OKRES PÍSEK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr

Transkript

1 OKRES PÍSEK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko

2 âeskobudûjovicko OKRES PÍSEK Zafiíznuté údolí Otavy, zatopené údolní nádrïí Orlík. Na strm ch skalnat ch svazích se místy nacházejí reliktní bory s medvûdicí lékafiskou (Arctostaphyllos uva- -ursi). Na pfiedcházející stranû: Severní ãást âeskobudûjovické pánve (pánev Kestfianská) s nejvût ím rybníkem okresu Písek eïabincem. V pozadí nízké pásmo Bavorovské vrchoviny v umavském podhûfií. Okres Písek zaujímá severní ãást Jihoãeského kraje, jeho území má mírnû protáhl tvar ve smûru S J a jeho pfiirozen mi osami jsou pfieváïnû zafiíznutá údolí Vltavy a Otavy. Pokr vá plochu 38,07 km 2, zahrnuje území 76 obcí ak mûl obyvatel a hustotu zalidnûní 62 obyvatel na km 2. Nejsevernûj ím místem okresu je ohyb cesty na západním okraji lesa 600 m severov chodnû od osady Jalovãí severnû od Kováfiova ( s.., v. d.), nejv chodnûj ím bodem je v chodní cíp lesa 80 m severnû od kóty 522 m, severov chodnû od obce Radiho È u BoÏetic ( s.., v. d.), nejjiïnûj ím místem je kfiíïení polní cesty se Ïelezniãní tratí âíãenice Temelín, 230 m západojihozápadnû od stanice Zábofií u âíãenic ( s.., v. d.) a nejzápadnûj ím bodem je trojmezí (kóta 530 m) na západním okraji lesa severnû od obce Hodi ovice u Bûlãic, kde se st kají hranice okresû Písek, Strakonice a Pfiíbram ( s.., v. d.). NejniÏ ím bodem okresu a Jihoãeského kraje je hladina údolní nádrïe Orlík (353 m n. m.). Nejvy í bod okresu, vrch Kozlov (709,4 m n. m.), leïí v Jistebnické vrchovinû. Vût inu stfiední a jiïní ãásti Písecka zaujímá geomorfologick podcelek Písecká pahorkatina, zahrnující v okrese jeden vrchovinn a tfii pahorkatinné okrsky. âlenitá kerná Mehelnická vrchovina (tzv. Písecké hory), zdvíhající se na rozvodí Vltavy, Otavy a Blanice nad severním okrajem âeskobudûjovické pánve mezi Protivínem a Pískem, dosahuje nadmofisk ch v ek pfies 600 m. Nejvy ím vrcholem je Velk Mehelník (632,5 m n. m.). Zbylé okrsky Písecké pahorkatiny jsou pomûrnû ploché, málo ãlenité pahorkatiny (od v chodu BechyÀská, Milevská a Zvíkovská), v nichï vynikají pouze hluboko zafiíznutá kaàonovitá údolí Vltavy aotavy. Z v raznûj ích nejvy ích bodû nûkter ch z tûchto okrskû stojí za zmínku pouze vrchy Obora (569,9 m 262 PI 2

3 Okres Písek ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY PI 3 263

4 âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV n. m.) u Branic a Chlum (55,5 m n. m.) u Velké v Milevské pahorkatinû aslavná hora (524,2 m n. m.) u Kluk ve Zvíkovské pahorkatinû. Jihov chodní ãást okresu je budována podolsk m komplexem hornin ortorulového typu Ïulorul a leukokratních migmatitû. V území mezi Protivínem a Pískem je podolsk komplex prostoupen tmav mi porfyrick mi vyvfielinami, které oznaãujeme jako durbachity rastenberského typu. 264 PI 4

5 Podolsk komplex ve smûru k severov chodu pfiechází do hornin pestré skupiny moldanubika vystupujících v okolí Bernartic. Severním smûrem vmilevské a Zvíkovské pahorkatinû na nûj navazuje rozsáhl masiv granitoidû stfiedoãeského plutonu. V horninách podolského komplexu a durbachitech jsou na Písecku a Protivínsku hojné leukokratní Ïilné Ïuly a pegmatity s v znaãnou nerostnou paragenezí. Severov chodní ãást Písecka je souãástí Votické vrchoviny, budované pfieváïnû velk m milevsk m masivem vyvfiel ch hornin oznaãovan ch jako durbachity typu âertova bfiemene. V jeho tûsném západním sousedství se nachází