Karel Hájek: III. PSYCHOTERAPEUTICKÁ ZMNA A JEJÍ ZJIŠOVÁNÍ V následující kapitole se seznámíte se základní definicí psychoterapeutické zmny.

Transkript

1 Karel Hájek: III. PSYCHOTERAPEUTICKÁ ZMNA A JEJÍ ZJIŠOVÁNÍ V následující kapitole se seznámíte se základní definicí psychoterapeutické zmny. Dozvíte se, jakým zpsobem lze psychologicky popisovat dynamiku osobnosti lovka a budete mít možnost propojit si uvedenou teorii se svou každodenní zkušeností. Cesta k duševnímu zdraví je dále rozvedena z pohledu probíhajících proces v pacientovi, v nichž jsou zdraznny a na píkladech vysvtleny dležité zákonitosti. Druhá ást se zabývá problematikou zjišování psychoterapeutických zmn na rzných úrovních podle poteb praxe. Vše, co je skutené, vzniká, rodí se, vyvíjí, mní se, stárne, podléhá poruchám a zaniká, umírá. Život každého z nás je takovou skuteností. Jeho dležitou charakteristikou je zmna. Zmna jako všudypítomný aspekt proces, které probíhají na úrovni biologické, psychické a sociální a které se vzájemn ovlivují. Pokud chceme definovat zmnu co nejobecnji, je to vlastn pechod mezi jedním stavem a druhým, jenž se od prvého v nem odlišuje. To, v em se liší, mže urovat druh zmny. Protože se budeme zabývat psychoterapeutickou zmnou, musíme zaít tento druh zmny specifikovat a posléze definovat. Nejprve se však seznámíme se zmnou, jak je pojímána v psychologii, oboru, z nhož psychoterapie vychází. V psychologii není propracována obecná teorie zmny. Obecn jsou rozlišovány pouze úrovn: a) psychických dj, v nichž se sledované jevy neustále promují, vznikají a zanikají. Uveme si jako píklad procesy vnímání, myšlení, pedstavování, prožívání aj., b) psychických stav, v nichž sledované jevy jsou po dobu, ve které psychický stav trvá, relativn stálé. Stav mže být brán jako celek, jenž je výchozím bodem pro zmnu. Takovým stavem mže být veselá nálada, smutek, úrove pozornosti, stav mysli aj., c) psychických vlastností, které jedinec nemže pozorovat pímo, ale jsou vysuzovány z jeho opakujících se projev. Oproti snaze postihnout zmnu psychické vlastnosti spíše fixují petrvávající projevy a vyzdvihují nemnné tendence u jedinc. Vlastností je celá ada a podle obsahu je lze dlit na motivaní (šetrnost, závistivost, štdrost, odpovdnost, soupeivost), volní (ráznost, rozhodnost, váhavost...), temperamentové (vášnivý, flegmatický, cholerický, sentimentální, apatický...). Zvláštním píkladem jsou intelektové schopnosti a tvoivost. Zmny jsou pojímané vždy z uritého pohledu vývojového nebo z hlediska prožívání, vdomí, chování, postoj, psychopatologického, psychoterapeutického apod. Mohou být studovány nebo vysvtlovány izolovan na vyšší rovin abstrakce, ale mohou být také pozorovány a popsány v kontextu osobnosti. [Osobnost je jedním ze základních psychologických termín, jímž se zhruba míní lovk po stránce psychické, analogicky k termínu organismus, ímž je rozumn lovk po stránce biologické.] Zmna osobnosti je tedy v nejširším významu jakákoliv výše zmínná zmna nikoliv izolovaná, ale mínná v souvislosti celku psychiky lovka, její struktury a dynamiky. V užším slova smyslu se psychoterapeutickou zmnou osobnosti rozumí celkový posun jedince na ose psychopatologie duševní zdraví. Pro tuto kapitolu vyhovuje práv poslední užší definování zmny osobnosti. Psychoterapeutická zmna je tedy zmna osobnosti ve smru osvobození se od patologií, dále pak pedstavuje nahrazení nepizpsobeného zvládání situací pacientem zvládáním kompetentním, které odpovídá realit a umožuje pacientv osobnostní rst. Pi zjišování a popisu psychoterapeutické zmny však narážíme na její relativitu. Stává se, že pacient zmnu vnímá, aniž by si toho kdokoliv všiml. Jindy se pacient cítí he, odborník si je jist psychoterapeutickou zmnou a pacientovi nejbližší žádnou zmnu nevnímají. Dokonce se stává, že pacientovi píbuzní mají dojem zhoršení, on si zmny neuvdomuje a terapeut si mne ruce, jaký pokrok pacient udlal. Z tchto píklad je nutné rozlišit ti rzné úhly pohledu na probíhající 1

2 2 psychoterapeutické zmny. Prvním je skutenost, jak ji vnímá pacient sám, druhým je úhel pohledu pacientova nejbližšího okolí a tetím je odborný pohled psychoterapeuta i psychodiagnostika. Rozlišení tchto tí rovin pohled se promítne i do lenní této kapitoly. Nejprve popíši psychoterapeutickou zmnu osobnosti jako sled a ovlivování probíhajících proces v jedinci (pacientovi). V druhé ásti uvedu jednotlivé metody, kterými mže být psychoterapeutická zmna zachycena, popsána a které se využívají v bžné psychoterapeutické a psychodiagnostické praxi PSYCHOTERAPEUTICKÁ ZMNA OSOBNOSTI Psychoterapeutickou zmnu lze zachytit na rzných úrovních. Empirickým východiskem je pozorování a popis projev zmn chování pacient v klinické situaci a jejich interakcí v malých spoleenských skupinách, nap. v rodin. Z této empirie vychází klasická psychodiagnostika zmny osobnosti i analýza systém rodiny atd. V praxi jednotlivých psychoterapeutických škol je vtšinou vnována pozornost jen chování a vdní pacienta a to tak, jak je chápe psychoterapeut (nap. v kognitivn behaviorálním pístupu). Nkdy je vnována pozornost jen pacientovu vdní o prožívání, které se interpretuje na základ rzných metateorií (nap. psychoanalýza). Jsou ale i pístupy, které pracují pedevším s prožíváním pacient jako nap. v rogersovské psychoterapii. Možné je však používat integrativní pístup, který bere v úvahu prožívání, vdní i jednání. Jeho píkladem je satiterapie (Nmcová 2002). Je to integrativní psychoterapie, která užívá všímavost jako základní princip v rámci na osobu zameného pístupu vyvinutého C. R. Rogersem. Integruje techniky Morenova psychodramatu pro vnjší konkretizaci problém a meditativní techniky Abhidhammy pro zvnitování postup jejich zvládání (Frýba 2002). Pro porozumní principm života pacienta a pro vlastní práci psychoterapeuta je nutné zabývat se psychoterapeutickou zmnou jak na té nejzákladnjší rovin, tj. na úrovni proces probíhajících v lidském jedinci, tak na úrovni jeho sociálních interakcí. Ped popsáním psychoterapeutické zmny osobnosti, jež probíhá u pacienta bhem psychoterapie, se vnujme nejprve vysvtlení