Novotný, Václav Hus v Kostnici a eská šlechta

Transkript

1 Novotný, Václav Hus v Kostnici a eská šlechta

2

3 VÁCLAV NOVOTNÝ: HUS V KOSTNICI A ESKÁ ŠLECHTA. POZNÁMKY A DOKUMENTY. SE SVTLOTISKOVOU REPRODUKCI StlŽNÉHO LISTU ESKÝCH PÁN DO UPÁLENÍ M. JANA HUSÍ ZE DXE 2. ZÁÍ 1415 A LÁNKEM AXT. MASÁKA;,, POPIS A OCENNI PEETÍ PRI STÍŽNÉM LIST". <4~ NÁKLADEM SPOLENOSTI PÁTEL STAROŽITNOSTI ESKÝCH V PRAZE. NA SK ADÉ U KNIHKUPCE A. B. ERNÉHO V PRAZE. Cena (se Stížným listem) K $.

4

5 VÁCLAV NOVOTNÝ: HUS V KOSTNICI A ESKÁ ŠLECHTA. POZNÁMKY A DOKUMENTY. SE SYÉTLOTISKOVOU REPRODUKCI STÍŽNÉHO LISTU ESKÝCH PÁN DO UPÁLENÍ M. JANA HUSÍ ZE DNE 2. ZÁÍ 1415 A LÁNKEM ANT. MASÁKA:..POPIS A OCENNÍ PEETÍ PRl STÍŽNÉM LIST". át* nakladem spolenosti pátel starožitností eských v praže, na sklad u knihkupce a. b. erného v praže.

6 W7 N 59í risk) AJols w V Mi- 1 \ PraM, knihtiska eská Akademie císae Františka Josefa pro védy, slovesoost a uméni a c. k. eské vysoké Skuly technické v Praie,

7 Není úkolem této knížky, a asov práv posledních msíc života Husova se týká, líiti prbh Husova procesu v Kostnici. Jakkoliv théma samo bylo by velmi lákavé, není mi pece možno tuto partii života Husova vytrhovati ze souvislosti, do níž již dávno jest urena a v níž jest ovšem nepostradatelná, z pokusu o celkové vylíení života Husova. A tak knížeka tato staví si úkol mnohem skrovnjší. Byv s pátelské strany poctn dvrou, která mne žádala, abych nkolika slovy doprovodil chystané knižní vydání známého protestního listu eské šlechty pro upálení Husovo, pokládal jsem za nejvhodnjší uiniti tak v této form. Bylo by píliš neskromné, kdybych ekl, že jsem chtl zachytiti ohlas dojm, které prbh dramatu Husova v Kostnici budil v Cechách. Nemusím podotýkati, že by to bylo théma v historii Husov snad z nejzajímavjších, a že tedy jeho zpracování jist by dovedlo vzbuditi ctižádost každého historika. Bohužel k plnému vystižení dojm, jimiž jednotlivé ony scény doma psobily, prameny nepostaují. Nezbylo, než se omeziti na to, o em prameny souditi dovolují, povšimnouti si projev, jimiž pozornost událostem v Kostnici jist mrou neobyejnou vnovaná také na venek došla výrazu. Bží tedy, prost eeno, o slovný doprovod nkolika dokument, jichž se nám jakožto doklad dostalo. Jest sice celkem obecn známo, že po upálení Husov eská šlechta vystoupila proti koncilu mohutným protestem, který peetmi svými stvrdilo nemén než 450 šlechtic jedna z listin o tom, astji otištná a vydaná také ve fotografické reprodukci, jež i tomuto vydání jest pipojena, tvoí poslední íslo této sbírky, ale ne tak obecn jest známo, že památná tato listina jest toliko závreným a vrcholným aktem delšího pedcházejícího jednání. Když po uvznní Husov jeho eským pátelm v Kostnici podailo se uplacením papežských strážc jeho vzení zjednati milovanému Mistru možnosti k písemným stykm s nimi, a jejich prostednictvím také k dopism do ech, byly zde ovšem jeho listy s touhou a radostí teny kdyby ani nebylo výslovných zpráv, 1 ) již samo hojné pomrn rozšíení žaláních list Husových v opisech bylo by svdectvím dostateným, stejn jako jist shánny i zprávy o Husovi; osud Husv budil živé sympathie a hojné úastenství. Ale nebyla to jen soustrastná lítost nad vrolomností královou a hluboká, ale trpká bolest nad útrapami milovaného Mistra, která se vyerpává nmým soucitem a již roztrpení zbavuje energie. eští pátelé Husovi neopomíjeli *) Viz kroniku Vavince z Bezové, FR.B. V, 333.

8 také mužným vystoupením a rázným zakroením dáti prchod svému roztrpení nad nedstojným chováním krále Sigmunda a koncilu Kostnického a piiniti se o zastavení dalších násilností. Nkolik projev toho druhu došlo nás, a jest zajímavé pozorovati, jak vespolek souvisí, stále mohutnjíce, jak se splétají mezi sebou i s akcí souasn a ne bez jisté souvislosti od pátel Husových v Kostnici ve prospch Mistrv vedenou. O tom tedy nkolik slov. I. Budoucí životopisec Husv mezi etnými jinými nerozešenými a ešení žádajícími otázkami bude nucen položiti si zvlášt jednu, jist lákavjší než snadnou (zase pro nedostatek pramen), otázku o pomru Husov k eské šlecht. Ale i zde pjde toliko o doplnní obrazu již ustáleného. Ohnivá výmluvnost, písná zásadovost, velost pesvdení a svatý život získávaly Husovi všecky vrstvy bez rozdílu, od nejchudších po nejbohatší, od nejprostších po nejvznešenjší, od bezejmenného davu po nejvýznamnjší jednotlivce. V pízni kapli Betlémské jist pro úctu k Husovi prokazované závodí bohatí mšané, zámožní e- meslníci i uení misti universitní, na kázání milovaného Mistra tísní se dlný lid s drobnými emeslníky vedle odhodlaných vladyk a mocných pán, a jestliže ani ona družina zbožných šlechtien ze sousedství Betléma nezaniká v zástupu nadšených posluchaek Mistrových, tím spíše vyniká z nich královna Žofie, když se sama s chloubou hlásí, že byla navštvovatelkou jeho kázání. Styky s dvorem královým pirozen vedly k vtšímu sblížení s kruhy šlechty vyšší i nižší, již ode dávna vidíme Husa ve stycích s nkterými šlechtici i z pedních panských rod, a pokud se známosti tyto obrážejí v korrespondenci Husov, objevují Husa optn ve svtle nejušlechtilejším, užívajícího každé píležitosti k povznesení a utvrzení zásad kesanských, k prohloubení životního názoru, k oprav mrav také v tchto kruzích. A co celým životem a veškerou inností Husovou v Praze bylo provedeno, dovršil potom Husv pobyt na venkov, kde bezprostední psobení, umožnné ochranou jeho mocných pátel, uinilo jeho posluchai, a lze již íci vyznavai vedle dav selského lidu i adu malých zeman a vladyk zvlášt v jižních a stedních echách. Jest možné, že zvlášt u len velikých rod panských (jejichž vliv potom arci nezstal bez úinku na nižší šlechtu, jak se to z ásti práv pi posledním stížném listu jeví) psobilo také osobní kouzlo zjevu Husova a správné tušení, že Husovo wyclifství nikdo ho nepopírá hodilo se také za vhodnou záminku proti nepohodlnému kazateli a jeho horlení na pílišnou moc duchovenstva, jež moci svtské vbec i šlecht zvláš musila se jeviti povážlivou. Tak snad lze vysvtliti, že po smrti Husov, a když hnutí dsledn vyvíjelo se dále, rozcházejíc se stále více s církví, práv ve stavu panském dosti znaný poet nkdejších pátel Husových zmnil se v protivníky Husitství.

