lede /2017 NEWSLETTER NEWSLETTER lede /2017 Jiří Weigl: Na prahu ového roku Václav Klaus: Západ a cestě změy Ivo Strejček: Chvála selského rozumu Otázka IVK: Ohrozí problémy Deutsche Bak evropskou ekoomiku? (Pavel Kysilka, Aleš Michl, Ladislav Jakl, Ja Vejmělek, Staislava Jaáčková, Eva Zamrazilová, Haa Lipovská, Jaroslav Daňhel) Aleš Valeta: Ke stému výročí smrti Fratiška Josefa I. Na prahu ového roku Jiří Weigl výkoý ředitel IVK Vážeí čteáři a přátelé Istitutu Václava Klause, a prahu ového roku 2017 stojí za to vedle přáí všeho dobrého Vám všem se také ohlédout za rokem právě miulým a shrout, co zameal pro svět, aši zemi i IVK a čím změil aši současost. A a tomto základě se trochu zamyslet ad rokem letoším. Svět se v roce 2016 podstatě změil a jako by dal za pravdu dlouhá léta zastávaým ázorům Václava Klause i smyslu existece a aktivitám IVK, který letos vstupuje do pátého roku své čiosti. Změy v politické situaci ve světě, jejichž ejvýrazější maifestací byl brexit, zvoleí Doalda Trumpa prezidetem USA a měící se myšleí a atmosféra v západím světě, jsou po dlouhé době adějí, že svět má šaci zbavit se etoleratího diktátu levicově-liberálího maistreamu, který ovládl západí elity a zahájil komplexí útok a prosperitu, hodoty, tradice a struktury společosti, v íž žijeme. Léta hovoříme o hrozbách, které přiáší postmaastrichtské směřováí EU pro Evropu a aši zemi, dlouhá léta Václav Klaus a všech fórech varuje před důsledky umělé cetralizace EU, její byrokratizací, edemokratičostí a přeregulovaostí. Léta byl teto hlas vysmívá, igorová, zatracová a odmítá. Des je tomu jiak. Hlasováí obyvatel Velké Britáie ukázalo, že des si tyto skutečosti uvědomuje většia lidí v jedé z ejdůležitějších evropských zemí. Odchod z EU by ještě daleko více prospěl zemím z jihu EU, které v eurozóě téměř vykrvácely, jako Řecko, Itálie či země Pyreejského poloostrova. Přesto je brexit jasým potvrzeím gigatického selháí projektu EU v jeho současé podobě. Je to Waterloo europropagady léta vymývající mozky ašich občaů, odmítající diskusi a kritiku a spoléhající a mediálí maipulaci jako a spolehlivý způsob ovládáí veřejosti. s LEDNOVÝ GRAF IVK Rozpočtové saldo od vziku ČR (v % rozpočtových výdajů) 10 5 0 5 10 15 Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká 29 160 00 Praha 6 e-mail: office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E 11024 Periodicita: měsíčík Datum vydáí: 20. 1. 2017 20 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 Zdroj: data Miisterstva fiací ČR a ČSÚ. Rekordí přebytek státího rozpočtu za rok 2016 ve výši 61,8 mld. koru (dle předběžých odhadů +1,3 % HDP a 5 % rozpočtových výdajů) je zajisté dobrou zprávou. Je to po dvaceti letech od vlád Václava Klause poprvé, kdy státí rozpočet skočil v přebytku. Vývoj podílu skutečého rozpočtového přebytku (+), resp. deficitu (-) ke skutečým rozpočtovým výdajům od vziku ČR zobrazuje ásledující graf. Rozpočtový výsledek silě ovlivňuje řada faktorů včetě ekoomické výkoosti. Červeě jsou proto ozačey roky, v ichž česká ekoomika meziročě klesala. Podrobější kometář IVK k rozpočtovému výsledku za loňský rok ajdete a: http://istitutvk.cz/claky/prebytkovy-roz pocet-zarok-2016.html www.istitutvk.cz
NEWSLETTER lede /2017 Brexit eí jediou zásadí změou, kterou loňský rok přiesl. Prezidetské volby v Rakousku, ěkolikeré zemské volby v Německu, referedum v Itálii a akoec americké prezidetské volby ukázaly, že kyvadlo historie, které dlouholetá saha zeleých eomarxistů, postupě ovláduvší tradičí politické spektrum a Západě, vychýlila daleko doleva, se vrací ezadržitelě zpět. Velmi k tomu přispěla i současá migračí krize, v íž se západí elity pokusily využít tragické situace obětí jimi vyvolaých kofliktů a Blízkém východě k euvěřitelému sociálímu experimetu dosídleí Evropy masami orie tálích migratů a k totálí proměě její etické, sociálí i hodotové struktury. Migračí krize se stala katalyzátorem, který eudržitelost dosavadí politiky a její epřijatelost pro většiu obyvatel Evropy převedl do politické akce. Teto proces je a počátku a bude silě působit i v roce 2017. Čeká ás série voleb v ejdůležitějších zemích EU parlametí v Nizozemí, prezidetské a parlametí ve Fracii, volby do Budestagu v Německu a koečě parlametí volby u ás ásledovaé v rychlém sledu počátkem roku 2018 volbami prezidetskými. Všude odpůrci současého levicově-liberálího maistreamu posilují a atmosféra se vyhrocuje. IVK zdaleka už des eí hlasem osamoceým, který jediý přichází s kritikou špaté a eudržitelé politiky a Západě i u ás. Přesto je IVK v tomto ohledu specifickou istitucí, eboť v jejím čele stojí bývalý prezidet republiky, osobost, jejíž slova mají ohlas a váhu u ás i ve světě. Loi byl pozvá jako řečík a 25 prestižích meziárodích koferecí a setkáí v Evropě, Asii i Americe. Absolvoval dvě desítky akcí a setkáí s občay v České republice, řadu rozhovorů v televizi a deím tisku a publikoval možství textů. Vývoj kolem ás dává jeho pevým dlouholetým ázorům za pravdu. Ne vždy je tomu rád, ale stále více lidí si to přes jeho maistreamovou mediálí ostrakizaci uvědomuje. Kolektiv IVK, který loi posílil zkušeý historik a publicista Dr. Aleš Valeta, se sažil k tomu vytvořit Václavu Klausovi dobré orgaizačí a itelektuálí zázemí. Ve zprávě o aší čiosti v roce 2016 esmí chybět, že laureátem Cey IVK v roce 2016 roce 25. výročí zahájeí aší úspěšé trasformace a privatizace se stal jede z jejích spolutvůrců, výzamý ekoom Duša Tříska, který loi oslavil životí jubileum. IVK loi vydal osm odborých kižích pub likací, zorgaizoval pět veřejých semiářů, vedle každoměsíčího Newsletteru publikoval desítky čláků a staovisek a webu, v deím i odborém tisku a jeho pracovíci se účastili odborých koferecí, objevovali se v médiích se staovisky k aktuálím problémům domácí i zahraičí politiky. Kiha Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhováí árodů stručý mauál k pochopeí současé migračí krize se po úspěchu a českém trhu dočkala překladů a vydáí v Německu, Belgii a Švédsku a v ejbližší době se očekává její vydáí ve Fracii a Rusku. Velkou popularitu si získal áš facebookový profil a v závěru roku byly zprovozěy ové webové stráky, jejichž prostředictvím lze přímo získávat publikace IVK a také za ě platit. Předplaté pro aše aboety zůstává stejé jako v miulých letech a těšíme se a další předplatitele a přízivce z řad ejširší veřejosti. Zásadí ideový střet mezi doposud vládoucím, etoleratím, kosmopolitím, svobodu a prosperitu postupě likvidujícím levicovým progresivismem a kozervatismem, hájícím tradičí hodoty, árody, rodiu a přirozeý řád věcí, který se v západím světě otevřeě rozhořel v roce 2016, bude eskalovat v roce letoším. Prví rok vlády prezideta Trumpa, volebí rok u ás i v Evropě, budoucost EU, migračí krize, svoboda slova, to vše budou témata veřejé diskuse. IVK se jí hodlá itezívě účastit a těší se a Váš zájem, spolupráci i podporu. Všecho ejlepší v roce 2017. Západ a cestě změy: astává ěco takového i u ás?* Václav Klaus Václav Klaus Když jsem se před ěkolika dy vážě zamyslel ad obsahem svého dešího vystoupeí a přečetl si ázev, který jsem si zhruba před měsícem sám vymyslel, evěřil jsem svým očím. Ptal jsem se sám sebe, jak jsem a teto esmírě ambiciózí ázev mohl přijít. Ale už se s tím edalo a edá ic dělat. V mých vystoupeích a těchto předváočích setkáích a této možosti si velmi vážím domiovala domácí témata. V posledí době se však ěco změilo a domácí témata ustupují do pozadí. Příčiou eí ai ztráta mého zájmu, ai úik k méě choulostivým tématům. Stejý posu se projevuje i při mých častých vystoupeích v zahraičí. Tam Česká republika ikoho moc ezajímá, a když už se ěkdo áhodou * Euro Busiess Breakfast 2016, Restaurace Mlýec, Praha, 15. prosice 2016. ebo ze zdvořilosti zeptá, eí co silého říci. Nic mimořádě špatého, ale ai dobrého se u ás eděje. Už jsme ormálí Evropou. I když to sice 28. říja a ěkolika pražských ulicích vypadalo, že se blíží koec světa, bylo to aštěstí rychle zapomeuto a des už to vypadá tak, že jediým vážým tématem aší současosti je zavedeí EET. Toto téma ebagatelizuji, považuji ho za chybu, schválost a falešý krok, ale ejsem v pozici těch ašich opozičích politiků, kteří žádé jié téma sad kromě hrdiých prohlášeí vůči Rusku emají. Nic mimořádě špatého, ale ai dobrého se u ás eděje. Takže, ic zvláštího se eděje. Druhým důvodem sížeého zájmu o domácí děí je epochybě to, že se o ás už dávo rozhoduje mimo ás, že výzamější v ovlivňováí ašich životů jsou istituce bruselské ež pražské. Málokdo to chce vzít a vědomí, podvědomě se tomu vzpíráme, ale je to tak. My svou iiciativou umíme tak ejspíš ěco bruselského ještě pokazit příkladem je Bruselem vyžadovaý služebí záko, jehož esmyslost v české verzi, díky lidové tvořivosti ašich úředíků a politiků, je zcela mimořádá. Zkusme ale postupovat po pořádku. Des se chci dotkout dvou témat: 1. Nastává a Západě skutečá změa ebo aspoň ákrok ke změě? 2. Co říci teď, v prosici 2016, o České republice? Shodeme se a tom, že se acházíme v relativě přízivém období? Je to, že se u ás skoro ic eděje, zpráva dobrá ebo špatá? Vidíme ějakou cestu vpřed? ad 1) Začíá se svět hýbat? Nevím. Neumím mluvit o světě. Jsem schope mluvit je o jeho jedé pro me však relevatí výseči, kterou je Západ. Někdo amíte, že relevatí je pro ás v emeší míře apř. i Blízký Východ a s ím spojeá masová migrace. Nesouhlasím. Naše kiha Stěhováí árodů (a její růzá zahraičí vydáí) argumetovala v tomto ohledu zcela rezolutě: masovou migraci do Evropy ezpůsobili migrati, ale my sami, resp. aši politici, aše údajé evropské elity, které migraty do Evropy už delší dobu a avíc s evidetím ikoli veřejě deklarovaým záměrem zvou. s www.istitutvk.cz 2
NEWSLETTER lede /2017 Západ jsem už delší dobu považoval za ztraceý, uaveý, rezigovaý, sebeuspokojeý, sažící se ještě co ejrychleji užívat si svých v miulosti vziklých výhod a předostí, svého relativě velkého bohatství, svého rozmaitého životího stylu a kultury, své svobody. Západ jsem viděl jako rychle ztrácející, samolibý, autistický, amyšleý, do jisté míry i líý. Nacházející se ve slepé uličce. Zdálo se mi, že emá ochotu a vůli se svému pádu vzepřít. Obyčejí lidé odmítli deší model společeského uspořádáí a všudypřítomou arogaci moci. Protože optimismus je poviostí, odvážím se říci, že letoší rok v mých očích představuje určitou změu. S radostí sleduji rodící se vzpouru proti statu quo, proti ve svých pozicích se uvelebeému politickému establishmetu Západu. Více a více lidí začíá vímat, že svým zatím stále ještě relativě měkkým řízeím, regulováím a kotrolováím lidí, jejich zesilující se idoktriací a maipulací ás všech, a v eposledí řadě diktátem politické korektosti, která vychází z kulturího marxismu, z Atoia Gramsciho a z frakfurtské školy, deší politický establishmet stále více usiluje o totálí myšlekovou advládu ad lidskou svobodou. Postupé posilováí pozic vzpurých politiků po celé Evropě od AfD v Německu po Švédské demokraty, od Le Peové k holadskému Wildersovi, od italských Pěti hvězd k rakouským Svobodým se v miulých letech projevovalo je v dílčích volbách, v referedech a v průzkumech veřejého míěí, ale dvě letoší události zamealy výzamý posu. Byl to Brexit a Trump. Byla to v obou případech vzpoura obyčejých lidí posměšě azývaých evzdělaými a málo iformovaými z úst fakticky evzdělaých absolvetů humaisticky orietovaých vysokých škol, kteří působí v médiích a v politice, eboť jide by se euživili. Obyčejí lidé odmítli deší model společeského uspořádáí a všudypřítomou arogaci moci. Nikoli áhodou teto posu astal ve dvou zemích, které tradičě považujeme za ejvíce demokratické ve Velké Britáii a ve Spojeých státech. Měl jsem šaci v obou těchto zemích edávo krátce být a posu atmosféry je