triády prožívání vdní jednání, která vystihuje dynamiku osobnosti jako celku zalenného v psychologicky definovaném svt. Tyto ti aspekty osobnosti zachycují procesy probíhající ve vnitním a vnjším svt jedince. Umožují popsat skutené dje na úrovni mysli i její interakce s tlem a okolím. Pitom nám nepjde o zachycení zmn v prožívání, vdní a jednání oddlen, ale pedevším o zmny jejich vzájemné souhry, jak je tomu napíklad v teorii zvládání života podle Frýby (1996). Nejprve si charakterizujme každou dynamickou složku osobnosti zvláš Prožívání Prožívání je neustále probíhající proces v tle a mysli, který je pímo introspektivn pozorovatelný. Prožívání si definujme jako proces interakce mysli a tla, ve kterém se uplatují svými výsledky všechny psychické procesy, jimiž jsou vnímání, myšlení, pedstavování, volní procesy (Hájek 2002). Tlesný proces prožívání je myslí zaznamenáván jako pociování. Mezi pojmy v definici jsou rozdíly, které potebují další vysvtlení. Mysl (mind) je organický celek všech netlesných jev, který lze pojímat jako strukturu (vzájemná souhra jev), proces (kontinuita jev) nebo jako funkci (poznávání, prožívání apod.) V eštin se ekvivalentn užívá ve smyslu anglického termínu mind též pojem psychika. Pojem tlo je zde užíván ve smyslu kontinuity všech prožitk, kterých si je možno všímat jako mnících se pocit v procesu pociování, nikoliv ve smyslu organismu, skládajícího se z rzných orgán, jejichž funkce ovlivuje psychiku. Slovo pociování oznauje proces vnímání tla, v nm si je možné povšimnout nap. píchání, svrbní, tlaení, pálení, tesu apod. V prožívání psobí navíc další dje mysli. Jak lze psychologicky pozorovat tlo, je možná nap. pro studenta medicíny, který se uí tlo zkoumat v hodinách anatomie a fyziologie, tžko pedstavitelné. Umí si lépe pedstavit, jak tlo poznává patolog, než jak je poznává psycholog. V jejich pístupech jsou však samozejm velké rozdíly. Psychologicky lze pímo pozorovat pouze vlastní tlo. To, které má každý z nás. U druhých mžeme pozorovat pouze vnjší projevy prožívání, nikoliv pímo prožívání druhého.

3 3 Pi pímém pozorování si mohu u sebe samotného všimnout, jak pociuji tlo zevnit. Jsou zde procesy smyslového vnímání, ale i další mnící se, vznikající a zanikající tlesné pocity v konkrétních ástech tla, aniž by byly jakýmkoliv signálem poruchy organismu. Tyto pocity odpovídají vnjším skuteným práv probíhajícím situacím nebo vnitním objektivn neskuteným situacím, které si však v mysli reáln pedstavujeme, promýšlíme, pedjímáme i na n vzpomínáme. Tyto situace jsou subjektivn skutené a asto ovlivují naše prožívání intenzivnji než objektivní skutenost. Nyní si uveme píklady jednotlivých proces prožívání, aby bylo zejmé, jak asi interakce mezi tlem a myslí probíhá. Nejprve uvedu prožívání jako nco tajemného, co pedchází jednání. Každý z nás se obas ocitá v situaci, kdy se necítí ve své kži. Nikdo a hlavn on sám neví, co se to s ním dje. Prožívá njaký vágní pocit, neuritý tlesný stav, který není píjemný a který jej pímo pudí k rznému neuváženému jednání. On se pak aniž by chtl ocitá nešasten napíklad v opilosti na noní cest z hostince; v hádce, kterou spontánn vyvolal; nad plaícím díttem, jež zrovna zlobilo ; probouzí se ráno vedle ženy, se kterou nechtl nikdy nic mít. Neuvážen jej to nutí sešlápnout plyn k podlaze auta a jet na hranici svých možností. Oproti tmto nejasným tlesným pocitm, které nás aniž bychom vdli nutí dlat to i ono, vyvstávají v tle zcela zetelné pocity. Svým významem odpovídají situacím, do nichž jsme se dostali. Jejich etný výskyt v prožívání lidí se odrazil i v ustálených slovních spojeních hovorového jazyka. Možná i vy sami jste použili pi vyprávní podobné výrazy, které trefn dokreslují význam vašeho prožívání v konkrétní situaci: Spadlo mi srdce do kalhot; úpln jsem zkamenl; roztásla se mi kolena; bhal mn mráz po zádech; stál jsem tam jako opaený; polilo mne horko; v krku jako bych ml knedlík; zachoval jsem chladnou hlavu; až to ve mn hrklo; zatrnulo mi; srdce mi bušilo jako zvon; ruce se mi zatínaly; ml jsem nohy jako z olova; jeho slova mne bodala do srdce; byl jsem celý roztesený; celé tlo jsem ml v jednom ohni; hlavu jsem ml jako v kleštích; zvedal se mi z nho žaludek, vstávaly mn vlasy hrzou na hlav; leží mi to jako kámen v žaludku atd. Nyní již není sporu o tom, že naše tlo nese významy, a už si jich všímáme i nikoliv. V mysli jednotlivé významy dostávají konkrétní formu obraz a pedstav, které nám mohou dávat smysl nebo se jevit jako nesmyslné. Další možností je, že jsou formulovány slovn a do více i mén pesných myšlenek. Ovšem je velmi asté, že významy skryté v tlesném prožívání zstávají nepovšimnuty, jsou prožívány jako emoce, jimž nerozumíme, nebo pecházejí pímo do našeho jednání. Prožívání lze tedy chápat jako vzájemn ovlivující se procesy pociování, cítní ve smyslu dimenze píjemný nepíjemný, pedstavování a myšlení. Pro pochopení psychoterapeutické zmny je dležité rozlišit si prožívání do ty úrovní vzhledem k vzájemnému ovlivování tlesného a psychického (upraveno dle Frýba 2003): 1. Bezprostední prožívání reálných událostí, dále pak proces a stav, které probíhá na tlesné úrovni v daný okamžik. (Jak tlo pociujeme v konkrétních situacích.) 2. Tlesn prožívané významy vzpomínaných probhlých událostí, situací, vztah a scén doprovázené cítním i pedstavou smyslových vjem, které vedly k souasnému pociování. (Jak pociujeme znovuprožívané.) 3. Myšlení a pedstavování vztažené k bezprostednímu toku tlesn pociovaných význam (Jak rozumíme významm tlesného prožívání, jaká slova a pedstavy nás k nmu napadají.) 4. Myšlení a pedstavování, které se odtrhlo od souasného reálného pociovaného stavu a které se etzí do myšlenkových asociací nebo do proudu imaginací a pedstav. (Když se snažíme nco vyešit podle zásad logiky, matematiky... když pemýšlíme o rzných vcech... když plánujeme... když si pedstavujeme coby kdyby... když se uíme studijní látku... když tete tento text.) Takové myšlení a prožívání nevychází z pociování, ale mže ovlivnit a navodit tlesné prožívání, které neodpovídá vnjší reálné situaci, ale vnitní myšlené a pedstavované.

