x i y i. metrika: Provektor x IR n definujemejeho(euklidovskou)normujako x = x x2 n.

Podobné dokumenty
x i y i. metrika: Provektor x IR n definujemejeho(euklidovskou)normujako x = x x2 n.

10 Funkce více proměnných

Definice 1.1. Nechť je M množina. Funkci ρ : M M R nazveme metrikou, jestliže má následující vlastnosti:

Kristýna Kuncová. Matematika B3

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Základy teorie funkcí více proměnných. študenti MFF 15. augusta 2008

5. Lokální, vázané a globální extrémy

Kapitola 4: Extrémy funkcí dvou proměnných 1/5

Matematika 1B. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Michal Bulant. Masarykova univerzita Fakulta informatiky

Matematika 5 FSV UK, ZS Miroslav Zelený

Kristýna Kuncová. Matematika B2

17. Posloupnosti a řady funkcí

Funkce více proměnných. April 29, 2016

DEFINICE,VĚTYADŮKAZYKÚSTNÍZKOUŠCEZMAT.ANALÝZY Ib

(,b)={x IR;x < b} (otevřenýinterval) a,b ={x IR;a x b} (uzavřenýinterval)

12. Funkce více proměnných

Matematika 1B. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

6. přednáška 5. listopadu 2007

Funkce v ıce promˇ enn ych Extr emy Pˇredn aˇska p at a 12.bˇrezna 2018

MA2, M2. Kapitola 4. Vektorové funkce jedné reálné proměnné. c 2009, analyza.kma.zcu.cz

DERIVACE FUKNCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Helena R ˇ ı hova (CˇVUT) Limita funkce vı ce promeˇnny ch 26. za rˇı / 16

Uzavřené a otevřené množiny

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Matematická analýza pro informatiky I. Extrémy funkcí více proměnných

Drsná matematika III 2. přednáška Funkce více proměnných: Aproximace vyšších rádů, Taylorova věta, inverzní zobrazení

verze 1.4 Ekvivalentní podmínkou pro stacionární bod je, že totální diferenciál je nulový

1 Funkce dvou a tří proměnných

Home. Obsah. Strana 1 MATEMATIKA. Fullscreen PRO LETECKÉ. Tisk OBORY II. Konec

Definice globální minimum (absolutní minimum) v bodě A D f, jestliže X D f

Přednáška 6, 6. listopadu 2013

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

Drsná matematika III 2. přednáška Funkce více proměnných: Aproximace vyšších rádů, Taylorova věta, inverzní zobrazení

fakulty MENDELU v Brně (LDF) s ohledem na disciplíny společného základu (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.

1 Funkce více proměnných

Matematika 1B. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

1 Topologie roviny a prostoru

Definice Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo. z f(x 0 + h,y 0 + k) f(x 0,y 0 ) = Ah + Bk + ρτ(h,k),

Matematika V. Dynamická optimalizace

Matematická analýza pro informatiky I.

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Drsná matematika III 3. přednáška Funkce více proměnných: Inverzní a implicitně definovaná zobrazení, vázané extrémy

1 Množiny, výroky a číselné obory

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Průvodce studiem. do bodu B se snažíme najít nejkratší cestu. Ve firmách je snaha minimalizovat

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

CHOVÁNÍ FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH Z HLEDISKA EXTRÉMŮ

Komplexní analýza. Holomorfní funkce. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

8.1. Určete všechny lokální extrémy funkce f(x, y) = x 2 + arctg 2 x + y 3 + y, x, y R.

Diferenciál a Taylorův polynom

Časopis pro pěstování matematiky

Matematika pro informatiky

Úvodní informace. 17. února 2018

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

DRN: Kořeny funkce numericky

F (x, h(x)) T (g)(x) = g(x)

4. Diferenciál a Taylorova věta

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Kapitola 4: Průběh funkce 1/11

Drsná matematika III 1. přednáška Funkce více proměnných: křivky, směrové derivace, diferenciál

Diferenciální a integrální počet funkcí více proměnných

METRICKÉ A NORMOVANÉ PROSTORY

Základní spádové metody

III. Diferenciál funkce a tečná rovina 8. Diferenciál funkce. Přírůstek funkce. a = (x 0, y 0 ), h = (h 1, h 2 ).

Přednáška 11, 12. prosince Část 5: derivace funkce

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Kapitola 4: Průběh funkce 1/11

Občas se používá značení f x (x 0, y 0 ), resp. f y (x 0, y 0 ). Parciální derivace f. rovnoběžného s osou y a z:

MKI Funkce f(z) má singularitu v bodě 0. a) Stanovte oblast, ve které konverguje hlavní část Laurentova rozvoje funkce f(z) v bodě 0.

