Matematické modelování elmg. polí 3. kap.: Elmg. vlnění

Podobné dokumenty
Matematické modelování elmg. polí 1. kap.: Elektrostatika

ELEKTROMAGNETICKÝCH POLÍ

pro Maxwellovy rovnice

Matematické modelování elektromagnetických

Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava

Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava luk76/la1

Elektromagnetické pole je generováno elektrickými náboji a jejich pohybem. Je-li zdroj charakterizován nábojovou hustotou ( r r

MFT - Matamatika a fyzika pro techniky

Obsah PŘEDMLUVA 11 ÚVOD 13 1 Základní pojmy a zákony teorie elektromagnetického pole 23

terminologie předchozí kapitoly: (ϕ, Ω) - plocha, S - geometrický obraz plochy

Interpolace, ortogonální polynomy, Gaussova kvadratura

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

Postupné, rovinné, monochromatické vlny v lineárním izotropním nemagnetickém prostředí

1 Vedení tepla stacionární úloha

Rovinná úloha v MKP. (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v. prostorové úlohy: u, v, w

18 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Základní otázky pro teoretickou část zkoušky.

24. Parciální diferenciální rovnice

a diagnostika letadel

ELT1 - Přednáška č. 6

1 Ohyb desek - mindlinovské řešení

Kapitola 8: Dvojný integrál 1/26

Dnešní látka: Literatura: Kapitoly 3 a 4 ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

9. Vícerozměrná integrace

22 Základní vlastnosti distribucí

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Úlohy nejmenších čtverců

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

Skalární a vektorový popis silového pole

TERMIKA II. Stacionární vedení s dokonalou i nedokonalou izolací; Obecná rovnice vedení tepla; Přestup a prostup tepla;

Odhad stavu matematického modelu křižovatek

5.1 Modelování drátových antén v časové oblasti metodou momentů

LWS při heteroskedasticitě

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2015

9. Vícerozměrná integrace

Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství MATEMATIKA 2

Nelineární analýza materiálů a konstrukcí (V-132YNAK) Přednáška 2 Princip metody konečných prvků

Základní otázky ke zkoušce A2B17EPV. České vysoké učení technické v Praze ID Fakulta elektrotechnická

Úvod do parciálních diferenciálních rovnic. 2 Kanonický tvar lineárních PDR 2. řádu pro funkce

KABELOVÉ VLASTNOSTI BIOLOGICKÝCH VODIČŮ. Helena Uhrová

Tento dokument obsahuje zadání pro semestrální programy z PAA. Vypracování. vypracovanou úlohu podle níže uvedených zadání. To mimo jiné znamená, že

Aplikovaná numerická matematika - ANM

V mnoha běžných případech v optickém oboru je zanedbáváno silové působení magnetické složky elektromagnetického pole na náboje v látce str. 3 6.

Numerická stabilita algoritmů

elektrony v pevné látce verze 1. prosince 2016

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

TENSOR NAPĚTÍ A DEFORMACE. Obrázek 1: Volba souřadnicového systému

Matematika 4 FSV UK, LS Miroslav Zelený

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

10 Funkce více proměnných

Literatura: Kapitola 2 d) ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

nazvu obecnou PDR pro neznámou funkci

Pravděpodobnost a statistika

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

GAUSSŮV ZÁKON ELEKTROSTATIKY

Katedra geotechniky a podzemního stavitelství

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

4. Napjatost v bodě tělesa

Numerická matematika 1

2. Určte hromadné body, limitu superior a limitu inferior posloupností: 2, b n = n. n n n.

16 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Aplikovaná numerická matematika

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Vlny v plazmatu. Narušení rovnováhy, perturbace se šíří prostorem => vlny Vlna musí být řešením příslušných rovnic plazmatu => módy

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Definice 7.1 Nechť je dán pravděpodobnostní prostor (Ω, A, P). Zobrazení. nebo ekvivalentně

EXPERIMENTÁLNÍ METODY I. 2. Zpracování měření

Matematika vzorce. Ing. Petr Šídlo. verze

TELMG Modul 03: Maxwellovy rovnice. I. a II. MR: aplikací plošného integrálu a Stokesovy věty integrálního počtu

Řešení: Nejdříve musíme určit sílu, kterou působí kladka proti směru pohybu padajícího vědra a napíná tak lano. Moment síly otáčení kladky je:

Laserová technika prosince Katedra fyzikální elektroniky.

