Včelařské dřeviny a byliny

Transkript

1 pr AŘ d tru m Pra vp ra ze ha DŮ M s ka ace žáde RD zené éh y VITA vý lé jte je vy rtu h si d hra MED razn léč čiva EURO O é sle iva AP APIG PE nás zené pr zdar přír CET vy IG UA UARD ČR RU ma dní RD M ép Č V O D B O R Ý Č 2 3 cn ěn ív nic če ké l látk y l če 2 46 M artin S erez K 75 lane v vá á ř 6 62 c p výr m Hut d b te b e- l.: il: 60 isk Slá a m 57 ai S něm l: l in an 46 f ec k 8 9 va r-n er ez.c z ěm 3 z Té m O a: je táz M št ky ě r D dn k St isk vč es lem an us el sm z e íh vi n v ys imn sk ad in l? í m v ky pl č c ěl e h l na d i va u Te u M te tm ch á ls a je ag ké v jí ru r k u: 20 zb m 12 r is e Č SV e áz r iv ar t pr iv éč íl dn a ma včel at u v Ch štěva v á E Ř A KU EL S VČ E O OV PR SL S A PI SO A A ČR V rn Každé dva měsíce přináší: reprtáže, rzhvry a analýzy aktuálníh včelařskéh dění nejnvější vědecké pznatky ze světa včel praktické rady zkušených včelařů témata, kterých se jinde nedčtete Objednejte si tent včelařský časpis na a na bezplatné lince Vydává Pracvní splečnst nástavkvých včelařů CZ. Včelařské dřeviny a byliny stavba květů a nektárií nektardárnst a pyldárnst přehled dřevin a bylin léčivé látky v rstlinách Včelařské dřeviny a byliny Ý R O B D 2 / č tné 5 la dp / 1,8 pře Kč 45 K O 49 V zp ys ra ká c k v vá ali ní ta t lé 3/ ze á 49 ČR K 45 pře č Kč dpla / 2 / 1 tn,8 é 5 v /2 ja 01 r 2 h H a 9, ah m.cz ntru Ɣ er ta ez n Ɣ ph gen vé M m ed n ciál ed Ɣ aut m em ní s el met Ɣ Od m et. ek y ád víčk at y zv ic tr ic Ɣ čeří b va ké ratn ký Tav cí y é m na cí va pln id. m n la ě ed y a v - st st sk u áč ly ec í, é an v $6 9 ÿ 23 5 $, $ 6 9 /2 ÿ(/ 9( $ň 16 (.8 vu tě vš ná ní ič y an ly et hr za če k m ítala si v ští r ed řiv Jak pří ek včely b r M ap l e p jíč l an ní dí a: k va m ká š m, rje em taré Té tens é pís plán ens í s m la př án ní v ují B v sá sk v ek at ch u V tan é yk m s v ck v ni jí h C ie ňu yg ra H dst z tr erez.cz Kč 9, Kč 13 na: 132,... ce na: rnice ce če M í P RU ra ha 9 r ar iv t pr ë ÿ z a 8 m jí r v IG ti na D ČR z te čela žk žen 0 (n uze K e a z ůči ěhe ed úči ty UA r 5 % e se ny č m l: d z RD ztč 22 řsk y Č í re yn 30 p bud ra tym m sn u z nn lu 9 nu ní již i Va 2 ý SV gis í te % d ete ví lu ů ísk st. 201 re 56 dů (O tr st ce e v rra šk a a n čt p če je y né 90 2 gis 3 m de 58 M V a čníh vá y z en lati l. m. P h 93 tr stru én m z % v 9, ed Z n lé í d t 4 ctr ě úlu an 60 O) čísl )!! čiv ta 9, pra cí éh 3 cen a!!! a A ce K 48 tr vče vd příp še PIG 14 č, a v tř 6 um ě ČR ra la 97 p v en UA 7, le p ře 8,, d ku ých,n RD Kč u w ách bn lz ze ep, FO w e ý. la 14 w d tí RM.m sk,7 pr 0 ed á ID Kč ce 35 O, rg L ntr Pra an um ha iz a čn.c 9, z í H rn íp če rn ice e az ctr stru 51 Té t a m ma: an vý Sp eb rf. České buckfastky h z Zéla c Ing Bi p á nd em ný a je m Výměna matky are tky ad při matce? jic nit m m h vč? r a sftware k vedení záznamů se prdring živ Fries Hardware ela h em yrai: vá strategie léčby včelích viróz mató uktů tn řsk n m i íh z a ác čá p ru říč stev st rs p y v p es II: če m riz třed né včel aždý kamer líh ta íje ž í ik né k v pm pl é že M ynů n term ů d u em m rga cí v m ke tky úh ar-n č Pr de á vý ř r d ba S sk- láněm S lan 462 ec ze %2.c 9 ez tin á ar v pd k 6 60 ner M erez c utis var lane H 5 S il: 1 75 b 57 inf m l.: l: te mai e- ta ali kv í ká á n 2 s v 46 Vy rac vář rba láněmanec zp K vý S -Sl Vy s pra ká k cv vali án ta K í vá gis re již ČR ní 012 ny 2 nu z 2' Ɣ er tang ezv ém p en ed m Ɣ M hne ciáln ed m. í s el ety ek au m tri Ɣ O tm ety zv ckým at Ɣ dvíčk ické ratn é pl v ád ně če by ací va na Ɣ T řící. med ny a av idla - st stly v áč sku ecí, tné 85 la dp pře č / 1, K 45 D iv e rra éč áz se rr % i Va ztč i r RD UA ň( /$ 8 ÿ( ( 35 /2 3,6 $ $6 5 $ ë ÿ 9 ÿ 51 5 %2 iv p na 2' léč t ní a /2 d r 2'%251ë ÿ$623, ÿ(/$ň( ti V 9 ÿ5 $ 1$ 6/29(16.8 a íl dn 1 Kč předplatné 45 Kč / 1,85 m y et ický m tr ek ě ed m í s el pln é tn vé áln ly ra ez ci st ecí,. a er gen em y zv áč ny Ɣ tan n et ké va - st h m ic p ed at vací ed m am M Ɣ aut čk y n u dví b sk O Ɣ ád cí. v Ɣ čeří idla Tav Ɣ 13 /20 MDʼnt G SʼnH Kč / 2 zima IG ých e en lz tř ku ný. č % še v b K ra úlu říp d,7 lu 0 z p ěp 14 ice m st 9 cí vd e h L rn í O uz r ty nn ané Pm pra ID če ě p ačn úči získ y. én íp iz RM jí ale č an K u ůšk m rn FO H Kč, 7, D, ed sn je rg m m lu 9, R e l. 9, 14 A pr ha z ěh tym vče tit 4 ce IGU ti ra.c la či ví la ta P, P um ep vů ra p í d a A 35 ntr,n zd te en v á a ude ečt léči! laře sk ce eb d y z )!!!! vče d ed n p ce n sla ách w.m Kč % vá ci, w 30 st íh ) m,w e te čn O tru 8 uz yní tra a Z cen 6 97 (n gis V d i re V (O Me 03 6 n S že y Č dům 89, 5 žk ý l řsk 63 5 la 2 če 22 l: te A S Č OP R I A SP R A O SL V O ČE VE L AŘ SK E U řír 6/2012 ha ra 9 brž léčiv sle na ny regu sez ní uru prti va 5 již ětě luje AP nu r % IG 20 regi UA ztči 12 ě ch vyka dpa str RD Va r va ut zu rr né a de it bě i m jí úč tym h l ed in struc v ČR ůč hem u zí nst u. tr i ty sn sk 90 av mlu ůškyanéh 93% í. e pl včel. je ménpm z úl at ě pr cí přu š ní it 49 av íp etře d, dě ravk ný čiv tace Kč, ch p aa al d u lz PIG 147, e p bn e ý. UA Kč uz e 14 RD ař e,, FO,70 ne RM Kč plat IDO i pr d L r sk med á 35 ga niza c, Pr en ční trumaha.cz 9, Hr ní P če rnic e OLDŘICH HARAGSIM Pr zákla bjed uce t AP záka dní návk vyhr ejce SK t Vy IGUA zníky rganiz y vyhra azen firm Ý an OLDŘICH HARAGSIM Už jste četli časpis MODERÍ VČELAŘ?