9 Ale tím se nic nemní na faktu, že za života Husova a zvlášt v posledních jeho letech a msících vc Husova stala se vci celého národa a zejména tedy vcí jeho vlastního representanta, eské šlechty. Již ped odchodem Husovým do Kostnice se to objevilo. Když Hus, chystaje se na koncil, opatoval si dokumenty své pravovrnosti, jimiž chtl eliti podezení z kacíství, kteréž od domácích protivník proti nmu vyslovováno a které by bylo mohlo ohroziti jeho svobodu, a dosud, teba byl v klatb papežské pro nestání k soudu, nebylo pedmtem jeho vyšetování u kurie ani doma, obrátil se o zakroení také ku pedním pánm tenkrát v Praze shromáždným. Prokurátor Husv M. Jan z Jesenice totiž dne 27. srpna 1414 marn domáhal se pístupu do dvora arcibiskupova ke slavnostnímu shromáždní duchovenstva, ped nímž veejn chtl prohlásiti, co Hus veejnými vyhláškami sám oznamoval, že iest M. Jan Hus ochcten postaviti se k soudu každému, kdo by ho ped arcibiskupem nebo budoucím koncilem chtl viniti z kacíství. 1 ) Odepením pístupu ml však býti zmaen pokus Husv dojíti aspo nepímého potvrzení, že ani ped arcibiskupem od nikoho z kacíství vinn nebyl. Proto Hus požádal šlechtice v zemské rad shromáždné, aby aspo oni pimli arcibiskupa k odpovdi na tento dotaz. Pání jeho bylo ochotn vyhovno, a ti pední šlechtici již dne 7. íjna 1414 (píl.. 1) dávají vysvdení o vyznání arcibiskupov, že on sám nezná žádného kacíství a bludu Husova a nijak ho neviní; vin! prý ho papež, a ped tím se má Hus zpraviti. List jest adressován králi Zikmundovi a stává se tak zaáikem vtší akce, o níž nám bude jednati. V nm najdeme první zmínku o tom, co pozdji stále zstávalo pedmtem jednání veejné slyšení Husovo. Stanovisko pán eských kryje se úpln se stanoviskem Husovým. Naení z kacíství jest urážkou celého národa, ale naení samo stailo, aby takto podezelý byl zbaven osobní svobody víme již, že to byla hlavní pohnutka posledních opatení Husových. O glejtu Zikmundov nebylo ješt známo, v jaké form bude vydán, ale pokynem pro krále mlo býti vyzvání, a Husovi opatí zjevné slyšení,,,aby nebyl pokutn pohann k hanb jazyka našeho i zem eské." Jest to táž neochvjná a skálopevná dvra, jakou ml Hus sám ve zdar své cesty, bude-li mu možno veejn se hájiti. Jako on i páni eští jsou pesvdeni, jak vc dopadne, bude-li mu páno slyšení,,k jeho pravd" a dávaií svému pesvdení výraz oekáváním,,,že tudy znikneme narenie kivého". Jak si to pedstavoval Hus sám, tak také pánové eští pejí si, aby Hus pokládán byl za plnoprávného lena koncilu, neobávajíce se, že v tomto pípad výsledek cesty Husovy nebude píznivý. Ten úel, jak víme, mlo Husovo opatování dokument o své pravovrnosti, ten úel ml míti i glejt Zikmundv. Vdlo se ovšem i v echách, a vdl to zejména Hus i jeho prokurátor Jan z Jesenic, že papežské soud/ inkvisiní, neohlížejíce se na prívo vbec, zakroují proti podezelým, a vdlo se ješt lépe. a zase to vdl ze- *) Notáská listina o tom zachována v rukopise Mladoovicov, a vydal ji (mimo jiné) Hofler SS. I., , Palacký, Documenta

10 jména Hus, žeinkvisiní processnení vlastn soudem, nýbrž odsuzováním. Proto práv jeho zahájení mlo býti zabránno. Ani pro Husa, ani pro jeho šlechtické pívržence nebylo pochybností, že pravda Husova v uvedených okolnostech zvítziti musí. Na to, že by Hus mohl býti odsouzen, vbec nikdo nepomyslil, a jestliže Hus ojedinle pipouští, že neodmlouvá jako kací utrpti, bude-li v em scesten shledán, jest to jen stupovaný projev dvry, že není to možno, bude-li proti nmu po práv a nikoli libovoln jako proti kacíi postupováno. Teprve koncil sám ml tuto dvru ve svou spravedlnost svým postupem podkopati. Jest známo, že dne 28. listopadu 1414 byl Jan Hus, pobyv ped tím tém tyi nedle bez závady v Kostnici, na rozkaz kardinálv pod lestnou záminkou rozhovoru s kardinály vylákán ze svého tichého píbytku a uvržen do vzení. Obavy jeho se splnily, a již ml glejt Zikmundv. Kardinálové, akoliv ne bez rozpak, postavili se na stanovisko, které církev vždy zaujímala, že podezelé z kacíství mže kdykoli a kdekoli zatknouti a souditi, proti emuž práv Hus hledl se pojistiti. Nemže býti o tom pochybnosti, že toto stanovisko kardinál bylo v pímém rozporu s právem, které Husovi svým glejtem zabezpeil král Zikmund. Jestliže tedy nejnovji Sedlák 1 ) tvrdí, že kardinály k tomu pohnulo a) vdomí vlastního práva", staví se zcela oteven na stanovisko úpln jednostranné a tedy nehistorické, ale dává se svojí horlivostí strhovati i k další nesprávnosti, nebo druhý dvod, který uvádí,,b) list Husv, že pišel do Kostnice bez glejtu'', jest s tím naprosto nesrovnatelný. Mli-li kardinálové tak silné vdomí svého práva, pro by se byli opírali o takovýto dvod, který nad to jest zcela nesprávný? Hus ovšem užil podobných slov nkolikrát, 2 ) ale vždy právem. Do Kostnice dne 3. listopadu 1414 pijel Hus opravdu bez glejtu, pro ten vypravil se z Normberka za králem pan Václav z Dube, ale již ped 10. listopadem byl Václav z Dube v Kostnici, a vdlo se obecn, že glejt pivezl. K podobnému uhýbání není teba poznámek, stejn jako jest mylné, že by zpráva o tom, že Hus ve svém byt slouží mši, nebo dokonce že se pokusil o útk, byla urychlila rozhodnutí. Že tomu není tak, svdí sám koncil, jenž Husovi privátní sloužení mší nikdy nevytýká, a povst o Husov pokusu útku byla prost od nepátel Husových vymyšlena, aby ji mohli uvésti za dvod k jeho zatení. Pan Jan z Chlumu nesnesl ovšem tohoto násilí klidn. Jako se již ohrazoval proti pedstírané,, rozmluv" s kardinály, jako protestoval, když Hus po ní nebyl propuštn, tak hned v následujícíh dnech užíval všech prostedk, aby nezákonnost postupu kardinál uvedl ve všeobecnou známost. Na potkání ukazoval hrabatm, rytím, pánm, biskupm, pednjším mšanm a zkrátka patrn kde komu glejt Husv, nut každého, aby si ho peetl prostedek jist nejúinnjší, nebo souasníci, jakmile do glejtu nahlédli, zajisté ani okamžik nemohli býti v pochybnostech, že glejt zaruoval Husovi plnou svobodu k píchodu, pobytu i náuraíu. A již po trnácti dnech, dne 15. prosince 1415 ') ') Sedlák, Proces Vyložil jsem to Kostnický, Studie a texty II, str. 1 pozn. 2. podrobniji již ve svém lánku Husv glejt, CH. II,79n.

