Řešení rekurentních rovnic 3. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM ZS 2011/12, Lekce 12

Podobné dokumenty
Řešení rekurentních rovnic 2. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM ZS 2011/12, Lekce 11

DMA Přednáška Rekurentní rovnice. takovou, že po dosazení odpovídajících členů do dané rovnice dostáváme pro všechna n n 0 + m pravdivý výrok.

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Principy indukce a rekurentní rovnice

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Zpracoval: 7. Matematická indukce a rekurse. Řešení rekurentních (diferenčních) rovnic s konstantními koeficienty.

Aplikovaná numerická matematika - ANM

Diferenciální rovnice 3

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Ekvivalence. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM ZS 2011/12, Lekce 5

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Soustavy lineárních rovnic

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Matematika 4 FSV UK, LS Miroslav Zelený

Aplikovaná numerická matematika

Matematika IV 9. týden Vytvořující funkce

z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést

transformace je posunutí plus lineární transformace má svou matici vzhledem k homogenním souřadnicím [1]

1 Diference a diferenční rovnice

Rekurentní rovnice, strukturální indukce

Rekurentní rovnice, strukturální indukce

21ˆx 0 mod 112, 21x p 35 mod 112. x p mod 16. x 3 mod 17. α 1 mod 13 α 0 mod 17. β 0 mod 13 β 1 mod 17.

1 Polynomiální interpolace

Soustavy lineárních rovnic

Antonín Sadil Elementární metody řešení diferenčních rovnic

[1] Motivace. p = {t u ; t R}, A(p) = {A(t u ); t R} = {t A( u ); t R}

2.6. VLASTNÍ ČÍSLA A VEKTORY MATIC

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

Vlastní čísla a vlastní vektory

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Vlastní čísla a vlastní hodnoty. študenti MFF 15. augusta 2008

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

Lineární algebra : Násobení matic a inverzní matice

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Základy matematické analýzy

Vlastní číslo, vektor

Lineární algebra : Polynomy

6. Lineární ODR n-tého řádu

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

Vlastní čísla a vlastní vektory

1 Determinanty a inverzní matice

1. Jordanův kanonický tvar

Matematika 1 MA1. 2 Determinant. 3 Adjungovaná matice. 4 Cramerovo pravidlo. 11. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 29

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

Soustavy linea rnı ch rovnic

Lineární diferenciální rovnice n tého řádu

Matematická indukce. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM ZS 2011/12, Lekce 3

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

MATICE. a 11 a 12 a 1n a 21 a 22 a 2n A = = [a ij]

Podobnost matic. Definice 8.6. Dány matice A, B M n (C). Jestliže existuje regulární matice P M n (C) tak,

prof. RNDr. Čestmír Burdík DrCs. prof. Ing. Edita Pelantová CSc. BI-ZMA ZS 2009/2010

Rekurence, rekurze a sumy. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

Úvod do lineární algebry

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

7.3. Diferenciální rovnice II. řádu

Algebraické rovnice. Obsah. Aplikovaná matematika I. Ohraničenost kořenů a jejich. Aproximace kořenů metodou půlení intervalu.

Derivace funkce. prof. RNDr. Čestmír Burdík DrCs. prof. Ing. Edita Pelantová CSc. Katedra matematiky BI-ZMA ZS 2009/2010

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

Kombinatorika- 3. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM

O řešení diferenční rovnice y(n+2) 1, 25y(n+1)+0, 78125y(n) = x(n + 2) x(n)

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

Diferenční rovnice. 20. prosince Motivace 1

Lineární algebra : Metrická geometrie

Univerzita Karlova v Praze procesy II. Zuzana. funkce

Lineární algebra : Vlastní čísla, vektory a diagonalizace

Historie matematiky a informatiky Cvičení 2

Matematika 3. Úloha 1. Úloha 2. Úloha 3

VLASTNOSTI GRAFŮ. Doc. RNDr. Josef Kolář, CSc. Katedra teoretické informatiky, FIT České vysoké učení technické v Praze. BI-GRA, LS 2010/2011, Lekce 5

[1] Definice 1: Polynom je komplexní funkce p : C C, pro kterou. pro všechna x C. Čísla a 0, a 1,..., a n nazýváme koeficienty polynomu.

