Uzavřené a otevřené množiny

Transkript

1 Teorie: Uzavřené a otevřené množiny 2. cvičení DEFINICE Nechť M R n. Bod x M nazveme vnitřním bodem množiny M, pokud existuje r > 0 tak, že B(x, r) M. Množinu všech vnitřních bodů značíme Int M. Dále, množina hraničních bodů množiny M je { H(M) := x R n : [ r > 0: B(x, r) M B(x, r) (R n M) Uzávěr množiny M je pak definován jako M := M H(M). Dále pro x R n definujme vzdálenost bodu x od množiny M jako ρ(x, M) := inf{ρ(x, y): y M} ]}. VĚTA (Definice uzavřené množiny) Nechť M R n. Následující podmínky jsou ekvivalentní: H(M) M M = M ( {x n } M, x n x R n) x M M = {x R n : ρ(x, M) = 0} R n M je otevřená. Splňuje-li množina M libovolnou z nich, říkáme o ní že je uzavřená. Navíc, pro M R n platí, že M = {x R n : ρ(x, M) = 0}. VĚTA (Definice otevřené množiny) Nechť M R n. Následující podmínky jsou ekvivalentní: x M r > 0: B(x, r) M Int M = M R n M je uzavřená. Splňuje-li množina M libovolnou z nich, říkáme o ní že je otevřená. 1

2 Příklady: 1. Nechť F R n je neprázdná konečná. Je pak F otevřená/uzavřená? Jak vypadá H(F), F a Int F? 2. U následujících množin rozhodněte, zdali jsou otevřené, zdali jsou uzavřené, a popište jak vypadá H(F), F a Int F: a) M := { 1 n : n N} b) M := { 1 n : n N} {0} c) M := N d) M := Q e) M := { [x, y] R 2 : x > 0, y 0 } { } f) M := [x, y] R 2 x : 2 + y2 < { } g) M := [x, y] R 2 x : 2 + y2 = h) M := { [x, y] R 2 : x y = x y } 3. Existuje množina, která je otevřená i uzavřená? 4. Popište všechny podmnožiny R n, které jsou otevřené i uzavřené. 5. Sierpińského těsnění je fraktál definovaný jako průnik do sebe vnořených množin S i, tedy S := k=1 S i, kde S 1 je trojúhelník, a S n+1 dostaneme z S n odstraněním prostředních otevřených trojúhelníků. Je to vidět z obrázků (S 1 až S 6 ): Celkem pak dostaneme množinu S: Je S otevřená, případně uzavřená množina? Jak vypadají H(S), S a Int S? 2

3 Výsledky: Uzavřené a otevřené množiny 1. cvičení 1. F je uzavřená, není otevřená. H(F) = F = F, Int F =. 2. a) Není uzavřená ani otevřená, H(M) = M = M {0}, Int M =. b) Je uzavřená, není otevřená, H(M) = M = M, Int M =. c) Je uzavřená, není otevřená, H(M) = M = M, Int M =. d) Není uzavřená ani otevřená, H(M) = M = R, Int M =. e) Není uzavřená ani otevřená, H(M) = { [x, y] R 2 : (x = 0 y 0) (y = 0 x 0) }. M = { [x, y] R 2 : x 0, y 0 }. Int(M) = { [x, y] R 2 : x > 0, y < 0 }. { f) Je otevřená, není uzavřená. H(M) = [x, y] R 2 x : }, 2 + y2 = { M = [x, y] R 2 x : }, 2 + y2 1 Int(M) = M. 4 9 g) Je uzavřená, není otevřená. H(M) = M = M, Int(M) =. h) M = { [x, y] R 2 : x y }. Tedy M je uzavřená, není otevřená. H(M) = { [x, y] R 2 : x = y }, M = M, Int(M) = { [x, y] R 2 : x > y }. 3. Jediné takové podmnožiny R n jsou a R n. 3

4 Parciální derivace 3. cvičení Příklady: 1. Spočtěte parciální derivace následujících funkcí všude, kde existují: a) x m y n b) e xy c) xy + yz + zx d) x 2 + y 2 3 e) x3 + y 3 f) x y g) 3 xy h) y sin x i) sin y sin x 3 j) x + y 2 k) f(x, y) = 3 x2 + y ln(x 2 + y 2 ), f(0, 0) = 0 l) f(x, y) = e x 2 +xy+y 2, f(0, 0) = 0 ( ) z m) x y n) x y z o) x yz 1 4

