Ne/přízvukování slov no a jo*

Transkript

1 LUCIE JÍLKOVÁ N/přízvukování slov no a jo* (Not) strssing th words no and jo This papr attmpts to answr th following rsarch qustion: Is th un/strssd pronunciation of th Czch words no and jo rlatd to th word s functions and manings? To answr this qustion, I analyz a gust intrviw from th Czch lat-night talk show Uvolnět s, prosím, which is part of th DIALOG corpus (duration of th dialogu: 18 minuts). Th analysis rvals that th strssd pronunciation prvails in both cass. Th analysis points to individual spch styls,.g. th host of th intrviw pronouncs no as an unstrssd word whn no functions as a prparatory particl. Ky words: Czch word no, Czch word jo, talk show, DIALOG corpus, word strss, word function/maning Klíčová slova: slovo no, slovo jo, talk show, korpus DIALOG, slovní přízvuk, funkc/význam slova 1 Úvod Příspěvk s snaží odpovědět na násldující výzkumnou otázku: J nějaká korlac mzi významm a funkcí slov jo a no a jjich přízvukováním? 1 Jinými slovy, dá s říci, ž v nějaké funkci/významu jsou slova no a jo vždy přízvučná avjiné funkci/významu npřízvučná? 2 Data, mtoda Analýza vychází z části audiovizuálního záznamu (včtně přpisu) pořadu Uvolnět s, prosím, z dn Pořad j součástí korpusu DIALOG ( na této adrs jsou rovněž vyložny přpisovací značky. Vybranou částí j rozhovor modrátora Jana Kraus s spisovatlm Ivanm Klímou. Rozhovor trvá 18 minut 2. Pořad Uvolnět s, prosím byl vybrán záměrně, nboť v tomto typu pořadu lz očkávat zvýšný počt jazykových prostřdků * Článk byl napsán s podporou projktu GAČR č S Syntax mluvné čštiny. 1 N/přízvukování jdnoslabičných slov j v běžně užívaných fontických příručkách zmiňováno v souvislosti s slovním přízvukm, rsp. přízvukovým taktm, přičmž jdnoslabičná slova tvoří buď samostatný takt, nbo s stávají součástí taktů dvoj- a vícslabičných (viz např. Palková, 1994, s ; 2013, s ; Zman, 2008, ; příp. i Jílková, odvzdáno k posouzní). 2 Clý pořad trvá 41 minut. Naš řč 100, 2017, č. 3, s

2 typických pro npřipravný nformální rozhovor, tdy také vyšší frkvnci výrazů jo a no. U jdnotlivých výskytů slov jo a no byly určny funkc/významy, dál bylo určno, zda bylo toto slovo přízvučné, či nikoli. Výsldkm analýzy j urční (či popřní) korlac mzi funkcí a n/přízvukováním. Přízvuk byl určován na základě opakovaného (vždy alspoň pětkrát) poslchu autorkou; přízvukování si lz případně ověřit vlastním poslchm na stránkách korpusu DIALOG. Přízvučná slabika j v přpisch označována podtržním, svislé čáry označují hranic přízvukových taktů. 3 Slovo no Jan Kraus Jan Kraus vyslovil slovo no clkm 17krát, z toho 7krát přízvučně a 10krát npřízvučně. a) případy přízvučné U mluvčího JK s v rozhovoru vyskytly dva případy, v nichž bylo slovo no prozodicky prodloužno a stalo s jdnoslabičným taktm. V prvním případě s jště kolm slova no vyskytují pauzy. Slovo no j konktorm, propojuj jdnotlivé části dialogické rpliky: ( ) přišly tisíc mladíků (.) no:, (.)to souvisí V dalším případě bylo slovo no přípravnou částicí, rsp. první částí dlší přípravné fáz: IK: ( ) to bylo v důsldku spíš sovětské okupac no: vono: : já myslim V třch případch s slovo no stalo první slabikou v dvoj-, rsp. tříslabičném taktu. V prvním případě slovy no tak mluvčí vyjadřuj nsouhlas, v dalších případch slovo no spolčně s slovy bodjť a tak vyjadřuj přitakání, j vyjádřním souhlasu; slovo no j v všch třch případch intnzifikátorm slova, ktré za ním bzprostřdně náslduj: IK: tak to nvim to co no tak (.) nvim m chápu IK: ( ) vopravdu n: [to já s] nvymlouvám [ no bodjť ] IK: ( ) tak o tom psal no to [j a] a s tim [ no tak ] 3 Klasifikací tzv. monologických a dialogických významů slova no s podrobně zabývala O. Müllrová (1996), jjí klasifikac j částčně využívána i v tomto příspěvku. 178 Články