Literatura: Kapitola 5 ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Úvod do laserové techniky

Program SMP pro kombinované studium

Necht na hmotný bod působí pouze pružinová síla F 1 = ky, k > 0. Podle druhého Newtonova zákona je pohyb bodu popsán diferenciální rovnicí

Co jsme udělali: Au = f, u D(A)

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Věta o sedlovém bodu a Fredholmova alternativa

Přehled veličin elektrických obvodů

12. Křivkové integrály

7. Aplikace derivace 7E. Křivky. 7E. Křivky

Téma 22. Ondřej Nývlt

Lineární algebra : Metrická geometrie

Základy matematické analýzy

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Úvod do laserové techniky

Definice 1.1. Nechť je M množina. Funkci ρ : M M R nazveme metrikou, jestliže má následující vlastnosti:

Stochastické diferenciální rovnice

Přednáška č. 5: Jednorozměrné ustálené vedení tepla

21. Úvod do teorie parciálních diferenciálních rovnic

Soustavy lineárních rovnic

Inverzní Laplaceova transformace

Matematická analýza 4

Nosné desky. 1. Kirchhoffova teorie ohybu tenkých desek (h/l < 1/10) 3. Mindlinova teorie pro tlusté desky (h/l < 1/5)

1/15. Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

(Následující odstavce jsou zde uvedeny jen pro zájemce.) , sin2π, (2)

Transkript:

Matematické modelování elmg. polí 3. kap.: Elmg. vlnění Dalibor Lukáš Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava email: dalibor.lukas@vsb.cz http://www.am.vsb.cz/lukas/ Text byl vytvořen v rámci realizace projektu Matematika pro inženýry 2. století (reg. č. CZ..07/2.2.00/07.0332), na kterém se společně podílela Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita v Plzni

Matematické modelování elmg. polí Elmg. vlnění Osnova Maxwellovy rovnice Elektromagetické vlnění Modelová úloha Hraniční integrální formulace Metoda hraničních prvků

Maxwellovy rovnice Stacionární Maxwellovy rovnice v nevodivém prostředí jsou dva nezávislé systémy: } div(d(x)) = ρ(x) rot(e(x)) = 0 } rot(h(x)) = j(x) div(b(x)) = 0 elektrostatika magnetostatika spolu s materiálovými vztahy D(x) = ε 0 ε r (x)e(x), B(x) = µ 0 µ r (x)h(x), s okrajovými podmínkami a podmínkami v. Zavedeme-li potenciály E(x) = u(x), B(x) = rot(a(x)), dostáváme: div (ε 0 ε r (x) u(x)) = ρ(x) ( ) rot µ 0 µ r (x) rot(a(x)) = j(x)

Ohmův zákon Maxwellovy rovnice Vodivé materiály se vyznačují velkým počtem volných elektronů a po vložení do elektrostatického pole dochází k jejich pohybu, tedy teče proud. Vodivé materiály jsou modelovány lineárním Ohmovým zákonem: kde σ je elektrická vodivost. j Ohm (x) = σ(x)e(x), Stacionární Maxwellovy rovnice ve vodivém prostředí Elektrostatické pole přispívá k tvorbě magnetického pole: div(d(x)) = ρ(x) rot(e(x)) = 0 rot(h(x)) = j(x) + σ(x)e(x) div(b(x)) = 0

Maxwellovy rovnice Faradayův zákon elektromagnetické indukce Σ PSfrag B replacements v Časové změny magnetického pole indukují elektrické pole, které působí proti těmto změnám: E(x, t) dl(x) = B(x, t) n(x) ds(x). Σ(t) t Σ(t) Stokesova věta dává: B(x, t) rot(e(x, t)) = t pro x R 3.