5 Parciální derivace 3. cvičení Výsledky: 1. a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) x = mxm 1 y n, x = yexy, y = nxm y n 1 pro (x, y) R 2. y = xexy pro (x, y) R 2. = y + z, = x + y, = x + y pro (x, y, z) x y z R3. x (x, y) = x neexistují. x, y f(x, y) = 2 +y 2 y x, pokud (x, y) (0, 0). f(0, 0) a (0, 0) 2 +y 2 x y (x, y) = x 2 x 3, f(x, y) = y 2 (x 3 +y 3 ) 2 y 3, pokud y x. (0, 0) = (0, 0) = 1, (x 3 +y 3 ) 2 x y (x, x) a (x, x) neexistují pro x 0. x y (x, y) = y sign x pro x 0. (x, y) = x sign y pro y 0. (0, 0) = (0, 0) = x y x y 0. (0, y) pro y 0 a (x, 0) pro x 0 neexistují. x y (x, y) = 3 x x y (x, y) = 3 y 3 3 pro x 0. x pro y 0. y 2 (x, 0) pro x 0 neexistují. (0, y) pro y 0 a y x (0, 0) = (0, 0) = 0. x y (x, y) = sign(y sin x) cos x, (x, y) = sign(y sin x), pokud y sin x. x y (x, sin x) neexistuje pro x R. ( π + kπ, y x 2 ( 1)k ) = 0 pro k Z. f(x, sin x) x neexistuje pro x π + kπ. 2 (x, y) = cos x sign(sin x sin y), (x, y) = cos y sign(sin x sin y), pokud x y sin x sin y. ( π + kπ, π + lπ) = x 2 2 y f(π + kπ, π + lπ) = 0. V ostatních bodech 2 2 parciální derivace neexistují. (x, y) = 1 x 3 3, 2y f(x, y) = x+y 2 y neexistují pro x R. 3 3 x+y 2, pokud x y2, x ( x2, x) a y ( x2, x) k) V (x, x 2 ) neexistují parciální derivace pokud x 2 + x 4 1, pokud x 2 + x 4 = 1, jsou obě parciální derivace nulové. 1 x 2 +xy+y 2 2x+y, (x 2 +xy+y 2 ) 2 1 x 2 +xy+y 2 l) = e = e x y jsou obě parciální derivace nulové. ( m) Pokud x, y > 0 nebo x, y < 0, pak = z x y ( ) z x y log x. y x+2y (x 2 +xy+y 2 ) 2 pro (x, y) (0, 0); v bodě (0, 0) x y ) z 1; y = zx y 2 n) Pokud x > 0 a y 0, pak x = y z x y z 1 ; y = x y z log x 1 z ; z = x y z ( x y ) z 1; z = log x y z 2. o) Pokud x, y > 0, pak x = yz x yz 1 ; y = xyz log x zy z 1 ; z = xyz log x y z log y. 5

6 Všehochuť funkcí více proměnných 4. cvičení Příklady: 1. Spočtěte parciální derivace funkce y cos x všude, kde existují. Určete, jak vypadá tečná nadrovina v bodech (0, 0) a ( π 3, 42). 2. Uvažujme funkci f(x, y) := 4(3 x) 3y arctan x. log y a) Určete definiční obor funkce f a načrtněte ho. b) Rozhodněte, zdali je ten definiční obor omezená množina v R 2. Dokažte to. 3. Nechť G(x, y, z) = ( x 2 e z + sin(x y), x, x z y, x + 2y 4 + z 17), F(t, u, v, w) = u + uv sin(vw) + ut + u v w. a) Spočítejte všechny parciální derivace funkce F G. b) Určete rovnice tečné nadroviny v nule (v (0, 0, 0)). 4. Určete body, které by mohly být lokálním nebo globálním extrémem funkce x 4 + y 2 + 2z 2 xy xz + 2yz + 4y 2x. (Neboli najděte body, kde je splněna nutná podmínka existence extrému.) 6