DRN: Soustavy linárních rovnic numericky, norma

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Průběh funkce ZVMT lesnictví 1 / 21

Matematika II: Pracovní listy Funkce dvou proměnných

verze 1.3 kde ρ(, ) je vzdálenost dvou bodů v R r. Redukovaným ε-ovým okolím nazveme ε-ové okolí bodu x 0 mimo tohoto bodu, tedy množinu

IX. Vyšetřování průběhu funkce

Záznam o ústní zkoušce z předmětu 01MAB4 (akademický školní rok 2017/2018) Příjmení a jméno studenta Finální hodnocení Datum ústní zkoušky

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek (2015)

Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství MATEMATIKA 2

se diferenciálního počtu více proměnných). Jeho cílem není, aby obsahoval vše,

Definice derivace v bodě

+ n( 1)n+1 (x 7) n, poloměr konvergence 6. 3.Poloměr konvergence je vždy +. a) f(x) = x n. (x 7) n, h(x) = 7 + 7(n+1)( 1) n. ( 1)n

MATEMATIKA II. (Učební text pro kombinovanou formu studia) ÚSTAV MATEMATIKY FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ

Projekty - Úvod do funkcionální analýzy

PŘEDNÁŠKA 2 POSLOUPNOSTI

verze 1.3 x j (a) g k 2. Platí-li vztahy v předchozím bodu a mají-li f, g 1,..., g s v a diferenciál K = f + j=1

Texty k přednáškám z MMAN3: 4. Funkce a zobrazení v euklidovských prostorech

KOMPLEXNÍ ČÍSLA A FUNKCE MNOŽINA KOMPLEXNÍCH ČÍSEL C. Alternativní popis komplexních čísel

Derivace a monotónnost funkce

Euklidovský prostor. Funkce dvou proměnných: základní pojmy, limita a spojitost.

Numerické metody optimalizace - úvod

Diferenciální počet - II. část (Taylorův polynom, L Hospitalovo pravidlo, extrémy

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

Aplikace derivace a průběh funkce

1. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Diferenciální počet funkcí více proměnných

Napište rovnici tečné roviny ke grafu funkce f(x, y) = xy, která je kolmá na přímku. x = y + 2 = 1 z

MATEMATIKA B 2. Metodický list č. 1. Název tématického celku: Význam první a druhé derivace pro průběh funkce

dx se nazývá diferenciál funkce f ( x )

Transkript:

Funkce více proměnných Nechť n IN. Symbol IR n značíprostorvšech n-rozměrnýchvektorůsreálnýmisouřadnicemi značených x=(x 1,...,x n ),také xnebotřeba x.čísla x i IRjsousouřadnicečisložky. operace s vektory: Provektor x IR n askalár λ IRdefinujemenásobekjako λ x=(λx 1,...,λx n ). Provektory x, y IR n definujemejejichsoučetjako x+ y=(x 1 +y 1,...,x n +y n ). Pro x, y IR n definujemejejichskalárnísoučinjako x y= x 1 y 1 + +x n y n = n metrika: Provektor x IR n definujemejeho(euklidovskou)normujako x = x 2 1 + +x2 n. n Provektory x, y IR n definujemejejich(euklidovskou)vzdálenostjako x y = (x i y i ) 2. i=1 x i y i. i=1 Věta. Nechť n IN. Euklidovská norma splňuje následující vlastnosti: (i)provšechna x IR n platí: x =0právětehdy,když x= o. (ii)provšechna x IR n a λ IRplatí λ x = λ x. (iii)provšechna x, y IR n platí x+ y x + y. (trojúhelníkovánerovnost) (iv)provšechna x IR n platí x = x x. (v)provšechna x, y IR n platí x y x y. (Cauchy-Schwarzovanerovnost) (vi)provšechna x IR n platímax x i x nmax x i. Fakt. Nechť n IN.Pro x, y IR n platí x y= x y cos(α),kde αjeúhelmezivektory xa y. Nechť Mjepodmnožina IR n. Řekneme,žejeomezená,jestližeexistuje K >0tak,aby x Kprovšechna x M. Definujemediametr Mjakodiam(M)=sup{ x y ; x, y M}. Nechť a IR n a ε >0.Definujeme ε-okolíbodu ajako U ε ( a)={ x IR n ; x a < ε}. prstencové ε-okolíbodu ajako P ε ( a)={ x IR n ;0 < x a < ε}. 1

