Západčeská univerzita v Plzni Fakulta právnická Katedra právních dějin Občanská práva v Ústavě z rku 1920 Diplmvá práce Zpracval: Václav Melč Knzultant diplmvé práce: JUDr. et Mgr. Vendulka Valentvá Plzeň 2014
Západčeská univerzita v Plzni Fakulta právnická Katedra právních dějin Občanská práva v Ústavě z rku 1920 Diplmvá práce Jmén a příjmení: Osbní čísl: Studijní prgram: Studijní br: Zadávající katedra: Veducí diplmvé práce: Václav Melč R09M0157P M 6805 - Práv a právní věda Práv Katedra právních dějin JUDr. et Mgr. Vendulka Valentvá Katedra právních dějin Plzeň, březen 2014
Prhlašuji, že jsem tut diplmvu práci na téma Občanská práva v Ústavě z rku 1920 zpracval samstatně a že jsem vyznačil prameny, ze kterých jsem pr svji práci čerpal způsbem ve vědecké práci bvyklým.... Plzeň 2014 Václav Melč
Rád bych pděkval JUDr. et Mgr. Vendulce Valentvé za dbrné vedení a vstřícný přístup při psaní tét diplmvé práce.
Obsah 1 Úvd... 7 2 Vymezení bčanských práv a svbd... 9 2.1 Charakteristické znaky bčanských práv a svbd... 10 2.2 Členění bčanských práv a svbd... 11 2.2.1 Dělení bčanských práv pdle generací... 11 2.2.2 Dělení bčanských práv a svbd pdle subjektů... 12 2.2.3 Dělení bčanských práv pdle frem mezení... 12 3 Vývj bčanských práv a svbd... 13 3.1.1 Základy lidských práv... 13 3.1.2 Křesťanství a bčanská práva a svbdy... 13 3.1.3 Občanská práva a svbdy v bdbí renesance... 14 3.1.4 Vliv Americké revluce na vývj bčanských práv a svbd... 14 3.1.5 Vliv Velké francuzské revluce na vývj bčanských práv a svbd. 17 3.1.6 Rakuský vliv na bčanská práva a svbdy... 19 4 Ústavní vývj Českslvenské republiky mezi lety 1918 až 1920... 23 4.1 Vznik samstatnéh českslvenskéh státu... 24 4.2 Przatímní ústava... 26 4.2.1 Prezident republiky... 28 4.2.2 Vláda... 29 4.2.3 Nárdní shrmáždění... 30 4.3 Ústavní listina Českslvenské republiky... 32 4.3.1 Vznik Ústavní listiny Českslvenské republiky... 33 4.3.2 Preambule... 34 4.3.3 Uvzvací zákn... 34 4.3.4 Všebecná ustanvení... 35 4.3.5 Mc zákndárná... 36 4.3.6 Mc vládní a výknná... 38 4.3.7 Mc sudcvská... 42 4.3.8 Ochrana menšin nárdních, nábženských a rasvých... 44 5 Občanská práva a svbdy v ústavní listině Českslvenské republiky... 47 5.1.1 Pjetí bčanských práv a svbd v ústavě z rku 1920... 47 5.1.2 Pstupné prnikání bčanských práv a svbd d Ústavní listiny... 48
5.2 Jedntlivá bčanská práva a svbdy v Ústavě z rku 1920... 49 5.2.1 Rvnst... 49 5.2.2 Svbda sbní a majetkvá... 51 5.2.3 Svbda dmvní... 53 5.2.4 Svbda tisku, práv shrmažďvací a splkvé... 54 5.2.5 Práv petiční... 57 5.2.6 Tajemství listvní... 57 5.2.7 Svbda určení a svědmí. Svbda prjevu mínění... 58 5.2.8 Manželství a rdina... 62 5.2.9 Občanská práva a svbdy nezahrnuta d hlavy páté Ústavní listiny... 62 5.2.9.1 Státní bčanství a práv dmvské... 63 5.2.9.2 Práv vlební... 64 5.2.10 Občanské pvinnsti v Ústavě z rku 1920... 65 6 Zamyšlení nad bčanskými právy a svbdami v Ústavní listině z rku 1920. 67 6.1.1 Rvnst... 67 6.1.2 Svbda sbní a majetkvá... 67 6.1.3 Svbda dmvní... 69 6.1.4 Svbda tisku, práv shrmažďvací a splkvé... 70 6.1.5 Práv petiční... 71 6.1.6 Tajemství listvní... 72 6.1.7 Svbda učení a svědmí, svbda prjevu mínění... 72 6.1.8 Manželství a rdina... 73 7 Závěr... 75 8 Summary... 77 9 Seznam zkratek... 79 10 Seznam pužité literatury... 80 Knižní publikace... 80 Prameny práva... 81 Ostatní zdrje... 84
1 Úvd Mtt: Ústava je pdbna nádbě, d níž je mžné nalít vín neb vdu. Ferdinand Perutka Diplmvá práce se věnuje tématu Občanských práv v Ústavě z rku 1920. Tt téma jsem si vybral zejména pr jeh histrický význam a svůj vztah k prblematice bčanských práv. Garance bčanských práv v právním předpisu největší právní síly je bezpchyby tématem zajímavým. T je navíc umcněn vznikem nvéh samstatnéh státu a prcesem plným pčátečníh čekávání, nadšení, ale i nejistt a knfliktů. Za cíl tét diplmvé práce lze značit shrnutí vývje bčanských práv, tedy představení jedntlivých bčanských práv, které tvří nezbytnu sučást ústavní listiny, zamyšlení nad bčanskými právy bsaženými v ústavě z rku 1920 a v nepslední řadě také představit klnsti, které k jejich zaktvení vedly. V úvdních kapitlách diplmvé práce se věnuji bčanským právům a svbdám bez mezení na knkrétní stát či listinu. Snažím se shrnut jejich charakteristické rysy, rzdělit tat práva pdle všebecně uznávaných kritérií a stručně představit histrické mezníky v pjetí bčanských práv d jejich úplných základů až p první mderní demkratické právní úpravy. Čtvrtá část diplmvé práce věnuje pzrnst ústavnímu vývji nvě vznikléh českslvenskéh státu d rku 1918 d rku 1920. Přes jeh vznik samstatnéh českslvenskéh státu se zde snažím dstat k stručnému nástinu przatímní ústavní listiny a k hlavním státním rgánům, které měly za úkl zajistit řádný vývj republiky. Tat část je uknčena deskriptivním rzbrem ústavní listiny Českslvenské republiky s výjimku její hlavy páté, které je pjednán v samstatné části diplmvé práce. Samtná bčanská práva v ústavní listině Českslvenské republiky jsu náplní páté části mé práce. Začátek tét kapitly je becný a má za úkl přiblížit jejich zaktvení v ústavní listině Českslvenské republiky. Dále jsu pstupně rzebrána 7
práva a svbdy bsažené v hlavě páté ústavní listiny. Tat část diplmvé práce pkračuje stručnu kapitlu, která pjednává právech a svbdách v ústavní listině mim hlavu pátu, vyčleněnu bčanským právům a svbdám. Samtný závěr tét části se věnuje rzbru jediné bčanské pvinnsti tvřící sučást hlavy páté. Závěrečné kapitly diplmvé práce jsu věnvány stručným pznámkám a zamyšlením nad způsbem úpravy jedntlivých bčanských práv a svbd v hlavě páté Ústavní listiny Českslvenské republiky. 8
