Maple. Petr Kundrát. Ústav matematiky, FSI VUT v Brně. Maple a základní znalosti z oblasti obyčejných diferenciálních rovnic.

Podobné dokumenty
Diferenciální rovnice II

Diferenciální rovnice I

Q(y) dy = P(x) dx + C.

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Diferenciální rovnice

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

Soustavy lineárních rovnic

5.3. Implicitní funkce a její derivace

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

1. a) Určete parciální derivace prvního řádu funkce z = z(x, y) dané rovnicí z 3 3xy 8 = 0 v

Parametrické rovnice křivek v E 2

Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. MATEMATICKÝ SOFTWARE MAPLE - MANUÁL Marek Šulista

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

Diferenciální rovnice a jejich aplikace. (Brkos 2011) Diferenciální rovnice a jejich aplikace 1 / 36

Diferenciální rovnice a dynamické modely

Parciální diferenciální rovnice

Matematika 1 pro PEF PaE

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A2. Cvičení, letní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

Extrémy funkce dvou proměnných

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

8.1. Separovatelné rovnice

[obrázek γ nepotřebujeme, interval t, zřejmý, integrací polynomu a per partes vyjde: (e2 + e) + 2 ln 2. (e ln t = t) ] + y2

diferenciální rovnice verze 1.1

Výpočet excentrického klikového mechanismu v systému MAPLE 11 Tomáš Svoboda Technická fakulta Česká Zemědělská Univerzita

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Definice Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo. z f(x 0 + h,y 0 + k) f(x 0,y 0 ) = Ah + Bk + ρτ(h,k),

Základy matematiky pracovní listy

4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Diferenciální rovnice

Diferenciální rovnice 3

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

5. cvičení z Matematiky 2

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Lineární diferenciální rovnice 1. řádu verze 1.1

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

Uvod k pocatecnimu problemu pro obycejne diferencialni

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek (2015)

0 = 2e 1 (z 3 1)dz + 3z. z=0 z 3 4z 2 + 3z + rez. 4. Napište Fourierův rozvoj vzhledem k trigonometrickému systému periodickému

ekologie Pavel Fibich rovnice rovnice Pavel Fibich Shrnutí Literatura

Numerické řešení diferenciálních rovnic

Teorie. Hinty. kunck6am

6. dubna *********** Přednáška ***********

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

5. Lokální, vázané a globální extrémy

GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

1. Je dána funkce f(x, y) a g(x, y, z). Vypište symbolicky všechny 1., 2. a 3. parciální derivace funkce f a funkce g.

KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

NOSNÍK NA PRUŽNÉM PODLOŽÍ (WINKLEROVSKÉM)

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

Teorie. Hinty. kunck6am

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Diferenciální rovnice 1

PŘÍMKA A JEJÍ VYJÁDŘENÍ V ANALYTICKÉ GEOMETRII

f(x) = ax + b mocnin (čili čtverců, odtud název metody) odchylek proložených hodnot od naměřených hodnot byl co (ax i + b y i ) 2 2(ax i + b y i ).

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Diferenciál funkce dvou proměnných. Má-li funkce f = f(x, y) spojité parciální derivace v bodě a, pak lineární formu (funkci)

y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

Petr Hasil

Drsná matematika III 2. přednáška Funkce více proměnných: Aproximace vyšších rádů, Taylorova věta, inverzní zobrazení

9 Kolmost vektorových podprostorů

Základy algoritmizace a programování

Drsná matematika III 1. přednáška Funkce více proměnných: křivky, směrové derivace, diferenciál

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

VI. Derivace složené funkce.

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

Wolfram Alpha. v podobě html stránky, samotný výsledek je často doplněn o další informace (např. graf, jiné možné zobrazení výsledku a

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

ODR metody Runge-Kutta

Transkript:

