Fázové přechody v geometrických a bosonových jaderných modelech

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Matematicko-fyzikální fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE Pavel Stránský Fázové přechody v geometrických a bosonových jaderných modelech Ústav teoretické fyziky Vedoucí diplomové práce: RNDr. Pavel Cejnar, Dr. Studijní program: fyzika, teoretická fyzika

2

3 Poděkování Rádbychnatomtomístěvyjádřildíkyvšem,kteřísezasloužilioto,žetatopráce mohla vzniknout. Těchto lidí je ve skutečnosti tolik, že prostor, který zde mám k dispozici,nenístojeobsáhnout.protoseomezímjennaty,jejichžpodporabylanejintenzívnější a přínos pro sepsání této práce největší. To ale neznamená, že bych si necenil toho, čím přispěli ostatní. Předně bych rád poděkoval vedoucímu své diplomové práce Pavlu Cejnarovi za inspiraci,zavšechnyrady,jimižmipomohl,avneposlednířadězatrpělivost,sekterouse miodpočátkuvěnoval.bylminejenvedoucím,aleipartneremavýsledkytétopráce jsou i jeho výsledky. Děkuji také pracovníkům Ústavu teoretické fyziky u Ústavu částicové a jaderné fyziky a vůbec všem těm z Matematicko-fyzikální fakulty, kteří mě doprovázeli na cestě za fyzikálně-matematickým(a informatickým) vzděláním, za jejich vstřícný a otevřený přístup i osobní příklad. Jsem vděčný též kolegům spolužákům, zejména Radku Budínkovi, Davidu Kubizňákovi a Liboru Švédovi za přátelské přijetí a pomoc nejen ve věcech fyzikálních. V neposlední řadě chci poděkovat Pétě Holé za neocenitelnou podporu, svým rodičům za pomoc materiální a všem členům pěveckého sboru Gabriel, nejen jejich jedinečnému zpěvu,aletéžtomu,žejsemmezinimimohlčerpatsíluprosvéfyzikálníúsilí. Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci napsal samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů. Souhlasím se zapůjčováním práce. V Praze dne 10. dubna 004 Pavel Stránský i

4 ii

5 Obsah Seznam obrázků Abstrakt Předmluva iv vii ix 1 Geometrický popis atomových jader Kapkovýmodel Deformacejadernéhopovrchu Popisjadernéhopovrchu Jednotlivéřádymultipólovýchdeformací Kvadrupólovédeformace Diagonalizacekolektivníchparametrů Bohrovyproměnné kinematika Dynamika klasického geometrického modelu 13.1 Skalárníčleny Lagrangeovyrovnice.druhu Momenthybnosti Rovnicepřinulovýchrotacích Přeznačeníkonstant Bohrovyproměnné dynamika Intuitivníodvozenítvarupotenciálu Fázovástrukturaparametrickéhoprostoru Kritickédynamickésymetrie Přeškálovánírovnic Kvantovánígeometrickéhomodelu Klasický chaos Základnípojmyprohamiltonovskésystémy Ljapunovovyexponenty Poincaréhořezy iii

6 4 Výsledky Regularitavokolínulovéenergie Oblast A > Poincaréhořezy A Numerické výpočty 59 A.1 Řešeníobyčejnýchdiferenciálníchrovnic A. Výpočet f reg B Tenzorové operátory 67 C Moment hybnosti 71 C.1 Momenthybnostivklasickémechanice C. Poissonovyzávorky... 7 C.3 VztahPoissonovýchzávorekakomutátorů C.4 Momenthybnostivgeometrickémmodelu D Vztah geometrického modelu a IBM 77 E Přetisk článku[19] 79 Literatura 85 iv

7 Seznam obrázků 1.1 Zobrazenímultipólovýchdeformacípro λ=1,, Kvadrupólovédeformacekapkyvevlastnísouřadnésoustavě x y z KvadrupólovédeformacekapkyvBohrověparametrizaci Potenciál V(β,γ)pro A= 1,B= C= Potenciál V(β,γ)prorůzná A 0aB= C=1vřezu γ= Fázový diagram potenciálu geometrického kolektivního modelu v rovině AB Příklad γ-softpotenciálu Hénon-Heilesůvpotenciál Závislost f reg (A)proenergiiE= Závislost f reg (B)proenergiiE= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B= Závislost f reg (E)vbodě B Závislost f reg (E)vboděfázovéhopřechoduoddeformovanýchknedeformovanýmtvarůmjádra Závislost f reg (A)prorůznéenergie Závislost f reg (A)prorůznéenergievokolí A= Poincaréhořezatrajektoriepro B=0.445,E= Periodickétrajektoriepropro B=0.445,E= Poincaréhořezypro B= Rybičky A.1 Výpočet f reg,příkladčástimříže M M v

8 vi

9 Název práce: Fázové přechody v geometrických a bosonových jaderných modelech Autor: Pavel Stránský Katedra(ústav): Ústav teoretické fyziky Vedoucí diplomové práce: RNDr. Pavel Cejnar, Dr. Ústav částicové a jaderné fyziky vedoucího: cejnar@ipnp.troja.mff.cuni.cz Abstrakt: Na začátku práce jsou vysvětleny základní pojmy geometrického kolektivního modelu. Je odvozen lagrangián a klasické pohybové rovnice pro kvadrupólové deformace(somezenímnačlenyrozvojedočtvrtéhořáduvsouřadnicíchadodruhého řádu v rychlostech) a jsou diskutovány fázové přechody mezi jednotlivými jadernými tvarovými typy. S využitím škálovacích vlastností lagrangiánu je počet jeho základních volných parametrů zredukován ze čtyř na jeden. Je definován moment hybnosti J a ukázáno, že pro nulový moment hybnosti se konfigurační prostor stává dvourozměrný. V tomto J = 0 případě jsou pohybové rovnice řešeny numericky a je studována závislost regularity a chaosu na energii a volném parametru. Pomocí vhodně zvoleného Poincarého řezu fázového prostoru je zkoumáno relativní zastoupení stabilních trajektorí a ukázána nemonotónní závislost takto definované míry regularity na volném parametru při přechodu od tzv. gamma-soft ke gamma-rigid modům pohybu. Netriviální chování vykazuje i závislost míry regularity na energii. Stejným způsobem je analyzována také oblast kritické dynamické symetrie, která odpovídá fázovému přechodu od deformovaných k nedeformovaným tvarům jádra. Title: Phase Transitions in Geometric and Boson Nuclear Models Author: Pavel Stránský Departement: Institute of Theoretical Physics Supervisor: RNDr. Pavel Cejnar, Dr. Institute of Particle and Nuclear Physics Supervisor s address: cejnar@ipnp.troja.mff.cuni.cz Abstract: At the beginning, concepts of the geometric collective model are introduced. The Lagrangian and classical equations of motion for quadrupole deformations are derived(with only three lowest expansion terms in coordinates and one in velocities taken into account) and phase transitions between various shape types of nuclei are discussed. With the aid of scaling properties of the Lagrangian the number of its essential free parameters is reduced from four to one. The angular momentum Jisdefinedanditisshownthatforzeroangularmomentumtheconfiguration space becomes two-dimensional. With J = 0, the equations of motion are solved numerically to study the dependence of regularity and chaoticity on energy and the free parameter. Using a conveniently chosen Poincaré surface of sections in the phase space, a relative fraction of stable trajectories is analyzed and a nonmonotonous dependence of this measure of regularity is observed in the transition from so-called gamma-soft to gamma-rigid modes of motions. Nontrivial behavior is shownalsoforthedependenceoftheregularmeasureonenergy.thesamekindof analysis is applied also to the region of the critical dynamical symmetry associated with the spherical deformed shape phase transition. vii

