UNIVERZITA J. E. PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM. StreSS ManageMent. Jaroslav Jančík

Transkript

1 UNIVERZITA J. E. PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM StreSS ManageMent Jaroslav Jančík

2

3

4

5 Obsah 1 Stres Zdroje stresu Mobbing stres na pracovišti Nkteré asté píznaky stresu Jak zvládat stres Zvládání zamené na problém Zvládání zamené na emoce Obranné mechanismy jako zvládání zamené na emoci Vytsnní Potlaení Racionalizace Reaktivní výtvor Projekce Intelektualizace Popení - zavení oí u dítte Pesunutí (kompenzace) Techniky úniku Zvládání stresu ve skupin Technika zvládání naptí autogenní trénink prof. H. Schulze Vnitní stres Stres a zdravotní rizika Osobnostní profil a chování typu A Depresivita a úzkost, strach Osobnostní faktory a charakterové vlastnosti stres jako zrcadlo osobnosti Sociální izolace Chronické zátže v pracovní oblasti Psobení šokujících zpráv, psychické mechanismy jejich zpracování Místo vlivu Sonda do výzkumu stresu a jeho ekonomických dsledk studie IAA Ženeva Campus-Droga Ritalin Sklon ke stresu jako dispozice Závr... 38

6

7 STRESS MANAGEMENT 5

8 Pojem stres (z angl. stress tlak, zátž, pvodn použitý v geologii) bývá definován jako reakce organismu na zátžový podnt prostedí, respektive jako reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem prostedí a vnímanou schopností tomuto požadavku odpovdt 1. Souasný velmi rychlý rozvoj techniky, elektroniky i sdlovacích médií pedstavuje pro lovka asto enormní zátž, které se nestaí pizpsobit, adaptaní mechanismy tomuto tempu nestaí a pizpsobují se pomalu. lovk je doslova zavalen množstvím informací, hlukem, dopravním chaosem velkých mst, prudkými a nenadálými zmnami poasí v posledních letech, extrémními vedry, povodnmi, prmyslovými exhalacemi i jinými formami zneištní životního prostedí. Adaptaní mechanismy, které lovku po dlouhá tisíciletí pomáhaly vyrovnávat se s fyzickým ohrožením v pírod v boji o pežití, náhle v dnešní dob u ady lidí selhávají. Nalézt jednotnou definici stresu je nemožné. lovk je stresován tehdy, jestliže oekává selhání, je to tedy výše zmínná nerovnováha mezi subjektivn vnímaným požadavkem prostedí a subjektivn vnímanou vlastní schopností na nj reagovat. Psychický stres mže vzniknout i tam, kde náš pípadný neúspch v adaptaci pro nás mže mít nepíjemné i vážné dsledky. lovk mže stres zvládnout tak, že se eventuálním dsledkm selhání vyhne, nebo splní požadavek prostedí a nebo prost zmní vlastní vnímání tchto požadavk, svých možností i zmínných dsledk pro nho. Množství publikovaných prací o stresu se poítá ve stovkách, studie a výzkum vlivu rozmanitých událostí na psychické i tlesné zdraví jedince je již adu let vítané téma. Je zejmé, že adaptace jedince na náronou životní situaci souvisí mimo jiné s tím, jak je lovk schopen zacházet s vlastními emocemi, které zátž vyvolává. Nkteí autoi mluví o stavu vzdání se, který pedchází vzniku nejen psychických, ale i somatických onemocnní. Svou roli hraje i skutenost, zda se daná osoba na vzniku stresující situace sama podílela i se do ní dostává bez vlastního piinní. Zdá se, že nkteí disponovaní jedinci si nevdom organizují svj vlastní život i situace kolem sebe tak, že se pro n stávají nesnesitelnými. Na vytvoení teorie stresu se nejvýraznji podíleli W. B. Cannon, H. Seley a R. S. Lazarus. Walter Bradford Cannon ( ), profesor fyziologie na Harvardov universit, formuloval dva základní typy obrany ped nebezpeím - útk nebo útok; pedstavují prototyp reakce organismu na stres. Cannon je rovnž autorem koncepce homeostázy, rovnováhy dynamické stability vnitního prostedí organismu, jež je udržována zptnovazebními regulaními mechanismy, a i autorem koncepce poplachové reakce. Na rozdíl od stavu relaxace reaguje organismus na stav ohrožení adou fyziologických projev, jako je zrychlení srdení aktivity (tachykardie), zvýšení hladiny cukru v krvi k zajištní vyššího výkonu srdce (hyperglykémie), rozšíení zornic (mydriáza), naskoí husí kže, vlivem vasokonstrikce se zvýší tlak krve všechny tyto zmny slouží rychlejšímu výdeji energie pi útku i zaútoení na protivníka. Hans Seley ( ), pvodem Maar, studoval v Praze medicínu, ukonil diplomem v r. 1929, krátce zde pracoval na patologii. V Paíži získal pozdji doktorát i z filosofie, posléze odchází do Kanady, kde se vnoval endokrinologii. Již ve ticátých letech formuloval tzv. obecný adaptaní 1 Sutherland, Valerie: Psychological support for health professionals, Cambridge Handbook of Psychology,