2 Vymezení bčanských práv a svbd Kapitla pjednává charakteru bčanských práv a svbd. Nejčastější pjetí je z phledu přirzenéh práva. Občanská práva a svbdy jsu nejzákladnější slžku veřejných subjektivních práv a jak takvé bývají uvedeny v ústavních záknech a ústavách. Pjem bčanská práva z Ústavní listiny Českslvenské republiky rku 1920 chápeme v suvislsti s lidskými právy, přičemž jde terminlgii sučasnu a tehdejší. Dnešní značení lidská práva a svbdy vyjadřuje v terminlgii ústavy z rku 1920 pjem bčanská práva a svbdy. Pkud již mluvíme terminlgii lidských práv, je zde nutné uvést na pravu míru její rztříštěnst. Rzdílné značvání najdeme ve vnitrstátních předpisech, mezinárdních smluvách i v dbrných publikacích. Těmit ekvivalentními pjmy jsu lidská práva, základní práva a svbdy, nezcizitelná práva a svbdy, ale i další pjmy. Karel Klíma například píše: Lidskprávní terminlgie je tak d jisté míry neustálená a zřejmě ani nelze vytvřit jedinu platnu dgmatiku a terminlgii lidských práv, cž je dán i tím, že předmět zkumání (lidská práva) je vědecky ppisván a zkumán nejen právní vědu, ale i jinými (zejména splečenskými) vědami, přičemž právní a neprávní přístupy nelze zcela ddělit a prlínají se. Různst pužívání jedntlivých termínů není vždy důsledkem snahy bsahvé dlišení jedntlivých práv neb vytvření vzájemně se vylučujících kategrií, nýbrž se tak většinu stává v důsledku snahy akcentvat určitý rzměr či aspekt th kteréh práva. 1 V dnešním pjetí převažují dva aspekty bčanských práv, které je třeba brát v ptaz. V prvním dlišujeme práva bčanská d práv lidských, která nabývá člvěk již svým narzením, a tedy nevyplývají z jeh příslušnsti k nějakému státu z titulu bčanství jak práva bčanská. A v druhém aspektu chápeme bčanská práva jak jedn z dvětví lidských práv členěných na bčanská, plitická a sciální práva. 1 KLI MA, Karel. Státvěda. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s. 1. ISBN 8086898989. 9
2.1 Charakteristické znaky bčanských práv a svbd Občanská práva a svbdy stjí ve své pdstatě na základních znacích, které můžeme značit za charakteristické. Mají pvahu subjektivníh veřejnéh práva, jde tedy veřejnprávní vztahy mezi státem na straně jedné a jedntlivcem na straně druhé, kdy z tht vztahu plynu nsiteli těcht práv knkrétní nárky spjené s jeh sbu. Na základě garance těcht práv ze strany státu je vylučen, že by je sám stát mhl prušvat. Vycházíme-li z přirzenéh práva, djdeme k názru, že bčanská práva a svbdy jsu nezadatelná, nezcizitelná, neprmlčitelná a nezrušitelná. Stát je tedy může a musí uznat, pkud se mají stát sučástí práva pzitivníh. 2 Nezadatelnst spčívá v nemžnsti bčanská práva někmu jinému zadat, pstupit, zastavit či pminut. Nezcizitelnst práv je zalžena na nemžnsti převést je na někh jinéh za úplatu, darem neb zřeknutí se jich. Dle tét kncepce je patrné, že nezadatelnst a nezcizitelnst má za úkl chránit jedntlivce prti jeh vlastnímu zásahu mezením dispzic s těmit právy. Takvá dispzice by nepůsbila žádné právní následky a šl by puze zdánlivé jednání. Nezadatelnst a nezcizitelnst jsu dle mnhých názrů značvány jak synnyma. Neprmlčitelnst chrání jedince před jejich zaniknutím z důvdu nevyužití. Nelze ně přijít jejich neuplatněním a stát nemůže prmlčení bčanských práv a svbd namítat. Jsu dle základní přirzenprávní kncepce věčné a časem nijak nepminu, cž vyplývá z jejich existence před existencí státu. Nezrušitelnst dává státní mci puze práv je uznat a ptvrdit, ne však rušit neb je prhlašvat za neplatná. Dalším charakteristickým znakem je univerzálnst a individuálnst. Nejsu záležitstí jen jednh knkrétníh jedince. Vztahují se na všechny jedntlivce bez jakékliv frmy diskriminace (například na základě rasy, barvy pleti, splečenskéh pstavení, majetku, plitických názrů, nábženskéh vyznání či jiných). Individuálnst spčívá v nabytí těcht práv již při narzení člvěka nezávisle na státní mci. Je 2 GERLOCH, Aleš. Terie práva. 4. upravené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, s. 225. 10
zde patrná úzká suvislst s přirzeným právem, kdy stát není ten, kd tat práva uděluje, ale sama jedinečnst člvěka a jeh pstavení ve splečnsti je zakládá. Výjimku tvří některé skupiny práv, které jsu závislé na knkrétních předpkladech. Těmi jsu například státní bčanství či překrčení věkvé hranice. 2.2 Členění bčanských práv a svbd Navzdry faktu, že bčanská práva a svbdy jsu vyjmenvávány v mnhých právních nrmách vnitrstátníh i mezinárdníh významu, jejich výčet není uzavřeným systémem. Obraz bčanských práv a svbd se neustále mění v návaznsti na judikaturu rgánů, které mají pravmc ve věcech bčanských práv rzhdvat. Takvými rgány jsu například Evrpský sud pr lidská práva, Ústavní sud či sudy becně. 2.2.1 Dělení bčanských práv pdle generací Občanská práva a svbdy dělíme pdle jejich histrickéh vývje na generace. Terie generací pčítá se svým rzšiřváním a dalšími navazujícími generacemi. Generace zde vyjadřuje pstupný vývj, kdy se jedntlivé kruhy práv vyvinuly právě na základě předchzí generace a bez ní by nebyl mžné se k dalšímu kruhu psunut. Sučasné pjetí zná tři neb čtyři generace. První generace se frmuje v bdbí 17. až 19. stletí. Jedná se práva sbní pvahy navazující na přirzenprávní dktrínu. Řadíme sem práv na živt, bez kteréh žádná další práva nemají význam, práv na svbdu, práv na vlastnictví, nedtknutelnst sby, práv na sukrmí a svbdy phybu, pbytu a myšlení. Druhá generace, stjící na základech první, se datuje na přelm 19. stletí. Věnuje se právům plitickým a dstranění jejich dřívějších mezení. Nejzásadnějším právem je práv vlební, tedy mžnst být jak jedinec vlen a stejně tak i vlit. Zahrnuje i práv účastnit se na správě věcí veřejných, petiční práv, svbdu prjevu, práv na infrmace a práv shrmažďvací a sdružvací. V generaci třetí pzrujeme frmvání bčanských práv vlivem sciálních hnutí v meziválečném bdbí až v plvině 20. stletí. Tat generace je tvřena právy hspdářskými, sciálními a kulturními. Na rzdíl d prvních dvu generací nejsu 11
tat práva spjena s puhým zdržením se státu d zásahu d práv, ale je ptřeba, aby se stát i aktivně zapjil. V případě práv sciálních se stará zachvání určité živtní úrvně. Patří sem práv na hmtné zabezpečení v případě nemci, invalidity, stáří, dále různé sciální dávky či pdpra v přípravě na zaměstnání. Lidská práva čtvrté generace reflektují ptřeby druhé plviny 20. stletí. Mezi ně je třeba pčítat práv na příznivé živtní prstředí, na chranu infrmací, práv na mír a jiné další. 2.2.2 Dělení bčanských práv a svbd pdle subjektů Práva a svbdy dělíme na dvě základní skupiny: Práva náležející všem subjektům bez výjimky a práva náležející subjektům se speciální vlastnstí. Takvu vlastnstí může být například bčanství, věk, phlaví, tělesné pstižení a pd. 2.2.3 Dělení bčanských práv pdle frem mezení Omezení ze strany státní mci lze, c d rzsahu, rzdělvat d tří skupin: První je skupina práv, která nelze mezit vůbec. D té můžeme zařadit práv na živt, zákaz nelidskéh trestání a zacházení a další práva z první generace bčanských práv a svbd. Práva druhé skupiny lze mezit, ale jen za splnění určitých pdmínek. Mžnst mezení těmit pdmínkami bývá zpravidla uvedena ve stejném prameni jak samtné práv. Příkladem mžnsti mezení mhu být práva hspdářská, sciální a kulturní. A knečně třetí skupina je v dispzici zákndárce, který tat práva svjí činnstí dtváří, a tedy má i mžnst je mezit. 12
