dube 2010 Jiří Brodský: Prvích sto dí s Lisaboskou smlouvou W. Hakel, W. Nöllig, K. A. Schachtscheider a J. Starbatty: Opuštěí eura je pro Řecko jedié východisko Eva Zamrazilová: Veřejé fiace v dluhové pasti Václav Klaus: Kíže Václav světec a paovík Staislav Balík: Co přiesou volby ČR Miroslav Macek: Nečas po volbách Opletalova 37 110 00 Praha 1 Tel./fax: 222 814 666 e-mail: cep@cepi.cz www.cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E 11024 Prvích sto dí s Lisaboskou smlouvou Lisaboská smlouva byla za velkého potlesku podepsáa, pod velkým tlakem ratifikováa a yí je více ež sto dí uváděa v život. Přiesla do Evropské uie více demokracie a svobody, jak tvrdili její zastáci? Zjedodušila a zpřehledila práví řád EU? Dala EU větší váhu a meziárodí scéě? Umožila další rozšiřováí? Přiblížila rozhodováí v EU blíže občaům čleských států a umožila jim se ve větší míře s EU idetifikovat? Méě demokracie Samotá geeze Lisabo ské smlouvy a proces její ratifikace byly smutým svědectvím o tom, jak málo je v deší Evropské uii demokracie. Kromě toho, že Irsko bylo jediou zemí, kde mohli k Lisaboské smlouvě ěco říci občaé a kromě toho, že směli říci pouze své ao, a proto museli hlasovat dvakrát, byl samotý ratifikačí proces ešťastým pokukováím po ostatích, ukazováím prstem a esvobodým hlasováím. Nebyla to parlametí hlasováí v jedotlivých čleských zemích o ich samých a pro ě samé, ale hlasováí, která chtěla prokázat, že všichi jsou dobrými Evropay, a proto to ebudou oi, kdo zemoží ratifikaci Lisaboské smlouvy. Nebylo žádé jié domiatější téma, o kterém by evropští diplomaté tak horečě Jiří Brodský zahraičí odbor Kaceláře prezideta republiky mluvili a jiá iiciativa, kterou by tak horečě prosazovali (často aiž by smlouvu četli), a to ikoli kvůli svým zemím. V tomto smyslu bylo prvích sto dí žití s Lisaboskou smlouvou prázdých. Žádé téma debatu o ratifikaci smlouvy eahradilo. Došlo ale a poctivější čteí. Došlo a rozčarováí, a mohá překvapeí, dohady a ejasosti, co že Lisaboská smlouva obsahuje a co z toho vyplývá. Lisaboská smlouva razatě ubrala a demokracii a svobodě v Evrop ské uii. Rozšířila hlasováí tzv. kvalifikovaou většiou, aby souhlasit bylo v EU jedodušší a aby esouhlasit, vetovat (či zabráit přijetí ové legislativy) bylo obtížější. Zavedla ové 160000 140000 120000 110000 80000 60000 40000 20000 istituce, které zepřehledily istitucioálí strukturu EU a totálě tyto fukce odtrhla od jakéhokoli rozhodováí občaů a zodpovídáí se jim. Lisaboská smlouva měla posílit úlohu vitrostátích parlametů v legislativím procesu, ale v tom žádý vitrostátí parlamet za prvích sto dí emá jaso. Proto se předseda Koferece výborů pro evropské záležitosti parlametů čleských států EU obrátil de 16. úora 2010 dopisem a předsedu Evropské rady Hermaa Va Rompuye se žádostí o vysvětleí, co Protokol č. 2 o používáí zásad subsidiarity a proporcioality míí pojmem práví akt, když hovoří o právích aktech, které budou árodí parlamety oprávěy kotrolovat z pohledu tzv. pricipu subsidiarity. Adresátem tohoto dopisu je právě ový předseda Evropské rady, jehož fukci zavedla Lisaboská smlouva, ale kterému rozhod- dubový GRAF CEPU 0 Kolik dluží průměrý Čech Veřejý dluh ČR a obyvatele (Kč) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Prame: MF ČR, ČSÚ s
ě esvěřila roli vykladače jejích ustaoveí. Post předsedy Evropské rady a miistryě zahraičích věcí prosadili zastáci federálího pojetí evropské itegrace. Evropská uie měla díky tomu získat větší váhu a meziárodí scéě a častěji zde mluvit jedohlasě. V USA se radovali, že telefoí číslo a předsedu Evropské rady bude oím číslem do Evropy, po kterém v sedmdesátých letech volal Hery Kissiger. Prvích sto dí Lisaboské smlouvy bylo pro sílky o evropském státě, vzikajícím kolem fukce prezideta a miistryě zahraičích věcí, deziluzí. Potvrdilo pochyby těch, kteří tvrdí, že tato ad státy uměle vytvořeá istitucioálí struktura váší do rozhodováí uvitř EU ještě větší zmatek, je eefektiví a aveek působí edůvěryhodě a ečitelě. Nejde ai tak o to, že byla do těchto fukcí dosazea dvě ve světě málokým zámá a sotva kdy vysloveá jméa. Jde o to, že tyto dvě, za zády občaů čleských států EU vziklé fukce, jsou evoleé a e existuje žádý mechaismus, který by občaé měli k tomu, aby ové představitele EU odvolali. Kdo reprezetuje EU Prvích sto dí si tak vedle předsedy Komise EU říkaly o své místo a sluci dvě fukce, ve kterých z jejich defiice budou vždy lidé, kteří ikdy eavštíví všechy regioy států, jež mají reprezetovat a meziárodí scéě. A ai o to ebudou usilovat. Nebudou mít madát voličů, ebudou v každodeím kotaktu s občay čleských zemí EU a s ekoomickou realitou v těchto zemích. A pokud jde o osobostí profily těch, kteří ve dvou ových fukcích začali působit, ti ikdy eřídili žádou soukromou firmu. Neživili se ikdy povoláím, ve kterém by jejich příjmy byly přímo úměré jejich výkou a ezávisely by a peězích daňových poplatíků. Nemají charisma. Chybí jim schopost vést, mít