7 Všehochuť funkcí více proměnných 4. cvičení Výsledky: 1. y cos x = sin x sign(y cos(x)), y cos x = sign(y cos(x)) pro y cos x, x y navíc y cos x = 0 pro (1, 2kπ) a ( 1, π + 2kπ), k Z. Jinde jiné parciální x derivace neexistují. Tečné nadroviny jsou dány popořadě předpisy y a 3 x + y Trojúhelník s vrcholy (0, 0), (0, 4) a (3, 0). Hrana x tam je, hrana y tam není. Namíň tam ještě nejsou body, kde y = 1. Je to omezená množina. 3. Parciální derivace jsou x F(x, y, z) = 2x2 e z + x cos(xy)y xz y + x 2 e z + sin(xy) + (xz y)(x + 2y 4 + z 17 )+ + z [ x cos((xz y)(x + 2y 4 + z 17 ))(x + 2y 4 + z 17 ) + x(x + 2y 4 + z 17 ) ] + + x(xz y) cos((xz y)(x + 2y 4 + z 17 ))(xz y) y F(x, y, z) = x2 cos(xy) [ x ( x + 2y 4 + z 17) ( x + 2y 4 + z 17) cos ( (xz y) ( x + 2y 4 + z 17)) + x ] + + 8y 3 [ x(xz y) (xz y) cos ( (xz y) ( x + 2y 4 + z 17))] z F(x, y, z) = x3 e z + + x [ x cos((xz y)(x + 2y 4 + z 17 ))(x + 2y 4 + z 17 ) + x(x + 2y 4 + z 17 ) ] z 16 [ cos((xz y)(x + 2y 4 + z 17 ))(xz y) + x(xz y) ] Nadrovina je pak dána předpisem x + 0y + 0z. 4. ( (0, 4, 2), 1 2 2, 1 8 (32 + ) ( 1 2), 2, 2 2, 1 8 ( 32 + ) 2), 2 7

8 Jedna implicitní funkce 5. cvičení Teorie: VĚTA (O implicitní funkci) Nechť n N. Nechť Ω je otevřená podmnožina R n+1, F : Ω R. Nechť je funkce F třídy C 1 (Ω). Nechť x 0 R n, y 0 R, [x 0, y 0 ] Ω. Nechť jsou splněny následující podmínky: (1) F(x 0, y 0 ) = 0, (2) F y (x 0, y 0 ) 0. Pak existují okolí U x bodu x 0 (x 0 U x Ω R n ) a okolí bodu y 0 U y (y 0 U y Ω R) tak, že x U x!y U y : F(x, y) = 0. Označíme-li navíc toto y jako φ(x), pak φ : U x U y je funkce třídy C 1 (U x ), která splňuje vztah F φ x (x) = j (x, φ(x)) x F j (x, φ(x)) y pro x U x a j {1,..., n}. 8

9 Příklady: 1. Je dán vztah e xy + sin y + y 2 = 1 a bod [2, 0]: a) Dokažte, že tímto vztahem je definována hladká funkce y = f(x) v jistém okolí bodu 2, pro kterou platí f(2) = 0. b) Napište rovnici tečny ke grafu funkce f v bodě 2. c) Spočtěte f (2). d) Pro které body [a, 0], a R lze dokázat tvrzení analogické a)? 2. Je dán vztah x 2 + 2xy 2 + y 4 y 5 = 0 a bod [0, 1]. a) Dokažte, že tímto vztahem je definována hladká funkce y = f(x) v jistém okolí bodu 0, pro kterou platí f(0) = 1. b) Dokažte, že funkce f roste v jistém okolí bodu 0. c) Je funkce f na okolí 0 konvexní nebo konkávní? 3. Je dán vztah x 2 + 2y 2 + 3z 2 + xy z 9 = 0 a bod [1, 2, 1]: a) Dokažte, že tímto vztahem je definována hladká funkce z = z(x, y) v jistém okolí U bodu [1, 2], pro kterou platí z(1, 2) = 1. b) Určete z, z x y v okolí U. c) Napište rovnici tečné roviny ke grafu funkce z = z(x, y) v bodě [1, 2]. 4. Dokažte, že množina bodů [x, y, z] R 3 které splňují vztah x 2 + y 2 + z 2 3xyz = 0 je v okolí bodu [1, 1, 1] popsatelná jako graf funkce f(x, y) definované na jistém okolí bodu [1, 1], pro kterou je f(1, 1) = 1. Napište rovnici tečné roviny ke grafu funkce f v bodě [1, 1]. 9

