10. Polynomy a racionálně lomenné funkce



Podobné dokumenty
Kapitola 7: Integrál. 1/14

Kvadratické rovnice pro učební obory

Kvadratické rovnice pro studijní obory

ax + b = 0, kde a, b R, přímky y = ax + b s osou x (jeden, nekonečně mnoho, žádný viz obr. 1.1 a, b, c). Obr. 1.1 a Obr. 1.1 b Obr. 1.

(a) = (a) = 0. x (a) > 0 a 2 ( pak funkce má v bodě a ostré lokální maximum, resp. ostré lokální minimum. Pokud je. x 2 (a) 2 y (a) f.

Rozklad na parciální zlomky

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

4. Výčtem prvků f: {[2,0],[3,1],[4,2],[5,3]}

Nerovnice s absolutní hodnotou

ALGEBRA LINEÁRNÍ, KVADRATICKÉ ROVNICE

Soustavy lineárních rovnic

Vztah mezi dvěma čísly, které se rovnají, se nazývá rovnost, jako například : ( 2) 3 = 8 4 = 2 ; 16 = 4 ; 1 = 1 a podobně. 2

KVADRATICKÉ ROVNICE A NEROVNICE (včetně řešení v C)

Česká republika - ŽENY

2016 Česká republika ŽENY (aktuální k )

Úvod. Integrování je inverzní proces k derivování Máme zderivovanou funkci a integrací získáme původní funkci kterou jsme derivovali

1.1.1 Kvadratické rovnice (dosazení do vzorce) I

)(x 2 + 3x + 4),

M - Příprava na 2. zápočtový test pro třídu 2D

Jan Kotůlek. verze 3 ze dne 25. února 2011

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

4C. Polynomy a racionální lomené funkce. Patří mezi tzv. algebraické funkce, ke kterým patří také funkce s odmocninami. Polynomy

( ) Neúplné kvadratické rovnice. Předpoklady:

a a

1 Polynomiální interpolace

M - Rovnice - lineární a s absolutní hodnotou

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA LOKÁLNÍ EXTRÉMY

Dualita v úlohách LP Ekonomická interpretace duální úlohy. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie FEM UO Brno

Gymnázium, Brno. Matice. Závěrečná maturitní práce. Jakub Juránek 4.A Školní rok 2010/11

2.1. Pojem funkce a její vlastnosti. Reálná funkce f jedné reálné proměnné x je taková

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

Obsah. x y = 1 + x y = 3x y = 2(x2 x + 1) (x 1) x 3. y = x2 + 1 x y =

Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

MAT 1 Mnohočleny a racionální lomená funkce

Kapitola 7: Integrál. 1/17

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Učební dokument FUNKCE. Vyšetřování průběhu funkce. Mgr. Petra MIHULOVÁ. 4.roč.

Funkce více proměnných

3.2.4 Podobnost trojúhelníků II

KOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Důkazové metody. Teoretická informatika Tomáš Foltýnek

Matematická analýza III.

EXPONENCIÁLNÍ A LOGARITMICKÁ FUNKCE

Kapitola 7: Integrál.

15 s. Analytická geometrie lineárních útvarů

3. Polynomy Verze 338.

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

2. V Q[x] dělte se zbytkem polynomy:

= musíme dát pozor na: jmenovatel 2a, zda je a = 0 výraz pod odmocninou, zda je > 0, < 0, = 0 (pak je jediný kořen)

Definice z = f(x,y) vázané podmínkou g(x,y) = 0 jsou z geometrického hlediska lokálními extrémy prostorové křivky k, Obr Obr. 6.2.

( ) Kreslení grafů funkcí metodou dělení definičního oboru I. Předpoklady: 2401, 2208

Polynomy. Mgr. Veronika Švandová a Mgr. Zdeněk Kříž, Ph. D. 1.1 Teorie Zavedení polynomů Operace s polynomy...

4.6.6 Složený sériový RLC obvod střídavého proudu

Asymptoty grafu funkce

( ) ( ) ( ) 2 ( ) Rovnice s neznámou pod odmocninou II. Předpoklady: 2715

UŽITÍ DERIVACÍ, PRŮBĚH FUNKCE

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

2.7.2 Mocninné funkce se záporným celým mocnitelem

Rostislav Horčík. 13. října 2006

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Základy matematiky kombinované studium /06

Řešení: ( x = (1 + 2t, 2 5t, 2 + 3t, t); X = [1, 2, 2, 0] + t(2, 5, 3, 1), přímka v E 4 ; (1, 2, 2, 0), 0, 9 )

Tvorba trendové funkce a extrapolace pro roční časové řady

POLYNOMY 1 Jan Malý UK v Praze a UJEP v Ústí n. L. 1. Přehled teorie

Věta o dělení polynomů se zbytkem

9.2.5 Sčítání pravděpodobností I

Kapitola 1. Hlavním cílem této kapitoly je naučit se rychle a bezchybně upravovat složité algebraické výrazy. To ovšem

4. R O V N I C E A N E R O V N I C E

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Matematická analýza 1b. 9. Primitivní funkce

KVADRATICKÉ ROVNICE A NEROVNICE (početní a grafická řešení)

3. Ve zbylé množině hledat prvky, které ve srovnání nikdy nejsou napravo (nevedou do nich šipky). Dát do třetí

0. Lineární rekurence Martin Mareš,

Okruhy, podokruhy, obor integrity, těleso, homomorfismus. 1. Rozhodněte, zda daná množina M je podokruhem okruhu (C, +, ): f) M = { a

z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.

Lokální a globální extrémy funkcí jedné reálné proměnné

Pomocný text. Polynomy

1. Kruh, kružnice. Mezi poloměrem a průměrem kružnice platí vztah : d = 2. r. Zapíšeme k ( S ; r ) Čteme kružnice k je určena středem S a poloměrem r.

Funkce Vypracovala: Mgr. Zuzana Kopečková

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet VY_32_INOVACE_M0308. Matematika

Jazyk matematiky Matematická logika Množinové operace Zobrazení Rozšířená číslená osa

Mgr. Karel Pazourek. online prostředí, Operační program Praha Adaptabilita, registrační číslo CZ.2.17/3.1.00/31165.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

1.3.1 Kruhový pohyb. Předpoklady: 1105

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Výrazy lze též zavést v nečíselných oborech, pak konstanty označuji jeden určitý prvek a obor proměnné není množina čísel.

{ } Kombinace II. Předpoklady: =. Vypiš všechny dvoučlenné kombinace sestavené z těchto pěti prvků. Urči počet kombinací pomocí vzorce.

Lineární algebra. Vektorové prostory

Úvod, základní pojmy, funkce

Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí)

Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY

Edita Kolářová ÚSTAV MATEMATIKY

Polynomy a racionální lomené funkce

A0M15EZS Elektrické zdroje a soustavy ZS 2011/2012 cvičení 1. Jednotková matice na hlavní diagonále jsou jedničky, všude jinde nuly

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet VY_32_INOVACE_M0307. Matematika

2.8.9 Parametrické rovnice a nerovnice s absolutní hodnotou

Jak pracovat s absolutními hodnotami

METODICKÉ LISTY Z MATEMATIKY pro gymnázia a základní vzdělávání

4 Algebraické rovnice a nerovnice

Transkript:

10 Polynomy a racionálně lomenné funkce A Polynomy Definice 101 Reálný polynom stupně n (neboli mnohočlen) je funkce tvaru p(x) = a n x n + a n 1 x n 1 + + a 0, kde a 1,, a n R, a n 0, která každému komplexnímu číslu x přiřazuje komplexní číslo p(x) a 0,, a n se nazývají koeficienty a 0 je absolutní člen x je proměnná n je stupeň polynomu Polynom, který má za koeficienty a 0,, a n komplexní čísla, se nazývá komplexní polynom Připouštíme-li hodnoty za proměnnou x z reálného oboru (tj x R), mluvíme o reálném (případně komplexním) polynomu v reálném oboru Připouštíme-li hodnoty za proměnnou x z komplexního oboru (tj x C), mluvíme o reálném (případně komplexním) polynomu v komplexním oboru Definice 10 Každé číslo α (reálné i komplexní, podle oboru v jakém pracujeme) takové, že splňuje p(α) = 0 se nazývá kořen polynomu p(x) Poznámka 103 Každý kořen je tedy řešením rovnice které říkáme algebraická rovnice n-tého stupně a n x n + a n 1 x n 1 + + a 0 = 0, Příklad 104 Výraz p(x) = x +3x 5 je reálný polynom stupně Rovnice x +3x 5 = 0 je algebraická rovnice stupně (kvadratická rovnice) Poznámka 105 Je tedy jasné, že graf funkce p(x) protíná osu x v bodech, které jsou reálnými kořeny polynomu p(x) Toho se dá s výhodou využít například při řešení kvadratických nerovnic grafickou cestou Příklad 106 Určete kořeny polynomu p(x) v komplexním oboru: a) p(x) = x + x ; b) p(x) = x 4 1; c) p(x) = x 3 + 1 Řešení a) Polynom si zapíšeme ve tvaru algebraické rovnice, tj x + x = 0, což je obyčejná kvadratická rovnice, kterou vyřešíme Nalezneme dva reálné (což znamená, že jsou zároveň i komplexní) kořeny α 1 = 1 a α = b) Řešíme algebraickou rovnici x 4 1 = 0 Tu upravíme na tvar (x + 1)(x 1) = 0 Odtud již snadno získáme kořeny α 1 = 1, α = 1, α 3 = ı, α 4 = ı ( c) p(x) = x 3 + 1 = (x + 1)(x x + 1) = (x + 1) x 1 ı 3 ) ( x 1 + ı 3 ) ÚM FSI VUT v Brně 43

Otázkou tedy je, zda existuje nějaký univerzální algoritmus na hledání kořenů polynomu? Již v 16 století byly známy vzorce pro polynom stupně 1,, 3 a 4 Dlouhou dobu se potom matematikové snažili nalézt podobné vzorce pro kořeny polynomů stupně 5 Teprve v polovině 19 století bylo dokázáno, že takové vzorce pro polynomy většího nebo rovného pěti neexistují Při odhadování racionálních a celočíselných kořenů u polynomů s celočíselnými koeficienty a nenulovým absolutním členem nám výrazně pomůže následující věta Upozorněme však na podstatný detail Tvrzení věty nám dává pouze nutnou, nikoli však postačující podmínku pro to, aby číslo r s bylo kořenem polynomu Věta 107 Nechť číslo r s, kde r Z a s N je kořenem polynomu f(x) = a nx n + + a 1 x + a 0, kde a 0,, a n Z a a 0 0 Pak platí r a 0 s a n Poznámka 108 Pro ověřování, zda je číslo kořenem polynomu se s výhodou používá Hornerovo schema Pomocí něj se také snadno zjišťuje násobnost kořene Příklad 109 Nalezněte všechny racionální a celočíslené kořeny polynomu g(x) = 4x 3 8x 11x 3 Řešení Podle Věty 107 si vytipujeme čísla r a s takto: Dále si vypíšeme všechny možné hodnoty r s r 3 = r = 1, 1, 3, 3; s 4 = s = 1,, 4 r s : 1, 1, 1, 1, 1 4, 1 4, 3, 3, 3, 3, 3 4, 3 4 Ověření, zda se jedná o kořeny polynomu g(x) provedeme Hornerovým schematem, podle něhož zjistíme, že 1 je dvojnásobným kořenem a 3 je kořenem jednoduchým Věta 1010 Nechť r s, kde r Z a s N je kořenem polynomu f(x) = a nx n + + a 1 x + a 0, kde a 0,, a n Z a a 0 0 Potom pro libovolné celé číslo m platí: (r ms) f(m) Speciálně tedy: (r s) f(1), resp (r + s) f( 1) Příklad 1011 Rozhodněte, které vytipované kořeny polynomu g(x) = 4x 3 8x 11x 3 z předchozího příkladu nemá smysl vyšetřovat Hornerovým schématem Řešení Určíme funkční hodotu g(1) = 4 8 11 3 = 18 a g( 1) = 4 8 + 11 3 = 4 Podíváme se na vytipované hodnoty r s : r s : 1 1, 1 1, 1, 1, 1 4, 1 4, 3 1, 3 1, 3, 3, 3 4, 3 4 r + s : 0 3 1 5 3 4-5 -1 7 1 g( 1) = 4 r s 0 - -1-3 -3-5 -4 1-5 -1-7 g(1) = 18 Z této tabulky je zřejmé, že Hornerovým schématem není nutno vyšetřovat tyto hodnoty 1, 1, 1 4, 1 4, 3, 3 4, 1 1, 3 1, 3, 3 4 r s : 1 Je tedy vidět, že počet potenciálních kořenů se nám výrazně zredukoval a k ověření Hornerovým schématem zůstavají pouze tito adepti: 1, 3 1 Věta 101 (Bézoutova věta) Nechť p(x) = a n x n + a n 1 x n 1 + + a 0 je libovolný polynom stupně n 1 Potom číslo α je kořenem p(x) p(x) = (x α)q(x), kde q(x) je polynom stupně n 1 ÚM FSI VUT v Brně 44

Následující věta měla pro celou algebru opravdu základní význam v dobách, kdy se algebra zabývala studiem číselných struktur Platnost této věty tušili již italští matematikové v 16 století, ale první její správný a úplný důkaz nalezl teprve K F Gauss v roce 1799 Věta 1013 (Základní věta algebry) Každý nekonstantní komplexní polynom má v komplexním oboru alespoň jeden kořen Věta 1014 (D Alembertova věta o rozkladu na kořenové činitele v oboru komplexních čísel) Pro každý polynom p(x) = a n x n + a n 1 x n 1 + + a 0 stupně n 1 existuje právě n komplexních čísel α 1, α,, α n (která od sebe nemusejí být různá) takových, že p(x) = a n (x α 1 )(x α ) (x α n ) (101) Uvědomme si jen, že všechna čísla α 1,, α n jsou kořeny polynomu p(x) Poznámka 1015 Pokud v rozkladu (101) vystupuje stejný činitel (x α i ) právě k-krát, řekneme, že α i je k-násobným kořenem polynomu p(x) Příklad 1016 Určete kořeny (i jejich násobnost) polynomů v komplexním oboru: a) p(x) = x x + 1; b) p(x) = x 4 + x 3 ; c) p(x) = x + 1 Řešení a) p(x) = x x + 1 = (x 1), tedy 1 je dvojnásobným kořenem b) p(x) = x 4 + x 3 = x 3 (x 1), tedy 0 je trojnásobným kořenem a 1 jednoduchým kořenem c) p(x) = x + 1 = (x + ı)(x ı), tedy jednoduchými kořeny jsou čísla ı a ı Věta 1017 Má-li reálný polynom p(x) komplexní kořen α = a + bı, pak má i komplexně sdružený kořen α = a bı Násobnosti obou kořenů jsou stejné Příklad 1018 Určete rozklad reálného polynomu p(x) = x + x + 1 v komplexním oboru Řešení Přepíšeme polynom p(x) = x + x + 1 jako algebraickou rovnici x + x + 1 = 0 Ta má diskriminant D = 3, a proto jsou jejím řešením dva kořeny x 1 = 1+ı 3 a x = 1 ı 3 ( ) ( ) Rozklad polynomu vypadá následovně: p(x) = x + x + 1 = x 1+ı 3 x 1 ı 3 Příklad 1019 Určete polynom nejnižšího stupně tak, aby α 1 = 0 byl jednoduchý kořen, α = 1 byl dvojnásobný kořen, α 3 = ı a α 4 = ı Řešení p(x) = ( x 0 )( x ( 1) ) ( x ı )( x ( ı) ) = x(x + 1) (x ı)(x + ı) = x 5 + x 4 + x 3 + x + x Poznámka 100 Pokud máme určit rozklad reálného polynomu pouze reálném oboru, tak kvadratické trojčleny x + px + q se záporným diskriminantem nerozkládáme ÚM FSI VUT v Brně 45

Věta 101 (O rozkladu reálného polynomu v reálném oboru) Nechť p(x) = a n x n + a n 1 x n 1 + + + a 0 je reálný polynom stupně n 1 Nechť α 1,, α r jsou všechny jeho reálné kořeny, každý s násobností k i, i = 1,, r Pak rozkladem reálného polynomu v reálném oboru rozumíme vztah p(x) = a n (x α 1 ) k1 (x α r ) kr (x + p 1 x + q 1 ) l1 (x + p s x + q s ) ls, (10) kde x + p j x + q j, j = 1,, s jsou nerozložitelné kvadratické trojčleny se záporným diskriminantem, které odpovídají komplexním kořenům Platí k 1 + + k r + l 1 + + l s = n Příklad 10 Rozložte polynomy v reálném oboru: a) a(x) = x 4 1; b) b(x) = 16x 4 9; c) c(x) = x + x + 5; d) d(x) = x 3 + 1; e) e(x) = x 4 + 1; f) f(x) = x 5 + x 4 + x 3 x x 1 Řešení a) a(x) = x 4 1 = (x + 1)(x 1) = (x + 1)(x + 1)(x 1) b) b(x) = 16x 4 9 = 16 ( x 4 9 16) = 16 ( x + 3 4) ( x 3 4) = 16 ( x + 3 4) ( x + 3 ) ( x 3 c) c(x) = x + x + 5 nelze v reálném oboru rozložit, protože příslušná kvadratická rovnice má D < 0 d) d(x) = x 3 + 1 = (x + 1)(x x + 1) e) e(x) = x 4 + 1 = x 4 + 1 + x x = (x + 1) x = (x + 1 x )(x + 1 + x ) f) f(x) = x 5 + x 4 + x 3 x x 1 = x (x 3 1) + x(x 3 1) + x 3 1 = (x 3 1)(x + x + 1) = = (x 1)(x + x + 1)(x + x + 1) = (x 1)(x + x + 1) ) B Funkce reálná racionální lomená Definice 103 funkce Nechť p(x) je reálný polynom stupně m a q(x) nenulový reálný polynom stupně n Pak se nazývá reálná racionální lomená funkce r(x) = p(x) q(x) Je-li m < n, pak mluvíme o ryze racionální lomené funkci Je-li m n, pak mluvíme o neryze racionální lomenéfunkci Příklad 104 a) x +1 x 3 x 1 b) x4 +x x x 1 je ryze racionální lomená funkce (krátce: ryze lomená) je neryze racionální lomená funkce (krátce: neryze lomená) Poznámka 105 Každá neryze racionální lomená funkce se dá zapsat jako součet polynomu a ryze racionální lomené funkce ve tvaru r(x) = p(x) s(x) = h(x) + q(x) t(x) Příklad 106 Vyjádřete racionální funkce jako součet polynomu a ryze lomené racionální funkce: a) r(x) = 4x +10x 1 x 3x+6 ; b) r(x) = x5 x 4 +3x x+1 x x+4 ÚM FSI VUT v Brně 46

Řešení Polynomy vydělíme tak, jak jsme zvyklí ze střední školy a výsledek dělení zapíšeme ve tvaru: a) r(x) = 4 + 3 x x 3x+6 ; b) r(x) = x 3 + 3x x 13 + 19x+53 x x+4 Definice 107 Zlomky tvaru A (x α) k a Mx + N (x + px + q) l, kde p 4q < 0 nazýváme parciální zlomky Věta 108 (Rozklad ryze racionální lomené funkce na parciální zlomky) Každou ryze racionální lomenou funkci r(x) = p(x) q(x) lze rozložit na součet parciálních zlomků 1 Jmenovatel q(x) rozložíme v reálném oboru: q(x) = a n (x α 1 ) k1 (x α r ) kr (x + p 1 x + q 1 ) l1 (x + p s x + q s ) ls Pak každému faktoru (x α i ) ki, i = 1,, r odpovídá skupina k i zlomků ve tvaru A 1 (x α i ) + A (x α i ) + + A ki (x α i ) ki a faktoru (x + p j x + q j ) lj, j = 1,, s odpovídá skupina zlomků ve tvaru M 1 x + N 1 M x + N x + + p j x + q j (x + p j x + q j ) + + M l j x + N lj (x + p j x + q j ) lj 3 Funkci r(x) zapíšeme pomocí součtu odpovídajících skupin zlomků, kterému se říká rozklad na parciální zlomky Na příkladu si ukážeme, jakým způsobem vypočítáme příslušné konstanty A k, M l a N l Příklad 109 Rozložte na parciální zlomky funkci r(x) = x x 4 x 3 +x Řešení Funkce r(x) je ryze lomená racionální funkce 1 Rozložíme jmenovatel v reálném oboru, tj q(x) = x 4 x 3 + x = x (x x + ), kde kvadratický výraz x x + má záporný diskriminant Rozklad na parciální zlomky má tedy tvar: x x 4 x 3 + x = A 1 x + A x + M 1x + N 1 x x + (103) 3 Určíme konstanty A 1, A, M 1, N 1 Vynásobíme rovnici (103) společným jmenovatelem x (x x + ) Dostaneme x = A 1 x(x x + ) + A (x x + ) + (M 1 x + N 1 )x (104) Porovnáním koeficientů u příslušných mocnin proměnné x na levé a pravé straně rovnice (104) dostáváme tuto soustavu rovnic: A 1 + M 1 = 0 A 1 + A + N 1 = 1 A 1 A = 0 A =, ze které je přímo vidět, že A 1 = 1, A = 1, M 1 = 1, N 1 = 0 Tedy rozklad na parciální zlomky má tvar x x 4 x 3 + x = 1 x + 1 x + x x x + Příklad 1030 Rozložte na parciální zlomky funkci r(x) = x3 4x +x x 4 x 3 +x x+1 ÚM FSI VUT v Brně 47

Řešení r(x) = x x +1 (x 1) Příklad 1031 Rozložte na parciální zlomky funkci r(x) = x4 x 3 +3x x+1 x 5 +x 3 +x Řešení r(x) = x (x +1) 1 x +1 + 1 x ÚM FSI VUT v Brně 48