4 4 První ti roviny prožívání jsou z hlediska psychoterapeutické zmny nejdležitjší. Co se v pacientov tle vyvolá v prbhu psychoterapie, jak tlesn znovuprožívá sdílené obsahy v psychoterapeutickém rozhovoru a jak dokáže verbáln zachytit významy takového tlesného prožívání, pedznamenává psychoterapeutický úspch. Takový zpsob prožívání, který má úzký vztah psychoterapeutické zmn si nazvme jako tlesn zakotvené prožívání. Tlesn zakotvené prožívání (Hájek 2002) si definujme jako procesy mysli a tla svým významem odpovídající významm, které nese pociování. Jinak eeno je to prožívání, jehož význam je zakotven v aktuáln vyvstávajících pocitech. Tlesn zakotvené prožívání znamená oproštní se od myšlenkových proces operujících jen na úrovni pojm, vtšinou zpracovávajících informace a obsahy, jež jsou vztaženy k minulosti i budoucnosti. Tlesn zakotvené prožívání je pouhé spoívání mysli u tlesného prožívání zde a nyní. Minulost a pedjímaná budoucnost tvoí v tomto duševním stavu jen uritý referenní rámec. Traumatické prožitky z minulosti a strach z budoucích událostí existují v pítomnosti jen jako tlesné stopy zapamatovaných a pedstavovaných situací. I když se tato ást kapitoly týkala prožívání, jsou zde zmínny i vdní a jednání, nebo se vzájemn ovlivují a podmiují. Než pistoupíme k dalšímu vysvtlení znázornme si tyto interakce na jednoduchém obrázku. OBR. VZÁJEMNÝCH VZTAH PROŽÍVÁNÍ VDNÍ JEDNÁNÍ Vdní Vdní si definujme jako proces získávání informací o konkrétním prožívání a jejich pochopení ve smyslu životní zkušenosti a osobní moudrosti. Není to souhrn nauených znalostí potebných nap. ke složení zkoušky, ani vdomostí vytených v psychologické, psychoterapeutické a jiné odborné literatue. Nejde tedy o heterochtonní vdomosti, ale o autochtonní vdní, které je tokem poznatk o tom, co se v nás dje, jak prožíváme to i ono v asovém kontinuu. Protože si všímáme toho, co se dje nejen ve vnitním, ale i ve vnjším svt, dochází zde k porozumní smyslu prožívání ve vztahu k vnjším situacím. Mže dojít k pochopení vzájemných vztah mezi vnitním a vnjším, ke vhledu do souvislostí. Vdní však není ani proces logického uvažování o tom co se to dje, ani vysvtlování píin i dsledk uritého prožívání. Problematika heterochtonního vdní (nap. kognitivní mapy, postupy, instrukce) pesahují rámec tohoto

5 pojednání. Zde se zajímáme o autochtonní vdní, které vzniká jako postupné poznávání celého svta konkrétní osoby, založené na jejím tlesn zakotveném prožívání. Proces poznávání je umožnn tím, že jevy, o nichž se dovídáme, se k uvdomní a pojmenování dostávají díky neselektivní pozornosti všímavosti (mindfulness, Corsini 1994, s. 414), která doprovází proces prožívání i jednání. Díky ní si všímáme toho, co se dje nejen ve vnitním, ale i ve vnjším svt. Procesuální vdní o vlastním prožívání dává možnost k rozhodování o vlastním jednání. Díky nmu nepropadáme pouhým popudm, které nás nutí dlat to i ono. Nejsme pekvapeni výsledky svých in, jejichž motivy si neuvdomujeme a které nemusí vést pímo ke štstí. V jednání se také ukáže, zda je naše vdní o prožívání k njakému praktickému použití. To vdní, které vede lovka k lepšímu zpsobu zvládání života a on je dokáže opakovan využívat, se stává pro nho jeho osobní moudrostí. Uveme si opt píklad: Možná se vám pi njaké pednášce stalo, že jste nemohli vydržet na míst. Jako by s vámi nco šilo nebo jste byli ve své mysli již na oekávané schzce s pítelem i pítelkyní apod. Pak vám dojde aha já se tady pekeln nudím. Pesto se rozhodnete, že vydržíte do konce. Ve front v menze máte chu vynadat tomu, kdo vás pedbhl, i když normáln vám to nevadí a pak pijde další aha jsem naštvaný sám na sebe, že jsem zstal na pednášce. Po obd se najednou cítíte fajn, máte chu dlat to i ono a opt si uvdomíte aha ten obd mi chutnal, svítí sluníko a já mám radost, že dnes už nic nemusím. To, co je uvedeno za kouzelným slovem aha, jsou jednotlivé vhledy do aktuálního prožívání, které patí k procesu vdní. Je jasné, že cesta od takovéto formy jednotlivých vhled k propracování osobní moudrosti je delší. Vede pes porozumní smyslu takových izolovaných vhled v kontextu života. Takové propracování smyslu mže zase vést k novým strategiím jednání, nkteré se osvdí a vedou ke šastnjšímu zvládání života. Moudrost je pak forma vdní, která nám uchovává takové osvdené postupy Jednání Jednání na rozdíl od chování, kterým se rozumí veškerá zvnjšku pozorovaná aktivita, je proces vlastní zámrné aktivity jedince, pro kterou se mohl rozhodnout, které si všímá nebo u níž si alespo uvdomuje její výsledky a dsledky. Je to tedy jakákoli innost, motorická aktivita vetn mluvení i neverbálních projev, kterou si lze uvdomovat a zptn vyhodnocovat. Jednáním jedinec psobí na své okolí, ovlivuje situace, utváí svj vnjší svt, který opt uruje budoucí stav svta vnitního. Výsledky jednání mají zptný vliv na jedincovo prožívání a to jak ve smyslu pozitivním (nap. dobré pocity zapíinné etickým jednáním), tak v negativním (nap. pocity viny jako dsledek neetického jednání). Použijeme li píklad z ásti o vdní, ale zamíme se na jednání, které by mohlo nastat pi rzných rozhodnutích po uvdomní pocitu nudy na pednášce. Student mže jednat napíklad tak, že odejde z pednášky, zstane sedt a nutí se do pozornosti, oteve si asopis a zane si íst, spolen se sousedem zapede rozhovor, usne apod Bžné zmny psychiky v každodenním život Výše popsané jevy prožívání vdní jednání nám dávají možnost psychologicky popsat procesy, které se odehrávají jakýkoliv okamžik v tle a mysli jedince. Pro porozumní jednotlivým složkám byly v každé ásti vybrány píklady z každodenního života, k nimž si zajisté mžete i vy doplnit své vlastní zkušenosti, jak je zaznamenáváte. Dokonce i nyní pi tení této kapitoly si mžete odpovdt na následující otázky a pi pohledu na obrázek si zaadit k jaké ásti obrázku se vztahují procesy, kterých si v sob všímáte: Jak vnímám vnjší situaci? Jak cítím hmatem?... Chutí?... ichem?... Jak vidím?... Jak slyším? (Postupn si uvdomte jen podnty, které k vám picházejí z jednotlivých smysl, aniž byste je pojmenovávali). 5