2

3 Oldřich Haragsim Včelařské dřeviny a byliny stavba květů a nektárií nektardárnst a pyldárnst přehled dřevin a bylin léčivé látky v rstlinách Grada Publishing

4 Upzrnění pr čtenáře a uživatele tét knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část tét tištěné či elektrnické knihy nesmí být reprdukvána a šířena v papírvé, elektrnické či jiné pdbě bez předchzíh písemnéh suhlasu nakladatele. eprávněné užití tét knihy bude trestně stíhán. Oldřich Haragsim Včelařské dřeviny a byliny Editvala Ludmila Haragsimvá TIRÁŽ TIŠTĚÉ PUBLIKACE Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhnu 22, Praha 7 bchd@grada.cz, tel.: , fax: jak svu publikaci Odpvědná redaktrka: Helga Jindrvá ávrh bálky, grafická úprava a sazba: Eva Hradilákvá Ft v knize: Oldřich Haragsim Ft na bálce: Prfimedia Pčet stran 200 Druhé, upravené vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna Prtisk, s.r.., České Budějvice Grada Publishing, a.s., 2013 Cver Design Eva Hradilákvá, 2013 ázvy prduktů, firem apd. pužité v knize mhu být chrannými známkami neb registrvanými chrannými známkami příslušných vlastníků. ISB ELEKTROICKÉ PUBLIKACE ISB (ve frmátu PDF) ISB (ve frmátu EPUB)

5 Obsah O autrvi... 6 Úvd... 7 Část becná Živt strmů a keřů... 9 Květ ektária a nektardárnst ektardárná rstlina a včely Rstliny včelám nepřátelské Rstliny pr včely bezvýznamné neb mál významné Pyl a pyldárnst Pylvé rusky Část speciální Včelařské dřeviny Abecedně řazený přehled včelařských dřevin Včelařské byliny Abecedně řazený přehled včelařských bylin Vysvětlivky pužitých výrazů Obrazvá přílha Rejstřík slvenských názvů dřevin a bylin Rejstřík latinských názvů dřevin a bylin Seznam pužité a dpručené literatury

6 6 / Včelařské dřeviny a byliny O autrvi Ing. Oldřich Haragsim, CSc. ( ) abslvval lesnicku fakultu v Brně, pzději ještě trpické zemědělství a lesnictví na Universitě 17. listpadu v Praze. Stal se vědeckým aspirantem Zemědělské akademie v Praze v bru entmlgie. Pzději nastupil jak vědecký pracvník d Výzkumnéh ústavu včelařskéh v Dle u Libčic nad Vltavu. Jeh specializací byla včelařská btanika a bilgie včel. Ověřil vliv analgů juvenilníh hrmnu na včely a jejich pld, řešil tázku řízenéh letu včel pmcí radiaktivních látek a studval chvání matek při kladení vajíček. Pstupně se prpracval mezi přední specialisty v bru jak v bývalém Českslvensku, pzději v České republice, tak i v zahraničí. Pracval rád ve vědeckých týmech a získal mezi zahraničními pracvníky mnh sbních přátel. Zajímal se i prblémy parazitlgie včel. V r splubjevil s K. Samšiňákem v materiálu z Bulharska rztče Varra jacbsni, nyní Varra destructr. Upzrnil na jeh nebezpečnst pr chvy včel a splu s J. Hankem bjevil na výchdním Slvensku včelstva napadená varrázu, přičemž také v pkusech dkázal účinnst kyseliny mravenčí prti tét chrbě. Byl autrem a spluautrem něklika českých i slvenských včelařských příruček a publikval více než 300 dbrných článků v dmácích i zahraničních časpisech. Jeh disertační práce Medvice a včely (1966), která byla také přelžena d plštiny, měla velký zahraniční hlas a dala pdnět k rzvji kčvnéh včelařství a využívání lesní snůšky ve střední Evrpě. V r vyšl její 2. vydání v nakladatelství Brázda. V rce 1968 se pdílel splu s J. Svbdu, L. Haragsimvu a J. Hankem na vydání publikace emci a škůdci včely mednsné. Pracval v kmisi Apimndie, IUBS, Kmisi pr včelí btaniku a rganizval něklik jejích sympózií. Pdílel se na rganizaci kngresů Apimndie v Praze 1963, v Mnichvě 1969 a v Budapešti Splupracval s L. Haragsimvu na vydání pětijazyčnéh slvníku včelařských termínů (Praha, ÚVTI, 1963) pr pražský kngres Apimndie. Pzději vypracval česku část textu d včelařskéh slvníku, který vydal L. Brnus v r ve Varšavě. Pdílel se na vypracvání včelařských hesel d Anglickslvenskéh pôdhspdárskeh slvníku (Prírda, 1982). Je autrem některých hesel v Zemědělském slvníku (Praha, ÚVTIZ, 1992). Ppularizval včelařství v televizních i rzhlasvých relacích (např. Deset stupňů ke zlaté), rganizval a vedl první včelařské akademie. Byl úspěšným dbrným ftgrafem. Svými snímky přispěl i d knih něklika zahraničních autrů. Své pznatky ze včelí pastvy shrnul d dvu knih: Včelařské dřeviny (Praha, Grada, 2004) a Včelařské byliny (Praha, Grada, 2008).

7 Úvd / 7 Úvd Dbru zprávu je, že mezi čtenáři-včelaři přetrvává zájem publikace Včelařské dřeviny a Včelařské byliny, které byly věnvané zdrjům včelí pastvy, a že nakladatelství Grada zařadil d plánu na rk 2013 nvé editrsky upravené vydání bu knížek, na jehž přípravě jsem se ráda pdílela. Obě dříve vydané publikace jsu teď spjeny d jedné knihy, která je rzdělena na část becnu a část speciální. První kapitla v becné části pjednává živtě dřevin a keřů, další ddíly přinášejí infrmace stavbě květu, nektáriích, nektardárnsti rstlin, jejich pyldárnsti, pylu a pylvých ruskách. Dále je zde pjednán rstlinách včelám nepřátelských i rstlinách pr včely mál významných. Speciální část je rzdělena na dva díly včelařské dřeviny a včelařské byliny. Přinášejí btanický ppis zhruba 300 nektardárných a pyldárných rstlin v abecedním přadí. U každé ppisvané rstliny najde čtenář infrmaci její stavbě, listech, květech, eventuálně i pldech. D úvahy je vzata nárčnst na stanviště a způsb rzmnžvání, důraz je kladen na její včelařský význam. Pkud byla u některých rstlin měřena nektardárnst, pak je uveden údaj cukerné hdntě nektaru, která je určující pr hdncení zdrje včelí pastvy. Zaznamenán je i výskyt prducentů medvice dalšíh zdrje včelí snůšky. Upzrněn je i na bsah léčivých látek v rstlinách, jež jsu využitelné ve farmaceutickém průmyslu neb fytterapii. V tmt vydání byl rzšířen pčet perkreseb a barevných snímků, dplněny vysvětlivky a v přehledu literatury upzrněn na literaturu dpručenu. Ráda bych pděkvala, že před časem byly tyt hdntné publikace vydány a našly si svu čtenářsku základnu. Mým přáním je, aby i tt upravené druhé vydání přinesl všem čtenářům stejně dbré infrmace zdrjích včelí pastvy jak vydání první. Jsem přesvědčena, že i sám autr, můj zemřelý manžel Oldřich Haragsim, by měl z jejich znvuvydání velku radst. V Praze, v únru 2013 Ludmila Haragsimvá

