Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

Podobné dokumenty
Co je obsahem numerických metod?

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Libovolnou z probraných metod najděte s přesností na 3 desetinná místa kladný kořen rovnice. sin x + x 2 2 = 0.

ODR metody Runge-Kutta

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Připomenutí co je to soustava lineárních rovnic

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

řešeny numericky 6 Obyčejné diferenciální rovnice řešeny numericky

Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

Aplikovaná numerická matematika - ANM

Numerická matematika Banka řešených příkladů

1 Polynomiální interpolace

0.1 Úvod do lineární algebry

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Rovinná úloha v MKP. (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v. prostorové úlohy: u, v, w

SOUSTAVY LINEÁRNÍCH ALGEBRAICKÝCH ROVNIC

Soustavy lineárních rovnic

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Numerická matematika Písemky

Diferenciální rovnice 3

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Soustavy lineárních rovnic-numerické řešení. October 2, 2008

0 0 a 2,n. JACOBIOVA ITERAČNÍ METODA. Ax = b (D + L + U)x = b Dx = (L + U)x + b x = D 1 (L + U)x + D 1 b. (i) + T J

Požadavky ke zkoušce

Řešení 1b Máme najít body, v nichž má funkce (, ) vázané extrémy, případně vázané lokální extrémy s podmínkou (, )=0, je-li: (, )= +,

Matematika I, část I Vzájemná poloha lineárních útvarů v E 3

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

8. Okrajový problém pro LODR2

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Diferenciální rovnice 1

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Numerická matematika A

Soustavy lineárních rovnic

Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic. 27. prosince 2011

Průvodce studiem. do bodu B se snažíme najít nejkratší cestu. Ve firmách je snaha minimalizovat

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

metody jsou proto často jedinou možností jak danou diferenciální rovnicivyřešit.

a vlastních vektorů Příklad: Stanovte taková čísla λ, pro která má homogenní soustava Av = λv nenulové (A λ i I) v = 0.

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

a a

5. Lokální, vázané a globální extrémy

Numerická matematika 1

VZÁJEMNÁ POLOHA DVOU PŘÍMEK

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Dnešní látka: Literatura: Kapitoly 3 a 4 ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Parciální diferenciální rovnice

1. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH

Literatura: Kapitoly 3, 4 a 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Jedná se o soustavy ve tvaru A X = B, kde A je daná matice typu m n,

Extrémy funkce dvou proměnných

Příklady pro cvičení 22. dubna 2015

Q(y) dy = P(x) dx + C.

Globální matice konstrukce

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

Matice. Modifikace matic eliminační metodou. α A = α a 2,1, α a 2,2,..., α a 2,n α a m,1, α a m,2,..., α a m,n

Numerické řešení diferenciálních rovnic

5. Interpolace a aproximace funkcí

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

Soustavy lineárních rovnic-numerické řešení

7. Soustavy ODR1 Studijní text. 7. Soustavy ODR1. A. Základní poznatky o soustavách ODR1

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Numerická matematika. Zkouška: 4 příklady, důraz na dif. rovnice.

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

Převedení okrajové úlohy na sled

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

Studijní text pro obor G+K Katedra matematiky Fakulta stavební ROVNICE. Doc. RNDr. Milada Kočandrlová, CSc.

Program SMP pro kombinované studium

Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Numerické řešení nelineárních rovnic

Definice globální minimum (absolutní minimum) v bodě A D f, jestliže X D f

Funkce více proměnných. April 29, 2016

Matematika I, část I. Rovnici (1) nazýváme vektorovou rovnicí roviny ABC. Rovina ABC prochází bodem A a říkáme, že má zaměření u, v. X=A+r.u+s.

Diferenciální rovnice

verze 1.4 Ekvivalentní podmínkou pro stacionární bod je, že totální diferenciál je nulový

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Typy příkladů na písemnou část zkoušky 2NU a vzorová řešení (doc. Martišek 2017)

diferenciální rovnice verze 1.1

Transformace souřadnic

0.1 Úvod do lineární algebry

V předchozí kapitole jsme podstatným způsobem rozšířili naši představu o tom, co je to číslo. Nadále jsou pro nás důležité především vlastnosti

4EK213 LINEÁRNÍ MODELY

úloh pro ODR jednokrokové metody

Přednášky z předmětu Aplikovaná matematika, rok 2012

Diferenciální rovnice

metody jsou proto často jedinou možností jak danou diferenciální rovnicivyřešit.

Soustavy nelineárních rovnic pomocí systému Maple. Newtonova metoda.