starosedelsk komplex ortorul patfiící sedlãansko-krásnohorskému metamorfovanému ostrovu, kter k jihozápadu zasahuje aï do Zvíkovské pahorkatiny. Z Votické vrchoviny patfií do okresu geomorfologick okrsek Kováfiovská vrchovina s nejvy ím bodem ZbûÏnicí (608,4 m n. m.) a západní ãást Jistebnické vrchoviny s nejvy ím Kozlovem (709,4 m n. m.) severnû od Chy ek. Území na severozápadû okresu patfií jiïnímu v bûïku Bfieznické pahorkatiny, z níï sem sahá pfiedev ím okrsek Mirovické vrchoviny s nejvy ím vrchem Hrad (574,0 m n. m.) západnû od âimelic. Dal í okrsky (Kluãenická pahorkatina a Krásnohorská vrchovina) zasahují na Písecko pouze sv mi mal mi jiïními ãástmi. Hlubinn m podkladem jsou granitoidy stfiedoãeského plutonu s témûfi souvisl m povrchov m plá tûm hornin mirovického metamorfovaného ostrova s hojn mi vloïkami pfiemûnûn ch hornin. Velk m lomem zde bylo z vût í ãásti vytûïeno loïisko krystalického vápence u Dolních NerestcÛ (dnes PP Nerestsk lom). Mezi Drhovlí a VráÏí proniká do území okresu od západu malá ãást HoraÏìovické pahorkatiny leïící na granitoidech stfiedoãeského plutonu, a to ãástí okrsku Radomy lská pahorkatina s nejvy ím Kosejfiínem (57,0 m n. m.) u âíïové. Jihozápadní ãást Písecka je souãástí âeskobudûjovické pánve. Jejím nejv znamnûj ím okrskem je Kestfianská pánev, vyplnûná nezpevnûn mi jíly, jílovit mi písky a tûrky terciérních ulo- Ïenin mydlovarského a ledenického souvrství a na nû nasedajícími kvartérními tûrkopísãit mi a hlinit mi nánosy, sprûmûrnou nadmofiskou v kou 370 aï 390 m a s nejvy ím bodem Skalsk m vrchem (475,8 m n. m.). Malou ãástí sem je tû patfií Mladûjovická pahorkatina, v rámci okresu s nejvy ím bodem Zlatá hora (46,2 m n. m.) u Ra- Ïic. V údolní terase fieky Otavy u Kestfian byly zji tûny vysoké obsahy zlata. PfieváÏná ãást území okresu patfií, podle Quitta, E., (97), do mírnû teplé klimatické oblasti, do klimatick ch jednotek s dlouh m, tepl m létem a krátkou, mírnû teplou zimou. Vy í polohy Táborské pahorkatiny jihov chodnû od Písku, Bene ovské pahorkatiny na Mirovicku a Vla imské pahorkatiny severnû od Milevska jsou zafiazeny do klimatické jednotky s normálnû dlouh m, mírn m létem a normálnû dlou- Okres Písek Lom u Horních NerestcÛ, jedno z nemnoha loïisek krystalického vápence v okrese Písek. 2 Krajina u Tálína v severní ãásti âeskobudûjovické pánve, v pozadí lesnaté hfibety Mehelnické vrchoviny (Písecké hory). 2 PI 5 265

6 âeskobudûjovicko Charakteristické zvûtrávání Ïul stfiedoãeského plutonu. Îokovité balvany ve Votické vrchovinû u Hrazan. hou, mírnou zimou. Pouze malá ãást území Vla imské pahorkatiny na severov chodním okraji okresu, v nadmofisk ch v kách 700 m a vy ích, je zafiazena do chladné klimatické oblasti svelmi krátk m létem a dlouhou mírnou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se vpfieváïné ãásti okresu pohybuje mezi 7,0 a 7,5 C. Vy í teplotu, mezi 7,5 a8,0 C, má âeskobudûjovická pánev pfii Otavû a Blanici, dále údolí Otavy pod Pískem a údolí Vltavy podél pfiehradní nádrïe Orlík. Ve vy ích polohách Táborské a Vla imské pahorkatiny ve v kách nad 600 m klesá prûmûrná roãní teplota vzduchu pod 7 C. Velké vegetaãní období trvá na vût- inû území okresu 20 aï 220 dnû, od posledních dnû bfiezna do prvních dnû listopadu. V polohách nad 600 m n. m. je asi o 0 dní krat í. Období s mrazov mi dny zaãíná v nejniï ích polohách okresu v první dekádû prosince a trvá do poloviny druhé únorové dekády. V nejvy ích polohách zaãíná jiï na pfielomu listopadu a prosince