Obyčejné diferenciální rovnice s počítačovou podporou - Maple Petr Kundrát Ústav matematiky, FSI VUT v Brně Tento soubor vznikl za účelem ilustrace použití prostředí Maple k řešení a vizualizaci řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Od čtenáře se předpokládá elementární orientace v prostředí Maple a základní znalosti z oblasti obyčejných diferenciálních rovnic. # tento příkaz vyčistí pamět programu Maple ODR. řádu V této kapitole se budeme zabývat řešením diferenciálních rovnic prvního řádu. Ukážeme si, jak formulovat diferenciální rovnici, získat obecné řešení, partikulární řešení počátečního problému a na závěr i vykreslení směrového pole ODR. Nejprve tedy naformulujeme obyčejnou diferenciální d y(x) rovnici dx y(x) =. Pro efektivnější práci s touto rovnicí si ji uložíme do výrazu MojeODR: > MojeODR := diff(y(x),x) = -/*y(x); MojeODR := d dx y(x) = y(x) Poznámka. Je důležité, aby neznámá funkce v diferenciální rovnici byla zapisována i s její nezávisle proměnnou (tedy v našem příkladu y(x)). V opačném případě dojde později k chybám, nebot Maple pokládá neznámou bez nezávisle proměnné za parametr. Chybný zápis výše formulované rovnice by byl > MojeODR := diff(y(x),x) = -/*y; Obecné řešení rovnice MojeODR získáme použitím příkazu dsolve. Parametry tohoto příkazu jsou diferenciální rovnice MojeODR a neznámá, vzhledem ke které tuto rovnici řešíme, tedy y(x). Řešení si lze uložit do výrazu ObecneReseni prostřednictvím přiřazení a odkazu na pravou stranu (rhs) posledního výstupu (%). > dsolve(mojeodr,y(x)); > ObecneReseni:=rhs(%); y(x) = C e ( x ) ObecneReseni := C e ( x ) Integrační konstantu v řešení ODR označuje Maple jako C. Nyní se pokusíme určit partikulární řešení počátečního problému, sestávajícího z diferenciální rovnice MojeODR a počáteční podmínky y() = 3. Použijeme opět příkaz dsolve s parametry: dsolve({diferenciální rovnice, počáteční podmínka}, hledaná funkce y(x)); > dsolve({mojeodr, y()=3}, y(x)); y(x) = 3 e ( x ) Pro vykreslení řešení počátečního problému lze nyní využít jak klasický příkaz plot pro vykreslení pravé strany předchozího výrazu, > plot(rhs(%), x=.. 5);

3.5.5.5 3 5 x tak i příkaz DEplot z knihovny DEtools. Parametry tohoto p říkazu jsou: DEplot(diferenciální rovnice, neznámá, rozsah grafu v x-ové ose (příp. i y-ové ose), [seznam počátečních podmínek], další volitelné parametry - viz help) Pokud chceme použít příkaz z dosud nezahrnuté knihovny (výše by muselo být with(detools); ), můžeme použít následující syntaxi. > DEtools[DEplot](MojeODR, y(x), x=..5, [[y() = 3],[y() = ]], colour=grey, linecolor=[red,blue]); 3 y(x) 3 5 x Jak je z obrázku zřejmé, lze do jednoho takového grafu vykreslit i více partikulárních řešení, tedy v našem případě y() = 3 a y() =. Navíc je v grafu šedou barvou vykresleno pole orientovaných úseček (směrové pole), které mají tu vlastnost, že se ve svých středech dotýkají jednotlivých integrálních křivek příslušejících nějaké počáteční podmínce.

Poznámka. Hledáme-li řešení obyčejné diferenciální rovnice, můžeme se programu Maple otázat, o jakou diferenciální rovnici se jedná. K tomu nám poslouží příkaz odeadvisor z knihovny DEtools, který nám zadanou rovnici klasifikuje. > DEtools[odeadvisor](MojeODR); [ quadrature] O jednotlivých typech rovnic: viz nápověda k příkazu odeadvisor. >? odeadvisor. Vyzkoušejte si sami: Nalezněte partikulární řešení počátečních problémů a nakreslete jejich grafy. a) y -3y = 8x - sin(x), y() =. b) d dx y(x) = x y(x) + x e( x ) y(x), y() =. ODR n-tého řádu V této části se budeme zabývat řešením diferenciálních rovnic vyššího řádu. Ukážeme si, jak získat obecné řešení, partikulární řešení počátečního problému a na závěr i vykreslení fázového portrétu řešení. Jako ilustrativní příklad si naformulujeme lineární obyčejnou diferenciální rovnici 3. řádu s konstantními koeficienty, kterou si uložíme do výrazu MojeODR3: > MojeODR3 := diff(y(x),x$3)-5*diff(y(x),x$)+3*diff(y(x),x) > -3*y(x)=; MojeODR3 := ( d3 dx y(x)) 5 ( d 3 dx y(x)) + 3 ( d dx y(x)) 3 y(x) = Obecné řešení rovnice MojeODR získáme použitím příkazu dsolve. Parametry tohoto příkazu jsou diferenciální rovnice MojeODR3 a neznámá, vzhledem ke které tuto rovnici řeším, tedy y(x). > dsolve(mojeodr3,y(x)); y(x) = C e ( C e + C3 e ( ) (%+6+5 (98+8 7) (/3) ) x 3 (98+8 7) (/3) ) (%+6 (98+8 7) (/3) ) x 6 (98+8 7) (/3) ( (%+6 (98+8 7) (/3) ) x sin( ( 3 % 6 3) x 6 (98 + 8 7) (/3) ) 6 (98+8 7) (/3) ) cos( ( 3 % 6 3) x 6 (98 + 8 7) (/3) ) % := (98 + 8 7) (/3) Pro vyčíslení poněkud nepřehledného, symbolicky počítaného výrazu lze použít příkaz evalf: > evalf(%); y(x) = C e (.798575 x). C e (.6957 x) sin(.77598 x) + C3 e (.6957 x) cos(.77598 x) K vykreslení grafu řešení MojeODR3 s počátečními podmínkami y() =, y () =, y () = využijeme příkaz DEplot. Poznamenejme, že počáteční podmínky je třeba zadat ve formě funkcí, a pomocí operátoru derivace D. Nelze použít výraz, tedy formu subs(x =, diff(y(x), x)). > DEtools[DEplot](MojeODR3, y(x), x =.., [[y() =,D(y)() =,(D@@)(y)() = ]], linecolor = [blue],stepsize =.5);