11 vlastní rukou pibíjel na vrata velikého kostela i jiných chrám Kostnických veejn vyhlášky latinské i nmecké, v nichž vedl ostrou stížnost na protiprávní a vrolomné chování papežovo i kardinál. A ješt ped samým píchodem Zikmundovým do Kostnice, když mezitím mohlo se zdáti, že Zigmun opravdu nepipustí tak hrubého nedbání a rušení slib svých, ješt dne 24. prosince 1414 novými, patrn ve smyslu hrozeb Zigmundových doplnnými vyhláškami pokoušel se zjednati prchodu spravedlnosti. 1 ) Všem i každému, kdo tento list uvidí nebo uslyší, oznamuje tu Jan z Chlumu,,,že M. Jan Hus, zízený bakalá theologie, pišel do Kostnice pod bezpeným listem a ochranou nejjasnjšího knížete a pána, pana Zikmunda... a svaté íše ímské, o emž ml otevený list králv, aby tu každému, kdo by toho žádal, vydal ve veejném slyšení plný poet ze své víry. A tu eený M. Jan v tomto íšském mst pod bezpeným glejtem zmínného pána mého, krále ímského a Uherského, byl a jest uvznn a vznn..." A vylíiv v druhé vyhlášce dosavadní opatení králova, hrozí zakroením jeho, až do Kostnice zavítá. Jan z Chlumu mluví slovy rozhodnými, k jakým jen opravdovost pesvdení dává odvahu, a jest to ovšem stále pesvdení Husovo, tebas zatím Hus, vida nezbytí, byl nucen, když s ním process byl zahájen, i ve vzení vypovídati, k velikému zármutku svých pátel v Kostnici i v echách,-) zvlášt když kommisse papežem k vedení processu i) Petr z Mladoovic (H b f 1 e r I, , Palacký, Doc ). Petr zmiuje se, že první vyhláška Jana z Chlumu pibita byla sabbato ante Thome" (tak má rukopis Vídeský, v Musejním uritji,,ante Thome apostoli), a praví, že znní její pipojuje; ale v rkpe Musejním vyhláška do textu pojatá (ve Vídeském jí není) má datum,,,in vigilia Nativitatis Christi" (= 24. prosince). Tomáše apoštola (21. pros.) pipadlo r na pátek, sobota ped tím jest tedy 15. prosince. Ovšem dodatek,, apostoli" má teprve rkpis Musejní, Petrem z Mladoovic redigovaný a doplovaný, ale i kdybychom chtli (s rkpem Vídeským) tento dodatek pehlížeti a mysliti po pípad na sv. Tomáše biskupa (29. pros. ; r v sobotu) nedostaneme datum vyhlášky, a jest tedy výklad, že k první vyhlášce došlo 15. prosince bližší. Petr z Mladoovic ml v úmyslu vaditi ji do svého sepsání, ale když je dodaten redigoval, uinil tak teprve s vyhláškou druhou. ím se lišily, tžko uriti, jist pokud mluvily o Husovi, nerozcházely se píliš. Patrn i k první došlo teprve po dohodnutí se Zikmundem, a rozdíl nejvýš spoíval ve zdraznni hrozeb Zikmundových. 2 ) Sedlák v doteném již lánku (str. 3 pozn. 2) tvrdí, že pátelé Husovi mrzeli se nejen proto, že Hus soukromí odpovídal, ale také nad obsahem jeho odpovdí, ponvadž prý Hus Wyclifa odmítal. To jest omyl. Sedlák míní odpovdi Husovy na lánky Wyclifovy, psané v Kostnici, které z rkpu kapitulního nezcela vrn sám vydal (Hlídka 1911, zvi. otisk: Nkolik text I, 58 69), a o nichž tvrdí, že se v nich Hus Wyclifa odíká. Hus bud odmítá právem, jako vždy jindy, nebo se k Wyclifovi zná anebo konen vykládá, pro by nechtl lánku odsouditi, jak inil také díve, i když Wyclifa hájil, takže tu celkem není podstatného rozdílu (a by byl v dob, kdy odpovdi vznikaly, vysvtlitelný i omluvitelný). Ale i kdyby názor Sedlákv o tchto odpovdech byl správný, zcela mylné jest, co tvrdí o vyšetování v žalái. Sice Jan z Chlumu v list svém (Docum. str. 88) vyslovuje obavy, aby Hus neustoupil od pravdy ze strachu o život vždy mu bylo dobe známo násilí, s jakým postupoval koncil; ale že toho nelze vztahovati k žalánímu vyšetování, a že co do jeho obsahu pátelé nemli obav pražádných, jest nade vši pochybnost patrno ze slov, jež v listu následují hned za tmi, jichž se Sedlák dovolává; Constanciam vero vestram intime laudant et supreme: avšak stálost vaši upímn chválí a nade vše.

12 . omni Husova (dne 4. prosince 1414) naízená, užívajíc bezohledn práva, na které si kacíské soudy vždy inily nároky, i v dob nejtžší nemoci Husovy dávala do vzení Husova pivádti jednotlivé svdky, aby písahali ped obvinným 1 z kacíství. Ani nyní Jan z Chlumu nepochybuje o výsledku, jakmile král Zikmund zjedná prchodu svému ) glejtu, a zvlášt zmínka o úelu cesty Husovy na koncil vyjaduje vrn pohnutky Husovy, je z ásti ohlasem toho, co o tom povdl Hus sám ve svých veejných ohlášeních, jimiž ješt v Praze shledával doklady proti podezení z kacíství.'-) Vyhláška Jana z Chlumu nemohla ovšem zmniti osudu Husova, ale bylo-ii a to jest ovšem samozejmé jejím úelem dáti na jevo nesouhlas s protiprávním se stanoviska svtské moci postupem koncilu, pak svého úelu dosáhla zajisté. A dosáhla ješt neho více. Mezi Kostnicí a zemmi eskými již odchodem Husovým nastaly styky velmi ilé. Také nepátelé Husovi, a zvlášt prohnaný Michal de causis, zstávali ovšem ve stálém spojení, a nkdy velmi ošklivém, jako bylo na p. slídní po soukromých dopisech a p., se svými pívrženci v echách, ale pedevším pátelé Husovi na obou místech pstovali dorozumní zvlášt živ. Jestliže již 4. ledna 1415 pan Jan z Chlumu mohl znáti úsudek Pražských pátel Husových o jeho vyšetování sotva ped msícem zahájeném, ukazuje to jist na výmnu zpráv neobyejn rychlou. Pirozen tedy zvlášt s oznámením zprávy o zatení Husov nebylo asi odkládáno, a lze-li si pedstaviti, jaké vzrušení zpráva tato všude zpsobila, nemžeme ani v tom nic nápadného spatovati, že echové Kostnití a pedevším Jan z Chlumu neváhali také ihned oznámiti, co sami na ochranu Mistrovu podnikli. Ne-li díve, jist nyní poslán do ech opis glejtu Sigmurdova, aby každý mohl se pesvditi, že po stránce formální není závady, a že tedy opravdu bží o porušení jeho, ale vedle toho jist i opis nebo aspo obsah první protestní vyhlášky Jana z Chlumu (z 15. prosince) záhy poslán do ech. A zde to bylo, kde tato listina psobila dále. Sice lze míti za to, že rozilení nad zatením Husovým samo by si bylo nalezlo prchodu, ale jist píklad Jana z Chlumu psobil povzbudiv. A tebas nkterá slova v následujícím projevu na protest Jana z Chlumu upomínající mohla by býti i pímým ohlasem onch ohlášení Husových, jest pece pravdpodobnjší, že k jejich užití již ') Sedlák (na uv. m. str. 4 pozn. 1 ) hájí tohoto postupu kommisse (proti Palackému) takto:,,pedvádla-li komise ped Husa svdky, byl stav jeho takový, že je pedvésti mohla." Tomu není tak. Petr z Mladoovic výslovn svdí, že Hus byl takto sužován ve své nejtžší nemoct, a jeho sdlení smíme, tebas Husovi stranil, tím mén nedvovati, že to byl zpsob u kacíských soudu vbec obvyklý. Koncil, ml-li Husa za podezelého z kacíství, jist mohl reklamovati právo na zakroení (ovšem s porušením glejtu), ale užívalli svého práva, není tím ješt eeno, že se tak stávalo šetrn! Dvod" Sedlákv poráží se sám. *) Srovn. na p. slova stížnosti Chlumovy: venit Constanciam ad reddenáum cuilibet poscenti in audiencia publica de fide sua plenariam radonem se slovy latin ského ohlášení Husova: paratus semper. poscenti eum de ea, que in eo est, fide et spe reddere radonem, nebo se slovy vyhlášek v íšských mstech cestou inných: cuilibet opponenti in ipso concilio de sua fide paratus est reddere radcntm.