3 Vývj bčanských práv a svbd 3.1.1 Základy lidských práv Prvtní náznaky spatřujeme již v začátcích existence rganizvaných lidských splečnstí, jak například v sumerských a babylónských městských státech. První větší a cílené snahy vymezení bčanských práv sledujeme ve starvěkém Řecku, a t i přest, že zde chybí kncepce těcht práv. Aristteles chápe existenci přirzenéh práva jak prtiklad práva lidskéh, tedy pzitivníh. Ve své Etice Nikmachvě rzeznává práv přirzené a záknné, přičemž přirzené má všude stejnu platnst, a t nezávisle na tm, zda se t lidem líbí neb nelíbí. 3 Přes veškeré přirzenprávní terie a také snahu zapjit člvěka d plitickéh prcesu a vlivňvání chdu státu se nikdy nepvedl starvěkému Řecku naplnit předpklady myšlenek rvnsti a svbdě. Přirzenprávní terie se týkala jen kruhu svbdných lidí, ale řecká splečnst se neskládala jen z nich, nýbrž i z trků, na které se rvnst ani svbda či jiná přirzená práva nevztahvala. Otrctví fungval i v Římě, kde byla nervnst zcela běžně zaktvena ve splečnsti. Mim trctví je zde nervnst patrná i mezi svbdnými bčany. Ať již v rzsahu práv patricijů prti plebejcům neb hierarchickém systému římské rdiny, kde všichni d dětí až p manželku jsu pdřízeni tci rdiny. Navzdry tmu je patrné, že římští právníci usilují zesílení humanistických idejí a snaží se vytvářet práv stjící na principech práva přirzenéh. 3.1.2 Křesťanství a bčanská práva a svbdy V důsledku silné pzice bčanských práv a svbd v Řecku a Římě se ani křesťanství nemhl k bčanským právům stavět dmítavě. Křesťanství si ale přizpůsbuje tat práva a svbdy tak, aby vyhvvaly jejich pjetí splečnsti. Hlavní prvek tady zastává Bůh. Tím se z práva přirzenéh stává práv Bžské a jak takvému mu nesmí žádné lidské, tedy pzitivní práv dprvat ani pžadvat něc, c by byl s ním v rzpru. 3 ARISTOTELES. Etika Níkmachva. Praha : Petr Rezek, 1996. 494 s. ISBN 80-901796-7-3. S 137-138. 13
Vycházíme-li z myšlenky, že všichni lidé jsu děti jedinéh tce, je na základě tét myšlenky mnhem snazší ptírat rzdílnsti v půvdu neb splečenském pstavení. Věřící trci zde již nejsu chápáni jak mluvící věci. 3.1.3 Občanská práva a svbdy v bdbí renesance Pkud mluvíme bdbí renesance, je nutné uvést, že renesance vznikla na přelmu 13. a 14. stletí v Itálii, knkrétně se udává měst Flrencie. Ústup renesance pak nastává v 16. stletí. Renesance je dklnem d středvěkéh chápání splečnsti a návratem k ideálům antiky. Renesance na rzdíl d středvěkéh upřednstňvání nábženství a stavění d ppředí Bha, stavěla na první míst lidsku bytst, jedince. Člvěk měl být svbdný, uvědmující si vlastní individualitu a své jednání. Zatímc středvěk neuznával jedntlivce jak bytst svbdně rzhdující se a upřednstňval splečnst, tent přístup se v renesanci, nebli v bdbí znvuzrzení, brátil a d ppředí se dstal jedntlivec. Na základě th je mžné říci, že renesance se pírá něklik typických znaků, které pmhly rzvji bčanských práv a svbd. Většina z nich je zaměřena na umění, ale právě tímt způsbem měla vliv na splečnst a její názry. Těmit základními prvky jsu humanismus, antrpcentrismus a individualismus. Renesance jich samzřejmě zná více, ale tyt mají největší vliv na chápání bčanských práv a svbd. Renesance nenabízí právní předpisy zaktvující bčanská práva a svbdy, ale vytváří velice příznivu atmsféru pr emancipaci splečenských tříd a pchpení ptřeby bčanských práv a svbd. 3.1.4 Vliv Americké revluce na vývj bčanských práv a svbd Během druhé plviny 18. stletí se britské klnie v Severní Americe začínají buřit prti Velké Británii. Odmítají práv britskéh parlamentu na rzhdvání věcí týkajících se klnií bez svéh řádnéh zastupení v parlamentu. Neshdy vyústí p tzv. Bstnském pití čaje 4 v rce 1775 válku za nezávislst mezi britskými klniemi a Velku Británií. Válka trvala až d rku 1783 a sknčila vítězstvím klnií. 4 Bstnské pití čaje prtest klnistů prti britskému impériu. Prtest spčíval ve shzení beden s čajem d vdy v Bstnském přístavu, kam byly tyt bedny dvezeny právě z Velké Británie. Bstnské pití čaje je značván jak jedna z příčin Americké revluce za nezávislst. 14
D rku 1776 měly klnie za cíl vyjednat puze výhdné příměří, ale i v důsledku války a stále sílícíh názru, že je ptřeba se d Velké Británie dputat, byla 4. července 1776 ve Filadelfii kntinentálním kngresem ratifikvána a pdepsána Deklarace nezávislsti Spjených států amerických. Jak příklad nálad pdprujících vyhlášení nezávislsti můžeme uvést pamflet Thmase Paina s názvem Cmmn Sense. Dle něj byla jediná cesta vyhlásit nezávislst na Velké Británii. Píše: nezávislst klnií přijde dříve či pzději. Lidé se jen nemhu shdnut, kdy se tak stane a zárveň přesvědčuje, že správný rk je nyní, tedy rk 1776 Amerika přijme uprchlíka, který je prnásledván p celém světě tím uprchlíkem je svbda. 5 Důvdem, prč vznikla Deklarace nezávislsti, byla ptřeba bhájit své nezávislé pstavení tehdejších klnií vůči Velké Británii. Pkládáme za samzřejmé pravdy, že všichni lidé jsu stvřeni sbě rvni a jsu nadáni svým stvřitelem jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří práv na živt, svbdu a budvání sbníh štěstí kdykli pčne být některá vláda těmt cílům na překážku, má lid práv ji změnit neb zrušit a ustavit vládu nvu, která by byla zalžena na takvých zásadách 6 Deklarace se zde vymezuje prti nespravedlnstem vůči jistým nezcizitelným právům ze strany Velké Británie a zárveň tvrdí, že lid takt mezvaný má práv vládu změnit neb zrušit. Americká Deklarace nezávislsti by se dala rzdělit na pět částí. Úvd, preambule, výčet křivd Jiříh III., nařčení britskéh lidu a závěr. Z phledu bčanských práv a svbd je nejvýznamnější částí preambule. Obsahuje lgické krky, kdy je jedn tvrzení dvzván d tvrzení předešléh. Pstupně přecházíme d myšlenky rvnsti lidí a jejich nezcizitelných práv až k dpvědnsti lidí zrušit vládu či ustavit nvu, pkud takvá vláda mezuje jejich nezcizitelná práva. Tat mezení či zásahy tvří největší pdíl z textu Deklarace a sčuje hlavně anglickéh krále Jiříh III. Závěr Deklarace již prhlašuje klnie za svbdné a nezávislé státy, a tím se zcela pršťují d Velké Británie: slavnstně zveřejňujeme a prhlašujeme, že tyt klnie jsu 5 DVOŘÁK, Lukáš. Zdravý rzum Thmase Paina. In: [nline]. 2004. Dstupné z: http://nb.vse.cz/kfil/elgs/student/dvr104.pdf. 6 Deklarace nezávislsti USA, 1776, plné znění česky, anglicky In: [nline]. 2012. Dstupné z: http://www.inuru.cm/index.php/splecnst/dkumenty/490-deklarace-nezavislsti-usa-1776. 15
