TOPOGRAFIE. A. Mapa. Zemský povrch se promítá z elipsoidu do roviny nkolika zpsoby:

Transkript

1 TOPOGRAFIE A. Mapa Mapováním se má znázornit nepravidelný zemský povrch se všemi pedmty na nm ve vrné podob a ve zvoleném mítku zmenšení na rovinný kreslicí podklad. Pro mapování je Zem znázornna jako matematicky definovatelné tleso - referenní elipsoid. Vývojem vzniklo nkolik takových elipsoid matematických model Zem, které jsou vtšinou pojmenovány podle jejich tvrc. Pro území stední Evropy se užívají elipsoidy Besselv, Hayfordv, WGS 84, Krasovského. Pro znázornní výšek, prochází elipsoid nulovým výškovým bodem (nap. hladina Jaderského moe v Terstu, nebo Baltického moe v Kronštadtu). Nad plochu elipsoidu vystupují hory, pod ní se nacházejí dna. Zemský povrch se promítá z elipsoidu do roviny nkolika zpsoby: Azimutální projekce = prmt bodu ze stedu elipsoidu na rovinnou prmtnu, která se dotýká elipsoidu v libovolném bod. Používá se u mapování polárních oblastí (prmtna se dotýká na pólech). Rovnobžky jsou zobrazeny jako soustedné kružnice se stedem v dotykovém bod. Poledníky jako pímky, které se sbíhají v dotykovém bod. Válcová projekce kde se zemský povrch promítá opt ze stedu elipsoidu na válcovou plochu, která se dotýká koule podél rovníku a osa válce je totožná se zemskou osou. Toto je tzv. poloha normální. Rovnobžky i poledníky se na válcové ploše zobrazí jako navzájem kolmé pímky. S pibývající zempisnou šíkou se vzdálenosti zobrazených rovnobžek zvtšují, póly leží v nekonenu a polární oblasti se tudíž nedají tímto zpsobem zobrazit. Pedností této projekce je dobré zachování velikosti úhl. Plocha válce mže být také píná, kdy se válec dotýká podél zvoleného poledníku. Zkreslení v míst poledníku není žádné a roste se tvercem vzdálenosti od nho. Kuželová projekce, kde se promítá zemkoule na kuželovou plochu, která je nasazena na kouli tak, že osa kužele je totožná s osou zemskou to je tzv. poloha normální. Rovnobžky jsou zobrazeny jako soustedné kružnice se stedem ve vrcholu kužele. Poledníky jako pímky, které se sbíhají ve vrcholu kužele. U všech tí uvedených druh zobrazení mohou být rovina, válec nebo kužel piazeny k Zemi tak, že jejich osy jsou totožné, nebo kolmé k zemské ose, nebo v poloze obecné, kdy jejich osa svírá se zemskou osou libovolný úhel. 1

2 2

3 A1. Druhy map Mapy mžeme dlit z mnoha rzných hledisek: podle mítka (viz níže) podle úelu - základní, vyhovují svým obsahem tém všem uživatelm, obsahují všechny základní prvky mapy - topografické jsou mapy vytvoené vojenskou geografickou službou - automapy - turistické mapy podle zpsobu zobrazení rozdíl je v použitých metodách geografického zobrazení A2. Topografické mapy co nejvrnji zobrazují zemský povrch jak z hlediska situaního (polohopis) tak z hlediska lenitosti terénu (výškopis) a proto jsou pro naše úely nejvhodnjší a budeme se jimi nadále zabývat. lenní mapového listu Mapový list tvoí pravidelný tyúhelník. U základní a topografické mapy je velikost všech mapových list v uritém mítku stejná, jednotlivé listy na sebe navazují a pokrývají celé státní území. Rozmry mapových list turistických map bývají voleny úelov, nkteré listy se mohou i pekrývat. Mapový list tvoí pravidelný tyúhelník. Každý mapový list má na horním okraji který je orientován k severu íslo a název. Každá mapa má rám, který je tvoen vnitní arou ohraniující vlastní kresbu a vnjší, vtšinou silnjší arou, která vymezuje okraj mapy. Mezi vnitní a vnjší arou mapového rámu bývají uvedeny souadnice, písmena sít pro vyhledávání obsahu mapy, ísla sousedních mapových list a poznámky pro napojení komunikací na sousedním list. Okraj mapy tvoí volné pruhy kolem mapového rámu a bývá rzn široký.na nkterých mapách na nm bývá legenda mapových znaek. Na spodní ásti okraje mapy je uvedeno íseln i graficky mítko, vydavatel a datum posledního mapování (aktualizace mapy). Na nkterých mapách zde bývá graf pro vynášení výšek. Mítko mapy Tídní podle mítka nám postihuje geometrickou pesnost a bohatost obsahu mapy. ím je mítko vtší, tím je mapa pesnjší a obsahuje více informací. Proces redukce informací z mapy vtšího mítka do mítka menšího se v kartografii nazývá generalizace. Mítko uruje, jak velký úsek na map odpovídá úseku v terénu, který zobrazuje. Rozeznáváme mapy velkých mítek 1 : , 2 000, a mapy stedních mítek 1 : až mapy malých mítek 1 : a menší. Pro pepoet vzdáleností je dobré zapamatovat si jednoduché pravidlo: 3