9 syndrom, pomocí nhož popisuje biologickou reakci organizmu na trvající fyzikální tlak. Obecný adaptaní syndrom má ti následující fáze: 1. Poplachová reakce, tj. rychlá mobilizace sil pro odvrácení ohrožení, aktivuje se autonomní nervový systém. 2. Rezistence, odpor, odolnost pro tuto fázi je píznaná dlouhotrvající aktivace adaptace, organismus se vyrovnává s petrvávajícím ohrožením všemi prostedky, pokud je to možné, pizpsobuje se stresu 3. Exhausce, vyerpání když organismus není schopen úinn reagovat, stres trvá a byla vyerpána všechna energie adaptace; organismus je vyerpán asto natolik, že umírá, v lepším pípad dochází k patologickým zmnám, organismus bývá nezvratn poškozen. Stres je podle Seleyho nespecifickou reakcí organismu na jakýkoliv požadavek prostedí, nap. na jeho zmnu. Je to stereotypní, fylogeneticky stará adaptaní reakce, která pvodn pipravovala organismus na fyzickou aktivitu, na boj nebo útk. Seley rozlišil eustres, jenž nemusí mít vždy škodlivé následky (nap. vzrušení se silnými, kladnými emocemi, jako je výhra v loterii) a distres, který má škodlivé a poškozující vlivy. Za jediné kritérium rozlišení považuje autor zjištní, zda tento stres vyvolává tkáové poškození, zkrácené pežití i nikoli. V psychiatrické terminologii je pojem distres pekládán jako stav tísn. V souasné dob je Seleymu vytýkána nedslednost a to, že ignoroval jiné systémy. Nové výzkumy nepotvrdily adu jeho dílích hypotéz. R. S. Goldstein 2 popisuje distres jako formu stresu, u níž nacházíme následující vlastnosti: 1. dotyná osoba si tento stres uvdomuje 2. tento stres negativn ovlivuje organismus 3. stres je doprovázen vnjšími projevy 4. aktivuje hypofyzo-adrenokortikální systém Stres je zde vnímán jako narušení rovnováhy, eventuáln jako hrozba jejího narušení, a to prostednictvím srovnávacího procesu, kdy mozek pijaté informace srovnává s nastavenými limity rovnováhy pomocí zptnovazebních homeostatických komparátor, tzv. homeostat. Všechny fyziologické, neurohormonální a psychologické mechanismy distresu jsou výsledky preprogramovaných strategií, jež obsahují rzné funkce CNS, jako je schopnost uení, vybavování si modelových situací apod.; to vše umožuje anticipaci a vasnjší rozhodování o dalších krocích chování. lovk je tedy schopen pedvídat situace, které by tuto formu stresu mohly vyvolat, umožuje mu vas volit optimální kroky a pežít. Psychologický model stresu R. S. Lazaruse (psycholog) obsahuje analogické názory jako Goldsteinova homeostatická teorie; zahrnuje i proces hodnocení informace, vnímání možného ohrožení rovnováhy a i vyvolání vzorc kompenzaního úsilí. Lazarus se domnívá, že stres je souástí problematiky teorie emocí, a jeho chápání pouze jako informace o adaptaci jedince na nároné životní situace považuje za zúžení problému, nebo na stresové reakci se podílí zhruba devt negativních a tyi kladné emoce. Jeho teorie vychází z toho, že pro jedince není píinou stresové reakce až tak psobící stresor, jako spíše jeho význam, tak jak jej vnímá a hodnotí dotyná osoba. lovk reaguje tedy na ohrožení jako na hrozbu teprve tehdy, kdy ho za ohrožení považuje. Lazarusova teorie stresu má i praktické dsledky: pi uení technikám, jak stresové situace zvládat je nutné klást draz nejenom na ešení problému, ale i dosažení zmny pi jeho vnímání, hodnocení. Vlastní stresová reakce je ásten podmínna i genetickou informací. Podobnost kardiovaskulárních stresových odpovdí byla nap. prokázána u jednovajených dvojat. 2 R. S. Goldstein: Stress and Science, in Adrenergic Dysfunction and Psychobiology (Ed.O.G.Cameron), APA Press, Washington,