8

9 Část becná 9 Živt strmů a keřů Strmy a keře jsu živé rganismy. Prjevy jejich živta můžeme sledvat d časnéh jara d pzdníh pdzimu.v zimě se dřeviny zřetelně neprjevují, ale na rzdíl d mnha jednletých rstlin nedumírají, dlávají nepřízni pčasí. a jaře neb dknce již v chladném předjaří raší, pzději se zazelenají, rstu a sílí, rzkvetu a nesu pldy. Žijí něklik desetiletí, staletí a někdy i tisíciletí. Dřeviny se rzmnžují většinu semeny, která jsu pr šíření různě uzpůsbená. Okřídlená, chmýřená neb listeny patřená semena rznáší vítr neb tekucí vda. Pldy mnha dřevin služí jak ptrava ptákům i savcům, kteří šíří jejich semena dál. ejvíce však rzšiřuje dřeviny člvěk. Činí tak cílevědmě, prtže dřevní hmtu ptřebuje jak survinu pr průmyslvu výrbu a pr stavební účely. Strmy vydechují kyslík d vzduší, chraňují půdu, nesu semena a jedlé pldy, lesní prsty zadržují zásby vdy, vytvářejí pestru a zdravu krajinu. Od db, kdy člvěk přestal včelařit v lesních brtích a přestěhval včelstva z lesů ke svým bydlím, vysazují včelaři strmy a keře klem včelínů a včelnic. akupvat semenáčky v zahradnictví je však pměrně nákladné, prt si je mnzí včelaři rzmnžují sami, a t tu nejjedndušší metdu výsevem semen. Aby dřevina vyrstla, musí se její zralé semen dstat d půdy a vlivem vlhksti a tepla vyklíčit. Semena jilmů, vrb, tplů a bříz dzrávají velmi brzy p dkvětu, prt se vysévají ihned p dzrání. Vyklíčí p něklika dnech ve stejném vegetačním bdbí. Semena většiny dřevin však vyséváme až na jaře příštíh rku. Aby dbře vyklíčila, vyžadují určitu dbu klidu. Prt je stratifikujeme tj. přes zimu přechváváme ve vrstvách vlhkéh písku. Jiná semena vyžadují před výsevem určitu přípravu např. bbule rakytníku je nutné rzmačkat a semena prprat, dstranit tak inhibiční látky, které tlumí klíčivst. Semena trnvníku, zmarliky neb dřezvce před výsevem prléváme vařicí vdu. A také je i mnh semen přeléhavých, jež i za příznivých pdmínek vyklíčí v půdě až v dalším vegetačním bdbí, neb někdy dknce i za něklik let (např. semena tisu). Každé semínk je malým zázrakem. Je v něm ukryt nejen zárdek buducí dřeviny, ale i zásba živin pr klíček na dbu, než se vyvine křenvé vlášení a první zelené listy, které převezmu výživu semenáčku. Ze slupky semení jak první prniká d půdy křínek klíčku. Pd vlivem zemské tíže se brací dlů, v půdě se rzvětvuje a upevňuje. Ptm se vytlačují ze země dvě dělhy, které zpravidla zezelenají a zapjí se d ftsyntézy semenáčků (dbře je t patrné např. při klíčení fazle). U některých dřevin dělhy zůstávají pd zemí (např. u dubu, lísky; viz br. 1 Typy semenáčků) a vyživují semenáček puze zásbními látkami, aniž by se zapjily d ftsyntézy. Semenáčky jehličnanů vyživuje v prvních dnech 6 8 zelených jehlicvitých dělh. I přest, že semenáčky rstu pměrně pmalu, během vegetačníh bdbí pstupně sílí. Ve včelařské praxi se však více využívají další způsby rzmnžvání dřevin, a t řízkvání a hřížení. Obě metdy jsu pměrně jednduché, snadn je zvládne každý zručnější včelař. Řízkvání i hřížení jsu nephlavním nebli vegetativním rzmnžváním rstlin. vě vypěstvaná dřevina má stejné vlastnsti jak půvdní dřevina matečná. Řízek je část rstliny, který je schpen ve vhdných pdmínkách zakřenit. Krmě letrstu, stnku, prýtu neb výhnu t může být část křenu neb zřídka i list. Většina našich dřevin má však geneticky zalženu schpnst vytvřit křenvé základy především v klí základních pupenů, tedy ve spdní

10 10 / Včelařské dřeviny a byliny a) b) Obr. 1 Typy semenáčků: a) buk zelené dělhy nad zemí; b) dub pdzemní dělhy části letrstů. K vytvření křenvéh systému dchází v prvním, druhém a někdy až ve třetím rce. Záleží t na vhdných klimatických pdmínkách na vlhksti, tepltě a kvalitě půdy. Pr zakřenění musíme zvlit v praxi vyzkušený typ řízku: buď letní měkký, dsud nezdřevnatělý letrst, řízek pltvrdý, s dsud nevyzrálým dřevem (ba typy řízků řežeme ve vegetačním bdbí), neb řízky zimní, tvrdé, které řežeme v bdbí vegetačníh klidu. Řízkvání křenů se upřednstňuje u dřevin, jejichž semena špatně klíčí (např. trnvník akát). Existují však také některé dřeviny (např. jíva, sika, tpl bílý linda), které zakřeňují velice špatně, prt se vegetativně prakticky nerzmnžují. Řízky řežeme strým nžem a zahradnickými nůžkami. Hladký řez pdpří snadnější vytvření hjivéh závalu (kalusu) a řízek dříve zakřeňuje. Zimní dřevité řízky připravujeme pzdě na pdzim, než teplta klesne pd -4 C. Skladujeme je v chladné, sušší místnsti ve svazcích neb vlně v suchém písku. ení třeba zdůrazňvat, že řízky je dbré si přesně ppsat. Méně pracná je příprava zimních řízků v předjaří, nebť je můžeme již kncem března neb v dubnu sázet d připravených záhnů. Většinu řízků je dbré před vysázením namčit d rztku neb mírně balit v práškvém stimulátru růstu, který se kupuje v bchdech se zahradnickými ptřebami. Při vysazvání vždy pužijeme sázecí klík, kterým si připravíme jamky. Řízky sázíme d země buď klm, neb šikm, ale vždy tak, aby byl hrní pupen mírně nad zemí. Letní zelené řízky připravujeme a vysazujeme na začátku plnéh vegetačníh bdbí v květnu, červnu a červenci. Zakřeňují snadn v pařeništi neb ve skleníku. Malé krabicvé mnžárny se musí bčas dklpit, aby se z průhledných krytů dpařila nadbytečná vlhkst a nebránila přístupu světla. Menší pčet řízků se může nechat zakřenit i ve větších květináčích. U letních řízků se zpravidla zmenšuje dpařvací plcha listů buď jejich částečným dstraněním, neb aspň zkrácením listvé čepele. Stálezelené listnáče se rzmnžují nejlépe plvyzrálými řízky, které jsu na vrchlu ještě měkké, ale na spdním knci již zdřevnatělé. Získáváme je na knci léta neb na pdzim. Ve stejném bdbí se připravují i řízky čkvé. Pd čkem zůstává část větévky, kteru nařízneme, ptřeme stimulátrem růstu a řeznu ránu vtlačíme d půdy v květináči. V květináčích i truhlících je nejlepší půdu pr zakřenění směs jemnějšíh písku s přesátu rašelinu. Rzmnžvání jehličnatých dřevin řízkváním neb hřížením je mžné především u zeravů, cypřišků, jalvců a tisů z řízků, připravených v srpnu a září. Řízkvání jehličnanů je však slžitější a méně úspěšné. Řízkváním se snadn rzmnžují ppínavé dřeviny, jež mají vzdušné křeny břečťan, lubinec apd.