tam zřetelě cítit. Zatím ale asi je cítit. Nekladu si des za cíl aalyzovat evidetí rozpaky a váháí projevující se ve Velké Britáii, ai deší rozpolceost a dezorietaci Ameriky. Uměl bych o tom říci leccos kritického, ale teď mi jde o ěco jiého. Jde mi o úvahu o tom, zda se ěco takového rodí či evetuálě urodí i u ás. ad 2) Proto yí pár slov o ás Jako ěkdo, kdo emá ic společého ai s deší koaličí vládou, ai s deší parlametí opozicí, jako ěkdo, kdo ví, že základí systémové změy u ás byly už dávo, v devadesátých letech, úspěšě provedey a že současé vlády díky tomu mohou být je udržovací, v jié termiologii provozí, se mohu odvážit tvrdit, že žijeme v relativě úspěšém období ašich ději. Je to výrok a straě jedé triviálí, a straě druhé docela složitý. Politicky sice bojujeme a bojovat musíme s Babišovým propojeím politiky, byzysu a médií, s téměř učebicovou bezbarvostí politika post-demokratické Evropy Sobotky, s odvěkým parazitováím lidovců a výhodách koaličí vlády pro strau, která tam je do počtu, leckdo se také defiuje soubojem ikoli ideovým s prezidetem Zemaem, ale žádý skutečý odpor k ikomu z ich vlastě ecítíme. Jsou jeděmi z ás, krátkodobě politicky úspěšějšími, ale my jsme ve srováí s miulostí a při pohledu a osudy zemí v ejrůzějších částech světa se svou situací vlastě spokojei. Před třemi lety, kdy u ás kulmiovala ěkolik let trvající stagace, uvedeá v život k ám importovaou krizí let 2008 2009, bych ic takového eřekl. Tehdy jsme byli s výjimkou jižího křídla eurozóy zemí s ejdéle trvajícím vraceím se alespoň a předkrizovou ekoomickou úroveň. Tehdy jsme jako kolektiví dílo ašeho istitutu sepsali kihu Česká republika a rozcestí. Tehdy jsme opravdu měli pocit, že jsme a rozcestí, že jsme jak politicky, tak ekoomicky zabloudili, že evíme kudy kam. I když se systémově a politicky ic ezměilo, od té doby zovu astartoval slušý, v evropských poměrech ekoomický růst, ekoomika za posledí tři roky (včetě letošího) vzrostla zhruba o 10 %. Rostou mzdy a platy, ezaměstaost máme ejižší v EU (i bez toho, že bychom masově migrovali za prací do zahraičí jako Polsko, Slovesko, Pobaltí, Rumusko), obchodí bilace míří k rekordí výši svého přebytku, i státí rozpočet hrozí rekordím přebytkem, atd. Je sice celá řada daleko méě přízivých tredů a tedecí, ale ač eradi si musíme přizat, že žijeme v relativě klidé a úspěšé době. Nevěříme sice, že to tak může dlouho pokračovat, ale a to bych chtěl zdůrazit eí poptávka po změě. Neí poptávka po změě. Neí poptávka po změě, je brbláí, je tradičí české des už asi e hospodské stěžováí si (protože česká hospoda hye a v pizzerii či japoské sushi-restauraci se česky dobře adávat edá). Přetrvává závist vůči těm úspěšějším (a proto tolik stěžováí si a korupci lidé si echtějí přizat, že je ěkdo úspěšější svou vlastí zásluhou). Je obava z vývoje ve světě, jehož problémy se mohou přelít k ám. Je ejistota vyvolávaá domácími politickými přestřelkami a jejich mediálím přehráváím a zveličováím, jsou obavy ze ztráty autority a respektu státích istitucí. Obáváme se árůstu moci eje mediokracie, ale i juristokracie. Nastává evidetí oslabeí autority státí moci. Údajou profesioalizací dochází k privatizaci (či parcelizaci ebo autoomizaci) veřejé moci a veřejých istitucí (prototypem je Česká televize). Vážá témata z ašich diskusí téměř vymizela. Domiují témata, která bych azval aktivistická, témata současé kulturí či civilizačí revoluce, správě řečeo kotrarevoluce. Nedomiují témata rezortů miistra průmyslu či fiací, domiují témata miistrů Dietsbiera, Marksové, Hermaa či Valachové, což jsou témata ikoli aše, ale jsou to témata eziskových orgaizací a Evropské uie (jako ejmocější eziskovky). To ejsou témata obyčejých lidí ezám ikoho, koho by trápil dostatek či edostatek ikluze ve školství, stále ještě e zcela vítězé prosazeí se femiismu či gederismu, malá pozitiví diskrimiace, atd. Ekoomika v podstatě přestala být tématem veřejého diskursu (zůstalo je lobováí), a i my áš IVK se musíme přizat, že ěkterá témata vůbec erozvíjíme, protože eí komu je sdělovat. Vážá témata z ašich diskusí téměř vymizela. Domiují témata, která bych azval aktivistická, témata současé kulturí či civilizačí revoluce, správě řečeo kotrarevoluce. Je sadé říkat, že vláda ic vážého a výzamého edělá (i když je to pravda). Abychom jí ale ekřivdili oa emůže skoro ic výzamého dělat, aiž by se otevřeě vzepřela. A toho eí schopa. Kromě její vlastí ekvality ji omezuje aše a evropská legislativa; její je limitovaé pravomoce (díky ašemu složitému parlametímu systému a díky do aší malé a vysoce homogeí země epatřícímu mocému krajskému systému); smířeí se s ěmecko-rakouským systémem tripartity (ač strašě slabých a eautetických odborů a zcela ereprezetativích zástupců zaměstavatelů). V každém případě je to přijetí jisté třetí cesty a směřováí ke korporativistickému státu; árůst moci dalších mimo vládu existujících cetrálích úřadů, jako je Ústaví soud, ČNB, ÚHOS, ombudsma, atd. mocé, tzv. ezávislé regulačí úřady. Zdá se, že je koečě stát poraže (což bylo odvěkým cílem marxistů), že se ko- s 3 www.istitutvk.cz
