9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

Podobné dokumenty
8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Diferenciální rovnice 3

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

7.3. Diferenciální rovnice II. řádu

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Obyčejné diferenciální rovnice

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

13. Kvadratické rovnice 2 body

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Q(y) dy = P(x) dx + C.

Diferenciální rovnice

VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C)

LINEÁRNÍ ROVNICE S ABSOLUTNÍ HODNOTOU

y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

Soustavy lineárních rovnic

f( x) x x 4.3. Asymptoty funkce Definice lim f( x) =, lim f( x) =, Jestliže nastane alespoň jeden z případů

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

8.1. Separovatelné rovnice

Obyčejné diferenciální rovnice

Cvičení z Lineární algebry 1

Obsah. Metodický list Metodický list Metodický list Metodický list

6. Lineární ODR n-tého řádu

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

4C. Polynomy a racionální lomené funkce. Patří mezi tzv. algebraické funkce, ke kterým patří také funkce s odmocninami. Polynomy

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Diferenciální rovnice II

KOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

1. Několik základních pojmů ze středoškolské matematiky. Na začátku si připomeneme následující pojmy:

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

označme j = (0, 1) a nazvěme tuto dvojici imaginární jednotkou. Potom libovolnou (x, y) = (x, 0) + (0, y) = (x, 0) + (0, 1)(y, 0) = x + jy,

Lingebraické kapitolky - Analytická geometrie

Praha & EU: investujeme do vaší budoucnosti. Daniel Turzík, Miroslava Dubcová,

Lineární algebra : Metrická geometrie

M - Kvadratické rovnice a kvadratické nerovnice

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

4.3.3 Základní goniometrické vzorce I

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

5. cvičení z Matematiky 2

M - Příprava na 3. čtvrtletní písemnou práci

9. T r a n s f o r m a c e n á h o d n é v e l i č i n y

Definice Tečna paraboly je přímka, která má s parabolou jediný společný bod,

Příklad. Řešte v : takže rovnice v zadání má v tomto případě jedno řešení. Pro má rovnice tvar

Obecná rovnice kvadratické funkce : y = ax 2 + bx + c Pokud není uvedeno jinak, tak definičním oborem řešených funkcí je množina reálných čísel.

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

9.7. Vybrané aplikace

VZOROVÝ TEST PRO 2. ROČNÍK (2. A, 4. C)

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Těleso racionálních funkcí

Extrémy funkce dvou proměnných

Goniometrické a hyperbolické funkce

Základy matematiky pracovní listy

Funkce komplexní proměnné a integrální transformace

z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.

Konvexnost, konkávnost

4.3.4 Základní goniometrické vzorce I

Vybrané kapitoly z matematiky

9 Kolmost vektorových podprostorů

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

16. Goniometrické rovnice

VEKTORY. Obrázek 1: Jediný vektor. Souřadnice vektoru jsou jeho průměty do souřadných os x a y u dvojrozměrného vektoru, AB = B A

dx se nazývá diferenciál funkce f ( x )

Derivace funkcí více proměnných

Derivace goniometrických funkcí

Polynomy. Mgr. Veronika Švandová a Mgr. Zdeněk Kříž, Ph. D. 1.1 Teorie Zavedení polynomů Operace s polynomy...

0.1 Úvod do lineární algebry

6 Skalární součin. u v = (u 1 v 1 ) 2 +(u 2 v 2 ) 2 +(u 3 v 3 ) 2

1 Diference a diferenční rovnice

Diferenciální rovnice

1 Řešení soustav lineárních rovnic

1 Polynomiální interpolace

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

(4x) 5 + 7y = 14, (2y) 5 (3x) 7 = 74,

2 Fyzikální aplikace. Předpokládejme, že f (x 0 ) existuje. Je-li f (x 0 ) vlastní, pak rovnice tečny ke grafu funkce f v bodě [x 0, f(x 0 )] je

1 Modelování systémů 2. řádu

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

M - Příprava na 4. čtvrtletku - třídy 1P, 1VK.