Globální extrémy. c ÚM FSI VUT v Brně. 10. ledna 2008

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Řešené úlohy z Úvodu do algebry 1

Transkript:

ODR - okrajová úloha Teorie (velmi stručný výběr z přednášek) Okrajová úloha 2. řádu Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : (p(x) y(x) ) + q(x) y(x) = f(x) okr. podm. y(a) = y 0, y(b) = y n (1) Existence a jednoznačnost řešení Postačující podmínky pro existenci právě jednoho řešení úlohy (1) na a, b : funkce p(x), p(x), q(x), f(x) jsou spojité v intervalu a, b, a navíc p(x) > 0, q(x) 0 na a, b Numerické řešení metodou sítí Zvolíme krok sítě h, položíme n = b a h a uvnitř intervalu a, b určíme n 1 rovnoměrně rozmístěných uzlů: a = x 0 < x 1 < x n = b, x i+1 x i = h pro všechna i = 0, 1, 2, n 1. Označíme přibližnou hodnotu y(x i ) jako y i. Hodnoty y 0 a y n máme dané jako okrajové podmínky, ostatní hodnoty y i pro i = 1, 2, n 1 spočítáme ze soustavy lineárních rovnic p i 1 2 y i 1 + (p i 1 2 + h2 q i + p i+ 1 2 ) y i p i+ 1 2 y i+1 = h 2 f i kde jsme označili q i = q(x i ) f i = f(x i ) p i± 1 2 = p(x i± 1 2 ), x i± 1 2 = x i ± 1 2 h Pokud p(x) > 0 a q(x) > 0 na a, b, je matice výsledné soustavy ostře diagonálně dominantní je tedy regulární a soustavu lze řešit Jacobiovou i Gaussovou-Seidelovou iterační metodou. 1 c Certik

Příklad 1 - harmonický oscilátor (tlumené kmity) Je dána úloha y + 2y + y = e t s okrajovými podmínkami y(0) = 2, y(2) = 0. Najděte numericky přibližné řešení y(0.2) v čase t = 0.2. (Přesné řešení je y(t) = (2 2t + 0.5t 2 ) e t.) Řešení Začneme převedením dané rovnice na samoadjungovaný tvar (1). dosáhnout v následujících čtyřech krocích: Toho lze použijeme vztah pro derivaci součinu funkcí na první člen rovnice (1): p(x) y (x) p (x) y (x) + q(x) y(x) = f(x) (2) násobíme danou rovnici funkcí p(x) (proměnnou t jsme zde přejmenovali na x): p(x) y (x) 2 p(x) y (x) p(x) y(x) = p(x) e x (3) porovnáme koeficienty u odpovídajících derivací y ve (2) a (3): p (x) = 2 p(x), q(x) = p(x), f(x) = p(x) e x z těchto vztahů učíme p, q a f: (návod: předpokládejme p(x) = e cx, pak p (x) = c e cx = c p(x) ) p(x) = e 2x, q(x) = e 2x, f(x) = e 2x e x = e x Samoadjungovaný tvar je (e 2t y (t)) e 2t y(t) = e t (můžeme se přesvědčit derivováním prvního členu a dělením celé rovnice e 2t, že jsme rovnici nezměnili). Pro tuto úlohu neplatí výše uvedené postačující podmínky pro existenci a jednoznačnost řešení, a proto nemáme zaručeno, že při numerickém řešení dostaneme smysluplný výsledek. Přesto si na této názorné úloze numerické řešení vyzkoušíme. Abychom našli přibližné řešení v daném bodě t = 0.2, musíme spočítat přibližné řešení na celém intervalu. Nejdřív rozdělíme interval s krokem h = 0.2 a připravíme do tabulky potřebné koeficienty, ze kterých pak budeme sestavovat rovnice: 2 c Certik

i t i p i± 1 h 2 q 2 i h 2 f i 0.1 1.2214 1 0.2-0.0597-0.0489 0.3 1.8221 2 0.4-0.0890-0.0597 0.5 2.7183 3 0.6-0.1328-0.0729 0.7 4.0552 4 0.8-0.1981-0.0890 0.9 6.0496 5 1.0-0.2956-0.1087 1.1 9.0250 6 1.2-0.4409-0.1328 1.3 13.4637 7 1.4-0.6578-0.1622 1.5 20.0855 8 1.6-0.9813-0.1981 1.7 29.9641 9 1.8-1.4639-0.2420 1.9 44.7012 Tabulka 1: Příklad 1. Koeficienty potřebné pro sestavení soustavy rovnic. Koeficienty pro druhou rovnici jsou vyznačeny barevně. Postup výpočtu koeficientů v Tabulce 1: z rovnice vidíme, že p(t) = e 2t, q(t) = e 2t a f(t) = e t. p 1 = p(0.1) = e0.2 = 1.2214 2 p 1 1 = p(0.3) = e0.6 = 1.8221 2 h 2 q 1 = 0.2 2 q(0.2) = 0.04 ( e 0.4 ) = 0.0597 h 2 q 2 = 0.2 2 q(0.4) = 0.04 ( e 0.8 ) = 0.0890 h 2 f 1 = 0.2 2 f(0.2) = 0.04 ( e 0.2 ) = 0.0489 h 2 f 2 = 0.2 2 f(0.4) = 0.04 ( e 0.4 ) = 0.0597 Z připravených koeficientů sestavíme 9 rovnic pro 9 neznámých y 1 až y 9 : první rovnice (pro i = 1): 1.2214 y 0 + (1.2214 0.0597 + 1.8221) y 1 1.8221 y 2 = 0.0489 dosadíme okrajovou hodnotu y 0 = 2 a převedeme na pravou stranu: 2.9838 y 1 1.8221 y 2 = 0.0489 + 2 1.2214 = 2.3939 3 c Certik