10 Již na zaátku kapitoly jsme uvedli nkteré píklady fyzického stresu, jako je hluk, extrémní vedra, povodn, exhalace. Vedle nich psobí i další: existenní faktory, jako je strach ze ztráty zamstnání, finanní problémy, bytový problém sociální faktory, zvlášt ve form konflikt s jinými lidmi termíny, které musíme dodržovat, úast na výbrových ízeních, rozhovory s pedstavenými tlesné faktory jako nap. onemocnní, hormonální výkyvy (klimakterium), nesprávná výživa, stravovací zlozvyky, nedostatek pohybu, poruchy spánku, úrazy a poranní, omezená mobilita v neposlední ad jsou to i naše vlastní myšlenky, obavy a zpsob, jak subjektivn reagujeme na naše okolí a události, kolik si dláme sami starostí a jaká negativní oekávání máme (optimismus pesimismus) Jaké jsou naše osobní zdroje stresu, není vždy jednoduché zjistit. asto máme jen jakýsi nejasný pocit, že jsme ve stresu, nejsme ale schopni pesn pojmenovat, co nám tento stres vytváí. Faktory, které stres spouštjí, se liší od lovka ke lovku, jsou velmi rozdílné a individuální. Psychologové doporuují udlat si v tom poádek a najít své osobní stresující faktory. Napište si nkdy na kus papíru všechny vci, které Vám za poslední rok až dodnes stres zpsobovaly. Projdte postupn každý msíc a pokuste si vybavit, co Vás nejvíc nervovalo, co Vás stálo hodn energie a sil. Najdte si as na toto cviení, nebo nás hned nenapadnou všechny oblasti, v nichž jsme stres pociovali. Tento seznam stresujících událostí mžete doplnit i v následujících dnech. Cílem je sestavit pokud možno úplný seznam všech faktor. Denn jsme vystaveni množství podnt, které na nás psobí; pokud dojde k tzv. senzorické deprivaci, nedostatku smyslových podnt (napíklad v uzavené, zvukov izolované komoe), psobí na nás tato situace rovnž stresov. Oldich Mikšík, který se dlouhá léta zabýval výzkumem tzv. nároných nebo hraniních i extrémních situací a chování jedince v nich, hovoí o tzv. optimální hladin stimulace, tedy jistém množství podnt, které osoba vnímá jako optimální. Výrazný extrovert pociuje jako stres, pokud musí zstat nap. pes víkend sám na koleji a všichni odjíždjí, pokud nemá možnost s nkým hovoit, být s nkým, na uzaveného introverta psobí vtší spolenost stresujícím vlivem. Podnty, které na nás psobí, se liší jednak z hlediska jejich intenzity, jednak i z hlediska významu, který pro nás mají v neposlední ad je dležitý i asový prbh psobení. Pimená míra psobení není stresogenní (viz zmínnou optimální hladinu stimulace), v urité situaci mže být i stimulující. Zjednodušen mžeme íci, že podnt se stává stresorem tehdy, jestliže vyvolá stresovou odpov; jsou to všechny vlivy, které u normálního jedince vyvolají zvýšení sekrece ACTH (adrenokortikotropní hormon, ídící innost kry nadledvinek). Uvedené stresory mohou psobit akutn, perušovan i chronicky a ve svém významu pízniv i nepízniv pro daného jedince. Významná je i hrozivost tchto podnt. V bžném život se vyskytuje ada skuteností nezávisle na naší vli, nkteré z nich mohou výrazn ovlivnit naše zvyklosti i dokonce náš životní styl, mohou nám pinést nebo vnutit zmnu. V šedesátých letech sestavili T. H. Holmes a R. H. Rahe seznam tzv. životních událostí (events), které dali posoudit ad lidí s tím, aby posoudili a seadili 8