Maxwellovy rovnice Motory a generátory, telefon zvuk S J S železná membrána železo PSfrag replacements S J cívka železo J PSfrag replacements S magnet J

Vířivé proudy Maxwellovy rovnice Při změně magnetického pole se ve vodivém prostředí indukují tzv. vířivé proudy: ( ) rot σ(x) j B(x, t) Ohm(x, t) =. t Elektrická pec, elektrická brzda J PSfrag replacements U PSfrag replacements ω vodivá deska S J U F S vodivá deska J B S

Maxwellovy rovnice Maxwellovy rovnice před Maxwellem (nízko frekvenční aproximace) B(x, t) () rot(e(x, t)) = t (2) rot(h(x, t)) = j(x, t) + σ(x)e(x, t) pro x R 3, t [0, ), (3) div(d(x, t)) = ρ(x, t) (4) div(b(x, t)) = 0 kde D(x, t) = ε 0 ε r (x)e(x, t), B(x, t) = µ 0 µ r (x)h(x, t). Maxwellův posuvný proud V nevodivých materiálech, σ(x) = 0, by ale neplatil zákon zachování náboje (5): ( ) 0 = div(rot(h(x, t))) = (2) div(j(x, t)) = (5) ρ(x, t) D(x, t) = (3) div 0, t t D(x, t) (2) rot(h(x, t)) = j(x, t) + + σ(x)e(x, t) pro x R 3, t [0, ). t

Maxwellovy rovnice Příklad posuvného proudu: nabíjení kondenzátoru Σ Γ j Σ PSfrag replacements D j Γ H(x) dl(x) = = Σ j(x) n(x) ds(x) D(x, t) Σ t n(x) ds(x)

B(x, t) rot(e(x, t)) = t rot(h(x, t)) = j(x, t) + div(d(x, t)) = ρ(x, t) div(b(x, t)) = 0 Maxwellovy rovnice D(x, t) t + σ(x)e(x, t) pro x R 3, t [0, ), kde D(x, t) = ε 0 ε r (x)e(x, t), B(x, t) = µ 0 µ r (x)h(x, t). Podmínky na rozhraní Necht na Σ je ε r (x) nebo µ r (x) v normálovém směru n Σ (x) nespojité, pak: (E (x, t) E 2 (x, t)) n Σ (x) = 0 (H (x, t) H 2 (x, t)) n Σ (x) = j Σ (x, t) pro x Σ, t [0, ). (D (x, t) D 2 (x, t)) n Σ (x) = ρ Σ (x, t) (B (x, t) B 2 (x, t)) n Σ (x) = 0

Matematické modelování elmg. polí Elmg. vlnění Osnova Maxwellovy rovnice Elektromagetické vlnění Modelová úloha Hraniční integrální formulace Metoda hraničních prvků

Elektromagnetické vlnění Vlnové rovnice v prostředí bez volných nábojů Necht ε 0 ε r (x) = ε, µ 0 µ r (x) = µ a σ(x) = σ pro x Ω R 3, pak: εµ 2 E(x, t) E(x, t) + σ t 2 t εµ 2 H(x, t) t 2 + σµ H(x, t) t j(x, t) + rot(rot(e(x, t))) = µ t + rot(rot(h(x, t))) = rot(j(x, t)) přičemž c = / ε 0 µ 0 3 0 8 m s je rychlost světla ve vakuu. Okrajové podmínky pro x Ω, dokonalý vodič: E(x, t) n(x) = 0 pro x Ω, nedokonalý vodič: H(x, t) n(x) (E(x, t) n(x)) n(x) = 0 σ(x) pro x Ω + počáteční podmínky na E(x, 0), E(x,0) t, H(x, 0) a H(x,0) t pro x Ω.

Elektromagnetické vlnění Rovnice Helmholtzova typu Předpokládejme harmonické budící proudy i výsledná pole s kmitočtem ω > 0: j(x, t) = Re {ĵ(x)e iωt}, E(x, t) = Re {Ê(x)e iωt}, pak ( ) t iω( ) a rot je aplikována na ĵ a Ê: ( )) rot rot (Ê(x) k 2 Ê(x) = iωµĵ(x) pro x Ω kde k 2 = ω 2 εµ + iωσ ω 2 /c 2 je vlnové číslo. Rovinné vlny Pro ĵ(x) = 0 v R3 je řešením Helmholtzovy elektrické rovnice např.: Ê(x) = E 0 e ik x, pro x R 3 kde E 0 R 3 je amplituda, k R 3 je směr šíření, k E 0 a k 2 je vlnové číslo.

Elektromagnetické vlnění Silver Müllerova radiační podmínka Vnější radiační úloha vyžaduje splnění podmínky, že se vlny v nekonečnu neodrážejí: ( ) x lim x rot(ê(x)) + ikê(x) = 0. x x

Matematické modelování elmg. polí Elmg. vlnění Osnova Maxwellovy rovnice Elektromagetické vlnění Modelová úloha Hraniční integrální formulace Metoda hraničních prvků

Modelová úloha 3d geometrie û i û s Ω Ω + PSfrag replacements û i + û s

Matematický model Modelová úloha Uvažujme rovinou vlnu ve vakuu, předpokládejme, že vlnová délka λ := 2π κ = 2π c ω je srovnatelná se šířkou štěrbiny. Hledejme aproximaci û := Êt : R 3 C splňující okrajovou podmínku û = 0. Předpokládáme rovinnou incidenční vlnu û i (x) := û i 0 e ık x. Hledáme rozptýlenou vlnu û s tak, že celkové záření û(x) := û i (x) + û s (x) splňuje û s (x) κ 2 û s (x) = û i (x) + κ 2 û i (x) = 0, x R 3 \ Ω, ( û s (x) ) = û i (x), x Ω, x û s (x) x x ıκûs (x) 0, x, kde Ω := Ω Ω + R 3 je oblast vodivých kvádrů a kde jsme Silver Müllerovu radiační podmínku nahradili tzv. Sommerfeldovou radiační podmínkou.

Matematické modelování elmg. polí Elmg. vlnění Osnova Maxwellovy rovnice Elektromagetické vlnění Modelová úloha Hraniční integrální formulace Metoda hraničních prvků

Metoda potenciálů Hraniční integrální formulace Hledáme řešení pomocí poteciálů jednoduché vrstvy û s (x) := w (y) g(x, y) ds(y) + w + (y) g(x, y) ds(y), x R 3 \ Ω, Γ Γ + kde x y eıκ g(x, y) := 4π x y je fundamentální řešení Helmholtzovy rovnice, Γ := Ω, Γ + := Ω + a w : Γ C, w + : Γ + C jsou neznámé hustoty potenciálů. Vlastnosti potenciálu jednoduché vrstvy Pro po částech spojité w splňuje Γ w(y) g(x, y) dl(y) Helmholtzovu rovnici v R3 \ Ω a Sommerfeldovu radiační podmínku. Pro x Γ bod spojitosti w, v jehož okolí je Γ hladká, je potenciál jednoduché vrstvy spojitý.

Formulace Hraniční integrální formulace Pro x R 2, resp. x Γ r (až na rohy), zaved me operátory [V w](x) := w(y) g(x, y) ds(y), [V + w](x) := w(y) g(x, y) ds(y). Γ Γ + Zbývá splnit podmínku odrazu na Γ. Ta dává následující hraničně integrální formulaci { [V w ] (x) + [V + w + ] (x) = û i (x), x Γ, [V w ] (x) + [V + w + ] (x) = û i (x), x Γ +.

Matematické modelování elmg. polí Elmg. vlnění Osnova Maxwellovy rovnice Elektromagetické vlnění Modelová úloha Hraniční integrální formulace Metoda hraničních prvků

Metoda hraničních prvků Diskretizace hranic x3 0. 0. 0 0 x 2 2.5 0.5 x 0 0.5.5 2 PSfrag replacements

Diskretizace hranic Metoda hraničních prvků Diskretizujme Γ do disjunktních trojúhelníků m k= T k = Γ a m + k= T k + = Γ + a uvažujme po trojúhelnících konstantní bázové funkce f k a f k + tak, že f i (x) T j = δ ij pro i =,..., m, resp. f i +(x) T j + = δ ij pro i =,..., m +. Hledáme souřadnice neznámých hustot w R m a w + R m + w (x) := m k= w k f k (x), w + (x) := m + k= w + k f k +(x), přičemž hledané souřadnicové vektory označíme w := (w,..., w m ) a w + := (w +,..., w + m + ).

Kolokační metoda Metoda hraničních prvků Rovnice splníme pouze v těžištích trojúhelníkůx k T, k x k + T+. k To vede na soustavu m + m + lineárních rovnic o stejném počtu neznámých ( ) ( ) (ûi ) V-,- V -,+ w = V +,- V +,+ w + û i, + kde (V p,q ) i,j := T j q g(xi p, y) ds(y) a (û i p) i := û i (x i p) pro p, q {, +}.

Gaussova kvadratura na úsečce Metoda hraničních prvků V tabulce uvádíme Gaussovy kvadraturní body ξk N a příslušné váhy wn k N f(x) dx wk N f(ξk N ). 0 k= řád N 2 3 4 5 2 2 ± 2 3 2 2 ± 3 2 6/5 2 7 2 body ξk N 2 ± 3 2 5 2 ± 3+2 6/5 2 7 váhy w N k 2 4 9 5 8 8+ 30 72 8 30 72 2 ± 5+2 0/7 6 2 ± 5+2 0/7 6 64 225 322+3 70 800 322 3 70 800 pro aproximaci

Metoda hraničních prvků Výpočet prvků V p,q regulární případ y 3 ŷ 2 η 2 x j q, T j q x j q,3 Sub. y 2 x 3 x 3 Sub. 2 x 0 x 2 0 x 2 x ŷ η x j q,2 y

Metoda hraničních prvků Výpočet prvků V p,q regulární případ (pokrač.) Při sestavování matic (V p,q ) i,j, i j, použijeme ( ) Sub : ŷ := x j q,2 xj q,, xj q,3 xj q,2 y + x j q, }{{}, Sub 2: η := ŷ, η η 2 := ŷ 2 =:R j q a integrál se transformuje a aproximuje Gaussovou kvadraturou takto: e ıκ x i p y x ŷ (V p,q ) i,j = 4π x i p y Sub. e ıκ i p R j q ŷ x j q, ds(y) = 0 0 4π x i p R j q ŷ x j det R j Sub.2 q dŷ 2 dŷ = q, T j q Sub.2 = η 0 0 N α= β= e ıκ x i p η R j q (,η 2 ) x j q, 4π x i p η R j q (, η 2 ) x j det R j q dη 2 dη q, x e ıκ i p ξα N R j q (,ξβ N) xj q, N wα N wβ N ξα N 4π x i p ξα N R j q (, ξβ N) det R j q. xj q,

Metoda hraničních prvků Výpočet prvků V p,q singulární případ Pro (V p,q ) i,j, i = j, je kolokační bod x i p těžištěm Tq j. Ten rozložíme na T j q,, T j q,2 a T j q,3 se singularitami v rohu x i p. x j q,3 PSfrag replacements T j q,3 x i p T j q,2 T j q, x j q,2 x j q,

Metoda hraničních prvků Výpočet prvků V p,q singulární případ (pokrač.) Transformujeme singulární bod x i p na x := (0, 0) pomocí ( ) Sub 3: ŷ := x j q, xi p, x j q,2 xj q, y + x i p, Sub 4: ŷ := }{{} Sub 5: ŷ := =:R j q, ( ) x j q,3 xi p, x j q, xj q,3 y + x i p, }{{} =:R j q,3 ( ) x j q,2 xi p, x j q,3 xj q,2 y + x i p, }{{} =:R j q,2

Metoda hraničních prvků Výpočet prvků V p,q singulární případ (pokrač.) Následně singularity odstraníme substitucí 2 a aproximujeme Gaussovou kvadraturou e ıκ x i p y 3 (V p,q ) i,j = 4π x i p y ds(y) = e ıκ x i p y 4π x i p y Sub.3,4,5 ds(y) = T j q Sub.3,4,5 = Sub.2 = 3 k= 3 k= 3 0 0 ŷ k= T j q,k x e ıκ i p R j q,k ŷ xi p 4π x i p R j q,k ŷ xi p k= 0 0 e ıκ η R j q,k (,η 2) N α= 4π R j q,k (, η 2) N wα N wβ N β= e ıκ ξn α R j q,k (,ξn β ) det R j q,k 4π R j q,k (, ξn β ) det R j q,k dη 2 dη det R j q,k Sub.2 dŷ 2 dŷ =, p = q a i = j.

Numerické řešení w +, w Metoda hraničních prvků Volba Ω := ( 2.05, 0.05) (, ) ( 0., 0.) a Ω + := (0.05, 2.05) (, ) ( 0., 0.), h := 0.2 vede na m = m + := 282 trojúhelníků. Inc. vlna û i dopadá v rovině x 2 := 0 zleva pod úhlem 45 s λ :=.5. 6 4 2 x3 0. 0 0. 0 0.5 x 2 0 0.5 2.5 x 0.5 0 2 2.5 0.5 PSfrag replacements 4 6 8

Numerické řešení Re û i Metoda hraničních prvků Volba Ω := ( 2.05, 0.05) (, ) ( 0., 0.) a Ω + := (0.05, 2.05) (, ) ( 0., 0.), h := 0.2 vede na m = m + := 282 trojúhelníků. Inc. vlna û i dopadá v rovině x 2 := 0 zleva pod úhlem 45 s λ :=.5. 2.5 2 0.8.5 0.6 0.4 x3 0.5 0 0.2 0 0.5 0.2 0.4.5 2 PSfrag replacements 0.6 0.8 2.5 x 3 2 0 2 3

Numerické řešení Re û s Metoda hraničních prvků Volba Ω := ( 2.05, 0.05) (, ) ( 0., 0.) a Ω + := (0.05, 2.05) (, ) ( 0., 0.), h := 0.2 vede na m = m + := 282 trojúhelníků. Inc. vlna û i dopadá v rovině x 2 := 0 zleva pod úhlem 45 s λ :=.5. 2.5 2 0.8.5 0.6 0.4 x3 0.5 0 0.2 0 0.5 0.2 0.4.5 2 2.5 0.6 PSfrag replacements 0.8 x 3 2 0 2 3

Numerické řešení Re û Metoda hraničních prvků Volba Ω := ( 2.05, 0.05) (, ) ( 0., 0.) a Ω + := (0.05, 2.05) (, ) ( 0., 0.), h := 0.2 vede na m = m + := 282 trojúhelníků. Inc. vlna û i dopadá v rovině x 2 := 0 zleva pod úhlem 45 s λ :=.5. 2.5 2 2.5.5 0.5 0.5 x3 0 0 0.5 0.5.5 2 PSfrag replacements.5 2.5 x 3 2 0 2 3 2