a p právu mají býti svbdnými a nezávislými státy, že jsu zprštěny veškeré pddansti britské kruně a že veškeré plitické svazky mezi nimi a státem Velká Británie jsu a mají býti úplně rzvázány 7 Zajímavým faktem na Deklaraci nezávislsti Spjených států amerických je, že ačkliv se hlásí k rvnsti lidí a k nezcizitelným právům, týkají se tat práva puze bělšskéh byvatelstva, nikli jiných ras. Stejně tak ženy nemají rvncenné pstavení jak muži, například práv vlit získávají až v rce 1920. D přijetí federální Ústavy Spjených států amerických v rce 1787 přijal svji ústavní listinu bsahující prhlášení bčanských právech a svbdách i něklik amerických států. Na federální Ústavu měly vliv především myšlenky Charlese Mntesquieua 8, který rzděluje státní mc na tři druhy: zákndárnu, výknnu a sudní. Zákndárnu mc má pdle Mntesquieua tvřit dvukmrvý parlament, kdy jednu kmru tvří zvlení zástupci lidu a druhu sbr šlechty. Vlení zástupci lidu zákny vydávají, druhá kmra je může pzastavit a zárveň nemůže sama zákny vydávat. Mc výknnu svěřuje Mntesquie panvníkvi a mc sudní sudcům vybraným z lidu s bdbím na dbu určitu. Federální Ústava Spjených států amerických bsahuje d 15. prsince 1791 Listinu práv 9, která je tvřena 1. 10. ddatkem k americké ústavě. V těcht ddatcích jsu garantvána bčanská práva a svbdy. První ddatek bsahuje svbdu vyznání, tisku, prjevu, práv lidu pkjně se shrmažďvat a práv pdávat státním rgánům žádst napravení křivd. Druhý ddatek se věnuje právu držet a nsit zbraň. Třetím ddatkem je upraven ubytvání vjáků v sukrmých dmech. Práv na chranu sbní a dmvní svbdy je bsahem čtvrtéh ddatku. Ddatky č. 5 až 8 se suhrnně týkají práva na spravedlivý prces. Velice důležitý svým bsahem je ddatek čísl 9 a 10. První ze jmenvaných říká, že výčet práv jedntlivce zaručených Ústavu a Listinu práv není úplný. Práva zmíněná v těcht dkumentech ttiž nesmí být vykládána takvým způsbem, aby v jeh důsledku byla ppírána neb zlehčvána statní práva 7 Deklarace nezávislsti USA, 1776, plné znění česky, anglicky In: [nline]. 2012. Dstupné z: http://www.inuru.cm/index.php/splecnst/dkumenty/490-deklarace-nezavislsti-usa-1776. 8 Charles Mntesquieu byl francuzský filzf, plitický teretik a spisvatel. Je znám především pr své díl O duchu záknů a také pr svji prpagaci principu uspřádání mci ve státě. Tu rzděluje na zákndárnu, výknnu a sudní, která má být na předešlých dvu nezávislá. 9 Bill f Rights. [nline]. Dstupné z: http://www.archives.gv/exhibits/charters/bill_f_rights_transcript.html. 16
náležející lidu. Druhý jmenvaný dkument přiznává jiným státům a jejich lidu kterékliv jiné práv, které by Ústava výslvně nevyhradila Unii neb nevyjmula z pravmci států. Tent výčet bčanských práv a svbd splu s psanu pdbu Ústavy je velice pdbný prcesu vzniku ústavních listin v kntinentální Evrpě. 3.1.5 Vliv Velké francuzské revluce na vývj bčanských práv a svbd V rce 1789, p vleklé eknmické krizi Francie a neúspěších v pvzbuzení nárdníh hspdářství, svlal král Ludvík XVI. generální stavy. Zástupci třetíh stavu měšťané a sedláci, u kterých se eknmická krize nejvíce prjevila, chtěli krmě bvykléh prjednání daní jednat i změnách ve splečenském uspřádání v zemi. Třetí stav se džadval jmenvání nejvyšším zákndárným rgánem země. Dluhé dhadvání vedl k vytvření Nárdníh shrmáždění, zastupvanéh třetím stavem a částí šlechty a duchvních. Tt shrmáždění se v červenci rku 1789 prhlásil za Ústavdárné nárdní shrmáždění a přísahal se nerzpustit d přijetí ústavy. P vyhlášení Ústavdárnéh nárdníh shrmáždění a následném dbytí Bastily vydává shrmáždění srpnvé dekrety, kterými mění dsavadní rzdělení splečnsti. A ve stejném rce vydává také Ústavdárné nárdní shrmáždění Prhlášení práv člvěka a bčana, které se pzději nazývá Deklarace lidských práv. V úvdu Deklarace se v pár větách uvádí, v jakém duchu je psána. Její pjetí je velice svícenské a pdtrhuje snahu změnu tehdejší splečnsti, dělené na tři stavy s různým pstavením. Představitelé francuzskéh lidu, ustanveni v Nárdním shrmáždění, dmnívajíce se, že nevědmst, zapmenutí neb phrdání lidskými právy jsu jedinými příčinami veřejných neštěstí a zkrumpvání vlád, rzhdli se vylžit v slavnstní Deklaraci přirzená, nezcizitelná a psvátná práva člvěka 10 Deklarace má celkem sedmnáct článků, které se inspirvaly americkým vzrem v pdbě ddatků k Ústavě Spjených států amerických, ale navíc jsu prti nim systematičtější a zpracvány pdrbněji. První článek bsahuje dkaz na svbdu každéh člvěka již d narzení a na rvnst lidí mezi sebu navzájem. Rzdílnst lidí 10 Deklarace práv člvěka a bčana: La Déclaratin des drits de l hmme et du cityen. [nline]. Dstupné z: http://cs.wikipedia.rg/wiki/deklarace_práv_člvěka_a_bčana. 17