5 y(x) 5 5.5.5 x. Vyzkoušejte si sami: Nalezněte obecné řešení a řešení počátečních problémů následujících úloh. Klasifikujte řešené rovnice. a) sin(x)y (x) + 5cos(x)y (x)-x = 5y(x). b) y (x) - tg(x)y(x) = cos(x), y() =, y () =, y () = 3. c) y (x) - sin(y(x)) =, y() =, y () =. 3 Systémy ODR. řádu V této kapitole budeme řešit systémy obyčejných diferenciálních rovnic. řádu. Zaměříme se na systém tří rovnic. řádu: > MujSystem:=diff(x(t),t)=x(t)-y(t),diff(y(t),t)=-y(t),diff(,t)=-3*y(t); MujSystem := d dt x(t) = x(t) y(t), d dt y(t) = y(t), d dt = 3 y(t) Obecné řešení opět získáme pomocí příkazu dsolve. > dsolve({mujsystem},{x(t),y(t),}); {x(t) = t C e( t ) cos( ) + 3 t C e( t ) sin( ) + 3 t C3 e( t ) cos( ) t C3 e( t ) sin( ) + e t C, = e ( t ) t t ( C sin( ) + C cos( ) t t + C3 cos( ) C3 sin( ) ), t t y(t) = e ( t ) ( C sin( ) + C3 cos( ))} Následující grafy nám umožňují zobrazit závislosti mezi jednotlivými proměnnými t, x(t), y(t),.

> with(detools): > DEplot3d({MujSystem},[x(t),y(t),],t=..,[[x()=,y()=,z()=-9]], scene=[t,x(t),y(t)],stepsize=., title= Reseni systemu v souradnicich t, x(t), y(t),linecolor=t); Reseni systemu v souradnicich t, x(t), y(t) y(t) 3 5 x(t) 5 3 8 6 t > DEplot3d({MujSystem},[x(t),y(t),],t=..,[[x()=, y()=,z()=-9]], scene=[t, x(t), ],stepsize=., title= Reseni systemu v souradnicich t, x(t),,linecolor=t); Reseni systemu v souradnicich t, x(t), 8 5 x(t) 5 3 8 6 t > DEplot3d({MujSystem},[x(t),y(t),],t=..,[[x()=,y()=,z()=-9]], scene=[t,y(t),],stepsize=., title= Reseni systemu v souradnicich t, y(t),,linecolor=t, axes = normal);

Reseni systemu v souradnicich t, y(t), 3 y(t) 8 t 6 8 > DEplot3d({MujSystem},[x(t),y(t),],t=..,[[x()=, > y()=,z()=-9]],scene=[x(t),y(t),],stepsize=., > title= Reseni systemu v souradnicich x(t), y(t),,linecolor=t, > axes = normal); Reseni systemu v souradnicich x(t), y(t), 3 y(t) 35 x(t) 5 5 5 8 Pro vykreslení dvourozměrného grafu (ortogonální projekce řešení do roviny dvou řešených proměnných) lze využít příkazu phaseportrait. Níže vidíme řešení soustavy MujSystem v rovině (y,z): > phaseportrait([mujsystem],[x(t),y(t),],t=-.5..9,[[x()=,y()=, > z()=-9]],stepsize=.5,scene=[y(t),],linecolor=t);

5 5 5 5 5 5 y(t) 5 Stejnou situaci uvidíte vhodným natočením grafu DEplot3d v souřadnicích y(t), (viz výše).