Integrální počet II. In: Vojtěch Jarník (author): Integrální počet II. (Czech). Praha: Academia, pp
|
|
- Božena Doležalová
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Itegrálí počet II Kapitola XI. Riemaův itegrál I: Vojtěch Jarík (author): Itegrálí počet II. (Czech). Praha: Academia, pp Persistet URL: Terms of use: Vojtěch Jarík, 1976 Istitute of athematics of the Academy of Scieces of the Czech Republic provides access to digitized documets strictly for persoal use. Each copy of ay part of this documet must cotai these Terms of use. This paper has bee digitized, optimized for electroic delivery ad stamped with digital sigature withi the project DL-CZ: The Czech Digital athematics Library
2 KAPITOLA XI* RIEANNÚV INTEGRÁL* Ríemaův itegrál ff(x) dx eboli /... ff(x u...,x r ) dx x... dx r hrál důležitou úlohu v historickém vývoji. Podáme zde základy jeho theorie; speciálí případ r = 1, = <a, b} vede k Riemaovu b itegrálu ff(x) dx, který byl zavede v J I, kap. II. Čteáři se bude a zdát, že aše defiice je trochu jiá ež defiice, podaá pro uvedeý speciálí případ v J I. Ukážeme však v 1, poz. 4, že obě defiice jsou v tomto případě ekvivaletí. Zak JU() bude v této kapitole stále začiti Lebesgueovu míru; je-li tedy I iterval, je JU(I) prostě jeho objem (ve smyslu elemetárí geometrie). 1. Defiice a vztah k Lebesgueovu itegrálu. Defiujme apřed, co budeme v této kapitole rozuměti rozděleím prostoru E r. Budte dáa (pro i = 1, 2,..., r; j = 0, 1, 1, 2, 2,...) koečá reálá čísla a i%i tak, že pro každé i (i = 1, 2,..., r) je... < a { _ 2 < a,-,-i < a { 0 < a itl < a { 2 <..., Um a ifj = + co, Um a ij^j -= co. j-+ oo j-+ oo Říkáme pak, že čísla a itj určují jisté rozděleí Z) prostoru E r ; čísla a t s jsou jeho,,děucí čísla tť, a to při daém i čísla i-tého řádku ť<. Jsou-U idexy složitější, píši a(i,j) místo a i3. Každou adroviu (Xi = a itj ) (při pevém i,j) azývám děucí adroviou, každý iter- X val ID(3I> > Ir) = <o(l, h - 1), o(l, h)) X... X <a(r, j r - 1), a(r, j r )) azvu buňkou rozděleí D. Prostor r je disjuktím sjedoceím všech buěk. Normou rozděleí D azvu číslo 436 D = sup (a ť,, - a t,^) (0 < \\D\\ + co). i = l,2,...,r ;=0, 1, -1,2, -2,...
3 Pro zjedodušeí symboliky budu posloupost r čísel m x,...,m r ěkdy začit {m} a psáti a př, <p({ }) místo 2 2 9? ( m i.---> r); {m}=«!-««m-=-* ěkdy budu místo 9?({m}) psáti jedodušeji <p{m}. Rozděleí D' s dělicími čísly b iti azvu zjeměím rozděleí D, zak D' -^ D, jestliže každé dělicí číslo a iti je rovo ěkterému z čísel b im (téhož, t. j. i-tého řádku). Potom každá buňka rozděleí D je disjuktím sjedoceím koečého počtu buěk rozděleí D', každá dělicí adrovia rozděleí D je dělicí adroviou rozděleí D'. Vše je velmi ázoré, dělejte si áčrtky v roviě (pro r = 2). Budiž yí dáa reálá fukce / (r proměých) s těmito vlastostmi: I. / je omezeá v r. II. Existuje omezeý iterval / tak, že pro z E r --- / je f(z) = 0. Zvolme libovolé rozděleí D; zaky v D ({m}), V D ({m}) ozačme ifimum a supremum fukce / v buňce I D {m} a sestrojme horí" a dolí" součet (1) S(D,f) = S(D)= % V D ({m}).[x(i D {m}), {m}-=-oo (2) s(d, f) = s(d) = 2 v D ({m}).(i D {m}). {m} = -oo Podle II je zde pouze koečý počet čleů růzých od uly, takže podle I je oo < s(d) ^ S(D) < + oo. Nyí přijde ěkolik úvah již dříve opětově provedeých (a př. kap. III, 4, poz. 4 ebo J I, kap. II, 2). Je-li D' -* D, je s(d) ^ s(d') g S(D') ^ S(D). Jsou-li D l9 D 2 libovolá rozděleí, existuje společé zjeměí D' (t. j. D' - ^ D l9 D' - D 2 ), ačež s(d x ) á s(d') ^ S(D') ^ S(D 2 ), t. j. (3) s(d x ) ^ S(D 2 ). Budiž g = $(/) rovo supremu všech s(d, f) (pro všecha možá rozděleí D), budiž = (/) ifimum všech S(D, /). Podle (3) plye (4) - oo < $(/) á (/) < + oo. 437
4 Vidíte, že čísla é, začě připomíají defiici dolího a horího itegrálu z J I, kap. II, 2, ale prozatím pro ě ezavádím zvláštího pojmeováí. Pozámka 1. Budiž dáa posloupost rozděleí D*,D*,..., posloupost kladých čísel d l9 d 2,... a fukce / s vlastostmi I, II. Potom existuje posloupost rozděleí D t $- D 2 - D z -... tak, že D ^D*, \\D \\<d, < 6) Um s(d, f) = «(/), lim S(D, f) = (/). -* oo -* oo Důkaz. Zřejmě lze volit D x -š D* tak, že \\D X \\ < d x. Jsou-li D l9..., -^-i (^ >!) již zvolea, ajdu rozděleí A x, A 2 tak, že s(a x, f) > > f) > S(A 2, f) < (/) -, a sestrojím ještě rozděleí A 3 tak, že zj 3 < d. Za D vezmu potom ějaké společé zjeměí rozděleí D _ x, D*, A x, A 2, A z (což je možo). Potom bude D ^ ^ D _ x, D < D*, \\D \\ < d a koečě «(/) - ^ = *(A., f) = *(/) ^ (/) fi(d., /) < >(/) + 1. Čteář tuší, že ás hlavě bude zajímati případ, kdy $(/) = (/). Věta 155. NecW /im&ce / má vlastosti I, II. Nechť $(/) = (/). Potom existuje Lebesgueův itegrál ff(x) dx a má hodotu $(/). Důkaz. Podle poz. 1 existuje posloupost rozděleí D x ^ D tak, že (6) Um s(d ) = * = = Um /S(Z> ). -*oo ->oo Defiujme fukce (p, \p takto: Je-li x «r I D {m}, klademe cp (x) = = *>D ({ m })> V*( x ) = V D ({ >})'> t. j. 9>»(-r) je ifimum a ^(^) supremum fukce / v oé buňce I D {m}, v íž x leží. Současě leží x ovšem v ějaké větší" buňce I D _ x {m'} o I D {m}, tedy (7) <P-i(*) ^ <P(z) f(x) tp (x) W-i(x) pro 71 > 1. Zřejmě jsou <p, ip jedoduché fukce, (8) fcpáx) úx = 8 (D, /), fy> H (x) dx = S(D, f). r E, 438