4 jeden centimetr na map je xxx (nap. u map 1: je to cm, ili 500 m) centimetr ve skutenosti. Mítko: úsek na map: odpovídající úsek v terénu: 1: cm 100 m (1 cm na map je cm v terénu) 1: cm 250 m 1: cm 500 m 1: cm 1 km 1: cm 2,5 km Na map je vždy uvedeno mítko v íselné form, na vtšin map i ve form grafické. Topografické mapy se vydávají v mítkové ad: 1: pro ešení úloh s požadavkem pesnosti +/- 5m 1: pro pesné urování polohy bod 1: základní topografická mapa pro orientaci v terénu, turistiku Odmování vzdáleností na map pímou vzdálenost odmíme pravítkem a pevedeme podle mítka mapy zakivenou vzdálenost míme odpichovátkem, které rozeveme na konstantní vzdálenost (nap. 4 mm pro mítko 1: má délku 100 m), odpichovátko postupn pikládáme na zakivenou trasu a poítáme poet odpíchnutých úsek pomocí nit, kterou položíme co nejvrnji na trasu a pak narovnanou zmíme pomocí proužku papíru, na který vyznaujeme menší rovné úseky kivkomrem pomocí výpotu dostaten pesné pi mení trasy nad 20 km. Vzdálenost (D)spoteme podle vzorce: D /km/ = 0,8 x n x k /km/, kde n je poet prseík kilometrových ar s menou trasou, k je vzdálenost kilometrových ar v km 1:25 000; k=1, 1: k=2. Pi mení vzdáleností si musíme uvdomit, že se jedná o generalizovanou mapu a mení je zatíženo chybou zpsobenou lenitostí terénu a zjednodušením liniových prvk na map. Odmené vzdálenosti bývají kratší než ve skutenosti, doporuuje se pepoítat délku zmenou na map na skutenou vzdálenost v terénu následujícím koeficientem: Terén: 1: : : Rovinatý 1,0 1,0 1,05 Kopcovitý 1,05 1,1 1,15 Horský 1,15 1,2 1,25 Topografická mapa má dv základní ásti polohopis a výškopis. Polohopis Polohopis vyjaduje pdorysn terénní pedmty (všechno to, co se nalézá na zemském povrchu nezávisle na tom, vytvoila li to píroda nebo lovk. 4

5 Zobrazuje komunikace všech ád, sídlišt, osamlé budovy, vodní toky a plochy, prameny, moály, stavby, významné budovy, nadzemní vedení, znaené turistické cesty, hranice státní, zemské, okresní, chránných území, trigonometrické a výškové body. Dále porost jak plošný tak i osamlé stromy a osamlé skály. Na map se zobrazuje mapovými znakami, které mohou být: Symbolické, používají se pro ter.pedmty, které nelze na map vykreslit v jejich skutených rozmrech. Mohou být o Bodové nap. studna, vodojem, dm. Skutenou polohu udává hlavní bod znaky. o árové (liniové) nap. silnice, elektrické vedení, eky. Skutenou polohu udává osa znaky. Obrysové nap.lesy, rybníky, hbitov. Používají se pi znázornní terénních pedmt, které lze vyjádit v mítku mapy ve skutených rozmrech. Popisové znaky písemné a grafické údaje nebo zkratky. íselný popis se používá pro informace o nadmoských výškách, velikosti porostu, íslech komunikací a podobn 5

6 Pro lepší itelnost mapy se používá barevné rozlišení. Bžná topografická mapa používá tyi základní barvy ernou pro základní situaci, komunikace a stavby, modrou pro vodstvo, zelenou pro lesní plochy a hndou pro zobrazení terénu. Výškopis Zobrazuje výšku a tvar terénu (terénní tvary) a zobrazuje se pomocí vrstevnic a kót. Vrstevnice jsou myšlené áry spojující místa stejné nadmoské výšky. Také je lze definovat jako prsenice vodorovných rovin s terénem. Kolmá výšková vzdálenost vrstevnic se nazývá interval. Základní vrstevnice se kreslí souvislou hndou arou, jejich interval (základní interval) bývá u map v mítku: Základní vrstevnice: Zesílené vrstevnice: 1: m 1: m, 2 m, 5 m (podle svažitosti terénu) 1: m 25m 1: m 50m 1: m 100m Základní interval bývá uveden na okraji map. Doplkové vrstevnice v poloviní nebo i tvrtinové hodnot základního intervalu se kreslí hndou perušovanou arou stejné tloušky jako vrstevnice základní. Používají se v tch místech, která jsou co do výškového uspoádání tak složitá, že by je nebylo jen použitím základních vrstevnic vrn zobrazit. Zesílené, též hlavní vrstevnice se kreslí tlustou hndou arou a je u nich uvedena výšková hodnota. Zpravidla se zesiluje každá pátá vrstevnice základního intervalu. Popisují se tak, že základna ísel smuje do údolí (hlavou ke smru stoupání). Smr svahu poznáme tedy podle polohy ísel, nebo podle spádovek krátkých árek kolmo k vrstevnici, které ukazují smr klesání svahu. Na dležitých bodech terénu jsou vyznaeny jejich nadmoské výšky kóty. Na základ vrstevnicového obrazu je možné sestrojit profil terénu.svahy s úhlem vtším než 45 stup se vtšinou oznaují smluvenou znakou jako skály. Pi píprav trasy je vhodné si v náronjších místech spoítat sklon terénu (píkrost svahu). Vyjadujeme jej jako vzájemný pomr vertikální a horizontální vzdálenosti. Pi chzi do svahu nap. 1:10 vystoupáme o 1m na každých 10m, které ujdeme vodorovn. 6

