UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Komunikaní strategie slyšících a neslyšících matek

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA PEDAGOGICKÉ A ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE Komunikaní strategie slyšících a neslyšících matek VRA PROCHÁZKOVÁ

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn s použitím uvedené literatury Místo vypracování : Praha úplné datum vlastnoruní podpis - 2 -

3 vedoucí diplomové práce: PhDr. A. Kucharská konzultanti: PaeDr. J. Klugerová, PhDr. M. Klusák, PhDr. J. Plichta autorka diplomové práce: roník, obor studia: Vra Procházková 5.roník, psychologie - speciální pedagogika typ studia presenní - 3 -

4 Dkuji PhDr. Kucharské a PaeDr. Klugerové, PhDr. Klusákovi a PhDr. Plichtovi za trplivost, povzbuzování a velmi inspirativní myšlenky. Dále mé podkování patí Mgr. Petráové ze školy pro sluchov postižené v Radlicích, P. Vysukovi, neslyšícímu vedoucímu eského centra znakového jazyka, F. Buniové, sociální pracovnici v eském centru znakového jazyka a V. Sauter, lektorce a tlumonici amerického a eského znakového jazyka, za jejich podporu a poskytnutí cenných zkušeností. Dkuji rodinám, které neváhaly a staly se souástí tohoto výzkumu. Souhlasím s poskytnutím práce zájemcm (ke studijním úelm) - 4 -

5 TEORETICKÁ ÁST - 5 -

6 Obsah 1.Úvod Definice sluchových vad Principy komunikace a úloha jazyka v ní Jak lidé komunikují Obecné charakteristiky mezilidské komunikace Otevené systémy Pragmatika a axiomy komunikace Analogová komunikace a drobná úvaha o možných souvislostech Úloha jazyka v lidské spolenosti Specifika komunikace neslyšících Postižení nebo jiná kultura O jazyce kulturní menšiny Znakový jazyk ve vývoji sluchov postižených dtí O jiných umle vytvoených zpsobech komunikace s neslyšícími Význam vtahu matky a dítte Význam interakce dítte s matkou v jeho raném vku Neslyšící dít neslyšících rodi Dležitost pístupného jazykového kódu (podmínka pro optimální vývoj neslyšících dtí) Neslyšící dít slyšících rodi Úvod do výzkumu Uvedení do problematiky pée o neslyšící Otázky a hypotézy

7 6.1 Kroky vedoucí k uskutenní výzkumu Základní otázky a tvorba hypotéz Hypotézy.40 7.Metodika výzkumu Trvání výzkumu Popis zkoumaného vzorku Sbr dat Co pedcházelo výbru výzkumných metod Popis výzkumných metod Metoda použitá ve švédském výzkumu sociálních strategií neslyšících žák Kvalitativní analýza Videotrénink interakcí Fáze analýzy videozáznam.48 8.Analýza videozáznam Údaje z anamnézy I Komunikaní strategie matky I Údaje z anamnézy II Komunikaní strategie matky II Údaje z anamnézy III Komunikaní strategie matky III Údaje z anamnézy IV Komunikaní strategie matky IV Závry analýz Typy komunikaních strategií matek Další souvislosti Které možnosti se dále nabízejí? Závr 90 Literatura..91 Pílohy