5 Podle (7) existuje lim <p (x) = <p(x), lim rp (x) = ip(x); podle věty -^oo ->oo 62 1 ) a podle (6), (8) je pak (9) f<p(x) dx = lim f<p (x) dx = $, /y>(x) da; = 6, < -*oo f E r tedy /(y> - 9?) dx = 0; ale %p(x) 9?(x) _; 0, tedy (věta 46) <p(x) = = y(#) skoro váude. Ale podle (7) je <p(x)._ f(x)._ y(x) pro každé x, tedy g?(#) = f(x) skoro všude a (9) dává tvrzeí. Dosavadí úvahy ám dávají možost zavésti ový pojem objemu" (eříkám,,míry", eboť od míry jsme požadovali vlastosti, které teto objem emá, viz příkl. 1). Defiice 22. Budiž c r omezeá, takže charakteristická fukce X má vlastosti I, II. Potom čísla (10) m e () = <š(x ), m i () = *(x ) azýváme vějším a vitřím Jorda-Peaovým objemem možiy. Je-li m e () = mi(), azýváme toto číslo objemem (Jorda-Peaovým), zak m(), a říkáme, že má Jorda-Peaův objem. Pozámka 2. Tyto pojmy se vztahují je a omezeé možiy. Názorý výzam je jasý z horích a dolích součtů: s(d, X) J e součet objemů 2 ) oěch buěk rozděleí D, jež leží v (právě v těchto buňkáoh je totiž ifimum fukce % rovo 1), kdežto S(D, X) J e součet objemů 2 ) oěch buěk, jež mají aspoň jede bod společý s (právě v těchto buňkách je totiž supremum fukce X rovo 1). Za ohvíli (poz. 3 v 2) uvidíme, že každý omezeý iterval má Jorda- Peaův objem, rový jeho Lebesgueově míře, t. j. jeho,,objemu" v obvyklém smyslu slova. Příklad 1. Z poz. 2 je vidět, že každá jedobodová možia v x má Jorda-Peaův objem rový ule, kdežto spočetá možia všech racioálích čísel itervalu (0, 1) má vitří objem 0, vější 1 a emá tedy vůbeo Jorda-Peaův objem. Toto je evýhoda Jorda-Peaova objemu proti Lebesgueově míře, hlavě při limitích přechodech. l ) Viz též poz. 8 k této vsts. *) V obvyklém slova smyslu buňky jsou itervaly. 439
6 Věta 156. Nechť existuje m(). Potom existuje i Lebesgueova míra fi() a je /u() = m(). Důkaz. Podle věty 155 existuje Lebesgueův itegrál SX( X ) d x = *(X) = >( ) Ale levá straa je fdx = JLI(). Nyí defiujme koečě Riemaův itegrál. Defiice 23. Nechť c E r má Jorda-Peaův objem (takže je omezeá). Nechť fukce f je omezeá v. Doplňme po případe pozměňme defiici fukce mimo možiu tak, ze pro xe E r klademe f(x) = 0 (takže fukce f má vlastosti I, II). Čísla *S(/), (/) azýváme potom dolím a horím Riemaovým itegrálem fukce f přes možiu. Je-li $(/) = (/), azýváme jejich společou hodotu Riemaovým itegrálem fukce f přes. Zak ff(x) dx ebo ff(x x,...,x r ) dx 1... dx r. Je-li třeba, budeme Riemaův itegrál odlišovati zakem (?{), Lebesgueův zakem ( >). Věta 157. Nechť existuje (%) ff(x) dx; potom existuje i ( >) ff(x) dx a oba itegrály jsou si rovy. Důkaz. Pro fukci / (rovou ule mimo ) je $(/) = (/), takže podle věty 155 je («) ff(x) dx = $(/). Ale má podle defiice 23 Jorda-Peaův objem, tedy (věta 156) je lebesgueovsky měřitelá a tedy ( ) ff(x) dx = ( ) ff(x) dx = $(f). E r Věta 158. ožia c r má Jorda-Peaův objem tehdy a je tehdy, existuje-li (%J fdx, ačež m() = (%} fdx. Důkaz. Nemá-li J.-P. objem, eexistuje uvedeý itegrál (defiice 23). á-li J.-P. objem, je m() = i(x ) = (X)> J e ž t o X( X ) = P ro xee r, X (Z) = 1 pro x, zameá to podle defiice 23, že m() = (%) /l. dx. 440
7 Pozámka 3. Věta 157 ukazuje: Existuje-li Riemaův itegrál, rová se Lebesgueovu a tedy a jeho studium a výpočet můžeme aplikovati všechy věty z theorie Lebesgueova itegrálu. Zajimá ás tedy vlastě už je otázka existece Biemaova itegrálu, která bude probráa v 2. Podobě pro J.-P. objem. Pozámka 4. Dokážeme ještě, že v E x dolí itegrál fukce / přes iterval <a, 6>, zavedeý v def. 23, je totožý s dolím itegrálem b ff(x) dx, zavedeým v J I, kap. II, 2. Budiž tedy / omezeá v E lf a rová ule pro x < a a pro x > b. Iterval <a, 6> má zřejmě Jorda- Peaův objem (viz ostatě 2, poz. 3). áme ještě dokázati (viz defiici 23), že (11) t(j)= b ff(x)áx. a Jestliže v poz. 1 volíme d = a za D* ějaké rozděleí, obsahu- TV jící dělicí čísla a, b, dostáváme, že existuje posloupost rozděleí prostoru E í Z>x?-Z>«> Z> tak, že ILDJI < -, že (12) Um 8(D, /) = «(/) ->oo a že D obsahuje dělicí čísla a, b. Tedy D vypadá takto: 3 )... < a_ 2 < a_! < a 0 = a < a x <... < a P = b < a p+1 <... Budiž sup \f(x)\ = K; budiž v { ifimum fukce / v itervalu <a i _ 1, a<). zce. Potom je v (13) s(d, /) = 2 v Á a i a i-i) + «VK+i - a v) 8) Čísla a i9 p závisí a ; tedy bychom msli psáti složitěji a^ \ p^; ale raději si kreslete áčrtek. 441