3 Končně uvďm příklad, v ktrém s na prostoru jdné rpliky objvilo slovo no clkm čtyřikrát. V prvních třch případch bylo slovo no prozodicky prodloužno, jdná s o tři jdnoslabičné takty, mluvčí jím vyjadřuj souhlas. V čtvrtém užití j slovo no první částí dvojslabičného taktu no a, v tomto případě j intnzifikátorm slova a. IK: ( ) takový ty vdljší povinno [sti schůzky a a tak dál] [ no: no: no:(.)a tak dál] (.) no a když vás něco baví tak to si umim přdstavit b) případy npřízvučné V clkm sdmi případch lz slovo no z rytmického hldiska označit za tzv. taktovou přdrážku. Npřízvučné no s vyskytuj na začátku rpliky a j součástí vícslabičného taktu. V třch případch za slovm no náslduj slovo n, v těchto případch j no opět intnzifikátorm, tntokrát právě slova n. Namátkou uvďm jdn z těchto případů: no n: al tak jak s to přihodilo Intnzifikátorm j slovo no i v dalších dvou případch, zsiluj význam slov já, rsp. dobř: IK: mě to baví já bych to [(ndělal)] [ no já bych] si šl lhnout znova ště IK: ( ) j to tak: prostě no dobř a tak (.) V jdnom případě mluvčí JK slovm no vyjadřuj nsouhlas, odporuj svému dialogickému partnrovi: IK: ( ) njsm noční pták no vstávát v sdum ště v noci jako V jdnom případě s slovo no stalo druhou slabikou v dvojslabičném taktu, vim no, slovo no j v tomto případě součástí vyjádřní souhlasu: ((smích publika)) IK: no: n s clou rodinou já [ vim no ] IK: [( )] Končně uvďm rpliku JK, v níž s vyskytuj njprv npřízvučné no na začátku, jd opět o taktovou přdrážku, no j součást tříslabičného taktu, no voni, j ho zd užito jako intnzifikátoru. V závěru rpliky s objvuj dvojslabičný takt no no:, druhé no j prozodicky prodloužno. Tato no jsou vyjádřním souhlasu. no voni bjvaj přísný no no: Články 179

4 3.2 Ivan Klíma Ivan Klíma vyslovil slovo no clkm 21krát, z toho 19krát přízvučně a 2krát npřízvučně. a) případy přízvučné V pěti případch mluvčí IK slovo no prozodicky prodloužil. V jdnom případě s stalo samostatnou rplikou, mluvčí jím vyjadřuj souhlas: ( ) vokolo d [sátý] IK: [no:] V dalších dvou případch j no přípravnou částicí; v prvním případě j násldováno pauzou, v druhém hzitačním zvukm: vy mát švédku IK: no: (.) to bylo ((smích publika)) IK: no: : s clou rodinou Dál j no spolčně s slovm tak intnzifikátorm k násldujícímu slovu to: IK: ( ) já sm řikal no: tak (.) to sm npodpsal Končně s prodloužné no objvilo na konci rpliky po pauz, zd j vyjádřním souhlasu s tím, co souběžně říká druhý mluvčí: IK: ( ) kdo ví proč vy st s [vrátil kdo vás poslal ž jo, no:] [jo jo to j pravda (.) jo:] von s tn klíma vrátil V jdnom případě s naopak objvilo no v podobě rdukované, tj. místo samohlásky o zazněla po souhlásc n krátká střdová samohláska. K různým rdukcím došlo i v slovch násldujících, takž slova, ktrá jsou v přpisu vkorpusu DIALOG zaznamnána no tak sm tam znějí njspíš jako tříslabičný takt ntksam. Slovo no, byť v rdukované podobě, j zd jdním z konktorů: IK: ( ) to dostala bzpčnost a tak(.) no tak sm tam přišl a : ňáká V sdmi případch s no stalo první přízvučnou slabikou vícslabičného taktu, v těchto případch bylo přípravnou částicí nbo konktorm, jak ukazují namátkou vybrané dva příklady: ( ) myslít, IK: no tak s:nad s:nad ňácí profsoři IK: ( ) abych přijl na prmiéru. no tak já sm řikal tak si podam žádost vo pas 180 Články