10 Vícero implicitních funkcí 6. cvičení Teorie: VĚTA (O implicitních funkcích) Nechť m, n N. Nechť Ω je otevřená podmnožina R n+m, F : Ω R m. Nechť je funkce F třídy C 1 (Ω). Nechť x 0 R n, y 0 R m, [x 0, y 0 ] Ω. Nechť jsou splněny následující podmínky: (1) F(x 0, y 0 ) = 0, (2) F 1 y 1 (x 0, y 0 ) F 2 y 1 (x 0, y 0 ). F m y 1 (x 0, y 0 ) F 1 F y 2 (x 0, y 0 ) 1 y m (x 0, y 0 ) F 2 F y 2 (x 0, y 0 ) 2 y m (x 0, y 0 ) 0, kde J značí determinant matice J F m F y 2 (x 0, y 0 ) m y m (x 0, y 0 ) Pak existují okolí U x bodu x 0 (x 0 U x Ω R n ) a okolí bodu y 0 U y (y 0 U y Ω R m ) tak, že x U x!y U y : F(x, y) = 0. Označíme-li navíc toto y jako φ(x), pak φ : U x U y je funkce třídy C 1 (U x ). POZNÁMKA ( ) a b Determinant matice je roven ad bc. c d Příklady: 1. Ukažte, že soustava rovnic určuje v jistém okolí bodu [ 2 x 2 + y 2 + z 2 = 1, x 2 + y 2 = z 2, 0, ] 2 jednoznačně funkce x = x(y) a z = z(y) 2 2 splňující x(0) = z(0) = 2. Spočtěte první derivace těchto dvou funkcí v bodě 0. Lze 2 teď něco říct o monotonii funkcí x(y), z(y) na nějakém okolí bodu 0? Je funkce x na okolí nuly konkávní? 10

11 2. Je dán vztah x 2 + 2y 2 + 3z 2 + xy z 9 = 0 a bod [1, 2, 1]: a) Dokažte, že tímto vztahem je definována hladká funkce z = z(x, y) v jistém okolí U bodu [1, 2], pro kterou platí z(1, 2) = 1. b) Určete z, z x y v okolí U. c) Napište rovnici tečné roviny ke grafu funkce z = z(x, y) v bodě [1, 2]. 3. Dokažte, že množina bodů [x, y, z] R 3 které splňují vztah x 2 + y 2 + z 2 3xyz = 0 je v okolí bodu [1, 1, 1] popsatelná jako graf funkce f(x, y) definované na jistém okolí bodu [1, 1], pro kterou je f(1, 1) = 1. Napište rovnici tečné roviny ke grafu funkce f v bodě [1, 1]. 4. Ukažte, že následující soustavy rovnic určují v jistém okolí zadaného bodu [x 0, y 0, u 0, v 0 ] implicitně zadané funkce u, v (proměnných x a y). Spočítejte obě první parciální derivace těchto funkcí v bodě [x 0, y 0 ]. Bude-li se vám chtít, určete rovnici tečné nadroviny. a) Bod [1, 0, 1, 0], b) Bod [ e + 1, e, 1, π 2 ], c) Bod [1, 2, 0, 0], ( v x = u cos, ( u) v y = u sin. u) x = e u + u sin v, y = e u u cos v. xe u+v + 2uv = 1, ye u v u 1 + v = 2x. 11

12 Teorie: Extrémy funkcí více proměnných I 7. cvičení VĚTA Nechť K je kompaktní (tj. uzavřená a omezená) podmnožina R n. Nechť f je spojitá funkce z K do R. Pak f nabývá na K svého minima i maxima. VĚTA (Lagrangeova věta o multiplikátoru) Nechť Ω R 2 je otevřená množina. Nechť f a g jsou funkce z C 1 (Ω). Budiž M := {[x, y] Ω: g(x, y) = 0}, a nechť [x 0, y 0 ] M je bodem lokálního extrému funkce f vzhledem k množině M. Potom je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: (I) g(x 0, y 0 ) = 0, neboli x g(x 0, y 0 ) = y g(x 0, y 0 ) = 0. (II) Existuje reálné číslo λ splňující f(x 0, y 0 ) + λ g(x 0, y 0 ) = 0, neboli x f(x 0, y 0 ) + λ x g(x 0, y 0 ) = y f(x 0, y 0 ) + λ y g(x 0, y 0 ) = 0. Tomuto λ se pak říká Lagrangeův multiplikátor. 12