Nechť Mjepodmnožina IR n,řekneme,že x IR n je vnitřníbod M,jestližeexistuje U= U ε ( x)takové,že U M. vnějšíbod M,jestližeexistuje U= U ε ( x)takové,že U M=. hraničníbod M,jestližeprokaždé U= U ε ( x)platí U M au M. izolovanýbod M,jestližeexistuje U= U ε ( x)takové,že U M= { x}. hromadnýbod M,jestližeprokaždé P= P ε ( x)platí P M. Nechť Mjepodmnožina IR n.definujemejejí vnitřek M O jakomnožinuvšechvnitřníchbodů M. hranici Mjakomnožinuvšechhraničníchbodů M. uzávěr Mjako M M. Nechť Mjepodmnožina IR n. Řekneme,že Mjeotevřená,jestliže M O = M. Řekneme,že Mjeuzavřená,jestliže M= M. Nechť M jepodmnožina IR n. Řekneme, žejenesouvislá, jestližeexistujíotevřenémnožiny G 1,G 2 IR n takové,že M G 1 G 2, G 1 M, G 2 M ag 1 G 2 =. Řekneme, že je souvislá, jestliže není nesouvislá. Množina M IR n senazýváoblast,jestližejeotevřenáasouvislá. Funkcívíceproměnnýchrozumímelibovolnézobrazení f: D IR, kde D = D(f)jenějaká podmnožina IR n. Není-li Dexplicitnědáno,pakjakodefiničníobor D(f)berememnožinuvšech x IR n,prokteroumá f( x)smysl. 2

Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n. Pro c IRdefinujemepříslušnouhladinu konstantnosti H c = { x D(f); f( x)=c}. 3

Nechť f: D(f) IRjefunkce, D(f) IR n. Nechť ajevnitřníbod D(f)a ujevektorzir n splňující u = 1. ) Řekneme,žefunkce fjediferencovatelnávbodě avesměru u,jestliželimitalim konverguje. Pakdefinujeme(směrovou)derivaci fvbodě avesměru ujako ( f( a+t u) f( a) ) D u f( a)=lim. t 0 t ( f( a+t u) f( a) t 0 t Alternativníznačení: D u f( a)= u f( a)= f u ( a)=f u ( a). Nechť f: D(f) IRjefunkce, D(f) IR n.nechť ajevnitřníbod D(f). Pro i=1,...,ndefinujemeparciálníderivaci fvzhledemkx i jako f ( a)=d ei f( a),pokud tato existuje. Alternativní značení: f ( a)=d i f( a)=f xi ( a). 4

Nechť f: D(f) IRjefunkce, D(f) IR n.nechť ajevnitřníbod D(f). Jestližeexistujívšechnyparciálníderivace f ( a)pro=1,...,n,pakdefinujemegradient fv a jako vektor f( a)= ( f ( a),..., f ) ( a). x 1 x n Alternativníznačení: f( a)= f( a)=grad(f)( a). Věta. Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n.nechť ajevnitřníbod D(f). f Jestližeexistujenějakéokolí U = U( a)takové,žeprovšechna i=1,...,nexistují ( x)pro všechna x Uafunkce f jsouspojitév a,pakmá fv aderivacevevšechsměrechaprokaždé uplatí D u f( a)= f( a) u. Nechť Gjeotevřenápodmnožina IR n a f: G IR. Řekneme,že fmáspojitéparciálníderivacena G,jestližeprovšechna i=1,...,nexistují všechbodech Gajsoutospojitéfunkcena G. Množinuvšechtakovýchtofunkcíznačíme C 1 (G). Derivacevyššíchřádů: D v (D u f)=d v D u f.speciálnípřípad: x j ( f ) = x j. f ve 5

Nechť GjeoblastvIR n. Definujeme C k (G)jakomnožinuvšechfunkcí f: G IR,kterémajívšechnyparciálníderivaceaž pořád katyjsouspojiténa G. Věta. Nechť GjeoblastvIR n.jestliže f C 2 (G),pakpro a Gplatí x j ( a)= 2 f x j ( a). 6

Lokální a globální extrémy Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n.nechť ajevnitřníbod D(f). Řekneme,že f máv alokální maximumnebože f( a)jelokálnímaximum,jestližeexistuje U= U( a)takové,že f( a) f( x)provšechna x U. Řekneme, že f máv alokální minimumnebože f( a)jelokálníminimum, jestližeexistuje U= U( a)takové,že f( a) f( x)provšechna x U. Pokud jsou v definici maxima/minima ostré nerovnosti pro x a, pak se dotyčný extrém nazývá ostrý. Věta. Nechť GjeotevřenámnožinavIR n a f: G IR.Nechť a G. Jestližemá fv alokálníextrém,pak f ( a)=0provšechna i=1,...,nneboli f( a)= o. Nechť GjeotevřenámnožinavIR n a f C 1 (G). Body a G,prokteréplatí f( a)= o,se nazývají stacionární body. 7

