MODELOVÁNÍ A SIMULACE

Podobné dokumenty
SIMULACE. Numerické řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Měřicí a řídicí technika magisterské studium FTOP - přednášky ZS 2009/10

MODELOVÁNÍ. Základní pojmy. Obecný postup vytváření induktivních modelů. Měřicí a řídicí technika magisterské studium FTOP - přednášky ZS 2009/10

Měřicí a řídicí technika Bakalářské studium 2007/2008. odezva. odhad chování procesu. formální matematický vztah s neznámými parametry

SIMULACE A ŘÍZENÍ PNEUMATICKÉHO SERVOPOHONU POMOCÍ PROGRAMU MATLAB SIMULINK. Petr NOSKIEVIČ Petr JÁNIŠ

Porovnání GUM a metody Monte Carlo

Iterační výpočty. Dokumentace k projektu pro předměty IZP a IUS. 22. listopadu projekt č. 2

USE OF FUGACITY FOR HEADSPACE METHODS VYUŽITÍ FUGACITNÍ TEORIE PRO METODY HEADSPACE

3 Základní modely reaktorů

Energie elektrického pole

Numerická matematika 1. t = D u. x 2 (1) tato rovnice určuje chování funkce u(t, x), která závisí na dvou proměnných. První

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2018/2019

Simulační metody hromadné obsluhy

Lokace odbavovacího centra nákladní pokladny pro víkendový provoz

REGRESNÍ ANALÝZA. 13. cvičení

u (x i ) U i 1 2U i +U i+1 h 2. Na hranicích oblasti jsou uzlové hodnoty dány okrajovými podmínkami bud přímo

Modelování rizikových stavů v rodinných domech

VLIV VELIKOSTI OBCE NA TRŽNÍ CENY RODINNÝCH DOMŮ

Sdílení tepla. Úvod - Přehled. Sdílení tepla mezi termodynamickou soustavou a okolím je podmíněno rozdílností teplot soustavy T.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta Katedra fyziky. Bakalářská práce

ANALÝZA VZTAHU DVOU SPOJITÝCH VELIČIN

Statistická energetická analýza (SEA)

3 VYBRANÉ MODELY NÁHODNÝCH VELIČIN. 3.1 Náhodná veličina

4 Parametry jízdy kolejových vozidel

MODELOVÁNÍ SEISMICKÉHO ZDROJE JAKO REÁLNÁ TESTOVACÍ ÚLOHA PRO NELINEÁRNÍ INVERSNÍ ALGORITMUS

7. ZÁKLADNÍ TYPY DYNAMICKÝCH SYSTÉMŮ

Monte Carlo metody Josef Pelikán CGG MFF UK Praha.

Regresní a korelační analýza

VÝVOJ SOFTWARU NA PLÁNOVÁNÍ PŘESNOSTI PROSTOROVÝCH SÍTÍ PRECISPLANNER 3D. Martin Štroner 1

Spojité regulátory - 1 -

CHYBY MĚŘENÍ. uvádíme ve tvaru x = x ± δ.

Teorie elektrických ochran

MOŽNOSTI PREDIKCE DYNAMICKÉHO CHOVÁNÍ LOPAT OBĚŽNÝCH KOL KAPLANOVÝCH A DÉRIAZOVÝCH TURBÍN.

Aplikace simulačních metod ve spolehlivosti

Korelační energie. Celkovou elektronovou energii molekuly lze experimentálně určit ze vztahu. E vib. = E at. = 39,856, E d

Statika soustavy těles v rovině

SÍŤOVÁ ANALÝZA. Základní pojmy síťové analýzy. u,. Sjednocením množin { u, u,..., 2. nazýváme grafem G.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU LOKALIZACE A ALOKACE LOGISTICKÝCH OBJEKTŮ POMOCÍ PROGRAMOVÉHO SYSTÉMU MATLAB. Vladimír Hanta 1, Ivan Gros 2

9. cvičení 4ST201. Obsah: Jednoduchá lineární regrese Vícenásobná lineární regrese Korelační analýza. Jednoduchá lineární regrese