13 Příklady: Nalezněte globální extrémy funkce f na množině M: 1. f(x, y) = x + y, M = {[x, y] R 2 : x 2 + y 2 1} 2. f(x, y, z) = xyz, M = {[x, y, z] R 3 : x 2 + y 2 + z 2 = 1} 3. f(x, y) = e x, M = {[x, y] R 2 : x 2 + 2y 2 1} 4. f(x, y, z) = sin(x) sin(y) sin(z), M = { [x, y, z] R 3 : x + y + z = π, x > 0, y > 0, z > 0} 2 5. f(x, y) = x 2 + y, M = {[x, y] R 2 : x 0, y 0, x + y 1} 6. f(x, y, z) = xy 2 z 3, M = {[x, y, z] R 3 : x + 2y + 3z = a, x > 0, y > 0, z > 0}, kde a > f(x, y) = x, M = {[x, y] R 2 : 2 x 0, 1 y 0, 2x + y 2} 8. f(x, y) = x + y, M = {[x, y] R 2 : x 3 + y 3 2xy = 0, x 0, y 0} 9. f(x, y, z) = (x + y) 2 + (x y) 2 + z, M = [0, 1] [0, 1] [0, 1] 10. f(x, y) = y, M = {[x, y] R 2 : (x 2 + y 2 ) 2 2(x 2 y 2 ) = 0} 11. f(x, y) = x a + y b, a > 0, b > 0, M = {[x, y] R 2 : x 2 + y 2 1} 12. f(x, y) = x 2 + y, M = {[x, y] R 2 : 4y 3 4y + x 2 = 0, y 0} 13

14 Extrémy funkcí více proměnných II 8. cvičení Teorie: VĚTA (Lagrangeova věta o multiplikátoru) Nechť Ω R 2 je otevřená množina. Nechť f a g jsou funkce z C 1 (Ω). Budiž M := {[x, y] Ω: g(x, y) = 0}, a nechť [x 0, y 0 ] M je bodem lokálního extrému funkce f vzhledem k množině M. Potom je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: (I) g(x 0, y 0 ) = 0, neboli x g(x 0, y 0 ) = y g(x 0, y 0 ) = 0. (II) Existuje reálné číslo λ splňující f(x 0, y 0 ) + λ g(x 0, y 0 ) = 0, neboli x f(x 0, y 0 ) + λ x g(x 0, y 0 ) = y f(x 0, y 0 ) + λ y g(x 0, y 0 ) = 0. Příklady: Nalezněte globální extrémy funkce f na množině M: 1. f(x, y) = x 2 + y, M = {[x, y] R 2 : x 0, y 0, x + y 1} 2. f(x, y, z) = xy 2 z 3, M = {[x, y, z] R 3 : x + 2y + 3z = a, x > 0, y > 0, z > 0}, kde a > f(x, y) = x, M = {[x, y] R 2 : 2 x 0, 1 y 0, 2x + y 2} 4. f(x, y) = x + y, M = {[x, y] R 2 : x 3 + y 3 2xy = 0, x 0, y 0} 5. f(x, y, z) = (x + y) 2 + (x y) 2 + z, M = [0, 1] [0, 1] [0, 1] 6. f(x, y) = y, M = {[x, y] R 2 : (x 2 + y 2 ) 2 2(x 2 y 2 ) = 0} 7. f(x, y) = x a + y b, a > 0, b > 0, M = {[x, y] R 2 : x 2 + y 2 1} 8. f(x, y) = x 2 + y, M = {[x, y] R 2 : 4y 3 4y + x 2 = 0, y 0} 14