8 (ostatí čleové jsou uly), kde absolutí hodota posledího čleu je ejvýše. D ^ f. Sestrojme vedle s(d, f) ješté součet (14) T = % wfa - a ť _.), t = l kde w { je ifimum fukce / v uzavřeém <a., a ť >. Ježto lim \\D \\ = = 0, je podle věty 20 v J I (15) lim T = ff(x) dx. -»-oo a áme tedy dokázati, že limity (12), (15) jsou stejé. Předě je w { <^ <I v { a tedy podle (14) ' tedy T = a(d, /) + f, (16) lim T lim a(2), /). Za druhé budiž e > 0; volme % tak, že (17) «(A..,/)>«-_«, < i*. Vezmeme yí ějaké > _ a sestrojme 2V Buďte... < b_ x < b 0 = a < b x <... < & a = b < b Q+1 <... dělicí čísla _) _, takže (18) s(d i, f) = ]_>*(&._ - b k _ x ) + T, +1 (6, +1 - b a ), *=i kde ^ je ifimum / v <&*, b fc ). Podle (17) je tedy Q (19) 2 T *< 6 * - 6 *-i) > «- *«- ie. fc = i Naproti tomu T 7,, budiž dáo vzorcem (14). Každý iterval <b*, 6*) je rozděle body a. takovýmto způsobem: 6 fc = a x < a x+1 <... < < a y = 6 fc ; je zřejmě <a t _ 1, a ť > c <b fc _ 1, b k ) pro í = a; + 1, x + 2,..., 442 b
9 y 1 a tedy w t ^ r k (pro i = y už eí <a I/ _ 1, a y > c <6 fc _ 1, 6*) kreslete!). Tedy v v-i 2 ^(a, «<-i).= 2 **(«< a»--i) + ^v(a y a^) = t=x+l i=z+l = Z **(*< - a^j + (w y - TJÍ^ - a v^) ^ T*(6* - &*_-.) -. %=x+i Sečtu-li tyto erovosti přes k = 1, 2,..., g, dostau podle (19) pro každé > x T = І>*( a < - «<-i) ^ І>*(*>* - Ь*-i) - ^-~ > «- fв ~ І--.1 " * *Гi"* " * - (g je dáo rozděleím D i, jež je pevě zvoleo). Pro všecha dosta- OJCQ tečě velká je - < e, tedy T > é e, tedy hm T* ^ $ = = lim 8(-D, /). Odtud a z (16) plye tvrzeí. Podobě by se důkaz vedl pro horí itegrál. Prosím za promiutí, že tato čistě formálí úvaha trvala tak dlouho. Pozámka 5. V 1. vydáí J I, kap. IX, 3, poz. 2 jsem v E t defioval možiy o Jordáově míře ula", psal jsem J() = 0. Dá se dokázati, že tato rovice zameá totéž jako aše m() = 0. V 2. vydáí je tato partie vyecháa. 2. Existečí věty. Pozámka 1. Budiž / koečá fukce, defiovaá v možiě ; budiž V její supremum, v jejíifimum v. Rozdíl V - v azýváme oscilaci fukce f v možiě ; zak (je a chvíli) co(f; ). Zřejmě co(f; ) ^ 0, je-li * 0; dále: je-li N c, je to(f; N) co(f; ). Téměř všechy výsledky tohoto paragrafu budou důsledky této věty: Pomocá věta. Budiž f fukce v oboru E r, mající vlastosti I, II. Budiž N možia všech bodů espojitosti fukce /. Potom je (/) = $(/) tehdy a je tehdy, je-li fi(n) -= 0 (// je stále Lebesgueova míra). ^ 443
10 Důkaz. Existují koečá kladá čísla q, K tak, že předě /(:r) 5* K pro všecha a: a za druhé f(x) = 0 pro všecha x, která eleží v itervalu (20) * = <-&?) X <-q,q) X... X <-?,?). Je-li Z) libovolé rozděleí, je S(D, f) => (/), s(d, f) ^ $(/). I. Nechť eí ju(n) = 0, t. j. echť /i e (N) > 0. Pro = 1, 2,... echť iv je možia oěch bodů #, jež mají tuto vlastost: Ke každému e > 0 existuje bod y tak, že 4 ) e(», y) < e, /(ÍU) - /(y) > -. oo Zřejmě iv = U -#* Tedy existuje tak, že / e (N ) > 0. Toto po = l držme pevé a položme jbi e (N ) = c (0 < c; zřejmě c fg (2g) r, ježto -N c I). Vezměme libovolé rozděleí Z) a budiž P sjedoceí všech jeho (spočetě moha) dělicích adrovi, takže fi(p) = 0 a tedy (poz. 8 v kap. I, 7) f* e (N ^-P) = c. Budte L lf L 2i..., L v oy buňky rozděleí D, které obsahují aspoň v jede bod možiy N --- P. Ježto tedy N P c (J Z je podle t=i věty 11 ^jbi(li) ^ c. Ježto každá buňka L obsahuje ěkterý bod i-=i xen --- P jako vitří bod 5 ), je podle defiice možiy N IV a tedy «(/; L.) > - 71 *S(2>, /) - s(d, /) ^ І «,(/; L t ) џ(l t ) > Ježto tato erovost platí pro každé rozděleí D a ježto podle poz. 1 v 1 (viz (5)) můžeme D zvolit tak, aby rozdíly S(D, «(D, /) - *(/) byly libovolě blízko ule, je - «(/) ^ > 0. 4 ) Kladu e(z, y) == ax s ř yá ) Hraičí body buňky leží totiž v P.
11 II. Nechť (/) - *(/) = A > O, takže S{D t f) - 8{D, f) ^ A pro každé rozděleí D. Sestrojme posloupost rozděleí D 1^D 2 hd z^... tak, že \\D, \\ < a že adroviy {x i = g), (3< = q) (i =1, 2,..., r) jsou dělicími adroviami každého D ; tedy každá buňka každého D i mající společý bod s /, leží celá v /, takže lze psáti (21) A < S{D i f) - s{d i f) = co(/; / ) //(/ ), *=i kde buňky I (.4=1,...,p ) vyplňují právě iterval / (ostatí čley jsou rovy ule). Nechť při daém probíhá k' oy z idexů 1,..., p, pro ěž je co(/; J$).= 0/0 ^, a echť F probíhá ostatí z idexů 1,..., p. Položme = U J?- J est -^+i c. Neboť je-li ae +li existují buňky I +1, I tak, že X l +1 c I a přitom o>(/, I +1 ) > ^jý a tedy i co(/, /?) > ^-^-y,, ^kže x. Je zřejmě!<»(/; /»,) /.(/?.) <2g)'. j-é-- = ^, 2o>(/; /«/.(/?.) ^ 2Z 2^(/») = 2K /i (Jf ); z (21) potom plye A <L\A + 2Kju{ ) i t. j. f*( ) ^ -^ > 0 pro = 1, 2, Položme iř = fl -! Í ež *o J!f +1 c zl, /.(/) < + > Í e P odle П = l věty 24 //(Jf) = lim / (iř )_ A> 0. Uvažme však defiici a erovost Z>«<. Odtud plye: Je-li x, potom existují ke každému přirozeému dva body 445