7 Princip vrstevnic (obr. nahoe), reliéf terénu a jeho vrstevnicový obraz (dole). 7

8 8

9 Sklon svahu lze vyíst z vrstevnic. Zmíme horizontální vzdálenost mezi dvma vrstevnicemi (H) a vydlíme ji vertikálním rozdílem obou vrstevnic (V) ve stejných jednotkách. Nap.: mapa v mítku 1:50 000, vzdálenost mezi vrstevnicemi o výšce 200 a 400 m (V=200m) jsme zmili na 2 cm, to je m (H=1000m), je pomr H:V = 1000:200 = 5; pomr stoupání je tedy 1:5. Tabulka úhlu stoupání: 1:10 6 stup 10% Snadná chze 1: % Stoupání do bžného kopce, u silnice prudký svah 1: % Strmá stezka, max.svah s jakým se lze setkat u silnice 1: % Obtížný výstup 1: % Velmi prudký a neschdný svah, stezka bude pravdpodobn zahrnovat schody a serpentiny 1: % Extrémn prudký svah pro lezení, pi výstupu nutno používat i ruce Podle rozložení vrstevnic mžeme z mapy odeíst tvar terénu terénní tvary, jako je kupa, kotlina, sedlo, údolí a podobn. 9

10 10

11 A3. Poloha na map - souadnicové sí Souadnicové sít jsou na mapách uvedeny na mapovém rámu. Umožují pesné stanovení polohy na map. Známe zempisné souadnice (tradiní zpsob) zempisnou šíku a délku. 11

12 Používají se na mapách menších mítek, poátkem tchto souadnic je rovník a nultý (základní) poledník. Udávají se ve stupních, minutách a vteinách. Poledníky jsou prsenice polorovin (poloelipsy) proložených (svislou) zemskou osou s povrchem referenního elipsoidu. Zempisná délka je úhel, který svírá rovina místního poledníku s rovinou základního poledníku (Greenwichského). Udává se od 0 o do 180 o na východ a na západ východní a západní zempisná délka. Rovnobžky jsou prsenice rovin (kružnice) kolmých k zemské ose s povrchem referenního elipsoidu. Nejvtší z nich je rovník, ostatní se zmenšují s rostoucí vzdáleností od rovníku, až v pólech zanikají v bodech. Zempisná šíka je úhel, který svírá normála v daném míst s rovinou rovníku. Udává se od 0 o do 90 o na sever a na jih severní a jižní zempisná šíka. Pi urování polohy pomocí zempisné šíky a délky udáváme vždy jako první zempisnou šíku. Souadnice Prahy jsou: N ,2; E ,2 Dále známe pravoúhlé rovinné souadnice které tvoí dv navzájem kolmé série rovnobžných ar, umístných v pravidelných vzdálenostech od sebe. Každá ára je oznaena íslem. Existuje více než 100 takovýchto souadnicových systém, zobrazujících jak celý svt, tak i rzná menší území. Liší se druhem použitého matematického zobrazení Zem (podle druhu elipsoidu), zpsobem promítání (na rovnou plochu, válcovou, kuželovou), orientací os, poátkem). Souadnicový systém WGS-84 Dnes asi nejrozšíenjší souadnicový systém používaný v Evrop. Jedná se o vojenský souadnicový systém používaný státy NATO. Referenní plochou je elipsoid WGS 84 (World Geodetic System). Použité kartografické zobrazení se nazývá UTM (Univerzální transverzální Mercatorovo). Implicitní souadný systém vtšiny GPS pijíma (v GPS jdou nastavit i jiné systémy, které ale souadnice pepoítávají z pijímaného WGS systému). Zemský povrch je rozdlen na 60 pás (zón) které si mžeme pedstavit jako úzké dílky pomerane spojující póly) širokých 6 stup zempisné délky ohraniených poledníky. Souadnice uritého bodu na zemském povrchu se v síti UTM uvádí: íslo zóny a souadnice na ose Y (východním smrem od západního okraje zóny), souadnice bodu na ose X (vzdálenost severním i jižním smrem od rovníku) v metrech v metrech. Souadnice bodu v New Yorku: Zóna V S!"#$%&& 12