vizi a získat pro i podporu voličů. Chybí jim lídrovství. A bohužel zřejmě i soudost, protože jiak by tyto fukce ikdy epřijali. Když ěco podobého ahlas vyslovil v uplyulých dech demokraticky zvoleý čle Evropského parlametu, který se zodpovídá svým voličům, potrestalo ho vedeí Evropského parlametu peěžitou pokutou. Jakákoli kritika a adresu ových představitelů EU je trestáa a předem umlčováa všudypřítomou politickou korektostí. Herma Va Rompuy za prvích sto dí ve fukci prokázal, že eí bez ambicí a zdaleka ebude chtít být bezmocým předsedajícím summitů. Zatím se dohadoval o šéfováí summitů s předsedou Komise Barrosem a se špaělským premiérem Zapaterem, ale stačí počkat a druhou poloviu letošího roku, kdy se rotačího předsedictví EU ujme Belgie, odkud pochází. Herma Va Rompuy má řídit Evropskou radu, která se v roce 1975 začala scházet ve složeí hlav států a vlád čleských zemí, aby ukazovala směr, kudy by se itegrace v Evropě měla dále ubírat. 2 Ukazovala, kde je potřeba odstraňovat bariéry, liberalizovat a hledala oblasti, kde tehdejší Evropské společeství mohlo působit efektivě jako celek. Po přijetí Lisaboské smlouvy oproti tomu mluví o globálím vládutí, studuje teplotu plaety a ěkteří její čleové volají po vziku Meziárodí evirometálí orgaizace, která má rozhodovat o tom, které statky smíme spotřebovávat a které ikoli. Někteří čleové Evropské rady, včetě jejího ového předsedy, chtějí des řídit a cetrálě pláovat, a to i za soukromé firmy. Chtějí přerozdělovat, dotovat a uměle držet při životě firmy i vlády, které selhaly. Mezi jejími čley existuje umělá pospolitost, předstíraě kamarádské poplácáváí se po rameou a evysloveý, epopsaý, a mohdy i explicitě euvědomělý pocit, že to přeci těm druhým emohou kazit. Musí táhout za jede provaz, a to i směrem, za který by je doma voliči epochválili. Jedota, jedomyslost a podpora těch, kteří musí být z povahy svých fukcích utě posly dobra, je s Lisaboskou smlouvou sazší a předější. Co bude dál Často zmiňovaým argumetem pro přijetí Lisaboské smlouvy bylo i další rozšiřováí Evropské uie. Na hodoceí tohoto argumetu bylo prvích sto dí příliš krátká doba. Ale ejpozději v roce 2017 má dojít k zavedeí ového systému vážeí hlasů tzv. kvalifikovaou většiou, kdy kromě většiy čleských států bude hrát roli také populačí krité rium (pro přijetí legislativího ávrhu bude vyžadováa většia představující 55 % států a 65 % populace EU). V té době bude mít Turecko, které směřuje do evropských itegračích struktur již 51 let, přibližě 100 mil. obyvatel. A odpověď a otázku, zda by apříklad Německo a Fracie připustily, aby se Turecko stalo ejmocější a ejvlivější zemí Evropské uie, je zřejmá. Argumet o Lisaboské smlouvě jako všeléku a rozšířeí eí pravdivý. Už za prvích sto dí své existece dokázala ejovější ovela zakládajících smluv Evropských společeství popřít veškeré hlaví argumety ve prospěch vlastí existece. A o čem budou další dy, týdy a měsíce s Lisaboskou smlouvou? Pro mohé to bude bolesté uvědoměí, že ačkoli yí fakticky má ústaví smlouvu, i když jiak azvaou, Evropská uie eí stát, a proto epotřebuje prezideta, miistryi zahraičí, ai jedu společou diplomatickou službu, v íž by většia velvyslaců, kteří ejvíce bojovali za ratifikaci Lisaboské smlouvy, paradoxě ikdy euspěla. Jediým smysluplým a důstojým krokem by bylo uzat, že idea uijí diplomatické služby, do jejíhož dresu se už horlivě hlásí leckteří čeští diplomaté, emá v této fázi evropské itegrace své opodstatěí. Prvích sto dí s Lisaboskou smlouvou ale asvědčuje tomu, že se teto projekt bude potácet dál. A za vysokou ceu. Pro ás pro všechy. Soustrastý dopis prezideta republiky maršálkovi polského Sejmu Broislavu Komorowskému Vážeý pae maršálku, hluboce mě zasáhla zpráva o tragické smrti prezideta Polské republiky Lecha Kaczyńského, jeho maželky, ejbližších spolupracovíků a výzamých představitelů polského státu. Soucítím s Vámi, v této pro Polsko těžké chvíli, jsem a Vaší straě a sdílím spolu s celou aší zemí smutek, který se ečekaě a tragicky sesl a Vaši zemi. Prezidet Kaczyński byl politikem a mým osobím přítelem, byl velkou osobostí evropské politiky, které jsem si velmi vážil a která vždy aktivě podporovala mimořádě přátelské a iteziví vztahy mezi ašimi zeměmi. Především díky ěmu se tyto vztahy dostaly a ejlepší úroveň kdykoli v historii. Chci Vám a celému Polsku jméem svým i jméem občaů České republiky vyjádřit svou ejhlubší soustrast. Vyřiďte, prosím, především rodiám obětí, z ichž jsem mohé zal osobě a jejichž odchod je pro mě epopsatelou ztrátou, že sdílím jejich bolestý smutek a že jsem v této těžké chvíli v duchu s imi. V Praze de 10. duba 2010 S úctou Václav Klaus Řecku hrozí státí bakrot. Již eexistuje iluze, že čleství v evropské hospodářské a měové uii poskytuje ochrau před drsou realitou. Od doby, kdy Řecko v roce 2001 vstoupilo do eurozóy, obětovalo kokureceschopost a ashromáždilo obrovské obchodí deficity. Aby Řekové vykompezovali ztrátu ekoomické