10 viii

11 Předmluva Cílem této práce je studovat dynamiku v jaderných kolektivních modelech, zejména její chování v oblasti fázových přechodů. To jsou body, ve kterých dochází při spojité změně vnějších parametrů k nespojitostem v parametru uspořádání(nebo v jeho derivacích). Jako základnu pro naše úvahy jsme si zvolili geometrický kolektivní model, ve kterém změny parametru uspořádání v oblastech fázových přechodů odpovídají kvalitativním změnám tvaru jaderných deformací. Východiskem pro tento text jsou myšlenky článku[8]. V něm jsou fázové přechody studovány hlavně v ryze kvantovém modelu IBM(interaction boson model, model interagujících bosonů), který je však ve své klasické limitě blízce příbuzný modelu geometrickému. Další inspirací byly články[18], ve kterých je ukázáno, jak fázové přechody souvisí s tzv. kritickými dynamickými symetriemi, což jsou přibližné symetrie, které vykazují řešení(vlnové funkce) kvantového geometrického modelu. Zde se budeme zabývat klasickou verzí geometrického modelu, přičemž se omezíme na případ, ve kterém jádro koná pouze kolektivní kvadrupólové kmity a nerotuje, tj. jeho moment hybnosti je nulový. V tom případě lze jeho deformace popsat dvěma souřadnicemi. Náš lagrangián bude obsahovat čtyři volné vnější parametry, my však přeškálováním fyzikálních jednotek ukážeme, že až na speciální případy závisí kvalitativní vlastnosti systému jen na jednom parametru. Výhodou klasické dynamiky je její velká názornost. Výsledky lze snadno vizualizovat, jednotlivé trajektorie zakreslit a studovat jejich vlastnosti. Můžeme též využít zobrazení fázového prostoru(v našem případě čtyřrozměrného) a jeho rovninných, tzv. Poincarého řezů. Řešení rovnic kolektivního modelu vykazují chaotické chování, ovšem fázový prostor není zaplněn jen chaotickými(nestabilními) trajektoriemi, objevují se v něm i oblasti stabilních trajektorií. Objem těchto regulárních oblastí vztažený k objemu energetické nadplochy fázového prostoru, na níž leží všechny trajektorie, bude pro nás hlavní veličinou, kterou budeme zkoumat. Chaotické vlastnosti byly prozatím studovány pouze v rámci modelu interagujících bosonů a jeho klasické limity, uveďme zejména články[15]. Znovuoživení zájmu o kolektivní dynamiku v poslední době, jež souvisí s novými publikacemi týkajícími se výše zmiňovaných kritických dynamických symetrií, fázových přechodů a fázové koexistence, bylo impulzem k vytvoření této práce. Ukazuje se zde, že klasický geometrický model vykazuje velmi rozmanité druhy chování. Důkladně diskutujeme, jak se mění velikost regulárních oblastí Poincarého řezů v závislosti na volném parametru a na energii pro všechny jejich možné hodnoty, přičemž největší důraz klademe na oblast okolo nulové energie, kde se objevují výrazná maxima i minima regularity. Zkoumáme také spojitý ix

12 přechod od integrabilního γ-soft k neintegrabilnímu γ-rigid potenciálu a oblast fázového přechodu od deformovaných k nedeformovaným jaderným tvarům. Pokračování této práce by mohlo spočívat v tom, že budou podobné výpočty provedeny pro nenulový moment hybnosti a bude diskutován vliv rotací. Následně je možné hledat hlubší souvislost jak mezi klasickým a kvantovým geometrickým modelem, tak mezi geometrickým modelem a modelem interagujících bosonů. Lze se též zaměřit hlouběji na studium chaotických vlastností. Klasický geometrický model je k tomu dobrou půdou, neboť je dostatečně jednoduchý, a přitom vykazuje velmi komplexní chování. Práce byla sepsána tak, aby mohla sloužit i jako učební text ke klasickému geometrickému kolektivnímu modelu. Byla snaha o co maximální systematičnost a srozumitelnost. Klíčové pasáže jsou probírány podrobně, zejména kapitola o klasické kolektivní dynamice, neboť tohoto tématu se zatím publikovaná literatura pouze letmo dotýkala. Ostatní části jsou stručnější, vždy však s dostatkem referencí. Pasáže, které by narušovalyhlavnítokúvah,bylyumístěnydododatků.tosetýkázejménačástiomomentu hybnosti. Kapitola s výsledky rozvíjí článek[19], který byl zaslán do redakce Physical Review Letters a který je přiložen v posledním dodatku. x

13 Kapitola 1 Geometrický popis atomových jader V této kapitole jsou popsány základní myšlenky vedoucí k definici kolektivních jadernýchmodelů,zejménapakgeometrickéhokolektivníhomodelu 1.Narozdílodmodelů mikroskopických pracujeme v modelech kolektivních s kolektivními souřadnicemi, které přímo nesouvisejí s jednotlivými nukleony, ale s vlastnostmi jádra jako celku(kolektivní souřadnicí může být například poloměr jádra nebo parametry určující deformaci jaderného povrchu). 1.1 Kapkový model Nukleony v jádře jsou k sobě navzájem vázány velmi silnými jadernými silami, které působí na krátkých vzdálenostech. To znamená, že každá částice uvnitř jádra silně interaguje pouze se svými nejbližšími sousedy. Předpokládejme navíc, že jaderná hmota je nestlačitelná. Tím získá vlastnosti podobné vlastnostem kapaliny, kde se silami ovlivňují pouze nejbližší molekuly, a přitom střední vzdálenost mezi nimi zůstává téměř konstantní. Na základě této analogie se formuluje semiempirický kapkový model jádra a v něm například vztah pro vazebnou energii jádra o atomovém čísle A, protonovém čísle Zaneutronovémčísle N B(A)=c V A c S A 3 cc Z 3 A c sym (N Z) A, (1.1) známý jako Bethe-Weizsäckerova formule. Zde se první člen interpretuje jako objemový skonstantou c V 15.6MeV,druhýjakopovrchový(c S 17.MeV),třetíjakoCoulombický(c C 0.697MeV)ačtvrtýjakosymetrizační(c sym 3.3MeV). Ačkoliv tento model vychází z velmi naivních předpokladů, dává správné kvalitativní výsledky pro vazebné energie a předpovídá např. existenci údolí β-stability. 1 Zdebudouuvedenypouzevlastnosti,kterébudemepotřebovatvdalšíchčástechpráce.Podrobnější popis tohoto modelu poskytne například kniha [1]. 1

14 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER 1. Deformace jaderného povrchu Ukazuje se, že energetické spektrum sudo-sudých jader v oblastech energií do MeV má strukturu, kterou lze interpretovat jako důsledek rotací a vibrací jaderného povrchu. Na základě kapkového modelu, zavedeného v předchozí sekci, a při vhodné volbě kolektivních souřadnic vybudujme geometrický kolektivní model, který rotace i vibrace popíše. V něm pak budeme moci sledovat vlastnosti jader, charakter jejich deformací, symetrie i chování, na které lze nahlížet jako na fázové přechody. Po nakvantování lze určit i jejich energetické spektrum. Než však přistoupíme k těmto úvahám týkajícím se dynamiky, věnujme se chvíli kinematice a pokusme se nalézt vhodné časově závislé kolektivní proměnné(souřadnice) Popis jaderného povrchu Předpokládejme, že jádro nemá žádnou vnitřní strukturu. Je vyplněno homogenní jadernou kapalinou.nechťjedáleenergieexcitacíjádramalá.vtétoaproximacimůžeme (podobně jako u kapkového modelu) považovat hustotu jádra v celém jeho objemu za konstantní. Podobně lze zanedbat tloušťku povrchové vrstvy a vlivy proudění jaderné kapaliny. Jádro si tedy budeme představovat jako ostře ohraničenou kapku konstantní hustoty. K popisu tvaru a deformací kapky použijeme rozvoje do kulových funkcí ) λ R(θ,φ,t)=R 0 (1+ αλµ(t)y λµ (θ,φ), (1.) λ=0 µ= λ kde R(θ,φ,t)jepoloměrkapkyvesměru(θ,φ)včaset, α λµ (t)jsoučasovězávislé kolektivníparametry,kteréurčujítvarkapky,ar 0 jepoloměrkapkykulovéhotvaru vpřípadě,žejsouvšechnyparametry α λµ nulové. 1. Spojením požadavku, že poloměr jádra(1.) musí být reálný, tj. s vlastností komplexního sdružení kulových funkcí dostaneme,žeparametry α λµ musísplňovat To explicitně znamená, že -pro µ=0je α λ0 reálné R(θ,φ,t)=R (θ,φ,t), (1.3) Y λµ(θ,φ)=( 1) µ Y λ µ (θ,φ) (1.4) α λµ=( 1) µ α λ µ. (1.5) -pro µsudéplatíre α λµ =Im α λ µ aim α λµ =Reα λ µ -pro µlichéplatíreα λµ = Im α λ µ aimα λµ = Re α λ µ