NEWSLETTER lede /2017 ečě prosazuje oa idealizovaá moc bezmocých, vlastě oa občaská společost, jejíž propagace byla vždy útokem a stadardí hierarchické uspořádáí společosti. Nátlaková síla době orgaizovaých údajě bezmocých NGO s je aarchizující áhražkou státu. Nemohu si odpustit tři kokrétější pozámky. Jede z opravdu ebezpečých politiků, šéf premiérových poradců Vladimír Špidla, přišel edávo s myšlekou ezávislého superregulačího úřadu, který by spojil všechy aše regulačí úřady. Je třeba dodat, že ic takového v žádé evropské zemi eí. My aiví jsme si dosud mysleli, že superregulačím úřadem každé čtyři roky ale vyměitelým je vláda. Mýlili jsme se. V 90. letech jsme alespoň ěkteří prosazovali českou cestu aší privatizace, protože jsme se velmi báli výprodeje aší ekoomiky do zahraičí. Teď splácíme důsledky Zemaovy (a sociálě demokratické) formy privatizace. V loňském roce u ás čiil čistý odliv prvotích důchodů do zahraičí zhruba 300 miliard koru. Zameá to, a to se týká celého posledího desetiletí, že touto Ivo Strejček čle správí rady IVK V závěru loňského roku dostal Václav Klaus zajímavý dárek: kihu vzpomíek a publikovaých ázorů paa Jiřího Koláře ze Zbeic s ázvem Selským rozumem, ázory, rozhovory, vzpomíky (2016). Kihu svému tatíkovi sestavila z jeho stostrákových Pamětí a po léta schraňovaých oviových výstřižků jeho dcera Leka Vlková. Jiří Kolář se arodil v roce 1921 ve Zbeicích a Příbramsku. 18. březa 2017 mu bude ohromujících devadesát šest let. Přesto je stále aktivím glosátorem a bystrým přispěvatelem eje do Příbramského Deíku. Je pozoruhodé, s jakým adhledem ale přesostí rozumí světu kolem sebe a eechá se rozptylovat epodstatými drobostmi, což mu umožňuje jít ostře k jádru problému a te otevřeě pojmeovat. Kiha Selským rozumem sad ai emůže mít trefější ázev. Je rozdělea do dvou částí. Prví část je tvořea setříděými kapitolami z Pamětí Jiřího Koláře, které sepsal pro své potomky. Tyto Paměti abízejí historický kotext, osobí vzpomíky a zkušeosti, které ázory Jiřího Koláře a svět utvářely. Jiří Kolář je téměř tak starý jako Českosloveská republika. Je pamětíkem Masaryka i Beeše, Michovské dohody a druhé formou z aší země odtéká 8 % vytvořeého HDP. (V Evropě více je v Irsku.) Zdá se, že je koečě stát poraže (což bylo odvěkým cílem marxistů), že se koečě prosazuje oa idealizovaá moc bezmocých, vlastě oa občaská společost, jejíž propagace byla vždy útokem a stadardí hierarchické uspořádáí společosti. Má třetí pozámka míří ke státímu rozpočtu. Loi (v roce mimořádě rychlého ekoomického růstu) jsme si a letošek absurdě schválili státí rozpočet s deficitem 70 mld. koru. Na koci letošího listopadu ale ebyl vykázá schodek, ýbrž přebytek 55 miliard. Rozdíl i když vím, že se ještě v prosici formou váočích, předvolebích dárečků stačí ěco utratit čií více ež 120 miliard koru. Ve své době jsem považoval za přijatelou chybu odhadu vývoje rozpočtu miliardy, ikoli desítky Chvála selského rozumu světové války, která se tragicky dotkla i jeho Zbeic. Celých čtyřicet poúorových let v atmosféře eustálých existečích starostí soukromě hospodařil a rozdíl od JZD bez jakýchkoli dotací. Soukromým zemědělcem zůstal až do deška. Druhá část kihy je sestavea z textů, které formou kopií oviových výstřižků, představují ohromující škálu Kolářových ázorů a rozmaitá témata. Člověk se opravdu emůže vyhout otázce, kolik deších čleů českého parlametu je schopo vidět, rozumět a popisovat svět se všemi jeho hlavími problémy tak přesě a čistě. Moc jme mě, bohužel, eapadlo. Z jeho textů jsem vybral a abízím ěkolik výseků. Sad svého autora zastáce a obhájce hodot, jako je rodia, grut, práce, vlast, pokora k české historii, i člověka hluboké víry představí plastičtěji: Dějiy jsou plé fatálích omylů, ale vytvořeí svobodého Českosloveska skutečý Čech emůže považovat za fatálí omyl, ale za šťasté krátké období malého ároda Čechů, které bylo přerváo válkou Protektorátem, aby potom po válce mělo opět svoje šťasté pokračováí. (23. 5. 2014) Bez obrozeeckých buditelů, mezi imiž domioval Alois Jirásek, by se T. G. Masarykovi a jeho spolupracovíkům epodařilo vytvořit stotisícovou armádu legioářů eexistujícího státu. A právě tato skutečost měla ejvětší váhu při rozhodováí o vytvořeí Českosloveské republiky. To obrozeečtí buditelé s Jiráskem probudili český www.istitutvk.cz 4 miliard koru. Je deší rozdíl fatálí chybou aalytiků miisterstva fiací ebo záměrou politickou hrou? Nebo je to tím, že vláda eumí vydávat peíze? To by ale bylo téma a jiý busiess breakfast. Závěr V úvodu svého dešího vystoupeí jsem položil otázku, zda astává ějaká změa i u ás? Já ji evidím. Řekl jsem, že chybí poptávka, ale oa chybí i abídka. Nevím, kdo by byl schope ji provést. Která politická síla? Nevím, a základě jakého masově sdíleého hesla by byla tato změa vedea? Jasé, jedoduché, lidem srozumitelé recepty v postpolitickém, postdemokratickém, postacioálím evropském prostoru už eexistují. Je vůbec ještě možé to ějak zvrátit? Jsou brexit a Trump ávodem, jak to udělat? Zrodí se u ás ějaká politická síla, která by mohla zvedout mlčící většiu od televizí či iteretových her? Rád bych řekl, že ao, ale takto falešě optimisticky teď před Váoci kočit esmím. Tak aspoň ty Veselé Váoce. V upraveé verzi publikováo v týdeíku Euro de 19. prosice 2016. árod z letargie, do které upadl po bitvě a Bílé Hoře. (28. 6. 2014) Wisto Churchill říkal: proti myšlece elze bojovat kaoy. Proti myšlece lze bojovat pouze myšlekou. Neprohráli křesťaé boj s muslimy dřív, ež jej začali? (16. 10. 2016) Evropa potřebuje Rusko a Rusko potřebuje Evropu. Na světové scéě se objevují ové síly jako Čía, islám a jié, jimž může odolat Evropa, USA a Rusko, budou-li spolupracovat! (23. 10. 2010) Te, kdo schvaloval bombardováí Srbska a vytvořeí státu Kosovo, a teď vyhlašuje, že připojeí Krymu k Rusku je protipráví, je velký pokrytec. (4. 4. 2014) Nedojde-li k dohodě avržeé prezidetem Klausem, ebo ějaké podobě přijatelé dohodě, pak by mělo být vyhlášeo referedum o církevích restitucích. Špičky církví, vlády, istituce se dohodly, ale 80 % obyvatel projevilo esouhlas. Vedoucí čiitelé by eměli igorovat míěí tak velké většiy obyvatel. (7. 8. 2012) Právě hlavě zásluhou tehdejšího předsedy české vlády V. Klause bylo provedeo pokojé rozděleí a Češi a Slováci jsou adstadardě dobrými sousedy. (25. 7. 2012) Setkáí se selským rozumem Jiřího Koláře v době, o které si ěkteří oprávěě myslíme, že už se defiitivě zblázila, je osvěžující. A tak kromě přáí všeho dobrého, je milou poviostí Jiřímu Kolářovi ze Zbeic a Lece Vlkové za tuto kihu poděkovat. Kiha je k dispozici k prezečímu studiu v kihově IVK.