13 onen protest sám vedl. Patrn tedy hned po 15. prosinci známost o nm podána do ech, a jest to tedy ona první vyhláška, jež se nám z dalšího projevu ponkud ozývá. 1 ) Ale snad bželo i o více. O tom nco napovídá projev sám^ Byli to tentokráte Moravští páni, kteí se k projevu odhodlali, a to práv nejpednjší: sám zemský hejtman Lacek z Krava, Boek z Kunštátu na Podbradech, Erhard z Kunštátu a Skal, Vilém z Pernštejna, Jan z Lomnice, nejvyšší komorník Brnnský, Hanuš z Lipé, ddiný nejvyšší maršálek královský, Petr z Krava, nejvyšší komorník Olomoucký, Jošt Hecht z Rosic, Oldich z Hlavatic. Podnt k tomu dal, o tom sotva lze pochybovati, sám pan Lacek z Krava. Sice i ostatní jména znjí nkdy v souzvuku s Husovým anebo pozdji s husitstvím, pece však jest to vždy jméno jeho, které tu pedevším zaznívá. Lacek byl k tomu uren svou minulostí, svým osobn pátelským pomrem k Husovi již r zakroil v jeho prospch u Jana XXI 1 1. svým listem, roku následujícího zasedá v kommissi k urovnání sporu Husova s arcibiskupem Zbykem, k nmu jakožto obzvláštnímu horliteli zákona božího" obracejí se pívrženci Husovi i pozdji, jako vbec vždy stojí v ele strany husitství píznivé, jemu, nazývaje ho,,dobrodjce mój zvláštní", adressuje list o svém odvolání i Jeroným, ale byl k tomu také povolán svým úadem jakožto hejtman zemský: On to tedy byl, který na své panství Veliké Meziíí svolal sjezd pedních zemských úedník a jiných znamenitých pán moravských, z nhož vyšel nový, pozoruhodný projev ve prospch Husv, snad asi v polovici ledna List stojí na témž stanovisku, jako projevy dosavadní, pece však již se hlásí také nálada nová. Také moravští páni jsou ovšem pesvdeni o nevin Husov, také jim Hus jel do Kostnice dobrovoln,,pro kivé naení, kteréž jest jemu scestn a skrze to vší eské korun a hlaholu eskému pipisováno," ani oni nemají obav o výsledek cesty Husovy, tebas se Hus sám nabízel opraviti podle Písma, kdyby byl v em scesten shledán, nebo,, bohdá nic takového do nho nevíme, než vše dobré." Není tedy pro n pochybnosti, že vc Husova musí zvítziti, bude-li ádný postup zachován, a dostavují-li se pece njaké obavy, jsou druhu zcela jiného, totiž aby práv poad práva porušen nebyl. Není to nedvra ve vc Husovu, nýbrž nedvra v spravedlivý postup koncilu, a bylo to pedevším jeho porušení glejtu, které ji vzbudilo. Proto pánové, ohlašujíce výslovn, že jest jim glejt dobe znám, a že tedy vdí, jak daleko jeho moc sahá, oznaují zatení a uvznní Husovo za porušení glejtu, vybízejí krále, aby Husa zbavil vzení a vymohl mu veejné slyšení. Ani nyní nejsou pánové v pochybnostech o pravd Husov, ale obavy rostou. Bylo by možno, že by ho koncil pece odsoudil. Stane-li se tak zpsobem zákonným,,, bude-li v em ádem a pravým právem shledán, a se stane, jakož by na to slušelo, ale Tvé Milosti glejt a vždy proskok má!" I kdyby tedy koncil ádným bhem soudním Husa odsoudil, nesmí býti ublíženo glejtu, který mu zajišuje svobodu a život... ') Na druhou vyhlášku nelze mysliti, ponvadž projev do Kostnice došel ped 13. únorem 1415 (v. níže), a ponvadž pejev vyšel ze sjezdu šlechty, byla by lhta, i když jen ti nedle na jednu cestu bychom poítali, píliš krátká.

14 A 10 Není nahodilé, že práv na glejt takový draz se klade. Mohli-li se páni pi vytení úelu cesty Husovy opírati o vyhlášky Jana z Chlumu, jest snad, jak již doteno, souvislost ješt užší. Na závr listu teme ješt draznji, co již pedtím v listu se ozvalo. Zikmund nesmí, dj se co dj, pipustiti porušení svého glejtu, ublížil by tím své povsti, lidé by se potom jeho glejt báli jak se o tom již zaíná mluviti... Nic nenasvduje tomu, že by shromáždní páni vdli již o po" bytu Zikmundov v Kostnici, práv naopak, vidli jsme, že od 25. prosince, kdy Zikmund do Kostnice zavítal, sotva by bylo možno bývalo vše provésti, když list již ped 13. únorem do Kostnice došel. 1 ) O zatení Husov stihla zpráva do ech jist velmi záhy, od té doby nevdlo se, jak se Zikmund zachoval a zachová, nejistota rostla. Teprve z vyhlášky Jana z Chlumu zvdlo se, že Zikmund nemíní porušení glejtu snésti klidn. pak ovšem nemá zakroení Moravských pán jiného úelu, než posíliti ho v jeho odhodlání, pipomenouti mu následky, jaké by zanedbání mlo, zdrazniti nutnost jeho odporu. Patrn tedy hned na zprávu o zakroení Jana z Chlumu, jež v prvním nebo druhém témdni msíce ledna dojíti mohla, odhodlali se páni k zakroení svému. Jest ze všeho patrno, že akce provedena s nejvtším urychlením. Již svolání sjezdu, teba se omezilo na šlechtice v tu chvíli Lackovi místn nejbližší, vyžádalo jistého asu. A snad i ono napovídá ješt více. Teba to byli mužové z nejvýznanjších, bylo jich pece pomrn málo, jen 9 peetí viselo na tomto prvním list; jist bylo by dbáno bývalo o vtší poet souhlasících, kdyby tomu byl as dovoloval. Vše to ukazuje, že bží o akci ne sice snad pímo smluvenou, ale jist tsn souvislou. Páni moravští spchají podepíti snahy pátel Husových v okolí Zikmundov, posloužila-li vyhláška Jana z Chlumu nkterými daty (teba nemnohými), podnítila také celou akci, jež mla se vésti paralleln v zemích eských i v okolí Zikmundov. Je-li tomu tak, pak jest list tento (píl.. 2) skuten zaátkem spoleného postupu, který odtud mžeme pozorovati stále patrnji, a který nabývá záhy již souvislosti vnitrnjší. Zdá se však, že pátelé Husovi v Kostnici nespokojili se kroky až dosud vylíenými, nýbrž, vpravujíce se do situace, chtli veejné mínní získati také jinak. Hned po uvznní Husov v kláštee Dominikán zaato s processem proti nmu, jenž, jak již doteno, veden i v nejtžší jeho nemoci, kdy v bezohledném využití práva svdkové pivádni do žaláe, aby je tžce nemocný vidl písahati. Svdkové shánni zejména od Michala de causis, jak bylo možno. Nelze popírati, že byli mezi nimi úhlavní nepátelé Husovi, kteí si pokládali za chloubu, ') Palacký (Docum. str. 534, 535) klade sice list do zaátku února; opírá se patrn o poznámku Petra z Mladoovic (srovn. úvodní a závrené poznámky zde u pílohy. 2) a vyítá z ní datum listu (ped 13. únorem). Ale ponvadž list i poznámku mají oba rukopisy, v nichž píslušná ást zprávy Petrovy zachována, a nebyl tedy list do relace teprve pozdji vložen, nutno poznámku vztahovati k dob jeho pinesení do Kostnice a sjezd, z nhož Vyšel, klásti aspo do polovice ledna. Dne 2. dubna 1415 zmiuje se o nm již neznámý pisatel novinek z Kostnice.