Úvod Terminologie Dělení Princip ID3 C4.5 CART Shrnutí. Obsah přednášky

České vysoké učení technické v Praze Fakulta biomedicínského inženýrství

6 LINEÁRNÍ REGRESNÍ MODELY

MEZNÍ STAVY A SPOLEHLIVOST OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ LIMIT STATES AND RELIABILITY OF STEEL STRUCTURES

2. Definice pravděpodobnosti

Obrázek 2. Rozdělení motoru na jednotlivé funkční části

Transformace dat a počítačově intenzivní metody

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

Pružnost a plasticita II

Stanovení nenasycené hydraulické vodivosti pomocí mini-diskových podtlakových infiltrometrů

Ivana Linkeová SPECIÁLNÍ PŘÍPADY NURBS REPREZENTACE. 2 NURBS reprezentace křivek

ina ina Diskrétn tní náhodná veličina může nabývat pouze spočetně mnoha hodnot (počet aut v náhodně vybraná domácnost, výsledek hodu kostkou)

CFD MODEL SNCR TECHNOLOGIE

Numerické metody optimalizace

11 Tachogram jízdy kolejových vozidel

6. Demonstrační simulační projekt generátory vstupních proudů simulačního modelu

Analýza závislosti veličin sledovaných v rámci TBD

Dynamické systémy. y(t) = g( x(t), t ) kde : g(t) je výstupní fce. x(t) je hodnota vnitřních stavů

Metody zvýšení rozlišovací obrazů

Entalpie je extenzívní veličina a označuje se symbolem H. Vyjadřuje se intenzívními veličinami, tj. molární entalpií h či měrnou entalpií h jako

MOŽNOSTI STUDIA POVRCHOVÉHO NAPĚTÍ OXIDICKÝCH TAVENIN. Rostislav Dudek Ľudovít Dobrovský Jana Dobrovská

Statistická šetření a zpracování dat.

Čísla přiřazená elementárním jevům tvoří obor hodnot M proměnné, kterou nazýváme náhodná veličina (označujeme X, Y, Z,...)

Zpracování fyzikálních měření. Studijní text pro fyzikální praktikum

Jiří Militky Škály měření Nepřímá měření Teorie měření Kalibrace

Přemysl Žiška, Pravoslav Martinek. Katedra teorie obvodů, ČVUT Praha, Česká republika. Abstrakt

Fyzika biopolymerů. Elektrostatické interakce makromolekul ve vodných roztocích. Vodné roztoky. Elektrostatická Poissonova rovnice.

Využití logistické regrese pro hodnocení omaku

Optimalizační přístup při plánování rekonstrukcí vodovodních řadů

MĚŘENÍ ELEKTRICKÝCH PARAMETRŮ V OBVODECH S PWM ŘÍZENÝMI ZDROJI NAPĚTÍ Electric Parameter Measurement in PWM Powered Circuits

Posuzování dynamiky pohybu drážních vozidel ze záznamu jejich jízdy

Kinetika spalovacích reakcí

MOŽNOSTI MODELOVÁNÍ A ŘEŠENÍ STŘETU PŘI OBJASŇOVÁNÍ FINGOVANÝCH DOPRAVNÍCH NEHOD

Úloha syntézy čtyřčlenného rovinného mechanismu

Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky LOGICKÉ OBVODY pro kombinované a distanční studium

Měření základních materiálových charakteristik propustnosti řetězového filtru Mgr. Radek Melich. 2. Použité metody

Úloha 2: Měření modulu pružnosti v tahu a modulu pružnosti ve smyku

Metody analýzy rizika. Předběžné hodnocení rizika. Kontrolní seznam procesních rizik. Bezpečnostní posudek

FYZIKA I. Pohybová rovnice. Prof. RNDr. Vilém Mádr, CSc. Prof. Ing. Libor Hlaváč, Ph.D. Doc. Ing. Irena Hlaváčová, Ph.D. Mgr. Art.

EKONOMICKO-MATEMATICKÉ METODY

PODKLADY PRO PRAKTICKÝ SEMINÁŘ PRO UČITELE VOŠ. Logaritmické veličiny používané pro popis přenosových řetězců. Ing. Bc. Ivan Pravda, Ph.D.