12 y, z tak, že Q(X, y ) <, Q(X, Z ) <, ale \f{y ) - /(z ) > 7v >.. Tedy / eí spojitá v bodě x, tedy c N, tedy eí 2(zg) /i(^) = 0. Pozámka 2. Budiž JKř c r ; body z r se dělí a tři skupiy (viz D II, kap. VI, 5, text před větou 127): vitří body možiy, dále vější body možiy (t. j. vitří body možiy r --- ) a koečě ostatí body prostoru E r ; to jsou t. zv. hraičí body možiy, které vytvořují t. zv. hraici H() možiy ; jsou to právě (viz kap. II, 3, poz. 2) všeohy body espojitosti fukce Xw Tvrdím: hraioe (22) H( X u 2 ), H( X 2 ), H( X - Jf,) jsou částmi možiy (23) HíJ.f-J u H(ilf ). 2 Důkaz. Vezměme bod x eležící v (23) a dokažme, že eleží v hraici žádé z moži x u Jf 2, X 2, Jf x --- Jtf 2 tím bude důkaz hotov. Buďto je a; vějším bodem lf a potom je vějším bodem x 2 ; ebo je vitřím bodem 2 a potom je vějším bodem Jř x ; ebo je současě vitřím bodem x a vějším bodem % a potom je vitřím bodem x Jlf 2. V žádém případě tedy eí xe H( X --- Jllf 2 ). Podobě (proveďte sami) pro x u JIf 2, X 2. Věta 159. ožia c r ^ omezeá a je-li fx(h()) = 0. J.-P. ob/em íeady a /e/i íeaáy, /e-zi Důkaz. Podle defiice 22 jde o to, zda <&(X) = *(X)- A to platí podle pomocé věty tehdy a je tehdy (při omezeé ) y má-li možia všeoh bodů espojitosti fukce X> * í- -ožia H() (poz. 2), míru ulovou. Věta 160. ajl-li x, 2 J.-P. objem, máji i x u 2, X 2, x ~ 2 J.-P. objem. Důkaz. Plye z věty 159 a poz. 2. Pozámka 3. Budiž I omezeý iterval. Jeho hraice je obsažea v koečém počtu adrovi, tedy H (I)) = - Tedy existuje J.-P. 446
13 objem m(i) = fi(i) (viz větu 159 a 156), t. j. rová se,,objemu" ve smyslu elemetárí geometrie. Věta 161. Budiž c r omezeá, f reálá fukce, omezeá v. Potom (%)ff(x)áx existuje tehdy a je tehdy, plati-li toto: I. Hraice možiy má Lebesgueovu míru 0. //. ožia všech vitřích bodů možiy, ve kterých f eí spojitá, má Lebesgueovu míru 0. Důkaz. Vraťme se k defiici 23. Předě má míti J.-P. objem, oož podle věty 159 zameá totéž jako podmíka I. Budiž tedy tato podmíka splěa. Potom položme f(x) = 0 pro xe E r a jde (podle def. 23) o to, zda je (/) = g(/), t. j. zda (pomocá věta) je ju(n) = 0. Ale N se skládá ze všech bodů espojitosti takto rozšířeé fukce /; ty z ich, které leží a H(), tvoří možiu míry ulové a jde je ještě o to, zda také ty, které leží uvitř, tvoří možiu míry ulové (ve vějších bodech možiy je totiž takto rozšířeá fukce zřejmě spojitá). Věta 162. Nechť fukce f lf f 2, / 3,... mají Biemaův itegrál přes obor. Potom také fukce g x = f x + f 2, g 2 = fj 2, g z = /-J, flr 4 -= = /i: / 2 (jestliže fukce 1: f 2 je omezeá v ), g 5 = ax (f lf / 2 ), g 9 = i (f 1$ f 2 ), g 7 = lim f (jestliže kovergece je stejoměrá -»-oo v ) mají Biemaův itegrál přes obor. Důkaz. g x až gr 6 jsou omezeé v. Rověž g 7, eboť pro jisté p je \g 7 (x) f v (x)\ < 1 pro všecha xc.a fukce g 19...,g 7 emohou být espojité jide ež v bodech espojitosti ěkteré z fukcí f l9 f 2,... Věta 163. Necht 2 má J.-P. objem. Nechť 2 c x a echť (%) ff(x). x. dx existuje. Potom existuje i (%) ff(x) dx. t Důkaz. Všeohy body espojitosti fukce /, ležící uvitř 2, leží též uvitř x a tedy tvoří možiu míry
je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost
Číselé řady Defiice (Posloupost částečých součtů číselé řady). Nechť (a ) =1 je číselá posloupost. Pro všecha položme s = ak. Posloupost ( s ) azýváme posloupost částečých součtů řady. Defiice (Součet
Více6. Posloupnosti a jejich limity, řady
Moderí techologie ve studiu aplikovaé fyziky CZ..07/..00/07.008 6. Poslouposti a jejich limity, řady Posloupost je speciálí, důležitý příklad fukce. Při praktickém měřeí hodot určité fyzikálí veličiy dostáváme
Více1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie
1 Uzavřeá Gaussova rovia a její topologie Podobě jako reálá čísla rozšiřujeme o dva body a, rozšiřujeme také možiu komplexích čísel. Nepřidáváme však dva body ýbrž je jede. Te budeme začit a budeme ho
Vícen=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a 2 +... + a N. n=1
[M2-P9] KAPITOLA 5: Číselé řady Ozačeí: R, + } = R ( = R) C } = C rozšířeá komplexí rovia ( evlastí hodota, číslo, bod) Vsuvka: defiujeme pro a C: a ± =, a = (je pro a 0), edefiujeme: 0,, ± a Poslouposti
Více5. Posloupnosti a řady
Matematická aalýza I předášky M. Málka cvičeí A. Hakové a R. Otáhalové Zimí semestr 2004/05 5. Poslouposti a řady 5.1 Limita a hromadé hodoty. Mějme posloupost x ) prvků Hausdorffova topologického prostoru
VíceNMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =
NAF61, ZS 17 18 Zápočtová písemá práce VZOR 5. leda 18 Jedotlivé kroky při výpočtech stručě, ale co ejpřesěji odůvoděte. Pokud používáte ějaké tvrzeí, ezapomeňte ověřit splěí předpokladů. Jméo a příjmeí:
VíceMatematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti
Úvod Opakováí Poslouposti Příklady Matematika 1 Katedra matematiky, Fakulta stavebí ČVUT v Praze středa 10-11:40 posluchára D-1122 2012 / 13 Úvod Opakováí Poslouposti Příklady Úvod Opakováí Poslouposti
VíceDefinice obecné mocniny
Defiice obecé mociy Zavedeí obecé mociy omocí ity číselé oslouosti lze rovést ěkolika zůsoby Níže uvedeý zůsob využívá k defiici eoeciálí fukce itu V dalším budeme otřebovat ásledující dvě erovosti: Lemma
VícePřednáška 7, 14. listopadu 2014
Předáška 7, 4. listopadu 204 Uvedeme bez důkazu klasické zobecěí Leibizova kritéria (v ěmž b = ( ) + ). Tvrzeí (Dirichletovo a Abelovo kritérium). Nechť (a ), (b ) R, přičemž a a 2 a 3 0. Pak platí, že.