15 1.. DEFORMACE JADERNÉHO POVRCHU 3. Poloměr jádra(1.) se musí chovat jako skalár vzhledem k rotacím. Při rotaci souřadnésoustavy(θ,φ) (θ,φ )musítedyplatit R (θ,φ )=R(θ,φ), (1.6) kde R (θ,φ )mástejnoufunkcionálníformujako(1.),aleobsahujeparametry α λµ.našímcílemjenynínalézttransformačnívztahmezi α λµa α λµ. Na základě(1.6) z(1.) vyplývá λµ α λµ Y λµ= λµ α λµy λµ. (1.7) Jelikožkulovéfunkce Y λµ tvořísférickýtenzorřádu λ, Y λµ obdržímezy λµtranformacípomocímatice D (λ) µ µ : Y λµ= λ µ = λ D (λ) µ µ Y λµ. (1.8) Vycházejíce z(1.5) můžeme psát αλµy λµ = µ µ ( 1) µ α λ µ Y λµ = = ( 1) λ λ+1 µ = ( 1) λ λ+1 µ ( 1) µ λ λ+1 α λ µ Y λµ = µ (λ,λ,0 µ,µ,0) α λµ Y λµ = = ( 1) λ λ+1[α Y] 0 0, (1.9) kde jsme užili vztahu pro Clebsch-Gordanův koeficient (λ,λ,0 µ,µ,0)= ( 1)µ λ λ+1 δ µ µ δ λλ (1.10) a tenzorového součinu operátorů, jak je definován v dodatku B vztahy(b.0) a(b.7). Parametry α λµ setedytransformujípodobnějakokulovéfunkce Y λµ, α λµ= µ D (λ) µ µ α λµ, (1.11) atvořítedysférickýtenzorřádu λ.tatovlastnostjeprodalšíúvahyklíčová.celá dynamika geometrického modelu, jak bude popsána v kapitole, z ní vychází. Matice(λ+1)-rozměrnéireducibilníreprezentacegrupy SO(3);blíževizdodatekB.

16 4 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER Obrázek 1.1: Zobrazení multipólových deformací pro λ = 1,, 3. U každého obrázku bylo voleno α λ0 = 0,3 n, n = 0,1,.Ostatní α λµ = 0.Kulovéfunkcepro µ = 0jsouaxiálně symetrické vůči ose z, obrázky znázorňují řez rovinou xz. 1.. Jednotlivé řády multipólových deformací Pomocí rozvoje poloměru kapky do kulových funkcí(1.) můžeme popsat zcela libovolnou deformaci jejího povrchu. Prakticky se však stačí omezit pouze na několik prvních členů tohoto rozvoje. Pro ilustraci jsou na obr. 1.1 znázorněny řezy pro první tři řády multipólových deformací. Podívejme se blíže na význam jednotlivých členů. 1.Monopólovýčlen, λ=0 Kulováfunkce Y 00 jekonstantní: Y 00 (θ,φ)= 1 4π (1.1) Nenulováhodnota α 00 tedyodpovídázměněpoloměrukulovékapky,tj.změně objemu a hustoty. Podle předpokladu o nestlačitelnosti jaderné kapaliny se však musíobjemzachovávat.ztohotopožadavkuplynepodmínka,kteráparametr α 00 fixuje.přizanedbánívšechčlenůtřetíhoavyššíhořáduvα λµ dostaneme V = dω R(Ω) r dr= = 1 3 R R3 0 0 ( 1+ 3 αλµy λµ (Ω)) dω λµ ( 1+3 αλµy λµ (Ω)+3 λµ λµ λ µ α λµα λ µ Y λµ(ω)y λ µ (Ω) ) dω= = 1 3 R3 0(4π+3 4π α λµ α λµ ), (1.13) přičemž jsme využili ortogonality kulových funkcí Y λµ(ω)y λ µ (Ω)dΩ=δ λλ δ µµ, (1.14)

17 1.. DEFORMACE JADERNÉHO POVRCHU 5 vztahu pro komplexní sdružení kulových funkcí(1.4) a vztahu pro komplexní sdruženíparametrů α λµ (1.5).Dálejsmepřiúpravě(1.13)rozepsali Y λµ (Ω)dΩ= 4π Y00(Ω)Y λµ (Ω)dΩ. (1.15) Prvníčlenvýrazu(1.13)odpovídáobjemunedeformovanékapky V 0 = 4 3 πr3 0.Má-li objem zůstat konstantní, musí být zbytek výrazu nulový, tj. 4π α00 + α λµ =0, (1.16) λµ zčehožokamžitěplynehledanývztahproparametr α 00 : α 00 = 1 α λµ. (1.17) 4π λµ.dipólovýčlen, λ=1 Dipólové deformace v nejnižším řádu nejsou deformacemi v pravém slova smyslu, ale posunem těžiště. Přesvědčme se o tom. Odpovídající kulové funkce mají tvar Y 10 (θ,φ) = Y 1±1 (θ,φ) = 3 cos θ 4π 3 sin 8π θe±iφ. (1.18) Pro sférické komponenty vektoru hmotného středu kapky platí R cm,µ = rµ ρ(r)d 3 r ρ(r)d3 r, (1.19) 4π přičemžjmenovatelvýrazujerovenhmotnostikapkyar µ r Y 3 1µjsousférické komponenty vektoru vycházejícího ze středu kapky a směřujícího do směru(θ, φ). Při následujících úpravách budeme postupovat stejnou cestou jako při výpočtu objemu(1.13) při integrování využijeme ortogonality kulových funkcí(1.14), zanedbáme členy vyššího než prvního řádu a přidržíme se předpokladu, že hustota

18 6 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER kapky je konstantní v celém objemu. Tím dostaneme R cm,µ R4 0 4V 4π 3 = 1 R(Ω) dω r 3 Y 1µ (Ω)dr= V 0 = 1 ( 4π R α λµ Y V 3 4 λµ(ω)) Y 1µ (Ω)dΩ λµ ( 4π 1+4 ) α λµ Y 3 λµ(ω) Y 1µ (Ω)dΩ= λµ = R4 0 4π V 3 α 1µ= 3 = 4π R 0α 1µ (1.0) (připosledníúpravěbyloužitovztahuproobjem V= 4 3 πr3 0). Shrneme-li výpočty, které jsme provedli pro monopólový a dipólový člen, vidíme, žedoprvníhořáduvα λµ nenínutnétytostupněvolnostiuvažovat monopólový parametr je jednoznačně určen vztahem(1.17), plynoucím ze zachovávajícího se objemu, a dipólové parametry lze odtransformovat přechodem do soustavy hmotného středu. Fyzikálně zajímavý a pro naše další úvahy nejdůležitější bude až 3.Kvadrupólovýčlen, λ= Jeho diskuzí se budeme podrobně zabývat níže v části 1.3, zde uvedeme pro úplnost jen explicitní vztahy pro kulové funkce: 5 Y 0 (θ,φ) = (1 16π cos θ) Y ±1 (θ,φ) = Y ± (θ,φ) = 15 8π sin θcosθe±iφ 15 3π sin θe ±iφ (1.1) 4.Oktupólovýčlen, λ=3 Kulové funkce mají v tomto případě tvar: 7 Y 30 (θ,φ) = cos 16π θ(5cos θ 3) Y 3±1 (θ,φ) = π sin θ(5cos θ 1),e ±iφ Y 3± (θ,φ) = cos 3π θsin θe ±iφ 35 Y 3±3 (θ,φ) = 64π sin3 θe ±3iφ (1.) Oktupólové deformace je nutné uvažovat při popisu jader, jejichž energetické spektrum má negativní paritu. V našich úvahách nebudou hrát roli.