10. Soustavy lineárních rovnic, determinanty, Cramerovo pravidlo

Generující kořeny cyklických kódů. Generující kořeny. Alena Gollová, TIK Generující kořeny 1/30

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

Obyčejné diferenciální rovnice

Ortogonální projekce a ortogonální zobrazení

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

Základy maticového počtu Matice, determinant, definitnost

ALGEBRA. 1. Pomocí Eukleidova algoritmu najděte největší společný dělitel čísel a a b. a) a = 204, b = 54, b) a = , b =

prof. RNDr. Roman Kotecký DrSc., Dr. Rudolf Blažek, PhD Pravděpodobnost a statistika Katedra teoretické informatiky Fakulta informačních technologií

Diskrétní matematika II

Mgr. Rudolf Blažek, Ph.D. prof. RNDr. Roman Kotecký Dr.Sc.

Zdrojem většiny příkladů je sbírka úloh 1. cvičení ( ) 2. cvičení ( )

BCH kódy. Alena Gollová, TIK BCH kódy 1/27

0.1 Úvod do lineární algebry

TOKY V SÍTÍCH II. Doc. RNDr. Josef Kolář, CSc. Katedra teoretické informatiky, FIT České vysoké učení technické v Praze

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Diferenciální rovnice

Limita funkce. FIT ČVUT v Praze. (FIT) Limita funkce 3.týden 1 / 39

Transkript:

Řešení rekurentních rovnic 3 doc. RNDr. Josef Kolář, CSc. Katedra teoretické informatiky FIT České vysoké učení technické v Praze c Josef Kolar, 2011 Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM ZS 2011/12, Lekce 12 Evropský sociální fond. Praha& EU: Investujeme do vaší budoucnosti doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 1/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Násobná charakteristická čísla Zabýváme se řešením homogenních lineárních rekurentních rovnic s konstantními koeficienty řádu k a n+k +c k 1 a n+k 1 + +c 1 a n+1 +c 0 a n =0 (1) provšechna n n 0 vpřípadě,žecharakteristickárovnicemávícenásobné kořeny. Řešení je pak vyjádřeno v následujícím tvrzení. Věta1 Nechť je dána homogenní lineární rekurentní rovnice s konstantními koeficientyřádu k.nechťjsou λ 1,...,λ M jejírůznácharakteristickáčísla, přičemžkaždé λ i mánásobnost m i N +.Pakjemnožina {λ n 1 },{nλn 1 },...,{nm 1 1 λ n 1 },...,{λn M },{nλn M },...,{nm M 1 λ n M } bází prostoru řešení dané rovnice. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 2/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Příklad- komplexní charakteristická čísla Příklad 2 Uvažujme homogenní lineární rekurentní rovnici a n+2 +a n =0. Rovnicemácharakteristickýpolynom p(λ)=λ 2 +1,takžejejí charakteristickáčísla(násobnostijedna)jsou λ 1 = i,λ 2 = i. Obecnéřešenítétorovnicemátedytvar {u.i n +v.( i) n }-dostávámetak komplexní hodnoty pro reálnou posloupnost. Co s tím? Zamysleme se nad řešením původní rovnice. Vidíme, že se dá psát jako součet(proložení) dvou nezávislých alternujících posloupností {u.a n +v.ã n }určenýchtakto: a n =( 1) k pro n=2k a a n =0 pro n=2k+1 ã n =0 pro n=2k a a n =( 1) k pro n=2k+1 doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 3/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Komplexní charakteristická čísla- obecný případ Obecně bude platit, že pokud má charakteristická rovnice komplexní kořen λ=α+i.β,pakmáikomplexněsdruženýkořen λ = α i.β stejné násobnostiavbáziřešenísetedyobjevídvojiceposloupností {(α+i.β) n } a {(α i.β) n }. Jak najít mezi jejich lineárními kombinacemi dvě lineárně nezávislé reálné posloupnosti? α±i.β= r[cos(φ)±i.sin(φ)] = (α±i.β) n = r n [cos(nφ)±i.sin(nφ)], takže (α+i.β) n +(α i.β) n =2r n cos(nφ), (α+i.β) n (α i.β) n =2ir n sin(nφ). Stačí tedy vzít dvě lineární kombinace 1 2 {λn +(λ ) n }={r n cos(nφ)} a 1 2i {λn (λ ) n }={r n sin(nφ)}, což jsou lineárně nezávislé posloupnosti. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 4/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Komplexní charakteristická čísla- obecný případ Propředchozípříkladmáme λ=i=1.(cos( π 2 )+i.sin(π 2 ),takžeobecné řešenílzepsátvetvaru {u.cos(n π 2 )+v.sin(nπ 2 ),cožodpovídánašemu zjištění. V případě vícenásobných komplexních kořenů stačí doplnit ještě uvedené dvojice posloupností vynásobené postupně rostoucími mocninami n, takže v bázi prostoru řešení budou posloupnosti {r n cos(nφ)},{n.r n cos(nφ)},{n 2.r n cos(nφ)},... {r n sin(nφ)},{n.r n sin(nφ)},{n 2.r n sin(nφ)},... Můžeme tedy formulovat obecný postup řešení homogenních lineárních rekurentních rovnic s konstantními koeficienty(hlrrskk). doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 5/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Řešení HLRRsKK- obecný případ 1 Určíme charakteristický polynom p(λ) a jeho kořeny. 2 Pro každé reálné charakteristické číslo λ přidáme do báze řešení B posloupnost {λ n }. 3 Je-litoto λnásobnosti m >1,pakpřidámetaképosloupnosti {n.λ n },{n 2.λ n },...,{n m 1.λ n } 4 Pro každé charakteristické číslo λ = r[cos(φ) + i.sin(φ)], které není reálné,přidámedobázeřešení Bposloupnosti {r n cos(nφ)} a {r n sin(nφ)}. 5 Je-litoto λnásobnosti m >1,pakpřidámetaképosloupnosti {nr n cos(nφ)},{n 2 r n cos(nφ)},...,{n m 1 r n cos(nφ)}. {nr n sin(nφ)},{n 2 r n sin(nφ)},...,{n m 1 r n sin(nφ)}. 6 Je-libáze Btvořenaposloupnostmi { 1 a n },{ { 2 a n },...,{ k a n },pakje k } obecné řešení dané rovnice určeno vzorcem i=1 u i. i a n u 1,u 2,...,u k R. n=n 0 pro 7 Jsou-lidánypočátečnípodmínky a j = A j pro j= n 0,...,n 0 +k 1,pakdonichdosadíme a j = k i=1 u i. i a j a vyřešíme vzniklých k rovnic. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 6/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Příklad HLRRsKK Příklad 3 Najdemeřešenírovnice a n+5 a n+4 +2a n+3 2a n+2 +a n+1 a n =0 provšechna n 0spočátečnímipodmínkami a 0 =1,a 1 =0,a 2 =1, a 3 =0,a 4 =1. Řešení: 1)Charakteristickýpolynom p(λ)=λ 5 λ 4 +2λ 3 2λ 2 +λ 1 = =(λ 1)(λ 2 +1) 2 májednoduchýkořen λ 1 =1advojnásobnékořeny λ 2,3 = ±i. Bázi řešení B tedy tvoří posloupnosti {{1 n } n=0,{1n cos(n π 2 )},{1n sin(n π 2 )},{1n n.cos(n π 2 )},{1n n.sin(n π 2 )}}, takže obecné řešení rovnice má tvar {A+B.cos(n π 2 )+C.sin(nπ 2 )+D.n.cos(nπ 2 )+E.n.sin(nπ 2 )} n=0 doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 7/ 18