6 6 Jak se nyní cítím tlesn? Je zde njaká tlesná oblast, kterou pociuji výraznji nebo odlišnji? (nap. píjemné teplo ve stedu tla nebo svírá se to i buší...) Když pozoruji tento tlesný pocit, nenapadá mi njaký význam v pedstav i ve slovech? (nap. vta už m to nebaví ; pedstava, že ležím na slunci nebo že chci utéci, ale nemohu...) Jak se mé tlesné pociování mní, když zanu snít v pedstavách i pemýšlet v dalších asociacích (nap. musím poádn zabrat, abych udlal zkoušku z..., na které závisí mj další pobyt na zdejší škole...je tžká, bude ji nesnadné udlat...) Když vím, co prožívám, jak se rozhodnu dál? Co budu dlat? Chci íst další text nebo si udlám pestávku? (jednám podle svého rozhodnutí...) Nyní i vy sami dokážete používat pipojené schéma na další situace, v nichž se ocitnete. Možná, že když si povšimnete vlastních pocit a porozumíte jim i bhem nelehkých situací, zanete tyto situace lépe chápat a v dsledku toho i úinnji zvládat. Využijete tak proces tlesn zakotveného prožívání pro šastnjší život. Procesuální uchopení osobnosti lovka triádou prožívání vdní jednání nám pomže popsat výstižn rozvoj tlesn zakotvené prožívání a následn zmny osobnosti v dimenzi psychopatologie duševní zdraví Od psychopatologie k duševnímu zdraví Psychopatologické zmny nastávají v kombinaci rzných píin pocházejících z psychické, sociální a biologické sféry konkrétního lovka. Neexistuje pouze jedna izolovaná píina, z níž by vznikl njaký psychopatologický jev, ale vždy je to složitý proces kombinování a etzení rzných pedpoklad vedoucí k výslednému projevu. Bylo by krajn nezodpovdné vysvtlovat jednotlivé neurotické syndromy, poruchy osobnosti, problematické adaptace na zmnné životní podmínky, závislosti, afektivní i psychotické poruchy aj. podle nkdy až zjevn zjednodušujících lineárn kauzálních schémat. U laické veejnosti jsou však tato vysvtlení bžná, dostatená, a snad slouží k pijetí postiženého, trpícího nebo podivn se chovajícího. Pokud sám strádající pevezme njaké interpretaní schéma z psychologické literatury nebo zjednodušující vysvtlení od okolí, jako nap. je takový, protože mu chybla otcovská autorita, matka jej rozmazlovala apod., bývá to vtšinou další pítž a komplikace pro jeho duševní svt. Po takovém zjištní je pak zatížen ješt navíc pocity bezmoci, nemožností zmnit situaci, nenávistí vi rodim i jiným osobám, které jeho utrpení zapíinili. Analogicky platí, jestliže léka vysvtluje psychopatologické i somatoformní píznaky biochemickými zmnami v mozku apod. Tím sice posílí svou vlastní autoritu a také uklidní pacienta i jeho píbuzné a dodá jim nadji ve vyléení, protože pedpokládají, že úinn zasáhne a rychle nemocnému pomže. Ovšem víra ve vdecké vysvtlení nemívá zvlášt u inteligentních pacient dlouhého trvání a mnohdy vede ke skepsi a fatálnímu stanovisku. Cesta k duševnímu zdraví logickým a expertním vysvtlením píiny souasných problém je vtšinou cesta slepá. Zmna osobnosti tedy nezávisí na schopnostech pijímat názory odborník, logicky usuzovat, vyvozovat ze zjištných informací správné ešení i jinak intelektuáln uvažovat nad obsahy svých životních událostí a problém. Sebelepší závry takových úvah nevedou ke zlepšení, ba naopak ke zklamání nad provedenou tžkou duševní prací, která ješt více zhoršuje prožívané utrpení. Nebo pacient jen racionáln ví, jak by ml nebo neml jednat v uritých situacích, z eho by ml mít radost, z eho smutek, avšak prožívání a cítní v tchto situacích se nemní a nutí jej i nadále do opakování nevhodných schémat jednání. Rozpor mezi intelektuáln vykonstruovaným adekvátnjším jednáním a vlastní neschopností jednat podle nj pak vnímá jako svou chybu, propadá výitkám, pocitm viny a méncennosti. Zmnou osobnosti tedy nerozumíme vypracování racionálního náhledu na daný problém za pomoci terapeuta. Je to zmna díky rozvoji tlesn zakotveného prožívání, které je následováno pedevším zmnou vdní a jednání. Terapeut vytváí tedy vhodné podmínky, pro rozvoj tlesn zakotveného prožívání, aby mohla psychoterapeutická zmna nastat.

7 7 V následujícím textu teoreticky a na konkrétních pípadech popíšeme procesy vedoucí z patologie smrem ke zdraví. To však neznamená, že se nyní dozvíte o tom, co íci pacientovi, aby se uzdravil. Nebo neexistuje žádný jednoduchý obecný návod, po jehož aplikaci by u každého pacienta toužené zmny nastaly. Jak terapeut vytváí podmínky vhodné pro psychoterapeutickou zmnu, jaký vliv má psychoterapeutický vztah a psychoterapeuticky chránný prostor, v nmž se dá jednat jakoby, je tématem jiných ástí této knihy. Na tomto míst se budeme vnovat tomu, jaké procesy probíhají v pacientovi, aby se u nho objevilo tlesn zakotvené prožívání a následn nastala psychoterapeutická zmna osobnosti. V procesu psychoterapeutické zmny osobnosti mžeme vysledovat urité fáze, které na sebe navazují, i když v každém konkrétním pípad existují v rzných formách a modifikacích, mohou se mezi sebou prolínat nebo nkteré z nich se nemusí výraznji projevit. Jsou to tyto fáze: 1. Všímavost k tlesné oblasti. 2. Rozvoj tlesn zakotveného prožívání. 3. Propracovávání smyslu v rzných úrovních vdní. 4. Posun prožívání a nové alternativy jednání. Všímavost k tlesné oblasti. Prvním krokem a pedpokladem k navození tlesn zakotveného prožívání je vztažení se pacienta k vlastnímu tlu. Práv tento pedpoklad je mnohdy kamenem úrazu, když se pacient zuby nehty drží v myšlenkách a pedstavách, které nesouvisejí s významem neseným tlesnou skuteností. Postrádá tu schopnost, kterou si nazvme oteveností mysli k pociování. Drží se njakého pesvdení, mylného vysvtlení nebo si vše logicky zdvoduje, ulpívá na tom, co mu druzí provádjí, nebo jen spekuluje, íká terapeutovi to, o em se domnívá, že terapeut chce slyšet atd. Dlá vše možné, jen si nevšímá, co prožívá nyní. Bez otevenosti mysli není schopen se vrátit k prožitkm ze situací, které jsou pro nho klíové. A lze íci, že jsou osoby, kterým se nikdy nepodaí najít si cestu k vlastnímu prožívání. Jsou tak odsouzeni k namlouvání si neho, co neodpovídá jejich vlastní skutenosti a zstanou uzaveni v klamu. Na stran druhé jsou lidé, kteí se od zaátku velice dobe vztahují k prožívání te a tady, dokáží znovu dobe prožívat situace, mají velkou míru otevenosti k pociování, ale nejsou schopni se vyznat ve svém prožívání. Jsou zavaleni prožitky, které neumjí pojmenovat a tak jim vymezit místo ve svém duševním svt. V obou pípadech