11 uvedené události podle intenzity a délky asu, kterou potebují k tomu, aby se té které události pizpsobili, a to vše bez ohledu na to, zda tato událost byla i nebyla žádoucí vše v prbhu posledního roku. Oba se domnívali, že zmny po uvedených životních událostech mohou být ve spojitosti s pozdjším nástupem rzných chorob (studie byly provedeny pro potebu zdravotních pojišoven pi stanovení výše prémií u rzných pojištnc), a tak vytvoili škálu 43 položek, jež jsou seazeny podle jejich významnosti škála bývá nazývána škálou sociální readaptace. Škála je kritizována z rzných hledisek, nap. i proto, že každá zmna, i k lepšímu, je chápána jako zátžová (ada odborník naproti tomu souhlasí i extrémn pozitivní událost mže vést k vypuknutí onemocnní. Je zde i vková závislost: s rostoucím vkem schopnost readaptace klesá a každá zmna navyklého stereotypu pohlcuje velké množství energie; z tohoto hlediska mže být i dobe mínná zmna v život starého lovka, nap. pesthování z venkova do pohodlnjšího mstského bytu, které zorganizují dti, stresovou situací pro dotyného a vést ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Akoliv je škála kritizována i pro nedostatený rozsah a nerespektování rozdílnosti ve významu jednotlivých životních událostí pro rzné lidi nap. rzného náboženského vyznání a z toho pramenících odlišných postoj, pesto mnoho studií prokázalo, že dosažení vysokého skóre v hodnocení souvisí s následným onemocnním, a to jak tlesným, tak duševním. Dostal a Fischelová 3 uvádjí dobu, za kterou mže po životní události dojít k nástupu psychopatologických píznak: u schizofrenního onemocnní uvádjí tináct týdn, u velké deprese dva roky. Po smrti blízkého lovka se pozstalý vyrovnává s pimeným smutkem v prbhu dvou let; tento smutek se ale v prbhu od šesti msíc do dvou let po ztrát milované osoby mže zmnit jak v depresívní, tak v nádorové onemocnní. I bžné denní starosti mohou psobit zátžov a je prokázáno, že v tchto obdobích je lovk i náchylnjší vi bakteriální i virové infekci tyto souvislosti potvrzuje i zkušenost rodi s dtmi ve škole s nástupem onemocnní nap. horních cest dýchacích, kdy lze vysledovat asovou koincidenci mezi školními problémy a nástupem onemocnní. Vztah stresu a onemocnní je velmi tsný a tato souvislost byla prokázána ve stovkách studií. Ve svých dsledcích má nemocnost dopad i v ekonomické sfée. Studie Ekonomické university ve Vídni, uveejnná v asopise Wirtschaftsblatt v beznu 1998, ukazuje, že tém 30 % osob v pracovním procesu trpí stresem. Dsledkem je o 25 % nižší produktivita a tyikrát více pracovních úraz na pracovišti. Vzniklé škody jsou odhadovány pibližn na jednu miliardu šilink ron. Autor studie Günter Lueger íká: To je ale jen špika povstného ledovce. V dalších dvou letech oekáváme, že stresem bude trpt pravdpodobn až 40 % osob v pracovním procesu. Fenomén stres lze nalézt ve všech odvtvích a ve všech spoleenských vrstvách. Bolesti v zádech, migrény, obhové a srdení obtíže, žaludení a zažívací obtíže, rzná onemocnní gastro-intestinálního traktu jsou tlesné symptomy, které mají jednoznanou souvislost se stresem. K tomu je teba piadit psychické poruchy, jako je pedráždnost, vzntlivost a agresivita, depresívní nebo úzkostné ladní, abusus alkoholu i léková závislost. Studie se rovnž pokusila vyíslit škody, které stresovaný zamstnanec zpsobuje svému zamstnavateli. Tyto škody rezultují ze zvýšené fluktuace, z nízké produktivity, z astých pracovních úraz a zvýšené nemocnosti zamstnanc. V detailu to znamená: stresovaný zamstnanec má ve výsledku o 25 % nižší pracovní výkon, což pedstavuje dodatené náklady 3 900,- šilink u jednoho zamstnance 3 Dostal T.,Fischelová V.:Vztah životních událostí k psychickým i somatickým onemocnním.in: Životní události a duševní poruchy.sborník,praha, Zpráva VÚPs.55,