13 Souadnicový systém S-42 Naše turistické mapy jsou v systému S-42. Souadnicový systém S-42 používá Krasovského elipsoid a ' $% &&()*+,+- S-42 je vojenský souadnicový systém bývalých zemí Varšavské smlouvy. Jedná se o válcové zobrazení v poledníkových pásech (obdobn jako systém WGS). Zem je pro pevod do roviny mapy nejprve zobrazena jako elipsoid a ten poté v šestistupových pásech rozvinut do roviny mapy. Každý poledníkový pás zobrazuje území široké 6 0 zempisné délky. Pásy se mohou oznaovat íslováním (1,2,3, ; první pás zobrazuje území od 0 0 do 6 0 ) nebo stedním poledníkem, od kterého je v pásu zobrazeno území 3 0 na západ a 3 0 na východ. Jakož i u systému WGS-84 je osa X vedena smrem J-S (kladná ást jde od rovníku na sever), osa Y je vedena rovnobžn se smrem rovnobžek (Z-V) a její kladná ást jde od nultého poledníku na východ. Poátek systému tvoí prseík rovníku s Greenwichským poledníkem. Souadnice X i Y poítáme v metrech, X od rovníku, Y od stedního poledníku každého pásu ve kterém se urovaný bod nachází minus m ( m se k namené hodnot kóty Y pipoítává z dvodu zajištní kladné hodnoty, bod ležící na stedním poledníku má tedy hodnotu m, nikoliv 0). Souadnice Y vždy zaíná íslem pásu. eská republika se nachází ve tetím a tvrtém pásu, souadnice Prahy jsou tedy: X= ( m severn od rovníku) Y= (3 pás, m západn od poledníku15 0 VD 13

14 Souadnice systému S-42, které se používaní na našich turistických mapách jsou kresleny v intervalu 1 km ( 1: je jejich vzdálenost 2 cm, 1:25 000, 4 cm). Jako první se uvádí údaj petený na ose X, jako druhý na ose Y. Odetení souadnic X: 5481 (odeteme v rámu mapy) 550 (odhad.i zmíme mezi dvma árami sít) ( m od rovníku severn) Y: 3393 (odeteme v rámu mapy) 680 (odhad.i zmíme mezi dvma árami sít) (3 pás, = km západn od 15 0 VD) A4. Jaké informace lze z mapy zmit i vyíst polohu vlastního stanovišt urit pravoúhlé rovinné souadnice libovolného bodu zmit smr (orientovaný úhel) a vzdálenost zmit délku trasy pevýšení a reliéf terénu mezi postupovými body trasy nadmoskou výšku urit viditelnost vytvoení si pedstavy o tvarech terénu i o jeho pokrytí porosty sí vodních tok, dopravních cest, osídlení i polohu jednotlivých staveb sí turistických cest 14

15 A5. Orientace mapy Horní okraj mapy smuje vždy k severu. Pro porovnání mapy se skuteností je nutné mapu orientovat, tj. natoit tak, aby sever mapy smoval k severu. Mapu mžeme orientovat: sesouhlasením nkolika výrazných objekt v terénu podle znak urujících sever (hvzdy, hodinky a podobn) pesn pomocí buzoly. Rysku nastavíme k severu otoné stupnice, zámrnou pímku buzoly piložíme k levému i pravému okraji mapy a nyní mapu s buzolou otáíme tak, až se sever stelky ztotožní s ryskou. B. Pomcky pro orientaci. B1. Kompas Zem má vlastní magnetické pole. Její magnetické póly nejsou totožné s póly zempisnými, ale nacházejí se v blízkosti. Kompas má magnetickou jehlu (stelku), která ukazuje k severnímu magnetickému pólu Zem a pibližn i k zempisnému severnímu pólu. Staí námoníci oznaovali první kompasy podle hlavních a vedlejších svtových stran: S (N), SSV, SV, VSV, V (E,O), VJV, JV, JJV, J (S), JJZ, JZ, ZJZ, Z (W), ZSZ, SZ, SSZ. Moderní kompasy jsou vybaveny kruhovou stupnicí rozdlenou na 360 o. S=0 o, V=60 o, J=180 o, Z=270 o. Pi použití cizího kompasu i buzoly je poteba se podívat na dlení stupnice, bává znaena po 1, 2, 5 i 10 stupních. Úhel mezi smrem k severnímu zempisnému pólu a smrem, který ukazuje stelka se nazývá deklinace. Je to hodnota promnlivá, závisí na poloze na povrchu zemském, ale i na ase. V našich krajích ukazuje stelka cca 2 stupn západn od zemského pólu proto západní deklinace. To znamená, že azimut zamený v terénu musíme pi vynášení do mapy opravit o deklinaci odetením její hodnoty. Naopak pi vytyování azimutu zjištného v map musíme azimut z mapy zvtšit pitením deklinace. V bžné praxi však v našich podmínkách s deklinací nemusíme poítat. Chyba v úhlu ve stupních Odchylka v m na vzdálenost 1 km Odchylka v m na vzdálenost 10 km Odchylka v m na vzdálenost 100 km 15