15 .náelníci 11 když jim Hus oteven jejich nepátelské smýšlení vytkl. Nechyblo ovšem ani tch, kteí dobe vdli, že v pítomnosti králov process zajisté byl by musil býti jinak veden, a že tedy práv proto zahájení od nepátel urychleno; jinj piznávali, že nevdí, co svditi, nebo chtli se uhnouti nepkné úloze, a již písahu byli složili; tch Michal neustával nutiti a podncovati. Jest pirozené, že na pátele Husovy zpsob tento musil psobiti co nejtrapnji, že nemohli míti dvry ke svdectví zarytých protivník Husových a že, znajíce ošemetnost Michalovu, mohli míti i dvodnou pochybnost, budou-li výpovdi eských svdk správn podány. S pímými dkazy arci vystoupiti nemohli, a pouhé podezení nestailo. Nemže býti nápadné, že vzali útoišt k zbrani v takových pípadech nejúinnjší. Tuším v posledních dnech prosince a v prvních dnech ledna na kostelích Kostnických ocitla se tato anonymní vyhláška: Pozorujtež všickni i každý, a pedevším tento svatý obecný sbor, je-li dokonalý soud souditi lovka podle výpovdi svdk ledajakých i osob bezectných s potlaením jiných dobrodiní a pispní právních, kdyžt to jest proti všemu ádu práva a postupu Starého i Nového zákona. Nebo se te ve Skutcích apoštolských 25, když náelníci knží a první židovští tžce obvinili apoštola Pavla, umenšujícího jejich zisky, ped Festem, úedníkem íman, tenkrát pohan, že tento Festus mezi jiným odpovdl: Není zvykem íman odsuzovati n- jakého lovka, dokud by ten, kdo jest obžalován, neml ped sebou žalobník a neobdržel místa k obran na smytí zloin, které se mu vytýkají. Kdyby totiž takový omylný soud byl schválen od Boha, dole píše, tu by takovým kivým soudem všickni spravedliví, o nichž se spravedliv byli odsouzeni, což je nesprávné. A ani zlá povst od nepátel a v lidu o lovku nemže pekážeti, když i Kristus, hlava kesan, od svých nepátel a zvlášt od náelník knží, netoliko za živa, ale i po smrti pomlouván byl falešn, ba nejfalešnji jako svdce a podvratitel lidu, a jeho apoštol Pavel dí vícímu, že jest stoupati skrze bezectnost i dobrou povst. Vizme tedy bh svatého Písma." A po tomto úinném úvod, v nmž s prhlednou tendencí dvakrát se vracejí knží",, a kde se mluví o umenšování jejich zisk, následují vlastní vývody, sestavené rovnž neobyejn úinn. Jsou to vlastn pouhé citáty z Písma, ovšem úmysln a velmi obratn volené, o osobách nevinn naených i odsouzených, pi emž dovedné zdraznní píiny žalob nebo vtipné vyzdvižení povahy a stavu žalobník znan zvyšuje jejich psobivost. Mojžíš,,, vrný sluha boží, toužící s jinými naplniti zákon jeho," byl pronásledován, Saul dal na žalobu, ie' knz Achimelech utvrzuje Davida, pobiti 85 muž s jejich ženami, Naboth byl nespravedliv kamenován pro ddictví své, ponvadž kiví svdkové, synové dáblovi, uvedeni byiíe do rady, vykli proti nmu svdectví, že zloeil bohu a králi, z návodu nejniemnjšího Amana ml býti pobit celý národ Židovský, Jeremiáš, a povzbuzoval lid, potrestán na žalobu, že nechce pokoje lidu, nýbrž zlého, na lstivou žalobu vrženi ti mládenci v pec ohnivou, ponvadž se nechtli klanti zlat sole, knížata a satrapové

16 12 Dariovi ze závisti dali Daniela uvrhnouti do jámy lvové, oni dva starci, sestárlí veípatných dnech hnilí, chtli potlaiti nevinnou Zuzannu, od zkalených lidí obvinn Jonatha, Simon, pedstavený chrámu, nestydl se obránce svého lidu a horlitele zákona božího Oniáše obviniti z úklad proti království. Fariseové vinili Krista, o Janovi, když stále se postil, íkali, že má cfábla, Ježíše, když zasedl za stl s híšníkem, zvali žroutem a pijákem vína, nemohouce popíti zázraku jeho, zvali ho híšníkem, a když žádného ze svých kivých svdectví nemohli dokázati, ekli Pilátovi: Kdyby nebyl zloinec, nebyli bychom ti hc vydali. Ze žalosti nad ztrátou zisku ztýrán na kivou žalobu Pavel, zbaviv zlého ducha dívku, jež mnoho užitku zjednávala jeho žalobníkm, v Achaii byl obžalován od Žid, že svádí k úct nového boha, jindy že uí proti lidu i zákonu a chrámu, do kterého uvedl pohany, v Athénách vinn z hlásání nových boh. Fariseové a zákonníci kivé svdectví vydávali o Kristu, zvali ho Samaritánem, ábelským, rouhaem, híšníkem, pijákem vína, žroutem, lháem, bránícím dávati dan císai, buiem, ano náelníci knží, aby zakryli svou zlobu a aby se zdálo, že ho spravedliv ukižovali, i po smrti jmenovali ho svdcem. A po nezahalených narážkách následuje zcela otevený konec:,,po uvážení tchto pevných a silných vývod sv. Písma, jež jasn vyjadují, jak oni peetní spravedliví mužové na základ kivých svdectví, jež proti nim vydána, byli potlaeni a zahubeni, každý vrný kesan má se snažiti a raditi, aby M Jan Hus, jenž svobodn k tomuto sboru pišel, aby ukázal a zjevil svou nevinnost a istotu své pravé víry, nebyl pohann po koutech skrze bezectné osoby a své tžké nepátele proti nmu vypovídající a kiv svdící, nýbrž spíše, aby pravda vysvitla, zjevn a veejn byl slyšán, maje ped sebou žalobníky a obdržev místo k obran na smytí zloin, které se mu vytýkají, abyste jinak, kdyby nedej bh pokoutn byl potlaen, nebyli úastníky zloinu svým souhlasem..." Neteba upozorovati, že bží o projev nkterého z ech v Kostnici, závr sám zdrazováním,,pokoutnosti" jeví ohlasy z prvého vysvdení pán eských ze dne 7. íina Lze pochopiti, že projev tak pronikav a tak pádnými dvody ve prospch Husv vystupující nezstal bez povšimnutí, a že zejména koncil hned po vyvšení byl na upozornn. Dovídáme se o dojmu, jakým psobil. Koncil prý se vyjádil, že vyhláška jest velice pomatená a že pvodce jest znám. Bohužel neplatí to také o nás, a byl-li pvodce znám koncilu, není bezpen znám nám. Sedlák, jenž na spis tento znovu upozornil, 1 ) domnívá se podle znalosti Písma, že autorem byl knz, a hádá na Petra z Mladoovic. Ale tomu nelze pisvditi. Brání práv poznámka (jíž Sedlák neznal), že autor byl koncilu znám. Kdyby koncil byl v Petrovi autora tušil, sotva by byl opo- ') Sedlák, domnívaje se, že spis jest zcela neznám, uveejnil ho z rkpu Teboského ve Hlídce (Nékolik textu I, 42 n.). Ale spis byl již tištn v Op. I. f. 84' 85, arci již v druhé redakci (Sedlák, Studie a texty 1 1, 13 pozn. 4 myln praví, že jest zde ve form zhoršené, jest to druhá redakce, pepracovaná nezcela piléhav po upálení Husov a proto ostejší; v. níže str. 14, pozn. 2). Mimo to jest prvni redakce v rkpe Vídeském 4902.