Rovnice s komplexními charakteristickými čísly Příklad HLRRsKK- pokračování Příklad 4 2) Nyní nalezneme řešení vyhovující zadaným počátečním podmínkám a 0 = 8,a 1 =4,a 2 =0,a 3 =0,a 4 =0. A+B.1+C.0+D.0.1+E.0.0 = 8 A+B = 8 A+B.0+C.1+D.1.0+E.1.1 = 4 A+C+E = 4 A+B.( 1)+C.0+D.2.( 1)+E.2.0 = 0 A B 2D = 0 A+B.0+C.( 1)+D.3.0+E.3.( 1) = 0 A C 3E = 0 A+B.1+C.0+D.4.1+E.4.0 = 0 A+B+4D = 0 Odtudnámvycházíhodnotykonstant A= 2,B= 6,C=10,D=2, E = 4, takže výsledné partikulární řešení rovnice má tvar { 2 6.cos(n π 2 )+10.sin(nπ 2 )+2n.cos(nπ 2 ) 4n.sin(nπ 2 )} n=0 doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 8/ 18

Nehomogenní rovnice Nehomogenní rovnice Jak nalézt nějaké řešení nehomogenní rovnice? Kvalifikovaným odhadem podle tvaru pravé strany! Definice 5 (kvazipolynom)řekneme,žeposloupnost {b n } n=n 0 jekvazipolynom, jestližeexistuje λ Rapolynom P(n)takový,že b n = P(n)λ n pro všechna n n 0. Tak např. (2n 3)3 n nebo (n 2 3n+1)( 2) n (atakénapř. n 3 n+3) jsou kvazipolynomy. Pokud je na pravé straně rovnice kvazipolynom, můžeme řešení odhadnout pomocí následujícího tvrzení. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 9/ 18

Nehomogenní rovnice Kvazipolynomiální pravá strana Věta6 (řešení rovnice pro kvazipolynomiální pravou stranu) Uvažujme rovnici a n+k +c k 1 a n+k 1 + +c 1 a n+1 +c 0 a n = b n (2) provšechna n n 0.Předpokládejme,žeexistují λ Rapolynom P(n) takový,že b n = P(n)λ n provšechna n n 0. Nechť m je násobnost tohoto čísla λ jako charakteristického čísla přidruženéhomogennírovnice,přičemž m=0vpřípadě,žetoto λvůbec charakteristickým číslem není. Pak existuje polynom Q(n) stupně stejného jako P takový, že je řešením dané rovnice. {n m Q(n)λ n } doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 10/ 18

Nehomogenní rovnice Příklad s kvazipolynomiální pravou stranou Příklad 7 Najdemeobecnéřešenírovnice a n+2 2a n+1 3a n = 9n2 n pro n 0. Řešení: 1)Najdemeobecnéřešenírovnice a n+2 2a n+1 3a n =0pro n 0. Charakteristickárovnice λ 2 2λ 3=0dávácharakteristickáčísla-1,3 aobecnéřešení {u.( 1) n +v.3 n } n=0. 2)Pravástranajekvazipolynom,kde λ=2ap(n)= 9njepolynom stupně 1. Číslo λ = 2 není charakteristickým číslem přidružené homogenní rovnice,takžebude m=0ačinitel n 0 =1zřešenívypadne. Existujetedynějakéřešenívetvaru {n 0.Q(n).2 n }={Q(n)2 n },kde Qje jistý polynom stupně 1, jinak řečeno řešení rovnice bude mít tvar {(An+B).2 n }. Konstanty A, B najdeme dosazením do výchozí rovnice. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 11/ 18