s NEWSLETTER lede /2017 OTÁZKA IVK Jak mohou ohrozit problémy Deutsche Bak evropskou ekoomiku? Pavel Kysilka bývalý viceguverér ČNB Ještě v osmdesátých letech by tahle otázka působila esmyslě. To, že je des aprosto racioálí, svědčí o iracioalitě současé Evropy. A ještě hůře: správá odpověď a i zí ao. Proč? Závislost evropského firemího sektoru a bakovích úvěrech je pětkrát vyšší ež v případě Spojeých států. Reálá ekoomika a zaměstaost jsou tak rukojmím přebujelého bakovího sektoru. Jeho křehkost a zraitelost přitom eí je doméou jiží evropské periferie; i ěmecké baky (a pezijí fody) drží adměrá toxická aktiva včetě ikdy esplatitelého řeckého dluhu, a který se vláda což je smuté, ale pochopitelé ale i regulátor, což je skadálí, tváří jako a stadardí obchodí aktivum. Kolaps Deutsche Bak by ve zdravém prostředí zameal sice velkou, ale izolovaou havárii a pro všechy ostatí ceé poučeí o eudržitelosti jejího letitého perverzího obchodího modelu a psychopaty prolezlého maagemetu. V ezdravém prostředí, které kombiuje systémové slabosti sektoru i celých ekoomik s ízkou důvěrou a ervozitou tržích hráčů, se kolaps tohoto obra může bohužel stát rozětkou fiačích, ekoomických a fiskálích problémů celoevropského rozměru. Dlouhodobé kvatitativí uvolňováí a zcela chybá cetrálě bakoví politika záporých úrokových sazeb by v takové situaci přilily olej do ohě v podobě splaskutí bubli a odhaleí distorzí a trhu úvěrů a aktiv. To vše by šlo využít jako katarzi, ale právě tohle od ikoho z evropských politiků eočekávám. Příčiy pravděpodobě opět zakamuflují a voličům abídou jako vždy pseudořešeí posilující morálí hazard a zhoubou regulaci. Aleš Michl exterí poradce miistra fiací Deutsche Bak je příběh sebedestrukce. Při přeměě započaté v roce 1994 se ze šampioa Německa stal amyšleý mistr světa vesmíru. Stačilo pár amyšleých ředitelů, kteří si přivedli partičky lidí, kteří vymys- leli CDO, CDS, ABS a RMBS, kteří přijímali vklady a poskytovali úvěry firmám v ěmeckých regioech. Za vše mluví případ Grega Lippmaa z Deutsche Bak (mimochodem strašě chytrého chlapíka), který vsadil 5 miliard USD proti produktu vlastí baky a později a to dostal ještě razítko od šéfa, aby pokračoval dál. Když i te ejvětší igorat začal tušit, že klietský produkt jde do háje - ostatě koukěte a film The Big Short. Tohle už eí je ěmecká baka, to je meziárodí baka, a tudíž eohrožuje je evropskou ekoomiku, ale světovou ekoomiku. Po Řecku, Portugalsku, Špaělsku, Irsku, Kypru, Itálii a migratech tu máme ikou ěmeckého bakovictví blízko sebedestrukce. Pokud její klieti budou mizet dál, protistray, obchodí baky a fody s í ebudou ty iovativí deriváty uzavírat, pak to bude pro Deutsche Bak rozbuška. Němci echtěli, aby se příliš pomáhalo řeckým ebo italským bakám. Pomůže se Deutsche Bak? A mají jí pomáhat je Němci? Nebo se echá spadout jako Lehma Brothers? A co když to položí další? Deutsche Bak s migraty může Agelu Merkelovou připravit o kariéru ať už pomůže, ebo e. A projeví-li pak Evropská cetrálí baka a Evropská komise stejou impoteci k řešeí problémů jako doteď, může Deutsche Bak pohřbít i euro. Ladislav Jakl čle správí rady IVK Média edávo svorě zajásala ad tím, že posledí čísla o hospodářských výsledcích Deutsche Bak evypadají špatě a svědčí o tom, že se baka po těžkých ikasovaých úderech zvedá. Může ale čtvrtletí bilace vypovídat ěco zásadějšího o základech, a kterých baka stojí, avíc za situace, kdy se horečě (a ejspíš tedy e moc výhodě) zbavuje moha aktiv a akvizic (apříklad v zásadě všech svých špaělských dceřiých firem a poboček)? Kéž by, dalo by se říci. Spíše se však zdá, že ěmecká baka za symbol spolehlivosti už zřejmě považováa eí. Tato jeda z ejvětších evropských bak je totiž v potížích přesahujících horizot čtvrtletí. A to takových, že potíže mohou dopadout i a ěmeckou vládu, jelikož propojeost fiačího sektoru a státí moci je v Německu tradičě vysoká. 5 Německé baky bývaly pooukáy vládou, aby se agažovaly apříklad při záchraě (spíše však v odsouváí problému) rozvráceých řeckých rozpočtů, byly patrě abádáy i k ákupu sporých ceých papírů a obklopováy pocitem, že silý stát v tom stojí za imi a kryje jim záda. Patrě i proto se DB před lety pustila do pochybých obchodů s toxickými americkými hypotečími ceými papíry, jejichž krach vedl k vypukutí ejprve americké a poté celosvětové fiačí krize, jejíž důsledky a ás dopadají dodes. Nyí za to chce americká vláda po DB pokutu ve výši 14 mld. USD (po dohodě s DB sížeo a 7,2 mld. USD poz. red.), což by při současé kodici této baky mohlo být pro i fatálí. Věc je stále ve fázi sporu, ěmecká straa v ěm ale pořád tahá za kratší koec. Stojíme a prahu krachu velkých evropských fiačích domů, a prahu krachu eura a a prahu ové fiačí krize, ebo je a prahu pádu ěmecké vlády? Takové úvahy jsou možá předčasé, ale jedu zkušeost dosavadí vývoj přiáší už des: baky se esmějí stát hračkami v rukou experimetujících vlád. Jiak a to doplatí oy baky, vlády, ale hlavě my všichi. Ja Vejmělek hlaví ekoom Komerčí baky Je zřejmé, že Deutsche Bak si za své problémy může do začé míry sama zejméa svou aktivitou v segmetech ivestičího bakovictví. Je ale zároveň otázkou, akolik se a aktuálích problémech podepsaly rostoucí protekcioistické álady a obou straách Atlatického oceáu ve světle kauz Volkswage, Apple apod. Sílící regulatorí a kapitálové požadavky jsou dalším střípkem do mozaiky. Deutsche Bak je tak velká baka, že by její potíže pocítila ejeom ěmecká a evropská ekoomika, ale byl by to problém globálí. To si možá akoec uvědomili i Američaé. Ai v jejich zájmu eí eadekvátě vysokou pokutou baku zlikvidovat. Zkušeosti s pádem Lehma Brothers jsou stále živé. A ejeom ve Spojeých státech. V Evropě to platí o to více s tím, jak v průběhu evropské dluhové krize byly jedotlivé vlády i ECB ucey bakoví sektory v moha zemích saovat. I když byly a úrovi eurozóy vytvořey růzé záchraé mechaismy pro případ www.istitutvk.cz