a trvá do zaãátku bfiezna. Do okresu spadají nejsu í místa jihoãeského regionu. Roãní úhrn atmosférick ch sráïek se na vût inû území okresu pohybuje mezi 550 a 600 mm. V údolích Vltavy, dolní Otavy a Skalice a rovnûï v oblasti Mirovic na severozápadû okresu klesá pod 550 mm. Na tûchto nízk ch hodnotách se podílí zejména závûtfií umavy pfii jihozápadních a západních povûtrnostních situacích, ale také závûtfií Brd pfii situacích severozápadních. SráÏkové úhrny nad 600 mm jsou zaznamenávány pouze v Mehelnické vrchovinû jihov chodnû od Písku avnejvy ích polohách Vla imské pahorkatiny na severov chodû okresu. Na vût inû území okresu pfievládá západní smûr vûtru. V údolí stfiední Vltavy podél pfiehradní nádrïe Orlík dominuje severní nebo jiïní sloïka proudûní (podle místních podmínek) na úkor západního smûru. Území okresu náleïí do povodí Vltavy, Otavy a LuÏnice. Do okresu pfiitékají Vltava, Otava, Blanice, Lomnice, Skalice, Radomilick a BrloÏsk potok, z jeho území v ak odtéká, kromû drobn ch potokû (napfi. Smutná, Bílineck potok) pouze Vltava. Osou okresu je Vltava protékající jím od Nezna ova aï za Orlík nad Vltavou, v celém úseku vzdutá údolní nádrïí Orlík. Jejím hlavním pfiítokem je Otava. Zatopen je rovnûï úsek Otavy od Písku po ústí do Vltavy a Lomnice od soutoku se Skalicí po ústí do Otavy. Zvodních ploch je nejv znamnûj- í údolní nádrï Orlík. Kromû toho má okres mnoho rybníkû. Nejvíce jich je na jihu a jihozápadû, kde vynikají e- Ïabinec (87 ha), Tálínsk (50 ha) a Selibovsk rybník (40 ha), v povodí Smutné zejména Chobot (5 ha) a Farka (5 ha), na Bílinském potoce Piln (8 ha) a Velk Borovansk (5 ha), na Kostelecku Sobík (2 ha) a Silvestr (2 ha). Nejv znamnûj í oblastí se zásobami podzemních vod je území kvartérních tûrkopískov ch uloïenin v povodí Otavy a Blanice v nejjiïnûj í ãásti okresu (hydrogeologick rajon Fluviální sedimenty Blanice a Otavy po Písek ). 266 PI 6

7 Zdroje podzemní vody mají lokální v znam pro zásobování pitnou vodou. Pahorkatinn aï vrchovinn ráz Písecka s ãetn mi údolíãky podmiàuje charakter pûd. Území okresu patfií k regionu kambizemí nasycen ch a kysel ch se subregiony, v nichï pfievaïuje doprovod pseudoglejû a kambizemû pseudoglejové. Ve v chodní ãásti se nachází men í region semi- a hydromorfních pûd. Zcela dominantní je tedy skupina hnûd ch pûd. Prakticky cel v chod okresu ( iroké okolí Milevska, území v chodnû od Písku) a ãásteãnû i jeho stfiední a severozápadní ãást (severozápadnû a jihov chodnû od Písku) pokr vá kyselá varieta kambizemû typické na svahovinách kysel ch intruzív, rul a granulitû s doprovodn mi pseudogleji. V zónách hydromorfních pseudoglejû leïí men í okrsky kyselé kambizemû pseudoglejové. JiÏnû aï jihov chodnû od okresního mûsta a na svazích (mnohde prudk ch) údolí Vltavy a Otavy (od Písku aï k hranicím s okresem Pfiíbram) vznikla na svahovinách rul a kysel ch a neutrálních intruzív nasycená varieta kambizemû typické. Doprovází ji její kyselá varieta, ojedinûle, na slabû podmáãen ch lokalitách, také kambizem pseudoglejová. Ze skupiny hydromorfních pûd se tu vyvinuly pfiedev ím gleje. Glej typick (pseudoglejov, kambick, organozemní) se vytvofiil na nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech a deluviích podél ãetn ch pfiítokû Vltavy (Hrejkovick a Kfieneck potok), Otavy, Blanice, Smutné a rybníkû ( eïabinec, Podkostelní, Vítkovsk, Panûdr, Stejskal aj.). Velmi roz ífiené jsou na Písecku pseudogleje. Pseudoglej typick (glejov ) vznikl v samostatn ch celcích