Řešení radiační soustavy rovnic

ALGORITMUS SILOVÉ METODY

Q N v místě r. Zobecnění Coulombova zákona Q 3 Q 4 Q 1 Q 2

MATEMATICKÝ MODEL PŮDNÍHO BIOREAKTORU V PROSTŘEDÍ MATLAB A FEMLAB. Marta Palatová, Miloš Kmínek, Jana Finkeová

8a.Objektové metody viditelnosti. Robertsův algoritmus

LABORATORNÍ PŘÍSTROJE A POSTUPY

Mechatronické systémy s elektronicky komutovanými motory

Numerické výpočty ve světovém geodetickém referenčním systému 1984 (WGS84)

HUDEBNÍ EFEKT DISTORTION VYUŽÍVAJÍCÍ ZPRACOVÁNÍ PŘÍRŮSTKŮ SIGNÁLŮ ČASOVĚ

SIMULACE ZTRÁTY STABILITY ŠTÍHLÉHO PRUTU PŘI KROUCENÍ

10 Bioreaktor. I Základní vztahy a definice. Petr Kočí, Lenka Schreiberová, Milan Jahoda (revize )

VĚROHODNOST VÝSLEDKŮ PŘI UŽITÍ EXPLORATORNÍ ANALÝZY DAT

A u. jsou po řadě počáteční a koncové body úsečky; t je parametr:

Přednášky část 4 Analýza provozních zatížení a hypotézy kumulace poškození, příklady. Milan Růžička

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní. Modelování predikce časových řad návštěvnosti web domény pomocí SVM Bc.

Jednosložkové soustavy

TRANSPORT VLHKOSTI VE VZORCÍCH IZOLAČNÍCH MATERIÁLŮ

Aplikované chemické procesy

Obsah. Příloha (celkový počet stran přílohy 13) Závěrečná zpráva o výsledcích experimentu shodnosti ZČB 2013/2

Analýza chování servopohonů u systému CNC firmy Siemens

DOBA DOZVUKU V MÍSTNOSTI

Transkript:

MODELOVÁNÍ A SIMULACE základní pojmy a postupy vytváření matematckých modelů na základě blancí prncp numerckého řešení dferencálních rovnc základy práce se smulačním jazykem PSI Základní pojmy matematcký model procesu je způsob vyjádření chování procesu (systému) formou matematckých vztahů dynamcké chování je chování procesu (systému) v čase matematcké modely: získané zpracováním expermentů (nduktvní, stochastcké) matematcký pops je formální, systém je považován za černou skříňku získané fyzkální analýzou procesu (deduktvní, determnstcké) matematcký pops vyjadřuje podstatu procesu, vychází z fyzkálních, fyzkálně-chemckých a chemckých zákonů Obecný postup vytváření nduktvních modelů vzruch reálný proces odezva experment odhad chování procesu naměřené časové řady vzruch - odezva formální matematcký vztah s neznámým parametry zpracování exper. dat za účelem určení hodnot parametrů vstupní funkce u(t) vstupní nformace výstupní funkce matematcký model y(t) algortmus řešení výstupní nformace smulační program využtí smulačního programu (pouze v oblast pokryté expermentem) Modelování a smulace 1 / 8

vzruch vzruch reálný proces analýza procesu teoretcký model matematcký pops odezva odezva vstupní funkce u(t) vstupní nformace výstupní funkce matematcký model y(t) algortmus řešení výstupní nformace smulační program model nevyhovuje VERIFIKACE model vyhovuje využtí smulačního programu Analýza procesu specfkace dějů probíhajících v procesu a určení jejch podstaty vymezení vlvů působících na proces určení velčn (fyzkálních,...) popsujících proces výběr dílčích dějů a vlvů podstatných pro pops procesu výběr možných zjednodušení a jejch realzace rozhodující pro kvaltu modelu Zásady: -- v úvahách vycházet z účelu vytvářeného modelu -- začínat od co nejjednoduššího modelu teoretcký model Obvyklé zjednodušující předpoklady rozdělení systému na subsystémy zavádění dealzovaných (neexstujících) forem hmoty nezávslost látkových vlastností na stavových velčnách homogenta a sotropnost materálu př současném průběhu pomalého a rychlého děje rychlý děj dosahuje okamžtě rovnovážného stavu zanedbávání ztrát lnearzace nelneárních závslostí používání emprckých vztahů a závslostí zavádění korekčních koefcentů zjednodušování geometrckých proporcí, volba vhodné souřadncové soustavy užtí představy systému se soustředěným parametry Modelování a smulace 2 / 8