8 - 8 -

9 1. Úvod Ped více než šesti lety jsem zaala poznávat komunitu neslyšících. Nejprve jsem se setkávala s mladými neslyšícími lidmi, svými vrstevníky. Navázali jsme neformální vztahy a díky tomu jsem poznala spoleenství neslyšících tzv. zblízka. Když jsem v rámci praxe zaala pracovat ve škole pro sluchov postižené, pišla jsem do kontaktu s neslyšícími dtmi mladšího i staršího školního vku. V souasné dob pracuji ve speciální poradn pro sluchov postižené, kde práce s dtmi pokrauje a zahrnuje spolupráci s jejich uiteli (mezi n patí také neslyšící asistenti). Poznávám metody slyšících uitel a vzdlávací proces, kterým procházejí neslyšící dti. V neposlední ad se setkávám s rodii sluchov postižených dtí, kteí nejsou neslyšící. Jejich názory, které se zakládají na osobní zkušenosti toho, že lovk je nucen vyrovnat se se situací, na kterou nebyl pipraven a pi tom cítí silnou potebu obstát jako rodi, jsou velmi obohacující. Jsou to asto práv slyšící rodie neslyšících dtí, kteí vyvinou aktivitu, aby se vci mnily a lépe vyhovovaly potebám jejich dtí (píkladem bylo založení Federace rodi a pátel sluchov postižených). V posledních letech probíhají mezi uiteli, rodii sluchov postižených dtí, neslyšícími dosplými a rznými odborníky, kteí se podílejí na péi o sluchov postižené, debaty o využívání znakového jazyka ve výchov a vzdlání. Je snaha prosazovat tento jazyk do škol a dalších zaízení, která se vnují péi o sluchov postižené. Toto úsilí vychází ze zkušeností získaných nejen v eské republice, ale hlavn v zahranií. V západních zemích se podailo prosadit znakový jazyk do výchovy a vzdlávání již ped deseti až dvaceti lety. Tato dostaten dlouhá doba dává možnost objektivního zhodnocení a to se jednoznan piklání na stranu akceptace znakového jazyka. Podle mého názoru, mezi nejdležitjší a nejsložitjší oblasti v problematice výchovy a vzdlání sluchov postižených patí pée o tžce sluchov postižené dít a jeho rodinu, která je slyšící. Jestliže chceme zajistit vhodné podmínky pro vývoj a rst neslyšícího dítte, pak musíme pracovat také s jeho slyšícími rodii. Je teba odstraovat bariéry a podporovat normální a plnohodnotný vztah mezi rodiem a díttem. Z tohoto dvodu m zaujal problém komunikace mezi slyšícím rodiem a neslyšícím díttem. Slyšící rodi musí vdom hledat pro sebe a své sluchov postižené dít optimální zpsob komunikace. Neslyšící rodi používá bez rozmýšlení komunikaci pro sebe pirozenou a zárove pro dít vhodnou. Znakový jazyk zde hraje dležitou roli. Tak vznikla myšlenka porovnat tyto dva typy komunikace. Cílem výzkumu, který na toto téma probhl, bylo probádat zpsoby komunikace, jak ji používá slyšící rodi, a jak - 9 -

10 neslyšící rodi, a najít pípadné rozdíly mezi nimi. O prbhu a výsledku výzkumu podává zprávu tato diplomová práce

11 2. Definice sluchových vad Karlova Univerzita Pedagogická fakulta Výzkum, o kterém referuje tato práce, byl zamen na komunikaci matek a jejich sluchov postižených dtí. Než se dozvíme nco víc o neslyšících a jejich život, bude teba pozastavit se u odborné terminologie a ujasnit si pojem sluchové postižení (jinými slovy sluchová vada nebo ješt jinak vada sluchu). Existuje nkolik pojetí a asto dochází k terminologickým nejasnostem ve vymezení sluchového postižení. Nejprve bychom si mli pipomenout jednu zásadní skutenost. Souasný pístup k neslyšícím lidem se dá rozdlit do dvou okruh. Jeden zastává lékaské hledisko. Neslyšící jsou chápáni jako postižení. Trpí vadou, kterou je poteba napravit. Druhý okruh se piklání k názoru, že neslyšící nejsou postižení, ale jazyková a kulturní menšina. Jejich jazyk je pirozený, rovnocenný jazykm mluveným (více se dozvíme v kapitole Principy komunikace ). V eských zemích petrvává lékaský pístup k vci (Strnadová, 1998). Sluchové postižení patí mezi tzv. smyslová postižení. Mže mít negativní vliv na rozvoj komunikaních dovedností, pokud dít nemá pístup k jazykovému kódu, který odpovídá jeho možnostem vnímání. Mže se vytvoit komunikaní bariéra, která pak zasáhne do vývoje osobnosti dítte a mže ho tžce narušit (Vymlátilová in ían, 1997). V jedné z následujících kapitol ( Význam vztahu matky a dítte ) je na toto téma uvedeno více informací, nap. závry nkterých výzkum, proto nebude rozvedeno zde. Nyní pikroíme k sluchové vad, jak ji vysvtluje lékaské hledisko. Toto postižení má mnoho podob a liší se tém u každého sluchov postiženého lovka. Sluchov postižení jsou nehomogenní skupina (Šedivá in ían, 1997, s. 97). Záleží na mnoha okolnostech, které se k vad pojí. Je rozhodující, kdy vada vznikla a kdy byla objevena. Která ást sluchového vnímání je porušena a jak. Na každém uchu mže být ztráta odlišná. Mže se jednat o kombinaci rzných typ postižení (Strnadová, 1998) apod. Defektologický slovník definuje vady a poruchy sluchu takto:...snížení až ztráta výkonnosti sluchového analyzátoru. Jsou rzné stupn, rzného druhu i pvodu a podle toho jsou rzné i jejich dsledky pro postiženého. (2000, s. 378) Slovník používá dlení podle postižení uritých etap sluchového analyzátoru:

12 1) postižení vlastního sluchového analyzátoru a) z poruchy receptoru - porucha pevodní ( porucha slyšení hlubších tón ) - porucha vnímací (porucha slyšení vyšších tón ) - porucha slyšení zvuk periodických b) z poruchy sluchových drah a nižších center snížení až ztráta pohotovostních, pop. orientaních reflex c) z poruchy korové ásti analyzátoru postižená schopnost diferenciace složitjších zvuk. 2) z poruchy spoj sluchového analyzátoru korového s jinými korovými oblastmi postižena funkce analyticko-syntetická. 3) porucha jádra sluchového korového analyzátoru na dominantní sfée - porucha funkce fatické (nejvyšší úrove zpracování a vytváení eov komunikaních informací) Také Sovák (1980, s. 163) uvádí, že velký vliv na dsledky postižení má doba vniku vady a stupe vady. Rozeznává ástenou a úplnou ztrátu sluchu a jejich typy: 1) Úplná ztráta sluchu dít se narodí hluché nebo ohluchne ped vývojem ei, dít je hluchonmé (neslyšící). Pokud dít ztratí sluch po vytvoení ei (po 7. až 8. roce), pak se jedná o ohluchlost. 2) ástená ztráta sluchu (nedoslýchavost) pi nedoslýchavosti pevodní trpí pívod a pevod zvuku ze zevního prostedí do sluchového ústrojí. Je porušeno slyšení hlavn nižších tón. Percepní nedoslýchavost, jejíž píinou je porušení sluchového labyrintu nebo nervu, zpsobuje poruchu slyšení spíše vyšších tón. Pi kombinaci obou typ vzniká kombinovaná nedoslýchavost. Velmi pehledným dlením, které se asto používá a je podobné Sovákovu dlení, je dlení podle místa postižení ve sluchovém orgánu (Strnadová 1998, s.58-64): Pevodní typ sluchového postižení - je porušena pevodní ást sluchu (oblast stedního ucha). Mže být narušené vnímání na všech tónových frekvencích. (transformaní vada), nebo hlubších tón (impedanní), Tento typ poruchy nikdy nevede k hluchot (došlo by ke snížení sluchových vjem nejvíce do hodnoty 60 db)

13 Percepní (kochleární) typ sluchového postižení - porucha je v oblasti vnitního ucha, ve vnitním uchu se nachází kochlea (hlemýž) a její souástí je Cortiho orgán (zprostedkovává percepci), který je v kontaktu se sluchovým nervem (zjednodušen eeno). Tento typ postižení mže zpsobit všechny stupn ztráty sluchu od lehké nedoslýchavosti až po praktickou i úplnou hluchotu. Jiní autoi používají terminologii, která nedává název poruchám sluchu, ale pímo lidem, kteí jsou sluchov postižení. Podle rozsahu a vzniku vady rozeznávají typy sluchov postižených (Vymlátilová in ían, 1997, s. 89) Nedoslýchavé dít - je schopno využít sluchadla, obvykle se dobe rozvine mluvená e, jeho vzdlávání mže probíhat bžným zpsobem Neslyšící dít - tj. prelingváln ohluchlé ( hluché se narodily nebo ohluchly ped tím, než u nich došlo k rozvoji ei), ztráta podle audiometrické klasifikace nad 90 db, e vnímají tyto dti jen odezíráním, sami se ei uí obtížn, u ady nelze vybudovat dostaten srozumitelnou e, komunikují pomocí tlumoníka Ohluchlé dít - má rozvinutou e, mluva se postupem asu zhoršuje, ale zstává srozumitelnou, e tyto dti vnímají odezíráním. V anglické literatue se používá výraz deaf a hard-of-hearing. Vycházejí z funkní klasifikace (Frisina, 1974 in Heiling, 1995, s. 20). Deaf 1 je oznaením pro jedince s kongenitální (vrozená vada) vadou nebo s asnou vadou (v eské terminologii se používá výraz prelingvální), která je tak závažná, že nedovolí 1 V eštin se výraz deaf pekládá jako neslyšící, akoli v anglicko - eském slovníku (Fronek, 1999) je peložen jako hluchý. Souvisí to s tím, že v anglitin Deaf s velkým písmenem znaí píslušníky menšiny a výraz, který má s eštin stejný význam, je neslyšící. Je také snaha prosadit velké písmeno N (Strnadová, 1998)