Diferenciální rovnice 1

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

6 Samodružné body a směry afinity

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Transkript:

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty Cíle Řešíme-li konkrétní aplikace, které jsou popsány diferenciálními rovnicemi, velmi často zjistíme, že fyzikální nebo další parametry (hmotnost, hustota, frekvence, elektrický odpor aj.), které obvykle vystupují jako koeficienty rovnice, jsou konstantami. Takovéto úlohy tvoří základní skupinu mezi lineárními rovnicemi a budeme se jimi proto zabývat podrobně. V neposlední řadě je důvodem také možnost získat jejich řešení analytickými metodami, což v případě obecnějších typů rovnic není obvykle dosažitelné. Výklad Zaměříme se na zkrácené rovnice druhého řádu s konstantními koeficienty, jejichž obecný tvar je a 2 y (x) + a 1 y (x) + a 0 y(x) = 0, kde a 0, a 1, a 2 jsou reálné koeficienty. Ukážeme nejprve zásadní skutečnost, že existují řešení této rovnice ve tvaru y(x) = e rx, kde r je zatím nespecifikovaná konstanta. Snadno určíme derivace y (x) = re rx, y (x) = r 2 e rx, které dosadíme do původní rovnice. Po vydělení výrazem e rx dostáváme a 2 r 2 + a 1 r + a 0 = 0, což je kvadratická rovnice pro neznámou r. Tento výsledek znamená, že funkce y(x) = e rx bude řešením diferenciální rovnice právě tehdy, když r bude řešením příslušné algebraické rovnice. - 376 -

Definice 9.2.1. Kvadratickou rovnici a 2 r 2 + a 1 r + a 0 = 0 nazýváme charakteristickou rovnicí diferenciální rovnice a 2 y (x) + a 1 y (x) + a 0 y(x) = 0. Výklad Jak vidíme, je charakteristická rovnice kvadratickou rovnicí, která může mít reálné či komplexní kořeny, v prvním případě i násobné. Půjde nyní o to, ukázat, jak lze s pomocí těchto kořenů najít fundamentální systém řešení (a tedy i obecné řešení) diferenciální rovnice druhého řádu. Klíčové tvrzení obsahuje následující věta. Věta 9.2.1. Mějme lineární diferenciální rovnici druhého řádu s konstantními koeficienty a 2 y (x) + a 1 y (x) + a 0 y(x) = 0, s charakteristickou rovnicí a 2 r 2 + a 1 r + a 0 = 0. (a) Má-li charakteristická rovnice dva různé reálné kořeny r 1, r 2, má diferenciální rovnice fundamentální systém y 1 = e r1x, y 2 = e r2x a její obecné řešení je y = C 1 e r1x + C 2 e r2x, C 1, C 2 R. (b) Má-li charakteristická rovnice dvojnásobný reálný kořen r, má diferenciální rovnice fundamentální systém y 1 = e rx, y 2 = xe rx a její obecné řešení je y = C 1 e rx + C 2 xe rx = e rx (C 1 + C 2 x), C 1, C 2 R. (c) Má-li charakteristická rovnice komplexní kořeny r 1,2 = α ± iβ, má diferenciální rovnice fundamentální systém y 1 = e αx cosβx, y 2 = e αx sin βx a její obecné řešení je y = C 1 e αx cosβx + C 2 e αx sin βx, C 1, C 2 R. - 377 -