osoby držící se svých názor i osoby zaplavované prožitky je možné pi nácviku psychohygienické techniky focusing nebo v psychoterapeutické intervenci nasmrovat k prožívané skutenosti i jim pomoci v rekonstrukci jejich vdní o prožívaném. Oba tyto pístupy se snaží navodit a rozvinout tlesn zakotvené prožívání, aby osoba objevila prožívaný význam. Rozvoj tlesn zakotveného prožívání. Nyní pedpokládejme, že se osoba dostává do stavu, v nmž dokázala navázat pímý vztah k njakému neuritému pocitu. Tento pocit nelze pojmov uchopit a tím explicitn vyjádit. Pokud se osoba svou pozorností zamí na tento vágní pocit a neodvrátí se od nho, protože vypadá píliš hloup, pochybn i špatn, mohou se postupn vybavit pojmenování popisující nkteré hrubé aspekty pocitu. Nepesné pojmenování jako tento pocit, toto a podobn mohou vyvolat silnjší nepíjemné cítní, úzkost, naptí, zvýšit okamžité nepohodlí osoby. Mluví li piléhavji o významech nesených v jejím pociování, postupn nachází a zpesuje prožívaný význam (felt sense in Gendlin 1978), její nepohodlí se snižuje. Je to proces hledání co nejpesnjšího vyjádení toho, jak se nyní cítí, co prožívá znovu, anebo co pedjímá. Každý okamžik pociování obsahuje velký poet význam. V interakci se slovem je však explicitn vyjáden a tak vdom uchopen pouze jeden prožívaný význam. Je li terapeutický proces zaznamenán videorekordérem, pak je pacient zachycen pi tom, jak se vyjaduje nesouvisle, hledá slova, opravuje se, odmluje se, je ponoen do sebe. Ten, kdo jej poslouchá, nemže soudit, zda to i ono je správné vyjádení. Pokud však pacientovi empaticky rozumí, mže nabízet symboly a

8 8 pojmenování, které snad lépe vystihnou pacientovo pociování. Ovšem dlá tak s rizikem, že pacienta odvede od jeho prožívání a ten se zane nabídnutými významy zabývat pouze na slovní úrovni. Uchopení prožívaného významu slovem je dležité pro podržení porozumného významu a další rozvíjení tlesn zakotveného prožívání. V opaném pípad osoba pouze ví, že tu nco je, nco cítí, ale neví, co to je a mže to ztratit. Pokud se ale podaí zachytit prožívaný význam verbáln, tlesn zakotvené prožívání se rozvíjí, objevují se další nkdy až pekvapující zjištní dležité pro rozpoznání prožívaného významu. Osoba najednou porozumí svému prožívání, její tenze klesá. Nastává opravdová zmna. Osoba sice racionáln neví, co se zmnilo, neví, jak se s danou situací, událostí, vztahem nebo problémem vyrovnat, avšak nastala zmna prožívaný posun významu (felt shift in Gendlin 1978). Problém již tak neirituje, naopak osoba jej pijímá. Propracovávání smyslu v rzných úrovních vdní. Další fází probíhající zmny je rst vdní osoby, ke kterému dochází díky novým vhledm do souvislostí a také dalšímu porozumní smyslu, jež se vztahuje na rzné životní události. Osoba je zaplavena velkým množstvím asociací, vzpomínek na situace a okolnosti. To vše ve vztahu k pociovanému procesu. Vdní se tedy neopírá již o njaké vágní sdlení, ani o izolovan zachycené významy prožívání. Je propracováváno, nov strukturováno a rozšiováno vdní o prožívání, jež se vztahuje ke konkrétní problematice. Objevují se prožívané významy, které osob dávají možnost nového pohledu na díve problematické situace. Vybavují se spontánn starší, dávno již zapomenuté situace, v nichž se opakuje stejný i podobný patologický prbh tchto situací. Postoj osoby k nim však není již bezradný nebo bezmocný jako díve. Je schopna takovým situacím porozumt a proniká je také vhledem do podmiujících souvislostí podílejících se na vzniku tchto situací. Problém, s nímž osoba pišla do psychoterapie, vidí osoba sama již v širším kontextu svého života. Konfrontuje nov zjištné se svými dosavadními životními cíli. Reviduje to, eho chtla v život dosáhnout. Uvdomuje si, jakou roli v jejím život hráli rodie, partner, dti, pátelé, spolupracovníci, známí, lékai, psychoterapeuti apod. Pehodnocuje dležité mezilidské vztahy, uvažuje o možných jiných, dovednjších zpsobech jednání vi konkrétním osobám. Vyrovnává se se zkušenostmi, které nabyla v život ve vztahu k nejrznjším institucím a hledá nové, úinnjší jednání ve vztahu k nim. Takové osobn prožité vdní, které osoba mže použít v nových situacích k jejich úspšnému zvládnutí, se stává zárodkem osobní moudrosti. Vytváejí se nové pedpoklady pro emancipaní rozhodování, které dává možnost alternativnímu jednání, v jehož dsledku se osoba dostává mimo opakování uzavených bludných kruh. Díve prožívané významy, k nimž se osoba pvodn vztahovala, jsou nahrazeny jinými a proces její zmny mže pokraovat na kvalitativn vyšší úrovni prožívání. Posun prožívání a nové alternativy jednání. Tlesn zakotvené prožívání, jež zde bylo popsáno jako postupný proces zpesování významu prožívání nebo znovuprožívání konkrétní vnitní i vnjší situace, je tedy dležitou podmínkou pro zmnu. Tato zmna následující po pesném uchopení prožívaného významu je nejprve charakterizována zmnou vlastního prožívání, které jsme nazvali prožívaný posun. Takovýto posun v prožívání je pak pedpokladem zmn ve vdní, v nmž si postupn osoba mže ujasovat starý i nový prožívaný význam, ale i vlastní posun prožívání v kontextu konkrétních životních událostí. Na základ takového poznání a zmny prožívání jsou vyvíjeny nové zpsoby jednání. V nadcházejících situacích, díky posunu prožívání, není osoba již nucena starým patologickým prožíváním do jednání, které pvodn takové prožívání zptn posilovalo a rozvíjelo. Otevírá se možnost jiného jednání, které mže vyvstat spontánn v konkrétní situaci, která již není definována prožíváním jako ohrožující. Nové jednání pak zpsobí napíklad nepíjemné pociování. To však již prožívání neblokuje, jeho význam je již v tlesn zakotveném prožívání dostupný poznání a zpracováván ve vdní. Tím se vdom promýšlejí a nap. v terapeuticky chránném prostoru i