11 Část becná / 11 Další snadnu zahradnicku metdu rzmnžvání je hřížení. Je pužitelné u mnha druhů dřevin, jež mají spdní větve nízk u země. Vybereme si pěknu a zdravu větev u vrchlu a pd růžicí větvení neb pd hrními listy ji nařízneme tak, abychm dstranili kůru na spdní straně v délce 2 3 cm. aříznuté míst ptřeme práškvým stimulátrem růstu. Pd větévku vyhlubíme mělku jamku, d ní větévku přitlačíme a připevníme drátěným čkem. Zasypeme směsí rašeliny a písku a pnecháme zakřenit nejméně jedn vegetační bdbí. P zakřenění větévku d mateční rstliny dřízneme a přesadíme d květináče neb na nvé stanviště. Hřížením se snadn rzmnžují například rddendrny. Metdické pstupy vhdné pr vegetativní rzmnžvání dřevin lze najít v příručkách jiných autrů. Je na ně upzrněn v dpručené literatuře. Pdle intenzity růstu rzeznáváme dřeviny rychle rstucí (tply, vrby, lše, trnvník, duglaska, mdřín) a pmalu rstucí (buk, dub, jedle, zimstráz). Strmy rstu přibližně d 30 let. Drůstají výšky m a pak jen kšatí. Jejich růst d výšky pté ustává. Vyšší strmy jsu v našem prstředí spíše výjimku. Keře mají nízký vzrůst a rzvětvují se nad zemí. Jen výjimečně vytvří krátký, slabší kmínek a pak mhu mít vzhled nízkéh strmku. Plkeře jsu nízké, jen zčásti zdřevnatělé rstliny. Jejich letrsty nedřevnatí, v zimě mrzají a na jaře znvu vyraší (např. brůvka, vřes). Strmy při svém růstu vytvářejí kmen. Ten nese rzvětvenu krunu, kteru tvří větve, větévky a jednrční letrsty prýty. Zkrácené pstranní letrsty tvří brachyblasty (např. u mdřínu, dřišťálu). Již během pdzimu se tvří na větvích pupeny. Jsu t vlastně přezimující zárdky letrstů, květů neb listů. Štíhlejší listvé pupeny chrání základy buducích listů, baculatější květní pupeny ukrývají základy květů. ěkteré strmy, jak jsu např. tušalaj neb jasan, mají pupeny nahé, bez balných šupin. Základy buducích květů neb listů jsu v nich jen svinuty a chráněny chlupky. U trnvníku jsu napak pupeny skryté, pnřené d listvých plštářků. Listy jsu vedle květů nejdůležitějšími rgány rstlin. Prbíhá v nich jeden z nejvýznamnějších chemických pchdů pr živt na Zemi ftsyntéza. Svými rzmanitými tvary jsu významné pr druhvé rzlišení dřevin. Každý list je tvřen čepelí a řapíkem, k němuž jsu jediněle pdle druhu dřeviny přirstlé malé palisty. Při rzlišvání dřevin si všímáme především tvaru čepele listu a jejíh kraje. a listech je zpravidla zřetelná žilnatina (nervatura). a svrchní neb spdní straně čepele mnha listů bývá charakteristické chlupení. Rzeznáváme listy jednduché a listy slžené. Listy jednduché dělíme pdle tvaru čepele na čárkvité, kpinaté, vejčité, bvejčité, kruhlé, ksníkvité, srdčité apd. Slžené listy mají listvu čepel rzdělenu v něklik samstatných lístků. Mhu být dlanitě slžené, lichzpeřené, sudzpeřené a vzácně i dvakrát zpeřené (viz br. 2 Typy listů). Základna čepele bývá srdčitá, zakruhlená, klínvitá, sbíhavá neb asymetrická. Okraje listů jsu celkrajné, pilvité, zubaté, vrubkvané, dvakrát pilvité, apd. Pkud vybíhá kraj čepele v menší neb větší lalky, listy mhu být lalčnaté, dlanitě lalčnaté neb peřenlalčnaté. Pdle růstu listů na větévkách rzlišujeme listy střídavé, vyrůstající na větévkách ve spirále, a listy vstřícné jsu pstaveny ve dvjicích prti sbě. Jehličnaté strmy mají jednduchu pravidelnu krunu, která čast sahá až k zemi. Listnaté strmy se napak větví nepravidelně a jejich kruny mají různý tvar kulvitý, válvitý, vejčitý apd. Většinu mají charakteristický vzhled habitus, pdle kteréh dbrníci dvedu rzlišit strm i z dálky. ejcennější částí strmů je z hlediska hspdářskéh kmen. V mládí strmu se prdlužuje, rste, pzději puze sílí. Jeh nejvýznamnější částí je dělivé pletiv kambium. T tvří směrem dvnitř kmene dřev, navenek lýk a kůru. Ve dřevě jsu zřetelné vdivé vyživvací kanálky cévky, cévy, dále celulóza. V cévách směřuje výživný prud d křenů směrem d kruny. Pdle th, jak je strm d jara d pdzimu vyživván, vznikají ve dřevě zřetelné letkruhy.

12 12 / Včelařské dřeviny a byliny Obr. 2 Typy listů: Jednduché 1. jehlice, 2. čárkvitý, 3. kpisťvitý, 4. pdluhlý, 5. kpinatý, 6. eliptický, 7. vejčitý, 8. bvejčitý, 9. ksníkvitý, 10. trjhranný, 11. srdčitý, 12. ledvinvitý, 13. kruhlý Dělené 14. peřenlalčnatý,15. peřenklaný, 16. dlanitdílný, 17. dlanitsečný Slžené 18. trjčetný, 19. sedmičetný, 20. lichzpeřený, 21. sudzpeřený, 22. dvakrát sudzpeřený Dřeviny se navzájem liší stavbu dřeva. Přispívají k tmu další slžky pryskyřičné kanálky u jehličnanů, dřeňvé paprsky, jádr či běl apd. Kambium vytváří navenek lýk. Jsu t sítkvice, ve kterých se rzvádí rganické látky vznikající ftsyntézu v listech. Výživa je rzváděna d celéh strmu pačně než v cévách, a t z kruny ke křenům. Kmen je na pvrchu kryt kůru, která chrání živá pletiva, především kambium. Kůra kmene pstupně tlustne, dumírá a na pvrchu se vytváří vícevrstevná brka. Bývá nápadně zbrázděná, ppukaná a zpravidla zbarvená v různých dstínech šedi neb černě. Čast se nápadně dlupuje. Je živnu půdu pr lišejníky a jiné nižší rstliny, které jí přidávají na pestrsti zbarvení. Pr jedntlivé dřeviny je charakteristická, avšak pr určvání knkrétníh druhu je puze dplňujícím znakem. Když začne semínk dřeviny klíčit, vyráží z semení jak první jemný křínek. Pzději z něj vyrážejí další pstranní křínky a jednletý semenáček již má rzvinuté křenvé vlášení. Strmy a keře mají vyvinutu celu křenvu sustavu. Služí k zásbvání dřeviny vdu, rzpuštěnými živinami, na pdzim se v nich ukládají zásbní látky pr bnvení činnsti dřeviny na jaře. Křeny krmě th upevňují strmy i keře v půdě. Rzdělujeme je na mělce křenující (smrk, bříza, lše, tply) a hlubce křenující (duby, jilmy, řešáky, brvice a mdříny). Strmy a keře bdbně jak zvířata a lidé mají výrazné etapy živta. V mládí silně rstu a sílí, pzději dspívají začínají kvést a nést semena. Včelaře zajímá u strmů a keřů nejvíce etapa kvetení. Keře dspívají d etapy kvetení již ve třetím až pátém rce živta. Strmy dspívají mnhem pzději. Závisí t na pdmínkách, v nichž rstu. Většinu začínají kvést až v dbě vrchlnéh výškvéh růstu, cž u saměle rstucích strmů bývá klem 10. až 12. rku, u strmů v lesních prstech až klem

13 Část becná / rku. Zajímavé je, že strmy pškzené a churavé kvetu dříve než strmy zdravé. Přírda se tak sama snaží zachránit druh před zánikem. V lesnické mluvě je známý termín semenné rky. Je t vlastně bdbí pldnsti lesních strmů. Rychle rstucí dřeviny, zvláště ty, které nesu drbná a lehká semena, kvetu a pldí bhatě každým rkem. U dřevin s většími semeny u jehličnanů, dubů, buků apd. se prjevuje určitá peridicita v pldnsti. Kvetení vyžaduje pměrně velku zásbu výživných látek, které si musí strmy nahrmadit v něklika vegetačních bdbích. Semenné rky se nestřídají pravidelně a kvetení lesních strmů se nedá předem určit. Jehličnany práší, kvetu a bhatě pldují jednu za 4 7 let. U buků a dubů jsu semenné rky častější. K tmu ještě třeba ddat, že v semenných letech zpravidla dchází k přemnžení prducentů medvice (br v brazvé přílze), cž zřejmě suvisí s nahrmaděnými živinami v pletivech dřevin. Semenné rky v lesích jsu zárveň rky dbrých výnsů medu. Dřeviny jak všechny rganismy na Zemi stárnu a dumírají. Příčiny stárnutí dřevin nejsu známé. Dají se velmi btížně stanvit, prtže prjevy stárnutí nejsu zřetelné. Prsychání větví, předčasné pravidelné žlutnutí listí či řídké jehlice u jehličnatých strmů naznačují, že se strmem není něc v přádku a že dumírá. Přirzený zánik dřevin je dnes již jevem téměř neznámým, prtže dumírající, vysychající strm člvěk zpravidla dstraní dříve, než stačí ztruchnivět a rzpadnut se. V sučasné dbě většina strmů knčí svůj živt pd řetězy mtrvých pil. Květ Květ rstlin je subrem listů přeměněných k účelům rzmnžvání. Je tvřen výtrusrdým prýtem, jehž přeměněné listy tvří jedntlivé části květů. ejdůležitějšími částmi květu, jež služí phlavnímu rzmnžvání, jsu tyčinky a pestík. ápadné květní baly jsu sterilními částmi květu a mají za úkl chránit phlavní ústrjí. a schematickém průřezu dvubalnéh buphlavnéh květu vidíme zkrácený květní stnek tvřící květní lůžk, které byl přeměněn v češuli. Češule vzniká srůstem kalichu, kruny a tyčinek se semeníkem. Semeník je na schématu plspdní a tyčinky nadpldní. Vnitřní stěny češule vyplňuje žláznaté pletiv nektárium. Pestík se nachází uprstřed květu, tyčinky v kruhu klem něj. Obr. 3 Slžení květu: KP krunní plátky, KA kalich, T tyčinky, P prašník, PE pestík, B blizna, SE semeník, E nektárium V mnha květech dřevin nejsu baly rzlišeny na kalich a krunu. Míst th mají jen jednduché květí. Jindy v květu květí zcela chybí, např. u jasanu neb u vrb. Takvým květům říkáme nahé. Pestík u rstlin krytsemenných srůstá z jednh neb něklika pldlistů. Spdní naduřené části se říká semeník. Vybíhá ve slupeček zvaný čnělka. Ta je zaknčena bliznu. Blizny mají různý tvar a jejich pvrch je lepkavý, neb je pkryt jemnými chlupky, jež služí k zachycení pylu. Tyčinky samčí phlavní rgány tvří stpkvitá nitka a prašník slžený ze dvu prašných váčků. V každém váčku jsu dvě prašná puzdra vystlaná pyltvrným pletivem archesprem. V něm vzniká pyl. V archespru prběhne dvjí dělení buněk, z nichž jedn je redukční. Z mateřské buňky vzniknu čtyři pylvá zrna, jež mají plviční pčet chrmzmů. Pyl pstupně dzrává, až se naknec prašníky KP KA E P PE SE B

