví světové války, vrátila se matka i s dětmi v roce 1914 do rodého domu v Lešaech, kde žili až do doby Fratiškova ástupu a gymázium v roce V Lešaech také Fratišek chodil do obecé školy. V Praze vystřídal kvůli špatému prospěchu a kázi ěkolik gymázií, jeho profesorka češtiy a gymáziu v Libi, kde v roce 1932 ve věku 22 let maturoval, ho představila jako básický talet Fratišku Halasovi. Pro Hrubía se toto setkáí de 26. říja 1930 stalo událostí života, a kterou ejedou ve své korespodeci vzpomíal jakoby a de svého druhého arozeí. Halas ho uvedl do společosti moderích českých básíků, stal se jeho rádcem a stál i za jeho básickým debutem. Po krátkém studiu abiturietského kursu obchodí akademie se echal v říju 1932 zapsat a práva, ale téhož roku přešel pod vlivem svého básického přítele Josefa Stradela a studium literatury a filozofické fakultě, které však rověž brzy opustil. V roce 1934 astoupil do katalogizačího odděleí Ústředí kihovy hl. m. Libuše Beešová ředitelka archivu Pražského hradu a bývalá starostka Leša Prahy, kde pozal řadu celoživotích přátel i svou budoucí žeu Jarmilu. V roce 1939 se ožeil, dcera Jitka provdaá Miaříková (ar. 1940) působí jako překladatelka z agličtiy a italštiy, sy Vít ( ) byl filmovým a televizím režisérem, v osmdesátých letech odešel do zahraičí. Je autorem ěkolika televizích filmů, jeho ejzámějším dílem je filmové zpracováí zámého příběhu o prodeji Karlšteja Velká sázka o malé pivo (1981), psal také písňové texty pro zpěváky Pavla Bobka a Michala Tučého. Divadlo Semafor v současosti uvádí představeí Pesio Rosamuda a základě erealizovaého filmového scéáře vziklého v osmdesátých letech ve spolupráci s Jiřím Suchým. Fratišek Hrubí byl výjimečý lyrik, dramatik a překladatel poezie. V roce 1945 Fratišek Hrubí krátce působil jako úředík miisterstva iformací, od roku 1946 se věoval pouze své spisovatelské profesi a práci ve smluvím poměru pro růzá akladatelství a redakce. Stál za založeím dětského časopisu Mateřídouška a revue o dětské literatuře Zlatý máj. Plachý člověk Fratišek Hrubí byl tichý, plachý člověk. Velmi miloval svou rodiu, erad od í odjížděl, rád pobýval doma. Doma pro ěj zamealo v Lešaech, a od padesátých let, kdy emohl svobodě lešaský rodový dům užívat, protože mu tam místí árodí výbor umístil ájemíka, tak v Chlumu u Třeboě, ejprve v ájmu a potom ve vlastím malém domě a áměstí. Oba tyto domy vlastí Hrubíova rodia i des. Třetím výzamým Hrubíovým místem byly Holešovice, kde bydlel od roku Všecha tato tři místa se stala ispirací a dějištěm řady jeho děl. Po roce 1948 patřil Fratišek Hrubí k umlčovaým básíkům. V této době se uchýlil k tvorbě pro děti, která mu byla tolerováa. K prolomeí básické pauzy došlo v roce relativího politického táí, v roce 1956, kdy uveřejňuje sbírku Můj zpěv, věovaou Fratišku Halasovi. V témže roce vystupuje a druhém sjezdu Svazu spisovatelů a obrau haobeého Fratiška Halase a obuje se řečí, která se stala součástí moderích ději české literatury, do zrůdosti oficiálí kulturí politiky. Svůj život si ukracoval eje esmírou pracovitostí, ale také silým kouřeím a alkoholem. Desetiletí se pokouší ad alkoholem zvítězit, při opakovaých léčeích se spřátelil se zakladatelem české protialkoholí léčby Jaroslavem Skálou, jemuž apsal i předmluvu k jeho kize. Umírá krátce po své šedesátce 1. březa 1971 v e - mocici v Českých Budějovicích po operaci rakoviy. Pohřbe byl avzdory svému přáí i přáí rodiy a Vyšehradském hřbitově. Několik měsíců před smrtí byl a ěj vyvíje átlak, aby přijal fukci předsedy ormalizovaého svazu spisovatelů, což podle svědectví přispělo ke zhoršeí jeho zdravotího stavu. Feomeálí dílo Dílo Fratiška Hrubía i je přes uceé odmlky velmi rozsáhlé. Napsal a třicet básických sbírek, více ež čtyřicet kih pro děti, ěkolik divadelích her a prozaických kih, přispíval od roku 1928 do 76 periodik, do ěkterých po ěkolik desetiletí, věoval se redigováí periodik pro děti, přeložil více ež třicet básických sbírek, divadelích her a pohádkových kih, uspořádal desítku výborů z české poezie. Mezi respektovaé české básíky se zařadil již svou prvotiou Zpíváo z dálky z roku Představil se v í jako vyikající lyrik adaý výjimečou zpěvostí a působící a čteáře lehkostí svých veršů. Sbírka byla velmi pochvalě přijata F. X. Šaldou, který v Hrubíovi rozpozal výjimečý talet. O druhé sbírce Krásá po chudobě (1935) Šalda apsal, že Hrubí dovede apsat magické verše zamžeé krásy... díky své hůlce kouzelické, která sluje metafora. Za války a těsě v poválečém období vyjadřoval ve své poezii obavy o osud českého ároda i celého lidstva. Tato poloha přerodu v ového básíka ové země zůstala v jeho díle epizodou a básík se vrací ke své lyrické, iteré poloze s oslavou projevů života a přírody. Lyrika má v celém jeho díle domiatí postaveí vedle rozsáhlých lyrickoepických básí - příběhů. Nejzámější z ich je Romace pro křídlovku z roku 1962 zfilmovaá Otokarem Vávrou a váočí balada Lešaské jesličky (1970). Rověž další Hrubíova díla, drama ze současosti Srpová eděle a historické drama Oldřich a Božea a próza Zlatá reeta se ve své filmové podobě dostávají k divákům v pamětických cyklech. V tvorbě pro děti promyšleě avázal a tradici lidové slovesosti, zejméa říkadla a pohádky. Říkadla pokládal za ideálí básickou formu pro ejmeší děti. Náměty a obrazy získával ze zkušeosti svého vlastího vekovského dětství a zkušeosti otcovské. S eopakovatelou lehkostí vytvářel pro děti říkaky, rozpočítadla, žertové hádaky, písičky a i větší lyrickoepické skladby a pohádky. Zámé pohádkové motivy zbásňuje, přetváří a obměňuje. Řada jeho pohádek se stala podkladem pro filmové scéáře. Hrubíovou zásluhou se dětská literatura stala plohodotou součástí umělecké literatury. 8