16 16

17 B2. Buzola Slouží k pesnjšímu a pohodlnjšímu mení úhl a urování smru pochodu než kompas. Základem je magnetická stelka v pouzde naplnném kapalinou nebo má aretaní zaízení. Dále má otonou úhlovou stupnici a zámrnou pímku. Nkteré typy mají zrcátko, przory, lupu, krokomr, sklonomr aj. U nás jsou známé typy Sport, špikové výrobky vyrábí firma Bézard, RECTA. Azimut je úhel mený ve vodorovné rovin mezi smrem k zempisnému severu a smrem k libovolnému bodu. Je to odchylka smru pochodu od severu. Mí se ve smru hodinových ruiek od 0 do 360 stup. Zásady pro práci s buzolou: buzolu držet ve vodorovné poloze zachovat odstup od železných pedmt, elektrických vedení a vysíla pi vytyování úhl v terénu i pi práci na map dát pozor na správné ztotožnní severního pólu stelky a znaky severu na otáivé stupnici (sever N, jih S, západ W, východ E). pi mení držet buzolu v jedné ruce, palec a ukazovák druhé ruky slouží k otáení úhlovou stupnicí. Paže mají být nataženy, jedno oko zavít. Urení azimutu z mapy (od bodu A do bodu B) Pomocí buzoly Zámrnou pímku (hranu buzoly) piložíme ke spojnici bod AB tak, aby byl zachován smr cílení z bodu A do bodu B Spojnici sever-jih na otoné stupnici buzoly natoíme do rovnobžné polohy s levým i pravým okrajem mapy, resp. se svislými arami kilometrové sít na map Znaka severu buzoly smuje k severnímu okraji mapy Na odeítací rysce odeteme azimut z bodu A do bodu B Pomocí úhlomru Sted úhlomru ztotožníme s výchozím bodem A a áru 0 o 180 o na úhlomru srovnáme se svislými arami kilometrové sít mapy. Piložením nit úhlomru, pravítka i tužky ze stedu úhlomru k bodu B (ke kterému míme azimut) odeteme na stupnici úhlomru azimut. Urení cíle v terénu Když jsme odeetli azimut z mapy, potebujeme jej vytýit v terénu. Daný azimut nastavíme otáením úhlové stupnice buzoly k rysce Celou buzolou otáíme tak dlouho, až se severní pól stelky kryje se severem na úhlové stupnici buzoly. Zámrná pímka buzoly ukazuje do cíle. Cíl nemusí být vidt, potom najdeme v terénu njaký markantní postupový bod na záme a pesuneme se k nmu. Nastavený azimut na buzole ponecháme. Po píchodu na postupový bod provedeme opt otáením celé buzoly ztotožnní 17

18 severního pólu stelky se severem na otoné stupnici a v daném smru vyhledáme další postupový bod. Takto postupujeme až do cíle. Vynesení pochodového azimutu do mapy Pochodový azimut nastavíme otonou stupnicí k odeítací rysce buzoly Poátek zámrné pímky (nebo hranu buzoly rovnobžnou se zámrnou pímkou) piložíme na map na výchozí bod A Celou buzolou otáíme tak dlouho, až smr sever-jih buzoly bude rovnobžný se svislými arami kilometrové sít na map a oznaení S (N) na otoné stupnici bude smovat k severnímu okraji mapy Zámrná pímka buzoly (hrana buzoly) pak ukazuje pochodový azimut na map Pozor, stelku severu neztotožujeme se znakou severu S(N) 18

19 Úhlomr a dálková mítka Kivkomr Lupa Dalekohled Krokomr Sklonomr B3. Další pomcky C. Naviganí techniky Základem správné navigace je znalost tení mapy a schopnost porovnání mapy se skuteností a naopak. V prbhu navigace se asto obracejte k map, aby jste neztratili pehled o tom, kde se momentáln nacházíte. Sledujte orientaní body a charakter krajiny kolem vás a uvádjte je do souvislosti s jejich zobrazením na map. Buzola vás mže navést k cíli s pesností 10 až 20 stup, což dlá na vzdálenost 1 km 300 metr rozdílu. 19

20 C1. Mení prošlé trasy poítáním krok zmte si každý délku vašeho kroku (napíklad chzí po 100 m trati, 100 m vydlím potem krok levou nohou) Obecn se poítá dvojkrok 1,5m. mením asu po 10 minutách se vždy zastavte, aby jste na map urili ušlou vzdálenost. Po ase dlejte pestávky každou hodinu. Brzy se nauíte umt podle asu odhadnout ušlou vzdálenost (v lenitém terénu, nesete-li výstroj je rychlost 4 km/h velmi dobrá. pomocí mechanických i elektronických krokomr pedometr C2. Orientaní bod S tímto výrazem se snad setkal každý, kdo jen trochu zabrousil do oboru topografie. Málokdo však domyslí význam orientaních bod. Troufám si tvrdit, že orientaní body jsou základním kamenem navigace. Jedná se o význané body v terénu, které dokážeme najít jak na map, tak i v pírod. Jako OB nám poslouží: Sídla sídla jako taková pi dálkovém zamování, tovární komíny, hájovny, hraniní kameny, kempy Náboženské symboly - kížky, kaple, kostelní vže Cesty a železnice - kižovatky cest, kilometrovníky, nádraží, zastávky, mosty, viadukty, rozcestníky turistických a cyklo stezek, vleky Porost a píroda osamlé i významné stromy, cípy i okraje lesa, soutoky, rybníky (hráze, apy), jezy, osamlé skály, kopce Památky a pírodní zajímavosti mohyly, jeskyn, hrady, Technická zaízení vysílae, lomy, štoly, Naute se tyto OB vyhledávat jak na map, tak i v terénu. 20