na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí (v jihov chodním cípu i na písãitojílovit ch a jílovitopísãit ch pfiedkvartérních sedimentech) hlavnû v zónách nasycen ch kambizemí jihov chodnû od Písku, mezi Pískem a Milevskem a jiïnû od nûj a v severozápadním v bûïku okresu. Jako doprovodnou, pfiípadnû akcesorickou sloïku nalezneme v oblastech kysel ch kambizemí pseudoglej kambick. Plo nû men í oblasti pokr vá v jihov chodní ãásti území luvizem typická a pseudoglejová na spra ov ch hlínách. JiÏnû od Protivína se na spra ov ch pokryvech vyvinul men í ostrûvek hnûdozemû pseudoglejové. Toky fiek Otavy, Blanice, Smutné, Skalice a Lomnice lemují pásy nivních pûd fluvizemû glejové i typické na nevápnit ch nivních sedimentech. Celé Písecko je souãástí mezofytika. Osa regionu podél Vltavy a Otavy patfií k fytogeografickému okresu Stfiední Povltaví. V chodní ãást je souãástí fytogeografického okresu Votická pahorkatina (podokresy Sedlãansko-milevská pahorkatina v okolí Milevska a Kováfiova a Táborsko-vla imská pahorkatina v okolí Bernartic), malá ãást na severov chodû zabíhá do fytogeografického okresu Votická vrchovina (podokres âertovo bfiemeno). Západní ãást Písecka leïí ve fytogeografickém okresu Podbrdsko (podokres Bfieznické Pod- Okres Písek Koryto Lomnice ve Zvíkovské pahorkatinû, lemované lesními porosty místy dosti pfiirozeného charakteru. 2 Krajina jihozápadního okraje Mehelnické vrchoviny u Nové Vsi uprotivína. Pohled pfies âeskobudûjovickou pánev na umavu a umavské podhûfií, na obzoru vlevo Libín, vpravo Bobík a Boubín. 3 Minerál rûïenín je bûïnou sloïkou pegmatitov ch Ïil v Mehelnické vrchovinû (Píseck ch horách). 2 3 PI 7 267

8 âeskobudûjovicko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE brdsko), do jihozápadní ãásti zasahuje mal v bûïek fytogeografického podokresu Strakonické vápence (okres umavsko-novohradské podhûfií). Mehelnická vrchovina patfií k fytogeografickému okresu Jihoãeská pahorkatina (podokres Písecko-hlubock hfieben). Rybniãní území na RaÏicku a Protivínsku je souãástí fytogeografického okresu Budûjovická pánev. Stfiední Povltaví je migraãní cestou, jíï teplomilné druhy pronikly fiíãními údolími do jihoãeského regionu. Patfií k nim zejména lomikámen trsnat kfiehk (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), 268 PI 8

9 Okres Písek 3 locika vytrvalá (Lactuca perennis), medvûdice lékafiská (Arctostaphyllos uva- -ursi), sesel siv (Seseli osseum), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), strdivka zbarvená (Melica picta), fiebfiíãek vratiãolist (Achillea distans) aostfiice oddenkatá (Carex rhizina). Z bûïnûj ích druhû zde rostou hrachor ãern (Lathyrus niger), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum), jestfiábník bled (Hieracium schmidtii), ãesnek chlumní horsk (Allium senescens subsp. montanum), rozchodník skalní (Petrosedum reflexum), hvozdík kartouzek prav (Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum), pelynûk ladní (Artemisia campestris), rozrazil ladní (Veronica dillenii) a chrpa por nská (Acosta rhenana), které roztrou enû nalezneme na Písecku i jinde. K horsk m druhûm, které jsou do f. o. Stfiední Povltaví splaveny z vy ích poloh, patfií kamziãník rakousk (Doronicum austriacum) a chrpa horská (Cyanus montanus). Zejména na vloïky krystalick ch vápencû jsou vázány violka píseãná (Viola rupestris), sasanka lesní (Anemone sylvestris), rozrazil rozprostfien (Veronica prostrata) a hlaváã fialov (Scabiosa columbaria). Zajímavostí jsou