14 14 / Včelařské dřeviny a byliny Obr. 4 Tvary srstlplátečné kruny: 1. kulvitá, 2. klvitá, 3. zvnkvitá, 4. baňkvitá, 5. trubkvitá, 6. řepicvitá, 7. nálevkvitá, 8. šklebivá, 9. pyskatá, 10. mtýlvitý květ (nahře pavéza, uprstřed křídla, dle člunek) tevřu skulinu mezi puzdry a pyl se vysype, aby mhl být přenesen větrem neb hmyzem na jiný květ a aby dšl k plzení vajíček v dutině pestíku. Květy mhu být vlnplátečné, jejich krunní i kališní plátky zůstávají vlné. I u těcht květů dchází k různým mdifikacím krunních plátků (např. mtýlvitý květ vikvvitých). U srstlplátečných typů květů krunní plátky srůstají a tvří květy něklika nápadných tvarů baňkvité (vřes), kulvité, zvnkvité, trubkvité, pyskaté apd. (viz br. 4 Tvary srstlplátečné kruny) Obuphlavné květy mají tyčinky i pestíky. Květy, jež nesu jen jeden druh phlavních rgánů, jsu jednphlavné. Pkud jsu na strmě neb keři jak prašníkvé (samčí), tak pestíkvé (samičí) květy, je dřevina jedndmá. Jsu-li prašníkvé a pestíkvé květy na různých jedincích, hvříme dřevině dvudmé. U některých dřevin se na stejném jedinci vyskytují květy buphlavné i ddělenéh phlaví. Pak hvříme dřevině mnhmanželné (např. javry). Květy se většinu seskupují v květenství. Ta mhu být knečná neb pstranní, jednduchá neb slžená (viz br. 5 Typy květenství). ejrzšířenějšími typy květenství jsu: Klas jednduché hrznvité květenství, zpravidla s přímým vřetenem, na němž v úžlabí listenů přisedají květy. Hrzen má prdluženu hlavní su, p stranách nese v různých výškách stejně dluhé sy vedlejší, zaknčené květem. Rzkvétá dspdu nahru. Jehněda převislé, padavé klasvité květenství. Lata hrznvité květenství, jehž pstranní sy jsu pět hrznvitě rzvětvené. Chchlík hrznvité květenství, v němž stpky spdnějších květů jsu prdlužené a k vrchlům se zkracují, takže květy stjí téměř v jedné rvině. Rzkvétají d kraje ke středu.

15 Část becná / Obr. 5 Typy květenství: 1. hrzen, 2. klas, 3. lata, 4. chchlík, 5. klík, 6. víceramenný vrchlík, 7. vidlan, 8. vijan, 9. slžený klík Obr. 6 Průřezy květem vybraných bylin: 1. česnek pažitka, 2. kzlík lékařský, 3. kyprej vrbice, 4. lnice květel, 5. phanka becná, 6. vilka rlní, 7. vrbvka úzklistá

16 16 / Včelařské dřeviny a byliny Oklík jednduché hrznvité květenství, v němž všechny květní stpky vyrůstají z jednh místa na knci mateřské sy. Vidlan dvuramenné vrchličnaté květenství. Vijan vrchličnaté květenství, jehž hlavní sa bývá spirálvitě stčená a na jedné straně nese listeny, na druhé straně řady střídavě pstavených květů. Vrchlík jednduché vrchličnaté květenství, v němž pstranní větévky vyrůstají v úžlabí střídavých listenů. Hlavní sa je zkrácená, prstřední květ je nejstarší a přerůstají jej pstranní větve, jež se pdbně větví dále. Opylení květů rstlin zajišťuje buď vítr, pak hvříme rstlinách větrsnubných (např. jehličnany, kaštan jedlý, buk, jasan), neb přens pylu bstarává hmyz. T jsu rstliny hmyzsnubné. Dřeviny, jejichž jehnědy kvetu v předjaří, kdy je v přírdě mál hmyzu, jsu vesměs větrsnubné. Pr ně je charakteristické, že tvří brvská mnžství pylu. Jejich pyl v bezlistých krunách přenášejí vzdušné prudy. U jehličnanů je pyl patřen vzdušnými vaky (smrk, brvice) neb bsahuje éterické látky (mdřín), a prt je snadn přenesen větrem na velké vzdálensti, čast i d bezlesých blastí. Rstliny hmyzsnubné mají většinu květy barevné neb vnné. Tím lákají včely, čmeláky, vsy, muchy a mtýly, aby si zajistily pylení (viz br. 6 Průřezy květem bylin). Přensem pylu dchází k plzení vajíčka samičí phlavní buňky v květu. Oplzení je pdmínku vzniku klíčivých semen. Z včelařskéh hlediska je velmi důležitá délka kvetení. ěkteré květy vydrží rzvité jeden den (zimlez táčivý), jiné něklik dnů (hrušeň 3 4 dny, lípy až 7 dnů). Významný je také způsb, jak květy rzkvétají zda pstupně, neb hrmadně najednu. Většinu se bere v úvahu dba d rzkvětu prvních květů d dkvětu květů psledních. Bývá t dnů. Semen v sbě uzavírá krmě zárdku mladé rstlinky i mnh zásbních látek ptřebných pr začátek růstu. Opldí splu se semeny tvří pld. Ten vznikne přeměnu pestíku v semeník. Více pldů na splečné květní stpce tvří pldenství. Pldy maliníku a stružiníku známé maliny a stružiny tvří supldí, v němž lůžk srůstá s pldím. ektária a nektardárnst P mnh staletí se věřil, že včely sbírají v květech med, a prt byly pjmenvané včelami mednsnými. ěmecký prfesr Jsef Gttlieb Kelreuter v pkusech dkázal, že včely med v přírdě nesbírají, ale tvří h až v úlech z přinesené sladiny. Švéd Carl vn Linné nazval žlázky vylučující sladinu nektáriemi a cukerný rztk nektarem. ektária se vyskytují u rstlin mnha čeledí. Krmě křene mhu být ulženy na všech rstlinných rgánech, tedy na listech, stncích, řapících, květním lůžku, na semeníku, tyčinkách a jiných částech květu. ěkterá nektária na rstlinných rgánech jsu nápadná jak hrblky, bradavičky, výrůstky neb žláznaté chlupy, jiná jsu napak nenápadná a v pletivech tvarvě nerzlišená. ektar bývá vylučván drbnými trhlinami, průduchy neb přes pvrchvu blánu sekrečních buněk. Tvří ji zvláštní buňky se schpnstmi sekrece. Můžeme je rzlišit zbarvením pletiv mikrskpickými metdami (viz br. 7 Anatmie nektárií). Z hlediska praktickéh se nektária dělí na nektária květní (flrální), jež jsu snadn viditelná puhým kem v květu např. hrušní, jablní, javrů, tykví, hlhyně šarlátvé neb hlšiny úzklisté, a nektária mimkvětní (extraflrální), např. na řapících listů brskvní, kalin či třešní, na čepeli listu pajasanu,