ve splečnsti může vzniknut jen na základě prspěšnsti pr tut splečnst. Účelem každéh plitickéh splečenství je zachvání přirzených a nezadatelných práv člvěka. Těmit právy jsu svbda, vlastnictví, bezpečnst a práv na dpr prti útlaku 11. Svrchvanst je v Deklaraci dvzena d nárda, tedy d celé splečnsti, nikliv d jedntlivce. Svbdu hraničuje Deklarace tak, že každý může činit vše, čím neškdí jinému. Výkn přirzených práv není tedy hraničen ničím jiným než jejich svbdným užíváním těcht práv dalšími členy splečnsti. Výjimku z tht pravidla může stanvit puze zákn, a t jen v případech škdlivých pr splečnst. Nikd zárveň nemůže být nucen činit t, c není záknem nařízen. Každý má mít mžnst zapjit se d vytváření záknů buď sbně, či prstřednictvím svých zástupců. Stejně tak má každý bčan stejný přístup k veřejným úřadům a zaměstnáním, a t dle svých schpnstí, ctnstí neb nadání. Trestněprávní garance je bsažena v článcích sedm až devět a pstupně se věnuje zásadě bžalvací, záknnsti, zásadě přiměřensti a zákazu krutých a nelidských trestů a presumpci nevinny. Stejně tak nesmí být nikd pškzen pr své názry, i nábženské, pkud neruší svým prjevem přádek. T však nezasahuje d práva na sdělvání myšlenek a názrů, které Deklarace pvažuje za jedn z nejdrahcennějších práv člvěka. Náplň článků dvanáct až šestnáct tvří pžadavek nutnsti existence veřejné mci, která jedná v zájmu všech, nikliv v zájmu svém. Pr výkn mci veřejné jsu vybírány daně a výnsy z nich mají být rzděleny dle ptřeby a vybírány na základě majetkvé schpnsti. Každý má také práv kntrlvat, na c se výnsy z daní využívají, způsb jejich vybírání a dbu jejich trvání. Deklarace v článku šestnáctém ještě utvrzuje svje stanvisk k rzdělení mci a prhlašuje, že splečnst bez záruky práv a rzdělení mci nemůže sbě říkat, že má ústavu. Pslední článek se věnuje vlastnickému právu, které pvažuje za nedtknutelné a psvátné, kteréh nemůže být nikd zbaven, mim případu záknem zajištěnu veřejnu nezbytnst, s pdmínku předchzí a dstatečné náhrady. 11 Deklarace práv člvěka a bčana: La Déclaratin des drits de l hmme et du cityen. [nline]. Dstupné z: http://cs.wikipedia.rg/wiki/deklarace_práv_člvěka_a_bčana. 18
Ddatky k federální Ústavě Spjených států amerických a Prhlášení práv člvěka a bčana ukazují nvý směr v uspřádání lidské splečnsti. Nadřazují nezcizitelná práva a svbdy jedntlivce nad stát. Jejich význam dkládá i sučasná platnst a začlenění d francuzskéh ústavníh systému a prhlášení v Preambuli Ústavy páté republiky: Francuzský lid se slavnstně hlásí k lidským právům a zásadám nárdní svrchvansti, jež byly uvedeny v Prhlášení z rku 1789 12 3.1.6 Rakuský vliv na bčanská práva a svbdy Rzmach bčanských práv a svbd v Rakusku začíná s nástupem Jsefa II. Ten se snažil zlepšení hspdářství a zefektivnění státní správy a výsledky jeh refrmních snah měly velice významný vliv na kvalitu živta jeh pddaných. První rzsáhlejší vlivnění práv a svbd sledujeme v rce 1781, kdy Jsef II. vydává tzv. tleranční patent 13, zavádějící nábžensku svbdu. Neznamená sice rvnprávnst statních nábženství s katlickým vyznáním, ale již nejde ilegální nábženství, která jsu zakázána. Těmit nvě tlervanými knfesemi byla vyznání: kalvínské, luteránské a rtdxní křesťanství. Ohledně tlerančníh patentu panuje názr, že nešl svícenu myšlenku, že každý má práv na svbdu vyznání, ale ve skutečnsti měl tleranční patent za úkl zlegalizvat evangelické vyznání, které d té dby fungval v ilegalitě. Jeh pvlením na něj mhl Jsef II. cíleně půsbit eknmicky a pliticky. Z th lze dvdit, že nekatlická vyznání, ač byla tlervána, musela se vyrvnávat s mnha znevýhdněními. Významným krkem byl také tlervání a zlepšení pstavení židvské víry a židů d rku 1782. Ti se d tht rku mhli ve splečenském živtě více prsadit a ubyl vůči nim diskriminačních patření. Taktéž byl v rce 1781 zrušen nevlnictví a nahrazen mnhem mírnější frmu, tedy pddanstvím s přetrvávající pvinnstí rbty. Ta byla zrušena až v rce 1848. 14 Uvedený patent měl pvzbudit hspdářství větším pčtem byvatelstva v městech, a t v důsledku mžnsti stěhvání pddaných. Mim t měl i vliv na vzdělanst, prtže umžnil studvat širšímu kruhu lidí. Patent zahrnval i mžnst 12 BLAHOŽ, Jsef a Michal PTÁČEK. Ústava Francuzské republiky ze dne 4. října 1958. Praha: Francuzský institut v Praze, 1990, 36 s. ISBN 8023842935. 13 Patent Jsefa II, kterým se uvádí v tleranci existence i jiných nábženství než d té dby jedinéh pvlenéh katlickéh vyznání. 14 ZIMEK, Jsef. Ústavnst a český ústavní vývj. 4., nezměněné vyd. Brn : Masarykva univerzita, 2006. 179 s. ISBN 80-210-4094-7. S. 11. 19
uzavřít sňatek bez suhlasu vrchnsti, cž byl dříve nemyslitelné. Zajímavým faktem byla mžnst se z pddanství vykupit. Rk 1811 nabízí císařský patent Všebecný zákník bčanský, známý spíše pd svu německu zkratku ABGB 15, který byl kdexem bčanskéh práva pr neuherské země habsburské mnarchie. Z phledu bčanských práv a svbd byl důležitý hlavně díky svému kladnému vztahu k přirzenému právu a k přirzenprávním hdntám. Pdle Všebecnéh zákníku bčanskéh má každý člvěk vrzená, již rzumem pznatelná práva. Zaktvení přirzenprávních hdnt d ABGB tyt hdnty zvěčnil, a pkud ne přím zvěčnil, tedy zaknzervval a ny hdnty z tht zákna sekundárně vyzařují 16 Vzhledem k vytvření prstru pr frmulvání bčanských práv a svbd v pdrbnějším a uceleném katalgu vznikají d rku 1848 snahy v rámci ústavních listin. S tut snahu se setkáváme v tzv. dubnvé ústavě 17, stejně tak v krměřížském návrhu ústavy 18, bčanská práva a svbdy jsu bsaženy i rk pzději v tzv. březnvé neb jinak nazvané Stadinvě ústavě z rku 1849. Tyt návrhy však ani v jednm případě nenabyly účinnsti a ucelený katalg bčanských práv a svbd u nás nebyl k dispzici až d rku 1867. Tehdy situaci změnila prsincvá ústava a přijetí základníh zákna státníh 142/1867 ř. z., všebecných právech státních bčanů v králvstvích a zemích v radě říšské zastupených, zjedndušeně značvaný jak zákn všebecných právech státních bčanů. Tent a další čtyři zákny tvří tzv. prsincvu ústavu z rku 1867. Suhrnně upravují užívání mci vládní a vyknávací, mc sudcvsku, zřízení říšskéh sudu a naknec změnu základníh zákna říšském zastupitelstvu. O rk pzději je dplňují ještě další zákny manželském právu katlickém, pstavení škly 15 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Mnarchie. 16 BEJČEK, Jsef. Všebecná právně kulturní inspirace Všebecnéh zákníku bčanskéh z r. 1811. Časpis pr právní vědu a praxi, 2011, rč. 19, č. 3, s. 201-207. ISSN 1210-9126. Dstupné z: http://www.law.muni.cz/dkumenty/14218. 17 Ústavní listina rakuskéh císařství značvaná také jak Pillersdrfva ústava byla kritizvána pr své centralistické pjetí a vlební řád, který byl její sučástí. Tat ústavní listina nikdy nenabyla účinnsti. Přes veškeru kritiku lze hvřit psunu vpřed hledně zaktvení bčanských práv a svbd d ústavní listiny. 18 Návrh ústavy vypracvaný na ústavdárném krměřížském sněmu pr Rakuské císařství. Krměřížský sněm byl ještě th rku rzpuštěn. 20