izolované populace ostfiice chlupaté (Carex pilosa). Píseckem probíhá v chodní hranice areálu zimostrázku alpského (Polygaloides chamaebuxus), u Milevska mírnû pfiesahuje na v chodní bfieh Vltavy. PfievaÏující lesní vegetací na Písecku byly acidofilní doubravy (Luzulo albidae- -Quercetum), které indikují bika bûlavá (Luzula luzuloides), jestfiábník LachenalÛv (Hieracium lachenalii) a lipnice hajní (Poa nemoralis). V pfiirozené podobû se prakticky nikde nedochovaly. Pestr vegetaãní komplex je vyvinut v zafiíznut ch údolích Vltavy a Otavy a nûkter ch vût ích pfiítokû. Základním typem jsou ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) sdruhovû bohat m podrostem, v nûmï rostou napfi. svízel lesní (Galium sylvaticum), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), kostival hlíznat (Symphytum tuberosum), kostfiava rûznolistá (Festuca heterophylla), tfiezalka chlupatá (Hypericum hirsutum) a vzácnû ostfiice bledoplevá (Carex pallens). Na skalnat ch ostroïnách rostou jestfiábníkové bory (Hieracio pallidi-pinetum) a vzácnû téï extrémnû 2 Acidofilní reliktní bory zafiíznutého údolí f. o. Stfiední Povltaví náleïí jednak k as. Hieracio paliidi- Pinetum, jednak k extrémnû kysel m li ejníkov m borûm as. Cladonio rangiferinae-pinetum sylvestris. PR V fií skály u Oslova. 2 Zimostrázek alpsk (Polygaloides chamaebuxus). 3 Medovník velkokvût (Melittis melissophyllum) je druhem pfiirozen ch smí en ch a listnat ch lesû ve f. o. Stfiední Povltaví a v Písecko-hlubockém hfiebenu. PI 9 269

10 âeskobudûjovicko Mozaika spoleãenstev vlhk ch luk svazu Calthion a ostfiicov ch ra elinn ch luk svazu Caricion fuscae se suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium) a s. irolist m (E. latifolium) v PP Mal Kosatín. 2 Náprstník velkokvût (Digitalis grandiflora) roste nejãastûji v lemov ch spoleãenstvech svazu Trifolion medii, teplomiln ch trávnících svazu Bromion erecti asvûtl ch lesích, zejména teplomiln ch doubravách svazu Quercion petraeae. 3 ebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica) se roztrou enû vyskytuje na stfiídavû vlhk ch bezkolencov ch loukách svazu Molinion. 2 3 kyselé li ejníkové bory (Cladonio rangiferinae-pinetum). ídce vystupují na jiïních svazích malé fragmenty teplomiln ch bfiekov ch doubrav (Sorbo torminalis-quercetum) se zakrsl m dubem zimním (Quercus petraea) a jefiábem bfiekem (Sorbus torminalis), v nichï roste napfi. bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), hrachor ãern, kokofiík vonn (Polygonatum odoratum), fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum) a tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria).vroklích najdeme nûkolik typû suèov ch lesû, pfiedev ím habrové javofiiny (Aceri-Carpinetum) a udatnové javofiiny (Arunco-Aceretum). Ochuzené substráty na svazích se severní orientací hostí metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-abietetum). V plochém terénu pfii stfiedním toku Otavy a dolní Blanici jsou roztrou eny zbytky porostû lokálních ptaãincov ch lipov ch doubrav (Stellario-Tilietum), které se od typick ch dubohabfiin li í absencí habru a dubu zimního, jeï nahrazuje lípa malolistá a dub letní, a vysok m podílem ostfiice tfieslicovité (Carex brizoides). Ve vy ích polohách pahorkatin avrchovin se zachovaly zbytky porostû kvûtnat ch buãin s lípou malolistou (Tilio cordatae-fagetum), s kyãelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), svefiepem Benekenov m (Bromus benekenii) a vikví lesní (Vicia sylvatica). Místy