21 21

22 22

23 C3. Vlastní stanovišt 23

24 Metodou protínáním zpt - uríme na dobe zorientované map vyhledáním markantních bod, zobrazených na map, v terénu (vrchol, sedlo, kostel, rozcestí, samota a pod). Zmíme si azimuty k minimáln dvma bodm a tyto azimuty vyneseme tužkou a pravítkem do mapy. Narýsované zámrné pímky se protínají v našem stanovišti. Toto je nejpesnjší zpsob urení vlastního stanovišt. Pokud máme k dispozici dva až ti vzdálenjší OB, pokud možno v širokém úhlovém rozestupu, obejdeme se i bez buzoly. Zámrné pímky vyneseme do mapy ztotožnním pravítka se zámrnou pímkou okem posouváním pravítka po map. Vlastní stanovišt mžeme urit rovnž pomocí tzv. polohových ar protínáním z jednoho bodu. Jedná se o áru, podle které jdete, napíklad cesta, silnice, eka, tra, okraj lesa, horský heben a podobn. Je to tedy ára, na které se nkde nacházíte. Pi urení své polohy pak staí jeden další prvek napíklad azimut k orientanímu bodu pípadn orientaní bod pímo na polohové áe (tzv. kontrolní bod), Stálý pehled o své poloze získáte mením asu i vzdálenosti od poátku cesty, poítáním odboek z cesty i silnice a pod. C4. Urení neznámého bodu v terénu Zorientujeme mapu a uríme vlastní stanovišt. Zmíme azimut k neznámému bodu, vyneseme jej do mapy a odhadneme vzdálenost. Tím jsme vymezili prostor, kde bod hledáme. Pro kontrolu zjistíme z mapy výšky terénu ve smru spojnice našeho stanovišt s hledaným bodem, pro kontrolu, zda jej mžeme skuten vidt. V záme na urovaný bod nesmí být žádný bod s vtší nadmoskou výškou než má urovaný bod. Pesnji uríme neznámý bod tzv. protínáním vped. Do mapy narýsujeme azimuty na urovaný bod ze dvou stanoviš, v jejich prseíku leží urovaný bod. Zámrné pímky by se mly protínat alespo pod úhlem 30 o. C5. Chze podle buzoly Hlavním úelem kurzu stanoveného podle kompasu je umožnit sledování cesty k cíli, jenž se v tomto okamžiku nachází mimo váš dohled, a už ve výhledu brání vegetace i jiné krajinné prvky, mlha i tma. Dodržet kurz pi cest terénem je složité. Držet se pímé, libovoln dlouhé trasy jen podle kompasu je prakticky nemožné. Pekážky na cest se stanou píinou vašeho odklonu od pímého kurzu. Pokud budete sledovat vytený kurz tak, že upete zrak na kompas, který budete pi chzi držet ped sebou, dojde patrn záhy ke kolizím s okolními stromy. C6. Navigace podle postupových bod Musíte li se na své cest ídit po njakou dobu podle buzoly, nejlepší cestou je rozdlit si stanovený kurz do nkolika menších úsek. K tomuto úelu si zvolte píhodný orientaní bod, ležící ve smru ureného kurzu. Po jeho dosažení (nejsnazší cestou, která nemusí být pímá a ta nejkratší) sáhnete opt po map a buzole a vyberete si další orientaní bod ve vyteném smru, ke kterému jste schopni bez nesnází dolít. Celý postup opakujete tolikrát, kolikrát bude, vzhledem ke konfiguraci terénu, zapotebí, než dorazíte k cíli. 24

25 Ješt lepším postupem je umožuje li to viditelnost zvolit si njaký vzdálený bod, nacházející se za vaším zamýšleným cílem (prsmyk, horu, vysíla) a ídit se pi sledování kurzu podle nj. (Ze stanovišt urím další bod trasy takový, který vidím, jsem schopen k nmu dojít, urit ho na map a z nho urit další postupný bod stejným zpsobem). C7. Obcházení malých pekážek za kterou je vidt Jde-li o takovou pekážku, že mžeme pozorovat situaci na druhé stran pekážky (rybník, eka), mžeme použít postup využívající pomocný orientaní bod. Najdte za pekážkou orientaní bod ležící ve smru vámi sledovaného kurzu, nebo takový bod, který mžeme urit na map. Poté obejdete pekážku, dojdete k vámi zvolenému orientanímu bodu a odtud pokraujeme v pvodním kurzu. Není-li na druhé stran orientaní bod, pošleme tam kamaráda, který bude sloužit jako orientaní bod. 25

26 C8. Obcházení velkých pekážek U nkterých pekážek (kopce, moály, hustý les) není možné získat znalost o tom, jak vypadá situace na druhé stran. V takovém pípad budete muset pekážku obejít podle buzoly. Vydáte se tedy smrem kolmým ke správnému smru (zmna smru o 90 st.) a míte ušlou vzdálenost. Jakmile pekážka koní, vydáte se pvodním smrem a po obejití bažiny se opt pod azimutem o 90 st. opraveným po ujití namené vzdálenosti dostanete na pvodní trasu. C9. Navigace za snížené viditelnosti Bude-li vám ve výhledu bránit padající sníh, mlha, hustý les i tma, nebude možná navigace podle orientaních bod. ešení takové situace závisí na tom, jak je pro vás dležitá pesnost postupu. Jde-li o kurz peklenující pouze krátkou vzdálenost a naprostá pesnost není tím nejdležitjším, postaí, když budete držet buzolu ped sebou a postupovat podle ní. Tímto postupem budete schopni držet se pvodního kurzu s dostatenou pesností až na vzdálenost kolem 800 m. Pokud by bylo odchýlení od pvodního kurzu píliš riskantní, použijte následující metodu. Jeden len výpravy jde od zbytku své skupiny v kurzu, který potebujete sledovat, tak daleko, dokud vidí zbytek své skupiny (do správného kurzu jej mže 26