pozice, která je postihla za méě ež deset let, teoreticky by museli provést devalvaci o 40 procet. Ale ve měové uii to eí možé. Návrat k drachmě Návrhů, jak Řekům pomoci, eí edostatek, je mezi imi i pomoc od jiých vlád v eurozóě což je krok, který by byl v rozporu s pravidlem žádé pomoci v ouzi, zakotveém ve smlouvě o zřízeí měové uie. Naeštěstí existuje pouze jede způsob, jak uikout z tohoto bludého kruhu. Řekové budou muset opustit euro, zovu zavést drachmu a zovu vstoupit do stále ještě existujícího mechaismu směých kurzů evropského měového systému, takzvaého ERM-II, který opustili v roce 2001. Neříká se ám to lehko. Jako čtyři profesoři, kteří postavili ěmeckou vládu v roce 1998 před ústaví soud kvůli vstupu Německa do eurozóy, máme za sebou historii přímočarého myšleí a otevřeého projevu. V přelomovém verdiktu z roku 1993 ústaví soud rozhodl, že jakmile vejde v platost, měová uie musí trvale splňovat všechy podmíky stabilizačí smlouvy uzavřeé v době, kdy byla dohoduta jedotá měa. Soud rozhodl, že pokud tyto podmíky ebudou dodržey, Německo bude povio vystoupit. Vzhledem k výše uvedeému bychom chtěli jasě prohlásit, že pokud vlády eurozóy poskytou Řecku pomoc způsobem, který bude v rozporu s pravidlem 3 Opuštěí eura je pro Řecko jedié východisko Wilhelm Hakel, Wilhelm Nöllig, Karl Albrecht Schachtscheider a Joachim Starbatty Řekové budou muset opustit euro, zovu zavést drachmu a zovu vstoupit do stále ještě existujícího mechaismu směých kurzů evropského měového systému. uta. Domíváme se, že des by výsledek byl jiý vzhledem k esázím zbloudilých euro států a statistickým podvodům, jejichž existeci uzává téměř každý. Bezedá jáma Je v přiměřeé míře jasé, že Řecko již emá žádé další možosti. Tato země přijala úsporý program téměř bezprecedetího rozsahu, sížila státí výdaje, zvýšila daě a sížila mzdy. Teto program zcela igoruje Keyesův výrok, který říká, že státy musí krizím čelit protiopatřeími, která podporují poptávku. Řecké kroky bolestě připomíají ešťasté kroky Německa spočívající ve sížeí výdajů v době krize ve 30. letech miulého století. Teto postup přiesl světu poučeí, že sižováí rozpočtů za účelem uspokojeí věřitelů v době poklesu vyvolává masovou ezaměstaost a radikalizuje společost. Také Evropská uie jedá o pomoci, možá v kombiaci s půjčkou od Meziárodího měového fodu. Německá žádé pomoci v ouzi, eváhali bychom podat u ústavího soudu ovou žalobu, aby Německo vystoupilo z měové uie. V roce 1998 jsme postavili vládu před soud, protože jsme byli přesvědčei, že ěkteré vstupující země esplňovaly dostatečě vstupí podmíky a že přiejmeším částečě zmaipulovaly statistické údaje tak, aby si zajistily čleství. V souvislosti s těmito podmíkami a rozsudkem z roku 1993 jsme v roce 1998 vyzvali soud, aby zabráil Německu v účasti a měové uii. Tehdy byla aše žaloba zamítvláda předložila ávrh, který se zdá být eproveditelý: Evropský měový fod. I kdyby byl takovýto fod zříze, přišel by příliš pozdě a to, aby pomohl Řekům. V každém Ztráta důvěry v řeckou ekoomiku ohrožuje celou Evropu. Vyloučeí Řecka z eurozóy představuje způsob, jak zabráit tomu, aby se z dramatu stala tragédie a jak zajistit přežití měové uie. případě je to sebedestruktiví postup. I kdyby ěkdy EMF spatřil světlo světa, čleové eurozóy, kteří by se ocitli v podobé tísi jako Řecko, by polevili ve svých sahách o rovováhu účtů, protože by věděli, že zde existuje fod, který pomůže. Takováto iiciativa by z měové uie učiila mechaismus pro házeí peěz do bezedé jámy. Takže Řekové emají jié východisko ež odejít výstupími dveřmi. Oboveí drachmy s ižším směým abízíme kurzem by také pomohlo vývozům a zvýšilo by příjmy z turistického ruchu. Také by to vyslalo sigál jiým zemím, že musí podikout seriózí kroky, aby se vyhuly podobým esázím. Ztráta důvěry v řeckou ekoomiku ohrožuje celou Evropu. Vyloučeí Řecka z eurozóy představuje způsob, jak zabráit tomu, aby se z dramatu stala tragédie a jak zajistit přežití měové uie. Wilhelm Hakel je emeritím profesorem ekoomie a Uiverzitě Frakfurt am Mai, Wilhelm Nöllig je profesorem ekoomie a Hamburské uiverzitě, Karl Albrecht Schachtscheider je emeritím profesorem a Uiverzitě Erlage-Nürberg, Joachim Starbatty je emeritím profesorem ekoomie a Uiverzitě Tübige. Fiacial Times 25. 3. 2010. Z agličtiy přeložil Ja Křišťa. CEP abízí sborík Nová regulace fiačích trhů záchraa, ebo zkáza?, do ěhož přispěli Mojmír Hampl, Jiří Król, Josef Mládek, Pavel Kysilka, Duša Tříska, Václav Klaus, Miroslav Siger, Klára Hájková, Petr Musílek, David Marek, Lukáš Kovada a Tomáš Muzi. V příloze je staovisko ČNB k Larosiérově zprávě. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Cea: 70 Kč, 122 stra. objedávky a www.cepi.cz