12 msín. Dvojnásobn vysoká zameškaná pracovní doba zpsobuje roní náklady ve výši 2 800,- šilink na jednoho zamstnance. Jedním pracovním úrazem vznikají dodatené náklady mezi až šilink, zamstnanci, kteí pracují ve stresu, mají tyikrát astji pracovní úraz než jejich uvolnní spolupracovníci. Až sedmkrát vyšší fluktuací vznikají jednomu zamstnavateli vícenáklady mezi až 2,8 miliónu šilink ron. Co je píinou tak drahé hektiky na pracovišti? Studie odpovídá: osobnostní struktura a vlastnosti osobnosti dotyných osob nepasují do dané pracovní situace. lovk, který potebuje dost volného prostoru, se cítí v písném poádku stresován. Naopak ale jsou typy, jimž písná, rigorózní pracovní struktura zprostedkovává uritou jistotu, a oni se v ní cítí dobe. Autor studie vypracoval svou metodiku na zjišování toho, jak tyto vlastnosti jednotlivých zamstnanc na danou strukturu nasedají. Stresovým faktorem je i vk potvrzuje to i vídeský expert na otázky stresu Rudolf Karazman a vyjmenovává dodatené faktory, které u vtšiny zamstnanc ke stresu vedou: strach z postihu a snížené tlesné schopnosti podat požadovaný výkon spolu s pokroilejším vkem a špatnými ergonomickými podmínkami pracovišt. 10

13 Slovo mobbing pochází z anglického mob, ekvivalent pro chátra, lza, cháska, v psychologii práce je výrazem pro šikanu zamenou proti nkterým osobám na pracovišti. Neexistují žádné klasické obti mobbingu, mobbing mže potkat každého. Ne však každý spor, hádka, šikana i nespravedlnost je mobbingem. Pokud se podnik i pracovišt stane pro nkteré zamstnance peklem, mohou být osobami, které mobbing vyvolávají, jak spolupracovníci, tak nadízení. Ten, kdo se stává objektem mobbingu, bývá vystaven znané trýzni, trápení i mukám, jež mohou vyústit v chronická onemocnní. Píinou vzrstajícího psychoteroru na pracovištích je rostoucí konkurenní a výkonnostní tlak, obava z propuštní, ztráty pracovního místa, strach ze ztráty existence. Nkteré osoby jsou vystavovány posmchu, pomluvám, rzným eem, jsou vydírány, a to po dobu týdn, msíc i déle. V Nmecku prožívá denn podobnou trýze na pracovišti kolem 1,5 miliónu lidí 4. Mobbingem tedy rozumíme systematické ponižování a vyazování lidí ze strany jedné i více osob. Toto nenávistné, nepátelské chování bývá s jistou pravidelností, tedy minimáln jednou týdn, a to po uritou dobu, minimáln pl roku. Heinz Leymann, který se psychoterorem na pracovišti podrobn zabýval, uvádí 45 typických forem mobbingu, které rozdlil do následujících pti kategorií: 1. útoky na možnost na emkoliv se spolupodílet dotyný je neustále kritizován, hanoben, je mu nadáváno 2. útoky na sociální vztahy s dotynými osobami se jedná, jako by to byl vzduch 3. útoky na sociální prestiž, autoritu - klepy, urážky atd. 4. útoky na kvalitu práce dotynému je odat pracovní úkol nebo dostává stále nové úkoly a také takové, které pesahují jeho kvalifikaci a na které mu chybí dostatené znalosti 5. útoky na zdraví vyhrožování násilím i jeho použití, sexuální obtžování Kdo jsou ti, kteí podobné chování produkují? Podle výzkum uvedeného autora jsou to: ze 44 % kolegové a kolegyn ze 37 % pedstavení a nadízení z 10 % kolegyn a pedstavení z 9 % podízení Praktití poradci z oboru však vycházejí ze skutenosti, že podíl pedstavených je výrazn vyšší, uvádjí až 70 %. asto bývá mobbing využíván práv jimi jako strategický nástroj pi redukování pracovních míst a toto chování bývá okolím tolerováno dvody jsou zejmé. Mobbing nacházíme zvlášt u tch osob, kteí se cítí na své vedoucí pozici nebo autorit ohroženi. Obtí mže být každý, statisticky každý tvrtý zamstnaný alespo jednou v prbhu svého pracovního života. Za uritých konstelací toto nebezpeí vzrstá, napíklad tam, kde do skupiny existující již adu let pichází nkdo nový, rovnž tam, kde se zmní hierarchie nebo dochází k masívnímu odbourávání stávajících pracovních míst. Jako zvlášt ohrožené skupiny vystupují ti, kteí se njakými znaky odlišují od skupiny, nap. svým postižením, eí, jiným sociálním statusem, jako je osamlá matka, nápadné obleení, vlasy, chování, nekuák mezi kuáky nebo naopak, odlišný svtový názor, odlišná píslušnost k 4 Wittig-Goetz Ula: Mobbing am Arbeitsplatz Sozialnetz Hessen,