Věta. (Sylvesterovo kritérium) Nechť GjeotevřenámnožinavIR n a f C 2 (G). Nechť a Gjestacionárníbod f a H jehessovamatice f v a. Nechť i jsoulevéhorní subdeterminanty H. Jestliže i >0provšechna i,pakje f( a)(ostré)lokálníminimum. Jestliže 1 <0, 2 >0, 3 <0atd.až( 1) n n >0,pakje f( a)(ostré)lokálnímaximum. Jestliže 2 <0,pakje f( a)sedlovýbod. 8

Věta. (Lagrangeova o multiplikátorech) Nechť GjeotevřenámnožinavIR n,nechť f,g 1,...,g p C 1 (G). g 1 g x 1... 1 x n Předpokládejme, že hodnost matice.. jena Gvždyrovna p. g p g x 1... p x n Nechť M= { x IR n ; g 1 ( x)= =g p ( x)=0}. Jestliže fnabývávbodě a MlokálníhoextrémuvzhledemkM,pakexistují λ 1,...,λ p IR takové,že f( a)= p λ i g i ( a). i=1 9

Nechť f je funkce diferencovatelná v bodě a. Tečná rovina: Aproximace, Taylor y f( a)= f x 1 ( a) (x 1 a 1 )+ f x 2 ( a) (x 2 a 2 )+ + f x n ( a) (x n a n ) = f( a) ( x a). Nechťje ffunkcedefinovanánanějakémokolíbodu a.řekneme,želineárnízobrazení L: IR n IR je(totální) diferenciál funkce f v a, jestliže ( f( a+ h) f( a) L[ h] ) lim h 0 =0. h Pakřekneme,že fjediferencovatelnáv a,aznačíme L=df( a)=df( a). Praktickýdopad: f( a+ h) f( a)+df( a)[ h]. Věta. Jestližemá fspojitéparciálníderivacenanějakémokolíbodu a,pakje fv adiferencovatelnáa platí df( a)[ h]= f( a) h=d h f( a). Nechť f má v bodě a všechny parciální derivace druhého řádu. Pak definujeme Hessovu matici či hessián jako H( a) = x ( 2 ) 1 x 1 ( a) f ( a) = x 2 x 1 ( a) x j i,j=1..n.. x n x 1 ( a) x 1 x 2 ( a)... x 2 x 2 ( a)..... x n x 2 ( a)... x 1 x n ( a) x 2 x n ( a)... x n x n ( a) 10

Nechťje fspojitědiferencovatelnánanějakémokolí Ubodu a.nechť x U.Označme h= x a a u= h h. Aproximace: Taylorův polynom: f( x) f( a)+df( a)[ x a]=f( a)+ f( a) ( x a) f( a+ h) f( a)+df( a)[ n f h]=f( a)+ ( a) h i f( a+ h) f( a)+ n i=1 f ( a) h i + 1 2 i=1 n i,j=1 f( a+ h) f( a)+ f( a) h T + 1 2 hh( a) h T f( a+ h) f( a)+df( a)[ h]+ 1 2 d2 f( a)[ h, h] T n ( x)=f( a)+df( a)[ h]+ 1 2 d2 f( a)[ h, h]+ + 1 n! dn f( a)[ h,..., h] x j ( a) h i h j = f( a)+df( a)[ u] x a + 1 2 d2 f( a)[ u, u] x a 2 + + 1 n! d2 f( a)[ u,..., u] x a n. Nechť Ajematice n n. Řekneme,že Ajepositivnědefinitní,jestliže xa x T >0provšechny x IR n { o}. Řekneme,že Ajenegativnědefinitní,jestliže xa x T <0provšechny x IR n { o}. 11

Integrály 12

Limita Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n. Nechť ajehromadnýbod D(f), L IR. Řekneme,že Ljelimita f pro xjdoucík a,značeno lim x a ( f( x) ) = L,jestliže U= U(L) P= P( a): f[p D(f)] U. Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n. Nechť ajehromadnýbod D(f), L IR. Nechť N IR n jetakovámnožina,že ajehromadný bod N D(f). ( ) Řekneme,že Ljelimita fpro xjdoucík avzhledemkn,značenolim f( x) = L,jestliže x a x N U= U(L) P= P( a): f[p N D(f)] U. Věta. Nechť f: D(f) IRjefunkce,kde D(f) IR n. Nechť ajehromadnýbod D(f), L IR. lim x a ( ) ( ) f( x) = Lprávětehdy, když lim f( x) = Lprolibovolnou N IR n takovou, že aje hromadnýbod N D(f). x a x N 13

14