17 Část becná / Obr. 7 Anatmie nektárií: 1. jívy, 2. skčce, 3. bezu hrznatéh, 4. kaliny, 5. javru mléče vrby bílé neb siky. Zajímavé mimkvětní nektárium, umístěné těsně u květu, má z dřevin vánční hvězda (Pinsettia). Je mnh dřevin a bylin, které nektária vůbec nemají, nektar netvří, a přest včely lákají a jsu pr ně zdrjem pylu a medvice. Aneb na nich včely sbírají základní survinu pr tvrbu prplisu, např. brvice, břízy, duby, jalvec becný, jilmy, mdřín padavý, lše, rakytník řešetlákvý, tply. Z bylin nemají nektária např. jestřabina lékařská, jitrcel prstřední, mák setý, sasanky, sluncvka kalifrnská či třezalka tečkvaná. Také velká většina trav nektária buď nemá vůbec, aneb jsu velmi primitivní. ěkteré rstliny napak mají nejen květní, ale i mimkvětní nektária, např. bbkvišeň lékařská, kalina becná. Včely sbírají nektar převážně v květních nektáriích. V mimkvětních jen výjimečně, záleží na tm, klik a jak cukernatý nektar nektária vylučují. a perkresbách průřezu květy dřevin i bylin na br. 8 a 9 lze sledvat umístění nektárií. Ve starších včelařských publikacích byli včelaři přesvědčváni, že nektária vznikla evlučním půsbením včel a květy začaly tvřit nektar prt, aby přilákaly pylvatele. ení tmu tak. Květní nektária začala být využívána včelami a jiným hmyzem až druhtně. ektar vylučují i rstliny tajnsnubné a trávy (tmka vnná). Mimkvětní nektária jsu čast ulžena dalek d phlavních ústrjů květů. S pylváním nemají nic splečnéh. Vyknávají však stejnu sekreční funkci jak nektária květní. Švýcaři Frey-Wyssling a Aghte v plvině minuléh stletí dkázali, že nektar je ve skutečnsti vylučená míza sítkvic. Mladé části rstlin jsu v dbě růstu, ale i pté, c uknčí růst, nadbytečně zásbeny mízu. Výživné látky již nemhu využít, a tak je vylučují nektáriemi. ektária jsu tedy jakési pjistné ventily, které služí k regulaci tku mízy v rstlinných pletivech. Obdbně jak nektar je u slanmilných rstlin vylučván rztk sli slnými žlázkami a u většiny rstlin nadbytečná vda přes skuliny hydathdy. Včely s blibu sbírají na listech i tut vdu, třebaže t není nektar, nebť nebsahuje cukry. Vylučvání sladiny nektáriemi není však puhu pasivní sekrecí mízy. Je t slžitý bichemický a fyzilgický prces. Vědecky není dsud dknale vysvětlen. Mnhé z vdivých cest asimilátů sítkvice

18 18 / Včelařské dřeviny a byliny * Obr. 8 Průřezy květem dřevin ( = nektárium): 1. dřišťál, 2. dřezvec, 3. žanvec, 4. hlšina, 5. pajasan, 6. javr klen, 7. jírvec, 8. svída, 9. zimlez, 10. jíva Obr. 9 Průřezy květem bylin ( = nektárium): 1. brutnák lékařský, 2. čemeřice černá, 3. krtičník hlíznatý, 4. kriandr setý, 5. jahdník becný, 6. řepka lejka, 7. šalvěj luční, 8. pmněnka lesní

19 Část becná / 19 (flém) knčí v nektáriích a zásbují je cukrem. Většina nektárii je tht typu. Jen jedinělá jsu zásbvána dřevnými cévami xylémem. Praktický rzdíl je v tm, že nektária, která jsu vyživvána sítkvicemi, tvří více cukernatý nektar než nektária, jež jsu zásbená dřevnými cévami. Jsu prt více vyhledávaná včelami. Míza sítkvic je čirá, téměř bezbarvá tekutina, mírně kyselá, flureskující. Obsahuje až 30 % sušiny. Většinu sušiny mízy tvří cukry. ektar, který z mízy vzniká, je rztkem cukrů i dalších látek. Pdle bsahu cukrů se dá rzdělit d tří skupin: a) nektar s převahu sacharózy; b) nektar, v němž jsu ve stejném pměru zastupeny glukóza, fruktóza i sacharóza; c) nektar tvřený převážně glukózu a fruktózu. Zastupení hlavních cukrů je pr mnhé čeledě rstlin charakteristické. Sacharóza převládá např. v nektaru pěnišníků, zatímc v nektaru rstlin brukvvitých, jak je řepka, hnice, hřčice apd., zcela chybí. Fruktóza převládá v nektaru kaštanvníku a trnvníku akátu. Med vytvřený z tht nektaru pzdě krystalizuje. Glukóza převažuje např. v nektaru pampelišky a řepky. Medy těcht rstlin krystalizují velmi brzy. Rvnvážný pměr všech tří cukrů mají nektary rstlin růžkvětých, vikvvitých apd. Z statních cukrů byla v nektaru zjištěna maltóza, erlóza, melibióza, melecitóza, rafinóza, galaktóza, trehalóza, ribóza a ramnóza. Tyt cukry se vyskytují v nektaru jen v malém mnžství, někdy dknce jen ve stpách. Zatímc člvěk pzná sladkst u více než 30 látek, včelám chutná sladce jen 9 druhů cukrů. ěkteré cukry včely nelákají (rafinóza), jiné jsu pr ně dknce jedvaté (galaktóza). V nektaru byly prkázány i další látky např. vitamin C, některé jedvaté a mamné látky, které mhu nepříznivě vlivnit i kvalitu medu. Jedvatý nektar známe u některých pěnišníků, kýchavice neb kzince (více k tmu v kapitle Rstliny včelám nepřátelské). V naší republice ale žádná z rstlin netvří jedvatý nektar v takvém mnžství, že by včelaři ddávali na trh jedvatý med. V sítkvicích je transprtní frmu cukru sacharóza. Vzniká prt tázka, kde a jak dchází k štěpení sacharózy na jednduché cukry, prtže v nektaru jsu již zastupeny další cukry. Jsme přesvědčeni, že na sacharózu sítkvic částečně půsbí hydrlýza, částečně dchází k přemístění mlekul a vznikají nvé cukry. Ptvrzují t nálezy enzymů v nektaru transgluksidázy a transfruktsidázy. Z rstlinných pletiv vypreparvaná nektária štěpí sacharózu na glukózu a fruktózu. Je mžné, že některé cukry mhu vzniknut i činnstí mikrbů, jež se v nektáriích čast vyskytují. Kvasinky a část mikrbů pchází i d včel. Žádný mikrb ani kvasinka není však v medu jak ptravině hygienicky závadná. Skutečnst, že spektrum cukrů v nektaru není stejné a čast se mění, má význam v prdukci medu. Včely si nektar mlsně vybírají. Mnžství nektaru v květu, jeh cukerné spektrum, druh a kncentrace cukrů, vůně a některé další vlastnsti mají vliv na snůšku a tím vlivňují knečný včelí prdukt med. Sekrece nektaru je slžitý prces, závislý na mnha interních i externích činitelích. Vliv má stav rstliny, pstavení květů na rstlině, jejich mnžství, anatmická stavba nektárií, průběh pčasí, zásbení rstliny živnými látkami, teplta a vlhkst vzduší, vlhkst půdy, rční bdbí apd. Dříve včelaři hdntili nektardárnst rstlin dhadem neb pdle náletu včel na jejich květy. V psledních desetiletích minuléh stletí se začaly pužívat dknalejší metdy měření nektardárnsti a cukernatsti rstlin. Úzkými pružky savéh papíru neb pmcí mikrpipet se z izlvaných květů vysával nektar, vážil se a refraktmetricky měřila jeh cukernatst. Z měření se pak vypčítávala tzv. cukerná hdnta mnžství cukru vyprdukvanéh v izlvaném květu za 24 hdin (br. 196 v brazvé přílze Měření nektardárnsti pmcí mikrpipety). Výzkumní pracvníci jsu si vědmi, jaká úskalí a nepřesnsti mají tyt metdy, přest však získané hdnty dávají mžnst srvnání nektardárnsti jedntlivých rstlin.

