Tlo jako nástroj emancipace v Buddhov nauce

Transkript

1 Tlo jako nástroj emancipace v Buddhov nauce Zdenk Trávníek Publikováno: In: Doležalová, I., Hamar, N. (Eds.). Náboženství a tlo. Brno: Masarykova univerzita Buddha již ve svém prvním pednesu nazvaném Rozprava o roztoení kola Dhammy (Dhammaakkappavattana sutta) poukázal na dva extrémy, ke kterým se bžní lidé uchylují ve vztahu ke svému tlu: Dv krajnosti, mniši, jsou neužitené pro ty, kdo odešli do bezdomoví. Které dv? Jednak tato smyslnost, oddávání se štstí smysl, nízké, hrubé, svtské, neušlechtilé, neprospšné, jednak toto oddávání se sebetrýznní, bolestné, neušlechtilé, neprospšné. 1 Proto mžeme podle nejstarší tradice Buddhova uení tyto dva postoje na jedné stran askeze tla pecházející asto až v nenávist vi tlu a všemu, co je s tlem spojené, na stran druhé kult lidského tla, uctívání tlesného, kdy se ideál krásného tla pomalu stává smyslem života mnoha moderních lidí chápat jako základní zpsoby vnímání tla typické pro lidi žijící v nevdomosti (avidždžá). Zatímco postoje nevdomosti a ignorance se vyznaují extrémností, Buddha uil stední cestu založenou na moudré praxi zvládání života, kterou definuje jako osmilennou ušlechtilou stezku (atthangika arija magga). 2 Pedkládaná studie krátce vysvtlí, jak je v buddhismu tradin pojímáno tlo jako nástroj pro moudré zvládání života a jak lze takové pojetí uplatnit i v naší soudobé kultue. Jde tedy o problematiku tlesnosti s výhledem na šastný emancipovaný život, o osvobození se od pekážek šastného života. Slovo emancipace v názvu studie používám ve významu získání nezávislosti, v kontextu Buddhova uení chápané jako nezávislosti na vnitních pudech a vnjších popudech, které vedou k opakovanému prožívání utrpení. Emancipace je osvobození se od chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, jež Buddha instruoval jako cestu k postupnému dosažení stavu Nibbány, definovaného jako nejjemnjší prožitek štstí. Tlo jako problém nebo pomocník? Za vyvážený a stízlivý mžeme oznait postoj k tlesným jevm, který je charakteristický pro Buddhovo uení, jehož pvodní verze je zaznamenána v Páli kánonu 1 Frýba, M., Páli jazyk, texty, kultura, Boskovice: Albert 2001, s Viz rovnž výše citovaná sutta nebo také: Magga in: Nyanatiloka Thera, Buddhist Dictionary. Manual of Buddhist Terms and Doctrines, Kandy: BPS 1988.

2 nejstarší tradice buddhismu nazývané Theraváda. Tento postoj je založen na plném respektu ke skutenosti taková jaká je (jathá bhúta) bez manipulujících tendencí vi jevm, které jsou všímav zaznamenávány na pti smyslových kanálech, jež uchopuje smysl šestý, totiž mysl. Tlu vnovaná všímavost je obzvlášt v Theravád jednou z hlavních meditaních technik, které vedou k úplnému vykoenní chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Tyto ti neprospšné motivaní koeny jsou dle Buddhy píinou veškerého utrpení. Chtivost, nenávist a zaslepenost udržují mysl v prožívání samsáry, v neustálém opakování patologických zápletek bránících pobývání ve štstí zde a nyní, jakož i v prožívání stále jemnjšího štstí a konen toho nejjemnjšího štstí Nibbány. Nibbána je tím koneným cílem Buddhova uení, je operacionáln definována jako ustání utrpení, tedy vykoenní chtivosti, nenávisti a zaslepenosti poznáním a plným prožitím tí základních charakteristik skutenosti: pomíjivosti (aniá), relativity (anattá) a neuspokojivosti (dukkhá). Tlo se pi tchto operacionálních postupech stává nástrojem pro buddhistický trénink mysli, jehož cílem je Nibbána. Jedna skutenost, bhikkhové, rozvíjena a užívána zpsobí velkou aktivaci zpsobí velký prospch zpsobí velkou svobodu od pout zpsobí všímavé jasné vdní zpsobí velké pochopení vhledem zpsobí pobývání ve štstí zde a nyní zpsobí uskutenní plod osvobození moudrostí. Která jedna skutenost? Tlu vnovaná všímavost. 