19 1.3. KVADRUPÓLOVÉ DEFORMACE 7 Při výpočtu spekter těžkých jader se někdy ještě uvažují hexadekupólové deformace (λ = 4) jako korekce k deformacím kvadrupólovým, ale nezdá se, že by existovaly čistě samy o sobě. Jednoduchou úvahou lze ukázat, že pro známá jádra nemá smysl brátvrozvoji(1.)členyvyššíhořádunež λ=4.uvažujmejádrospočtemnukleonů A.Zapředpokladu,žemákulovýtvar,jenajehopovrchu A /3 nukleonů.vpřípadě multipólovýchdeformacířádu λexistujenapovrchu λ uzlů,tj.míst,vekterých nedocházíkdeformaci,amezinimi λ kmiten.toznamená,žepro λ=5byna povrchumuselobýtalespoň 5 =50nukleonů,atedybymuselobýt A. =350.Jádra s takovýmto obrovským počtem nukleonů se v přírodě nevyskytují. 1.3 Kvadrupólové deformace Počínaje touto částí budeme uvažovat pouze kvadrupólové deformace, které jsou popsányparametry α µ.jakbylořečeno,tytodeformacehrajínejdůležitějšírolipřimodelováníkmitůatomovéhojádra.vynechmeikorekcinaobjem(1.17) 3.Povrchkapky bude tedy popsán funkcí R(θ,φ)=R 0 (1+ µ= α µy µ (θ,φ) ). (1.4) Relevantní kulové funkce jsou uvedeny vzorci(1.1). Přepsány do kartézských souřadnic x = sin θcos φ y = sin θsin φ (1.5) z = cos θ získají tvar Y 0 (x,y,z) = Y ±1 (x,y,z) = Y ± (x,y,z) = 5 16π (z x y ) 15 (x+iy)z 8π 15 3π (x+iy). (1.6) Dosaďme je nyní do vztahu pro poloměr(1.4). Jednotlivé členy lze přeuspořádat a psát R(x,y,z)=R 0 ( 1+αxx x + α yy y + α zz z +α xy xy+α xz xz+α yz yz ), (1.7) 3 Omezíme-li se pouze na členy prvního řádu v α µ, můžeme tuto korekci zanedbat, čímž se vztahy zjednoduší. Lze se k ní ovšem kdykoliv vrátit. V rozvoji poloměru(1.4) pouze přibude člen 1 4π αλµ,takženapříkladprouvažovanékvadrupólovédeformacebudemíttvar R(θ,φ)=R 0 ( 1 1 4π µ= α µ + µ= α µy µ (θ,φ) ). (1.3)

20 8 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER kde 4π α 0 = (α 45 zz α xx α yy ) 8π α ±1 = (α 15 xz ±iα yz ) π α ± = (α 15 xx α yy ±iα xy ). (1.8) Zatímcoparametry α µ jsouobecněkomplexnímifunkcemi,kartézsképarametry α xx, α yy, α zz, α xy, α xz a α yz jsoureálné.tovyplývápřímočařeztoho,žepoloměr(1.7) musíbýtreálnýajetopatrnéizinverzevztahů(1.8): ( ) 5 α xx = 6Reα α 0 α yy = 5 α zz = 16π π 4π α 0 α xy = Im α 8π 15 α xz = Reα 8π 1 15 α yz = Im α 8π 1 ( 6Reα +α 0 ) (1.9) Rozvojpoloměru(1.4)obsahujepětkomplexníchparametrů α 0,α ±1,α ±.Podle vztahu(1.5)jsouvšaktytoparametryvzájemnězávislé;parametr α 0 jereálnýaze zbylýchparametrůjsounezávislépouzedva,např. α 1,α.Toznamenážekúplnému popisu kvadrupólových deformací kapky stačí pět nezávislých reálných parametrů. Naprvnípohledbyseteďmohlozdát,žetototvrzeníjevrozporusvýsledky(1.9). Snadnovšaklzeukázat,žezšesticeparametrů α xx,α yy,α zz,α xy,α xz,α yz jenezávislých opravdu jen pět: sečteme-li první tři vztahy z(1.9), dostaneme což je ona omezující podmínka. α xx + α yy + α zz =0, (1.30) Diagonalizace kolektivních parametrů Šest parametrů, daných vztahy(1.9), lze přehledně zapsat do matice α xx α xy α xz α= α xy α yy α yz. (1.31) α xz α yz α zz Tato matice je symetrická. Lze ji diagonalizovat a diagonalizované parametry zůstanou reálné. Diagonalizace ve skutečnosti odpovídá volbě jedné speciální orientace souřadné soustavy. Nazvěme ji vlastní souřadná soustava. V ní bude mít matice(1.31) tvar 4 α = α xx α yy α zz 4 Veličiny,kterésebudoutýkatvlastnísouřadnésoustavy,označujmečárkou.. (1.3)

21 1.3. KVADRUPÓLOVÉ DEFORMACE 9 (a) a 0=0,6 (b) a =0,6 z' z' y' y' x' x' Obrázek1.:Kvadrupólovédeformacekapkyvevlastnísouřadnésoustavě x y z. Pro rozvoj poloměru(1.7) lze psát R(x,y,z)=R 0 ( 1+α xx x + α yyy + α zzz ). (1.33) Jelikožstálezůstávávplatnostivztahprosoučetparametrů α xx,α yy,α zz (1.30), zbývají nakonec pouze dva reálné fundamentální parametry kvadrupólového rozvoje. Označme je a 0 a 4π 45 π 15 ( ( α zz α xx α yy) = 4π 5 α xx + α yy) ( (1.34) α xx α yy). Deformacekapkyvevlastnívztažnésoustavěpřinenulovýchparametrech a 0,resp. a jsouznázorněnynaobrázku1..deformacedůsledkemnenulového a 0 způsobujeprotaženívesměruosy z azároveňzúženívrovině x y.tvarkapkyzůstáváosověsymetrický vzhledemkose z. a natahujekapkuvesměru x azplošťujejivesměru y. Přechodem k vlastní souřadné soustavě jsme oddělili dva zcela nezávislé pohyby kapky:vibracearotaci.deformacejsoupopsánydvěmaparametry a 0 (t),a (t),natočení vlastnísouřadnésoustavy x y z vůčipevnésoustavě xyzlzeurčitjednoznačněnapříklad pomocítříeulerovýchúhlů ϑ 1 (t),ϑ (t),ϑ 3 (t). Poznamenejme, že oddělení rotace a vibrací je speciální vlastností kvadrupólových deformací. Pro jiné typy deformací není možné. Například oktupólové deformace budou obecně popsány devíti reálnými parametry. Matice analogická matici(1.31) bude rozměru 4 4. Diagonalizace ponechá čtyři parametry, přičemž podobně jako u kvadrupólovýchdeformací(viz1.30)lzeukázat,žejentřiznichjsounezávislé(stopamaticemusí být nulová). Pět zbylých parametrů bylo odtransformováno. Speciálním natočením v prostoru však lze vysvětlit pouze tři z nich. Fixovaných stupňů volnosti je příliš mnoho.

22 10 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER 1.3. Bohrovy proměnné kinematika Kpopisukvadrupólovýchvibracíseužívákroměparametrizacepomocí a 0,a ještědalší, Bohrovyparametrizace 5 β,γ.představíme-lisiparametry a 0,a jakokartézskésouřadnice v rovině, pak β, γ budou obdobou souřadnic polárních: a 0 = βcos γ, a = 1 βsin γ. (1.35) 1 Pročjsmezvoliliua koeficient?pokudtakučiníme,nebudesuma µ α µ závislá na proměnné γ = a 0+a = β. (1.36) µ α µ Jelikož α µ jeinvariantnívůčinatočení,cožlzesnadnoukázat 6 α µ = ( 1) µ α µ α µ = µ µ = 5 µµ (,,0 µ,µ,0) α µ α µ = 5[α α ] 0 0, (1.37) platí toto tvrzení v každé souřadné soustavě: α µ = µ µ α µ Dosaďme Bohrovy proměnné do vztahů(1.34). Dostaneme 4π βcos γ = 1 βsin γ = π 15 5 = β. (1.38) ( α xx + α yy) ( α xx α yy), (1.39) zčehožlzevyjádřit α xx a α yy ( 3 α xx 5 = )= β sin γ 4π 1cos γ 5 βcos ( ) γ π 4π 3 ( 3 α yy 5 = )= β sin 4π γ+1cos γ 5 βcos ( ) (1.40) γ 4π 4π 3 aužitímvztahu(1.30)získámevztahipro α zz 5 α zz= βcos γ. (1.41) 4π 5 VliteratuřeseněkdynazývátakéHill-Wheelerovaparametrizace. 6 Přiúpraváchužijemespeciálníhopřípaduvztahu(1.10),vekterémzvolíme λ=λ =: (,,0 µ,µ,0)= ( 1)µ 5 δ µ µ.