5 U mluvčího I. Klímy s clkm třikrát objvila výslovnost slov no a s rázm: no a, v všch násldujících případch šlo o dvouslabičné takty s přízvukm na slově no: 4 IK: ( ) co vy vít (.) no a (.)( ) t- tomudln právu IK: ( ) já sm řikal čtl no a (.)p- proč st nprotstoval, IK: ( ) takž sm jaksi no a voni p- voni V třch případch bylo slovo no násldováno pauzou, v jdnom případě s pauza objvila i přd tímto slovm. Slovo no tdy tvoří jdnoslabičný takt. V dvou případch bylo no přípravnou částicí, v třtím případě vyjádřním odporovacího vztahu, nsouhlasu: a proč vy st s vrátil, ((smích publika)) IK: no(.) protož sm měl pocit tak to brzo IK: no (.) brzo [brzo] jo a paz- pardon : vy [uvařít a sám to sní]t? IK: [pak s na- najim a] (.)no(.) s žnou b) případy npřízvučné V dvou případch j npřízvučné no z hldiska rytmického taktovou přdrážkou, pokaždé j intnzifikátorm slova bzprostřdně násldujícího: IK: no n: ště chvíli píšu IK: = no to j dobrý 4 Slovo jo Jan Kraus Jan Kraus vyslovil slovo jo clkm 24krát, z toho 14krát přízvučně a 10krát npřízvučně. a) případy přízvučné V osmi případch s stalo přízvučné jo samostatnou rplikou, z toho šstkrát bylo jo prozodicky prodloužno. JK tímto jo vyjadřuj v závislosti na intonaci většinou souhlas, dává najvo, ž svého partnra slduj, stoupavá intonac 4 Kromě toho mluvčí IK jdnou v vybraném rozhovoru vyslovil spojní no a bz rázu; výslovnost s rázm tdy u tohoto mluvčího přvažuj, k případnému zobcnění by al samozřjmě bylo potřba víc příkladů. 5 Výrazy jo a žjo (psáno dohromady) v vzpomínkových vyprávěních s rovněž zabývala O. Müllrová (2007). Články 181

6 můž být výzvou k pokračování, vyjádřním přkvapní. Někdy zazní slovo jo v průběhu dlší rpliky IK. Namátkou k tomu uvďm dva příklady: IK: ( ) když sm slyšl o těch stalinových zločinch, jo:, IK: tak sm pochopil ž to byl zločinc IK: ( ) a: a: témata sm si tak jak mně přišly nmůžu [říct] [jo:,] IK: ž bych hldal ňáké téma aby bylo líbivé V jdnom případě rpliku tvoří slovo jo hnd třikrát zopakované, opět jd o vyjádřní souhlasu. S oporou o vlastní sluch s odvažuji tvrdit, ž první a třtí jo jsou přízvučná, druhé npřízvučné. Rozvržní do přízvukových taktů ukazují svislé čáry. IK: [jak to j] [ jo jo jo ] Jště v čtyřch dalších případch slovm jo vyjadřuj mluvčí JK souhlas s tím, co říká IK, slovo jo al nní jdiným obsahm rpliky, jak to ukazují třba tyto příklady: IK: ( )já vařim takový ry- rychlovky al jo (.) a paz- pardon : vy uvařít a sám to snít? IK: ( ) přpisuju [to j každj] každj fjtonk [ jo:, vy st,(.) jo:,] Končně v jdnom případě j slovo jo konktorm: ( ) tady to přdělj tady mi to (.) jo:, jako b) případy npřízvučné V clkm dvíti případch s objvuj npřízvučné jo v spojní ž jo. Slovním spojním ž jo s JK obrací k svému dialogickému partnrovi v chvíli, kdy očkává jho porozumění, přdpokládá jho souhlas, potvrzní toho, co JK právě říká. Ž jo na konci rpliky můž být signálm k přdání slova. Taková užití ukazují namátkou tyto dva příklady: ( ) vaš pohnutky byly asi trošku jiný ž jo IK: : tak : ( ) vy st dokonc byl na stáži ž jo v spojnjch státch V jdnom případě bylo jo posldní slabikou v tříslabičném taktu, pan jo, v tomto případě j slovo jo součástí ustálného slovního spojní vyjadřujícího přkvapní. Míra mfáz j umocněna prozodickým prodloužním první slabiky a nálžitou intonací: pa:n jo to st byl úplně sám n, na tý cstě 182 Články