Česká výše veřejého zadlužeí kolem 30 % HDP byla v meziárodím měřítku dlouhodobě považováa za dobré číslo. Existovali i tací, kteří jej iterpretovali jako existeci prostoru pro další zvyšováí veřejých výdajů a téměř ekoečého prostoru k šedesátiprocetí hraici maastrichtského kriteria. Jak je tedy možé, že během jediého roku se teto relativě přízivý obraz totálě rozpadl a a začátku březa 2010 ratigové agetury dokoce pohrozily ČR sížeím ratigu? V prví řadě připomeňme, že během uplyulé dekády se relativí zadlužeost českého státu více ež zdvojásobila. V roce 1998 čiilo veřejé zadlužeí 15 % HDP, v roce 2008 přibližě 30 % HDP. Zhoršeí tohoto ukazatele bylo kocetrováo do let 1998 až 2003. Od roku 2003 do roku 2008 byla výše zadlužeí v poměru k HDP víceméě stabilí kolem 30 % HDP, ačkoli veřejé fiace skočily každoročě jako deficití. Pozorého čteáře může apadout, jak je možé, že každý rok byly veřejé fiace v deficitu a relativí výše zadlužeí přitom erostla. Například v roce 2005 čiil deficit veřejých fiací 3,6 % HDP a relativí výše dluhu k HDP klesla z 30,4 % a 29,8 %. Jak vysvětlit teto zdálivý paradox? Propočet relativí výše dluhu v poměru k HDP je složitější ež prosté přičítáí (ebo teoreticky odčítáí) sald veřejých fiací k miulé výši zadlužeí. Bez ohledu a to, jak skočí veřejé fiace v příslušém roce, se samotý ukazatel relativí Veřejé fiace v dluhové pasti Eva Zamrazilová čleka bakoví rady ČNB 4 výše zadlužeí pro určitý rok (ve srováí s rokem předchozím) měí i s ohledem a to, jak vysoké sazby z dluhu platíme, jaký je hospodářský růst a jaká je výše iflace. Dluhová past Koeficiet dluhové pasti je založe a triviálím vztahu. Relativí výše zadlužeí v příslušém roce vychází z výše zadlužeí v roce předchozím a dále je přímo úměrá výši úrokové sazby, kterou z dluhu platíme a epřímo úměrá růstu (či poklesu) HDP v běžých ceách. Předpokládejme, že veřejé fiace (včetě platby úroků tedy primárí deficit) skočí v příslušém roce jako vyrovaé. Pak je poměr mezi úrokovými sazbami a omiálím růstem HDP pro vývoj zadlužeí určujícím faktorem. Hodota tohoto poměru je vyšší ež 1 v případě, že je úroková sazba z veřejého dluhu vyšší ež omiálí růst HDP; potom platí, že relativí zadlužeí v tomto roce ve srováí s miulým rokem stoupe, a to, i když veřejé fiace v tomto roce skočí jako vyrovaé. Hodota je ižší ež 1 v případě opačém, tedy že sazby z dluhu jsou ižší ež omiálí růst HDP. Potom by také relativí výše zadlužeí v případě vyrovaých veřejých fiací meziročě poklesla. Promíteme-li teto jedoduchý vztah do pohledu a miulý vývoj českého zadlužeí, lze sado vysvětlit, proč se česká míra zadlužeosti pohybovala stále kolem 30 % HDP i při trvale deficitích veřejých fiacích. Relativě ízká úroveň zadlužeí byla avzdory setrvalým deficitům udržováa relativě vysokým hospodářským růstem a relativě ízkými sazbami z dluhu. V období hospodářského růstu omiálí růst HDP dosahoval trvale vyšších hodot ež výše úroků, které jsme z veřejého dluhu platili. Mezi lety 2003 a 2008 rostl omiálí HDP tedy HDP v běžých ceách tempem v průměru 8,5 % ročě, zatímco úroková míra z dlouhodobých státích dluhopisů se pohybovala mezi 3 a 4 %. Poměr mezi úrokovou mírou a omiálím růstem byl tedy přízivý v průměru kolem 0,96 a díky ěmu by se bylo relativí zadlužeí ČR v případě vyrovaých veřejých fiací sižovalo o ěco více ež 1 procetí bod ročě. Zde je tedy klíč vysvětleí, proč byla celková výše zadlužeí stále relativě ízká i při dlouhodobých deficitech veřejých fiací. Prvím rokem, kdy se poměr mezi výší sazeb a omiálím růstem HDP obrátil, byl rok 2009, kdy HDP omiálě klesl o 1,5 %, tedy došlo historicky poprvé k tomu, že koeficiet dluhové pasti byl vyšší ež 1. Jedoduchá trojčleka: sazby z dluhu ad 3 %, pokles HDP omiálě o 1,5 %. V tomto mometě se obraz českých veřejých fiací změil aprosto dramaticky během dvaácti měsíců relativí zadlužeost státu vylétla z přibližě 30 a odhadovaých přibližě 37 % HDP. Podle pravděpodobých kotur makroekoomického vývoje v roce 2010 zadlužeí povyskočí miimálě o dalších 5 procetích bodů, tedy s jistotou překročí 40 % HDP. Za dva roky tak relativí zadlužeí stoupe o více ež deset procetích bodů, což jasě ukazuje, jak rychle může k destrukci veřejých fiací docházet. Co krize ukázala Krize přiesla ěkolik zásadích pozatků. Za prvé, jak iluzorí byla představa, že česká výše veřejého zadlužeí je komfortí a bezpečá. Za druhé, současý evropský vývoj sad již musel každého přesvědčit o tom, že bez dlouhodobě udržitelého veřejého hospodařeí emá smysl se sažit o vstup do eurozóy. A v eposledí řadě se projevilo i to, že reformí pokus ze druhé poloviy roku 2007 strukturálí problém českých veřejých fiací eřešil. Ještě před rokem se zdálo, že dluhová past ám v žádém případě ehrozí. Ježe krize situaci začě změila. Celkové oživeí evropské ekoomiky je váhavé, erovoměré a obecě slabé. Malá a otevřeá česká ekoomika je přitom a síle evropské poptávky vitálě závislá. Faktor, který dlouhodobě míril růst české zadlužeosti, přestal působit a jeho výrazé zesíleí elze zatím očekávat. Krize přiesla řadu lekcí i samoté eurozóě, jejíž difereciace yí vyplývá apovrch. Řada zemí se potýká s problémy důvěry ivestorů a s poteciálími problémy fiacováí veřejého dluhu. S růstem zadlužeí