3 Tento výatek z první kapitoly O tvaru a tak dál z textu Anguttara Nikája, kanonické Sbírky azených promluv Buddhových, ilustruje dležitost tlesné skutenosti v Buddhov nauce. Nejspolehlivjší realitou je to, co je bezprostedn prožíváno na tlesné úrovni. Tlu vnovaná všímavost je klíová pro kotvení ve skutenosti. Kotvení ve skutenosti (jathá bhúta) je charakterizováno pímou vztažeností (jathá) na to, co se zrovna stalo (bhúta), na skutenou aktuální událost. Skutenost pitom sestává z proces a podmínek, jež jsou pítomny jakožto opravdové podstatné skutenosti (sabháva dhammá). Kotvení není urováno pojmy. Je tlesn prožíváno jako nco, co všechny pojmy pesahuje v proištném, pesném a jasném uvdomování. Na tomto míst je teba zmínit tu skutenost, že tlo jako souást fenomenálního svta, který si skládáme v naší mysli do podoby konsensuálního vnímání, není nco problematického. Fenomenální svt není podle text Páli kánonu problémem. Problematické, nebo nco, co zpsobuje problémy je nedovedný postoj k tomuto svtu. Kanonické texty 3 Anguttara Nikája, 1. kapitola O tvaru a tak dál text , translation 2005 Kusalananda Thera

3 asto zdrazují fakt, že to, co lovka váže ke svtu smysl nejsou smyslové orgány, ani pedmty smysl, ale smyslná žádostivost (káma handa) Pojem káma, který se pekládá jako smyslovost nebo smyslové prožívání nebo smyslnost, mže jednak oznaovat subjektivní smyslovost, sensualitu, jednak objektivní smyslovost, pedmty oblasti pti smysl. Subjektivní smyslovost, smyslnost nebo také smyslová žádostivost je aktivn zamena na všechny objekty pti smysl a je synonymní s pojmy smyslná touha (káma handa) i smyslná žádostivost (káma tanhá). Naproti tomu objektivní smyslovost je v kanonických textech oznaována jako paa káma guna, neboli pt smyslových kvalit, které zahrnují vizuální objekty, zvuky, pachy, chut a tlesné doteky. Nejsou to však tyto jevy, co poutá lidskou mysl ve smyslovém svt, nejsou to ani samotné smyslové orgány. Je to práv ona smyslová žádostivost (káma tanhá) i konkrétnji smyslná touha (káma handa), na jejímž zvládnutí se pracuje v buddhistických metodách meditace. Všímání nádechu a výdechu jako meditaní pedmt Prostedkem emancipace ze svta smysl bu do jemnohmotných svt (rúpa loka), tvarprostých svt (arúpa loka), nebo mimo všechny svty (loka uttara) je metoda kultivace mysli, pro kterou je v poslední dob v euro-americké kultue používán termín meditace. Meditaní pohroužení (džhána) vedoucí do jiných svt, doasn umožující vystoupit ze svta smysl (káma loka), je nazýváno lokika džhána, svtské pohroužení. K dosažení tohoto stavu slouží techniky vedoucí k rozvíjení soustední, klidu. K analytickému vhledu do skutenosti a k odvrácení se od všech svt (lokuttara džhána) vedou techniky meditace všímavosti a vhledu (satipatthána vipassaná). Svtské pohroužení, vystoupení ze svta smysl implikuje doasné pekonání smyslné žádostivosti, tzn. že pi prožívání lokika džhána jsou doasn potlaeny projevy chtivosti a nenávisti. Avšak pi nácviku meditace všímavosti a vhledu (satipatthána vipassaná) jde o pekonání neblahodárných motivaních koen (akusala hetu): chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Pi tomto nácviku jde tedy o vyištní mysli od všech neistot (kilesa) na prožitkových úrovních (kilesa bhúmi) proces pedstavování, myšlení a rozhodování (vítikkama) a zevn pozorovatelného jednání (parijutthána), pro dosažení lokuttara džhána je dležité