9 9 zkoušejí nové strategie jednání pro tyto opakující se situace. Na základ neustále korigovaného vdní se pak osoba rozhoduje k rzným alternativám jednání. Toto jednání je díky voln plynoucímu prožívání vyhodnocováno pomocí tlesn zakotveného prožívání. V této fázi lze pípadnou psychoterapii ukonit, pokud se zmna týkala pacientova problému, který byl dvodem k vyhledání odborné pomoci. V pípad, že úspšná psychoterapie bží dále, pacientova zkušenost s tlesn zakotveným prožíváním se penáší i k novému pociování a on již hledá spontánn slova, jež by vyjádila nový prožívaný význam. Po pesném uchopení tohoto významu mže dojít k prožívanému posunu doprovázenému zmnou cítní a po zpracování tchto zmn ve vdní mohou nastat zmny v jednání, které jsou opt ovovány v tlesn zakotveném prožívání. Tak se tedy osoba uzdravuje a postupuje po emancipaní spirále ke šastnjšímu zvládání života. Pro dokreslení procesu zmny si uveme píklad psychoterapeutické práce, v níž je systematicky využíváno navození tlesn zakotveného prožívání. Podívejme se, jak je psychodramatickou konkretizací vyprávné situace zesílen znovuprožívaný tlesný pocit pacienta. Aby sám pacient mohl svému pocitu porozumt je veden instrukcí, jak uchopit prožívaný význam. Z kontextu sezení uvedených po ukázce vyplývá dležitost propracování smyslu odhaleného prožívaného významu v kontextu pacientovy minulé zkušenosti. Radek (37 let) vypráví o problematické situaci, která se asto opakuje: Radek je doma a eká, až pijde z práce jeho manželka. Jak se blíží hodina jejího píchodu, zaíná cítit nepíjemný pocit v okolí žaludku. Dává jej do souvislosti s obavami, že manželka pijde z práce rozladna. Následuje ukázka z Radkova líení problémové situace: Sedím v kuchyni, Janu slyším odemykat vstupní dvee. Tady (ukazuje na sted tla) se mi to úplne stáhne. Jana pichází a já ji vítám: 'Ahoj, jak ses mla?' Odsekává na pl pusy: 'Ahoj.' Jde ke kuchyské lince a nevšímá si mne. 'Pipravil jsem ti veei,' znovu se vnucuji. Jana poodhrne ubrousek a odmítá: 'Na to nemám chu' a zane si sama nco pipravovat. Já tam sedím a ekám, až ji to pustí. Obas se zkouším na nco optat, ale pak je to spíše horší než lepší. (Ticho.) Po chvilce se ptám, zda Radek cítí ješt ten tlesný pocit. Dovídám se, že jen slab. Aby Radek se mohl lépe vrátit ke klíové situaci a ke svému prožívání v ní, navrhuji ji pehrát. Radek svoluje. Psychodramaticky konkretizujeme pevyprávnou situaci. Terapeutická místnost se mní v Radkovu a Janinu kuchyni. Radek popisuje, co kde leží, jak to vypadá a já se snažím na oznaená místa pokládat zástupné pedmty. Pak situaci pehráváme, zastupuji manželku... Po pehrávce si sedám opt do svého kesla a ptám se na onen somatický pocit. Radek pitakává, že jej cítí výrazn. Dávám mu instrukci: Mžete si klidn i zavít oi a jen ten pocit pozorujte. Pak pokrauji: Pokud vás napadá njaké slovo samo od sebe a má vztah k tlesnému pocitu, prosím, vyslovte jej. Radek: Stažený, scvrklý, ekne a podívá se na mne. Souhlasn pokývám hlavou a vedu jej dál: Vrate se zase k tomu pocitu. Radek opt zavírá oi... a já pokrauji: Když ten pocit pozorujete... mžete si vnitn položit otázku Co by se asi mlo stát? Co by to tlo chtlo dlat?...a až vás nco napadne, vyslovte to Radek najednou otevírá oi a rázn íká: Vstát, bouchnout s dvema a jít si popovídat s jinou ženskou! To našemu povídání dává novu dimenzi. V kontextu Radkovy psychoterapie pedcházelo sezení, v nmž se zaal emancipovat od tvrzení autorit kamarádky psycholožky a známého astrologa. Ob tyto osoby z jeho okruhu pátel interpretovali Radkovi na základ statistik a hvzd jeho nespokojenost v manželství. Podpoili jeho pocity bezvýchodnosti ve stávající manželské situaci. Heterochtonním vlivem obou známých zaal pemýšlet o doporuovaném rozvodu. V terapeutickém rozhovoru dochází k autochtonnímu poznání, že i on sám je schopen zjistit své vyhlídky ve svém manželství a teprve pak posoudit, zda se rozhodne pro rozvod i ne.

10 V následujícím sezení, z nhož je naše ukázka, po spontánním uchopení prožívaného významu se nejprve pacient zalekl sám sebe. Vyená vta Vstát, bouchnout s dvema a jít si popovídat s jinou ženskou! mu dávala nejprve jasný význam: Toto manželství nemá smysl. Musím si najít nkoho jiného. Až v dalším propracování smyslu tohoto prožívaného významu dochází k tomu, že i jeho manželka se mže chovat jinak, když se zachová nezávislejším tvrdším mužnjším zpsobem. Píkladem dovedného jednání byla i situace, na níž si Radek vzpomnl: Ped dvma lety opravdu bouchl s dvemi a šel do dílny. Jana tehdy pišla za chvíli za ním a omlouvala se mu byla jako úpln jiná ženská. Až teprve zpracování celého procesu tlesn zakotveného prožívání mže klientovi pinést pozitivní výsledky. Z ukázky vyplývá také nebezpeí haló efektu, který by bez dalšího terapeutického procesu vedl spíše k omezujícímu a unáhlenému myšlenkovému závru a následnému neuváženému jednání. Bylo by možné, že Radek by svj prožitek doprovázející vyenou vtu bral jako jasné potvrzení toho, co mu již kamarádka psycholožka a astrolog naznaili a eho se obával. Pak by jeho pocity bezvýchodnosti asi jen zesílily nebo by jej dovedly k pedem nerozváženému podání žádosti o rozvod. Samozejm výše uvedený popis psychoterapeutické zmny osobnosti nemže vyerpat všechny možné variace jednotlivých fází a jejich modifikací v prožívání konkrétních osob. Hlavním cílem bylo piblížit terapeutickou zmnu na úrovni proces prožívání tak, jak nastává díky tlesn zakotvenému prožívání ve vzájemné interakci slova a skutenosti, psychických a somatických proces. Je nutné optovn zdraznit, že zmna osobnosti nemusí probíhat pouze v kontextu psychoterapie. Zmny mohou být navozeny pi používání dobe nacviených psychohygienických technik (nap. focusing, relaxaní a meditaní postupy), v nichž je využit princip tlesn zakotveného prožívání. Pozitivní zmny osobnosti mohou nastat zcela samovoln, bez vdomé pípravy podmínek pro jejich vznik a prbh. Takovéto pípady charakterizují pirozenou schopnost nkterých osob spontánn rozvíjet tlesn zakotvené prožívání ZJIŠOVÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉ ZMNY Obecné zákonitosti psychoterapeutické zmny popisují pedevším probíhající procesy ve vnitním svt pacienta. Proto jsme doposud nezdrazovali širší rámec, v nmž jsou vytváeny podmínky pro vznik zmn osobnosti nebo naopak ve kterém je jejich vzniku bránno. Celá psychoterapeutická situace zde byla redukována na pacientovy procesy prožívání, vdní a jednání. Pi zjišování zmn osobnosti však nelze zkoumat pacienta izolovan, ale práv v kontextu jeho života, k nmuž po uritou dobu patí také psychoterapie. Výzkum psychoterapie by ml vycházet z konkrétních