14 jedinci nauit se e ani na základ slyšení se sluchadlem. Osvojování jazyka a jeho vývoj je založen na zrakovém vnímání. Tito lidé jsou závislí na komunikaci ve znacích a potebují se ji uit od asného vku, aby nedošlo k opoždnému vývoji. Používají se také názvy congenitally deaf a prelingually deaf (kongenitáln neslyšící, prelingváln neslyšící). Hard-of-hearing oznauje jedince, kteí si osvojují mluvenou e na základ svého sluchu za pomoci sluchadla (V eštin se hovoí o nedoslýchavých). Jak už bylo eeno, vady se rozlišují podle rzných hledisek. Jedno z tch nejastji používaných se zakládá na prmrných hodnotách vytvoených pomocí audiogramu, který zachycuje rozsah ztráty. Výsledná hodnota se zaazuje podle klasifikace, která má stupn sluchových vad rozlišené podle zmn na vývoji ei. Tuto klasifikaci vydala v roce 1980 WHO (Svtová zdravotnická organizace): ( podle rozsahu ztráty sluchu) 0-25 db intaktní sluchová funkce db lehké sluchové postižení (lehká nedoslýchavost) db stední sluchové postižení (stední nedoslýchavost) db stedn tžké sluchové postižení (stedn tžká nedoslýchavost) db tžké sluchové postižení (tžká nedoslýchavost) nad 91 db velmi tžké sluchové postižení úplná ztráta sluchu (hluchota) Podle této klasifikace jsou považováni za neslyšící pouze ti, kteí nejsou schopni slyšet žádný zvuk ani pi zesílení. Charakteristické zmny na vývoji ei lze zjiš ovat už od hranice 60 db (in Krahulcová, 1998, s. 57). Krahulcová také upozoruje, že tyto zmny se individuáln rzní v závislosti na dalších faktorech (nap. je-li pidružené další postižení). V poslední dob se diskutuje problém diagnostiky sluchových vad. Posuzuje se totiž použitelnost diagnostiky napíklad pro zaazení dítte do vhodné školy a pro informovanost uitele dítte apod. Podle Csonky (1999, s. 33) škála WHO postihuje jen sluchovou citlivost. Nezohleduje individuální pedpoklady pro osvojení jazykových kompetencí a kognitivního

15 rozvoje. Nepovažuje ji za dostaující pro pedagogickou praxi. Potmšil (1999, s. 13) shrnuje dohady o lékaské diagnostice a konstatuje, že pro pedagogický proces není možno využít pouze lékaskou zprávu o stavu sluchu, která uvádí namené hodnoty. Audio-vyšetení nám pesn spoítá rozsah ztráty a poradí, o kolik zesílit zvuk, ale už nepopíše, nakolik je lovk schopný vnímat a rozeznávat e. (Heiling, 1995, s. 20). Vhodnjší je podle Csonky dlení dtí do skupin na prelingváln a postlingváln neslyšící. Toto dlení vychází z asového hlediska. Rozdluje se podle doby vzniku vady sluchu: (Krahulcová, 1996, s. 57) prelingvální postižení: vada vznikne ped ukonením vývoje ei (nkdy se uvádí i kongenitální - vrozené postižení) postlingvální postižení: vada vzniká po ukonení vývoje ei Kapitola poskytuje pouze nárys povahy sluchového postižení. Pro podrobnjší informace je nutné nastudovat píslušné prameny (nap. nkteré foniatrické publikace)

16 3. Principy komunikace a úloha jazyka v ní Výzkum popsaný v této práci se zabýval nkterými sociálními strategiemi, které používaly matky ve své komunikaci s dtmi. Ve vzájemné komunikaci se odrážel jejich vztah, komunikace z nj vycházela. Termín komunikace se astokrát opakuje ve zpráv výzkumu. Co znamená tento celek nazývající se komunikace. Z eho vychází, co a kdo jej tvoí? Hlavním cílem výzkumu je popsat komunikaní strategie neslyšících matek. Proto souástí této kapitoly budou nkteré dležité údaje o komunikaci neslyšících, také o jejich jazyce, a dále nás kapitola seznámí s kontextem jejich komunity. Nejprve ale bude užitené pipomenout si nkteré základní informace o mezilidské komunikaci a jazyce z obecnjšího pohledu, abychom byly schopni ješt lépe porozumt specifikám komunikace sluchov postižených. 3.1 Jak lidé komunikují? 3.1.1Obecné charakteristiky mezilidské komunikace Život v lidské spolenosti znamená neustále s nkým komunikovat a používat k tomu nejrznjších zpsob. Komunikace je jedním ze základních sociálnpsychologických proces a také tím nejdležitjším z nich (Janoušek, 1968, 1984 in Výrost, Slamník, 1997). Existuje mnoho výklad a definic mezilidské komunikace. Je to dáno tím, že komunikace je pedmtem zájmu mnoha vd a rzných odborník. Mezi nejjednodušší popisy komunikaního procesu patí behavioristický: komunikaní proces je výmna informace mezi pvodcem a píjemcem pes spolený jazykový kód (Heiling, 1995). Tato definice je zamena jen na jeden z aspekt komunikaního procesu. Komunikaní proces je mnohem složitjší. Skládá se z rzných komponent a je ovlivován prakticky vším, co k úastníkm, pvodci a píjemci patí. Komunikující jedinci žijí v uritém sociální a kulturním prostedí, jehož normy a hodnoty je siln ovlivují. Jsou jedinenými osobnostmi, které navazují vztahy rzné povahy. Vzájemn na sebe a okolí psobí a naopak. Podobných souástí v mozaice komunikaního procesu bychom našli mnoho