20 20 / Včelařské dřeviny a byliny Ve speciální části tét publikace jsu u rstlin, u nichž byla nektardárnst zjišťvána, uvedeny hdnty měření například takt: Krušina lšvá = 2,24 mg C = 43 % C.h. = 0,96 mg Brutnák lékařský = 2,6 mg C = 53 % C.h. = 1,4 mg Vysvětlivky: = mnžství nektaru vylučenéh izlvaným květem za 24 hdin v miligramech; C = cukernatst nektaru, měřená refraktmetrem a udávaná v prcentech; C.h. = cukerná hdnta, tj. mnžství cukru vytvřenéh v nektáriích izlvanéh květu za 24 hdin. Udává se v miligramech. Vypčte se následvně: (mg) x C (%) = C.h. (mg) 100 ektardárná rstlina a včely Ve střední Evrpě rste přes 5000 druhů rstlin. Většina z nich má květy, z nichž p pylení a plzení uzrávají semena. Rstliny nahsemenné (trávy a jehličiny) jsu pylvány větrem. Rstliny krytsemenné pyluje převážně hmyz. ejpčetnějšími pylvateli krytsemenných rstlin jsu včely. V průběhu dluhéh vývje vznikl mezi nimi a květy zvláštní vztah. Včely v květech hledají zdrj výživy nektar a pyl. Při návštěvě květu se v chlupcích jejich těla zachytí mnh pylvých zrn samčích phlavních buněk, která při přeletu na další květy stejnéh druhu rstlin nevědmky přenášejí na blizny květů. Úklem blizny je zachytit pylvá zrna a stimulvat jejich klíčení. a jejím pvrchu je žláznatá pkžka vylučující v dbě zralsti lepkavu tekutinu bsahující cukry. P uchycení na blizně pylvé zrn vyklíčí d pdby tzv. pylvé láčky. Pylvá láčka prrůstá kanálkem čnělky až d semeníku, kde samčí buňky (gamety) prniknu d vajíčka a djde k plzení. Opylení květu a plzení vajíčka jsu dva samstatné pchdy, které jsu předpkladem vzniku semen. Rstliny krytsemenné, které včelám pskytují nektar i pyl, pvažujeme za rstliny včelařské. ektar přinášejí včely v medném váčku a slžitým bichemickým pchdem z něj tvří med, kterým se živí. Je t jejich zdrj energie. Přebytky medu ukládají d zásby na chladné zimní bdbí v plástech. ěkteré druhy rstlin nemají nektária a v jejich květech sbírají včely jen pyl. Pyl, který sesbírají a shrabu z chlupků svéh těla, uhnětu v 2 hrudky (pylvé rusky) a na 3. páru nžek přenesu d úlu, kde jej ukládají v buňkách plástů. Pyl představuje jejich bílkvinnu a vitaminvu ptravu (viz br. 195 v brazvé přílze Pyl ulžený v buňkách plástů). Rstliny se včelám rvněž přizpůsbily. Lákají je pestrými barvami květů, specifickými vůněmi, kncentrací cukrů v nektaru neb vůní pylu. ektária jsu v květech ulžena tak, aby včely při sběru nektaru přišly d těsnéh styku s phlavními rgány květu a aby tak byl zajištěn pylení. Včely mednsné mají prti jiným pylvatelům určité přednsti. Včelstva jsu d jara d pdzimu pčetná. V květnu a červnu, kdy rzkvétá nejvíce krytsemenných rstlin, žije v úlu jedinců. Z th více než plvinu tvří létavky, tj. včely dělnice, které vylétají z úlu, sbírají nektar a pyl a pylují přitm květy. Další dbru vlastnstí létavek je, že dluhu dbu zůstávají věrny stejnému zdrji snůšky. avštěvují květy stejnéh druhu rstlin, cž je z hlediska pylvání velmi významné. Dbrý včelařský výns může zajistit bhatá včelí pastva, čímž rzumíme subr nektardárných a pyldárných rstlin, které kvetu pstupně d jara d pdzimu. Čím více nektardárných rstlin kvete ve stejnu dbu, tím bhatší pastvu pskytují. ejvýznamnější jsu rstliny rstucí ve velkých

21 Část becná / 21 splečenstvech, které hrmadně kvetu, a v dbě, kdy jsu včelstva silná a na vrchlu svéh vývje, pskytují mnh nektaru. Tyt rstliny představují tzv. hlavní snůšku. V České republice ji tvří řepka, akát, maliník, jetel, vjtěška a slunečnice. Jak je vidět, včelařských rstlin hlavní snůšky není mnh a jsu t především kulturní rstliny. Medy vzniklé z jejich nektaru mhu být žádanými a ceněnými medy druhvými se svými charakteristickými vlastnstmi. V jarním bdbí, kdy se včelstva rzvíjejí a sílí, stačí včely nektar i pyl zknzumvat při svém vývji. Tut snůšku pvažují včelaři za pdněcvací snůšku. Přírdních zdrjů snůšky je v kulturní krajině mál. Prt se více včelaří v krajině lesnaté a pr dknalejší využití zdrjů se včelstva za snůšku převážejí včelař se včelstvy kčuje. Včela létavka s nákladem nektaru letí rychlstí 9 km/hd. áklad činí asi 30 mg, tj. klem 85 % její tělesné hmtnsti. Za nrmálních klnstí létá za snůšku d vzdálensti asi 3,5 km. Aby naplnila medný váček nektarem, musí navštívit květů, cž jí pdle zdrje snůšky trvá minut. Za příznivéh pčasí a bhaté snůšky vyletuje létavka z úlu 2 30krát. Za hdinu letu sptřebuje 11,5 mg sladiny. Byl spčítán, že létavka nalétá za svůj živt klem 800 km a pak vyčerpáním hyne. Rstliny včelám nepřátelské Je znám, že vztah včel ke kvetucím rstlinám je kladný. Většina rstlin pskytuje včelám výživu a ty se při sběru nektaru a pylu stávají pslíčky lásky přenášejí pyl z pestíků na blizny a přispívají tak k rzmnžvání rstlin. Rstliny vytvářejí květy, které jsu pr činnst včel přím ideální. Zvláštním barevným a vnným značením vedu létavky k nektáriím neb k prhlubeninám v květu, kde se nektar hrmadí. Zralý pyl v prašnících vní prnikavým chemickým atraktantem. V pkusech včely snadn šálíme, když extrakt z pylu nakapeme na list papíru a pdlžíme jej pd vrstvičku čisté celulózy neb jinéh sterilníh materiálu. Včely celulózu sbírají a ruskují, jak kdyby t byl pyl, třebaže je t látka planá a pr jejich výživu bezcenná. Existuje řada rstlin, které se však včelám mednsným nepřizpůsbily, například tím, že mají květy úzké a dluhé delší než včelí ssáček. Tyt květy mají zpravidla své specifické pylvatele: včely samtářské, mtýly neb jiný hmyz, v trpech pak ptáky, netpýry či vybrané savce. ěkteré nektardárné rstliny kvetu a tvří nektar jen v nci. Jejich nektarem se živí můry neb jiný nční hmyz, který je i pyluje. U nás je z hlediska pylvání prblematická například tlice vjtěška (Medicag sativa). Třebaže známe vjtěškvé druhvé medy, její pylvání je velmi svízelné. Jak většina mtýlkvětých rstlin má květ vjtěšky tyčinky srstlé v trubku a pevně uzavřené v člunku. Včela, která d květu pr nektar prniká, h musí namáhavě tevřít, přitm se trubka tyčinek se značnu silu vymrští a zasáhne včelu mednsnu d měkkých částí pd ssákem. Včele t není příjemné, trhne sebu a příště se květům vjtěšky buď vyhýbá, neb se naučí vysávat nektar ze strany. Při takvém pašvání nektaru se květ nepyluje a semena se nevytvří. Vjtěšku pylují lépe než včela mednsná samtářské včely (Mellita, mia, Megachile). Prblematickým se může stát i pylvání jetele lučníh (Triflium pratense, br. 114 v brazvé přílze), a t tehdy, když za určitých příznivých vegetačních pdmínek vyrstu trubky květů příliš dluhé, a včely tak svým krátkým ssáčkem při snůšce nedsáhnu na nektar na dně květu. Včely nejsu na květy lákány a pmíjejí je, cž se prjeví nedstatkem semen. Autr tét knihy před léty při práci na včelnici zaslechl pdivné bzučení, jak když uvízne včela v pavučí síti. Hledal, kde se zachytily létavky. U pltu v trávě na kláscích béru sivéh (Setaria glauca) se trápil něklik včel. Byli t však trubci. Klásky béru mají sinvité štětinky a trubci v nich uvízli jak přibití. Pzději našel trubce na béru ještě něklikrát a přesvědčil se, že t nebyla náhda. Lze se dmnívat, že bér bsahuje vůni pdbnu sexuálnímu fermnu matek a trubce láká a dezrientuje.