rostou rizikové prémie a zvyšují úroky pro problémové země. Z pohledu veřejých fiací eurozóa jako celek možá pomůže přestát krizi jedomu problémovému státu, rozhodě ale ebude akceptovat ové problémové žadatele ai tolerovat kreativí účetictví. Pokud bude ČR usilovat o vstup do eurozóy, bude muset mít veřejé fiace zkosolidovaé udržitelě, resp. dlouhodobě. S ohledem a stárutí populace to zameá velkou výzvu. Mimo jié i proto, že v roce 2008 miulá reforma přesvědčila i Evropskou Komisi k ukočeí procedury Tabulka: Saldo veřejých fiací v ČR 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Saldo veřejých fiací (v % HDP) 5,0 3,7 3,7 5,7 6,8 6,6 3,0 3,6 2,6 0,6 1,5 Veřejý dluh (v % HDP) 15,0 16,4 18,5 25,1 28,5 30,1 30,4 29,8 29,6 28,9 29,9 Prame: ČSÚ s při adměrém schodku podruhé se již evropští úředíci ošálit edají. Tehdejší reforma ale ebyla hlubším zásahem do hloubky výdajové struktury rozpočtu ostatě se podařilo odstrait pouze přibližě poloviu z ově zavedeých sociálích výdajů, které byly schváley apříč politickým spektrem v rámci předvolebího boje. Zdálivá kosolidace veřejých fiací se s poklesem hospodářské aktivity zhroutila jako domeček z karet. Hospodářskou krizi přitom elze ozačit za viíka e utěšeého stavu českých veřejých fiací krize pouze odhalila závažost a hloubku problému. Nebezpečá spirála Vývoj v posledím roce roztočil ebezpečou spirálu, která může sado vést ke sížeí ratigu a zdražeí půjček. Na vrcholu této spirály stojí poteciálě fiačí kolaps státu. Doměka, že při zadlužeí kolem 40 % HDP default veřejých fiací ehrozí, emá pevý základ. Okamžik, kdy zmizí ochota fiacovat státí dluh, eí vázáa a samotou výši zadlužeí, ale též a dyamiku zadlužeí a další výhled. Ivestoři jsou citlivější a změu spíše ež a samotý stav. Další zlehčující argumet, že ve stejé či horší situaci je řada zemí, rověž eobstojí aopak jde o přitěžující okolost a další rizikový faktor. Celkově rostoucí potřeba výpůjček bude přirozeě zvyšovat úrokové sazby, za ěž bude možé další půjčky získat, a které potom země budou muset věřitelům platit. Tím dále porostou áklady a obsluhu státího dluhu. Například řecká vláda počítala pro roky 2010 a 2011 s fiacováím ových výpůjček s úrokovými sazbami ve výši 4,7 %. Ale za desetiletou výpůjčku musí yí platit 6,25 %. Poučí se čeští politici z řecké krize? Pokud z voleb evzejde jasé vedeí, které zače zemi oddlužovat, ivestoři zareagují egativě a další fiacováí dluhu se prodraží. Správci ašich veřejých CEP abízí kihu Evropské istituce jako zájmová skupia od profesora ekoomie a Uiverzitě v Maheimu Rolada Vaubela. Prví část zkoumá hybé síly cetralizace. Druhá část aalyzuje Evropskou komisi. Třetí část rozebírá Evropský parlamet. Čtvrtá část diskutuje Radu. Pátá část se zabývá Evropským soudím dvorem. Šestá část zkoumá Lisaboskou smlouvu a její alterativu. Sedmá část klade otázku, jak EU reformovat. Kihu přeložil Jiří Brodský. Předmluvu ke kize apsal prezidet 75 stra, 70 Kč. NABÍZÍME 5 Vývoj v posledím roce roztočil ebezpečou spirálu, která může sado vést ke sížeí ratigu a zdražeí půjček. ře. Bohužel se ukázalo, že ačkoli jsou reformy obecě ekoomicky i sociálě průchodější v dobrých časech, obvykle jsou prováděy až v časech špatých, kdy k im aktéry akoec doutí až eúosost situace. Kéž by došlo k obdobé tiché dohodě apříč politickým spektrem jako před miulými volbami, tetokrát ovšem a opačém pólu pomyslého spektra zodpovědosti. Šetřit, šetřit, šetřit to by mělo být předvolebím mottem. Nejhorší variatou by bylo, kdyby k reformě veřejých výdajů došlo fiací ehospodařili zodpovědě. Za předchozí dekádu stouply úroky placeé z českého veřejého dluhu z 18 a 57 mld. Kč, došlo tedy k jejich ztrojásobeí. A přitom to byla dekáda, v íž se české ekoomice dařilo dobaž z vyuceí vůle trhů. Jak prozíravý a státický se des ve světle současých okolostí jeví ávrh uzákoit každoročě státí rozpočet jako vyrovaý. Přišel čas tuto myšleku oživit, byť apříklad s určitým zmírěím, které by povolovalo deficit v letech, pro ěž miisterstvo fiací očekává pokles HDP. Udržeí makroekoomické stability je pro malou otevřeou ekoomiku z hlediska odolosti vůči ákaze jakýmkoli krizovými ifekcemi zcela zásadí. Dobrá makroekoomická stabilita byla také jedím z důvodů, proč domácí fiačí sektor úspěšě odolal primárímu áporu globálí fiačí krize ákaza totiž hrozí především oslabeým. Vítězem voleb by se měl stát te, kdo bude mít poteciál vyvést zemi z dluhové pasti ve. Krátkozrakost a vidia dalších relativě bohatých let prožitých a dluh budoucích geerací už by tetokrát mohla přiést opravdu hodě tvrdý áraz. CEP abízí kihu Michala Petříka Evropa ve slepé uličce s podtitulem Lisaboská smlouva a politická uifikace. Kiha aalyzuje základí pojmy evropské itegrace a rozebírá vývoj k politické uii. Zkoumá pilíře Lisaboské smlouvy a další změy zaváděé Lisaboskou smlouvou. Přiáší případové studie Uie mezi Laekeem a Lisaboem. Nechybí ai přílohy s kompetecemi EU podle Lisaboské smlouvy. Předmluvu ke kize apsal prezidet Cea: 70 Kč, 118 stra. objedávky a www.cepi.cz, tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz
Vážeý pae geerálí řediteli, vážeí vzácí hosté, dámy a páové, hed a počátku bych chtěl poděkovat za pozváí a deší verisáž. Velmi jsem oceil ápad uspořádat v Praze výstavu týkající se sv. Václava a proto jsem jí také rád poskytl svou záštitu. I když je postava svatého Václava jedoho z prvích historicky doložitelých českých paovíků s aší zemí eoddělitelě spjata, moc toho o ěm evíme a bývá těžké rozlišit historická fakta od mytizujících leged a pověstí. V jistém smyslu ás to však emusí tolik trápit. Legedy se svatým Václavem spojeé se v průběhu staletí staly stejě reálou součástí české tradice, jako esporá historická fakta. Fakty a legeda K dispozici máme je málo skutečých prameů. Z doby sv. Václava emáme žádé listiy, dokoce ai žádou kroiku českého původu. U jedoho z ejslavějších přemyslovských kížat edokážeme s jistotou určit ai základí biografická data. Stejě ejasá zůstává i praktická podoba jeho vlády. Na základě idicií můžeme tušit, že byl paovíkem silým a že byl paovíkem, který v tehdejší poěkud drsé době využíval všechy moceské istrumety raého středověku. Mimo veškerou pochybost je však to, jak mimořádě silě byla jeho postava vímáa po jeho smrti. Rodícímu se českému státu hed a počátku poskytla a v průběhu staletí stále poskytovala motiv k posilováí árodího povědomí a pocitu souáležitosti. * Projev prezideta republiky při zahájeí výstavy Kíže Václav světec a paovík. Praha, Národí muzeum, 23. březa 2010. Kíže Václav světec a paovík* Václav Klaus Podle legedy měla vražda kížete Václava jeho bratrem Boleslavem politický motiv. Mělo se jedat o spor o vztah vzikajícího českého státu k sousedí ěmecké říši, která si čiila árok a ástupictví po uiverzálím římském impériu. I des, po více ež tisíci letech, zůstává otázka suvereity českého státu a jeho poměru k celku, čiícímu si opět árok a jakousi uiverzalitu, aktuálím po litickým problémem. Za uplyulé tisíciletí zažila Evropa moho promě, zažila vzik i záik ambiciózích říší, zažila vzestup i pád vládců rozličých kvalit i ambicí, ale dílo Václavovo a Boleslavovo přetrvalo. Přetrval český stát, jeho idea, jeho idetita zakotveá v myslích jeho obyvatel a přetrvala i jejich touha po svobodě a suvereitě. Kíže Václav byl po staletí chápá jako zdroj křesťaské ispirace a jako ositel aděje a přežití českého ároda. Jeho přímluvy a ochray se dovolávaly zepřáteleé tábory katolíků i ekatolíků, zastáci samostatosti i závislosti a jiých zemích, stoupeci moarchistické myšleky i republikáského zřízeí. Jeho přirozeá autorita a jeho lidová obliba opakovaě vedly k pokusům zeužít jeho odkaz v rámci aktuálích politických kalkulů. Stalo se tak v době reformace i rekatolizace, při pokusu o germaizaci v 19. století, v letech po oboveí ašeho samostatého státu (vzpomeňme mohutých celoárodích oslav svatováclavského miléia v roce 1929), i v éře acistické okupace. Naděje pro budoucost Deší výstava odpovídá v průběhu staletí utvořeému idealizovaému obrazu sv. Václava. Na vyobrazeích je vidět postavu paoví- 6 ka, který pro blaho svých poddaých bourá šibeice, vykupuje otroky, propouští evié z vězeí. Zdůrazě je křesťaský způsob jeho života, jeho mučedická smrt a jeho odkaz. Do popředí se dostává postava paovíka spravedlivého, trpělivého otce svého lidu, křesťaa hájícího základí křesťaské pricipy až do své ásilé smrti. K tomu ještě přichází postava paovíka bojovíka, jehož korua a meč se staly eje symboly, ale přímo ztělesěím historické kotiuity a árodího dědictví. To bylo při koruovačích obřadech a Pražském hradě vždy připomíáo. Byl a je vímá jako symbol českého patriotismu. Jsem rád, že se des otevírá výstava, která může veřejosti Václavovu postavu a jeho výzam přiblížit. V loňském roce měla mimořádý úspěch ve Vídi. V mohém ohledu je jediečá a proto pevě věřím, že ji se zájmem přijme i česká veřejost. Chtěl bych poděkovat Národímu muzeu v Praze za ápad tuto výstavu uspořádat, eboť každá taková iiciativa směřuje k podpoře tolik potřebého obecého povědomí o aší árodí historii. A i když sv. Václava můžeme vímat každý jiak, v jedom se jistě shodeme: v osobě tohoto světce i paovíka se odráží aše árodí kořey, áš původ i aše aděje pro budoucost. Předplaté a rok 2010 Předplaté zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého čií 660 Kč. Spozorské předplaté je od 1000 Kč. Předplaté lze hradit prostředictvím převodu z účtu, složekou, případě v hotovosti v kaceláři CEPu, ebo a semiáři. Více viz http://www.cepi.cz abízíme Kiha Evropa pohledem politika pohledem ekooma je sou hrem textů prezideta Václava Klause, které a téma evropské itegrace apsal v letech 1993 2001. Klausův pří stup lze shrout jedím slovem eurorealismus. Kiha může být ceým zdrojem iformací eje pro politology a ekoomy, ale pro všechy občay, kteří jsou ochoti vímat problémy evropské itegrace v celé jejich šíři, realisticky. Předmluvu apsal Jiří