17 Komunikace je sdlování význam. Lidé je pijímají a pedávají si je. Význam je pedmtem komunikace, je to všechno, o em lidé komunikují. Souástí významu je obsah, který se váže na individuální psychiku a osobnost úastník a také na situaní a spoleenský kontext. Komunikovat znamená sdílet významy (Výrost, Slamník, 1997). Mezi komunikujícími existuje vztah Otevené systémy Termín vztah je velmi dležitou souástí zkoumání a definování komunikace. Z hlediska teorie otevených systém je vztah jednou ze základních charakteristik systému. Teorie otevených systém pedpokládá pístup, který chápe objekty svého zájmu se všemi jejich užšími i širšími vazbami. Systém je tvoen nejmén dvma odlišnými prvky, které jsou ve vztahu. Je to soustava vztah. Jednotlivé systémy se vzájemn ovlivují a prolínají (Pokorná, 1997). Znamená to, že když sledujeme nkterý ze systém, musíme vždy pamatovat na to, z jakého prostedí vychází a že je ve vztahu s dalšími systémy. V pípad výzkumu komunikaních strategií je pozornost zamena na systém, jakým je vztah mezi matkou a jejím díttem a interakce mezi nimi. Pozorujeme matku a dít, ale souasn vnímáme prostedí, kde jsou. Vnímáme celkovou atmosféru, ím je tvoena, od konkrétních vcí, jako je nap. uspoádání dtského pokojíku až po jemné projevy v chování, které mohou mít pvod v rodin matky. Víme nco o dalších lenech rodiny, o její minulosti apod Pragmatika a axiomy komunikace Jiný zpsob pojetí mezilidské komunikace nám poskytuje obecná teorie znak (sémiotika), která je zamena na verbální komunikaci, protože ta obsahuje znaky a na n vázané významy. Ch. Morris (in Watzlavick, 1999) dlí svou teorii znak na syntax, sémantiku a pragmatiku. Pragmatika se zabývá vztahem lovka ke znaku a vztahem lovka k druhým lidem pes znaky. Pragmatika se zabývá nejen systémem znak (jazykem), ale také neverbálními projevy a vlivem kontextu prostedí, kde se komunikace odehrává

18 V rámci takovéhoto chápání pragmatiky Watzlawick (1999) shrnuje nkteré vlastnosti mezilidské komunikace a považuje je za její axiomy: a) nelze nekomunikovat, veškeré chování lovka má njaký komunikaní význam b) každý komunikaní proces zprostedkovává informaci a zárove vyvolává reakci, má v sob obsah a vztah c) pi každém komunikaním procesu dochází k fázování sledu událostí v nm, toto fázování je ovlivnno tmi, kdo komunikují, je tedy subjektivní, íká se tomu také jinak subjektivní interpunkce nebo privátní gramatika. d) lidská komunikace se dlí na dva typy - digitální (který má pesnou strukturu, odpovídá obsahové stránce) a analogový (který je založen na pocitech a prožitcích, odpovídá vztahové stránce) e) existují dva druhy interakce, symetrický a komplementární (chování obou partner se dopluje), tento typ nacházíme také u matky a dítte. Pi každém komunikaním procesu jsou pítomny všechny tyto axiomy Analogová komunikace a drobná úvaha o možných souvislostech Ješt se vrátíme k analogové komunikaci. Používá tzv. sebevysvtlujících podobností a je srozumitelnjší. Watzlawick (1999, s.54-56) uvádí píklad, že pi poslechu cizího jazyka bez bližší znalosti se mnoho nepozná, ale pi sledování znakového jazyka dokážeme nkteré základní informace odeíst, aniž bychom v jazyce mli njaké znalosti. Analogová komunikace je starší než digitální a je srozumitelnjší. Je to v podstat všechna neverbální komunikace. Analogová komunikace je základní souástí vztah. Pomocí ní vyjadujeme, jaký vztah ke druhému lovku máme. Tónem a silou hlasu, výrazem oblieje, celkovou polohou tla a jinými zpsoby neverbální komunikace lze vyjádit povahu našeho vztahu. Ve vztazích je digitální komunikace bez analogové bezvýznamná. V mezilidských vztazích existují ob vedle sebe. Jak bylo eeno, analogovou komunikací vyjadujeme emotivní náboj našeho vztahu. Tento fakt je velmi dležitý ve vztahu k dtem. Dti potebují cítit, že jejich okolí má k jejich