4 patologické koeny jednání vypalovat, vykoenit na úrovni latentn psobících sklon a popud (ásaya, anusaya). 4 Buddha podle komentáových text uil tyicet druh meditaních pedmt 5, které jsou nutným nástrojem pro rozvíjení a trénink mysli. V souasnosti je nejznámjším a nejastji instruovaným meditaním pedmtem všímání nádechu a výdechu (ána apána sati). Tento meditaní pedmt lze kultivovat jak pi meditaci vedoucí k svtskému pohroužení (lokika džhána), tak i pi meditaci vedoucí k nadsvtskému pohroužení (lokuttara džhána), tedy k Nibbán. Meditaním pedmtem (bhávaná áramana) je všímání si nádechu a výdechu, který lze zaznamenat tlesn. Obvykle si adept vybírá ze dvou míst, kde je proces nádechu a výdechu tlesn zaznamenatelný, prožitelný bu na nosních dírkách a chípí nebo na biše 6. Jde tedy o to pivést pozornost mysli (manasikára) k místu, kde si lze všímat (sati) a oznaovat (vitakka) 4 Sklony a popudy jsou latentní, dímající tendence, které zstávají neprojevené, dokud nejsou živeny podnty skrze šest smyslových kanál; do té doby nejsou pítomny v našem aktuálním prožívání. V okamžiku, kdy je zaneme živit, se vynoí na povrch v procesu pedstavování, myšlení a rozhodování. Toto je oznaováno jako vítikamma. Tyto procesy pak mají tendenci se njak projevit, jít ven. Pokud k tomu dostanou šanci, tak se manifestují a jsou pozorovatelné zvení jako sledy chorobného jednání a ei, které vede k utrpení. A to je úrove pestupk parijutthána. Vnjší chorobné jednání a e je možné dostat pod kontrolu skrze etiku (síla), tedy tím, že jsou dodržována etická rozhodnutí. Vnitní chorobné pedstavování, myšlení a rozhodování však již nelze dostat pod kontrolu etickým tréninkem, ale skrze moudré uvažování (joniso manasikára) a kultivaci soustední (samatha). Pouhý trénink soustední však nevede k trvalému odstranní, vykoenní chorobných dímajících tendencí, onch sklon a popud. K tomu vede pouze meditace všímavosti a vhledu (satipatthána vipassaná) 5 Bhadantácariya Buddhaghosa, The Path of Purification (Visuddhimagga), pekl. Bhikkhu ánamoli, Kandy: BPS 1991, s , podrobnji s Arahant Upatissa, The Path of Freedom (Vimuttimagga), pekl. N.R.M. Ehara, Soma Thera, Kheminda Thera, Colombo: Weerasuria 1961, s , podrobnji Techniku všímání nádechu a výdechu na bišní stn nenajdeme zaznamenanou v Páli kánonu. Teprve v minulém století ji zaal instruovat barmský mnich Mahási Sayadó a jeho žáci. Krom bicha instruoval Mahási Sayadó všímání nádechu a výdechu rovnž na nose toto bývá v posledních letech asto opomíjeno. Viz Nyanaponika Thera, The Heart of Buddhist Meditation, Kandy: BPS 1996, s V této souvislosti je možno stanovit hypotézu a starobylosti této metody. Pi návštv starobylé oblasti Bagan v Barm (Myanmaru), lze v místním muzeu spatit sochy v meditaní pozici se zvýraznným bichem a na nm složenýma rukama, které byly pvodn umístny v nkterých z tisícovek pagod a chrám rozsetých na tomto posvátném území.