Weigl. Cea: 100 Kč, 224 stra. objedávky a www.cepi.cz Co přiesou volby České republice? Staislav Balík vedoucí katedry politologie Fakulty sociálích studií Masarykovy uiverzity Nakladatelství C. H. Beck Obligátí, vytáčecí věta mluví o abseci křišťálové koule v rukou. Přesto lze a základě již existujících zkušeostí alespoň modelovat pravděpodobé variaty. Ty vycházejí z toho, jak je astave volebí systém, a vlastě celý politický systém, dále pak z toho, jakou podobu má převažující rovostářská a plebejská metalita společosti. Představme yí ejpravděpodobější scéáře. Volebí paty Volby mohou přiést pat podobý patům let 1998 2006 a bude pokračovat již dvaáctileté období faktického evládutí. Nic a tom ezměí fakt, jakou podobu akoec bude mít vládí koalice. Velká koalice, pokud by ebyla avizováa jako dočasé řešeí pro provedeí zásadích změ v systému, by byla sad ejméě šťastá. Zcela zablokovaý veřejý prostor, malá aděje a změu, soustředěí se a persoálie amísto programu to vše je průvodím jevem velkých koalic v Evropě; miulé volebí období v Německu či dlouhodobá rakouská praxe je toho příkladem. Další variatou je velký úspěch spojeé levice ať už bude mít podobu otevřeé či skryté koalice; utá by ale byla podpora alespoň 105 110 poslaců. Možá paradoxě by dávala do budouca větší aději a změu; a změu zásadí to ve chvíli, kdy by socialisticko-komuistické vládutí bylo atolik radikálí, že by otevřelo oči dostatečému počtu voličů. Může se stát, že pat ebude aprostý, jako po volbách 2006. Bude-li mírě o jede, dva hlasy, tedy e výrazě, jako v předchozí variatě, převažovat levice, bude pokračovat iceděláí, jež ovšem může mít pro veřejé fiace fatálí důsledky. Některé průzkumy ale ezavrhují ještě jedu zdálivě adějou možost a sice těsě adpolovičí většiu tří-čtyř stra pravicových a středových, tedy ODS, TOP09, Věcí veřejých a sad i KDU-ČSL. Při srováí letoší předvolebí atmosféry s dobou před MARCELA ZAMAZALOVÁ A KOL. Marketig 2. přepracovaé doplěé vydáí Brožovaé, cca 550 s., obj. č. EU 47 ISBN 978-80-7400-115-4 P Ř E M E 7 JI P R A V U Publikace lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese www.beck.cz ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck Řezická 17, 110 00 Praha 1 tel.: 225 993 959, fax: 225 993 920 e-mail: beck@beck.cz pouhými čtyřmi roky se eubráíme podivu. Zatímco v roce 2006 se stray trumfovaly v tom, kdo schválí a kdo slíbí větší sociálí dávky a sociálí demokraté kupříkladu slibovali porodé ve výši šedesát tisíc, pro třetí dítě až dvojásobek, des to zí jako sci-fi. Kdo by před čtyřmi roky věřil, že budou před voliče předstupovat politici s příslibem drastických škrtů v sociálí oblasti, budou za to sklízet chválu části médií a dispoovat podporou možá až osmiy veřejosti? Z problematiky veřejých fiací se koečě stalo hlaví téma, a to ve chvíli, kdy zdaleka ještě eí ejhůř. Je vůbec reálé, aby výše uvažovaá pravo-středová koalice přistoupila k programu razatího ozdravěí veřejých fiací? Zdravá skepse Buďme spíše skeptičtí. Platí totiž podmíka vysloveá pro levicovou koalici s těsě adpolovičí podporou - koalice splácaá ze čtyř stra s podporou těsě ad 100 poslaců ebude mít sílu k ičemu důležitému vyzkoušeli jsme si to v uplyulých letech víc ež dostatečě. Navíc je a místě jistá dávka skepse jde především o ečitelost Věcí veřejých a jejích lídrů; bude-li se avíc její podpora pohybovat do sedmi procet s rovoměrým rozložeím po celé republice, dopade s počtem poslaců stejě jako v roce 2006 zeleí a aděje a výrazější většiu elevicových stra je téměř hypotetická. K provedeí velkých reforem může dojít v zásadě ve dvou hlavích případech. Buď ve chvíli, kdy bude stát skutečě balacovat ad propastí, což se aštěstí pořád ještě eděje. Nebo tehdy, kdy v čele rozhodujících politických sil budou stát odvážé osobosti, které estáhou ocas ve chvíli, kdy zadupe pár železičářů. Umíme si vůbec představit sociálí apětí, v ěmž budou režijky tím ejmeším a sezamu ke škrtutí? A kolik záme politických vůdců, kteří takovému tlaku odolají? Pokud se tak estae zázrak a epřijde ějaké prozřeí (voličů či politických elit), ai jeda z předestřeých variat epovede k hospodárějšímu akládáí s veřejými prostředky. Výhybku a cestě do Řecka tak zřejmě ve volbách 2010 epřehodíme. Což ale ezameá, že utě musíme dojet až do cílové staice. LUBOŠ SMRČKA Rodié fiace Ekoomická krize a krach optimismu Vázaé, cca 750 s., obj. č. EU 51 ISBN 978-80-7400-199-4