23 1.3. KVADRUPÓLOVÉ DEFORMACE 11 Jakojsmediskutovalideformacetvarunazákladěparametrů a 0,a aznázornilije na obrázku 1., provedeme nyní totéž v Bohrových proměnných. Parametr β udává amplitududeformací 7, γurčujesměr,vekterémjekapkadeformována.nazákladěvztahů (1.40) a(1.41) vidíme, že tvary deformací se podél jednotlivých os vlastní souřadné soustavy x,y,z periodickyopakujívzávislostinaúhlu γajsouprovšechnyosystejné, pouzeposunutéofázi π 3.Diskutujmevlastnostideformacínaintervalu0 γ π 3.Na něm nabývá kapka třikrát osově symetrického tvaru: pro γ=0je α xx= α yy= 1 5 βakapkajesymetrickávzhledemkose 4π z,vůči níž je jakoby protáhlá; tento protáhlý osově symetrický tvar se nazývá prolate(viz obr. 1.3(a)) pro γ= πje 3 α xx= α zz= 1 5 βakapkajesymetrickávzhledemkose 4π y,vůči níž je sploštělá; sploštělý osově symetrický tvar se nazývá oblate(viz obr. 1.3(c)) pro γ= πje 3 α yy= α zz= 1 5 βakapkamáúplněstejnýtvarjakovpřípadě 4π γ=0,místokose z jevšakosověsymetrickávůčiose x. (a) γ = 0 (b) γ = π/6 (c) γ = π/3 z z z y y y prolate x =y x x x oblate x =z Obrázek 1.3: Kvadrupólové deformace kapky v Bohrově parametrizaci; pro všechny tři obrázkyje β=1. Pro ostatní možné úhly γ vypadají tvary zcela stejně, liší se pouze v tom, že protáhnutí čisploštěnínastávávůčijinésouřadnéose,tj.kapkajejenjakobyjinakvevlastnísouřadné soustavě natočena. Vzpomeneme-li si nyní na závěr části 1.3.1, kde jsme ukázali, 7 Vrátíme-lisekrozvoji(1.3)skorekcíprozachovávajícíseobjem,vidíme,žeparametr βsouvisí také se zachováním objemu: { [ ( R(θ,φ)=R 0 1 β 5 4π + 4π β cos γ π ) ( x +cos γ 4π ) ] } y +cos γ z. (1.4) 3 3

24 1 KAPITOLA 1. GEOMETRICKÝ POPIS ATOMOVÝCH JADER že k úplnému popisu natočení kapky stačí Eulerovy úhly, vidíme, že jeden konkrétní tvar a orientace kapky v prostoru lze zadat více možnými kombinacemi Eulerových úhlů a Bohrových proměnných. Těchto kombinací je 4. Představme si, že máme libovolně deformovanou kapku v prostoru a volíme k ní vlastní souřadnou soustavu. Nejprve můžemezadatnapř.osu z.kdispozicimámešestzpůsobůvolby třimožnésměrya prokaždýsměrdvěorientace.potéupevnímeosu y dvamožnésměrysedvěmaorientacemi.zbývajícíosa x jenyníjižjednoznačněurčenapožadavkem,abyvýsledný souřadný systém byl pravotočivý. Celkem jsme dostali opravdu 6 4 = 4 možností. Chceme-li se zbavit této nejednoznačnosti, stačí omezit přípustné hodnoty parametrů β,γ.jednazmožnýchvolebjenapříkladtato: < β < 0 γ < π 3. (1.43) Těmito β, γ již popíšeme všechny možné tvary kapky. Pokud se neptáme na dynamiku deformací, je toto omezení výhodné. Při studování pohybu by však vedlo ke zbytečným komplikacím. Museli bychom stále sledovat, zda parametry neopustily tuto oblast, a pokud ano, vrátit je zpět, ovšem za současné příslušné změny v Eulerových úhlech. Pokud tedy budeme studovat dynamiku, zůstaneme u všech hodnot < β < 0 γ <π (1.44) stím,žemusímeneustáledržetnapaměti,žejedentvaranatočeníkapkyvprostoru může být popsáno i zcela rozdílnými hodnotami parametrů. Tím jsme ukončili diskusi obecných vlastností kvadrupólových deformací. Závěry, ke kterým jsme se dobrali, užijeme dále při konstrukci pohybových rovnic, jimiž se jaderné rotace a vibrace řídí.

25 Kapitola Dynamika klasického geometrického modelu V této kapitole se budeme věnovat odvození lagrangiánu pro kvadrupólové deformace aznějpohybovýchrovnic,podlekterýchseměnítvarjádra kapkyvčase.ukážeme,že teoreticky je lagrangián dán nekonečným rozvojem, ve kterém se budeme muset omezit pouze na několik členů. K problému lze přistoupit ze dvou stran: buď budeme konstruovatlagrangiánzparametrů a µ tak,abyvšechnyjehočlenybylyskaláryvůčirotacím, nebo využijeme vlastností vlastní souřadné soustavy a symetrií popsaných v odstavci 1.3.k uhodnutí jehotvaru.podrobněprojdemeprvnízpůsobapotévestručnosti ukážeme,kjakémuvýsledkuselzedobratzpůsobemdruhýmavčemseobadvapřístupy shodují. Zdůrazněme, že v celé této kapitole se budeme věnovat výhradně klasické dynamice, budeme používat klasické proměnné a funkce(souřadnice, hybnosti, lagrangián) a nakonec odvodíme klasické pohybové rovnice, jejichž řešením budou trajektorie v prostoru kolektivních parametrů. Výhoda tohoto klasického přístupu je ve větší intuitivnosti a názornosti klasické trajektorie lze interpretovat a porovnávat snáze než energetická spektra modelů kvanotvých. Bez obav přitom můžeme předpokládat, že vlastnosti klasického a kvantového systému jsou v určitém směru podobné. Kvantování se provádí standardním postupem a bude pro úplnost naznačeno v části.7..1 Skalární členy Než se pustíme do hledání tvaru lagrangiánu, musíme říci, jaké budou souřadnice, kterými budeme systém popisovat a na nichž a na jejichž časových derivacích bude lagrangián záviset. Za vhodný soubor souřadnic zvolíme kvadrupólové parametry geometrickéhokolektivníhomodelu α µ,µ=,...,,kterébudemesouhrnnězapisovatjako α. Odpovídajícírychlostibudoupak α=( α µ ). Lagrangián L(α, α)seskládázkinetickéhočlenu T(α, α)apotenciálníhočlenu V(α): L=T V, (.1) 13

26 14 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU přičemž jak kinetický, tak potenciální člen musí být skaláry, tj. musí být invariantní vůči rotacím. Zabývejme se nejprve konstrukcí potenciálního členu V. K dispozici máme sférický tenzor.řádu α =(α µ ).Znějbudemekonstruovattenzorovýmsoučinemvšechny možné skalární výrazy: V = C [α α] 0 + C 3 [ [α α] α ] 0 + C41 [ [α α] 0 [α α] 0] 0 + +C 4 [ [α α] [α α] ] 0 + C43 [ [α α] 4 [α α] 4] 0 + (.) Zde C jsouvolnévnějšíparametry,kteréurčují,jaksilnětenkterýčlenpřispívá. Ve vztahu se samozřejmě mohou vyskytovat také libovolné funkce skalárních výrazů, např. D [α α] 0, (.3) my však budeme předpokládat, že tyto funkce lze rozvést do Taylorových řad, jejichž členy jsou již zahrnuty v rozvoji(.). V článku[11] se na základě grupových vlastností ukazuje, že existují pouze dva fundamentální skalární členy, které se v rozvoji(.) vyskytnou. Jsou to [α α] 0, [ [α α] α ] 0. (.4) Ostatní lze vyjádřit jako jejich libovolné mocniny a kombinace. Rozvoj tedy můžeme souhrnně zapsat součtem V= ( C ij [α α] 0 ) ( i [ [α α] α ] ) 0 j. (.5) i,j=0 Vdalšímtextuseomezímepouzenaprvnítřičlenynejnižšíhořáduvα µ,cožse také běžně v literatuře dělá(viz např.[1],[]): V= C [α α] 0 + C 3 [ [α α] α ] 0 + C4 ( [α α] 0 ). (.6) Odvoďme nyní, jak přispívají fundamentální členy(.4). 1.Člen[α α] 0 Vyjdeme z definice tenzorového součinu(b.0): [α α] 0 0 = = (,,0 µ, µ,0) α µ α µ = µ= (,,0 µ, µ,0)( 1) µ α µ. (.7) µ=