se ve stejn ch ãástech okresu nacházejí také acidofilní bikové buãiny (Luzulo- -Fagetum) sdruhovû chud m bylinn m podrostem. Plochá údolí stfiední Otavy a dolní Blanice porûstaly stfiemchové doubravy a ol iny (spoleãenstva Quercus robur- -Padus avium a Alnus glutinosa-padus avium) s ostfiicí tfieslicovitou. Dnes úzké bfiehové porosty tvofií zejména vrba kfiehká (Salix fragilis) av. trojmuïná (S. triandra). V zafiíznut ch údolích men ích pfiítokû Vltavy a Otavy najdeme ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae) a udatnové ol iny (Arunco sylvestris-alnetum) s udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a omûjem pestr m (Aconitum variegatum). V odlesnûné krajinû nacházíme mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion). S chud mi acidofilními pastvinami (Violion caninae) se setkáváme ponejvíce v severov chodní ãásti regionu. Pouze v teplej ích ãástech území se dafií teplomiln m trávníkûm (Bromion erecti) spfievaïující váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), vzácnû s ãernohlávkem velkokvût m (Prunella grandiflora), hoficem brvit m (Gentianopsis ciliata), vítodem chocholat m (Polygala comosa) aj. Na lesních okrajích jsou hojné bylinné lemy (Trifolion medii), 270 PI 0

11 v nichï se objevují dobromysl obecná (Origanum vulgare), fiepík lékafisk (Agrimonia eupatoria), úroãník bolhoj (Anthyllis vulneraria) a dal í. V potoãních nivách jsou vysokobylinné pcháãové louky (Calthion), místy se vzácn m upolínem nejvy ím (Trollius altissimus). Na luãních prameni tích nacházíme zbytky spoleãenstev ra elinn ch luk (Caricion fuscae) se suchop rem úzkolist m (Eriophorum angustifolium), ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. Hartmanovou (C. hartmanii), tolijí bahenní (Parnassia palustris), prstnatcem májov m prav m (Dactylorhiza majalis subsp. majalis) a pampeli kou Nordstedtovou (Taraxacum nordstedtii). Stanovi - tû s kolísající hladinou podzemní vody porûstají bezkolencové louky (Molinion) s ojedinûl mi lokalitami ocúnu jesenního (Colchicum autumnale). Mokfiadní vegetace a kvûtena je nejlépe vyvinuta ve f. o. Budûjovická pánev, roztrou enû se objevuje i jinde v regionu. V rybnících RaÏicka a Protivínska roste rdest úzkolist (Potamogeton angustifolius), a na jejich bfiezích mel okoliãnat (Butomus umbellatus), pryskyfiník velk (Ranunculus lingua) akufiinka ostnosemenná (Spergularia echinosperma), vzácnû se na písãit ch rybnících Votické vrchoviny nalézá puch fika útlá (Coleanthus subtilis). Lesy pokr vají 33 % plochy okresu. Podíl jehliãnanû ãiní 82 %; dominuje smrk (52 %), následuje borovice (26 %), modfiín (2 %), douglaska ( %) a jedle ( %). Listnaté dfieviny tvofií 6 % lesních porostû, z toho dub 6 %, buk 4 %, lípa 2 %, ol e %, ostatní listnáãe 3 % rozlohy lesû. Souvislej í lesní celky se dochovaly vmehelnické vrchovinû, Zvíkovské pahorkatinû, podél Otavy a Vltavy. Smí- ené a listnaté porosty byly od konce 8. století pfiemûàovány na jehliãnaté. V umûl ch v sadbách pfievaïovala zprvu borovice, od poloviny 9. století smrk. Pfiirozenou obnovu ztûïovala pastva dobytka a ovcí v lesích. Pfiirozená dfievinná skladba se zachovala jen v tûïko pfiístupn ch lokalitách a v lesních komplexech v okolí VráÏe a v Kvûtovské obofie. Labilní stejnovûké smrãiny postihují vûtrné a snûhové polomy. V minulosti byly zasaïeny napfi. VarvaÏovské lesy v letech , lesy Orlické v období 979 aï 980 a následnû v roce 990. Ze zoologického hlediska je území okresu Písek, navzdory relativnû plochému