Nečas po volbách Miroslav Macek bývalý místopředseda ODS Dvojsmyslý titulek jsem ezvolil áhodou, eboť ásledující řádky budou pojedávat jak o pravděpodobém povolebím klimatu, tak o možostech chováí a jedáí volebího lídra ODS a kadidáta a českého premiéra Petra Nečase. Zúžeý maévrovací prostor Obecě platí, že čím více politické stray aivestují do egativí volebí kampaě a čím více političtí soupeři očerí jede druhého, tím obtížější a složitější je povolebí atmosféra s ezbytostí domluvit vládí koalici a její program. Letos jsou pak avíc oba lídři ejsilějších politických stra, tedy ČSSD a ODS (ale eje jich), ucei pod tlakem miulého vývoje politické situace, svých čleských základe a taktéž medií proášet vyjádřeí, která hypotetické možosti povolebích koalic velmi zužují až ztěžují. Mám a mysli zvláště vyjádřeí o možosti velké koalice ČSSD a ODS, kdy padají slova o emožosti jejího vytvořeí se stávajícím straickým vedeím protivíka, ale obdobé vyjádřeí padlo i ze stray TOP 09 vůči možé koalici s ČSSD. Navíc předseda ČSSD Jiří Paroubek, zřetelě toužící po mešiové jedobarevé vládě s podporou KSČM (byť tuto podporu azývá podpora apříč politickým spektrem ) pláovitě a cíleě velmi zužuje budoucí vyjedávací prostor veřejou deklarací epodkročitelých bodů programového prohlášeí jeho případé vlády: zrušeí poplatků ve zdravotictví, zovuzavedeí platby za prví tři dy emoceské, rozděleí 13. důchodu a dále přijetí protikorupčího balíčku a sížeí zadlužováí cestou á la ČSSD. Spoléhá totiž jedak oprávěě a to, že u spousty bodů by mu mohli vypomoci v případě překročeí pětiprocetí hraice lidovci a podpora KSČM by tak byla rozředěa, hlavě však, a to dle mého ázoru chybě, spoléhá a to, že se může opakovat situace po krajských volbách, kdy spousta krajských politiků ODS byla ochota za růzá místa a růzé fukce akceptovat a spolupodílet se a programu ČSSD. Opět sice obecě platí, že po volbách může být pod tlakem reality vše jiak, ale čím více politikové aivestují do egace ěkterých hypotetických řešeí, tím obtížěji se k im pak mohou vrátit. Osobostí uskupeí Petra Nečase dává avíc jistotu, že by to rozhodě ebyl o, kdo by byl ochote a schope domlouvat s Jiřím Paroubkem velkou koalici ČSSD - ODS. Pro ostatí politické stray z jedáí ČSSD a Jiřího Paroubka ovšem jedozačě vyplývá jediý volebí cíl: udělat jedotlivě (a ejraději i koordiovaě) vše pro to, aby Jiří Paroubek svého cíle edosáhl, tedy aby bylo možo vytvořit eparoubkovskou středopravou vládu. Pokud se to podaří, pak by Petra Nečase se začou pravděpodobostí emiul úkol takovou vládu sestavit, s pravděpodobostí poěkud meší se pak a í podílet. Úkol a jedé straě obtížý, a druhé straě zjedodušeý tím, že papírově deklarovaé programy a cíle ODS, TOP 09 a Věcí veřejých ejsou atolik rozdílé, jak se může při prvím čteí zdát, straičtí lídři ejsou letitě zepřátelei a při určitém volebím výsledku by avíc vedle velké koalice ČSSD a ODS žádá jiá reálá alterativa ezbývala. Jiak řečeo: v případě součtu volebích výsledků ODS, TOP 09, Věcí veřejých či lidovců vyšším ež 50 %, jsou si tyto stray koaličě souzey. Program vlády V české kotliě, moravských úvalech a části Slezska ovšem bohužel platí, že poslaecká křesla jsou sice obsazováa více méě dle zásad akciové společosti, ale vláda se obvykle sestavuje a pricipu družstevím, tedy my jsme straa, vy jste straa, takže každý máme árok a stejý díl ze silových miisterstev i křesel ostatích. Teto způsob chováí meších stra by pochopitelě čekal i Petra Nečase. Jeho výhodou by ovšem bylo, že ODS a její čleská základa je vitřě připravea v podstatě a porážku a sebeepatrější vítězství v podobě možosti podílet se a vládě by bylo úspěchem, který by otupil jiak vysoké ambice mohých. Petr Nečas by tedy ebyl pod tak vysokým vitrostraickým tlakem uhrát pro ODS co ejvětší počet co ejvlivějších křesel a dalších postů. Zásadí věcí by ovšem při agažováí se ODS v budoucí koaličí vládě byl její vklad do programového prohlášeí vlády a do praktického směrováí jejího vládutí. Současá rozplizlost idejí, cílů a směrováí politiky ODS totiž edává příliš aděje, že by tato straa při vládím agažmá ějakým rozhodým způsobem zformulovala hlaví rysy jak vitrostátí, tak zvláště zahraičí politiky a byla by tak zřejmě ve vleku svých koaličích parterů. Jejím hlavím podílem by pak logicky byla je účast a poli ekoomickém, a sižováí míry zadlužováí státu, což ovšem eí, vzhledem k okolostem, účast zaedbatelá. Silější ruku a vládím kormidlu bych od ODS eočekával. Svým způsobem má Petr Nečas coby ástupce Topoláka svoji úlohu usaděou: pokud prohraje volby mírě a přesto se bude moci podílet a koaličí vládě, bude velebe a chvále a jeho vitrostraická pozice bude velmi posílea. Pokud prohraje volby začěji a zamíří do opozice, s pocitem dělal jsem, co jsem mohl zamíří zpět do šedi poslaeckých lavic a při troše umu se mu může podařit zůstat předsedou ODS. Otázkou ovšem zůstává a jak dlouho, eboť a podzim jsou eje volby komuálí, ale i seátí, v ich ODS obhajuje, a rozdíl od svého rivala ČSSD, velký počet křesel. Ale to už je a zcela jiou úvahu abízíme CEP abízí sborík číslo 81/2010 Thomas Malthus 175 let od smrti, do ěhož přispěli Robert Holma, Zdeěk Pavlík, Iloa Bažatová, Marek Loužek (editor sboríku), Dagmar Brožová, Lukáš Kovada, To máš Muzi, Tomáš Krištofóry a Vít Jed lička. V přílohách sboríku jsou tři kapitoly z Eseje o pricipu populace (1798). Předmluvu ke sboríku apsal prezidet Cea 70 Kč, 140 stra. objedávky a www.cepi.cz tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz 8