27 .1. SKALÁRNÍ ČLENY 15 Dále užijeme vztah(b.7) z dodatku B pro výpočet hledaného Clebsch-Gordonova koeficientu. Po dosazení dostaneme výraz [α α] 0 0 = 1 5 µ= α µ = = 1 5 ( α0 + α 1 + α ). (.8).Člen [ [α α] α ] 0 Na základě výběrových pravidel(b.4) a(b.5) a na základě explicitního vyjádření Clebsch-Gordanových koeficientů(b.3) přímočaře dostáváme [α α] 0 = = µ= 7 (,, µ, µ,0) α µ α, µ = ( α0 α 1 + α ) (.9) [α α] 1 = ( [α α] 1) = µ= 1 = 7 (,, µ,1 µ,1) α µ α, µ = ( 6α 1α + α 0 α 1 ) (.10) [α α] = ( [α α] 1) = (,, µ, µ,) α µ α, µ = µ=0 = 1 7 ( α 0 α 3α 1 α 1 ) (.11) a po algebraických úpravách vychází [ [α α] α ] 0 = (,,0 µ, µ,0)[α α] µ 0 α, µ = µ= { α 0 ( α 0 3 α 1 +6 α ) [ α R ( α R 1 α R 1 α I 1α I 1) +α I α R 1α I 1] },(.1) kde horní index R označuje reálnou část a I imaginární část koeficientů α. Nyní máme v rukou vše, co potřebujeme, abychom zkonstruovali potenciál V libovolnéhořáduvα.potenciál4.řádu(.6),nakterýjsmeseomezili,budemíttvar V= V + V 3 + V 4, (.13)

28 16 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU kdejednotlivépříspěvky V,V 3,V 4 jsoudányvzorci V = C 5 ( α0 + α 1 + α ) V 3 = C 3 35 { α 0 ( α 0 3 α 1 +6 α ) 3 [ ( 6 α R α R 1 α1 R α1α1) I I +α I α1α1] } R I (.14) V 4 = C 4 5 ( α0 + α 1 + α ). Kinetický člen lagrangiánu(.1) získáme stejně jako jako člen potenciální. Analogicky k(.)jejmůžemerozvinoutdořady T = B [ α α] 0 + B 31 [ [ α α] α ] 0 + B3 [ [ α α] α ] 0 + +B 33 [ [ α α] α ] 0 + (.15) V tomto případě je fundamentálních členů více, neboť do hry vstupují kromě souřadnic α µ takérychlosti α µ.omezmesepouzenaprvníčlen,kterýjedruhéhořáduv rychlostech.jehotvarzískámepřímouanalogiíčlenupotenciálního V z(.14): T= T = B 5 ( α0 + α 1 + α ). (.16) Zanedbáním členů vyšších řádů dostaneme velmi jednoduchý vztah pro přidružené hybnostiatímiprohamiltonián 1.Přidruženéhybnostijsoudefinoványvzorcem což pro(.16), zpátky přepsané do tvaru T= B 5 π L α, (.17) µ= ( 1) µ α µ α µ (.18) dává π µ = B 5 ( 1) µ α µ = B 5 α µ. (.19) Vkapitole1jsmeukázali(viz(1.11)),žeparametry α µ,atedyijejichčasovéderivace α µ,setransformujípomocímatice D () µ µ odpovídajícípříslušnéreprezentacigrupy SO(3). Mají tedy tenzorový charakter. Hybnost se také chová jako sférický tenzor, avšak transformujesepomocímatice D () µ µ,kterápříslušíkomplexněsdruženéreprezentaci: π λµ= µ D (λ) µ µ πλµ. (.0) 1 Formulujeme lagrangeovskou mechaniku, takže hamiltonián nebudeme potřebovat. Sdružených hybností včak využijeme při konstrukci momentu hybnosti.

29 .1. SKALÁRNÍ ČLENY 17 V jazyce přidružených hybností má kinetický člen tvar 5 ( T= π0 + π 1 + π ), (.1) 4B cožseněkdyzpětněpřepisujedotenzorovéhosoučinu 5 T= [π π] 0. (.3) 4B Stojí však za to zdůraznit, že rovnost [ α α] 0 =[π π] 0 (.4) platí pouze v případě, když za kinetický člen lagrangiánu bereme jen první člen rozvoje (.15). Kdybychom vzali do úvahy i členy vyšších řádů, neplatil by mezi odpovídajícími si hybnostmi a rychlostmi jednoduchý vztah(.19), a tudíž by ani nebylo možné psát rovnost(.4). Pro shrnutí napíšeme na závěr této sekce explicitní tvar pro lagrangián, který jsme zde získali a se kterým budeme dále pracovat: L = T V V 3 V 4 = = B ( α0 + α 1 + α ) 5 C ( α0 + α 1 + α ) 5 C 3 35 { α 0 ( α 0 3 α 1 +6 α ) 3 [ ( 6 α R α R 1 α1 R α1α1) I I +α I α1α1] } R I C ( ) 4 α 0 + α 1 + α. (.5) 5 V lagrangiánu se vyskytují 4 parametry a 5 reálných nezávislých souřadnic přičemž platí B,C,C 3,C 4 (.6) α 0,α R 1,α I 1,α R,α I, (.7) α 1 = α R 1+iα I 1 α = α R +iα I (.8) α µ = α µα µ = ( α R µ) + ( α I µ ). Jevšakpotřebapoznamenatžetotovyjádřenínenípřesnýpřepiskinetickéhočlenuvyjádřeného v rychlostech(.16). Správně by mělo být T= 5 4B [π π ] 0. (.)

30 18 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU. Lagrangeovy rovnice. druhu Na základě Lagrangeových rovnic. druhu, které jsou dány vztahem odvodíme pět pohybových rovnic: d L dt α = L α, (.9) 1 B α 0 = C α C ( 3 α 0 + α 1 α ) 4 ( C 4 α 0 α 0 + α 1 + α ) 5 1 [ B α 1 R = C α1+3 R 14 C 3 α 0 α1+ R 6 ( α1α R + R α1α) ] I I 4 ( C 4 α1 R α 0 + α 1 + α ) 5 1 [ B α 1 I = C α1+3 I 14 C 3 α 0 α1+ I 6 ( α1α R I α1α) ] I R 4 ( C 4 α1 I α 0 + α 1 + α ) (.30) 5 [ ] 1 6 B α R = C α+3 R 14 C ( ) 3 α R 1 α1 R α1α I 1 I α0 α R 4 ( C 4 α R α 0 + α 1 + α ) 5 1 ( ) B α I = C α+3 I 14 C 3 6α R 1α1 I α 0 α I 4 5 C 4 α I ( α 0 + α 1 + α ). V dalších úvahách se zaměříme na to, jestli by nebylo možné tyto rovnice nějakým způsobem zjednodušit. K tomu budeme potřebovat moment hybnosti...1 Moment hybnosti Vektor momentu hybnosti, který označíme J, určuje v klasickém případě dynamiku rotačního pohybu systému. Pokud je navíc zkoumaný systém systém izolovaný od vnějších vlivů, má moment hybnosti další užitečnou vlastnost je integrálem pohybu, zachovává sevčase. Naším cílem bude definovat moment hybnosti ve fázovém prostoru určeným souřadnicemi α µ ahybnosti π µ.abyměltentomomenthybnostidobrýfyzikálnísmysl,musí splňovat následující vlastnosti: 1. Musí mít vektorový charakter, či v řeči tenzorových operátorů musí být sférickým tenzorem 1. řádu.

31 .. LAGRANGEOVY ROVNICE. DRUHU 19.Kekonstrukcimůžemeužítjensouřadnice α µ akomplexněsdruženéhybnosti π µ Náš systém je izolovaný od vlivů okolí, proto musí platit zákon zachování momentu hybnosti: dj dt =0. (.31) Jak je ukázáno v dodatku C, všechny tyto podmínky splníme, budeme-li definovat J µ = i 10[α π ] 1 µ = i B [α α] 1 µ, (.3) přičemž výsledkem tohoto tenzorového součinu bude sférický tenzor 1. řádu, jehož komponenty 4 jsoučísloványindexem µ= 1,0,1.PronějsouvdodatkuCodvozenyexplicitní výrazy a ukázán postup, jak je převést na komponenty kartézské. Nám bude v tutochvílistačit,kdyžvýrazyprokartézskékomponentysužitímsouřadnicarychlostí 5 napíšeme: [ J 1 = 5 B ( α I 1 α R α 1α I + α R 1α R I α1 α ) R I ( α ) ] 0 α1 I α 0 α 1 I [ J = 5 B R ( α 1α R α1 α R + α R 1α I I α1 α ) I I + (.34) + 3 ( α ) ] 0 α1 R α 0 α 1 R J 3 = 4 R B [ α 1 α1 I α1 α R 1+ ( α I α R I α α )] R I. 5 Splňuje tento moment hybnosti zákon zachování(.31)? To je snadné ukázat. Pokud 3 Jakbyloukázánovpředchozísekcivztahem(.0),samotnéhybnosti π µ setransformujípodle komplexně sdružené reprezentace, a tedy je nelze přímo skládat se souřadnicemi. 4 Proodlišeníkartézskýchasférickýchkomponenttenzorůbudemeužívatodlišnéhotypupísma: sférické komponenty budou tištěny písmem vpřímeným, kartézské písmem skloněným. Navíc budeme prodalšíodlišenípsátkartézskoukomponentusindexem1j 1,sférickouJ VdodatkuCpracujemesesouřadnicemi α µ ahybnostmi π µ,zatímcozdeužívámemístohybností rychlosti α µ.nazákladěvztahu(.19)lzejednodušeodvodittransformaci α R j= 5 B π R j 5 α j= I πj I j=1,. (.33) B