14 politické stran. Patí sem i ti, kteí se pehnan angažují, orientují se na vysoký výkon i jsou spíše introvertovaní. Podle výzkum frankfurtského psychologa Prof. Dietra Zapfa jsou mobbingem ohroženi zvlášt zamstnanci a úedníci. V nkterých pracovních oblastech je toto riziko zvlášt vysoké: zdravotnictví a sociální oblast (7x vtší riziko) výchova a vyuování (3,5x vtší riziko) veejná správa (3x vtší riziko) Autor to vysvtluje povahou práce v oblasti veejných služeb. U uitel, uitelek v mateských školách, u peovatelek atd. neexistují jasná kritéria pro hodnocení a posouzení výkonnosti. Charakter jejich práce nabízí i více možností zaútoit. Vysoká psychická zátž vede asto ke vzniku psychosomatických chorob. Obtíže se mohou objevit již po nkolika dnech, kdy je lovk vystaven podobným tlakm. Mezi prvními poruchami se objevují žaludení a stevní problémy, poruchy spánku, poruchy koncentrace, bolesti hlavy a depresivní rozlady. ím déle je dotyná osoba vystavena mobbingu, tím intenzívnji se vyvíjejí onemocnní chronická, jako jsou nemoci srdce i krevního obhu, žaludení obtíže, nemoci cest dýchacích i kožní onemocnní. Po dlouhých obdobích jakési sociální stigmatizace mohou nastoupit tžké deprese, rzné druhy závislosti jako je léková i drogová, stoupá riziko suicidálního ohrožení možnost sebevražedných pokus nebo dokonaných sebevražd. Proces mobbingu má obvykle tyi fáze: 1. na poátku bývá obyejn nevyešený nebo špatn zpracovaný konflikt 2. na místo konfliktu vstupuje jednotlivá osoba, která bývá stále více dotena, její pocit vlastní hodnoty klesá, stále více se propadá do role lovka, který stojí mimo 3. vývoj eskaluje, stálým ponižováním, pokoováním je dotyná osoba tak znejistna, že tím výrazn trpí kvalita práce, resp. práce vbec. Dotyný zaíná být považován za problematického pracovníka a hrozí pracovn právní opatení 4. podobné pípady mobbingu koní nejastji ztrátou pracovního místa, propuštním a asto vyazením ze svta práce dotyné osoby bu samy rozvazují pracovní pomr a odcházejí dobrovoln, ponvadž situace se ve všech ohledech stává neúnosnou, nebo jsou propuštni, jsou nezídka vtlaeni do jakýchkoliv podmínek, které rezignovan akceptují. V této fázi obvykle již trpí nkterými závažnými psychosomatickými chorobami, jejichž léba vede k dlouhodobé pracovní neschopnosti, nezídka vyúsující do dchodového ízení; i v pípad jisté úzdravy je to nyní navíc i zdravotní stav dotyné osoby, který znan komplikuje získání nového pracovního místa, zamstnavatelé se obávají pijmout nkoho, kdo strávil delší dobu v nemocenské. Téma mobbingu vyvolává nap. v Nmecku silnou odezvu a to i proto, že ásten odráží sociální pomry v souasném pracovním svt. Práv zmínný strach o práci, konkurenní a výkonnostní tlaky jsou ideální živnou pdou pro rst mobbingu. Dalšími faktory jsou potom ne vždy prhledné struktury podnik, zakládání dceiných spoleností a pesouvání finanních ztrát do tch spoleností, které lze poslat do konkurzu a odepsat bez ohledu na sociální dsledky, které to pináší, jsou to nkdy i nedostatené kvalita a nízká kvalifikovanost i zkušenost vedoucích pracovník, zvlášt pi zakládání nových firem, kdy se ízení firmy ujímají nap. úspšní bývalí zamstnanci, kteí mají zkušenosti z výroby, z výzkumu a hrub nedoceují managerské pedpoklady. Mobuje se i tam, kde chybí vnitropodniková kultura ešení nedorozumní i konflikt, která jinak umožuje ešit konflikty 12