5 skutené tlesné procesy spojené s nádechem a výdechem. Prožívání a oznaování tlesn prožívané skutenosti se stává základem pro technické rozvíjení soustední (samathá) a vhledu (vipassaná). Stejn jako pi jakýchkoli další technikách rozvíjení mysli platí i pro ána apána sati princip nezasahování a nemanipulování procesu prožívání tlesných jev, to znamená, že nap. nedochází k manipulaci dechu. Pro poznání skuteného stavu vcí je nutno nezaujat zaznamenávat všechny povšimnuté jevy. Meditaní pedmt všímání nádechu a výdechu je tak základním nástrojem pro dosažení plné emancipace od utrpení, Nibbány. Primárním cílem meditace všímavosti a vhledu ale není kultivace soustední na meditaním pedmtu nádechu a výdechu (ána apána áramana), nýbrž všímavé zaznamenávání všech tlesných a mentálních jev, jejich rozlišování a prožitkové poznání jejich tí charakteristik (ti lakkhana) pomíjivosti (aniá), útrpnosti (dukkhá) a relativity (anattá). Ána apána áramana, meditaní pedmt všímání proces nádechu a výdechu, se tak stává jakousi kotvou, která slouží k ukotvení a zklidnní mysli v nekoneném bouícím moi jev vnitního a vnjšího svta, v pípad že meditující zane ztrácet kontrolu nad kormidlem všímavosti. V pípad, že je mysl meditujícího dostaten ukotvena a zklidnna, mže pomocí pojmových matic rozlišovat i jevy, které nesouvisí s meditaním pedmtem nádechu a výdechu a všímat si také jejich charakteristik. Buddha nap. v Dígha Nikája v Mahá satipatthána sutta instruoval své žáky k používání matice ty podklad všímavosti (attáro satipattháná) pro analýzu nekoneného množství jev: Tou jedinou cestou, mniši, k oist bytostí, k pekonání žalu a náku, k zániku utrpení a strádání, ke vstupu na pravou stezku a k uskutenní Nibbány, jsou tyi podklady všímavosti. Které tyi? Tu, mniši, pobývá mnich v tle a sleduje tlo, horliv a s jasným poznáváním všímav, když ve svt pekonal chtivost a zármutek; pobývá v citech a sleduje city, horliv a s jasným poznáváním všímav, když ve svt pekonal chtivost a zármutek; pobývá v mysli a sleduje mysl, horliv a s jasným poznáváním všímav, když ve svt pekonal chtivost a zármutek; pobývá v jevech (pedmtech) mysli a sleduje jevy mysli, horliv a s jasným poznáváním všímav, když ve svt pekonal chtivost a zármutek. 7 7 Mahá Satipatthána Sutta Buddhova Velká e o podkladech všímavosti, in: Mahási Sayadó, Meditace všímavosti a vhledu. Základní a pokroilé stupn, Praha: Stratos 1993, s. 69.

6 Jako první podklad (patthána) pro kultivování všímavosti zde uvádí tlesné jevy. Sledování tlesných jev (kája anupassaná) probíhá jednak v rámci meditaního pedmtu všímání proces nádechu a výdechu ána apána áramana, jednak se meditující cvií v uvdomování si polohy tla (irija pátha), v jasném uvdomování si (sati sampadždžaa) všech tlesných aktivit (nap. ohýbání, narovnávání tla a konetin, odívání, pijímání potravy, vyprazdování), analýze a prožívání ástí tla (kája gatá sati), pozorování prvk (dhátu manasikára) tlesných projev kvalit elementu teploty (ohn), kontinuity (vody), pevnosti (zem) a pohybu (vzduchu). Souástí instrukce je také uvážení neistého (asubha bhávaná), pi níž meditující navštíví pohebišt a pozoruje lidské tlo v jednotlivých fázích rozkladu. Pi uvdomování pozice tla (irija pátha) si meditující všímá v jaké pozici se jeho tlo nachází. Jasn si uvdomuje, když kráí, všímá si kdy stojí, kdy sedí, kdy leží. Nejenom že si toho všímá, ale také si to oznauje, ví o tom. To je ostatn dležitý aspekt celé meditaní praxe, nejenom prožitkov zaznamenávat tlesné a mentální jevy, ale zárove o nich vdt, což se dje jejich vnitním oznaováním (vitakka), jejich komentováním. Meditující také dále kultivuje jasné uvdomování (sati sampadžaa): když mnich pichází a když se vrací, iní tak s jasným uvdomním. Pi upení i pi odvracení zraku, iní tak s jasným uvdomním. Pi ohýbání a narovnávání, iní tak s jasným uvdomním. Odv, pláš a mísu nosí s jasným uvdomním. Když jí, pije, žvýká a chutná, iní tak s jasným