7 4.2 Ivan Klíma Ivan Klíma vyslovil slovo jo clkm 17krát, z toho 9krát přízvučně a 8krát npřízvučně. a) případy přízvučné V osmi případch bylo jo vyjádřním souhlasu (někdy váhavého) s tím, co říká dialogický partnr. Jo bylo v těchto případch někdy násldováno pauzou, jindy prozodicky prodloužno, jak to ukazují třba tyto příklady: ( ) čtt to třba mm vaší paní, IK: : někdy jo: někdy ((odkašlání)) ( ) mažt to, IK: jo já strašně všcko furt přpisuju b) případy npřízvučné V čtyřch případch slovo jo stalo součástí ustálného slovního spojní ž jo; toto slovní spojní mluvčímu umožňuj ujišťovat s, ž mu jho dialogický partnr rozumí, ž mu naslouchá, ž s ním souhlasí; viz k tomu příklad: pa:n jo [to st byl úplně sám n, na tý cstě] IK: [to byla pitomost ž jo (.) úplně sám] V jdnom případě s slovo jo stalo taktovou přdrážkou v tříslabičném taktu, jo j zd vyjádřním pochopní: ((smích publika)) IK: jo takl, (.) aha Rovněž v jdnom případě s slovo jo stalo posldní slabikou čtyřslabičného taktu, jo j v tomto případě konktorm: IK: ( ) chvíli píšu [většinou] jo, když tak když mam něco [jo:,] IK: rozpsanýho Končně s u I. Klímy objvila rplika, v ktré s objvilo jo clkm třikrát, opět s oporou o vlastní sluch si troufám tvrdit, ž prvnímu jo, ktré j přízvučné, přdchází taktová přdrážka tntokrát ralizovaná hzitačním zvukm, toto první jo j zárovň prozodicky prodloužno. Další dvě jo jsou npřízvučná. Na začátku rpliky IK tdy ralizoval čtyřslabičný takt tvořný hzitačním zvukm a třikrát slovm jo: ( ) řikát si to j katastrofa a to (.) dám stranou clý IK: jo: jo jo to s mně stalo [ :] zrovna s jdnou tlvizní hru [jo:,] Články 183