17 13 minul zakroiti proti nepatrnému bakalái-písaíkovi, jenž žádným officiálním posláním nebyl chránn. Toho tedy sotva lze za autora pokládati. Mohlo by se ovšem proti tomu uvésti, že koncil zakroiti nemohl, ponvadž Zikmund, v Kostnici pitomný, nebyl by toho pipustil. A to by bylo tím závažnjší, kdyby bylo správné datování Sedlákovo, jenž na obou uvedených místech klade spis mezi kvten Ale ani to nepokládám za správné. V té dob práv zahájeno jednání ech a Polák v Kostnic: pítomných o slyšení Husovo, a celá akce, jak uvidíme, byla vedena pi vší rozhodnosti velmi obratn a rozmysln. Jest sotva myslitelno, že by ji byl chtl nkdo podporovati letákem, který nutn musil koncil podrážditi; ani,, horkokrevný" stranník Husv, jak myslí Sedlák, nemohl toho uiniti, spíše nepítel Husv, a ten by arci nebyl volil formu pi vší zbožnosti tak jizlivou. Mimo to pak nikde v souasných zápisech z této doby nenalézáme njaké zmínky nebo narážky, již by sem bylo lze vztahovati. Pátráme-li v oficiálních záznamech, dovídáme se dne 4. ledna, že Zikmund na požadavky koncilu odpovdl: Pokud jde o dvody pronášené o Janovi Husovi, že král svým naízením zakroil, a i budoucn, bude-li teba, zakroí proti hrozbám a bludm, obsaženým ve spisech na uritých místech vyvšených. 1 ) To. myslím, pímo nutí mysliti na náš dokument. O protestních vyhláškách Jana z Chlumu nebylo pece možno íci, že by obsahovaly bludy, ale za to úinné užití Písma jevilo se vždy bludným. Mám za to, že jist jest mínna vyhláška tato, již také proto, že nikde jinde podobných doklad nenacházíme. 2 ) Je-li tím doba vzniku dokumentu našeho urena, nebude tuším nesnadno uriti jeho pvodce. Znalost Písma nepedpokládá pímo knze, byla dcsti bžná i u laik, a práv v okolí Husov poznáváme jednoho, jenž v Bibrachu tak disputoval s knžími o vcech theologických, že ho pokládali za zaklukleného doktora theologie, což mu u pátel vyneslo žertovnou pezdívku Bibrašský doktor. 3 ) Byl to pan Jan z Chlumu. A na nho tuším ukazují všecky okolnosti. Jestliže koncil znal pvodce, ale spokojil se oznaením jeho spisu za popletený, jinak ho nestihaje, mohl jím býti snad Jan z Chlumu jediný. Proti nmu, jenž byl plnomocníkem Zikmundovým a jenž nad to byl oficiálním zástupcem Pražské university, jenž tedy ml dvoje úední poslání, se koncil prost nesml zakroení odvážiti... Ale také doba dobe se hodí. Koncem prosince, kdy pátelé Husovi s úzkostí pozorovali podezelé svdky a pochybné výslechy, kdy však také smli doufati v rozhodné zakroení Zikmundovo, dokument tento ') Srvn. F i n k e. Forschungen und Quellen zur Gesch. des Konst. Konz. (Paderborn 1889) str. 254; bližší výklad o tchto i dalších otázkách v. v mém lánku: Husv glejt H. II, 68 a d. -I Sice ješt dne 17. dubna 1415 (v. d. Hardt IV, 119) zakazuje koncil vydávati posmšné spisy proti kterýmkoli osobám, ale tu bží patrn o pamflety s obou stran po útku papežov sepisované ; srvn. H e f e 1 e, Conciliengeschichte VII, ) Palacký, Docum. str. 93.

18 14 nebyl jist bezvýznamný a nepromyšlený, jakým by se jevil v každé dob jiné. A tak asi jest a bude dokladem úinné podpory Jana z Chlumu. A pece ani on nebyl psán nadarmo. Úelu svého sice nedošel, ale neznám nezstal. Není bez zajímavosti, že na p. Jeroným ve své slavné obran uvádí nkteré z jeho dvod je? jemu arci byly bžné, 1 ) ale jist záhy pišel ve známost i v echách ozývá se tuším z nkterých protest, a po upálení Husov pepracoval ho kdosi neznámý v novou redakci, psanou ješt prudeji a zachovanou jen v tisku Norimberském, kde pi vydání asi ješt piostena. 2 ) II. V dob, kdy list pán Moravských došel na místo svého urení, v jedné vci o záležitosti Husov bylo již rozhodnuto. Král Zikmund byl zprávou o zatení Husov velmi rozezlen, a spatuje v tom arci právem porušení svého glejtu, zvláštním poselstvím žádal, aby Hus byl propuštn a Janovi z Chlumu vydán. Pán z Chlumu, když, zmiuje se o tom ve své vyhlášce z 24. prosince a vyslovuje mínní, že by k zatení za pítomnosti královy nebylo mohlo dojíti, pipojil také výstrahu, že král, až pijede, dovede si zjednati satisakci, nehrozil na piano. Zikmund pijev v noci na Štdrý den do Kostnice, ujal se Husa opravdu. Žádal za jeho propuštní, hrozil prý dokonce vypáiti dvee jeho žaláe, rozešel se ve zlém se zástupci koncilu. Ale jeho rozhodnost nemla dlouhého trvání. Koncil, jenž se mu jinak hledl zavditi všemožn a zejména všecky jeho pochybnosti, pokud se týkaly bližšího seznání úmysl Husových, okamžitými takoka výslechy hledl uspokojiti, užíval proti nmu zbran velmi vydatné: jeho zástupcové hrozili, že se koncil rozejde, nebude-li míti volnosti, a Zikmundovi píliš záleželo na dojednání otázky, která jemu samému byla hlavní pohnutkou pro práci o svolání koncilu odstranní schismatu, píliš stál o zásluhu vrátiti církvi jednotu, aby tomuto pání pekážel dalším naléháním ve vci Husov, již v tu chvíli podceoval a jejíhož dosahu si ani pozdji pln neuvdomil. Již do týdne se chování královo zmnilo, a dne 4. ledna prohlásil Zikmund zástupcm koncilu, že koncil má a smí ve vcech víry býti svoboden v postupu proti tm, o nichž jest známo, že jsou naeni z kacíství, ale tak, aby veejn byvše pohnáni se šetením toho, eho teba, po své zásluze byli souzeni. Mimo to dal tenkrát také uspokojivé prohlášení, pokud šlo o vyhlášky J ana z Chlumu. 3 ) Zikmund již tím vlastn zekl se Husa, ale nece ješt ne úpln. Požadavek veejného slyšení i v tomto ustoupení ozývá se zeteln, 1 Srovn. list Poggiv ) (Palacký, Docum. str. 627); mysliti na Jeronýma jakožto pvodce bylo by sice dosti blízké, ale žaloba taková se proti nmu nikde neozývá. Na podobnosti v listech ostatních upozornno svými místy. Otiskuji podle rkpu Teboského Vídeského uvádje v poznámkách varianty 2 list ) druhé redakce. a Pepracováni není, (prii. zvlášt 3), pi konci, píliš obratné, a proto, tuším, tím spíše jest možno míti je za souasné, až na úvodní partii, kde výpady proti cirkvi pipomínají piliš obraty Huttenovské nebo Btunfelsovské. ') i n k e str. 245; srvn. svrchu str. 13.