NEWSLETTER lede /2017 další budoucí krize, v případě potíží tak výzamé baky, jako je Deutsche Bak, by byly bezzubé. Jsem si jist, že tato baka je tak velká a systémově výzamá, že by ECB, EK a další veřejé či vládí istituce v Evropě přijaly taková opatřeí, že by baka epadla. Je zkrátka příliš velká. Staislava Jaáčková spolupracovice IVK Deutsche Bak je velká, eje evropská, ale světová baka. V ěkterých segmetech fiačího trhu je mezi prvými 3 5 bakami a světě, v jedom je dokoce lídrem. Je čiá zhruba ve sto zemích světa a její vážá krize by mohla mít obdobé důsledky pro bakoví a fiačí sektor, jako měl a koci miulé dekády pád Lehma Brothers. Vedle Německa je Deutsche Bak silě zastoupea i v ěkterých dalších zemích EU, které byly silě zasažey krizí eurozóy (apříklad ve Špaělsku a v Itálii). Potíže Deutsche Bak by velmi oslabeou eurozóu dále silě destabilizovaly. V Německu je to ejvětší baka ěmeckých velkých korporací, která ovšem je s potížemi splňuje kapitálové požadavky, vyžadovaé podle ových basilejských pravidel (Basel III). Přitom v USA čelí Deutsche Bak obrovské pokutě. Ta by její kapitálové postaveí dále oslabila. Pravidla, která pro eurozóu ově zavedla bakoví uie, vylučují přímý bail-out soukromé baky vládou. Řešeí případé krize Deutsche Bak by proto bylo velmi komplikovaé a kofliktí, a to v situaci, kdy Německo stojí před volbami v září 2017. Tak zvaý bail-i, kdy by ztráty esli vkladatelé a ivestoři baky, by byl politickou rozbuškou těžko předvídatelé síly. To si vláda sotva může dovolit. Saace Deutsche Bak by pravděpodobě zůstala a velkých ěmeckých podicích. Jejich kapitálový vstup by ovšem také přiesl emalé problémy. Největším rizikem by ale byla meziárodí ákaza. Vzhledem k iterdepedeci evropských bak by se důvěra mezi bakami mohla rychle vypařit a mezibakoví trh v rámci eurozóy, případě celé EU, by se opět ocitl a pokraji kolapsu. A to v situaci, kdy Evropská cetrálí baka je stále začě bezmocá a i bez ových potíží se jí edaří evropský bakoví systém dostatečě stabilizovat. V Evropské uii totiž (a rozdíl od Spojeých států) edošlo k razatímu ozdraveí bakovího sektoru po fiačí krizi 2008-9. Proto je zde ová bakoví a fiačí krize stálou hrozbou. Neí třeba připomíat, že to zameá hrozbu pro další vývoj evropských ekoomik. Česká republika eí čleem eurozóy ai bakoví uie a áš bakoví sektor je solidě kapitálově vybaveý a bezproblémový. Přesto by ás zasáhly druhoté efekty možé bakoví krize v eurozóě. Vzhledem k tomu, že Německo je áš zdaleka ejvětší obchodí parter (32 % vývozu), byl by teto egativí vliv ezaedbatelý. K úvahám ad pokutou uvaleou americkým Departmet of Justice (DoJ) a Deut- NOVINKA Eva Zamrazilová hlaví ekoomka České bakoví asociace sche Bak ve výši 14 mld. USD (po dohodě s DB sížeo a 7,2 mld. USD poz. redakce) se abízí ěkolik úhlů pohledu. Je to jeda z ejvyšších pokut, kterou kdy DoJ vystavil za delikt obdobého charakteru. Pokuta by v obecé práví roviě měla aplňovat zásadu tzv proporcioality, tedy výše pokuty by měla odpovídat závažosti deliktu. Pokuta za ekalé praktiky ikdy emá být likvidačí, vždy by měla plit spíše výchovou roli do budouca. Pro Deutsche Bak, která aktuálě prochází zásadí restrukturalizací, ale přichází jak fiačí požadavek, tak mediálí zájem o rozhodutí DoJ ve velmi evhodém okamžiku. V mediálím prostoru se hovoří rověž o tom, že pokuty se mezi USA a EU rozdávají jaksi a oplátku, čemuž by asvědčovala právě eúměrá či miimálě arbitrárě astaveá výše pokuty. To by do budouca evěštilo ic dobrého, protože v silé globálí kokureci by právě spolupráce vyspělých zemí a obou straách Atlatiku mohla přiést tolik potřebý ový impulz pro hospodářský růst. V této souvislosti elze rověž opomeout, že TTIP má po červovém referedu o brexitu podstatě horší vyhlídky ež před ím. I proto lze doufat, že v případě Deutsche Bak se aplí základí scéář a že pokuta se v rámci vyjedáváí smrske maximálě a poloviu aktuálě ozámeé výše. Dalším mometem je to, že tzv. prvotí hřích visí zjevě ad americkou straou, protože hypotéky substadardí kvality měly základ v domácí sociálí politice. Garace státu za hypotéky poskytovaé emajetým vrstvám bez ohledu a rizika vedla k vysokému ratigu sekuritizovaých ceých papírů avázaých a tyto s Istitut Václava Klause abízí kihu Tomáše Břicháčka Uie ve víru migračí krize (2016). Právík miisterstva spravedlosti, který zastupuje ČR v pracovích skupiách Rady EU, přiáší ve své ové kize brilatí aalýzu evropské migračí krize. Prví část kihy rozebírá účet za Evropu bez hraic. Druhá část zkoumá ideový přístup uijích elit k migračí krizi. Třetí část diskutuje uijí recepty a řešeí migračí krize. Závěr shruje vývoj po britském referedum o vystoupeí z EU. 262 stra, cea 100 Kč objedávky a: www.istitutvk.cz www.istitutvk.cz 6