8 5 Závěry, možnosti dalšího zkoumání V vybraném mluvném txtu, v dialogu modrátora talk show Uvolnět s, prosím Jana Kraus, a jho hosta, spisovatl Ivana Klímy s zkoumaná slova no a jo objvila jak s přízvukm, tak bz přízvuku, vyslovna jak s krátkou samohláskou, tak prozodicky prodloužna. Při prozodickém prodloužní byla tato slova prakticky v všch případch přízvučná. Clkové počty přízvučných a npřízvučných zachycných v dialogu jsou: počt přízvučných no: 26, počt npřízvučných no: 12; počt přízvučných jo: 23, počt npřízvučných jo: 18. Podívám-li s výš na počty n/přízvučných variant slov no a jo u obou mluvčích, vidím, ž rozložní n/přízvučných variant j vlmi vyrovnané u obou mluvčích v případě slova jo. J. Kraus vyslovil v zhruba stjném počtu přízvučně i npřízvučně také slovo no, al I. Klíma vyslovil slovo no výrazně častěji přízvučně, npřízvučně pouz dvakrát. Obě slova mohou být jdiným obsahm dialogické rpliky. Oba mluvčí j v těchto případch ralizovali s samohláskou krátkou i j prozodicky prodlužovali. Zvláště při prodloužné výslovnosti mají mluvčí možnost tato slova různorodě intonovat, tdy těmto slovům dodávat spcifické významy a funkc (např. váhavý souhlas). Dál s ukázalo, ž slova no a jo s mohou z rytmického hldiska stát taktovou přdrážkou, npřízvučná mohou stát na začátku dialogické rpliky. Domnívám s, ž s tak řadí k dalším tzv. jambickým začátkům, jimž s v svých pracích věnují J. Hoffmannová a O. Richtrová (viz např. Hoffmannová Richtrová, 2015). Zatímco tyto autorky s věnují řkněm klasickým příklonkám, ktré s však v nformálních mluvných txtch stávají naopak přdklonkami, např. si přdstav, tnto článk ukazuj, ž v roli takových přdklonk s ocitají i slova no a jo (a mzi příklady s objvil minimálně jdn, kdy j přdrážkou i hzitační zvuk). Jinými slovy, rprtoár přdklonk tohoto typu zjvně dosud nní v úplnosti popsán. Slova no a jo s mohou opakovaně objvovat v jistých kolokacích. U obou mluvčích s objvil nzandbatlný počt dokladů slovního spojní ž jo. 6 U Jana Kraus lz s trochou opatrnosti mluvit o strotypním začátku rplik no n (rsp. no n al, n al aj.), když raguj na přdchozí slova svého partnra a chc jj přimět k širší (či vůbc nějaké) odpovědi. Výzkumná otázka zněla, zda lz vysldovat nějakou jdnoznačnou korlaci mzi n/přízvukováním a jistou funkcí/významm slov no a jo. Zcla jdnoznačné, obcně platné korlac vysldovat nlz. J však npochybné, ž v případě Jana Kraus j slovo no v většině případů npřízvučné, j-li taktovou přdráž- 6 Ž ano / ž jo? s objvuj také v publikaci F. Črmáka a kol. (2009, s. 547) s výkladm: postoj mluvčího potvrzujícího si dotazm pravdivost své domněnky; j to pravda?; nní-liž pravda? (s. 547). 184 Články

9 kou v funkci přípravné částic, rsp. intnzifikátoru slova bzprostřdně násldujícího (např.: no dobř ). N/přízvukování takových slov můž být tdy zálžitostí výrazně individuální. Spcifičnost v výslovnosti slova no s objvila i u Ivana Klímy: tnto mluvčí jdnak výrazně častěji slovo no vyslovuj přízvučně, jdnak umísťuj ráz v případě slovního spojní no a. Tato dvě spcifika však nlz dát do spojitosti s nějakou konkrétní funkcí/významm slova no. LITERATURA ČERMÁK a kol. (2009): Slovník čské frazologi a idiomatiky. Výrazy nslovsné. Praha: Lda. HOFFMANNOVÁ, J. RICHTEROVÁ, O. (2015): Si přdstav, by mě zajímalo, ti to ukážu: Jdnoslabičné začátky syntaktických sgmntů v mluvné čštině. Časopis pro modrní filologii, 97, s JÍLKOVÁ, L. (odvzdáno k posouzní): N/přízvučné slovo tak v dvou tlvizních talk show. MÜLLEROVÁ, O. (1996): Výskyt a funkc slova no v čských txtch prostě sdělovacího stylu. Stylistyka, V, s MÜLLEROVÁ, O. (2007): Postpozitivní žjo, jo v vzpomínkovém vyprávění. In: J. Hoffmannová O. Müllrová (ds.), Čština v dialogu gnrací. Praha: Acadmia, s PALKOVÁ, Z. (1994): Fontika a fonologi čštiny. Praha: Karolinum. PALKOVÁ, Z. (2013): Prozodické vlastnosti čštiny v vztahu k mzislovnímu sandhi. In: O. Uličný M. Prošk (ds.), K čské fontic a pravopisu. Studi k modrní mluvnici čštiny 5. Olomouc: Univrzita Palackého v Olomouci, s ZEMAN, J. (2008): Základy čské ortopi. Hradc Králové: Gaudamus. Ústav pro jazyk čský AV ČR Ltnská 4, Praha 1 jilkova@ujc.cas.cz Články 185