georeliéfu, znaãnû rûznorodé. Teplomilné prvky fauny, zejména v údolí Vltavy a Otavy a na v slunn ch plochách s kamenitou pûdou v okolí Kováfiova a Zahofian, mají pfiímé napojení v jihoãeském regionu jedineãné na stfiedoãeskou oblast. Dále je na Písecku v eobecnû dobfie zachovaná fauna listnat ch lesû buãin a dubohabfiin, která v nûkter ch chránûn ch územích (PR Hrby, PR Îlíbky) patfií k nejcennûj ím pfiinejmen ím v rámci regionu. V znamné, i kdyï vût inou maloplo né, jsou mokfiadní a vápencové enklávy v severní ãásti okresu. Rybniãní oblast v jihozápadní ãásti okresu má podobn ráz fauny jako navazující âeskobudûjovická pánev. Stanovi tû v údolí Vltavy a Otavy s místy vyvinutou skalní lesostepí, u nichï je moïno vysledovat vztahy ke xerotermním lokalitám Stfiedních âech, jsou v okrese faunisticky nejpozoru- Okres Písek Lipové buãiny (Tilio cordatae-fagetum) jsou v okrese Písek zonálním vegetaãním typem vy ích pahorkatin a vrchovin. Na snímku pfiirozené porosty v PR Hrby. PI 27

12 âeskobudûjovicko Rybák obecn (Sterna hirundo) hnízdí na rybnících Písecka jen sporadicky, pravidelnû pouze v NPR eïabinec a eïabinecké tûnû. 2 Martináãek bukov (Aglia tau) je vzácnûj ím ze dvou jihoãesk ch druhû martináãovit ch. Jeho housenky Ïijí vût inou na buku a lípû, popfiípadnû i na jin ch listnáãích. 2 hodnûj í. Îije tu napfi. mravkolev bûïn (Myrmeleon formicarius), chvostnatka Lepismachilis rozsypali, ostruháãek ãesvinov (Satyrium ilicis), kuklice Echinomyia lefebvrei a Rondania fasciata a fiada teplomiln ch broukû, napfi. lenec Orchesia undulata, drabãík Staphylinus ophthalmicus, podle star ích údajû i krasec Agrilus croaticus. Na reliktní bory je vázán obaleã Epinotia nemorivaga ahladkokrovec Pytho depressus. Na skalnat ch svazích fiíãních údolí bûïnû hnízdí v r velk (Bubo bubo). V zachovan ch zbytcích dubohabfiin a kvûtnat ch buãin v okolí VráÏe, vrukáveãské obofie a Mehelnické vrchovinû (Píseck ch horách) prosperuje mnoho druhû broukû charakteristick ch pro pfiirozené listnaté lesy, mj. pestrokroveãník Tillus elongatus, páchník hnûd (Osmoderma eremita), zdobenec zelenav (Gnorimus nobilis) a dal í, ze dvou lokalit je uvádûn roháã obecn (Lucanus cervus). Nûkteré zde zji tûné druhy dvoukfiídl ch mají pouze místní roz ífiení a v âechách Ïijí jen na jedné nebo nûkolika lokalitách. Patfií k nim pestfienka Temnostoma vespiforme, stlaãenka Platypeza consobrina, tíhlonoïka Rainieria calceata a octomilky Drosophila histrio a Mycodrosophila poecilogastra. Zajímav je ojedinûl v skyt mûry Atypha pulmonaris. Velmi bohatá a charakteristická je avifauna tûchto lesû. Hnízdí zde fiada druhû striktnû vázan ch na staré listnaté porosty, pfiedev ím strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), holub doupàák (Columba oenas), lejsek mal (Ficedula parva) a l. ãernohlav (F. hypoleuca). Cenné izolované populace bezobratl ch byly objeveny na nûkter ch roztrou en ch bezles ch mokfiadních enklávách, napfi. v PP Bachmaã, PP Mal Kosatín a PP Kopáãovská. K v znamn m druhûm tûchto biotopû patfií zejména nûktefií tyrfofilní brouci, mj. stfievlíãci Pterostichus diligens a P. minor a drabãíci Euaestethus ruficapillus a Ochthephilum fracticorne a také stenotopní druhy dvoukfiídl ch, napfi. zelenu ka Elachiptera brevipennis a lupice Campsicnemus loripes. Zcela odli né sloïení zvífieny mají v chozy vápencû, na nichï byly nalezeny teplomilné bazifilní druhy broukû, napfi. stfievlíãek Cymindis humeralis a nosatec Cionus clairvillei v Nerestském lomu a tûtináã