19 osob pozitivní vztah. Dti potebují, aby jim v prvé ad jejich rodina dávala najevo, že je pijímá a miluje, což bude jedno z témat následující kapitoly. Pi komunikaci s díttem používají matky mnoho znak, jimiž vyjadují svou náklonnost k nmu. Velká ást tchto znak je souástí mluvené ei (tón, mkkost hlasu, citov zabarvené zvuky i slova apod.). Dít však trpí sluchovou vadou a e matky nemže vnímat. Když dít není schopno vnímat analogické znaky v hlase matky, pak nutn potebuje získávat tyto nezbytné informace jinou cestou. Neslyšící dít vnímá všemi ostatními smysly a z nich nejvíce zrakem. Proto je teba dávat mu najevo svj vztah tak, aby bylo možné vnímat je zrakem. Neverbální komunikace nabízí mnoho zpsob. Znakový jazyk je blízký neverbální komunikaci (Macurová, 2001) a proto mžeme konstatovat, že obsahuje mnoho analogových znak. Tato souvislost vedle jiných také podporuje názor, že slyšící rodina, do které se narodí neslyšící dít, by mla do své komunikace pijmout znakový jazyk a používat jej Úloha jazyka v lidské spolenosti V první ásti kapitoly byly objasnny nkteré poznatky o lidské komunikaci. Byla charakterizována verbální komunikace z Morrisova pohledu. Moriss ve své sémiotice charakterizuje verbální komunikaci takto (in Výrost, Slamník, 1997, s. 140): komunikace zprostedkovaná jazykovým znakem a významem na nj vázaným. Jazyk je významnou souástí lidské komunikace, pes nj si lidé pedávají informace. Jazyk má mnoho funkcí (Strnadová, 1998). Jazykem pojmenováváme, poznáváme a uchopujeme okolní svt, vyprávíme. Jazyk nám dovoluje navazovat a rozvíjet vztahy s druhými lidmi. Máme potebu sdlovat tm druhým, co k nim cítíme. Vyjadujeme naše názory, apod. Jazyk a e má nesmírný vliv na vývoj našeho myšlení, zejména v období, kdy probíhá jejich osvojování. Dít se prostednictvím ei uí rozumt významu slov a osvojuje si pravidla jazyka a také si cvií schopnost smysluplné komunikace s okolím (Jedlika, 2001). Dít se uí rozumt okolnímu svtu a také svému vnitnímu svtu. Jazyk je úzce spjat s lidským myšlením a je pravdpodobn pedevším hlavním nástrojem myšlení. (Panov, 1987 in Nakonený, 1997, s. 283)

20 Vygotskij, který zdrazoval historicko-spoleenský aspekt ve vývoji vyšších psychických funkcí a roli sociální zkušenosti, považuje e za dležitou souást vývoje. e umožuje dokonalejší poznávání a jako vnitní e se stává dležitým regulátorem innosti dítte (Nakonený, 1997, s. 410). Podle britské psychoanalytiky S. Coulson se e stává pro dít v jeho raném vku mostem pes propast. Po dlouhodobém pozorování dyadických interakcí mezi matkou a díttem došla k závru o významu ei pro dít: Dít si je brzy vdomo moci jazyka a cítí, že je to klí k záhadám svta... S rostoucí schopností dítte používat jazyk roste i jeho schopnost usuzovat a rozvíjí se abstraktní myšlení (zvýraznila V.P.) (in Jedlika, 2001, s. 44) Aby dít mohlo komunikovat, musí získat eovou kompetenci: zpsobilost vyjadovat se v uritém jazyce, která zahrnuje dostatenou slovní zásobu, srozumitelnou výslovnost, ovládání syntaxe a gramatiky (Nakonený, 1997, s. 284). Jazyk, který používá slyšící vtšina lidské populace, je mluveným jazykem, který se zakládá na zvuku a zvuk je vnímán pevážn sluchem. V následující ásti této kapitoly se zamíme na komunikaci neslyšících spoluoban 2 a na jazyk znakový, který není založen na zvuku a je vnímán zrakem. 3.2 Specifika komunikace neslyšících Postižení nebo jiná kultura? Vtšina lidí komunikuje mluveným jazykem. Mluvený jazyk je založen na zvuku. Zvuk lovk vnímá sluchem. Neslyšící osoba nemá k dispozici tento smysl a tak používá ostatní smysly. Ze svých smysl využívá nejvíce zrak. V komunikaci se spoléhá výhradn na své oi a druhotn také na svj hmat. Pro komunikaci proto preferuje jazyk, který není založen na zvuku. Sluchová vada je velmi specifické postižení. Pístup k nmu se liší od pístup k ostatním typm postižení. Názory na hluchotu a pístup k neslyšícím se mnily a pely mezi sebou mnohdy velmi bouliv. Díve byl spor položen do roviny vzdlávání. Otázka byla, zda ímské písloví: když vc pojmenujeme, tak se té vci zmocníme lovk používá pi komunikaci své smysly ( zrak, sluch, hmat, chu, ich) Tomáš Akvinský: nic není v mysli, co neprojde smysly. 2 termín neslyšící obané používá Macurová (2001,s.69)