15 Extrémy funkcí více proměnných III 9. cvičení Teorie: VĚTA (Lagrangeova věta o multiplikátorech) Nechť n a m jsou přirozená čísla. Nechť Ω R n je otevřená množina. Nechť g 1, g 2,..., g m a f jsou funkce z C 1 (Ω). Budiž M := {z Ω: g 1 (z) = 0,..., g m (z) = 0}, a nechť z 0 M je bodem lokálního extrému funkce f vzhledem k množině M. Potom je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: (I) Vektory g 1 (z 0 ), g 2 (z 0 ),... g m (z 0 ) jsou lineárně závislé. (II) Existuje reálná čísla λ 1,..., λ m splňující f(z 0 ) + λ 1 g 1 (z 0 ) + λ 2 g 2 (z 0 ) + + λ m g m (z 0 ) = 0. Příklady: Není-li řečeno jinak, pak určete sup a inf funkce f na množině M, a vyšetřete, zdali se těchto hodnot nabývá. 1. Určete rozměry vodní nádrže ve tvaru kvádru o objemu 32 m 3 tak, aby dno a stěny měly dohromady nejmenší povrch. 2. f(x, y, z) = x 2y + 2z a) M = {[x, y, z] R 3 : x 2 + y 2 + z 2 = 1} b) M = {[x, y, z] R 3 : x 2 + y 2 + z 2 = 1, x + y + z = 0} 3. f(x, y, z) = xyz a) M = {[x, y, z] R 3 : x 2 + y 2 + z 2 = 1} b) M = {[x, y, z] R 3 : x 2 + y 2 + z 2 = 1, x + y + z = 0} 4. f(x, y, z) = sin(x) sin(y) sin(z) M = {[x, y, z] R 3 : x + y + z = π 2, x > 0, y > 0, z > 0 }. 5. f(x, y, z) = xy 2 z 3 M = {[x, y, z] R 3 : x + 2y + 3z = a, x > 0, y > 0}, kde a > 0 6. f(x 1,..., x n ) = x p 1 + xp n M = {[x 1,..., x n ] R n : x 1 + +x n = a, x 1 > 0,..., x n > 0}, kde a > 0, p > 0 a n 2 15

16 Teorie: Matice I - hodnost, inverze 10. cvičení DEFINICE Elementární řádkovou úpravou matice rozumíme jednu z následujících operací: (i) Záměna dvou řádků. (ii) Vynásobení libovolného řádku nenulovým číslem. (iii) Přičtení násobku jednoho řádku k druhému. DEFINICE Hodností matice A rozumíme počet nenulových řádku po transformaci na schodovitou matici (převedení do odstupňovaného tvaru), značíme ji h(a). TVRZENÍ (a) Každou matici lze pomocí elementárních řádkových úprav převést na schodovitou matici. (b) h(a) = h(a T ). (c) Pro čtvercovou matici A M(n n) je ekvivalentní: (i) A je regulární (neboli existuje matice inverzní). (ii) A lze pomocí elementárních úprav převést na jednotkovou matici. (iii) h(a) = n. (iv) A má nenulový determinant. 16

17 Příklady: 1. Určete hodnost matic (v závislosti na parametru) a rozhodněte, zdali se jedná o matici regulární: (a 1) (3a + 1) a 2a a) e) (1 a) a 2a a a b) f) a c) 1 a 1 a a a 2 a a 2(a 1) (3a + 1) a g) d) (1 a) a 2 1 a 2a a Najděte inverzní matice k následujícím maticím: a) c) b) d) Na základě výsledků předchozích příkladů napište inverzní matice k maticím, které vzniknou: a) Přehozením prvního a druhého řádku v matici z příkladu 2. a). b) Vynásobením čtvrtého řádku matice z příkladu 2. c) číslem 11. c) Přičtením sedminásobku třetího řádku k prvnímu řádku v matici z příkladu 2. b). d) Z matice v příkladu 2. d) tak, že místo prvního řádku napíšeme trojnásobek druhého a místo druhého pětinásobek prvního. 17

18 Matice I - hodnost, inverze 10. cvičení Výsledky: 1. a) 3 b) 3 c) 3 pro a 1, 1 pro a = 1 d) 3 pro a {0, 1, 2}, 2 jinak a) b) 1/2 1/6 1/6 1/2 5/6 1/6 1/2 1/6 1/6 e) 3 pro a 1, 2 pro a = 1 f) 3 g) 4 pro a 1, 3 pro a = 1 0 1/21 5/42 11/42 c) 1/2 23/42 5/42 5/21 1/2 13/42 1/42 1/21 1/2 5/42 1/21 25/ d) Inverzní matice vzniknou z inverzní matice k původní matici a) přehozením prvního a druhého sloupce; b) vynásobením čtvrtého sloupce číslem 1/11; c) odečtením sedminásobku prvního sloupce od třetího sloupce; d) tak, že místo prvního sloupce napíšeme 1/3 druhého a místo druhého sloupce 1/5 prvního. (To vše lze zdůvodnit například s použitím definice inverzní matice a definice maticového násobení. Jiná, méně přímá možnost je vhodně použít větu o násobení a transformaci.) 18

