Vážení a milí tenái, rádi jsme pro vás pipravili další tištné vydání Senio.cz. Toto íslo je neobvyklé tím, že nepináší, tak jako dosud, vlastní tvorbu našich pispvatel senior, ale slovo odbornice ke zdravotn-sociální problematice senior. Víme, že informace v nm obsažené budou pro vás pínosné a vyvolají i další podntnou diskusi pímo na stránkách www.senio.cz. Na další setkávání s vámi se tší za tým Senio.cz Jana Lešikarová Zdravotn sociální problematika senior Mgr. Dagmar Dvoáková 1. Stárnutí populace Stáí je nevyhnutelnou perspektivou každého lovka. Rychlé stárnutí spolenosti pozorované již dlouhou dobu v zemích západní Evropy zaíná být aktuálním problémem i v eské republice. Stárnutí populace asto vnímáme pouze jako problém, který nadmrn zatíží náš sociální a zdravotní systém. Do popedí se však dostává i problematika etických aspekt pée o seniory. Dležitou souástí etického pístupu k jedincm vyššího vku je respektování jejich lidské dstojnosti, hodnot, autonomie a duchovního pesvdení. I lovk bez náboženského vyznání má své duchovní poteby - hledá smysl života, lásku, odpuštní a nadji. Kalvach (2004) uvádí, že pokud nemá vývoj populace vést k výraznému zhoršení kvality života senior, je nutné usilovat o zlepšení chápání poteb a problém senior, zlepšení zdravotnických i sociálních služeb. Senioi jsou astji hospitalizováni v nemocniním zaízení, zhoršuje se jejich zdatnost, odolnost a adaptabilita organismu, což má negativní vliv na délku hospitalizace. Velice asto se senioi stávají závislí na péi svého okolí, jsou nesobstaní v denních innostech. Pokud v této situaci nemají vhodné sociální zázemí, kdy rodinní píslušníci nemohou nebo nechtjí o seniora peovat, mohou se ocitnout v zaízeních poskytujících zdravotní a sociální péi. Ve všech tchto zaízeních by mly být dodržovány zásady respektující zvláštnosti vyššího vku.
Vybrané etické problémy v péi o seniory ve zdravotnických zaízeních Rozsah etických problém v oblasti zdravotní pée o seniory mže být velmi rozsáhlý.v následujících ádcích se budu vnovat tem problematickým okruhm, které se týkají etických problém v péi o seniory. Jedná se o násilí páchané na seniorech, respektování autonomie senior a ageismus. Z dvodu zhoršení pohybové koordinace, svalové síly, ale také senzorických a kognitivních funkcí, se mže senior stát nerovnocenným partnerem pro zdravotnické pracovníky. Profesionální peovatelé mohou snáze "zanedbat" informovanost o rzných postupech nebo nemusí považovat za dležité je klientovi sdlit. Dále u senior mže být porušena lidská dstojnost, nerespektován stud, soukromí, autonomie aj. Velkým problémem je možné páchání násilí na jedincích vyššího vku, a již v domácím prostedí, bhem hospitalizace nebo v nkterém z ústav sociální pée. Senioi a násilí I když Tošnerová (2000) uvádí, že se s nkterou formou špatného zacházení se seniory mžeme setkat u 3-5 % starší populace, což v eské republice pedstavuje asi 60 000 konkrétních týraných starších osob, byla problematika nevhodného zacházení s jedinci vyššího vku ze strany rodinných píslušník i profesionálních pracovník, a již jde o zanedbávání, zneužívání nebo týrání, velice dlouho opomíjena. Senior mže být týrán tlesn, kdy se na jeho tle vyskytnou podezelé škrábance, podlitiny, popáleniny, opakované zlomeniny, rány na genitáliích, které mohou nasvdovat o možném sexuálním zneužívání atd. Dále mže být bezbranný senior zneužíván finann, majetkov, emocionáln nebo mže být týrán více zpsoby. Pokud je pítomno podezení na týrání seniora, je dležité, snažit se netraumatizujícím zpsobem zjistit od jedince co nejvíce informací. Tlesný i psychický stav by ml být peliv zdokumentován, mly by být poízeny fotografie zranní. Pokud senior potvrdí týrání, mla by být tato situace vhodn ešena, napíklad umístním do domova pro seniory. Pokud senior týrání popírá, zdravotnický pracovník by ml poskytnout informace o tom, že není sám a jaké jsou možnosti ešení. Senioi asto omlouvají své peovatele, stydí se nap. za své dti. Zdravotnický pracovník musí respektovat klientovo rozhodnutí, nesmí na nj naléhat. Výjimky tvoí situace, kdy došlo k tžkému ublížení na zdraví nebo klient není nap. z dvodu demence schopen rozhodnout a tlesná poškození zjevn nasvdují týrání (Vengláová, 2007). Specifickým jevem, pi kterém se senior dostává do role obti, je bezesporu událost, v rámci níž se trestného nebo i jen nemorálního chování vi nmu, dopustí jeho vlastní píbuzní nebo dokonce velmi blízká rodina zpravidla žijící s ním ve spolené domácnosti. Vztah staršího lena rodiny vi jeho potomkm se v prbhu asu rzn mní a vyvíjí. Jak podrobn rozvádí Vágnerová (2000), starý lovk prochází nkolika fázemi vývoje tohoto vztahu, v nichž se vyvíjí a zvyšuje postupná závislost na rodin. Závislost pramení z poteby citové jistoty v rámci rodiny. Senioi a respektování autonomie Autonomie je pojem, který mže být definován jako schopnost vést život podle vlastních pravidel, tzn. být pánem svého chování, jednání, zpsobu života, být svobodný v rozhodování. Aby senior mohl být autonomní, musí být splnny urité pedpoklady. Pedevším tento jedinec musí mít schopnost sebeurení a k tomu mít náležité fyzické, rozumové a sociální podmínky. Dále musí mít dostatenou vli a motivaci k tomu, aby tyto schopnosti využíval. Poslední podmínkou je vhodné prostedí pro možnost uplatnní autonomie seniora. Ve vyšším vku dochází asto k narušení schopnosti samostatn se rozhodnout nebo vykonat uritou innost a senior se stává v uritém stupni závislý na svém okolí. V této situaci znan závisí na pístupu osob, jež se podílí na péi o seniora, zda bude autonomie podporována i nikoliv (Pichaud - Thareauová, 1998). Pichaud a Thareauová (1998) uvádí, že jsou rozlišovány tyi typy pomáhajících. Typ autoritativní, vnucující svj názor a svá rozhodnutí je typem, který je asto podporován zcela podízeným chováním klient. Dále je to manipulující typ, který opt nerespektuje autonomii seniora a rzným zpsobem (nap. psychické vydírání nebo odmna, vyhrožování, vysmívání, trest) manipuluje se seniorem tak, aby bylo dosaženo cíle pomáhajícího bez ohledu na aktuální poteby samotného klienta. Tetím typem pomáhající osoby je ochranitelský typ. Zde peující osoba, z dvodu bezpenosti seniora, vykonává veškerou innost
za nj. Zmínný typ peující osoby opt zabrauje rozvoji autonomie klienta. Posledním typem je typ spolupracující, jež se snaží o rozvoj schopností jedince i za cenu zhoršené kvality pée a delšího asu, potebného k vykonání urité innosti. Zmínný typ peující osoby autonomii maximáln podporuje a rozvíjí. Ageismus a stáí Pojem ageismus mže být definován jako pedsudky a negativní pedstavy o seniorech. Zahrnuje ale také diskriminaci senior, jež mže být zjevná nebo skrytá. V souasnosti je upednostován kult mládí a krásy, kdy je mladým lidem odpouštna celá ada nedostatk, protože oni jsou spolenosti prospšní na rozdíl od senior, kteí již nemají ím pispt (Minibergerová - Dušek, 2006). Existuje celá ada pedsudk o stáí. Haškovcová (1990) uvádí nkolik základních mýt o stáí. Mýtus falešných pedstav, který je založen na pesvdení spolenosti, že senioi kladou draz pedevším na své ekonomicko-materiální zabezpeení, jejichž úrove je pímo úmrná spokojenosti senior. Podle mýtu zjednodušené demografie se jedinec stává starým v den odchodu do penze. Na základ mýtu homogenity spolenost pohlíží na seniory jako na jedince, jež jsou všichni stejní. Dále je to mýtus neužiteného asu, díky kterému jsou senioi pokládáni za jedince, kteí již nic nedlají, nic neznamenají, nejsou rovnocennými partnery. Tošnerová (2002) mezi mýty o stáí zalenila: staí žijí jen v rozvinutých zemích, staí lidé jsou všichni stejní, stáí muž a žen je stejné, stáí je kehké - potebující péi, staí nemají ím spolenosti pispt a stáí je ekonomickou zátží spolenosti. Osoby vyššího vku vystavené pedsudkm o stáí, mohou zaujmout aktivní postoj, kdy se brání vylouení ze spolenosti, a nebo pedsudkm o stáí podlehnou. Závr Základem práce s geriatrickými klienty je vytvoení vzájemného vztahu dvry. Z pístupu ošetujících by mla vyzaovat tolerance, úcta a hluboké lidské porozumní. Všichni pracovníci, kteí jsou v kontaktu se seniory, by na n nemli pohlížet jako na jedince, kteí potebují pouze pomoc a již nám nemají co dát. I pes náronost pée je nepípustné penášet do ni negativa z osobního i profesního života. Ovlivnit a zamezit vzniku takových situaci mžeme pedevším vhodnou prevenci syndromu vyhoení, dostateným odpoinkem a vhodnými volnoasovými aktivitami. Bezmocného lovka je lehké zneužít a manipulovat s ním. Proto osoby, které peují o tyto kehké jedince, by mly být motivované ke kvalitní péi o n. Touto motivací mže být napíklad poteba pomáhat jiným, pochvala nebo také dobré finanní ohodnocení (Kopecká - Korcová, 2008). Stáí mže pinášet také ovoce v podob moudrosti, shovívavosti, humoru a nacházení smyslu života a smrti. Použité zdroje najdete na adrese: http://www.senio.cz/index.php?w=art&id=2489&rub=50&s= Sociální (exkluze) izolace 2. Sociální vylouení senior Koncept sociálního vylouení je pomrn mladý. Poprvé jej použil v roce 1974 René Lenoir v souvislosti s uritými kategoriemi lidí (delikventi, závislé osoby), které nebyly dostaten zajištny systémem sociálního pojištní. Sociální vylouení popsal jako mikrosociální jev, který má pímý negativní vliv na vazby mezi jednotlivci a skupinami. Ve svých dsledcích jej však lze chápat z makrosociálního hlediska. Sociální exkluze ohrožuje normy a spoleenský ád a tím zvyšuje riziko dezintegrace a rozpadu spolenosti. Vylouení se mže projevovat v oblasti ekonomické, sociální, politické i kulturní. (Vrbická, 2007)
Existují rozdílné názory a neshody na jednotnou definici sociální exkluze. Rada Evropské unie definuje sociální vylouení jako proces, který vytlauje urité jednotlivce na okraj spolenosti a brání jim v participaci z dvodu jejich chudoby, nedostatku základních kompetencí a píležitosti k celoživotnímu vzdlávání nebo v dsledku diskriminace. Takto se oddalují od zamstnání, píjmu a vzdlávacích píležitostí stejn jako od spoleenských i veejných sítí a aktivit. Mají malý pístup k moci a k rozhodovacím orgánm, a proto se asto cítí bezmocní a neschopní ovlivovat rozhodnutí, která se dotýkají jejich každodenního života. Zákon o sociálních službách rozumí sociálním vylouením "vylenní osoby mimo bžný život spolenosti a nemožnost se do nj zapojit v dsledku nepíznivé sociální situace". (Zákon o sociálních službách.108/2006 Sb. 3) "Sociální izolace je vtšinou vnímána na základ potu osobních kontakt a je definována jako separace od prostedí až po mez pouze nkolika uspokojujících a hodnotných vztah. Poukazuje na malý poet celkových kontakt se širokým polem lidí, které zahrnuje píbuzné, pátelé, sousedy a spolupracovníky. Sociální izolace mže vyplývat z osobní volby. (Zavázalová, 2001) Píiny sociální izolace u senior Není žádným tajemstvím, že v souasné spolenosti pevládá kult mládí, krásy, bohatství a síly. Jedinci, kteí tyto pednosti nenaplují a neodpovídají uznávaným normám, nejsou pro spolenost pitažliví, a jejich poteby jsou asto opomíjeny. Jednou ze skupin, které patí na pomyslný okraj spolenosti, jsou senioi, kteí mohou být ohroženi i postiženi sociální izolací. Na vzniku a míe sociální exkluze se podílí mnoho faktor. Jde zejména o zdravotní, psychické a sociální faktory, které se vzájemn prolínají a ovlivují. Zdravotní faktory Zdraví je prakticky pro každého lovka nejvýznamnjším initelem kvality jeho života, piemž schopnost vzdorovat chorobám a zdravotním postižením se s pibývajícím vkem postupn snižuje. Celkový zdravotní stav se odráží i na jednání nemocného. Prvodními znaky bývá apatie, pasivita, neochota pijímat léebné postupy, podráždnost a snížená pizpsobivost. V dsledku pítomností tlesných omezení, snížené mobilit, narstajícího deficitu sebepée, astých chronických onemocnní a vbec celkového ubývání fyzických sil je pro seniora stále obtížnjší neztratit kontakt z okolním svtem. Psychické a sociální faktory Významný vliv na sociální izolaci staršího obana má jeho psychický stav a psychické poruchy (nkterý z typ demence, zmny osobnosti). Bývá snížena psychická odolnost a adaptabilita vi zmnám. Senioi se he vyrovnávají s krizovými a problémovými situacemi, které stáí v hojné míe doprovází - úmrtí partnera, blízkých pátel, zhoršující se zdravotní stav, s tím související nemožnost vykonávat oblíbené innosti. Pokud existují pekážky ve vztahu seniora s rodinnými píslušníky, prohlubuje se fenomén osamlosti. Mnohým seniorm zemel životní partner a postupn i pátelé. Jiní mají rzné nemoci a trápení. Rodinní píslušníci bývají vzdáleni, nemají as a asto ani zájem a nejsou schopni leckdy ani ochotni se o své staré píbuzné postarat. Z hlediska kvality života hodnotí osamocený zpsob života absolutní vtšina senior siln negativn. Projevuje se u nich negativismus, depresivní stavy, pocity úzkosti, pasivita, odevzdanost a touha zemít. Senior vnímá znan negativn ztrátu své pozice ve spolenosti, nulovou vizi budoucnosti a uvdomuje si blízkost konce vlastní existence. Nemalý vliv na sociální exkluzi mají faktory sociálního charakteru související vtšinou s celkovou situací v rodin. Základním a nezbytným lánkem sociální opory je rodina, která by mla pomáhat seniorm udržet si samostatnost, nezávislost, mla by být prostorem mezigeneraní solidarity, vytváet bezpený prostor pro život a tím vytváet ochranou hráz ped sociální izolací. Tato idea je v souasné dob, po mnoha zkušenostech i prokázaných pípadech, nedosažitelnou skuteností. Díve byla pomoc starým lidem chápána jako morální povinnost, kdy mladší a zdravjší lenové rodiny mli zodpovdnost postarat se o starší leny rodiny. Souasná situace v rodinách se mní a mní se i vztah ke starší generaci. Soužití více len domácnosti pod jednou stechou bývá již pežitkem a dosplé dti mnohdy ztrácí kontakt se svými rodii. "Souasné charakteristické vývojové trendy, na kterých je založena souasná spolenost - individuální zájmy a dosahování úspchu, ztráta smyslu pro rodinou solidaritu, oslabení sociálních kontakt rodinného rázu, prosazování kultu mládí - vyazují stáí obecn jako etapu životního cyklu moderní spolenosti" (Koncepce innosti MPSV na období 2004-2006). Mezi dležité psychosociální faktory sociální izolace také patí odchod do dchodu, zklamání ze ztráty
spoleenských rolí, nízké sebehodnocení, nepipravenost na stáí a ztráta motivace k fyzickým i psychickým innostem. Mezi mén ohrožené skupiny patí starší jedinci, kteí kolem sebe mají rozvtvenou, fungující sociální sí, milující rodinu a pátele projevující zájem. Do této skupiny mžeme také zaadit seniory s bohatým vnitním svtem. Naproti tomu do skupiny s vyšším rizikem sociální exkluze mžeme zaadit lidi s kumulací uritých znevýhodnní a trvalou chudobou - staí píslušníci etnických skupin i bezdomovci. Dále senioi, jejichž sociální sí se zmenšuje. Tito žijí v jednolenné domácnosti bez formální pée, jsou osamlí, sociáln izolovaní. V neposlední ad jsou to senioi žijící ve znevýhodnném prostedí (centra mst i venkovské samoty) a staí lidé trpící fyzickou i psychickou nemocí, postižením. Mnoho starších jedinc vyluuje ze života spolenosti psobení a zavádní nových technologií. Na sociální izolaci se z asti mže podílet nedostatená finanní zajištnost. Sociální vylouení u senior v ústavní péi Vysokým rizikem sociálního vylouení jsou ohroženi senioi v ústavní péi a staí lidé závislí na pomoci druhé osoby - jedinci s tlesným i duševním postižením, chronicky nemocní a imobilní jedinci. Tito lidé mohou být ohroženi sociálním vylouením v oblasti materiálních prostedk, sociálních vztah a kontakt, obanských aktivit a prostorového vylouení v rámci pirozeného prostedí. Pestože se dnešní doba vyznauje velkou snahou personálu domov pro seniory vytváet hodnotné programy pro obyvatele, zajišovat kvalitní služby i nepetržitou odbornou péi, motivovat lidi k innostem, reálnou skuteností zstává, že žádná instituce nemže 100% saturovat poteby klienta a není schopna i pes veškerou snahu a péi v urité míe zabránit sociální izolaci. Pro starého lovka pedstavuje pechod z pirozeného a známého prostedí vlastního bydlišt do domova pro seniory znanou psychickou zátž. Nelze však chápat umístní seniora do domova pro seniory jako jednoznané selhání rodiny. Je nezbytné rozlišovat a objektivn posoudit situace, které umístní pedcházejí. Pobyt v domov pro seniory je charakterizován ztrátou známého prostedí, zázemí, zmnou identity, ztrátou autonomie a sobstanosti. Zárove je vnímán jako signál blížícího se konce života. Pi píchodu do domova pro seniory je pro mnohé jeho obyvatele typické, že nenásleduje žádná další životní cesta. Nkdy v souvislosti s pobytem v domov pro seniory dochází k tzv. sociálnímu stárnutí, kterým se oznauje situace, kdy u seniora v dsledku života v instituci dochází k úbytku samostatnosti a zvýšení závislosti, senior omezuje obvyklé sociální vztahy a každodenní bžné innosti a dochází k sociální izolaci. Po píchodu do domova pro seniory je klient,,pinucen" respektovat nové zvyky, navazovat kontakty a vztahy i když jsou pro mnohdy nepíjemné. Tyto "nucené" kontakty mohou být jednou z píin sociální izolace uvnit nového domova, kdy se klient zámrn vyhýbá ostatním klientm. Souasná koncepce sociální pée klade draz na aktivní úast senior pi plánování služeb, na posilování jejich autonomie. Toto pojetí v praxi naráží na paternalistický pístup a stetává se s negativními stereotypy vi starým lidem. Sociální vylouení v domovech pro seniory mže ovlivnit pístup peujícího personálu a komplexnost poskytovaných služeb. K izolaci mže smovat jednak nerespektování oprávnných poteb klient, ale i pehnan komplexní, nadbytená pée vedoucí k pedasné ztrát schopností a motivace k žití. Senior a autonomie Autonomie je pojem, který mže být definován jako schopnost vést život podle vlastních pravidel, tzn. být pánem svého chování, jednání, zpsobu života, být svobodný v rozhodování. (podrobnji v prvním lánku) Zásah do autonomie lovka je asto spojován s pobytem v domov pro seniory. Dochází k situacím, kdy není seniorm ponechán prostor pro vlastní rozhodnutí. Tyto situace vychází ze stereotypních pedstav pracovník sociálních služeb o neschopnosti, nesobstanosti a nezodpovdnosti senior jako skupiny, zásadním zpsobem seniora omezují v rozhodování, manipulují jím a pebírají za nj odpovdnost. Dochází k bagatelizaci a neuskutenní jejich pání. Pitom "míra autonomie je významným
ukazatelem kvality života" (Pichaud, 1998). Z dvodu zhoršení pohybové koordinace, svalové síly, ale také senzorických a kognitivních funkcí, se mže senior stát nerovnocenným partnerem pro ošetující personál. Profesionální peovatelé mohou snáze "zanedbat" informovanost o rzných postupech nebo nemusí považovat za dležité je klientovi sdlit. Dále u senior mže být porušena lidská dstojnost, nerespektován stud, soukromí, autonomie. Závr Kvalita poskytovaných služeb závisí na zmn myšlení a pístupu všech, kteí se podílejí na péi o staré lidi. Musíme pemýšlet o lovku jako o biologicko-psychologicko-sociáln-emocionálním a spirituálním celku a jako k takovému k nmu pistupovat. Ideálem v péi o seniory zstává pesvdení, aby každý lovk mohl zstat do konce svého života ve vlastním, pirozeném prostedí, obklopen rodinnými píslušníky a širším sociálním zázemím. Je ale pravdpodobné, že v blízké budoucnosti zstanou domovy pro seniory stžejním prvkem zdravotnsociální pée. Proto je nutné z domov pro seniory vytváet dstojná místa pro život a zabývat se všemi tématy, které pispjí ke zkvalitnní života starších lidí v domov pro seniory. Vždy lidský život má svoji nenahraditelnou cenu a stáí je jev, který ovlivuje i bude ovlivovat a zajímat nás všechny. Použité zdroje najdete na adrese: http://www.senio.cz/index.php?w=art&id=2497&rub=70&s= Více o autorce na adrese: http://www.senio.cz/index.php?w=art&id=2488&rub=4&s= Redakn kráceno. Fotografie v textu Jana Lešikarová. Internetový portál SENIO.CZ Na internetu vychází týdn, v tištné podob dvakrát do roka (kvten/listopad) Odpovdný redaktor Jana Lešikarová Vydavatel: NADACE SENIO, Dlouhá 325, 390 01 Tábor IO 260092743; DI CZ260092743 Evidenní íslo MK R E 16220 ISSN elektronické 1213-8177 ISSN tištné 1801-4771 Místo vydání Tábor Telefon redakce +420 381 210 441, fax +420 381 210 440 e-mail redakce@senio.cz Senio.cz NADACE SENIO.