27 zaadit rovnž len, který zstal). Poté se otoí a pomocí zptného azimutu se postaví pedn do trasy sledovaného kurzu. Poté dá znamení zbytku skupiny a ta se pesune k nmu. Celý postup se následn opakuje tak dlouho, jak je zapotebí. Obdobu tohoto postupu mžete použít na krátkou vzdálenost i pokud cestujete sami. Místo partnera pak použijete hl nebo batoh. Pi tom je poteba mit ušlou vzdálenost, aby jste neminuli bod, ke kterému smujete. C10. Zámrný bod Pedstavuje li váš cíl uritý malý objekt i místo, jehož polohu na map znáte, je vždy jednodušší zvolit si njaký nápadnjší orientaní bod v jeho blízkosti zámrný bod a po jeho dosažení teprve podle buzoly hledat svj cíl. C11. Mení s nadbhem (metoda odboení) Poítat s možností výskytu odchylky pi sledování uritého kurzu znamená, že tuto odchylku mžete pedem do svého mení zakalkulovat. Zamování s nadbhem je postup, kdy do svého mení zahrnete úmyslnou chybu, takže minete li svj cíl, budete si alespo jisti, kterým smrem leží. Máte dojít k soutoku. Pjdete li pímo na soutok, mžete se odchýlit znan nalevo i napravo a navíc nebudete vdt, kterým smrem soutok leží. Proto se rovnou vydejte na jednu stranu. Když dojdete k ece, bude vám jasné, zda soutok leží nalevo i napravo od vás. C12. Sbrná ára (metoda zábradlí) Sbrná ára mže být stejn jako základní ára jakákoliv lineární souást krajiny (cesta, eka, horský heben, EI vedení, koleje, okraj lesa), kterou využijeme jako ukazatel smru. Je li z mapy patrné že ve poblíž naší trasy vede stejným smrem napíklad vedení VN, staí se nechat vést tímto vedením. Máte-li dojít k bodu který není viditelný a poblíž kterého leží dominanta jako je eka i cesta, lze tuto dominantu použít jako zábradlí. Nejprve uríte azimut k zábradlí. Když k nmu dojdete, pjdete podél nho jako podél zábradlí, pokud se cíl neobjeví. Cíl nemusí být od zábradlí viditelný. V moment, kdy narazíte na zábradlí, uríte svoje stanovišt, podle mapy zjistíte kolik metr musíte podél zábradlí jít a pod jakým azimutem se od zábradlí odklonit. C13. Chze po vrstevnici Dokážete-li najít podle mapy v terénu bod o stejné výšce jako je cíl nacházející se na opaná stran kopce (napíklad hájovnu, pramen, skálu a pod.), pak mžete na map odmit vzdálenost tohoto bodu od cíle. Po ujití patiné vzdálenosti po vrstevnici (jdete stále po rovin) dojdete spolehliv do cíle. C14. Základní ára Jedná se o jakýkoliv lineární prvek krajiny v prostoru, ve kterém se pohybujete. Nejlepším píkladem základní áry je vozovka. Pohybujete li se 27

28 v prostoru a víte li, že na západním okraji tohoto prostoru je komunikace vedoucí ve smru S-J, mžete se spolehnout na to, že zabloudíte li v terénu, staí se vydat zhruba západním smrem a díve i pozdji se ocitnete u silnice. 28

29 C15. Navigace podle pírody Každý dobrý navigátor, když se ídí buzolou i GPS, neustále sbírá informace o smru ze svého okolí všímá si polohy Slunce, délky a smru vržených stín, orientace íních údolí a horských heben, smru vtru a podobn. Všímat si naviganích ukazatel poskytovaných pírodou je dležité také z toho dvodu, že asto jde o první náznak, sdlující, že jste se odchýlili od správného smru. Vynoíte li se z hustého lesa se sluncem pímo ped sebou piemž si pamatujete, že pi vstupu do lesa bylo na pravé stran, není od vci zastavíte se a poradit se s mapou a buzolou. Umní navigace podle pírody je pedevším otázkou praxe. Procviujte si jej proto pi každé píležitosti. Souástí bžné praxe každého zkušeného navigátora je všímat si smrových ukazatel vyskytujících se v okolí. Tyto ukazatele mohou být trvalé (horský heben orientovaný uritým smrem), nebo doasné, jako teba snhové návje vytvoené vtrem vanoucím od západu. Máte li naplánovanou cestu do oblasti, kterou neznáte, snažte se dopedu zjistit co nejvíc údaj o pípadných ukazatelích smru poskytovaných tamní pírodou. Krajinné ukazatele smru: smr toku velkých ek orientace pohoí 29