Více12. N á h o d n ý v ý b ě r
12. N á h o d ý v ý b ě r Při sledováí a studiu vlastostí áhodých výsledků pozáme charakter rozděleí z toho, že opakovaý áhodý pokus ám dává za stejých podmíek růzé výsledky. Ty odpovídají hodotám jedotlivých
VíceBudeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)
Předáša 7 Derivace a difereciály vyšších řádů Budeme poračovat v ahrazováí fuce f(x v oolí bodu a polyomy, tj hledat vhodé ostaty c ta, aby bylo pro malá x a f(x c 0 + c 1 (x a + c 2 (x a 2 + c 3 (x a
VíceMATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce
MATEMATICKÁ INDUKCE ALEŠ NEKVINDA. Pricip matematické idukce Nechť V ) je ějaká vlastost přirozeých čísel, apř. + je dělitelé dvěma či < atd. Máme dokázat tvrzeí typu Pro každé N platí V ). Jeda možost
Vícen=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0
Nekoečé řady, geometrická řada, součet ekoečé řady Defiice Výraz a 0 a a a, kde {a i } i0 je libovolá posloupost reálých čísel, azveme ekoečou řadou Číslo se azývá -tý částečý součet Defiice Nekoečá řada
Vícejako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých
9 Limití věty. V aplikacích teorie pravděpodobosti (matematická statistika, metody Mote Carlo se užívají tvrzeí vět o kovergeci posloupostí áhodých veliči. Podle povahy kovergece se limití věty teorie
Víceje konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n
8.3. Limity ěkterých posloupostí Předpoklady: 83 Opakováí z miulé hodiy: 8 Hodoty poslouposti + se pro blížící se k ekoeču blíží k a to tak že mezi = posloupostí a číslem eexistuje žádá mezera říkáme že
VíceMatematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti
Úvod Opakováí Poslouposti Příklady Matematika 1 Ivaa Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavebí ČVUT v Praze středa 10-11:40 posluchára D-1122 Úvod Opakováí Poslouposti Příklady Úvod Opakováí Poslouposti
Více1 Základní pojmy a vlastnosti
Základí pojmy a vlastosti DEFINICE (Trigoometrický polyom a řada). Fukce k = (a cos(x) + b si(x)) se azývá trigoometrický polyom. Řada = (a cos(x) + b si(x)) se azývá trigoometrická řada. TVRZENÍ (Ortogoalita).
VíceNMAF061, ZS Zápočtová písemná práce skupina A 16. listopad dx
NMAF06, ZS 07 08 Zápočtová písemá práce skupia A 6. listopad 07 Jedotlivé kroky při výpočtech stručě, ale co ejpřesěji odůvoděte. Pokud používáte ějaké tvrzeí, ezapomeňte ověřit splěí předpokladů. Jméo
VíceKapitola 5 - Matice (nad tělesem)
Kapitola 5 - Matice (ad tělesem) 5.. Defiice matice 5... DEFINICE Nechť T je těleso, m, N. Maticí typu m, ad tělesem T rozumíme zobrazeí možiy {, 2,, m} {, 2,, } do T. 5..2. OZNAČENÍ Možiu všech matic
VíceŘADY Jiří Bouchala a Petr Vodstrčil
ŘADY Jiří Bouchala a Petr Vodstrčil Text byl vytvoře v rámci realizace projektu Matematika pro ižeýry 2. století (reg. č. CZ..07/2.2.00/07.0332), a kterém se společě podílela Vysoká škola báňská Techická
VíceObsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...
Obsah 1 Mocié řady 1 1.1 Defiice a vlastosti mociých řad.................... 1 1. Rozvoj fukce do mocié řady...................... 5 1.3 Aplikace mociých řad........................... 10 1 Kapitola 1
VíceMatematická analýza I
1 Matematická aalýza ity posloupostí, součty ekoečých řad, ity fukce, derivace Matematická aalýza I látka z I. semestru iformatiky MFF UK Zpracovali: Odřej Keddie Profat, Ja Zaatar Štětia a další 2 Matematická
VíceMatematika I, část II
1. FUNKCE Průvodce studiem V deím životě, v přírodě, v techice a hlavě v matematice se eustále setkáváme s fukčími závislostmi jedé veličiy (apř. y) a druhé (apř. x). Tak apř. cea jízdeky druhé třídy osobího
VíceCvičení 1.1. Dokažte Bernoulliovu nerovnost (1 + x) n 1 + nx, n N, x 2. Platí tato nerovnost obecně pro všechna x R a n N?
1 Prví prosemiář Cvičeí 1.1. Dokažte Beroulliovu erovost (1 + x) 1 + x, N, x. Platí tato erovost obecě pro všecha x R a N? Řešeí: (a) Pokud předpokládáme x 1, pak lze řešit klasickou idukcí. Pro = 1 tvrzeí
VíceMasarykova univerzita Přírodovědecká fakulta
Masarykova uiverzita Přírodovědecká fakulta Zuzaa Došlá, Vítězslav Novák NEKONEČNÉ ŘADY Bro 00 c Zuzaa Došlá, Vítězslav Novák, Masarykova uiverzita, Bro, 998, 00 ISBN 80-0-949- 3 Kapitola 3 Řady absolutě
Víceje konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n
8.3. Limity ěkterých posloupostí Předpoklady: 83 Pedagogická pozámka: Tuto a tři ásledující hodiy je možé probrat za dvě vyučovací hodiy. V této hodiě je možé vyechat dokazováí limit v příkladu 3. Opakováí
VícePosloupnosti a číselné řady. n + 1. n + 1 + n n + 1 + n. n n + 1 + n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b 2 + + b n) = 1 b
Najděte itu Poslouposti a číselé řady ) + Protože + = + x ) + + =, je + + + + ) + = = 0 + + Najděte itu 3 si! + Protože je si! a 3 = 0, je 3 si! = 0 Najděte itu + a + a + + a + b + b, a
VíceUžitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:
Užitečé zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičeím z Kalkulu 3 od Kristýy Kucové: http://www.karli.mff.cui.cz/~kucova/historie8. php K posloupostem řad a fukcí Ilja Čerý: Iteligetí kalkulus. Olie zde:
VíceSTEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE POSLOUPNOSTI A ŘADY FUNKCÍ
STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE Ztím ebylo v těchto textech věováo příliš pozorosti kovergeci fukcí, t jko limit poslouposti ebo součet řdy. Jik byl kovergece poslouposti fukcí ebo řdy brá jko bodová kovergece.
VícePetr Šedivý Šedivá matematika
LIMITA POSLOUPNOSTI Úvod: Kapitola, kde poprvé arazíme a ekoečo. Argumety posloupostí rostou ade všechy meze a zkoumáme, jak vypadají hodoty poslouposti. V kapitole se sezámíte se základími typy it a početími
VíceMocninné řady - sbírka příkladů
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MATEMATICKÉ ANALÝZY A APLIKACÍ MATEMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Mocié řady - sbírka příkladů Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Iveta Bebčáková, Ph.D.
VíceFunkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
Fukce RNDr. Yvetta Bartáková Gymázium, SOŠ a VOŠ Ledeč ad Sázavou Limita poslouposti a fukce VY INOVACE_0 9_M Gymázium, SOŠ a VOŠ Ledeč ad Sázavou A) Limita poslouposti Říkáme, že posloupost a je kovergetí,
Více3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie
3 338 8: Josef Hekrdla lieárí difereciálí rovice úvod do teorie 3 Lieárí difereciálí rovice úvod do teorie Defiice 3 (lieárí difereciálí rovice) Lieárí difereciálí rovice -tého řádu je rovice, která se
VíceSpojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné
Spojitost a limita fukcí jedé reálé proměé Pozámka Vyšetřeí spojitosti fukce je možo podle defiice převést a výpočet limity V dalším se proto soustředíme je problém výpočtu limit Pozámka Limitu fukce v
VíceSeznámíte se s pojmem Riemannova integrálu funkce jedné proměnné a geometrickým významem tohoto integrálu.