NEWSLETTER lede /2017 hypotéky a také k zájmu ivestorů o tyto produkty po celém světě. Ty se začaly zehodocovat od okamžiku, kdy docházelo k masivímu selháváí podkladových aktiv, tedy substadardích hypoték, čímž byl svět uvrže do krize hrozící svými rozměry Velkou depresí 30. let, a s íž se de facto evyroval do deška. Haa Lipovská aalytička IVK, Masarykova uiverzita Problémy Deutsche Bak jsou pouze sydromem emoci evropských ekoomik (zdráhám se uvažovat o evropské ekoomice; přes veškeré úsilí sad ještě jeda evropská ekoomika eexistuje), ikoli její příčiou. V reakci a ekoomickou, dluhovou a bakoví krizi sice ECB pořádá pravidelé zátěžové testy, právě kauza Deutsche Bak však odkryla to, co jsme doposud je tušili. Evropské zátěžové testy eprověřují skutečou kodici bak. Pouze vycházejí přesě tak, jak vyjít mají. Pokud je potřeba zlepšit kapitálovou přiměřeost ěmecké jedičky, pak ECB předčasě započítá do kapitálu Deutsche Bak i prodej podílu v číské bace Hua Xia. Pokud Deutsche Bak v zátěžovém testu amerického Fedu propade, ECB zmírí test tak, aby jej ěkdejší premiatka byla schopa složit. Stejá pravidla ovšem eplatí pro italskou Mote dei Paschi či pro baky evropského jihu. Stejá pravidla by také jistě eplatila pro baky Visegrádské čtyřky. Krize Deutsche Bak proto může být spouš těcím mechaismem třetí vly ev- ropské ekoomické krize. Může odhalit, že evropské státy léčily boreliózu asazeím paruky. Může také vyvolat hlubokou krizi ozdravou, která povede k reformě evropského socialismu zpět k tržím ekoomikám. Eurosocialisté se však ové krize, kterou svojí esmyslou regulací sami způsobili, chopí jako příležitosti k hlubší itegraci. Dohoda o kapitálové přiměřeosti Basel II přispěla ke vziku a k hloubce evropské bakoví krize. Její reforma, Basel III, ještě eí implemetováa a už je diskutová ový soubor reforem Basel IV. Klopýtáí Deutsche Bak tak je posílí ovou regulaci i bakoví uii. Krátce před parlametími volbami se pravděpodobě ěmecká vláda, ejspíše s pomocí uijích istitucí, pokusí problémy Deutsche Bak zahladit. O to hlubší krize ás však v ásledující fázi čeká. Jaroslav Daňhel profesor VŠE a VŠFS Tohoto roku se Velká Britáie po dlouholetém čleství a základě refereda občaů rozhodla odejít z EU se závažými ekoomickými důsledky eje pro Britáii, ale pro všechy čleské země. Stalo se tak v době, kdy je zřejmé, že dosažeí vytčeého hlavího ekoomického cíle itegrace stát se ejkokureceschopějším společestvím v rámci světové ekoomiky se hrubě edaří, Uie se spíše jeví jako přeregulovaé, ekoomicky stagující společeství. Na vytvořeí rozporu mezi původě deklarovaým cílem a tris- tí skutečostí se podepsalo byrokratické pojetí fugováí EU. Saha aristokratické byrokracie ovládat společeství se trasformovala do vytvářeí komplikovaého systému, kterému akoec dobře rozumí je jeho tvůrci a který si žije svým vlastím životem, odtržeým od reality. Některé aspekty tohoto stavu jsou symptomatické i pro projekt bakoví uie. Bakoví sektor EU přitom tíží problém jedé ze systemicky ejvýzamějších bak v EU: Deutsche Bak dohala její miulost v souvislosti s jejími ekalými praktikami a trhu hypotéčích ceých papírů před fiačí krizí. Americké miisterstvo spravedlosti za urováí obviěí kolem prodeje papírů po bace požaduje pokutu, jejíž výše se pohybuje kolem úhré trží hodoty baky a její zaplaceí je zcela mimo její možosti. Obří pokuta tak ohrožuje eje samotou baku a její další existeci, ohrožuje i celý bakoví systém itegračího uskupeí, především pak baky eurozóy. I když lze předpokládat, že vyjedáváí baky s americkými orgáy přiese sížeí trestu, egativí dopad a baku, uijí bakoví sektor a a celou ekoomiku EU to mít bude. Za těchto okolostí včetě brexitu by se od uijích špiček asi oče kávala větší pokora a také saha fugováí EU změit. Připuštěí podílu viy a sebereflexe ale zatím příliš ezazívají. Potvrzuje to odtržeí od pocitů obyvatel čleských států, kteří dávají srozumi telě ajevo svůj esouhlas s byrokratickým fugováím Uie. Stále silěji zazívá progóza o budoucím stavu Evropy, která bude více fragmetovaá, a v íž budou mít stále výrazější roli lokálí ekoomiky. NOVINKA Istitut Václava Klause abízí sborík Veta prezideta Václava Klause (2017). Prví část vysvětluje prezidetské veto v českém legislativím procesu. Druhá část ukazuje veta jako demostrace postoje k vývoji českého právího řádu. Další části přiášejí veta z období vlád Vladimíra Špidly, Staislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Topoláka, Jaa Fischera a Petra Nečase. Doslov apsal editor Ladislav Jakl. 130 stra, cea 100 Kč objedávky a: www.istitutvk.cz 7 www.istitutvk.cz
Ke stému výročí smrti Fratiška Josefa I. Aleš Valeta Istitut Václava Klause Devateácté století bývá ěkdy historiky ozačováo jako tzv. dlouhé století, poěvadž faktickým kocem této středostavovským étosem formovaé epochy se stalo teprve vypukutí prví světové války. Podobě by bylo možo říci, že pro árody Rakousko-Uherska skočilo 19. století až smrtí císaře Fratiška Josefa I. v roce 1916. V listopadu loňského roku si IVK připoměl sto let od smrti předposledího habsburského paovíka semiářem, a ěmž vystoupili výkoý ředitel IVK Jiří Weigl, aalytik IVK Aleš Valeta a historici Mila Hlavačka a Ja Galadauer. Ve svých vystoupeích se pokusili osvětlit osobost Fratiška Josefa I., jeho dobu i dyastii Habsburků z ěkolika růzých, převážě politicky orietovaých pohledů a hledisek. Historii zpravidla píší vítězové. Historiografie meziválečého Českosloveska, jež se počítalo k vítězům války, ebyla pochopitelě k symbolu poražeého a