30 pevládající vítr (snhové návje, písené duny) Ukazatele smru v podob zvíat a rostlin mechy a lišejníky severní strana osamocených strom (znan nespolehlivé) stromy a kee pokivené následkem pevládajících vtr v horských oblastech lze rozpoznat rozdíl ve vegetaci na severních a jižních svazích (jižní svahy se vyznaují hustším a vyšším porostem) snhová pokrývka se déle drží na S a SV svazích delší strana mraveniš smuje k J Orientace podle slunce Existuje jednoduchá pouka, že v 6 hodin je slunce na východ, ve 12 hodin na jihu a v 18 hodin na západ. Následkem sklonu zemské osy slunce nezapadá vždy pesn na Z a nevychází pesn na V. Jeho poloha se mní v závislosti na roním období ale dá se vypoítat azimut východu a západu v závislosti na dob a poloze pozorovatele. Tento výpoet ale pesahuje poteby této pednášky. Orientace podle stín Sluncem vržené stíny se pohybují opan než slunce ze západu na východ. Jako pomrn pesný ukazatel smru mžeme použít pohyb stínu vrženého holí zabodnutou do zem: Najdte na zemi rovné, udusané místo a zarazte tam hl do zem tak, aby stála rovn a vrhala zetelný stín. Oznate kamínkem i klacíkem místo, kde se nachází vrchol stínu hole. Vykejte min. 15 minut, až se stín pohne o nkolik cm. ím déle vykáte, tím lepší výsledek dostanete. Opt oznate místo, kde se nachází vrchol stínu hole. Oba oznaené body spojte pímkou (holí, provázkem, ). Vzniklá pímka bude orientována ve smru východ západ. Tuto metodu lze ješt zpesnit, postup však vyžaduje nkolikahodinové ekání. 30

31 Urení smru pomocí hodinek Natote hodinky nastavené na SE as (v lét petoit o 1h. zpt) tak, aby malá ruika smovala ke slunci. Pibližný smr k jihu najdete tak, že rozdlíte úhel mezi malou ruikou a dvanáctkou na dv poloviny. Ve stedních zempisných šíkách je pi použití této metody chyba až 20 o. Stanovení asu a smru podle msíce, orientace podle hvzd Viz pednáška o hvzdách. 31

32 32

33 D. Odhad vzdálenosti a výšky. D1 odhad vzdálenosti Podle viditelnosti: 20m vidíme blmo oí 50-70m viditelné oi, nos, prsty 100m detaily oblieje 150m knoflíky a podrobnosti výstroje 200m barva oblieje, tašky na stechách, cihly ve zdivu, listí strom 300m rozeznatelné obrysy konetin a hlavy, barva a ásti odvu 400m jsou rozeznatelné zbran 500m obrysy osob, okenní rámy, kly drátných plot 600m ploty a podrobnosti na stavbách budov 700m pohyby rukou a nohou, silné vtve strom m lze rozeznat jednotlivá vozidla, telefonní sloupy, ukazatele na silnicích, koruny a kmeny strom m komíny na budovách, kolony vozidel, stromy, lidské postavy m jednotlivé budovy m skupiny budov, osady m msta, velká sídlišt Chyba mže být až 15%. Pesnost ovlivují tzv. optické klamy: Vtší, svtlejší nebo ostejší pedmty se zdají být blíž, než stejn vzdálené pedmty malé, tmavé, nebo v mlze. ím mén je objekt ped pozorovaným pedmtem, tím blíže se zdá a naopak. lenitý terén zkracuje odhadovanou vzdálenost. Pi pozorování vleže (zdola nahoru) se zdají být pedmty blíž než ve skutenosti. Pi pozorování shora dol se zdají pedmty vzdálenjší. Jako delší se odhadují vzdálenosti pi zvtšené oblanosti a pi tmavém pozadí. Jako delší se odhadují vzdálenosti pi protisvtlu, je-li barva objektu i pozadí stejná. Jako delší se odhadují vzdálenosti pi vtším sklonu terénu. Jako delší se odhadují vzdálenosti, vede-li podél odhadované vzdálenosti výrazná liniová stavba (železnice, silnice). Podle známého rozmru pozorovaného objektu: 1. Držíme v napnuté paži (cca 60 cm ped oima) pravítko. 2. Na pravítku zmíme známý rozmr na objektu (v) v cm, k nmuž poítáme vzdálenost (D) skutený rozmr meného pedmtu je (V) 3. Menou vzdálenost (D) spoítáme: D (cm)= 60 cm (nebo skutená vzdálenost pravítka od oka) x V cm (skutená velikost meného pedmtu) / v cm (velikost meného pedmtu zmená na pravítku) 33

34 4. Vzrostlý smrk=20m, ovocný strom 5m, telefonní sloupy 6 8m, poschodí obytného domu 4m, výška kíže 4m. Krokováním Délka dvojkroku se uvažuje 150 cm. Podle rozdílu rychlosti šíení svtla a zvuku D = poet vtein mezi spatením jevu a okamžikem, kdy je slyšet zvuk / 3 Pomocí slunce s stínu V(m) = Ds (m) x V (m) / ds (m) D2 Odhad výšky V rovinatém terénu zmíme délku stínu meného pedmtu Ds. Zmíme délku stínu pedmtu ds o známé výšce V Dosadíme do vzorce. Pomocí sklonomru podle vztah známých z trigonometrie. Pednášku zpracoval ing. Pavel Bublík ctu.st@quick.cz. Ureno výhradn pro vnitní potebu tábornických škol TU Text neprošel odbornou gramatickou úpravou Materiál není uren pro komerní využití a je neprodejný ervenec