2. URČITÝ INTEGRÁL 2. Určitý itegrál Průvodce studiem V předcházející kapitole jsme se sezámili s pojmem eurčitý itegrál, který daé fukci přiřazoval opět fukci (přesěji možiu fukcí). V této kapitole se
VíceI. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =
Taylorovy řady ěkterých fukcí: I. TAYLORŮV POLYNOM Pro R platí: si) = 2+ = ), cos) = 2 2+)! = ), 2)! e = =.! Pro, : log + ) = = ) Pro, ) a a R: + ) a = a ) =, kde ) a = a a ) a 2) a +).!. Nalezěte Taylorův
VíceI. TAYLORŮV POLYNOM ( 1
I. TAYLORŮV POLYNOM Připomeňme si defiice elemetárích fukcí: a si( = 2+ = ( (2+! b cos( = 2 = ( (2! c e = =!. Dokažte, že Taylorův polyom k-tého řádu v bodě pro fukce f je rove polyomu P : (tyto výsledky
VíceČasopis pro pěstování matematiky
Časopis pro pěstováí matematiky Miroslav Fiedler Řešeí jedé úlohy prof. E. Čecha Časopis pro pěstováí matematiky, Vol. 77 (1952), No. 1, 65--75 Persistet URL: http://dml.cz/dmlcz/117018 Terms of use: Istitute
Více8.2.1 Aritmetická posloupnost
8.. Aritmetická posloupost Předpoklady: 80, 80, 803, 807 Pedagogická pozámka: V hodiě rozdělím třídu a dvě skupiy a každá z ich dělá jede z prvích dvou příkladů. Př. : V továrě dokočí každou hodiu motáž
VíceZnegujte následující výroky a rozhodněte, jestli platí výrok, nebo jeho negace:
. cvičeí Příklady a matematickou idukci Dokažte:.! . Návody:. + +. + i i i i + + 4. + + + + + + + + Operace s možiami.
VíceZS 2018/19 Po 10:40 T5
Cvičeí - Matematická aalýza ZS 08/9 Po 0:40 T5 Cvičeí 008 Řešte erovice v R: 8, log 3 ( 3+3 0 Částečý součet geometrické řady: pro každé q C, q, a N platí 3 Důsledek: +q +q + +q = q+ q si+si+ +si = si
Více(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci
... 4. 5. 6. 0 0 0 a q koverguje pro q < geometrická řada diverguje harmoická řada koverguje srovejte s teleskopickou řadou + + utá podmíka kovergece + 4 + + 7 ití srovávací kritérium, srováí s ití podílové
VíceNMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019
Jméo: Příklad 2 3 Celkem bodů Bodů 0 8 2 30 Získáo 0 Uvažujte posloupost distribucí {f } + = D (R defiovaou jako f (x = ( δ x m, kde δ ( x m začí Diracovu distribuci v bodě m Najděte limitu f = lim + f
VíceMATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER
MATICOVÉ HRY FORMULACE, KONCEPCE ŘEŠENÍ, SMÍŠENÉ ROZŠÍŘENÍ MATICOVÝCH HER, ZÁKLADNÍ VĚTA MATICOVÝCH HER CO JE TO TEORIE HER A ČÍM SE ZABÝVÁ? Teorie her je ekoomická vědí disciplía, která se zabývá studiem
VíceZáklady teorie matic
Základy teorie matic 23. Klasifikace regulárních párů matic In: Otakar Borůvka (author): Základy teorie matic. (Czech). Praha: Academia, 1971. pp. 162--168. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/401352 Terms
Vícea logaritmickou funkci a goniometrické funkce. 6.1 Násobení řad. Podívejme se neprve na násobení mnohočlenů x = x x n a y = y y n.
Matematická aalýza II předášky M. Málka cvičeí A. Hakové a R. Otáhalové Semestr letí 2005 6. Nekoečé řady fukcí V šesté kapitole pokračujeme ve studiu ekoečých řad. Nejprve odvozujeme základí tvrzeí o
Více8.2.1 Aritmetická posloupnost I
8.2. Aritmetická posloupost I Předpoklady: 80, 802, 803, 807 Pedagogická pozámka: V hodiě rozdělím třídu a dvě skupiy a každá z ich dělá jede z prvích dvou příkladů. Čley posloupostí pak při kotrole vypíšu
Víceprocesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze
limití Náhodé limití Katedra pravděpodobosti a matematické statistiky Uiverzita Karlova v Praze email: praskova@karli.mff.cui.cz 9.4.-22.4. 200 limití Outlie limití limití efiice: Řekeme, že stacioárí
Vícez možností, jak tuto veličinu charakterizovat, je určit součet
6 Charakteristiky áhodé veličiy. Nejdůležitější diskrétí a spojitá rozděleí. 6.1. Číselé charakteristiky áhodé veličiy 6.1.1. Středí hodota Uvažujme ejprve diskrétí áhodou veličiu X s rozděleím {x }, {p
Více1 Nekonečné řady s nezápornými členy
Nekoečé řady s ezáporými čley Příklad.. Rozhoděte o kovergeci ásledující řady Řešeí. Pro každé N platí Řada tg. tg. diverguje, a proto podle srovávacího kritéria diverguje také řada tg. Příklad.. Určete
VíceDIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce
DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ ) Pojem ukce, gra ukce De: Fukcí reálé proměé azýváme pravidlo, které každému reálému číslu D přiřazuje právě jedo reálé číslo y H Toto pravidlo začíme ejčastěji
VíceDiferenciální počet I
Difereciálí počet I Kapitola II. Poslouposti I: Vojtěch Jarík (author): Difereciálí počet I. (Czech). Praha: Academia, 1974. pp. 73--103. Persistet URL: http://dml.cz/dmlcz/401985 Terms of use: Vojtěch
VíceČísla a početní výkony
Čísla a početí výkoy III. Reálá čísla I: Eduard Čech (author): Čísla a početí výkoy. (Czech). Praha: Státí akladatelství techické literatury, 1954. pp. 92--137. Persistet URL: http://dml.cz/dmlcz/402583
VíceKapitola 4 Euklidovské prostory
Kapitola 4 Euklidovské prostory 4.1. Defiice euklidovského prostoru 4.1.1. DEFINICE Nechť E je vektorový prostor ad tělesem reálých čísel R,, : E 2 R. E se azývá euklidovský prostor, platí-li: (I) Pro
Více1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:
1.3. POLYNOMY V této kapitole se dozvíte: co rozumíme pod pojmem polyom ebo-li mohočle -tého stupě jak provádět základí početí úkoy s polyomy, kokrétě součet a rozdíl polyomů, ásobeí, umocňováí a děleí
VíceU. Jestliže lineární zobrazení Df x n n