Důkaz: Dokazování je postaveno na ověření lineární nezávislosti příslušné dvojice řešení. (a) Dosazením snadno ověříme, že funkce y 1 = e r 1x, y 2 = e r 2x vyhovují diferenciální rovnici. Například pro y 1 = e r 1x je y 1 = r 1e r 1x, y 1 = r2 1 er 1x a platí tedy a 2 r 2 1 er 1x + a 1 r 1 e r 1x + a 0 e r 1x = ( a 2 r 2 1 + a 1r 1 + a 0 ) e r 1 x = 0, nebot výraz v závorce je nulový, protože r 1 je kořenem charakteristické rovnice. Lineární nezávislost dokážeme pomocí wronskianu: y 1 y 2 e r 1x e r 2x W(x) = = = (r y 1 y 2 r 1 e r 1x r 2 e r 2x 2 r 1 )e (r 2 r 1 )x. Protože kořeny r 1 a r 2 jsou různé, je W(x) 0, což jsme měli dokázat. (b) Pro funkci y 1 = e rx je ověření toho, že se jedná o řešení, stejné jako v případě (a). Pro druhou funkci y 2 = xe rx po dosazení do rovnice dostáváme ( a 2 2re rx + r 2 xe rx) +a 1 (e rx + rxe rx ) +a 0 xe rx = }{{}}{{} y 2 y 2 = ( a 2 r 2 + a 1 r + a 0 ) xe rx + (2a 2 r + a 1 ) e rx = 0. Protože je r = r 1,2 = a 1 /2a 2 dvojnásobný kořen, jsou nulové výrazy v obou posledních závorkách. Ukažme ještě, že řešení jsou lineárně nezávislá: e rx xe rx W(x) = = e 2rx 0. re rx e rx + rxe rx (c) V tomto případě by měly představovat fundamentální řešení funkce y 1 = e (α+iβ)x = e αx e iβx, y 2 = e (α iβ)x = e αx e iβx, jak se můžeme opět přesvědčit dosazením. Jelikož chceme mít řešení tvořeno reálnými výrazy, použijeme k další úpravě tzv. Eulerovy vzorce e ±iβx = cosβx ± i sin βx. - 378 -

Po jejich použití vypadá dvojice řešení takto: y 1 = e αx cosβx + ie αx sin βx, y 2 = e αx cosβx ie αx sin βx. Řešením diferenciální rovnice musí být také každá lineární kombinace těchto funkcí, například dvojice ỹ 1 = 1 2 (y 1 + y 2 ) = e αx cosβx, ỹ 2 = 1 2i (y 1 y 2 ) = e αx sin βx uvedená ve tvrzení věty. Také pro ni je wronskián nenulový: W(x) = e αx cosβx e αx sin βx αe αx cosβx βe αx sin βx αe αx sin βx + βe αx cosβx = βe 2αx 0. Řešení ỹ 1, ỹ 2 jsou tudíž lineárně nezávislá a tvoří fundamentální systém. Poznámka Uvedená věta zaručuje, že řešení nalezená v souladu s ní budou vždy lineárně nezávislá, není tedy třeba pro jednotlivé aplikace zkoumat, zda je příslušný wronskian nenulový. Řešené úlohy Následující trojice příkladů ilustruje praktické použití jednotlivých variant dokázané věty. Příklad 9.2.1. Najděte obecné řešení rovnice y y 2y = 0. Řešení: Charakteristická rovnice r 2 r 2 = 0 má kořeny r 1 = 2, r 2 = 1. Fundamentální systém tvoří funkce y 1 = e 2x, y 2 = e x, obecné řešení má tvar y(x) = C 1 e 2x + C 2 e x. - 379 -