Matematcký pops výběr matematckého vyjádření vztahů použtých v teoretckém modelu a) defnční rovnce: defnce velčn fyzky, cheme, fyzkální cheme,... b) matematcké vyjádření zákonů: pohybové rovnce rychlostní rovnce rovnovážné rovnce věty (zákony) o zachování vytvoření modelových rovnc a jejch základní kontrola určení podmínek řešení (počátečních, okrajových) rozměrová kontrola všech rovnc matematcký model Řešení modelových rovnc volba metody řešení rovnc matematckého modelu analýza přesnost řešení vytvoření algortmu řešení sestavení a odladění programu pro počítač (ve vhodném smulačním jazyce) defnce souboru vstupních dat a parametrů (velčny, jednotky) smulační program Verfkace modelu kontrola zachovávání ustálených stavů kontrola adekvátnost odezvy na defnovaný vzruch (logckou úvahou na základě fyzkálních představ) kontrola ustálených stavů po odeznění přechodových jevů kontrola reálnost výsledků smulace pro mezní stavy kontrola porovnáním smulovaných časových průběhů se známým daty (získaným expermentálně nebo z lteratury) další možné kontroly (podle povahy modelovaného procesu) použtelný matematcký model (ve formě smulačního programu) Modelování a smulace 3 / 8

Vytváření matematckých modelů na základě blancí Základní pojmy okolí systému blancovaná velčna blancovaný systém blanční časový nterval rozhraní základní blanční rovnce: AKUMULACE = VSTUP - VÝSTUP + ZDROJ Vytváření matematckých modelů na základě blancí AKUMULACE = VSTUP - VÝSTUP + ZDROJ AKUMULACE změna množství (zádrže) blancované velčny uvntř blancovaného systému za blanční časový nterval VSTUP (přítok) množství blancované velčny, které za blanční časový nterval vstoupí z okolí přes rozhraní do blancovaného systému VÝSTUP (odtok) množství blancované velčny, které za blanční časový nterval vystoupí z blancovaného systému přes rozhraní do okolí ZDROJ množství blancované velčny, které za blanční časový nterval přeměnou uvntř blancovaného systému vznkne (znaménko +) nebo zankne (znaménko -) Vytváření matematckých modelů na základě blancí Hrance a velkost blancovaného systému systémy se soustředěným parametry blancovaný systém obvykle totožný s modelovaným systémem hrance a geometrcké rozměry se volí podle tvaru a uspořádání modelovaného systému souřadncová soustava se nemusí zavádět systémy s rozloženým parametry pro blancovaný systém se volí jednoduché geometrcké tvary rozměr blancovaného systému ve směru souřadnce, která v popsu vystupuje jako nezávsle proměnná (x) je nfntesmálně malý (dx) souřadncová soustava se zavádí tak, aby pops byl co nejjednodušší Modelování a smulace 4 / 8

Vytváření matematckých modelů na základě blancí Blanční časový nterval blance ustáleného stavu systému (pro statcké modely) blanční časový nterval lbovolný (obvykle jednotkový) blance neustáleného stavu systému (pro dynamcké modely) blanční časový nterval nfntesmálně malý ( dt ) Vytváření matematckých modelů na základě blancí Znaménka členů blanční rovnce systémy se soustředěným parametry členy VSTUP a VÝSTUP formulovat jako kladné znaménko členu ZDROJ určt úvahou podle charakteru procesu znaménko členu AKUMULACE pak vychází automatcky systémy s rozloženým parametry ve vybrané souřadncové soustavě zvolt pro každou nezávsle proměnnou kladný směr a důsledně jej dodržovat znaménka členů VSTUP a VÝSTUP, které jsou funkcem souřadnc, pak vycházejí automatcky členy VSTUP a VÝSTUP, které nejsou funkcem souřadnc, formulovat jako kladné znaménko členu ZDROJ určt úvahou podle charakteru procesu znaménko členu AKUMULACE pak vychází automatcky Numercké řešení obyčejných dferencálních rovnc krokové metody pro řešení lneárních dferencálních rovnc 1.řádu s počátečním podmínkam Modelování a smulace 5 / 8