19 Matice II - soustavy rovnic, determinant 11. cvičení Příklady: 1. Najděte všechna reálná řešení soustavy rovnic Vyřešte soustavu danou maticí A := s vektory pravých stran: (a) b 1 := (1, 6, 8) T (b) b 2 := (0, 8, 0) T (c) b 3 := (1, 18, 28) T. 3. Spočtěte následující determinanty: (a) (b) (c) (d) (e) (f) (g) Určete, čemu se rovná determinant matice, která vznikne: (a) z matice v příkladu 3 (b) přerovnáním řádků v pořadí 2,3,1; (b) vynásobením matice v příkladu 3 (c) číslem 1; (c) přerovnáním sloupců v matici z příkladu 3 (d) v pořadí 4,2,1,3; (d) vynásobením matice z příkladu 3 (g) číslem 1/100; (e) součinem matic z příkladu 3 (d) a 3 (e); (f) jako A T AB, kde A je matice z příkladu 3 (a) a B matice z příkladu 3 (f); 19

20 5. Najděte řešení soustav lineárních rovnic: x + 2y z = 1 (a) 2x + 3y = 1 (b) y + z = 1 (c) (d) (e) x 1 + 2x 2 3x 3 + x 4 = 5 2x 1 + 3x 2 x 3 + 2x 4 = 0 7x 1 x 2 + 4x 3 3x 4 = 15 x 1 + x 2 2x 3 x 4 = 3 x 1 + 2x 2 x 3 + x 4 = 2 x 1 x 4 = 1 x 2 + x 3 = 0 x 1 + 2x 2 = 1 x 1 + 2x 2 + 2x 3 + 3x 4 = 5 6x x x x 4 = 42 2x 1 + 5x 2 + 4x 3 + 8x 4 = 14 x 1 x 2 + 2x 3 4x 4 = 7 x z = 2 x + y = 1 2x + y + 3z = Pro které pravé strany má soustava se stejnou maticí jako v příkladu 5 (e) řešení? a 7. Najděte všechna reálná čísla a, b, c, pro která mají matice A := 1 3 b c 7 1 2a 3 a B := 11c 7 8b stejný determinant ( ) Najděte všechny matice X, které komutují s maticí A :=, neboli takové 1 1 matice X, že XA = AX. 20

21 Výsledky: (a) ( 4, 1, 1) T (b) ( 4, 2, 0) T (c) ( 22, 4, 5) T (a) Neexistuje (není čtvercová) (b) 1 (c) 6 (d) -84 (e) 1 (f) 0 (g) (a) 1 (b) -6 (c) -84 (d) -29 (e) -84 (f) 0 5. (a) (5, 3, 2) (b) (1, 2, 3) (c) (1, 0, 2, 0) (d) (5, 3, 3, 6) (e) ( 3 2t, 4, t, 0), t R 6. Právě pro ( b+d, b, c, d) 7 7. det(a) = 16ab 44ac + 4a + 74b + 216c 6, det(b) = b 16ab + 297c 44ac, řešení c = 1 (1 + 4a + 2b). 81 ( ) ( ) a b d 2c 2c 8. = a b c d b 2 21