Příklad 9.2.2. Najděte obecné řešení rovnice y 4y + 4y = 0. Řešení: Charakteristická rovnice r 2 4r + 4 = 0 má dvojnásobný kořen r = 2. Fundamentální systém tvoří funkce y 1 = e 2x, y 2 = xe 2x, obecné řešení napíšeme například ve tvaru y(x) = C 1 e 2x + C 2 xe 2x. Příklad 9.2.3. Najděte obecné řešení rovnice y 6y + 13y = 0. Řešení: Charakteristická rovnice r 2 6r + 13 = 0 má komplexně sdružené kořeny r 1,2 = 3 ±2i. Fundamentální systém v reálném oboru budou podle tvrzení (c) předchozí věty tvořit funkce y 1 = e 3x cos 2x, y 2 = e 3x sin 2x, obecné řešení zapíšeme ve tvaru y(x) = C 1 e 3x cos 2x + C 2 e 3x sin 2x. Výklad Je-li jeden z kořenů charakteristické rovnice roven nule, odpovídá mu ve fundamentálním systému funkce e 0x = 1. Speciálně pro rovnici y = 0 dostáváme fundamentální systém y 1 = 1, y 2 = x a tedy obecné řešení y = C 1 +C 2 x. Výsledek je stejný, jaký bychom obdrželi postupnou dvojí integrací původní rovnice. Jiný zvláštní případ nastane, má-li charakteristická rovnice pouze ryze imaginární kořeny ± iβ. Pak pro α = 0 figurují ve fundamentálním systému pouze goniometrické funkce, jak ukazuje druhý z následujících řešených příkladů. Řešené úlohy Příklad 9.2.4. Najděte řešení počáteční úlohy 5y y = 0, y(5) = 4, y (5) = 1. Řešení: Charakteristická rovnice 5r 2 r = 0 má kořeny r 1 = 1 5, r 2 = 0. Fundamentální systém tentokrát tvoří funkce y 1 = e x 5, y 2 = 1, obecné řešení má - 380 -

tvar y(x) = C 1 e x 5 + C2. Výpočet konstant pro počáteční podmínky: y(5) = 4... 4 = C 1 e + C 2, y = 1C 5 1e x 5... y (5) = 1... 1 = 1C 5 1e. Odtud C 1 = 5, C e 2 = 1 a tedy y p (x) = 5e x 5 1 1. Na obr. 9.2.1 vidíme část grafu této funkce, kde je vedle bodu [5, 4], odpovídajícího podobně jako u rovnic prvního řádu podmínce pro funkční hodnotu y(5) = 4 také část tečny v tomto bodě. Ta má směrnici rovnu jedné, a proto svírá s osou x úhel π/4. Znázorňuje druhou počáteční podmínku y (5) = 1. 7 6 y 5 4 3 2 1 0 x 3 2 1 0 1 2 3 4 5 6 7 8 Obr. 9.2.1. Graf řešení počáteční úlohy z příkladu 9.2.4. - 381 -

Příklad 9.2.5. Najděte obecné řešení rovnice y + 9y = 0. Řešení: Charakteristická rovnice r 2 + 9 = 0 má kořeny r 1 = 3i, r 2 = 3i. Fundamentální systém tvoří dvojice y 1 = cos 3x, y 2 = sin 3x, obecné řešení je jejich lineární kombinací: y(x) = C 1 cos 3x + C 2 sin 3x. Kontrolní otázky Otázka 1. Objasněte pojem,,charakteristická rovnice. Otázka 2. Popište tvar obecného řešení LDR 2. řádu s konstantními koeficienty, má-li její charakteristická rovnice a) různé reálné nenulové kořeny, b) různé reálné kořeny, z nichž jeden je nulový, c) dvojnásobný nenulový reálný kořen. Otázka 3. Popište formu obecného řešení v případě, že charakteristická rovnice má a) komplexní kořeny α ± βi, α 0, b) komplexní kořeny ±βi. Úlohy k samostatnému řešení 1. Vypočtěte wronskian fundamentálního systému řešení z příkladu 9.2.5. 2. Najděte obecná řešení rovnic s konstantními koeficienty: a) 4y y = 0, b) y + 7y + 10y = 0, c) 4y + y = 0, d) y + 8y + 25y = 0. 3. Řešte počáteční úlohy: a) y y 12y = 0, y(0) = 5, y (0) = 1, - 382 -

b) y + y = 0, y(π) = y (π) = 2, c) y + 4y = 0, y(0) = 0, y (0) = 12. Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. W = 3. 2. a) y = C 1 e x 2 + C 2 e x 2, b) y = C 1 e 2x + C 2 e 5x, c) y = C 1 cos x + C 2 2 sin x, 2 d) y = e 4x (C 1 cos 3x + C 2 sin 3x). 3. a) y = 2e 4x + 3e 3x, b) y = 2 cosx 2 sin x, c) y = 3e 4x 3. - 383 -