Eulerova metoda řešení lneární dferencální rovnce 1. řádu s počáteční podmínkou předpokládá dferencální rovnc zapsanou ve tvaru: dy dt g ( t, y ), y ( t ) y ( t... nezávsle proměnná (čas), y... závsle proměnná ) Eulerova metoda prncp spojtý nterval nezávsle proměnné t se rozdělí na n dílů (ekvdstatntně) t 1 t h, 1, 2,... n hodnoty závsle proměnné Y v bodech t se vypočtou podle vztahu kde t, Y, 1, 2, n Y 1 Y h. g... Y y t ) ( lmy h t, h y( t) konvergence numerckého řešení Eulerova metoda prncp grafcky dy g( t, y), dt y y(t ) y t 1 Y 1 t h Y h. g t, Y Y 2 Y 1 y anal t Y t Y y 1 2 t 1 t 2 Y1 Y 2 y t h t 1 h t 2 t Modelování a smulace 6 / 8

Přesnost krokových metod chyby chyba celková dskretzační zaokrouhlovací h opt krok řád metody n řádová přesnost výsledku h n Přesnost krokových metod praktcký postup pro dosažení požadované přesnost 1. Nalezneme řešení s krokem h 1, jehož velkost jsme odhadl podle řádu použté metody a požadované přesnost výsledků 2. Nalezneme řešení s krokem h 2 = h 1 / 2 3. Porovnáme výsledky obou řešení ve stejných bodech nezávsle proměnné: dekadcká místa (od nejvyšších), která jsou v obou výsledcích stejná, jsou správně POZOR, porovnání je třeba provést v několka bodech ntervalu řešení, protože chyba prncpálně není všude stejná! Eulerova metoda řešení lneární dferencální rovnce 1. řádu s počáteční podmínkou předpokládá dferencální rovnc zapsanou ve tvaru: dy dt g ( t, y ), y ( t ) y ( t... nezávsle proměnná (čas), y... závsle proměnná ) Modelování a smulace 7 / 8

t y y anal chyba, 1, 1,,,2 1,,968,392,4,92,8521,679,6,7728,6977,751,8,5873,5273,6 1,,3994,3679,315 1,2,2396,2369,27 1,4,1246,149 -,163 1,6,548,773 -,225 1,8,197,392 -,194 2,,55,183 -,128 2,2,11,79 -,68 2,4,1,32 -,3 2,6,,12 -,12 2,8,,4 -,4 3,,,1 -,1 t y y anal chyba, 1, 1,,,8 1,,5273,4727 1,6 -,28,773 -,3573 2,4,4368,32,4336 3,2-1,245, -1,245 4, 5,119, 5,119 4,8-27,5989, -27,5989 5,6 184,367, 184,367 6,4-1467,5114, -1467,5114 7,2 13559,851, 13559,851 řešení s krokem h=,2 řešení s krokem h=,8 MODELOVÁNÍ BIOPROCESŮ VYUČUJÍCÍ: Ústav kvasné technologe a bonženýrství Ing. Martn Halecký, Ph.D. Martn.Halecky@vscht.cz doc. Ing. Tomáš Brányk, Ph.D. Tomas.Branyk@vscht.cz Ústav počítačové a řídcí technky Ing. Jana Fnkeová, CSc. RNDr. Marta Palatová, CSc. doc. Ing. Mloš Kmínek, CSc. Jana.Fnkeova@vscht.cz Marta.Palatova@vscht.cz Mlos.Kmnek@vscht.cz UČEBNÍ TEXTY: http://uprt.vscht.cz/ucebnce/mb Modelování a smulace 8 / 8