uvdomním. koná li pirozenou potebu, iní tak s jasným uvdomním. Když jde, sedí, usíná a budí se, mluví a mlí, iní tak s jasným uvdomním Tlo je tu tak je jeho všímavost zpítomována pouze v rozsahu nutném pro poznání a uvdomní. A pobývá nezávislý a nelpí na niem na svt. I tak, mniši, pobývá mnich pi sledování tla v tle. 8 Pi všem, co meditující dlá, si jasn uvdomuje cíl a úelnost (sa atthaka sampadžaa), vhodnost a použitelnost zvolených prostedk (sappája sampadžaa), oblast prožívání, v níž se nachází (goara sampadžaa) a nezaslepené pojetí skutenosti (a sam moha sampadžaa), jak tuto praxi dále rozvádí komentáe. Kája gatá sati je nkdy pekládáno jako na tlo zamená všímavost, nkdy jako všímání ástí tla. To záleží na kontextu v jakém je toto slovní spojení používáno. 9 V již 8 Mahá satipatthána sutta, Dígha Nikáya 22

7 zmínné Mahá satipatthána sutta oznauje kontemplaci ticeti dvou ástí tla jako jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, bránice, slezina, plíce, blány, jícen, žaludek, steva, lejno, žlu, sliz, hnis, krev, pot, tuk, slzy, míza, sliny, hleny, kloubový maz a mo. Pojem kontemplace (anussati) zde však pesn nevystihuje význam procesu prožívání a uvdomování si jednotlivých ástí tla. Nejde tedy o jakýsi anatomický pehled, který by postailo nauit se nazpam a opakovan si jej peíkávat, ale o pímé prožití a mentální oznaení tchto dvaaticeti tlesných komponent. Stežení bran smysl Stežení bran smysl (indrijesu gutta dváratá) je další technika, která využívá tlesnost jako nástroj k pokroku v rozvíjení moudrosti (paá) vhledem (vipassaná). Slouží k jemnjší analýze smyslovosti a tím souasn k prevenci poruch zpsobujících pokivenost vnímání, zpsobené chtivostí, nenávistí a zaslepeností. Stežení bran smysl zárove umožuje rozlišovat, kterou ze šesti smyslových základen (sal ájataná) je prožívání meditujícího práv neseno. Toto rozlišení pak pispívá ke kontrole proces vnímání a tím k zajištní jejich spolehlivosti. Cokoli je vnímáno v rozmezí hédonické stupnice jako píjemné, nepíjemné nebo neutrální je možné zvládat pouze v pípad, když je vykultivována schopnost rozlišovat a nezaujat oznaovat skuten probíhající procesy. Proto musí být meditující schopen zaznamenat všechna pokivení smyslového vnímání chtivostí a nenávistí. K popsání tohoto procesu bývá používána v Buddhov uení matice podmínného vznikání (patia samuppáda): Na nevdomosti (avidždžá) závisí vznik kammických formací (sankhárá). Na kammických formacích závisí vdomí (viána; poíná vdomím znovuzrození v ln). Na vdomí závisí mysl a tlo (náma rúpa). Na mysli a tlu závisí šest smyslových základen (sal ájataná). Na šesti smyslových základnách závisí smyslový kontakt (phassa). Na smyslovém kontaktu závisí cítní (vedaná). Na cítní závisí žádost (tanhá). Na žádosti závisí lpní (upádána). Na lpní závisí nastávání (bhava). Na nastávání (zde: kamma bhava neboli kammický proces) závisí znovuzrození (džáti). Na znovuzrození závisí stárnutí a smrt (džará marana), strast, náek, bolest, žal a zoufalství. Tak vzniká veškeré utrpení Nyanatiloka Thera, Buddhist Dictionary. Manual of Buddhist Terms and Doctrines, Kandy: BPS 1988, s Samjutta Nikája XII.1, in: Nyánatiloka Thera, Slovo Buddhovo, Praha: Stratos 1993, s

8 Meditující se v tomto pípad snaží lenit prožité skutenosti oblasti smysl (káma) podle toho, kterou vnitní základnu (ájatana) aktivují. Mže si všimnout také kontaktu (phassa), ke kterému tam dochází a zárove se trénuje v zaznamenání toho, jakou kvalitu cítní (vedaná) tento kontakt má. Práv toto cítní, a již píjemné, nepíjemné nebo neutrální, podmiuje žádost pud (ásaya) nebo popud (anusaja), které pokivuje smyslové vnímání a zpsobuje utrpení. Práv v této fázi procesu prožívání, je možné aktivovat emancipaní zmnu. Kontakt vždy podmiuje cítní, ale cítní nemusí podmínit žádostivost (a již ve form chtivosti nebo nenávisti), nýbrž zámr (handa) emancipaní vle. Ten již nepodmiuje lpní (upádána), které dále podmiuje