interakcí mezi pacientem a psychoterapeutem, pokud by jeho výsledky mly pinášet praktický užitek. První pokusy zabývat se psychoterapeutickou situací jako empirickým materiálem byly provedeny Morenem, který ji zkoumal vzhledem k uspoádání nosi a instrukcí terapie a použil celostní paradigma psychoterapeutického formátu (Moreno 1955). Jiným pístupem byl Rogersv výzkum aktuálních událostí ve vztahu mezi pacientem a terapeutem, z nhož byly získány ti osobnostní promnné na stran terapeuta (Rogers 1957). Dalším podrobnostem o výzkumu je v této knize vnována samostatná kapitola. Data o skutených událostech bhem psychoterapie pedstavují empirii psychologického výzkumu. Ta mohou být doplnna sdlením nejen pacienta a jeho terapeuta, ale také ostatních, kteí se stýkají intenzivn s pacientem. Jak však bylo v úvodu kapitoly poznamenáno, psychoterapeutická zmna osobnosti pacienta mže být jednotlivými zúastnnými stranami vnímána rzn nebo dokonce zstává nepovšimnuta. Do výzkumu psychoterapeutické zmny osobnosti se zapojují tedy další odborníci. Snaží se co nejmén ovlivovat vlastní psychoterapeutický proces (i když ovlivnní pozorovaného pozorovatelem, by jen pítomností nahrávacího zaízení, nelze nikdy zcela vylouit, ale lze je vdecky reflektovat), který je pedmtem jejich pozorování, popisu a vysvtlování. 10

11 11 Cílem vdeckého zkoumání je pak zpesování teorie psychoterapeutických zmn osobnosti a také praktický pínos pro terapeuty ve form nových didaktických postup užívaných pi psychoterapeutickém vzdlávání vetn nácviku praktických dovedností. Než však pistoupíme k seznámení s vlastním výzkumem, je dležité objasnit roli, kterou v psychoterapii pro pacienta i terapeuta sehrává porozumní procesm probhlých psychoterapeutických zmn. Tyto procesy nemusí být zcela zjevné, což však neznamená, že jsou v terapii ním nepovšimnutelným a nezaznamenatelným Zjišování procesu zmn jako souást psychoterapie Jakým zpsobem se získává vdní o probhlých zmnách bhem psychoterapie? Dležitou souástí terapie je také zptné procházení a reflexe probhlého terapeutického procesu. Pi nm jsou nejdležitjší zmny uvdomny a pojmenovány. Sám pacient mže tak získat dležité vhledy do dj probhlých zmn. Vhledy picházejí nkdy spontánn, ale mohou být také vhodn terapeuticky podpoeny instrukcí. Technika metodického vyhodnocení probhlých zmn je systematicky využívána v satiterapii a nazývá se reflektování asového úseku. Spoívá ve znovuvybavení si dležitých prožitk, situací a událostí (nap. probhlého sezení) v asovém sledu, jak šly za sebou, bez ulpívání na jednotlivých tématech a bez jejich rozvádní. Reflektování asového úseku mže probíhat v rzných variantách: a) Získání vdní pacienta o svém prožívání. Technika je zaazena na závr terapie nebo jejích úsek. Reflektování prbhu každého sezení lze provést na konci terapeutické hodiny. Terapeut po vysvtlení techniky drží pacienta v asové ose a nenechá jej tematicky odbíhat od vybavování si prožitk, situací a událostí, na které si pacient vzpomíná. Dležité zmny, jichž si pacient povšiml, zdrazní psychoterapeut jejich zopakováním. b) Vdní terapeuta o pokroku pacienta a jako forma terapeutovy psychohygieny. Terapeut si sám reflektuje po každém sezení jeho prbh, což mže probíhat i pi zápisu probhlé hodiny do chorobopisu. Reflektování spoívá v disciplinovaném procházení ukoneného sezení podle asové posloupnosti, aniž by se pitom terapeut snažil vybavené události jakkoliv interpretovat, vysvtlovat nebo se nechal unést jinými úvahami. Tím získává vdní o pokroku pacienta, o svém prožívání bhem sezení a o vlastních terapeutických vstupech. Pi provádní této techniky jsou vybavovány dležité skutenosti, které by byly jinak opomenuty a které mají podstatný pínos jak pro vlastní psychohygienu psychoterapeuta, tak pro jeho osobní i profesní rst. c) Souást supervizního vedení terapeuta. V této form techniku vede zkušenjší kolega, s nímž je probhlé sezení konzultováno. Na reflektování pak navazuje další zpracování terapeuticky vydaených i konfliktních situací, na které si terapeut vzpomnl Výzkum procesu psychoterapie Jestliže mají úspšné psychoterapeutické pípady rzných psychoterapeutických škol a smr nco spoleného, pak je to práv výše popsaná psychoterapeutická zmna osobnosti. Proces zmny není pímo závislý na psychoterapeutické metod, na níž závisí pouze do té míry, do jaké práv použitá metoda dokáže vytvoit kvalitní podmínky umožující zmnu pacientovy osobnosti. Záleží tedy na každé konkrétní psychoterapeutické situaci, v níž probíhá interakce mezi pacientem a psychoterapeutem. Zachytit a zkoumat proces psychoterapeutické zmny osobnosti znamená vycházet práv z tchto konkrétních psychoterapeutických situací. Problematika výzkumu psychoterapie je však velice široké téma jež se opírá o teorii psychologické metodologie. Zde se jen strun seznámíme s jedním z osvdených pístup. Pro výzkum v tomto pojetí jsou hlavním pedmtem pozorování konkrétních sezení, pi nichž u pacienta probíhá proces psychoterapeutické zmny. Vybrat úspšné terapeutické situace však pedpokládá širokou základnu psychoterapeut, kteí nahrávají všechna svá sezení s pacienty na video nebo alespo na magnetofonový pásek. V první fázi každý psychoterapeut vybírá podle uritých kritérií nap. z 25 pípad 2 až 3 nejúspšnjší. Srovnává, ím se vybrané úspšné psychoterapie liší od ostatních. Po té zašle záznamy všech sezení úspšného pípadu a svá zjištní do výzkumného centra. V nm je v ideálním pípad k dispozici rozsáhlá databáze nahrávek úspšných terapií od mnoha