22 22 / Včelařské dřeviny a byliny V přírdě rste spusta dalších nepřátelských rstlin, na něž včelaři pukázali. Mnhá knstatvání je však třeba brát rezervvaně a kriticky. O rstlinách pryskyřníkvitých (Ranunculaceae) je znám, že většina z nich nemá nektária neb má jen jejich náznaky. V květu je však větší pčet tyčinek a mnh pylu v jarním bdbí. Pyl pryskyřníku zlatžlutéh (Ranunculus auricmus) způsbil ve Švýcarsku prudku travu včel, známu pdle místa výskytu jak tzv. betlašská nemc. Pdbnu travu může místy vyvlat i pyl blatuchu (Caltha palustris), sasanky hajní (Anemne nemrsa) a čemeřic (Hellebrus sp., br. 93 v brazvé přílze). Hynutí létavek jediněle způsbuje i květ tulipánu. Zde dchází k travě včel při sběru cukernaté tekutiny z blizny, která bsahuje pr včely jedvatý cukr galaktózu. Obdbně se mhu galaktózu přitrávit létavky v květech některých druhů máku, kde tent cukr na blizně pmáhá pylvému zrnu vyklíčit, prniknut až k vajíčku a pldnit jej. Kýchavice (Veratrum album) je hjnu rstlinu hrských luk. Je t rstlina, která v nektaru i pylu bsahuje jedvatý hellebrin. Přestže květ kýchavice včely příliš neláká, jsu známy případy jejich trav. Z vřesvcvitých rstlin má jedvaté látky v pletivech kyhanka sivlistá (Andrmeda pliflia), rjvníky (Ledum sp.) a rddendrny. Jedvaté látky v nektaru byly prkázány jen u kyhanky a pěnišníku. Dstávají se i d medu a způsbují jeh jedvatst. Škdí včelám i bratlvcům. Otravy se však mhu prjevit jen tam, kde tyt rstliny tvří velké suvislé prsty. U nás je rjvník (Ledum palustre) rzšířen puze v klí Sběslavi, jedvatý med z tét lkality ale nebyl nikdy zjištěn. Phanka (Fagpyrum aesculentum) patří mezi vynikající nektardárné rstliny. Přest byl zaznamenán jedvatý účinek pylu i nektaru na včely. Zhubný účinek měl dknce i nektar z psečené phanky. Kzinců (Astragalus sp.) rste u nás klem 20 druhů. Včely je čile vyhledávají. V USA blíže neurčený druh kzince vyvlává tzv. nevadsku nemc včel, při níž hynu včely i jejich pld. U nás pdbné travy nebyly dsud zjištěny. Jerlín japnský (Sphra japnica) je pzdně a bhatě kvetucí dřevina našich parků. Mnha autry byl pzrván úhyn včel pd kvetucími strmy. Pdrbné studium bilgie květů jerlínů autrem tét knihy ukázal, že jejich nektar bsahval sacharózu, fruktózu a glukózu, tedy cukry pr včely neškdné a velmi výživné. Pyl jerlínu včely téměř nesbírají, takže ten jim prt nemůže škdit. Hrmadný úhyn včel pd strmy jerlínů tudíž nelze ptvrdit. Oleandr (erium leander) pchází ze Středmří. U nás se dříve hjně pěstval jak krasná dřevina. Obsahuje leandrin, který je pr lidi i jiné tvry prudce jedvatý. Dříve se dknce pužíval jak účinný insekticid. Květy leandru mají nepatrné mnžství nektaru a včely nelákají. Přest se travy včel leandrinem v literatuře uvádějí. Jedvatý med vzniká z nektaru durmanu (Datura metel a Datura stramnium, br. 98 v brazvé přílze). Obsahuje řadu jedvatých alkalidů, které včelám neškdí v takvé míře jak člvěku, a travy včel na plích durmanu prt nejsu uváděny. V suvislsti s rulíkem (Atrpa belladnna, br. 159 v brazvé přílze) a blínem (Hyscyamus niger) najdeme sice v literatuře rvněž zmínky txicitě pr včely, ale ta dsud nebyla prkazatelně ptvrzena. Zajímavými nepřátelskými rstlinami pr včely jsu klejichy (br. 118 v brazvé přílze). Tvří mnh nektaru a včely jejich květy navštěvují. Třebaže jsu t rstliny jedvaté v pletivech bsahují digitalin a niktin jedy nejsu bsaženy v nektaru a včelám neškdí. Jen u cizkrajné klejichy (Asclepias vestita) byl prkázán jedvatý pyl. Pyl je slepen v brylky a mezi tyčinkami květů se nacházejí žlázky, vylučující lepkavu látku. Tat látka stéká dvěma žlábky k prašným puzdrům, tuhne a tvří pevnu spjku mezi dvěma brylkami pylu. Včele se přilepují lepkavé terčíky na měchýřky mezi drápky psledníh článku nžiček. Brylky dpadnu, spjky zůstanu slepené v řetízky s něklika články a mhu způsbit uvíznutí včel na rstlinách a následné uhynutí.

23 Část becná / 23 Jedvatý pyl pr včely má náprstník (Digitalis sp.). Obsahuje alkalid digitxin, který včely paralyzuje. aštěstí ale včely navštěvují květy náprstníku jen zřídka. Americký jasmínvec vždyzelený (Gelsemium sempervirens) rste hjně d Virginie p Guatemalu a půsbí txicky především na mladušky, které se živí jeh pylem, v němž byla prkázána vyská kncentrace glyksidů a alkalidů (gelseminu, skpletinu). Včely hynu hrmadně s příznaky paralýzy. Med ze žlutéh jasmínu je jedvatý i pr člvěka, prtže chrmuje srdeční činnst. Lípy jsu pměrně dbrými nektardárnými i pyldárnými dřevinami, přest na určitých stanvištích můžeme pd strmy pzrvat uhynulé včely, čmeláky a jiný hmyz. Známá je tím lípa stříbrná (Tilia tmentsa). V cukrech nektaru i medvice byly na určitých stanvištích prkázány jedvaté cukry galaktóza a manóza. Pdbně včely hynu na určitých lkalitách p návštěvě květů jírvce kalifrnskéh (Aesculus califrnica), jehž nektar bsahuje jedvaté sapniny a digitnin. Z cizkrajných pryšců mají pr včely jedvatý nektar a pyl pryšec vrubený (Euphrbia marginata), který rste v Jižní Americe, a jihafrický pryšec Euphrbia geniculata. Včely hynu v kruživých křečích. Cizpasných kktic rste ve střední Evrpě klem 10 druhů. Jejich drbné růžvé květy včely navštěvují. Byla vyslvena dmněnka, že jejich nektar je pr včely jedvatý, przatím se t však neprkázal. Jak je vidět ze stručnéh přehledu, vztahy mezi včelami a rstlinami nemusí být vždy jednduché a přátelské. V závěru tét kapitly je třeba však zdůraznit, že v České republice jedvaté medy neznáme! Rstliny pr včely bezvýznamné neb mál významné Ve včelařských časpisech jsu bčas některé rstliny mylem uváděny jak druhy včelařské. Ve skutečnsti se jedná rstliny, které nemají nektária, ppřípadě mají nektária nedknale vyvinutá, netvří lákavý pyl, kvetu v nčních hdinách neb mají květy úzké, dluhé a včelám mednsným nepřístupné. Pr včelí snůšku jsu pak zcela bezvýznamné. Mezi ně patří např. čičrka pestrá, len užitkvý, některé druhy rstlin miříkvitých (např. kpr), dále pak mchny, náprstník červený, pdražec, pupalka dvuletá, řepčík králvský, vlčí bb, vrbina tečkvaná, atd. V medech byly jediněle nalezeny i bezvýznamné spry přesliček, kapradin, mechů a plavuní. apak je mnh druhů a drůd krasných rstlin, které se pěstují na záhnech ve městech neb v zahrádkách na sídlištích. ejsu vydatnými zdrji nektaru a pylu, netvří hlavní snůšku, ale přest jsu zdrjem snůšky, která včelstvům prspívá. Cenné jsu především záhnvé trvalky a trvalky rabat například jiřinky, měje, krasné česneky, trávničky, listpadky, hvzdíky, pvijnice, plaménky, afrikány a další. Pyl a pyldárnst Včely jsu přísnými vegetariány. Celu výživu jsu dkázány na rstliny. Energeticku slžku ptravy získávají z cukernatéh nektaru, bílkviny, minerály, vitaminy a statní nutné slžky výživy z pylu. Pylvá zrna jsu samčí phlavní buňky rstlin. Jsu živé a kem viditelné jen jak žlutavý prášek. Jejich rzměry se udávají v mikrnech. Pzrvány v mikrskpu mají různé tvary kulvitý, vřetenvitý, vejčitý, šestihranný apd. (viz br. 10 Jarní pyly dřevin, br. 11 Letní pyly dřevin, br. 12 Pyly bylin).