19 16 a v nm pro tu chvíli bylo obsaženo i více. Snad tu psobilo i ujišování pán eských, nepozbývajících dvry ve šastný výsledek veejného slyšení, jisté jest, že tohoto svého úmyslu Zikmund nezapomnl hned. Ale i tu narážel na obtíže stále vtší. Koncil sice dovedl bezohledn vymáhati ústupky svému starlovisku, ale se své strany nebyl ochoten k žádným. Piznání Zikmundovo, že koncil proti kacím smí postupovati svobodn, znamenalo ovšem, že Zikmund nemíní Husa chrániti, bude-li usvden z kacíství, nikoli však, že by chtl pipustiti jeho pouhé odsouzen! bez výslechu, jak to bylo pi kacíských soudech pi všem zdánlivém zachovávání soudních forem pravidlem. Zikmund vzdal se pvodního svého úmyslu chrániti Husa stj co stj, ale glejtu svého úpln se nezekl. Nemínil zastávati se Husa, bude-li z kacíství usvden ádným bhem soudním, nikoliv libovolným postupem soud kacíských. Slyšení Husovo mlo tudíž býti nikoli odsouzením, jak si to koncil vždy pedstavoval a ješt v poslední chvíli uslyšíme o tom ješt podskokem provésti chtl, ba ani ne snad jen výslechem, nýbrž skuten veejným, zjevným" slyšením, což pedpokládalo slyšení na svobod. Po celý msíc leden trvají spory mezi Zikmundem, jenž pod vlivem eských pán stoje o veejné slyšení, zasazuje se i o propuštní Husovo, a koncilem, který požaduje prost tajného odsouzení. Snad i nyní opakovaly se nkdejší prudké scény, snad zase na druhé stran také ta okolnost, že píjezd Zikmundv oživil otázku jednoty církve, zmenšovala jeho zájem o Husa, jisté jest, že dosti záhy Zikmund piblížil se stanovisku koncilu ješt více. Sice ani nyní ješt nevzdal so požadavku veejného slyšení, které tém do té chvíle, kdy k nmu došlo, pedstavoval si jinak než koncil, ale jeho pojem veejného slyšení se proti pvodnímu znan zúžil. To, co díve bylo pedpokladem veejnosti a zjevnosti, totiž osvobození Husovo, záhy odpadlo, o vybavení Husovo z vzení Zikmund záhy pestal usilovati, od konce ledna o njakých rozporech s koncilem v té píin neslyšíme. Práv události, které se zatím v Kostnici odehrávaly, dovedly zpsobiti, že to nebylo patrno hned. Pozornost koncilu již skoro od píchodu Zikmundova zvýšenjší mrou obrácena byla k otázce jednoty, jednání s plnomocníky ehoe XII. i s Janem XXIII. o odstoupení zatlaovalo (vedle nkterých formálnxh otázek) vše ostatní do pozadí. Útk papeže Jana XXIII. z Kostnice (20. bezna 1415), jímž vlastn jeho potomní osud byl rozhodnut, vzrušil ovšem pestré shromáždní ješt více a nedovolil vzpomínati prostého kazatele Betlémského, který již tém tyi msíce strádal v žalái. A pece práv útk prozradil zmnu, která se mezitím v mysli Zikmundov udala. Když za papežem také jeho služebníci opouštli Kostnici a tedy také (dne 23. bezna) strážcové Husovi, tito, když biskup Kostnický odmítl nejprve pevzíti klíe Husova žaláe, ped svým odchodem odevzdali je králi Zikmmundovi. A tenkrát to bylo, kdy král v dorozumní s koncilem svil klíe žaláe Husova biskupu Kostnickému Otovi z Hachberga, jenž, pímým rozkazem zbaven rozpak, dne 24. bezna, na Kvtnou nedli, dopravil Husa do vzení mnohem nelidštjšího, teba vzdušnjšího, na své tvrzi Gottliebách.

20 16 Ješt po delším ase když Petr z Mladoovic upravoval své souasné zápisky v konenou redakci, vzpomínka na chování královo vynutila mu tuto trpkou poznámku.,,hle zde byl by již mohl se ctí ho osvoboditi ze žaláe a dostáti svému glejtu, kdyby spravedliv byl jednal..." Tím bolestnji musil postup králv psobiti na pátele Husovy v Kostnici. Píliš pozd poznali nynjší pravé smýšlení královo, píliš pozd vidli, že je od jisté doby vlastn klamal, že na jeho souinnost poítati nemohou. To však neochromilo jejich horlivosti, naopak stalo se jim novou vzpruhou. Ani jim nyní jist neušlo, co pozorovali také jiní, a co za mnohé arci v jiném duchu vyjádi! neznámý protivník Husv v dopise do Prahy, vyslovuje svj dojem, že král neposkvrní své cti osvobozením Husovým,,,a se ho nkdy ujímá, na oko, jak se myslí, jsa dohánn neodbytností onch Wyclífist." 1 ) Jestliže ani nyní neustávali naléhati na krále, dvry v jeho pispní již nemli a hledli si pomoci sami. A také skuten, tebas v poslední chvíli Zikmund pece ve prospch slušnjšího slyšení zakroil, to, že zakroiti mohl, že vbec slyšení bylo slíbeno, jest jenom jejich zásluhou. Akce zahájena 13. kvtna Toho dne po slavnostním zasedání koncilu ve shromáždní ty národ, na které se koncil rozdlil, Petr z Mladoovic peetl pamtní spis, jímž pánové, vidouce, že od Zikmunda zakroení oekávati nelze, sami se odhodlali ve prospch Husv zakroiti. Pamtní spis, vyloživ nejprve zaátky jednání Zikmundova s Husem, aby se pod glejtem kráovým dostavil na koncil pro oištní ípatné povsti království eského i své", a aby tam každému, kdo by se stranou uinil, vydal veejný poet ze své víry'", vede pak tuto stížnost:,,tu když eený M. Jan Hus do Kostnice pod zmínným glejtem svobodn byl pišel, zaten jest a tžce beze všeho pedchozího slyšení uvznn a podnes jak pouty tak hladem a žízní jest týrán. Akoli kacíi nkdy koncilem v Pise odsouzení zde svobodn stáli a potom svobodn odešli, 2 ) eený M. Jan Hus sám pece, neusvden, neodsouzen, ba tenkrát ani neslyšán, jak pedesláno, zaten jest, když tu pece tenkrát žádná poselství nejen král nebo kurfirst nkterých, ale ani universit ješt nebyla. A když pan král spolu se vznešenými pány zde pítomnými velmi naléhav žádal, aby vzhledem k jeho glejtu bylo dbáno jeho cti, a aby eený M. Jan Hus veejn byl slyžán a ze své víry veejný poet složil, a kdyby by! usvden, že nco tvrdošíjn tvrdil proti svatému Písmu a pravd, že by to podle rozhodnutí a pouení koncilu ml opraviti, toho pece dosud nemohl obdržeti ani míti, nýbrž eený M. Jan Hus tak tžce jest držán v poutech a zkracován nejšpatnjší stravou, že jest se obávati, aby se, vyerpaje síly, nepomátl na rozumu. A akoli pánové zde pítomní tžce z království eského jsou naíkáni, že, vidouce eeného M. Jana Husa v takových úzkostech proti glejtu královu, ') Palacký. Docum. str list z 2. dubna *) Mínni isou plnomocnici ehoe XI [.(Angela Corrario). který byl v Pise koncilem prohlášen za ssazeného a za kacíe, o erni srvn. i niže.