12 12 psychoterapeut rzných psychoterapeutických škol. Zde je také tým odborník, který zaznamenané vzájemné interakce pacienta a psychoterapeuta posuzuje podle rzných psychologických stupnic. Hodnotí se míra psychoterapeutické zmny u pacienta, druh terapeutových instrukcí, které umožnily pacientovu zmnu. Dále je zde možnost srovnání s ostatními úspšnými terapiemi. Výzkumníci pak hledají odpovdi na otázky: ím je pístup uritého psychoterapeuta jedinený? Co je spolené pro terapeuty úspšných psychoterapií? Co by se nestalo žádnou jinou psychoterapeutickou metodou než tou, která byla užita? Jaká jsou specifika psychoterapeutické zmny práv tohoto pacienta? Jaké procesy jsou spolené všem pacientm, u nichž probhly psychoterapeutické zmny? Získané odpovdi na tyto otázky jsou pak formulovány ve výstupech provedeného výzkumu, které se týkají: 1. Teorie psychoterapeutické zmny osobnosti. 2. Vytvoení nových didaktických metod a následné sestavení vzdlávacích program pro terapeuty. (Tímto zpsobem byla vyvinuta technika focusing E. T. Gendlina, která je již všeobecn rozšíena a je využívána i mnoha eskými psychoterapeuty.) Takto pojatý výzkum je velmi nároný. A to nejen kvli jeho financování, ale pedevším pro potebu široké a aktivn se podílející základny psychoterapeut. Proto zatím vznikly velké výzkumné projekty pouze v anglicky a nmecky mluvícím svt. Pro zjišování psychoterapeutické zmny u pacient v bžné praxi se z tohoto dvodu používá daleko jednodušších postup. Na jejich základ ovšem není možné vysledovat prbh procesu psychoterapeutické zmny a popsat jeho obecné zákonitosti. Je ale možné alespo usuzovat na existenci probhlých zmn. Klasický psychodiagnostický pístup se snaží v nejjednodušším pípad zmapovat stavy ped zapoetím psychoterapie a po jejím ukonení. Srovnáním poáteního a výstupního stavu se vyhodnocuje, co se u pacienta zmnilo. Napíklad je možno objevit pokles úzkostnosti, neurotinosti, deprese, agresivity, hostility, zmny pizpsobivosti, postoj, hodnotových orientací apod. Zachycené osobnostní kategorie jsou dány možnostmi a rozsahem použitých psychodiagnostických metod, jichž mže být celá ada, poínaje pozorováním, rozhovorem, analýzou spontánních projev, pes rzné psychologické testy, dotazníky, projektivní zkoušky až k posuzovacím stupnicím. Pro ilustraci si uveme použití sebeposuzovacích škál, podle nichž hodnotí pacient svj stav i v dob, kdy probíhá terapie. Napíklad pi hospitalizaci posuzuje pacient každý den v uritou hodinu, jak se cítí. Na íselné stupnici od jedné do deseti udává, které íslo odpovídá jeho souasnému prožívanému stavu. íslo 1 znamená, že se pacient cítí nejhe a nepíjemn, íslo 10 odpovídá stavu plné spokojenosti a štstí. Podobn se používají sebeposuzovací škály i na závr každého terapeutického sezení. Pacient hodnotí svou spokojenost s probhlou hodinou opt jedním íslem v rozsahu od 1 do 10, piemž 1 znamená krajní nespokojenost a íslo 10 nejvyšší míru spokojenosti. Existují i mnohem složitjší projekty, v nichž se používá klasická psychodiagnostika. Snaží se mapovat stavy pacienta nejen ve dvou asových bodech ped a po terapii, ale podle asové ady i v jejím prbhu a také ve více katamnestických vyšeteních. Tyto projekty získávají data nejen vyšetením pacienta, ale dalšími zdroji jsou sdlení terapeuta a jiných osob, které se s pacientem stýkají (nap. personál, jiní pacienti, léka, uitelé, rodinní píslušníci atd.) Nap. psychoterapeut mže použít opt kvantitativní metody a posoudit pacienta na rzných psychologických stupnicích nebo kvalitativn zpracovat prbh psychoterapie a svj pohled na pacienta v kasuistické studii. Podrobný popis jednotlivých metod je bohužel nad rámec rozsahu této kapitoly a zájemce odkazuji na doporuenou literaturu.

13 13 SHRNUTÍ Paradigma prožívání vdní jednání umožuje psychologicky zachytit dynamiku osobnosti v jakémkoliv okamžiku, a se jedná o bžné nepatologické psychické procesy, anebo popis psychopatologie a poruch zdraví. Toto paradigma zde bylo použito k popisu proces vedoucích smrem od nežádoucích stav ke zdraví. V popisu psychoterapeutické zmny osobnosti jsou zdraznny její dležité fáze. První nutnou podmínkou pro psychoterapeutickou zmnu je pacientova otevenost k tlesnému prožívání. Díky tlesn zakotvenému prožívání se v mysli pacienta vynoují pedstavy, slova a myšlenky, které se významov váží k tlesn prožívané skutenosti a jejich pomocí jsou uchopeny nkteré významy tlesného pociování. Zpesnním prožívaného významu (felt sense) dochází ke zmn prožívání a k prožívanému posunu (felt shift). Prožité zmny jsou pak konfrontovány s pacientovými cíli do budoucna, smyslem života, s jeho mezilidskými vztahy atd. Po zmnách v prožívání a jejich kognitivním zpracování na úrovni vdní následují zmny v pacientov jednání. Objevují se nové alternativy zvládání problémových situací, pacient dokáže vyhodnocovat svoje jednání a propracovávat svou osobní moudrost. Druhá ást kapitoly je vnována problematice zjišování psychoterapeutické zmny. Nejprve je uveden zpsob vyhodnocování probhlých zmn pímo v prbhu psychoterapie a je zde zmínna technika reflektování probhlých asových úsek. Vlastní výzkum psychoterapeutické zmny je charakterizován svou rozsáhlostí bohatou databází záznamového materiálu úspšných psychoterapií. Výstupy výzkumu hrají dležitou roli jak pro teorii zmny osobnosti, tak pro další zkvalitování praxe psychoterapeut a jejich vzdlávání. Krom výzkumu procesu zmny jsou v praxi zjišovány psychodiagnostickými metodami rzné aspekty vážící se ke zmn osobnosti. Srovnáváním psychodiagnostického vyšetení ped psychoterapií a po ní lze usuzovat na její úspšnost. Psychoterapeutická zmna osobnosti probíhá u pacienta nezávisle na zvláštnostech psychoterapeutických škol, smr a pístup. Psychoterapeutické školy a smry se pouze liší metodami a technikami, kterými vytváí kvalitní podmínky pro vznik a prbh žádoucích zmn. Psychoterapeutická zmna osobnosti se tedy nedá udlat, nýbrž psychoterapeut mže pro ni pouze pipravit vhodné okolnosti tak, aby u uritého pacienta nastala. Corsini, R. J. (Ed.) (1994): Encyclopedia of Psychology. New York, Wiley & Sons. Frýba, M. (1996): Psychologie zvládání života; Aplikace metody abhidhamma. Brno, Masarykova univerzita. Frýba, M. (2002): Principy satiterapie. Praha, Atelier Satiterapie. Frýba, M. (2003): Umní žít šastn. Budhova Abhidhamma v praxi meditace a zvládání života. Praha, Argo. Gendlin, E. T. (1978): Focusing. New York, Everest House. Hájek, K. (2002): Satiterapeutické kotvení ve skutenosti. Praha, Atelier Satiterapie. Hájek, K. (2002): Tlesn zakotvené prožívání. Praha, Karolinum. Moreno, J. L. (1955): The Significance of the Therapeutic Format and the Place of Acting Out in Psychotherapy. Group Psychotherapy 8. Nmcová, M. (2002): Úvod do satiterapie. Praha, Ateliér satiterapie. Rogers, C. (1957): The Necessary and Sufficient Conditions of Therapeutic Personality Change. Journal of Consulting Psychology 21.