MATEMATICKÁ ANALÝZA III předášky M. Krupky Zmí semestr 999/ 3. Iverzí a mplctí zobrazeí V této kaptole uvádíme dvě důležté věty, které acházeí aplkace v moha oblastech matematky: Větu o verzím a větu o
Více= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f
D E R I V A C E F U N KCE Deiice. (derivace Buď ukce,!. Eistuje-li limitu derivací ukce v bodě a začíme ji (. lim ( + lim Deiice. (teča a ormála Přímku o rovici y ( v bodě, přímku o rovici y ( (, kde (
Více11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel
KAPITOLA : Číselé řdy MA-8:P.] Ozčeí: R {, +} R R C {} C rozšířeá komplexí rovi evlstí hodot, číslo, bod U ε {x C x < ε } pro C, ε > 0 U K {x C x > K } pro K 0 defiujeme pro C: ±, je pro 0, edefiujeme:
VíceVlastnosti posloupností
Vlstosti posloupostí Nekoečá posloupost je fukce defiová v oboru přirozeých čísel Z toho plye, že kždá posloupost má prví čle (zčíme ), koečé poslouposti mjí i čle posledí Př Vypište prví čtyři čley poslouposti
VíceSymetrické funkce. In: Alois Kufner (author): Symetrické funkce. (Czech). Praha: Mladá fronta, pp
Symetrické funkce Kapitola III. Symetrické funkce n proměnných In: Alois Kufner (author): Symetrické funkce. (Czech). Praha: Mladá fronta, 1982. pp. 24 33. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/404069 Terms
VíceZformulujme PMI nyní přesně (v duchu výrokové logiky jiný kurz tohoto webu):
Pricip matematické idukce PMI) se systematicky probírá v jié části středoškolské matematiky. a tomto místě je zařaze z důvodu opakováí matka moudrosti) a proto, abychom ji mohli bez uzarděí použít při
Více1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE
1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE V této kapitole se dozvíte: jak je axiomaticky defiová vektor a vektorový prostor včetě defiice sčítáí vektorů a ásobeí vektorů skalárem;
Více6.2. ČÍSELNÉ ŘADY. V této kapitole se dozvíte:
6.2. ČÍSELNÉ ŘADY V této kpitole se dozvíte: jk defiujeme číselou řdu; defiici kovergece řdy jejího součtu; jk vypdá ritmetická, geometrická hrmoická řd jk je to s jejich kovergecí; jk zí utá podmík kovergece
Více11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.
11. předáška 16. prosice 009 Úvod do komplexí aalýzy. Tři závěrečé předášky předmětu Matematická aalýza III (NMAI056) jsou věováy úvodu do komplexí aalýzy. Což je adeseá formulace eboť časový rozsah ám
VícePřednáška 7: Soustavy lineárních rovnic
Předáška 7: Soustavy lieárích rovic 7.1. Příklad (geometrie v roviě) Rozhoděte o vzájemé poloze přímky p : x y 1 a přímky a) a : x y 3, b) b : 2x 2y 3, c) c :3x 3y 3. Jak víme ze středí školy, lze o vzájemé
VíceKapitola 1. Nekonečné číselné řady. Definice 1.1 Nechť {a n } n=1 je posloupnost reálných čísel. Symbol. a n nebo a 1 + a 2 + a
Kpitol Nekoečé číselé řdy Defiice. Nechť { } je posloupost reálých čísel. Symbol ebo + 2 + 3 +... zýváme ekoečou číselou řdou. s = i= i = + 2 +... + zveme -tý částečý součet řdy {s } posloupost částečých
VíceP. Girg. 23. listopadu 2012
Řešeé úlohy z MS - díl prví P. Girg 2. listopadu 202 Výpočet ity poslouposti reálých čísel Věta. O algebře it kovergetích posloupostí.) Necht {a } a {b } jsou kovergetí poslouposti reálých čísel a echt
VíceNáhodné jevy, jevové pole, pravděpodobnost
S Náhodé jevy pravděpodobost Náhodé jevy jevové pole pravděpodobost Lbor Žák S Náhodé jevy pravděpodobost Lbor Žák Základí pojmy Expermet česky též vědecký pokus je soubor jedáí a pozorováí jehož účelem
VíceMatematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg. 2014 České Budějovice
Matematika I Název studijího programu RNDr. Jaroslav Krieg 2014 České Budějovice 1 Teto učebí materiál vzikl v rámci projektu "Itegrace a podpora studetů se specifickými vzdělávacími potřebami a Vysoké
VíceNeurčité rovnice. In: Jan Vyšín (author): Neurčité rovnice. (Czech). Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1949. pp. 21--24.
Neurčité rovnice 4. Nejjednodušší rovnice neurčité 2. stupně In: Jan Vyšín (author): Neurčité rovnice. (Czech). Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1949. pp. 21--24. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/402869
Více2.4. INVERZNÍ MATICE
24 INVERZNÍ MICE V této kapitole se dozvíte: defiici iverzí matice; základí vlastosti iverzí matice; dvě základí metody výpočtu iverzí matice; defiici celočíselé mociy matice Klíčová slova této kapitoly:
VíceZimní semestr akademického roku 2015/ listopadu 2015
Cvičeí k předmětu BI-ZMA Tomáš Kalvoda Katedra aplikovaé matematiky FIT ČVUT Matěj Tušek Katedra matematiky FJFI ČVUT Obsah Cvičeí Zimí semestr akademického roku 2015/2016 20. listopadu 2015 Předmluva
Více1 Trochu o kritériích dělitelnosti
Meu: Úloha č.1 Dělitelost a prvočísla Mirko Rokyta, KMA MFF UK Praha Jaov, 12.10.2013 Růzé dělitelosti, třeba 11 a 7 (aeb Jak zfalšovat rodé číslo). Prvočísla: které je ejlepší, které je ejvětší a jak
VíceMATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ, PH.D.
MATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ PH.D. Obsah MNOŽINY.... ČÍSELNÉ MNOŽINY.... OPERACE S MNOŽINAMI... ALGEBRAICKÉ VÝRAZY... 6. OPERACE S JEDNOČLENY A MNOHOČLENY...
VíceČíselné řady. 1 m 1. 1 n a. m=2. n=1
Číselé řady Úvod U řad budeme řešit dva typy úloh: alezeí součtu a kovergeci. Nalezeí součtu (v případě, že řada koverguje) je obecě mohem těžší, elemetárě lze sečíst pouze ěkolik málo typů řad. Součet
Více6 Intervalové odhady. spočteme aritmetický průměr, pak tyto průměry se budou chovat jako by pocházely z normálního. nekonečna.