22 Teorie: Řady s nezápornými členy 12. cvičení VĚTA (Nutná podmínka konvergence) Pokud a n konverguje, pak lim n a n = 0. VĚTA (Srovnávací kritérium) Nechť posloupnosti {a n } a {b n } splňují, že n N: 0 a n b n. Potom platí následující implikace: ( b n konverguje ) ( a n konverguje ) ( a n diverguje ) ( b n diverguje ) VĚTA (Limitní srovnávací kritérium) Nechť c R a nechť posloupnosti nezáporných čísel {a n } a {b n } a splňují lim n n b n = c. Potop platí: Je-li c (0, ), pak ( a n konverguje ) ( b n konverguje ). Je-li c = 0, pak ( b n konverguje ) ( a n konverguje ). A je-li c =, pak ( b n diverguje ) ( a n diverguje ). VĚTA (Cauchyovo odmocninové kritérium) Nechť je {a n } libovolná posloupnost. Potom platí, že: ( lim ) n n a n < 1 ( a n konverguje absolutně ) ( lim ) n n a n > 1 ( a n diverguje ) VĚTA (d Alambertovo podílové kritérium) Nechť {a n } je posloupnost nenulových čísel. Potom platí: ( ) a lim n+1 n a n < 1 ( a n konverguje absolutně ) ( ) a lim n+1 n a n > 1 ( a n diverguje ) VĚTA (Leibnizovo kritérium) Nechť {a n } je monotónní posloupnost jdoucí k nule (lim n a n = 0). Pak ( 1)n a n konverguje. TVRZENÍ Řada q ( 1, 1). 1 n α konverguje, právě když α > 1. Řada qn konverguje, právě když 22

23 Příklady: Vyšetřete konvergenci následujících řad s nezápornými členy v závislosti na parametru a R: (a) an (b) (c) (d) (e) 1 n+1 1 7n 2 13n+8 n n n n+2 (f) na e n (g) (n!) 2 (2n)! (h) ( 2) 2n+1 ( 3) 2n (i) 3 n 2 n 3 n +2 n (j) n n 1 (k) n 7 2 n +3 n (l) nlog a (m) log n n (n) 1 (1+ 1 n) n (o) n n+2n n 2 +2n 3 (p) (q) ( ) 2+( 1) n n 7 3 n n n (r) n+2 n 2 n a 23

24 Teorie: Řady s obecnými členy 13. cvičení VĚTA (Nutná podmínka konvergence) Pokud a n konverguje, pak lim n a n = 0. VĚTA (Srovnávací kritérium) Nechť posloupnosti {a n } a {b n } splňují, že n N: 0 a n b n. Potom platí následující implikace: ( b n konverguje ) ( a n konverguje ) ( a n diverguje ) ( b n diverguje ) VĚTA (Limitní srovnávací kritérium) Nechť c R a nechť posloupnosti nezáporných čísel {a n } a {b n } a splňují lim n n b n = c. Potop platí: Je-li c (0, ), pak ( a n konverguje ) ( b n konverguje ). Je-li c = 0, pak ( b n konverguje ) ( a n konverguje ). A je-li c =, pak ( b n diverguje ) ( a n diverguje ). VĚTA (Cauchyovo odmocninové kritérium) Nechť je {a n } libovolná posloupnost. Potom platí, že: ( lim ) n n a n < 1 ( a n konverguje absolutně ) ( lim ) n n a n > 1 ( a n diverguje ) VĚTA (d Alambertovo podílové kritérium) Nechť {a n } je posloupnost nenulových čísel. Potom platí: ( ) a lim n+1 n a n < 1 ( a n konverguje absolutně ) ( ) a lim n+1 n a n > 1 ( a n diverguje ) VĚTA (Leibnizovo kritérium) Nechť {a n } je monotónní posloupnost jdoucí k nule (lim n a n = 0). Pak ( 1)n a n konverguje. TVRZENÍ Řada 1 konverguje, právě když α > 1. n α Řada qn konverguje, právě když q ( 1, 1). 24

25 Příklady: Vyšetřete konvergenci následujících řad s nezápornými členy v závislosti na parametru x R: (a) ( 1)n ( 2n+100 3n+1 (b) ( 1)n ( 3n+1 2n+100 (c) 3 n +( 1) n 2 n n 4 n +( 1) n n (d) ( 1)n 2n2 +3n+4 2n 2 +4 (e) ( 1)n 2n2 +3n+4 2n 3 (f) ( 1)n 2n +3n+4 2n 4 +3 (g) 2 n n! xn (h) n4 x n (i) x n n 2 (j) n 3 x n 3 n ) n ) n (k) ( 1) n+1 x n n (l) ( 1) n x 2n+1 2n+1 (m) x n 1+x 2n (n) x n2 2 n (o) ( 1) n 2n+( 1) n (p) sin ( π 2 + nπ) 1 n (q) log ( n+1 n (r) cos(n2 π) (s) ) e +tan( (n 2) n n sin(π n) 1 ) arcsin 1 n ( n ) + 9 n (n 2 n 2 cos ( )) 1 n 25