21 jiná 17 sama krále na jeho list glejtovní opominuli upomenouti, aby toho déle netrpl, ponvadž to smuje k potupení a zlehení koruny království eského a jazyka toho, jež od zaátku pijetí víry katolické nikdy neodstoupily od poslušenství ímské církve (cum vergant in contemptum et vilipendium corone re^ni Boemie et lingwagii predicti, quod ab origine suscepte katholice fidei numquam ab obediencia sancte Romane recessit ecclesie): pece to vše dosud na sob trpliv nesli, aby se nezdálo, že jakkoliv jsou píinou rozrušení tohoto svatého sboru." Žádají tudíž páni,..aby jak pro est glejtu králova, tak pro ochránní povsti peslavného království eského i rozmnožení povsti koncilu, v záležitosti Husov prostedkem spravedlnosti boží rychlý konec byl uinn, ponvadž jest nebezpeenství' v prtahu". Tato ást pamtního spisu podána byla bude o tom ješt e jménem eských a polských pán v Kostnici pítomných. Vedle toho však páni eští pouze svým jménem uznali za nutné pipojiti zvláštní ohrazení proti utrham" a,, udavam", kteí šíili nadsazené povsti o vzrstu pijímání pod obojí a z toho vzešlém zneuctívání této svátosti i jiných obad církevních. 1 ) Akoliv nikdo nebyl jmenován, nebylo ovšem nikoho tajno, kdo jest mínn, takže mu nezbylo než se pihlásiti. Když ona druhá ást spisu tena, povstal biskup Litomyšlský Jan Železný, a prohodiv po esku:,,toto se mne dotýe i mých", piznal se, že na nho se vztahuje obvinní, a žádal zárove o lhtu, aby mohl odpovdti. Byla mu urena na nejbližší tvrtek, kdy také na stížnost pán eských a polských slíbena odpov. V urený den bude výhodnjší zmíniti se o celé této akci souvisle, dne 16. kvtna dal biskup Litomyšlský skrze svého zízence Mužíka pedítati odpovd. Snažil se sice dokázati, co tvrdil o pijímání z kalicha, ale i z jeho vykrucování bylo patrno, že mluvil více než ml, když vyvozoval a ovšem pibarvoval dsledky pijímání pod obojí (penášení vína v láhvích) udání zapíral, a ovšem nemohl vyvrá- ; titi, že k jejich šíení pispl, háje se, že k takovým zjevm mže dojíti. Odpovd jeho jist musila drážditi, ale ani odpovd koncilu nedovedla psobiti konejšiv. Hledajíc svou sílu ve zejmých nesprávnostech, jest pi tom ve form neobyejn píkrá. Pednesl ji jménem zástupc všech národ biskup Carcassonský téhož dne. hned po odpovdi Jana Železného. ') Celý pamtní spis, z nhož tu jen výtah pro další souvislost nutný podán, pojal do své zprávy Petr z Mladoovic (Hofler I, , Palacký, Docum. 256 n.) Poslední onen odstavec, jen jménem eských pán podaný, zni v originále: Ceterum, reverendissimi patres et domini, ad nobilium dominorum de Boemia hic presencium audienciam deductum est, qualiter preclari regni Boemie iam dicti quidam tam in honoe quam in fáma obtrectatores et emuli ad aures paternitatum vestrarum deduxissent, quomodo sacramentum preciosissimi sanguinis domini per Boemiam iam in flasculis deportarent, quodque sutores iam confessiones audirent et sacrosanctum corpus dominicum aliis ministrarent. Propter quod rogant domini de Boemia hic presentes, quatenus talis falsis delatoribus non credatis, cum tamquam iniqui infamatores regni predicti falsum dicant, quinpocius petunt attencius vestras paternitates, quatenus tales infamatores regni predicti nominentur, et dominus rex prdictus, similiter et vestre paternitates videre debebunt, quod domini de Boemia talium infamatorum delaciones falsas et frivolas taliter studebunt refellere, unde ipsi infamatores coram domino rege predicto et vestris paternitatibus verebuntur. 2

22 18 Pánové prý prosili za Jai.a Husa,,,jenž zákonit jménem tohoto koncilu v pouta uvržen", aby byl na svobodu propuštn a veejn slyšán. Otcové koncilu prý po úad se ustanovili, že se to nikterak nemá státi. Mluví-li podavatelé stížnosti o veejné bezpenosti, ta prý nijak nebyla porušena, ponvadž prý Hus, když byl zaten, neml ješt glejtu, jenž mu teprve 15. den po uvržení do žaláe dodán; to prý zvdli od osob hodnovrných". Ale otcové se také diví, že se echové odvažuji psáti, že nebyl ješt slyšán. Vždy prý, a obeslán, nestál ped Janem XXI 11. a poslal jen zástupce, a když jejich výslechem byl postižen jako podvodník a klama, byl odsouzen a od papeže proklet, v kterémžto prokletí z ásti ješt trvá, a jest ho tudíž nutno míti za náelníka kací,,, který nad to i v tomto mst drze se odvážil kázati". Zmínce o kacíích koncilem Pisským odsouzených prý otcové nerozumjí, míní-li pánové posly papežovy, kteí pro dobro jednoty pipuštni; z toho souditi, že se tak má státi ostatním odsouzeným kacím, bylo by protimyslné. Na konec slibují, že pi nejbližší píležitosti k záležitosti Husov pikroí. 1 ) Nebylo snadno tyto nesprávnosti vyvrátiti. Pánové eští i polští uinili to hned píští sobotu (!8. kvtna). Proti urážlivému tónu oné odpovdi jejich vyvrácení jest rozhodné, ale dstojné, a proto tim úinnjší. Uvádí pádné doklady a etné svdky, že Hus ml glejt již ped uvznním, že jej Jan z Chlumu hned po zatení Husov pedítal a ukazoval, že mnozí knížata a biskupové vdí, kdy byl vydán, a že tudíž nesprávné jest tvrzení, jako by teprve 15 dní po zatení byl došel, což jest ostatn urážka krále Zikmunda a jeho kanceláe. A s ostrou ironií prosí tedy pánové, aby dstojní otcové takovým prý hodnovrným osobám neráili tak snadno viti". Rovnž bez nesnází bylo lze vyvrátiti tvrzení o arcikacíství" Husov. Pánové, a o phonu z vlastní zkušenosti nevdí, poukazují na postup vi zástupcm Husovým, i na to, že Hus r. klatby se odvolal, o emž všem akta ímského processu lépe pouí ; ale s nejvtší rozhodností a ovšem podle pravdy odmítají zmínku o veejném kázání Husov v Kostnici, ponvadž až do svého zatení svého píbytku vbec neopustil. Pokud jde o kacíe v Pise odsouzené a neporozumní této námitce, prohlašují, že nechtjí pro Husa nic jiného, než aby se sml tšiti tétéž svobod jako oni kacíi, dkujíce na konec za slíbené rychlé vyízení..hrdé sebevdomí pevahy pravdy pak ješt plnji vyzauje z odpovdi eských pán hned potom dané na vytáky biskupa Litomyílského. Jak jim k tomu jeho vykrucování a uhvbání dávalo plné právo, páni eští upírají mu vbec všecku víru a prost prohlašují, že mu nelze viti, dokud svých tvrzení nedokáže, pi emž na konec, ovšem jeho nadutým vystupováním vydráždno, velmi nápadn hlásí se i opovržení, jaké mli lenové šlechtických rod k šplhavému povýšenci... V tétéž schzi pedložena také listina, jíž Hus po smíení se Zbykem dával papeži poet své víry (1. záí 1411). ') von der Hardt, Magnum oecum. Conc. Const. IV, 209.