Dolichosoma lineare v okolí Drhovle. Pro oblast jiïnû od Písku s mokfiady, rákosinami a rybníky je charakteristická vodní a mokfiadní fauna, nejlépe vyvinutá v NPR eïabinec a eïabinecké tûnû. Cenná je dnes pfiedev ím avifauna s v skytem mnoha vzácn ch druhû vodních a mokfiadních ptákû, napfi. s kofiice vousaté (Panurus biarmicus), bukáãka malého (Ixobrychus minutus), chfiástala kropenatého (Porzana porzana) a cvrãilky slavíkové (Locustella luscinioides). Prvky pûvodní fauny oligotrofních mokfiadû se zde zachovaly jen místy a v omezené mífie. Patfií k nim napfi. saranãe Tetrix tuerki, stfievlíãek Pterostichus diligens, drabãík Tachyporus transversalis a bfieïnice Trimerina microchaeta. Na rozdíl od tfieboàsk ch mokfiadû tu v rákosinách Ïijí masy nûkter ch broukû, na TfieboÀsku nehojn ch, napfi. drabãíka Stenus providus a bradaviãníka Anthocomus rufus. Také nûkteré pomûrnû teplomilné druhy dvoukfiídl ch, na TfieboÀsku vzácné, k nimï patfií pestfienka 272 PI 2

13 Okres Písek Anasimyia lineata, octomilka Lordiphosa andalusiaca a stínomilka Sapromyza hyalinata, se zde nalézají celkem pravidelnû. V rozsáhl ch komplexech podmáãen ch luk u Klokoãína a RaÏic jsou hnízdi tû ohroïen ch luãních bahàákû, pfiedev ím bfiehou e ãernoocasého (Limosa limosa), vodou e rudonohého (Tringa totanus) a ãejky chocholaté (Vanellus vanellus). Severov chodní cíp okresu je málo zalesnûn. V slunná stanovi tû na chud ch kamenit ch pûdách, napfi. v PP Knûz u Hrazan a v kaàonovitém údolí Smutné u rybníka Chobot, se vyznaãují pestrou faunou samotáfisk ch vãel; vãela (pískorypka) Andrena fulva zde dosahuje v chodní hranice svého areálu, k nápadn m druhûm patfií velmi roztrou enû se vyskytující ploskoãelka Halictus quadricinctus. Byly tu nalezeny nûkteré jen místy roz ífiené druhy dvoukfiídl ch, napfi. dlouhososka Phthiria minuta a octomilka Cacoxenus indagator. Charakteristická pro tuto oblast je také cikáda chlumní (Cicadetta montana) a nûktefií brouci, zejména hlodník Dasycerus sulcatus. Písecko patfií k nejdfiíve a nejsouvisleji osídlen m ãástem jihoãeského regionu. První doklady pravûkého osídlení jsou datovány jiï do stfiedního paleolitu ( eïabinec u RaÏic). Vhodné lokality byly od té doby osídlovány pravidelnû a kontinuálnû. Vrchol pravûkého osídlení nastal v mlad í dobû Ïelezné (Keltové v dobû laténské: napfi. hradi tû Boudy u Mirotic, Zvíkovské Podhradí, oppidum Hrad u Nevûzic). Tehdej í krajina byla zfiejmû znaãnû odlesnûna. Ve století byly dosídleny i ménû v hodné polohy v Mehelnické avotické vrchovinû. VyuÏívání krajiny, zejména lesû, je spjato s pûsobením SchwarzenbergÛ, jimï vdûãíme za zachování lesních komplexû podél Vltavy a Otavy, v Kvûtovské obofie i jinde. Mozaikovit ráz krajiny, dosud z velké ãásti zachovan, je dûsledkem dlouhodobého tradiãního hospodafiení. Tento pfieváïnû kontinuální v voj byl v polovinû 20. století pfieru en direktivnû vynucenou intenzifikací zemûdûlství a lesnictví, industrializací a rozrûstáním vût ích sídel s v raznû negativními úãinky na pfiírodu a krajinu. Negativními zásahy do krajiny jsou vût í kamenolomy (Dolní Nerestce, Písek, My enec), pro krajinu údolí Vltavy a Otavy bylo mimofiádnû ne Èastn m poãinem vybudování vodního díla Orlík. Zalesnûné pásmo Mehelnické vrchoviny je chránûno jako pfiírodní park Písecké hory. V okrese bylo k vyhlá eno 27 maloplo n ch chránûn ch území a 42 památn ch stromû. Rozpt lené venkovské osídlení jiïního Písecka. Osada Malé Chalupy v chodnû od Îìáru u Protivína. PI 3 273