6 Itervalové odhady parametrů základího souboru V předchozích kapitolách jsme se zabývali ejprve základím zpracováím experimetálích dat: grafické zobrazeí dat, výpočty výběrových charakteristik kapitola
Více6. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI A ŘADY 6.1. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI
6. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI A ŘADY 6.. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI V této kpitole se dozvíte: jk defiujeme posloupost reálých ebo komplexích čísel; defiici vlstí evlstí limity poslouposti; defiici pojmů souvisejících
Více1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V
Předáška 1: Vektorové prostory Vektorový prostor Pro abstraktí defiici vektorového prostoru jsou podstaté vlastosti dvou operací, sčítáí vektorů a ásobeí vektoru (reálým číslem) Tyto dvě operace musí být
VíceUNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MATEMATICKÉ ANALÝZY A APLIKACÍ MATEMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Zákoy velkých čísel Vedoucí diplomové práce: prof. RNDr. Ig. Lubomír Kubáček, DrSc.,
VíceNekonečné řady. 1. Nekonečné číselné řady 1.1. Definice. = L L nekonečnou posloupnost reálných čísel. a) Označme { a }
Nekoečé řdy. Nekoečé číselé řdy.. Defiice ) Ozčme { } { } = L L ekoečou posloupost reálých čísel.,,,,, Nekoečá číselá řd je součet tvru = + + + L+ + L. Jedotlivá čísl,,, L,, L se zývjí čley řdy, čle obvykle
Vícen 3 lim 3 1 = lim Je vidět, že posloupnost je neklesající, tedy z Leibnize řada konverguje, ( 1) k 1 k=1
3. cvičeí Přílady. (a) (b) (c) ( ) ( 3 ) = Otestujeme itu 3 = 3 = = 0. Je vidět, že posloupost je elesající, tedy z Leibize řada overguje, ( ) Řada overguje podle Leibizova ritéria, ebot je zjevě erostoucí.
Vícejsou reálná a m, n jsou čísla přirozená.
.7.5 Racioálí a polomické fukce Předpoklad: 704 Pedagogická pozámka: Při opisováí defiic racioálí a polomické fukce si ěkteří studeti stěžovali, že je to příliš těžké. Ve skutečosti je sstém, kterým jsou
Více14. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů
4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů Na základě hodot áhodého výběru z rozděleí určitého typu odhadujeme parametry tohoto rozděleí, tak aby co ejlépe odpovídaly hodotám výběru. Formulujme tudíž
Více8.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P8.1] výpočet obsahu plochy pod grafem funkce. (nejdříve jen pro a < b ) a = x 0 < x 1 <... < x n = b.
KPITOL 8: určitý itegrál Riemův itegrál [M-8:P8.] motivce: výpočet oshu plochy pod grfem fukce 8. Úvod ejdříve je pro < ) řekeme, že moži D, je děleím itervlu,, jestliže je koečá, D. Prvky děleí D {x,
VíceSTUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6
Středoškolská techika 00 Setkáí a prezetace prací středoškolských studetů a ČVUT STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6 Pavel Husa Gymázium Jiřího z Poděbrad Studetská 66/II
VíceKomplexní čísla. Definice komplexních čísel
Komplexí čísla Defiice komplexích čísel Komplexí číslo můžeme adefiovat jako uspořádaou dvojici reálých čísel [a, b], u kterých defiujeme operace sčítáí, ásobeí, apod. Stadardě se komplexí čísla zapisují
VícePřijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika
Přijímací řízeí akademický rok 0/0 c. studium Kompletí zěí testových otázek matematika Koš Zěí otázky Odpověď a) Odpověď b) Odpověď c) Odpověď d) Správá. Které číslo doplíte místo 8? 6 6 8 C. Které číslo
VíceFunkcionální rovnice
Funkcionální rovnice Úlohy k procvičení In: Ljubomir Davidov (author); Zlata Kufnerová (translator); Alois Kufner (translator): Funkcionální rovnice. (Czech). Praha: Mladá fronta, 1984. pp. 88 92. Persistent
VícePolynomy v moderní algebře
Polynomy v moderní algebře 2. kapitola. Neutrální a inverzní prvek. Grupa In: Karel Hruša (author): Polynomy v moderní algebře. (Czech). Praha: Mladá fronta, 1970. pp. 15 28. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/403713
Více3. ELEMENTÁRNÍ FUNKCE A POSLOUPNOSTI. 3.1 Základní elementární funkce. Nejprve uvedeme základní elementární funkce: KONSTANTNÍ FUNKCE
ELEMENTÁRNÍ FUNKCE A POSLOUPNOSTI Základí elemetárí fukce Nejprve uvedeme základí elemetárí fukce: KONSTANTNÍ FUNKCE Nechť a je reálé číslo Potom kostatí fukcí rozumíme fukce f defiovaou předpisem ( f
Víceu, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,
Def: Vetorovým součiem vetorů u =(u, u, u 3 ) v = (v, v, v 3 ) zýváme vetor u v = (u v 3 u 3 v, u 3 v u v 3, u v u v ) Vět: Pro vetory i, j, ortoormálí báze pltí i i = j = i, i = j Vět: Nechť u v, w, jsou
VíceDiskrétní matematika
Diskrétí matematika Biárí relace, zobrazeí, Teorie grafů, Teorie pravděpodobosti Diskrétí matematika látka z I semestru iformatiky MFF UK Zpracovali: Odřej Keddie Profat, Ja Zaatar Štětia Obsah Biárí relace2
VícePři sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací
3. Náhodý výběr Při sledováí a studiu vlastostí áhodých výsledků pozáme charakter rozděleí z toho, že opakovaý áhodý pokus ám dává za stejých podmíek růzé výsledky. Ty odpovídají hodotám jedotlivých realizací
Více1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti
Základy Z-trasformace pro aplikace v oblasti číslicového zpracováí sigálů Petr Pollák 9. říja 29 Základy Z-trasformace Teto stručý text slouží k připomeutí základích vlastostí Z-trasformace s jejími aplikacemi
VíceZáklady teorie matic
Základy teorie matic 7. Vektory a lineární transformace In: Otakar Borůvka (author): Základy teorie matic. (Czech). Praha: Academia, 1971. pp. 43--47. Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/401335 Terms of
Více8. Zákony velkých čísel
8 Zákoy velkých čísel V této část budeme studovat velm často užívaá tvrzeí o součtech posloupost áhodých velč Nedříve budeme vyšetřovat tvrzeí azývaá souhrě ako slabé zákoy velkých čísel Veškeré úvahy
VícePřijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení
Přijímací řízeí akademický rok 0/0 Kompletí zěí testových otázek matematické myšleí Koš Zěí otázky Odpověď a) Odpověď b) Odpověď c) Odpověď d) Správá odpověď. Které číslo doplíte místo otazíku? 6 8 8 6?.
VícePlochy stavebně-inženýrské praxe
Plochy stavebně-inženýrské praxe 10. Plochy šroubové In: František Kadeřávek (author): Plochy stavebně-inženýrské praxe. (Czech). Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1950. pp. 99 106.
Vícezákladním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n
Petra Suryková Modelováí křivek základím prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polyomiálí Q( t) a a t... a t polyomiálí křivky můžeme sado vyčíslit sado diferecovatelé lze z ich skládat křivky
Více1 Základní matematické pojmy Logika Množiny a jejich zobrazení... 7
Semiář z matematické aalýzy I Čížek Jiří-Kubr Mila 8 září 007 Obsah Základí matematické pojmy Logika Možiy a jejich zobrazeí 7 Reálá a komplexí čísla 6 Poslouposti 7 Základí vlastosti posloupostí 7 Limita
Více