druhá rovnice (pro i = 2): 1.8221 y 1 + (1.8221 0.0890 + 2.7183) y 2 2.7183 y 3 = 0.0597 1.8221 y 1 + 4.4514 y 2 2.7183 y 3 = 0.0597 atd. poslední rovnice (pro i = 9): 29.9641 y 8 + (29.9641 1.4639 + 44.7012) y 9 44.7012 y 10 = 0.2420 dosadíme okrajovou hodnotu y 10 = 0 : 29.9641 y 8 + 73.2014 y 9 = 0.2420 Řešením soustavy je vektor Y = (1.3259, 0.8574, 0.5373, 0.3230, 0.1836, 0.0961, 0.0442, 0.0161, 0.0033) T. Přibližná hodnota y(0.2) je y 1 = 1.3259 (pro srovnání: přesná hodnota y(0.2) je 1.3263). 4 c Certik

Příklad 2 Je dána úloha (x 2 y (x)) + x3 2 + x y(x) = 4 + x s okrajovými podmínkami y( 5) = 2, y( 3) = 2. a) Dokažte, že existuje právě jedno řešení úlohy. b) Zvolte krok h = 0.4 a použitím metody sítí sestavte soustavu rovnic pro přibližné hodnoty řešení v uzlech sítě. Řešení p(x) = x 2 q(x) = x3 2 + x f(x) = 4 + x a) Ověříme postačující podmínky pro existenci a jednoznačnost řešení úlohy: funkce x 2, 2x, x 2 > 0, x 3, 4 + x jsou spojité v intervalu 5, 3, 2 + x x 3 0 na 5, 3, 2 + x existuje tedy právě jedno řešení dané úlohy. b) Nejdřív rozdělíme interval s krokem h = 0.4 a připravíme do tabulky potřebné koeficienty, ze kterých pak budeme sestavovat rovnice: i x i p i± 1 h 2 q 2 i h 2 f i -4.8 23.04 1-4.6 5.9899-0.096-4.4 19.36 2-4.2 5.3882-0.032-4.0 16.00 3-3.8 4.8775 0.032-3.6 12.96 4-3.4 4.4919 0.096-3.2 10.24 Tabulka 2: Příklad 2. Koeficienty potřebné pro sestavení soustavy rovnic. Výpočet koeficientů: p 1 2 = p( 4.8) = ( 4.8)2 = 23.04 p 1 1 2 = p( 4.4) = ( 4.4)2 = 19.36 5 c Certik

h 2 q 1 = 0.4 2 q( 4.6) = 0.16 ( 4.6)3 2 4.6 = 5.9899 h 2 q 2 = 0.4 2 q( 4.2) = 0.16 ( 4.2)3 2 4.2 = 5.3882 h 2 f 1 = 0.4 2 f( 4.6) = 0.16 (4 4.6) = 0.096 h 2 f 2 = 0.4 2 f( 4.2) = 0.16 (4 4.2) = 0.032 Z připravených koeficientů sestavíme 4 rovnice pro 4 neznámé y 1 až y 4 : první rovnice (i = 1): 23.04 y 0 + (23.04 + 5.9899 + 19.36) y 1 19.36 y 2 = 0.096 dosadíme okrajovou hodnotu y 0 = 2 a převedeme na pravou stranu: 48.3899 y 1 19.36 y 2 = 0.096 + 23.04 ( 2) = 46.176 druhá rovnice (i = 2): 19.36 y 1 + (19.36 + 5.3882 + 16.00) y 2 16.00 y 3 = 0.032 19.36 y 1 + 40.7482 y 2 16.00 y 3 = 0.032 třetí rovnice (i = 3): 16.00 y 2 + (16.00 + 4.8775 + 12.96) y 3 12.96 y 4 = 0.032 16.00 y 2 + 33.8375 y 3 12.96 y 4 = 0.032 čtvrtá rovnice (i = 4): 12.96 y 3 + (12.96 + 4.4919 + 10.24) y 4 10.24 y 5 = 0.096 dosadíme okrajovou hodnotu y 5 = 2 a převedeme na pravou stranu: 12.96 y 3 + 27.6919 y 4 = 0.096 + 10.24 2 = 20.576 Výsledná soustava rovnic zapsaná maticově: 48.3899 19.36 0 0 19.36 40.7482 16.00 0 0 16.00 33.8375 12.96 0 0 12.96 27.6919 y 1 y 2 y 3 y 4 = 46.176 0.032 0.032 20.576 Řešením soustavy je vektor Y = (-1.1719, -0.5440, 0.0345, 0.7592) T představující přibližné hodnoty řešení ve vnitřních uzlech sítě, tj. hodnoty y( 4.6), y( 4.2), y( 3.8) a y( 3.4). přibližné 6 c Certik