vůči církvi a tzv. meziknfesní zákn, který ruší nadřazenst katlické církve nad statními nábženstvími. Základní zákn státní všebecných právech státních bčanů je tvřen dvaceti články. První věta zákna vyjmenvává dluhý výčet zemí a měst, v kterých zákn platí. Základní zákn nejdříve každému byvateli těcht zemí přiznává becné rakuské státní práv bčanské a dkazuje i na mžnst tht bčanství pzbýt. Občané jsu si všichni rvni před záknem, mají práv na vlastnictví, které je neprušitelné s výjimkami uvedenými v zákně. Vyjadřuje mžnst nabývat nemvitsti, vlně se phybvat a usazvat a stejně tak prvzvat jakukliv živnst. Pddanství a nevlnictví se článkem č. 7 tht základníh zákna navždy ruší. Zákn také zaktvuje práv na sbní a dmvní svbdu a také na uchvání listvníh tajemství, s výjimku případů bsažených v zákně, pčítajících s případy války, rzkazu sudcvskéh, zatčení neb dmvní prhlídky. Přiznává také práv petiční, shrmažďvací a splkvé, které je mezen puze zvláštními zákny. Byla zakázána cenzura či mezení nutnsti udělení kncesí. Stejně jak svbda prjevu je zajištěna svbda víry i svědmí a pžívání práv bčanských a plitických nesmí záviset na vyznání. Naprti tmu však nesmí nábženské vyznání bránit plnění bčanských pvinnstí. Každé záknem uznané církvi a nábženské splečnsti se mim práva prvzvat své nábženství přiznává práv spravvat fndy, fundace a ústavy k prvzvání svých záležitstí. Omezeny jsu puze stejnými becnými zákny jak každé jiné splečnsti. Neuznaná nábženství a nábženské skupiny mají práv prvzvat nábženství v dmě, pkud t nedpruje záknu a veřejné mravnsti. Základní zákn bsahuje také svbdu vědy a svbdu vědeckéh učení. Stejně jak mžnst zřizvat vyučvací a výchvné ústavy, pkud má k tmu subjekt ptřebné znalsti a schpnsti, nad čímž vyknává stát dzr. Výuka nábženství je pvlena církvi a nábženským splečnstem. Výuka ve škle, jednání na úřadech a ve veřejném živtě prbíhá ve všech bvyklých řečích, které jsu si rvny. Na tt práv navazuje mžnst všech nárdů v zemi vzdělávat se ve své řeči. Pněkud znepkjivé může být ustanvení psledníh článku, který dává vládě pravmc na čas a na určitém území mezit některá práva výše vyjmenvaná. Knkrétně jde sbní a dmvní svbdu, listvní tajemství, shrmažďvací práv, splčvací práv a svbdu prjevu. 21
Celistvst bčanských práv a svbd narušval něklik zvláštních záknů, které umžnily mezit jejich výkn a dvlvaly státní mci d nich zasáhnut. Mezi takvé zákny patří zákn právu tiskvém, stanvící vyské kauce, které mezvaly svbdné vydávání tiskvin, zákn výjimečném stavu, kterým mhl djít k mezení bčanských svbd a i činnsti sudů, neb zákn svbdě shrmažďvací a splčvací, která pdléhala kntrle úřadů. I přes tyt drbné nedstatky byl základní zákn všebecných právech státních bčanů natlik pkrkvý, že byl na našem území zrušen až Ústavní listinu v rce 1920. 22
4 Ústavní vývj Českslvenské republiky mezi lety 1918 až 1920 Vzniku samstatnéh českslvenskéh státu předcházela celá řada více či méně významných klnstí. Nejvýraznější byla bezespru první světvá válka a následná prážka rakusk-uherské mnarchie, která zcela změnila státprávní pžadavky a vlastně i územní uspřádání pválečné Evrpy. Jedním z prjektů se snahu získat pr Českslvensk samstatnst byl v rce 1914 pkus tehdejšíh plitika Karla Kramáře na vytvření slvanské říše. Ta měla fungvat jak splkvý stát s mezenu autnmií, v čele s ruským carem. T. G. Masaryk, rientvaný spíše na Západ, k mcnstem dhdy 19, frmval svji půvdní představu vzniku Českéh králvství, až dspěl k myšlence samstatném a suverénním státu republikvé frmy. Zahraniční dbj vedený T. G. Masarykem byl d rku 1915 rganizvaný Českým kmitétem zahraničním, který se pzději přetransfrmval na Českslvensku nárdní radu v Paříži. Hlavním úklem pr zahraniční dbj byl přesvědčit mcnsti Dhdy nutnsti rzpadu mnarchie a vzniku samstatnéh státu. Stejně tak je důležité uznání českslvenské armády, které umžnil další jednání s dhdvými mcnstmi. Začátek války rzdělil český plitický živt d tří prudů. Za nejvíce knzervativní se dají značit tendence setrvat jak sučást rakusk-uherské mnarchie, které kntrastují s výraznu prtirakusku rientací a snahu vznik pliticky i územně samstatnéh státu. Třetí prud pvažval za nejlepší řešení setrvání v rámci rakusk-uherské mnarchie jak autnmní stát. V květnu rku 1917 byla dmácí plitika vyzvána tzv. Manifestem českých spisvatelů 20 k nesmluvavému pstupu prti snahám utvrzení mnarchie. Stále častější nespkjenst se sučasným uspřádáním vyústila v tzv. Tříkrálvu deklaraci, vytvřenu na začátku rku 1918. Deklarace hvří právu nárdů na sebeurčení, 19 Mcnsti Dhdy byla jedna ze stran první světvé války. Nejvýznamnějšími dhdvými státy byly Spjené králvství, Třetí francuzská republika, Srbsk a pzději i Itálie, Rumunsk, Rusk a Spjené státy americké. 20 Prhlášení směřvané českým pslancům zasedajícím v říšské radě. Manifest vyzývá k pdpře samstatnéh státu a k uknčení lajality k rakusk-uherské mnarchii. 23
právu českéh nárda na samstatný stát a také právu nárdnstních menšin. Surdý pstup plitických stran zajišťval Nárdní výbr, vzniknuvší v listpadu rku 1916. Zahraniční ale i dmácí snahy samstatný stát vyústily ve vyhlášení tzv. Washingtnské deklarace ze dne 18. října 1918. Hvří se zde českslvenské nezávislsti a vzniku nvéh samstatnéh státu. Tat deklarace byla sučástí dkumentu adresvanéh prezidentem Spjených států amerických Rakusku-Uhersku a vedla k jednání uskutečněnému v Ženevě mezi rakusk-uhersku vládu, Českslvensku nárdní radu v Paříži a Nárdním výbrem českslvenským v Praze. 21 4.1 Vznik samstatnéh českslvenskéh státu Dne 28. října 1918 vyvrchlila snaha zahraničníh i dmácíh dbje. V návaznsti na uznání pdmínek míru, které Rakusku-Uhersku adresval prezident Spjených států amerických Wdrw Wilsn, a na následné uznání autnmie nárdů Rakuska-Uherska vypukla vlna demnstrací a lid tent suhlas pchpil jak uznání nezávislsti. Ještě téhž dne vydal Nárdní výbr první zákn, a t zákn č. 11/1918 Sb. z. a n., zřízení samstatnéh státu českslvenskéh, který je také značván jak recepční zákn. Recepční zákn není nijak rzsáhlý, bsahuje puze preambuli a pět článků. Znění preambule začíná větu Samstatný stát českslvenský vstupil v živt. Zajímavstí je, že Nárdní výbr se v recepčním zákně sám prhlašuje za výknný rgán státní svrchvansti a svji legitimitu dvzuje d českslvenskéh nárda. V prvním článku zákna se dkazuje na určení státní frmy českslvenskéh státu, která má být určena pzději. Určit ji má Nárdní shrmáždění ve srzumění s Českslvensku nárdní radu v Paříži. V důsledku absence veškeré právní úpravy nvéh českslvenskéh státu byla článkem druhým přejata veškerá dsavadní zemská a říšská úprava, tedy zákny i nařízení. Článek třetí určuje jak nejvyšší ústřední rgán Nárdní výbr a jak takvému mu pdléhají všechny samsprávné, státní i župní úřady a sučasně i státní, zemské, kresní a becní ústavy. Zbylé dva články se týkají puze účinnsti, která je stanvena na den vyhlášení, a prvedení zákna je ulžen 21 ZIMEK, Jsef. Ústavnst a český ústavní vývj. 4., nezměněné vyd. Brn : Masarykva univerzita, 2006. 179 s. ISBN 80-210-4094-7. S. 15-25. 24