15 konstruktivn. Téma mobbingu získává na závažnosti i tím, jak je dnes obtížné vzhledem k situaci na trhu práce mnit pracovní místo a to zvlášt za situace, kdy se z práce stává doslova peklo. Za podobné situace lidé nezídka pecházejí i nkterá závažná onemocnní, podceují varovné píznaky a to vše pouze z obavy ped ztrátou pracovního místa. Podobn pehlíží i šikanu, ponižování a psobená píkoí. Za této situace je možné doporuit nenosit problém v sob, netrápit se vnitn, ale pokusit se hovoit s tím, kdo mobbing vi mn produkuje, a to zvlášt za situace, kdy se lze dopátrat pvodního nedorozumní a není zasunuto pod nánosem dalších konflikt. Tím si lze získat i krytá záda ze strany spolupracovník, koleg, u pedstavených, v nkterých pípadech je možné se obrátit na odbory, eventuáln i na existující poradnu. Nejdležitjší je co nejrychlejší intervence, ti, kdo pihlížejí tomu, jak jsou jiní ponižováni a je jim inno píkoí, se stávají spoluviníky. Spolený rozhovor v kolektivu koleg mže probudit uvdomní si stávajícího konfliktu. Vyžaduje to i jistou obanskou statenost odkázat dotyné mobbující osoby do uritých mezí, v dalším potom i podat odpovídající vysvtlení pracovní skupin i s ohledem na prevenci podobných projev. Pi ešení podobných pípad se osvduje využít prostedníka, je velmi pozitivní se jako prostedník mezi kolegy/ynmi sám nabídnout. Mobbing má i své negativní ekonomické dopady na hospodaení podniku: odborníci odhadují vznikající finanní škody ve stedním podniku v SRN na cca až Euro na osobu ron; další vznikající náklady, léebné výlohy, dchody nese spolenost. Jako možnosti prevence se nabízejí následující opatení: redukovat zátž zmnou organizace práce a postarat se o to, aby byl vytváen vtší prostor pro jednání a rozhodování za úasti ostatních všechny rozhodovací procesy uinit prhlednými zlepšit informaní vnitropodnikovou politiku vymezit jasn kompetence jednotlivých pracovník zajistit další vzdlávání vedoucích pracovník a vést je k demokratickému stylu ízení starat se o dobré podnikové klíma, které je oteveno vzájemné podpoe a nemají v nm místo intriky a šikana prevenci mobbingu integrovat do školení vedoucích pracovník podniku, zajišovat školení podnikové klima diskutovat na shromáždních zamstnanc školení zamit i na metody ešení konflikt v pracovních skupinách zavést pravidelná sezení na toto téma vytvoit v podniku možnost, teba i personáln obsazené místo, kam by se pracovníci, postižení mobbingem mohli obracet. Pracovníkem, který by mohl plnit funkci poradce v tomto smyslu, by mohl být nezávislý jedinec se zkušeností v ešení konflikt, který by mohl poskytovat odborné poradenství, vést rozhovory, které by mohly pispt ke konstruktivnímu ešení, zajišovat kontakty ke svépomocným skupinám v okolí, ml by poskytovat i kontakty, adresy specialist, kteí mohou postiženým pomoci, jako je léka, psycholog, právník. Pozn.: Každý stresový zážitek, a pozitivní i negativní eustres nebo distres vyžadují následnou odpoinkovou fázi na zotavení, nebo parasympatický nervový systém musí mít as na to, aby znovu zreguloval písun energie vystresovanému organismu. Pokud se této fáze organismu nedostává, nelze vylouit do budoucna i orgánová poškození. 13

16 V nkterých podnicích, nap. v závod Volkswagen nebo pi magistrátu msta Mnichov, byly již uzaveny vnitropodnikové dohody ke zlepšení podnikového klimatu a partnerského chování na pracovišti. Souástí dohody je napíklad dobrá vle všech chovat se k sob navzájem sociáln a vznikající konflikty ešit férov. Zpsoby chování, které jsou nežádoucí, jsou uvedeny na seznamu, jsou pevn stanoveny postupy pi ešení konflikt, autorm mobbingu hrozí nejen sankce, ale v krajním pípad i propuštní z podniku. Tím jist nejsou problémy mobbingu vyešeny, ale je minimáln vytvoen závazný rámec pro všechny, který musí být samozejm teprve naplnn lidskou ochotou a snahou, vysvtlováním. Zamstnancm ale signalizuje, že zamstnavatel to myslí se zajišováním dobrého ovzduší v podniku vážn, že mu jde o ochranu jednotlivých pracovník a že o to bude usilovat. Obyejn si nechávají své starosti a trápení dotyné mobbingem postižené osoby pro sebe, užírají se svými starostmi. Podobné dohody jim ale dodávají odvahu rzné nepoádky nazývat pravým jménem a to ješt díve, než se z nich skutený mobbing mže vyklubat. Konflikty jsou potom zachycovány v mnohem ranjším stádiu a i zpsoby ešení mohou být citlivji voleny. Je to cesta k tomu, aby se vyvinula zcela jiná vnitropodniková kultura chování všech navzájem. 5 5 Gesellschaft Arbeit und Ergonomie,