21 neslyšící vzdlávat oráln i v njaké form znakového jazyka (více Krahulcová, 1996, s 16-33). Dnes je spor v tom, zda pistupovat k neslyšícím jako k postiženým, zvolit lékaské hledisko, nebo zda akceptovat a respektovat neslyšící jako kulturní a jazykovou menšinu, zvolit kulturn antropologické hledisko. Existuje mnoho argument, které zdvodují, že bychom vi neslyšícím mli zaujímat spíše ten druhý náhled. Jeden z nejsilnjších argument pišel v 60.letech 20.století, kdy americký jazykovdec W. Stokoe objevil a dokázal, že znakový jazyk má defininí rysy, které se projevují ve všech lidských jazycích, že je to jazyk pirozený a srovnatelný s jazyky mluvenými. Tento objev dal vzniknout lingvistice znakových jazyk (sign lingvistics), která výzkum rozvinula a pinesla další dkazy o srovnatelnosti s jazyky mluvenými (Macurová, 2001, s ). Pirozený jazyk má své koeny v kultue tch, kteí ho používají. Pokud uznáme znakový jazyk za plnohodnotný, pak nás to opravuje považovat jeho uživatele za kulturní menšinu, která má vlastní jazyk s vlastním historickým vývojem O jazyce kulturní menšiny Mžeme konstatovat, že uznáním znakových jazyk za plnohodnotné se také zaal mnit pístup k lidem, kteí jím komunikují. V západních zemích se bhem 70.let ve školách postupn prosazuje používání znakových jazyk. Vzdlání sluchov postižených celkov zvyšuje svou úrove. Neslyšící mají možnost studovat na vysokých školách. Neslyšící rozvíjejí svou innost v rzných smrech. Zejména v umlecké innosti se rozvíjí jejich kultura. Nahrávají se pohádky a filmy ve znakovém jazyce. Do televize je prosazováno titulkování film a rzných program. Mnoho zmn se odehrává také v legislativ 3. Neslyšící zaínají rozhodovat sami o sob. Píkladem mže posloužit známá Gallaudetova univerzita (je považována za Meccu neslyšících) v mst Whasington, kde od roku 1988 psobí ve vedení vysokoškolsky vzdlaní neslyšící lidé (Lane, 1996,s.128). Tento pístup zdaleka není vžitý, názory na znaková jazyk se stále rzní. Ješt mnoho lidí hovoí o znakovém jazyce jako o chudém, bez vlastní gramatiky, zjednodušené form mluveného jazyka apod. (Macurová, Švédsko jako první zem piznalo švédskému znakovému jazyku statut svébytného jazyka, erven Evropský parlament jednomysln schválil usnesení o znakových jazycích, ve kterém požádal lenské státy, aby oficiáln uznaly své národní znakové jazyky. Slovensko pijala zákon O posunkovej rei v roce 1995 (GONG 6/98)