Nárdnímu výbru. Nárdní výbr byl tvřen zástupci plitických stran dle výsledků vleb d říšské rady v rce 1911. Jelikž samstatný českslvenský stát neměl vlastní legislativu, přejal celý právní řád Rakuska-Uherska. Tím mhla vznikat klize mezi recepčním záknem a předpisy dprujícími vyhlášení samstatnéh českslvenskéh státu. Z phledu bčanských práv a svbd zde neexistvala žádná nvá úprava, a platil tedy zákn z rku 1867 všebecných právech státních bčanů. I přes fakt, že recepční zákn byl prvním záknem samstatnéh českslvenskéh státu, byl ve Sbírce publikván pd číslem 11. Z th vyplívá, že před recepční zákn byl ddatečně zařazen deset záknů. Ty vyšly ve Sbírce záknů a nařízení státu českslvenskéh v částce 1. Z důvdu nutnsti vyhlášení nvých záknů a nařízení se před recepční zákn dstal zákn č.1/1918 Sb. z. a n., jímž se upravuje vyhlašvání záknů a nařízení, tzv. publikační zákn 22. Pdle něj se vyhlašují ve Sbírce záknů a nařízení státu českslvenskéh, která je vedena v jazyce českém a slvenském. Za půvdní znění značuje zákn české znění. Další zákn se věnuje zřízení nejvyšších správních úřadů 23. Ty jsu členěny na bry, a ačkliv se neznačvala ministerstva, fakticky byla jejich funkce stejná. V přadí třetím záknem se zřizuje nejvyšší správní sud 24, záknem č. 5/1918 se zřizuje sud nejvyšší 25. A zákn č. 6/1918 se věnuje sudům I. a II. instance 26, čímž se zajišťuje nezávislý výkn sudní mci. Nvě vzniknuvší českslvenský stát musel vyřešit prblematiku svéh území, které v dbě prhlášení samstatnéh Českslvenska nebyl přesně určen. Judikatura Nejvyššíh správníh sudu dvzvala, že Čechy, Mrava, Slezsk a Pdkarpatská Rus patřily k státnímu území již d vzniku státu 28. října 1918. Ovšem mnh 22 Zákn č. 1/1918 Sb. z. a n., jímž se upravuje vyhlašvání záknů a nařízení, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 27. 11. 2013]. 23 Zákn č. 2/1918 Sb. z. a n., jímž se zřizují nejvyšší Správní úřady ve státě českslvenském, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 27. 11. 2013]. 24 Zákn č. 3/1918 Sb. z. a n., nejvyšším správním sudě a řešení kmpetenčních knfliktů, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 28. 11. 2013]. 25 Zákn č. 5/1918 Sb. z. a n., jímž se zřizuje nejvyšší sud, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 28. 11. 2013]. 26 Zákn č. 6/1918 Sb. z. a n., jímž se určuje dba rganisace řádných sudů I. a II. instance ve smyslu třetíh dstavce 6. zákna ze dne 21. prsince 1867, čís. 144 ř. z., In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 28. 11. 2013]. 25
důležitější mezinárdní uznání přišl až pzději, převážně v rce 1919 a 1920. K určení státních hranic mezi Českslvenskem a Německem dšl Versaillesku smluvu z 28. června 1919. Tat smluva, mim uznání samstatnsti Českslvenska, pstupvala také ze strany Německa území Hlučínska. Dne 10. října 1919 byla určena státní hranice s Rakuskem. Stal se tak Saint-Germainsku smluvu. Tat smluva byla velice důležitá, dřívější rakusk-uherské země se zde vzdávají nárků na českslvenské území a uznávají Českslvensk jak samstatný stát. Triannská smluva určila dne 4. června 1920 státní hranice s Maďarskem. Mim vymezení státníh území byl ptřeba určit také frmu státu a státní bčanství. V zákně zřízení samstatnéh státu českslvenskéh byl řečen, že frmu státu určí Nárdní shrmáždění ve srzumění s Českslvensku nárdní radu v Paříži. Knečné rzhdnutí frmě se bjevuje až v Przatímní ústavě. Státní bčanství byl upraven až ústavním záknem č. 236/1920 ze dne 9. dubna 1920, kterým se dplňují a mění dsavadní ustanvení nabývání a pzbývání státníh bčanství a práva dmvskéh v republice Českslvenské. 27 Zde je hned v 1 a 2 určen, kd je českslvenským státním bčanem. Českslvenskými státními bčany jsu sby s dmvským právem na území někdejšíh mcnářství Rakusk-Uherskéh, jež nyní náleží Českslvensku. Dále jsu t bývalí bčané Německa s bydlišti na území, která připadají Českslvensku, a také úředníci či zřízenci českslvenskéh státu neb státníh pdniku. Před vyhlášením ústavníh zákna č. 236/1920 se uplatňvala teze, že státním bčanem je každý, kd má dmvské práv na území českslvenskéh státu. 4.2 Przatímní ústava První českslvensku ústavu se stala dne 13. listpadu 1918 Przatímní ústava, přijatá jak zákn č. 37/1918 Sb., przatímní ústavě. 28 Przatímní ústava vznikla v důsledku mnha menších i větších prblémů v nvě vzniklém českslven- 27 Ústavní zákn č. 236/1920 Sb. z. a n., kterým se dplňují a mění dsavadní ustanvení nabývání a pzbývání státníh bčanství a práva dmvskéh v republice Českslvenské, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 28. 11. 20143]. 28 Zákn č. 37/1918 Sb. z. a n., przatímní ústavě, In: Cdexis Academia [právní infrmační systém]. Atlas Cnsulting, 2012 [cit. 7. 12. 2013]. 26