17 Fyziologické píznaky: bušení srdce vnímáme jako zrychlenou a nkdy i nepravidelnou innost srdce (palpitace a arytmie) bolest na hrudní kosti nechutenství, kee v biše, popípad prjem asté nucení na mo ztráta sexuální apetence, impotence, frigidita nepravidelná menstruace palivé, bodavé pocity v rukou a nohou bolesti a svalové naptí v krní ásti pátee (popípad v dolní ásti) bolesti hlavy migrenózní bolesti hlavy (záchvatová bolest jedné poloviny hlavy) vyrážka v oblieji pocity knedlíku v krku potíže v koncentraci vidní na jeden bod (nkdy i dvojí vidní) Emocionální píznaky stresu: prudké zmny nálad trápení se malikostmi neschopnost sympatie a empatie zvýšené starosti o vlastní zdraví denní snní, sociální introverze zvýšená únavnost poruchy koncentrace iritabilita, anxiozita Symptomy stresu v chování: nerozhodnost, nerozumné náky zvýšená absence v práci, nemocnost, pomalejší úzdrava astjší skoronehody pi ízení auta, snížená koncentrovanost trpí kvalita práce, výmluvy, i lhaní u kuáka roste poet vykouených cigaret vtší konzumace alkoholu zvyšuje se závislost všeho druhu, na lécích (na uklidnní, na spaní, na náladu) nechu k jídlu nebo pejídání mní se denní režim, pozdní usínání, vstávání nižší kvalita i objem vykonané práce (Upraveno podle dotazníku Svtové zdravotnické organizace-who.) 15

18 Reakce na stres fyziologická - je velmi nepíjemná, což nutí lovka podniknout nco, co by redukovalo nebo odstranilo utrpení. Proces zvládání stresu se nazývá coping zvládání a má dv formy: První je zvládání zamené na problém, na situaci, jedinec hledá zpsob, jak ji zmnit nebo se jí v budoucnosti vyhnout. Druhý je zvládání zamené na emoci zamí se na zmírnní emocí spojených se situací, ke zmn situace samotné nemusí dojít. Povtšinou volí lidé oba zpsoby zvládání stresu. Nkdo nás upozorní, že jsme na propadnutí - mžeme se poradit s profesorem, udlat si plán studia, zopakovat intenzívn látku - to vše je zamené na problém. Co se týe emocí, mžeme je redukovat tím, že si nap. snížíme aspiraní úrove, pesvdíme sami sebe, že neúspch nám nevadí a koneckonc školu nepotebujeme za každou cenu, nebo to ztlumíme Diazepamem (=Valium, Seduxen), alkoholem - to vše je zamené na emoce. Lidé, kteí se zamují na zvládání problému, vykazují v prbhu i po odeznní stresu nižší hladiny deprese. Toto zamení vede i ke kratšímu období deprese. asto tehdy, kdy je problém neovlivnitelný. Je ada zpsob, jak zvládat vlastní negativní emoce - první skupina jsou strategie - techniky behaviorální tlesné cviení, alkohol, drogy, vybíjení vzteku, hledání podpory u pátel. Druhá skupina strategií jsou kognitivní strategie: nap. doasné odsunutí problému z vdomí nestojí mi to za to, abych si s tím dlal starosti, zmírnní ohrožení zmnou významu situace: ona pro m není zase tak dležitá, její pátelství. Jiné dlení: strategie ruminaní - uzavení se do sebe, abychom mohli pemítat, jak je nám špatn, abychom se mohli trápit dsledky stresové situace, nebo stále dokola mluvit o tom, jak se nám špatn daí. Strategie rozptylující provádní píjemných inností, které nás posilují, zvyšují pocit, že to mžeme ovlivnit nap. sportovní aktivity, návštva kina s páteli, hraní si s dtmi. Je to oddych od stresující situace, nabírání energie a získávání pocitu kontroly nad situací. Vyhýbavé strategie mohou nás vytrhnout z nepíjemné nálady, ale jsou potenciáln nebezpené - opíjení do nmoty, hazardní jízda autem (jití smysly), agresívní osoování jiných. 16