Kontrolní test Úloha 1. Jsou dány funkce y 1 (x) = e 2x, y 2 (x) = e 2x. Wronskian této dvojice je a) 4, b) 4, c) 0, d) 2e 4x. Úloha 2. Jsou dány funkce y 1 = sin x, y 2 = sin 2 x, y 3 = 1 cos 2x. Které z následujících tvrzení platí pro dvojice z nich utvořené? a) funkce y 1, y 2 jsou lineárně závislé, b) funkce y 1, y 3 jsou lineárně závislé, c) funkce y 2, y 3 jsou lineárně závislé, d) všechny dvojice jsou lineárně nezávislé. Úloha 3. Rozhodněte, která z funkcí a) d) je řešením diferenciální rovnice y + 4y + 5y = 0. a) y = e 2x (C 1 cosx + C 2 sin x), b) y = e x (C 1 cos 2x + C 2 sin 2x), c) y = e 2x (C 1 cosx + C 2 sin x), d) y = e x (C 1 cos 2x + C 2 sin 2x). Úloha 4. Funkce y(x) je řešením rovnice 6y 5y 6y = 0. Vyberte počáteční podmínky, které splňuje v bodě x = 0. a) y(0) = 2, y (0) = 0, b) y(0) = 0, y (0) = 2, c) y(0) = 2, y (0) = 1, d) y(0) = 1, 4 4 y (0) = 2. Úloha 5. Rozhodněte, která z funkcí a) d) je řešením počáteční úlohy y + 7y + 12y = 0, y(0) = 5, y (0) = 3. - 384 -

a) y = 18e 3x + 23e 4x, b) y = 23e 4x 18e 3x, c) y = 23e 3x 18e 4x, d) y = 23e 3x 18e 4x. Úloha 6. Která z dvojic a) d) tvoří fundamentální systém řešení diferenciální rovnice y 10y + 25y = 0? a) y 1 = e 5x, y 2 = e 5x, b) y 1 = e 5x, y 2 = e 5x, c) y 1 = e 5x, y 2 = xe 5x, d) y 1 = e 5x, y 2 = xe 5x. Úloha 7. Určete, který z uvedených výsledků je obecným řešením diferenciální rovnice 9y + 4y = 0: a) y = C 1 cos 2x + C 3 2 sin 2x, 3 b) y = C 1 e 2 3 x + C 2 e 2 3 x, c) y = C 1 cos 3x + C 2 2 sin 3x, 2 d) y = C 1 + C 2 e 4 9 x. Úloha 8. Určete, který z uvedených výsledků je obecným řešením diferenciální rovnice y 16y + 68y = 0: a) y = C 1 e 8x cos 2x + C 2 e 8x sin 2x, b) y = e 8x (C 1 cos 2x + C 2 sin 2x), c) y = e 2x (C 1 cos 8x + C 2 sin 8x), d) y = C 1 e 2x cos 8x + C 2 e 2x sin 8x. - 385 -

Úloha 9. Určete, který z uvedených výsledků je obecným řešením diferenciální rovnice y + 4y = 0: a) y = C 1 e 2x + C 2 e 2x, b) y = C 1 cos 2x + C 2 sin 2x, c) y = C 1 + C 2 e 4x, d) y = C 1 + C 2 e 4x. Úloha 10. Určete, který z uvedených výsledků je řešením počáteční úlohy y = 0, y( 1) = 3, y ( 1) = 2: a) y = 2x 5, b) y = 2x + 5, c) y = x + 4, d) y = 2 x. Výsledky testu Číslo úlohy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Správná odpověd b) c) c) d) d) c) a) b) d) b) - 386 -