nastávání (bhava), ale vede k rozhodnutí (adhimokkha), které aktivuje další úsilí (padhána). V tomto okamžiku získává meditující kontrolu nad chtivostí a nenávistí, která je píinou dalšího opakování utrpení jak je zachyceno maticí podmínného vznikání (patia samuppáda) a má tak možnost v další praxi rozvíjet všímavost (sati) jako schopnost mysli (mano indrija), jejíž pomocí steží brány smysl. Jádro této techniky tedy spoívá v tom, aby meditující zabránil spuštní patologických program svta vnitního chtivostí a nenávistí (subjektivní smyslnost) podnty, které picházejí z vnjšího svta (již díve zmínná objektivní smyslovost). Mimo extrémy Tlo, tlesn prožívané jevy se tak doslova stávají nástrojem, vehiklem pro rozvoj kultivace všímavosti a vhledu, metody vedoucí ke konenému cíli Buddhovy nauky emancipaci od utrpení. Nicmén, pestože Buddha nabídl svým žákm metodu, jak se pln oprostit od utrpení, jak se stát svobodným ve svt smysl (káma loka), pestože jasn deklaroval, že jakékoliv zabývání se smyslností naopak vede k utrpení, pln respektoval rozhodnutí a volbu každého lovka, který se rozhodl žít v oblasti kámy. Tento postoj je vyjáden v Buddhov Rozprav o smyslné rozkoši Káma sutta: Bude li úspšný ten, kdo chce rozkoš smysl, bude jist odmnn, obdrží, co smrtelného si pál. Ale pokud je rozkoš smysl odepena tomu, kdo po ní touží, bude trpt, jako by byl proboden oštpem. Ten, kdo se vyhne rozkoši smysl, jako ten, kdo je všímavý, se vyhne šlápnutí na hada, ten pekoná tuto chtivost. Ten, kdo je laný po pedmtech smysl: majetku, zahradách, zlatu, penzích, koních, služebnictvu, ženách a píbuzných, Nad ním získá smyslnost nadvládu, nebezpeí jej dostihne následováno utrpením, jako voda vnikne do poškozené lodi.

9 Proto a je stále všímavý a vyhýbá se smyslné rozkoši, vyvaruje se jí a jako poškozená lo propluje vlnami, vyvázne a dosáhne druhého behu. 11 Z text Páli kánonu, nejstarší pramenné literatury Buddhova uení, tedy vyplývá pragmatický a úelový postoj k lidskému tlu tlo se stává pomocníkem, nástrojem, který slouží pro porozumní skutenosti, charakteru vnjšího i vnitního svta skrze ovládnutí a kontrolu mysli. Tlo není píinou híchu ani neho podobného (pro pojem hích neexistuje v tradiním Buddhov uení žádná obdoba), není nádobou smilstva, ním neistým, neexistuje tudíž ani prostor pro tlo poškozující askezi, jakékoliv týrání tla vbec. Pestože i Buddha nkterým svým mnichm nabídl možnost asketické praxe (dhutanga) 12, která doplovala stávající trénink Dhamma Vinaya, nikdy tchto tináct cviení nevedlo k pímému zraování nebo týrání tla. Pro toho, kdo chce dosáhnout druhého behu, klidu a míru Nibbány, je tlo sice kožený pytel plný neistot jako jsou hlen, mo, lejno, krev atd., ale zárove funkní systém, který umožuje trénink mysli a vytváí tak vhodné podmínky pro dosažení nepodmínné svobody a stojí tak za to o nj peovat a udržovat jej funkní. Pée o tlo by pak u mnich nemla pekroit mez údržby a prevence, tzn. bžná hygiena a zdravotní pée. Pozornost a pée vnovaná tlu by na druhou stranu nemla pekroit mez, kdy se tlo stane pedmtem uctívání, kdy se zaíná hovoit o kultu tla, jak se tomu dje v souasné globální civilizaci ovlivnné zejména euroamerickou kulturou. Kultura tla dle Buddhova uení nestojí nad kulturou mysli, ale ani se nekrí pod ní, nýbrž se ob vzájemn doplují a podporují. Literatura Anguttara Nikáya, Numerical Discourses of the Buddha. An Anthology of Suttas from Anguttara Nikáya, pekl. Nyanaponika Thera, Bhikkhu Bodhi, Kandy: BPS Anguttara Nikája, 1. Kapitola o tvaru a tak dál text , translation 2005 Kusalananda Thera Buddhaghosa, Bhadantácariya, The Path of Purification (Visuddhimagga), pekl. Bhikkhu ánamoli, Kandy: BPS Frýba, M., Páli jazyk, texty, kultura, Boskovice: Albert Mahá Satipatthána Sutta Buddhova Velká e o podkladech všímavosti, in: Mahási Sayadó, Meditace všímavosti a vhledu. Základní a pokroilé stupn, Praha: Stratos Sutta Nipáta, Atthakavagga 1, translation 2000 Michal Horák 12 Viz Bhadantácariya Buddhaghosa, The Path of Purification (Visuddhimagga), pekl. Bhikkhu ánamoli, Kandy: BPS 1991, s ; nebo Arahant Upatissa, The Path of Freedom (Vimuttimagga), pekl. N.R.M. Ehara, Soma Thera, Kheminda Thera, Colombo: Weerasuria 1961, s