zičeého žaláře árodů právě shovívavá. Objektivější práce, jako apř. vzpomíky vídeňského zpravodaje Národích listů Josefa Peížka, však emohly popřít, že v éře Fratiška Josefa I. zazameal český árod všestraý vzestup. Je však třeba vidět, že politický systém Předlitavska a předlitavské árody se vzájemě ovlivňovaly. Pozvola se liberalizující systém vytvářel prostor pro rozmach árodích sil, avšak liberalizace se odehrávala pod tlakem jedotlivých árodích společostí. Teto proces se po roce 1860 proměil v takřka permaetí kofrotaci politického systému s dyamickým árodím pricipem. Systém přitom opakovaě prokazoval svou reformovatelost, k čemuž přispíval i realistický postoj jiak eobyčejě tradicioalistického císaře. Lpěí a zděděých hodotách patřilo eodmyslitelě k osobosti Fratiška Josefa I. Základ císařova tradicioalismu byl polože ještě v předbřezové době, v rámci výchovy důsledě orietovaé a vládu v absolutistickém státě. Jako důsledý kozervativec, legitimista přesvědčeý o svém oprávěí vládout z Boží milosti, bojoval po celý život marě s přízraky revoluce, liberalismu a hrozbou rozpadu tradičího řádu (J. Weigl). Na revoluci 1848 zareagoval ásilým oboveím absolutistických pricipů vlády, které se ale zcela míjely s ideály rodící se společosti svobodých občaů. Po krátké éře tzv. eoabsolutismu musel Fratišek Josef I. ásledujících padesát let ustupovat před postupujícím tlakem politické a všeobecě kulturí moderizace, jejímž ejvýzamějším výrazem byl liberálí parlametarismus a zavedeí všeobecého volebího práva pro muže v roce 1907. Opatrý a zdráhavý postup a cestě pokroku se stal sigifikatím zakem vládutí v éře Fratiška Josefa I. Teto typicky rakouský způsob správy politických záležitostí podrobili po válce mozí badatelé ezasloužeě tvrdé kritice. Kariková byl ostatě pokrokářskými elemety již za císařova života; stačí vzpomeout a Haškovu strau mírého pokroku v mezích zákoa. Z deší perspektivy, obzírající jak tragické důsledky faatického pokrokářství komuistů, tak eméě katastrofálí dopady kulturí revoluce západích osmašedesátíků, se však starorakouská politická strategie jeví jako aejvýš prozíravá. Deší Evropa by potřebovala mírý regres v mezích zákoa. Kromě byrokracie a církve se habsburský kozervatismus opíral o armádu, bez jejíhož zásahu by se říše v roce 1849 patrě rozpadla. Po porážkách v letech 1859 a 1866 se rakouské vojsko vydalo aposledy a pochod v roce 1878, aby obsadilo Bosu a Hercegoviu, kterou moarchii jako madátí území přiřkl Berlíský kogres. Po třiceti letech jako dar k šedesátému výročí císařova ástupu a trů (Ja Galadauer) bylo toto zaostalé území s převážě muslimským obyvatelstvem aektováo. Dar to byl vpravdě daajský, protože ásledovala těžká meziárodě politická krize, v jejímž důsledku se z Balkáu stal oe pověstý sud prachu, jehož výbuch moarchii pohřbil. Osud byl k Fratišku Josefu I. milostiv, takže se edožil koce svého státu. Záik mohoárodostí moarchie ale ezameal koec habsburské adárodí politiky. Otto Habsburský (1912 2011), sy posledího císaře Karla I., proslul jako velký propagátor politického srůstáí starého kotietu. Jako křesťaský kozervativec však po roce 1990 sledoval s rostoucím zepokojeím stále zřejmější radikálě levicový úos myšleky evropské itegrace. V moha projevech opakoval své hluboké přesvědčeí, že ztratí-li Evropa svůj křesťaský charakter, zaike. S tímto pojetím www.istitutvk.cz 8 NEWSLETTER lede /2017 se však a koci tisíciletí, kdy Západ již pevě ovládla eomarxistická levice, ocitl a ztraceé vartě. Nepočetí katoličtí kozervativci eměli aději zastavit prudký ápor pokroku, drtící eje křesťaské hodoty, ale vposledku také svobodu v klasickém liberálím pojetí. Nejbližší vztah měl Otto vo Habsburk z moha důvodů k Maďarsku, jež se mu po odchodu z aktiví politiky stalo druhou vlastí. V historii a kultuře země svatého Štěpáa se dodes zrcadlí obtížě postižitelé apětí mezi Západem a Východem Evropy, které eodmyslitelě spoluutvářelo atmosféru staré moarchie. Výrazou afiitu k Maďarsku podědil Ottův sy Jiří Habsbursko-Lotriský, zvláští velvyslaec pro obhajobu a prosazováí maďarských zájmů v zahraičí. Jako kozervativec se ztotožňuje s křesťaským akcetem politiky Orbáovy vlády, zejméa s důrazem kladeým a výzam tradičího rodiého svazku. Západí kritiku Maďarska, podmíěou politickou korektostí, zásadě odmítá, stejě jako yější směr evropské itegrace, kterou jiak v pricipu akceptuje. Existuje-li ěco, co ve vztahu k evropskému politickému řádu spojuje jedotlivé ositele habsburské tradice od Fratiška Josefa I. až po Jiřího Habsbursko-Lotriského, vyjma zásadího přitakáí adárodímu pricipu, pak je to jejich kozervatismus. Během uplyulých sto let však došlo k výzamému posuu. Zatímco Fratišek Josef I. hájil ze svých kozervativích pozic adárodí poduajskou moarchii proti tehdy revolučímu árodímu pricipu, des slouží kozervatismus jeho potomkovi Jiřímu Habsbursko-Lotriskému jako štít k obraě Maďarska, resp. středí Evropy proti Západem prosazovaé, výrazě levicově, ba v ěkterých ohledech revolučě zacíleé uifikaci. V průběhu miulých desetiletí se tedy idea (jazykově defiovaého) ároda proměila v Evropě z elemetu revolucioizujícího v prvek kozervující, zatímco idea adárodího uspořádáí abrala eje v evropském měřítku, ale celosvětově ráz utopicko-revolučí. Jedié, co se ezměilo, jsou cum grao salis Habsburkové. Předplaté a rok 2017 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz