Diskretizace. 29. dubna 2015

Podobné dokumenty
Modelování systémů a procesů (11MSP) Bohumil Kovář, Jan Přikryl, Miroslav Vlček. 8. přednáška 11MSP pondělí 20. dubna 2015

Inverzní z-transformace. prof. Miroslav Vlček. 25. dubna 2013

SIGNÁLY A SOUSTAVY, SIGNÁLY A SYSTÉMY

Laplaceova transformace

Inverzní Laplaceova transformace

Analýza a zpracování signálů. 5. Z-transformace

Flexibilita jednoduché naprogramování a přeprogramování řídícího systému

7.1. Číslicové filtry IIR

Lineární a adaptivní zpracování dat. 2. SYSTÉMY a jejich popis v časové doméně a frekvenční doméně

Opakování z předmětu TES

CVIČENÍ 4 Doc.Ing.Kateřina Hyniová, CSc. Katedra číslicového návrhu Fakulta informačních technologií České vysoké učení technické v Praze 4.

MKI Funkce f(z) má singularitu v bodě 0. a) Stanovte oblast, ve které konverguje hlavní část Laurentova rozvoje funkce f(z) v bodě 0.

1 Polynomiální interpolace

1. března Organizace Základní informace Literatura Úvod Motivace... 3

Lineární a adaptivní zpracování dat. 2. SYSTÉMY a jejich popis v časové doméně a frekvenční doméně

Analýza lineárních regulačních systémů v časové doméně. V Modelice (ale i v Simulinku) máme blok TransfeFunction

Lineární a adaptivní zpracování dat. 2. SYSTÉMY a jejich popis v časové doméně

Lineární a adaptivní zpracování dat. 1. ÚVOD: SIGNÁLY a SYSTÉMY

základní vlastnosti, používané struktury návrhové prostředky MATLAB problém kvantování koeficientů

Lineární a adaptivní zpracování dat. 3. SYSTÉMY a jejich popis ve frekvenční oblasti

11MAMY LS 2017/2018. Úvod do Matlabu. 21. února Skupina 01. reseni2.m a tak dále + M souborem zadané funkce z příkladu 3 + souborem skupina.

Lineární a adpativní zpracování dat. 3. Lineární filtrace I: Z-transformace, stabilita

Vlastnosti členů regulačních obvodů Osnova kurzu

Úvod do zpracování signálů

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

Příklad. Řešte v : takže rovnice v zadání má v tomto případě jedno řešení. Pro má rovnice tvar

1 Modelování systémů 2. řádu

8.1. Separovatelné rovnice

Lineární a adaptivní zpracování dat. 1. ÚVOD: SIGNÁLY, ČASOVÉ ŘADY a SYSTÉMY

Automatizace je proces při němž je řídicí funkce člověka nahrazována činností

ÚPGM FIT VUT Brno,

Analýza a zpracování signálů. 5. Z-transformace

Lineární a adaptivní zpracování dat. 1. ÚVOD: SIGNÁLY, ČASOVÉ ŘADY a SYSTÉMY

Diferenciální rovnice 1

Cvičná bakalářská zkouška, 1. varianta

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Praha technic/(4 -+ (/T'ERATU"'P. ))I~~

Číslicová filtrace. FIR filtry IIR filtry. ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta elektrotechnická

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

3. ledna list a odevzdejte tento zvláštní list (listy) i všechny ostatní listy, které jste při řešení

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Číslicové filtry. Honza Černocký, ÚPGM

Modelov an ı syst em u a proces

O řešení diferenční rovnice y(n+2) 1, 25y(n+1)+0, 78125y(n) = x(n + 2) x(n)

NMAF 051, ZS Zkoušková písemná práce 16. ledna 2009

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

Algebra blokových schémat Osnova kurzu

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Zpětná vazba, změna vlastností systému. Petr Hušek

Nastavení parametrů PID a PSD regulátorů

15 - Stavové metody. Michael Šebek Automatické řízení

KOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Předmět A3B31TES/Př. 13

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Úvod do parciálních diferenciálních rovnic. 2 Kanonický tvar lineárních PDR 2. řádu pro funkce

Matematika IV 9. týden Vytvořující funkce

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Požadavky ke zkoušce. Ukázková písemka

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

Regulační obvod s měřením akční veličiny

0.1 Z transformace. 0.1 Z transformace 1

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

Regulační obvod s měřením regulováné veličiny

Uzavřené a otevřené množiny

Teorie měření a regulace

Otázku, kterými body prochází větev implicitní funkce řeší následující věta.

4.3.8 Vzorce pro součet goniometrických funkcí. π π. π π π π. π π. π π. Předpoklady: 4306

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

Gymnázium Jiřího Ortena, Kutná Hora

do magisterské etapy programu ELEKTRONIKA A KOMUNIKACE

VI. Derivace složené funkce.

Matematická analýza III.

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

Kapitola 7: Integrál.

12 Obyčejné diferenciální rovnice a jejich soustavy

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Reference 10. Předpokládejme stavový popis spojitého, respektive diskrétního systému

em do konce semestru. Obsah Vetknutý nosník, str. 8 Problém č.8: Průhyb nosníku - Ritzova metoda

10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.

VZOROVÝ TEST PRO 1. ROČNÍK (1. A, 3. C)

Abychom se vyhnuli užití diferenčních sumátorů, je vhodné soustavu rovnic(5.77) upravit následujícím způsobem

Praha & EU: investujeme do vaší budoucnosti. Daniel Turzík, Miroslava Dubcová,

Pozorovatel, Stavová zpětná vazba

22 Základní vlastnosti distribucí

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Nelineární obvody. V nelineárních obvodech však platí Kirchhoffovy zákony.

Řešení "stiff soustav obyčejných diferenciálních rovnic

Osnova přednášky. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Základy automatizace Stabilita regulačního obvodu

24 - Diskrétní řízení

Autor by chtìl podìkovat všem svým spolupracovníkùm a kolegùm, kteøí mu pomohli s pøípravou textu. K vydání knihy pøispìla firma Newport Electronics s

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

Funkce komplexní proměnné a integrální transformace

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

Komplexní analýza. Laplaceova transformace. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Transkript:

MSP: Domácí příprava č. 3 Vnitřní a vnější popis diskrétních systémů Dopředná Z-transformace Zpětná Z-transformace Řešení diferenčních rovnic Stabilita diskrétních systémů Spojování systémů Diskretizace Jan Přikryl, Bohumil Kovář, Lucie Kárná 9. dubna 05 Obsah Převod mezi vnějším a vnitřním popisem Opakování iterativních výpočtů 4 3 Dopředná Z-transformace 4 4 Z-transformace výrazů 6 5 Zpětná Z-transformace 7 6 Řešení diferenčních rovnic 8 7 Stabilita diskrétních systémů 9 8 Spojování systémů 9 9 Diskretizace Kromě otázek, uvedených v tomto psaní, se v písemce samozřejmě mohou vyskytnout otázky na cokoliv z odpřednášené teorie předpokládáme, že jste dostatečně seznámeni se základními vlastnostmi spojitých a diskrétních systémů a s teorií (a matematickými postupy) vnějšího a vnitřního popisu systémů.

Doporučujeme vaší pozornosti text Příklady na Z-transformaci, jenž si můžete stáhnout jako priklady_z_05.pdf z webových stránek s programem cvičení. V písemce se neobjeví příklady na stabilitu systémů, spojování systémů a diskretizaci (poslední tři číslované odstavce). Uvádíme je zde pro úplnost, objeví se až v závěrečném testu. Převod mezi vnějším a vnitřním popisem Převod mezi vnějším a vnitřním popisem jsme si ukazovali na přednášce pro spojité systémy. U systémů diskrétních je postup zcela analogický. Pˇríklad. Diskrétní LTI systém, popsaný rovnicí ( ) n y[n + ] y[n + ] + y[n] = () s počátečními podmínkami y[0] = a y[] = převed te na ekvivalentní vnitřní popis. Zapište matice vnitřního popisu. Analogicky se spojitými systémy zavedeme substituci z čehož plyne rovnou x [n] y[n], x [n] y[n + ] x [n + ] = x [n]. Po dosazení do () máme ( n x [n + ] x [n] + x [n] = ) ( n x [n + ] = x [n] + x [n] ) Systém je tedy popsán soustavou rovnic x [n + ] = x [n] ( n x [n + ] = x [n] + x [n] ) a matice jsou y[n] = x [n]. [ ] [ ] 0 0 M =, N =, [ ] C = 0, D =.

Úkol. Diskrétní LTI systém, popsaný rovnicí y[n + ] y[n] = ( )n s počátečními podmínkami y[0] = a y[] = 0 převed te na ekvivalentní vnitřní popis. Zapište matice vnitřního popisu. Úkol. Diskrétní LTI systém, popsaný rovnicí y[n] y[n ] = ( )n převed te na ekvivalentní vnitřní popis. Zapište matice vnitřního popisu. Pˇríklad. Mějme diskrétní LTI systém, popsaný soustavou rovnic x [n + ] = x [n] + x [n] x [n + ] = x [n] u[n] y[n] = x [n]. s počátečními podmínkami x [0] = a x [0] =. Bez použití Z-transformace nalezněte možnou rovnici vnějšího popisu systému a odpovídající počáteční podmínky. Prostým dosazením y[n] x [n] a y[n + ] x [n + ] máme y[n + ] = y[n] + x [n] x [n + ] = y[n] u[n]. Systém je LTI, první rovnici můžeme proto přepsat substitucí n n + na y[n + ] = y[n + ] + x [n + ] a po dosazení druhé rovnice soustavy za x [n + ] máme y[n + ] = y[n + ] y[n] u[n]. Výsledná rovnice vnějšího popisu by tedy mohla být například y[n + ] y[n + ] + y[n] = u[n]. Protože je y[n] = x [n], je y[0] = x [0] =. Z první rovnice soustavy potom máme y[] = x [0] + x [0] a druhá počáteční podmínka je proto y[] =. Úkol 3. Mějme diskrétní LTI systém, popsaný soustavou rovnic x [n + ] = x [n] u[n] x [n + ] = x [n] y[n] = x [n]. s počátečními podmínkami x [0] = a x [0] = 0. Bez použití Z-transformace nalezněte možnou rovnici vnějšího popisu systému a odpovídající počáteční podmínky. 3

Opakování iterativních výpočtů Pˇríklad 3. Bez použití Z-transformace vypočtěte prvních pět členů posloupnosti výstupu diskrétního LTI systému s impulsní odezvou ( n h[n] = ) pokud na vstup přivedeme signál u[n] = ( ) n. Výstup diskrétního LTI systému je dán konvolucí vstupu s impulsní odezvou, tedy Z toho n y[n] = h[n m]u[m] = h[n m]u[m]. m=0 m=0 y[0] = h[0]u[0] = = y[] = h[]u[0] + h[0]u[] = + ( ) = y[] = h[]u[0] + h[]u[] + h[0]u[] = 4 + ( ) + = 3 4 y[3] = h[3]u[0] + h[]u[] + h[]u[] + h[0]u[3] = 8 + 4 ( ) + + ( ) = 5 8 y[4] = h[4]u[0] + h[3]u[] + h[]u[] + h[]u[3] + h[0]u[4] = 6 + 8 ( ) + 4 + ( ) + = 6 Úkol 4. Nalezněte h[n], víte-li, že s[n] = (7/8) n. Úkol 5. Nalezněte prvních pět členů odezvy y[n] diskrétního LTI systému na vstupní posloupnost u[n] = {,, 0, 0, 0,... } n=0, víte-li, že h[n] = (7/8)n. Úkol 6. Nalezněte prvních pět členů posloupnosti impulsní odezvy h[n] diskrétního LTI systému, jehož odezva na vstupní posloupnost u[n] = {,, 0,, 0,... } n=0 je y[n] = { /,, 0,, 0,... } n=0. 3 Dopředná Z-transformace Pˇríklad 4. Určete F (z), pokud f[n] = na n. 4

Podle přednášek (a s využitím věty o derivaci obrazu a znalosti o derivaci podílu dvou funkcí) je Z {na n } = Z {na n } = z d dz az = z 0 ( az ) (0 + az ) az ( az ) = z ( az ) = az ( az ). Pˇríklad 5. Nalezněte F (z) pro spojitou funkci na obrázku za předpokladu, že funkce je vzorkována s periodou T = s. f(t) 4 3 0 0 3 4 5 6 7 8 t Prvních jedenáct členů posloupnosti f[n], která vznikne navzorkováním spojitého signálu f(t), zapíšeme pro přehlednost do tabulky: n 0 3 4 5 6 7 8 9 0 nt 0 3 4 5 6 7 8 9 0 f[n] = f(nt ) 0 4,5 5

Dále postupujeme výpočtem transformace podle definičního vzorce, F (z) = f[n]z n = 0 z 0 + z + 4 z +,5 z 3 + z 4 + z 5... n=0 = z + 4z +,5z 3 + z m m=4 = z + 4z +,5z 3 + z 4 z. Úkol 7. Určete F (z), pokud f[n] = e an. Úkol 8. Nalezněte Z-transformaci posloupnosti, jež vznikne vzorkováním spojitého signálu z příkladu 5 s periodou T = / s. Úkol 9. S pomocí definičního vztahu ukažte, že Z-transformace posloupnosti zpožděného jednotkového skoku { pro n m x n = [n m] = 0 pro n < m je rovna X(p) = z m z. Úkol 0. Pomocí Eulerova vzorce odvod te Z {cos(an)}. Úkol. S pomocí vzorce pro Z-transformaci konvoluce dokažte, že pro w[n] = n + je W (z) = z. (z ) Nápověda: Uvědomte si, jakých hodnot nabývá posloupnost w[n] pro n = 0,,,.... Vyjádřete tento součet jako w[n] = n m=0 x[n]y[n m] a nalezněte odpovídající x[n] a y[n] a jim odpovídající X(z) a Y (z). 4 Z-transformace výrazů Pˇríklad 6. Nalezněte F (z) periodické sekvence, pro niž platí f[n + ] = f[n], f[0] = 5 a f[] = 5. Podle věty o posunutí je Z {f[n + ]} = Z {f[n]}, z F (z) z f[0] zf[] = F (z) z F (z) F (z) = z f[0] zf[] F (z) = z f[0] zf[] z 6

a po dosazení počátečních podmínek z(z ) F (z) = 5 (z + )(z ) = 5 z z +. Úkol. Zapište Z-transformaci soustavy rovnic vnitřního popisu systému x [n + ] = x [n] x [n + ] = x [n] + x [n] u[n] y[n] = x [n]. Z transformované soustavy vyjádřete Y (z) jako funkci U(z) pro počáteční podmínky x [0] = a x [0] =. Úkol 3. Určete fundamentální periodu a nalezněte Z-transformaci periodické posloupnosti f[n], naznačené na následujícím obrázku f[n] 4 3 0 0 3 4 5 6 7 8 n Úkol 4. Vyjádřete Y (z) jako funkci U(z) pro diskrétní LTI systém popsaný diferenční rovnicí y[n + ] y[n + ] + y[n] = u[n] s počátečními podmínkami y[0] = a y[] =. 5 Zpětná Z-transformace Úkol 5. Najděte { } bz y[n] = Z z az. [ b(a n+ ] ) Řešení: a 7

Úkol 6. Najděte { } y[n] = Z z ( z + b + a). ( z + a)( z + b) Úkol 7. Najděte Úkol 8. Najděte { } y[n] = Z za(b ). (za b)(za ) { ( z za + a y[n] = Z z + zb b ) } a ( z + b). ( z + a) Řešení: [a n + b n ] [ b n ] Řešení: a n Řešení: [ nb n + a n ] 6 Řešení diferenčních rovnic Úkol 9. S pomocí Z-transformace vyřešte diferenční rovnici Počáteční podmínka je y[0] = 0. y[n + ] 3y[n] = 4n. Úkol 0. S pomocí Z-transformace vyřešte soustavu diferenčních rovnic x[n + ] = x[n] y[n] y[n + ] = x[n] + y[n] s počátečními podmínkami x[0] = a y[0] = 0. Pˇríklad 7. Vyřešte homogenní diferenční rovnici y[n + ] 4y[n + ] + 3y[n] = 0 () s počátečními podmínkami y[0] = y 0 = a y[] = y = 5. Po Z-transformaci obdržíme z rovnice () algebraickou rovnici ve tvaru z Y (z) z y 0 zy 4zY (z) + 4zy 0 + 3Y (z) = 0 8

a proto z Y (z) 4zY (z) + 3Y (z) = z y 0 + zy 4zy 0 [ ] Y (z) z 4z + 3 = z + 5z 4z Y (z) = z + z (z )(z 3). Pro rozklad na parciální zlomky musíme vztah upravit (stupeň polynomu v čitateli musí být nižší, než stupeň polynomu ve jmenovateli), a odtud z Y (z) = z + (z )(z 3) = z + z 3 { y[n] = Z {Y (z)} = Z z z + z } = + (3) n. z 3 7 Stabilita diskrétních systémů Úkol. Určete, zda je odezva systému, popsaného v příkladu 7, stabilní. Úkol. Vyšetřete stabilitu systému, diskutovaného v úloze 9. Úkol 3. Určete, jaké hodnoty parametrů a a b zaručí stabilitu systému s impulsní odezvou h[n] = bn a n. 8 Spojování systémů Pˇríklad 8. Diskrétní systém je tvořen dvěma paralelně zapojenými subsystémy, popsanými pomocí dílčích přenosových funkcí H (z) = z z a H (z) = z z α. Zapište výslednou přenosovou funkci celého systému. Pro dva systémy zapojené paralelně (tedy vedle sebe ) platí, že výsledná přenosová funkce systému bude součtem dílčích přenosů. V našem případě tedy H(z) = H (z) + H (z) = z z z z α = z(z α) z(z ) (z )(z α) z( = α) (z )(z α). 9

Úkol 4. Zapište přenosovou funkci sériově zapojených subsystémů z příkladu 8. Úkol 5. Uvažujte nestabilní diskrétní systém s přenosem H(z) = z3 + z 3z + z 3. + 3z + 3 Jaké zesílení α musí mít zpětnovazební člen, jímž výše uvedený systém stabilizujeme? Nápověda: Přenos zpětnovazebního členu je H α (z) = α. Úkol 6. Vyjádřete přenos H(z) = Y (z)/u(z) složeného systému na následujícím obrázku: H 4 (z) u[n] + H (z) H (z) H 3 (z) + + y[n] H 5 (z) Úkol 7. Vyjádřete přenos H(p) = Y (p)/u(p) systému na následujícím obrázku: H (p) u(t) + H (p) + y(t) H 3 (p) Řešení: [ ] H (p) + H (p) H(p) = + H (p) + H (p) + H (p)h 3 (p) Úkol 8. V jakém vztahu musí být přenos G(p) ku H(p), aby pro níže uvedené systémy platilo y (t) y (t)? Zdůvodněte. 0

u(t) H(p) y(t) u(t) H(p) y(t) y (t) y (t) G(p) Řešení: [ G(p) = ] H(p) 9 Diskretizace Pˇríklad 9. Převed te autonomní spojitý LTI systém, popsaný homogenní diferenciální rovnicí y (t) + 4y(t) = 0 (3) s počátečními podmínkami y(0) = a y (0) = 0, na systém diskrétní náhradou derivace dopřednou diferencí. Nahradíme-li derivaci dopřednou diferencí, dostaneme y (t) y (t) = d ( ) d dt dt y(t) a po dosazení do (3) y(nt + T ) y(nt ) T y(nt + T ) y(nt + T ) + y(nt ) T y(nt + T ) y(nt + T ) + y(nt ) T + 4t(nT ) = 0, y(nt + T ) y(nt + T ) + y(nt ) + 4T y(nt ) = 0. Pro členy výstupní posloupnosti y[n] platí y[n] y(nt ) a proto y[n + ] y[n + ] + y[n] + 4T y[n] = 0, y[n + ] y[n + ] + (4T + )y[n] = 0. Zbývá určit počáteční podmínky diskrétního systému. Protože je y(0) =, je také y[0] = 0. Počáteční podmínku v y[] musíme ale dopočítat z dopředné diference y (0) y(t ) y(0) T y[] y[0] T odkud dostaneme postupně y[] y[0] T y (0), y[] T y (0) + y[0].

Odtud po dosazení za y[0] = 0 y[] T 0 + =. Úkol 9. Na rovnici z příkladu 9 demonstrujte vliv různé délky vzorkovací periody T na kovergenci řešení diferenční rovnice k řešení původní diferenciální rovnice: Nalezněte y(t) jako řešení rovnice (3) ve spojitém čase. Nalezněte y [n], y [n] a y 3 [n] jako řešení odpovídající diferenční rovnice se vzrokovací periodou T = s, T = 0,0 s a T 3 = 0,000 s. Zakreslete všechny čtyři průběhy do jednoho grafu. Nezapomeňte na správné měřítko na ose t.