10 Nyanaponika Thera, The Heart of Buddhist Meditation, Kandy: BPS Nyanatiloka Thera, Buddhist Dictionary. Manual of Buddhist Terms and Doctrines, Kandy: BPS Nyánatiloka Thera, Slovo Buddhovo, Praha: Stratos Káma Sutta, Sutta Nipáta, Atthakavagga 1, translation 2000 Michal Horák Thus Have I Heard. The Long Discourses of the Buddha (Dígha Nikáya), pekl. Maurice Walshe, London: Wisdom Publications Upatissa, Arahant, The Path of Freedom (Vimuttimagga), pekl. N.R.M. Ehara, Soma Thera, Kheminda Thera, Colombo: Weerasuria Abstrakt Z text Páli kánonu, nejstarší pramenné literatury Buddhova uení, vyplývá, že pro Buddhovu nauku theravádové tradice je charakteristický vyvážený postoj k tlesným jevm. Tento postoj je založen na plném respektu ke skutenosti taková jaká je (jathá bhúta) bez manipulujících tendencí vi jevm, které jsou všímav zaznamenávány na pti smyslových kanálech, jenž uchopuje smysl šestý mysl. Tlu vnovaná všímavost je pak v theravád jedním z hlavních meditaních postup, které vedou k úplnému ustání chtivosti, nenávisti a zaslepenosti. Tlo proto není problémem nýbrž se stává nástrojem pro trénink mysli, který vede ke konenému cíli Nibbány. Problematické nejsou podnty picházející z vnjšího svta nebo samotné smyslové orgány, ale chtivost a nenávist, které jsou automatickou reakcí bžného lovka na prožitek píjemného nebo nepíjemného pi kontaktu na nkteré ze šesti smyslových základnách. Navíc, všímavost zamená na tlesn prožívané jevy se stává jedním z prostedk pro dosažení stavu mysli, oproštné od chtivosti a nenávisti. Studie nabízí jako píklad meditaní pedmt všímání nádechu a výdechu (ána apána sati), který slouží jak pro rozvoj soustední a klidu (samathá) tak i vhledu (vipassaná) nebo techniku stežení bran smysl (indrijesu gutta dváratá), která je souástí postup meditace všímavosti a vhledu (satipatthána vipassaná). Studie ukazuje, že je v Theravád tlo vnímáno spíše jako nástroj emancipace než jako její pekážka. Abstract According to the text of Pali canon (the oldest original literature on Buddha s teaching) we can conclude that what is characteristic for Buddha s teaching of theravada tradition is a balanced attitude towards the bodily phenomena. This attitude is based on full respect for the reality as it is (yatha bhuta) without manipulating tendencies towards the

11 phenomena. These phenomena are noticed mindfully on the five sensory channels, which are grasped by the sixth sense: the mind. The mindfulness focused on the body is one of the main meditation methods in Theravada, which leads to an entire cessation of greed, hatred and ignorance. The body is not a problem, but it becomes an instrument for the training of mind, which ends in the ultimate goal Nibbana. The problematic points are not the external stimuli or the sensory organs the obstacles are greed and hatred, that are the automatic reaction of an ordinary man to the pleasant or unpleasant experience, which originates in contact on one of the six sense bases. Furthermore, the mindfulness focused on physically experienced phenomena is becoming an instrument for achieving the state of mind, which is free from greed and hatred. The study offers mindfulness of breathing in and breathing out (ana apana sati) as an example of meditation object, which is used both for concentration and tranquility development (samatha) and for insight development or fot the guarding the sense doors technique (indriyesu gutta dvarata), which is one part of mindfulness and insight meditation methods (satipatthana vipassana). The study shows that Theravada apprehends the body as an instrument for achieving Nibbana than as an obstacle of it.