ském státě. Těmit prblémy byly například sciální a nárdnstní knflikty a kumulace mci výknné i zákndárné v Nárdním výbru, vyknávajícím funkci parlamentu i vlády. Autrem przatímní ústavy byl člen Nárdníh výbru JUDr. Alfréd Meissner. Meissner však rzhdně nemůže být pvažván za jedinéh autra przatímní ústavy. Na jejím vytvření se aktivně pdílel i další člen ústavní kmise Nárdníh výbru dr. V. Buček, K. Engliš, a zejména pliticky členvé předsednictva Nárdníh výbru A. Švehla, E. Franke a zřejmě též Msgre J. Šrámek. 29 Dnem nabytí účinnsti 14. listpadu 1918 vznikly tři nvé instituce. Przatímní ústava hvří Nárdním shrmáždění, prezidentu republiky a vládě. Na základě przatímní ústavy je Českslvensk prhlášen za republiku, stejně tak jak se hvří prezidentu republiky a rzsudcích jménem republiky, i když ještě v rukpisných návrzích tmu tak nebyl. Hlavu státu měl být pdle prvníh Meissnerva rukpisnéh návrhu státní prezident Teprve ve strjpisných návrzích przatímní ústavy je pté pjem státní prezident vypuštěn a nahrazen pjmem prezident, u něhž je až na samém knci příprav připsána verze prezident republiky, cž pté převzala i schválená przatímní ústava. 30 Stejně tak se změnila i kncepce vyhlašvání rzsudků a nálezů sudu, z půvdníh jménem svrchvansti lidu se dstala d knečné pdby frmulace jménem republiky. V důsledku absence úpravy bčanských práv a svbd v przatímní ústavě se českslvenský stát přád řídí záknem recipvaným na základě recepční nrmy, všebecných právech státních bčanů z rku 1867. Ačkliv paralelně s Meissnervým návrhem przatímní ústavy byl v rámci ústavní kmise připravván i zákn všebecných právech bčanů. Nepchybně pcházel z pera členů Nárdníh výbru za scialistické strany, nejpravděpdbněji dr. Bučka. 31 Tent zákn však nebyl přijat. Z phledu fungvání demkratickéh státu je velice důležitá úprava 29 KUKLI K, Jan. Příprava a přijetí przatímní ústavy. In: BROKLOVÁ, Eva, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 78-85. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893. 30 KUKLI K, Jan. Příprava a přijetí przatímní ústavy. In: BROKLOVÁ, Eva, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 78-85. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893. 31 KUKLI K, Jan. Příprava a přijetí przatímní ústavy. In: BROKLOVÁ, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 78-85. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893. 27
ddělující zákndárnu a výknnu mc, dříve se kumulující v ruku Nárdníh výbru. 4.2.1 Prezident republiky Prezident měl být, již pdle prvníh rukpisnéh návrhu, hlavu státu. V tmt návrhu je ještě značvaný jak státní prezident. Je vlen Nárdním shrmážděním za přítmnsti minimálně dvu třetin pslanců s nutnstí získat dvutřetinvu většinu hlasů z přítmných pslanců. Výkn tét funkce měl trvat až d zvlení nvéh prezidenta pdle knečné ústavy. Z th vyplívá, že vlba prezidenta pdle przatímní ústavy měla prběhnut puze jednu. Veškeré další vlby prběhnu až p přijetí nvé, v tmt zákně značvané knečné ústavy. Pdle przatímní ústavy měl prezident jen relativně mezené, a hlavně taxativně vymezené pravmci. Nebyl trestně dpvědný, zastupval stát navenek, byl nejvyšším velitelem vjska, přijímal vyslance a zastupval stát ve styku mezinárdním. Předkládal Nárdnímu shrmáždění sjednaný mír ke schválení. Zmírňval tresty i následky trestných činů, stejně jak mhl zastavit trestní řízení. Obsazval též místa civilních státních zaměstnanců a sudců. V jednm z dplňků přidán práv vrátit zákn usnesený Nárdním shrmážděním, a t ve lhůtě tří dnů k nvému prjednání. Setrval-li Nárdní shrmáždění na svém půvdním návrhu, měl být zákn vyhlášen. 32 Jelikž nebyl prezident republiky trestně dpvědný, platil pžadavek kntrasignace ke každému jeh úknu. Tím se dpvědnst přenesla na splupdpisujícíh člena vlády. 33 Relativně slabé pstavení prezidenta republiky se něc zlepšil nvelizací przatímní ústavy z 11. 3. 1919. Tat nvela přiznávala prezidentu nvá právnění. Mhl být přítmen a předsedat schůzím vlády, vyžadvat zprávy věcech, které patří d půsbnsti členů vlády, neb si zvát jedntlivé členy vlády k pradě a dpručvat Nárdnímu shrmáždění patření, která pkládá za účelná. 34 Tat první změna ústavy reagvala na Masarykvu nespkjenst s malými pravmcemi, které ústava 32 KUKLI K, Jan. Příprava a přijetí przatímní ústavy. In: BROKLOVÁ, Eva, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 78-85. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893. 33 GERLOCH, Aleš. Ústavní systém České republiky: Základy českéh ústavníh práva. 4. vyd. Praha : PROSPEKTRUM, 2002, 519 s. ISBN 80-717-5077-8. S. 17-18. 34 ZIMEK, Jsef. Ústavnst a český ústavní vývj. 4., nezměněné vyd. Brn : Masarykva univerzita, 2006. 179 s. ISBN 80-210-4094-7. S. 31-32. 28
přijatá v dbě jeh nepřítmnsti hlavě státu pskytvala. 35 Nicméně nutnst kntrasignace všech prezidentvých aktů zůstala i p nvelizaci, a jeh pstavení se tedy stále dá pvažvat za slabé. 4.2.2 Vláda Asi největší neshdy panvaly hledně ustanvení nvé českslvenské vlády. Vláda v půvdním rukpisném znění byla dktrem Meissnerem značena jak vladařská rada, ale již ve stejnpisných návrzích przatímní ústavy se píše vládě. Z phledu terie dělby mci spadala vláda d tzv. mci vládní a nařizvací. Ačkliv v knečné pdbě je pčet členů vlády 17, byl teprve v předvečer přijetí przatímní ústavy rzhdnut knečném pčtu členů a tm, že vláda vzejde především z předsednictva Nárdníh výbru a členů exilvé przatímní vlády. Půvdní návrhy se však lišily hned něklikrát. V návrhu dktra Meissnera figurvala vláda skládající se z dvanácti členů, a t jak rgán Nárdníh shrmáždění, kterým byla vlenac a kterým mhla být také prstu většinu dvlána. Ve stejnpisném návrhu se hvří vyslvení nedůvěry za přítmnsti alespň plviny pslanců. Jak již byl řečen, návrhy pčtu členů vlády se lišily. Oprti přednesenému Meissnervu návrhu se hradil Václav Buček a také sciální demkraté Václav Jhanis a František Mdráček, kterým vadil přílišný pčet členů vlády, a chtěli tedy slučit některé resrty. Václav Buček navrhval vládu puze pětičlennu, s pzdější mžnstí rzšíření. Tent návrh kritizval především Antnín Švehla a namítal, že dhady slžení vlády psunu přijetí celé przatímní ústavy. Václav Buček svůj návrh vzal zpět a Nárdním výbrem byl dsuhlasen sedmnáct členů vlády s rzdělením na patnáct zvlených z dmácích plitiků a dva členy exilvé przatímní vlády. 36 Mnhé změny přinesla nvela przatímní ústavy z rku 1919. Hlavní změnu byl jmenvání a prpuštění členů vlády i předsedy prezidentem republiky. Také dala prezidentu mžnst určit na základě dpručení předsedy vlády, kd bude zastávat který úřad. Stejně jak dala prezidentvi pravmc být přítmen a předsedat schůzím 35 PAVLI ČEK, Václav. Ústavní listina a českslvenská státní idea. In: BROKLOVÁ, Eva, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 35-47. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893 36 KUKLI K, Jan. Příprava a přijetí przatímní ústavy. In: BROKLOVÁ, Eva, aj. Českslvenská ústava 1920: devadesát let pté: sbrník textů. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pr eknmiku a plitiku, 2010, s. 80-82. Eknmika, práv, plitika, č. 83/2010. ISBN 9788086547893. 29