32 0 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU zderivujeme J 1,J,J 3 podlečasu,dostaneme J 1 = [ 5 B ( α I 1 α R α 1α I + α R 1α R I α1 α ) R I ( α 0 α I 1 α 0 α I 1) ] (.35) J [ = 5 B ( α I 1 α I α 1α I + I α1 α R R α 1α) R R ( α 0 α R 1 α 0 α R 1) ] (.36) J 3 = 4 R B [ α 1 α1 I α1 α R 1+ ( α )] I α R I α α R I 5 (.37) adosadíme-lidotěchtovýrazůzadruhéčasovéderivace α 0, α R 1, α I 1, α R, α I příslušné výrazy z pohybových rovnic(.30), všechny členy se po úpravách odečtou a zbyde J 1 = J = J 3 =0=. (.38).. Rovnice při nulových rotacích Včásti1.3.1jsmeukázali,ženapohybvpětirozměrnémprostorusouřadnic α µ lze v každém okamžiku nahlížet jako na deformaci ve vlastní soustavě souřadné, popsané dvěma souřadnicemi a 0 α 0 a α R (.39) (viz vztahy(1.34)) a na natočení vlastní soustavy vůči soustavě laboratorní. Přechod do vlastní souřadné soustavy souvisí s momentem hybnosti, jak ukážeme v této sekci. Předpokládejme,ževurčitémokamžiku t 0 vlastnísoustavasplývásesoustavoulaboratorní. To znamená, že v tu chvíli platí a rovnice(.30) budou mít tvar 1 B α 0 = C α C 3 B α R 1 = 0 α R 1= α I 1= α I =0 (.40) ( ) α0 α R C 4 α 0 (α ) 0+α R 5 B α 1 I = 0 (.41) B α R = C α+3 R 7 C 3α 0 α R 4 ( ) C 4 α R α0+α R 5 B α I = 0. Druhý,třetíapátývztahjsoutriviálníalzejezintegrovat.Zdruhéhopro α R 1dostaneme α R 1(t) = V α R 1 (t t 0 ) (.4) α R 1(t) = V α R 1, (.43)

33 .. LAGRANGEOVY ROVNICE. DRUHU 1 kde V α R 1 je rychlost,kterápříslušísouřadnici α R 1včase t 0.Pokudzvolíme V α R 1 =0, (.44) znamenáto,žekapkanekonápohybvsouřadnici α R 1atazůstávánulováběhemcelého pohybu.nulovájepotomtakéjejíprvníčasováderivace α R 1.Stejnýmzpůsobemmůžeme naložitsrovnicemipro α I 1a α I z(.41).způvodnísoustavypětidiferenciálníchrovnic nám tím zbydou rovnice dvě. S takto zjednodušeným systémem budeme v našich úvahách pokračovat. Do lagrangiánu(.5)vložímenulovéhodnoty α R 1,α I 1,α I apřepíšemejejaprvníačtvrtourovnici (.41)pomocísouřadnic a 0, a : L = B (ȧ ) 0 +ȧ C ( a 0 +a) 5 5 C 3 35 a 0 ( a 0 +6a 1 B ä 0 = C a 0 +3 B ä = C a +3 C 7 3a 0 a 4 ) C 4 5 ( ) a 0 +a (.45) C 14 3(a 0 a ) 5 C 4 a 0 (a 0+a ) 5 C 4 a (a 0+a ). (.46) Právě jsme ukázali, že tři souřadnice, které souvisí s rotacemi systému, lze volit tak, že jsou během celého pohybu nulové, a není tedy třeba je uvažovat. Dosadíme-li tyto nulovésouřadnice α R 1,α I 1,α I dovýrazůprosložkymomentuhybnosti(.34),vynulují se: J 1 = J = J 3 =0 J=0. (.47) Totojevelmidůležitýzávěr.Přispeciálnívolběnulových α R 1,α I 1,α I dostávámesituaci snulovýmmomentemhybnosti Přeznačení konstant Vtétokrátkésekcipouzezavedemedovztahů(.45)a(.46)místokonstant K, C, C 3, C 4 konstanty,kterézjednodušízápisaběžněvliteratuřepoužívají 7 : K B 5 A C 5 B C 3 35 Lagrangián a pohybové rovnice tak nabudou tvaru C C 4 5. (.48) L = K (ȧ ) ( ) 0 +ȧ A a 0 +a Ba 0 ( 6a a 0) C ( a 0 +a ) (.49) Kä 0 = Aa 0 3B(a 0 a ) 4Ca 0 (a 0+a ) Kä = a [A 3Ba 0 +C(a 0+a )]. (.50) 6 Toholzepoužítnapříkladpřisrovnávánívýsledkůgeometrickéhomodelusvýsledkymodeluinteragujících bosonů(ibm), ve kterém se moment hybnosti definuje podobně, i když už nemá tak názornou interpretaci. 7 Viznapř.článek[8].

34 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU..4 Bohrovy proměnné dynamika Ještě přehlednější a jednodušší tvar dostane lagrangián přechodem k Bohrovým proměnným, které byly zavedeny v sekci 1.3. vztahy(1.35). Vložíme-li je do lagrangiánu (.49), dostaneme po jednoduché manipulaci s goniometrickými funkcemi L = T V T = K ( β + β γ ) V = Aβ + Bβ 3 cos3γ+ Cβ 4. (.51) Pro úplnost ještě napišme pohybové rovnice K β = K γ β Aβ 3Bβ cos3γ 4Cβ 3 K γβ = K β γβ+3bβ 3 sin3γ. (.5) Dopracovali jsme se k mezivýsledku, ze kterého budou pokračovat naše další úvahy. Jednotlivé členy tohoto lagrangiánu mají názornou interpretaci. Na bod o souřadnicích (β,γ)působíjednakcentrálnísíladanápotenciálem Aβ + Cβ 4,podlekterésesystém chovájakokvartickýoscilátor,alenavícještěsíla,kterájedánačlenem Bβ 3 cos3γ a která závisí na úhlové souřadnici γ. Je možné ukázat, že samotný kvartický oscilátor jeintegrabilní 8.Členúměrný Btutointegrabilitunaruší..3 Intuitivní odvození tvaru potenciálu Tvarpotenciáluvevlastnísouřadnésoustavělzetakédourčitémíry uhodnout na základě symetrií. Potenciál musí být skalár invariantní vůči natočení, nebude tedy záviset na Eulerových úhlech. Na základě sekce 1.3. víme, že Bohrovy proměnné popisují stejný fyzikální stav při transformacích γ γ γ γ+ π 3, (.53) což jednoduše splníme tím, že učiníme potenciál úměrný cos 3γ. Obecný potenciál může mít tvar V (β,γ)= C ij β i cos j 3γ, (.54) i,j=0 kde C ij jsounějakékonstantyúměrnosti.musímevyloučitpouzečlen i=0,j=0,neboť nemá jednoznačnou hodnotu pro β 0. Vidíme, že vezmeme-li příslušné tři členy nejnižšího řádu, dostaneme se do úplné shody s potenciálem(.51). Můžeme vzít samozřejmě členů více, což je ekvivalentní tomu, že zahrneme více členů v rozvoji(.5). Avšak ne všechny členy z uhodnutého potenciálu V jsouzahrnutytakévrozvoji(.5).uvědomíme-lisi,ževněmčlen[α α] 0 odpovídávbohrovýchproměnnýchčlenu β apodobně [ [α α] α ] 0 odpovídá β 3 cos3γ, 8 Definiceintegrabilityjeuvedenavkapitole3.