22 2001). Stále je teba dokazovat a argumentovat, aby se pozice neslyšícího lovka ve slyšící spolenosti zlepšovala a upevovala. V eské republice se s výzkumem eského znakového jazyka zaalo v roce 1997 (Macurová, 2001). V kvtnu roku 1998 byl pijat zákon. 155 o znakové ei, který prohlašuje eský znakový jazyk za pirozený a plnohodnotný komunikaní systém tvoený specifickými vizuáln-pohybovými prostedky ( 4) a zaruuje neslyšícím právo na používání znakové ei, na vzdlávání s využitím znakové ei a na výuku znakové ei 3 ( 7). Tímto se podailo do urité míry zevšeobecnit a dostat do povdomí spolenosti nkteré pístup, které do té doby byly názory pouze jednotlivc. Zmna pronikla do škol pro sluchov postižené. Díky zákonu se stalo prosazování znakového jazyka do vzdlávání neslyšících o nco snazší. V posledních letech zaínají na tchto školách psobit neslyšící uitelé, jejichž práce má na neslyšící dti nesporn pozitivní vliv 4. Zejména mladí neslyšící si uvdomují, že se sami musejí podílet na prosazování svého jazyka a kultury. Pispívá k tomu také možnost studia na Filosofické fakult Univerzity Karlovy. Od roku 1998 zde existuje obor eština v komunikaci neslyšících, kde se vzdlávají budoucí uitelé eského jazyka na školách pro sluchov postižené. Mimo jiné je pozornost upena na znakový jazyk, teorii o nm a na kulturou neslyšících. Výuka znakového jazyka se penechává více a více neslyšícím lektorm. Byla vytvoena PEVNOST - eské centrum znakového jazyka, která se snaží zlepšovat a rozvíjet rovnocenné vztahy mezi slyšícími a neslyšícími. V rámci své innosti organizuje rzná setkání a pednášky. Významnou ástí její innosti jsou kurzy znakového jazyka, kde principem výuky je komplexní osvojení jazyka. Cílem je, aby studenti byli schopni aktivního používání znakového jazyka s neslyšícími a docílilo se plnohodnotné komunikace (Vysuek, 2001). To bylo nco málo z bohatého a zajímavého života neslyšících. Bude následovat ješt nkolik informací o vlastním znakovém jazyce. 3 všimnme si nejednotnosti používání termínu e a jazyk. Macurová (2001, s. 70) tuto zámnu upesuje: Z hlediska lingvistického to nedává smysl: eí totiž lingvistika rozumí individuální a neopakovatelné akty lidských promluv, konkrétní projevy jazyka. Jazyk je systém jednotek a pravidel jejich spojování, který je sdílen všemi leny njakého spoleenství. 4 Mla jsem možnost vidt výuku, kterou vedl tzv. neslyšící asistent. Byla to hodina vlastivdy a neslyšící uitel ji vedl sám bez slyšícího uitele. Byl to skutený zážitek. Dti, které jsou obvykle nepozorné nebo vyrušují a jeví se jako uivem nezaujaté, se pi této hodin doslova pisály na svého neslyšícího uitele a nestíhali klasicky zlobit. Všechny dti v té tíd zvdav pímo hltaly jeho výklad, bezproblémov spolupracovaly

23 Znakový jazyk je pirozený jazyk, neodvozený od mluveného jazyka, má vlastní slovní zásobu a gramatiku (Macurová, 1994). Znakový jazyk se liší od mluveného v tom, že není založen na zvuku ale na tvarech, pozicích a pohybech. Znakový jazyk je vizuáln motorický. Na rozdíl od mluveného jazyka je znakový simultánní. V mluveném jazyce se jednotky kladou lineárn, za sebou. Ve znakovém jazyce mžeme produkovat souasn pohyb a pozici rukou spolen s mimikou oblieje a pohybem hrudníku (Macurová, 2001) 5. Vedle tohoto pirozeného znakového jazyka existují odvozené umlé znakové systémy (v echách nap. znakovaná eština). Ty jsou odvozené z mluveného jazyka, vizualizují mluvený jazyk.a bývají vytvoeny slyšícími (Macurova, 1994). Mezi neslyšícími se nepoužívají, mnohdy jim nerozumjí Znakový jazyk ve vývoji sluchov postižených dtí Již delší dobu bylo vdecky ovováno, že neslyšící dti neslyšících rodi se rozvíjejí velmi dobe a pirozen jak sociáln tak intelektov a že v dosplosti naprosto normáln a plnohodnotn prosperují (Meadow, 1968, Howell, 1984, Braden, 1987 etc. in Heiling, 1995). Oproti tomu neslyšící dti slyšících rodi mají teprve nkolik let pístup k natolik kvalitní komunikaci ve znacích, aby bylo možné ji vdecky ovovat. Výzkumy provedené v této oblasti (komunikace ve znacích neslyšících dtí slyšících rodi) také potvrdily a jasn dokázaly, že používání znak v komunikaci s neslyšícími dtmi má velmi kladný vliv na jejich vývoj. (Nordén, 1981, Greenberg, 1983, Preisler, 1983, Goppold, 1988, Malmstrom, 1991 etc. in Heiling, 1995) O jiných, umle vytvoených zpsobech komunikace s neslyšícími Byla zmínna znakovaná eština jako znakový systém odvozený od mluveného jazyka slyšících. Existují ješt další systémy komunikace, které se používají zejména v odborné péi o neslyšící. Tyto systémy vznikly z poteby obousmrn pijatelného jazykového kódu, který je nezbytný mezi slyšícím profesionálem a neslyšícím klientem a také mezi slyšící rodinou a neslyšícím díttem (Krahulcová, 1996). Z tchto systém jsou nejvýraznjší a nejastji užívané v praxi následující: 5 Pro podrobnjší informace o znakových jazycích - Macurová: Jazyk v komunikaci neslyšících (Pedbžné