35 .4. FÁZOVÁ STRUKTURA PARAMETRICKÉHO PROSTORU 3 můžeme(.5) psát jako V(β,γ)= C ij β i+3j cos j 3γ, (.55) i,j=0 přičemžopětmusímevyloučitčlen i=j=0. Potenciální členy lze tedy do určité míry uhodnout. To však neplatí pro členy kinetické vnichtotižhrajírolinejensouřadnice,aletakéjejichderivaceaeulerovyúhly a symetrií bude málo na to, abychom byli schopni psát něco podobného výrazu(.54)..4 Fázová struktura parametrického prostoru V této sekci budeme podrobně zkoumat vlastnosti potenciálu V daného vztahem(.51). Ukážeme, jak se mění jeho kvalitativní vlastnosti při změnách parametrů A, B, C a zjistíme, že v některých bodech parametrického prostoru budou veličiny kvantitativně popisující vlastnosti potenciálu nespojité. Tyto nespojité změny budeme nazývat fázové přechody v souladu s teorií, kterou vybudoval Landau ve své knize[16]. On uvažoval termodynamický potenciál s parametrem uspořádání β ve tvaru V Landau (β)=aβ + Bβ 3 + Cβ 4, (.56) což je velmi podobné potenciálu(.51). Otázka zní, nakolik náš potenciál a potenciál Landauův souvisí. Při vyšetřování vlastností klasického potenciálu je důležitým ukazatelem bod, v němž nastává stabilní rovnováha, jinými slovy bod, ve kterém má potenciál lokální nebo globální minimum. Tyto body(může jich být více) se pokusíme nalézt. Předpokládejme na chvíli, že potenciál je funkcí pouze β a na souřadnici γ se dívejme jako na pevný parametr. Řešením rovnice dv(β) dβ =0 (.57) dostaneme tyto lokální extrémy: β 1 = 0, V(β 1 )=0 β,3 = 1 ( 3Bcos3γ ) 9B 8C cos 3γ 3AC 1 [ V(β,3 ) = 18A C +144AB Ccos 3γ 7B 4 cos 4 3γ (.58) 51C 3 Bcos3γ ( ] 9B cos 3γ 3AC )3. Znaménkakβ,3 přiřadímetak,abyplatilo V(β ) < V(β 3 ), (.59) cožvyjadřujeto,žepokudjeglobálníminimumvjednomzkořenů β,3,pakjevβ.

36 4 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU Vrátíme-lisekoběmaproměnným(β,γ),snadnoukážeme 9 žeseextrémynacházejí na přímkách γ= k π, k=0,1,, (.60) 3 tj.tam,kdecos3γ= ±1.Vsekci1.3.všakbyloukázáno,žedíkysymetriímBohrových proměnných není potřeba uvažovat všechny možné hodnoty(β, γ), nýbrž stačí se omezit napříkladna0 γ < π/3,viz(1.43).pokudtakučiníme,budouextrémypotenciálu (.58)vždyležetnapřímce γ=0apříslušnévztahyzískajítvar β,3 = 1 8C V(β,3 ) = ( 3B ) 9B 3AC 1 [ 18A C +144AB C 7B 4 B ( 9B 3AC )3 51C 3 ].(.61) Cosetedytýčeextremálníchvlastností,lzenanášpotenciál V(β,γ)pohlížetjakona potenciál Landauův(.56) jedné proměnné β V a a β Obrázek.1:Potenciál(.51)pro A= 1, B= C =1.Naobrázkuvlevokonturovýgraf potenciáluvrovině a 0 a.kinematickydostupnáoblastproenergii E=5jeznázorněnave stupních šedi. Odstín je tím tmavší, čím je potenciál hlubší. Na obrázku jsou patrná 3 globální minima. Čárkovaně jsou vyznačeny řezy, ve kterých je průběh potenciálu v odpovídajících si barvách detailně znázorněn na pravé části obrázku. Extrémy potenciálu můžeme využít k úplné diskusi jeho vlastností a k nalezení bodů stabilní rovnováhy pro různé kombinace parametrů A, B, C. Parametry můžeme volit téměř libovolně. Je nutné splnit pouze jedinou podmínku plynoucí z fyzikálních požadavků bod(β, γ) musí vykonávat finitní pohyb, což je ekvivalentní tomu, že nedochází k jadernému rozpadu, že jaderná kapka zůstává stále omezená a kompaktní v prostoru. Tohodocílímevolbou C >0. Níževsekci.6ukážeme,želagrangián(.51)apohybovérovniceznějplynoucílze přeškálovat tak, že zbyde pouze jeden volný parametr, jehož konkrétní hodnota bude 9 Kesnazšíorientacijezdekdispoziciobrázek.1.

37 .4. FÁZOVÁ STRUKTURA PARAMETRICKÉHO PROSTORU 5 představovat celou třídu stavů systému kvalitativně stejných. Zatím však ponechme volné všechny parametry. Podle kvalitativních znaků(rozložení maxim a minim) lze potenciál rozdělit na 4 oblasti: 1. A <0 Vtétoprvníoblastiplatí,že V(β,3 ) <0,pro β,3 tedynastávajílokálníminima 10, zatímcopro β 1 =0mámelokálnímaximum.Globálníminimum β z(.61)jepro B >0vbodě β = 1 ( 3B ) 9B 8C cos 3γ 3AC <0, (.6) a tedy podle definice uvedené v části 1.3. je v tomto případě stabilní deformace typuoblate 11.Naprotitomupro B <0dostávámeglobálníminimumv β = 1 ( 3B+ ) 9B 8C cos 3γ 3AC >0, (.63) zčehožvyplývádeformacetypuprolate.napřechod B >0 B <0lzenahlížet jakonafázovýpřechod1.řádu 1 vparametruuspořádání β. Hodnotapotenciáluvglobálnímminimuoboupřípadů B >0, B <0jedána stejným výrazem V(β )= 1 [ 18A C +144AB C 7B 4 B ( ] 9B 3AC )3 <0. 51C 3 (.64) Příklad průběhu potenciálu je znázorněn modrou čarou v pravé části obrázku.1.. A=0 Pro tuto hodnotu A je bod globálního minima dán vztahem β = 3B 4C V(β )= 7B4 51C 3. (.65) Dále β 3 = β 1 =0avnuleneníminimumanimaximum,aleinflexníbod. Průběh potenciálu je znázorněn na obrázku.(a). 3.0 < AC B < 1 4 Předpokládejme, že B 0. Případ s B = 0 budeme diskutovat později. Vtétodruhéoblastiglobálníminimumpotenciálunastáváopětpro β,stálese tedyjednáopřípad deformovanéhominima.novéjealeto,žesezdeobjevuje dalšílokálníminimumvbodě β 1 =0.Vněmjetvarkapkynedeformovaný,sféricky symetrický.vbodě β 3 je V(β 3 ) >0adostávámeslabélokálnímaximum,které 10 Zopakujmevšak,žesejednáoextrémypotenciálunapřímce γ=0,kteréextrémyvrovině(β,γ) být nemusí. 11 Prolate=protáhlýtvar,oblate=sploštělýtvar,jakbylodefinovánovsekci PodleEhrenfestovyklasifikacefázovýchpřechodů,neboťparametruspořádání β sepřiprůchodu polopřímkou B=0,A <0měnínespojitě.

38 6 KAPITOLA. DYNAMIKA KLASICKÉHO GEOMETRICKÉHO MODELU (a) A=0 (b) A=0. (c) A=0.5 V β β V V 0.05 β (d) A=0.65 (e) A=9/3 (f) A= V V V β β β Obrázek.:Potenciál(.51)pro A 0aB= C=1vřezu γ=0.pozornarozdílnáměřítka jednotlivých grafů! obě minima odděluje. Začíná zde tzv. oblast fázové koexistence, ve které vedle sebe mohou existovat dva stabilní stavy, deformovaný a nedeformovaný. Příklad potenciálu z této oblasti je znázorněn na obrázku.(b). 4. AC B = 1 4 Vtomtoboděsijsouhodnotypotenciáluvminimech β 0aβ 1 =0rovny, V(β 1 )=V(β )=0, (.66) jakjeividětnaobrázku.(c).docházítukfázovémupřechodumezideformovaným a sférickým tvarem. Jedná se opět o přechod 1. řádu, protože parametr uspořádání β se mění skokem z nenulové hodnoty k hodnotě nulové. Poznamenejme,žehodnotapotenciáluvmaximu β 3,kteréoddělujeoběminima, je V(β 3 )=B 4 /56C 3,cožjevícejakořádmenšínežnapříkladhloubkaminima pro A=0.Lzeočekávat,žejevyspojenéstímtofázovýmpřechodemasfázovou koexistencí budou velmi slabé < AC B < 9 3 V této třetí oblasti vedle sebe stále existují dvě fáze dvě minima(obrázek.(d)). Zdejevšak V(β ) >0, V(β 3 ) >0,takžedeformovanéminimumvbodě β jemělčí nežsférickévβ AC B = 9 3