Nehomogenní rovnice Příklad s kvazipolynomiální pravou stranou- dokončení Příklad 8 Dosazujemeřešení {(An+B).2 n }dovýchozírovnice: a n+2 2a n+1 3a n (A(n+2)+B)2 n+2 2(A(n+1)+B)2 n+1 3(An+B)2 n = 9n2 n = 9n2 n (An+2A+B).4 2(An+A+B)2 3(An+B) = 9 4An+8A+4B 4An 4A 4B 3An 3B = 9n 3An+4A 3B = 9n [ 3A]n+[4A 3B] = 9n+0 Odtudplyne A=3,B=4ahledanéřešenímátvar {(3n+4)2 n }. Obecné řešení zadané nehomogenní rovnice je {(3n+4)2 n +u.( 1) n +v.3 n } n=0. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 12/ 18

Nehomogenní rovnice Příklad 2 Příklad 9 Najdemeřešenírovnice a n =2a n 1 +3.2 n pro n 1spodmínkou a 0 =13.Popřepsánídostandardníhotvarudostanemerovnici a n+1 2a n =3.2 n+1 pro n 0. Řešení: 1) Rovnice má zjevně jediné charakteristické číslo λ = 2, takže obecné řešeníhomogénnírovnicemátvar {u.2 n }. 2)Pravástranarovnicejekvazipolynomsparametry λ=2,p(n)=6,což znamená koincidenci s vlastním číslem rovnice. Řešenítedyodhadujemevetvaru n 1.Q(n).2 n,kde Q(n)jepolynom stupně0,takže a n = A.n2 n akonstantu Aurčímedosazenímdorovnice. a n+1 2a n A(n+1)2 n+1 2.An2 n = 6.2 n = 6.2 n 2A(n+1) 2An = 6 2A = 6 = A=3. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 13/ 18

Nehomogenní rovnice Příklad 2- dokončení Příklad 10 Hledanéřešenímátedytvar a n =3n2 n.posečtenízískanýchdvou výsledků dostáváme obecné řešení nehomogénní rovnice ve tvaru {3n2 n +u.2 n } n=0. Zbývá určit konstantu u tak, aby řešení vyhovovalo počáteční podmínce: 13=a 0 =3.0.2 0 +u.2 0 =0+u = u=13 Řešení vyhovující počáteční podmínce má tedy tvar {(3n+13).2 n } n=0. doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 14/ 18

Nehomogenní rovnice Odhad řešení nehomogénní rovnice Následující tabulka ukazuje odhad tvaru řešení rovnice v záhlaví, pokud bude mít pravá strana tvar uvedený v prvním sloupci. ( ) a n+2 9a n=( ) a n+2 3a n+1 +2a n=( ) a n+2 4a n+1 +4a n=( ) [λ= 3,3] [λ=1,2] [λ=2,2] n.2 n (An+B)2 n n(an+b)2 n n 2 (An+B)2 n [λ=2] n 2 ( 1) n (An 2 +Bn+C)( 1) n (An 2 +Bn+C)( 1) n (An 2 +Bn+C)( 1) n [λ= 1] 2n 5 An+B n(an+b) An+B [λ=1] ( 3) n n.a( 3) n A( 3) n A( 3) n [λ= 3] doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 15/ 18

Nehomogenní rovnice Princip superpozice Věta 11 (principsuperpozice)nechť k N + a c 0 (n),c 1 (n),...,c k 1 (n): Z Rjsouzadanéfunkce.Jestližeposloupnost {a n } n=n 0,resp. {ã n } n=n 0 řešírovnici k 1 k 1 a n+k + c i (n)a n+i = b n, resp. a n+k + c i (n)a n+i = b n i=0 provšechna n n 0,pakposloupnost {a n +ã n } n=n 0 řešírovnici provšechna n n 0. i=0 k 1 a n+k + c i (n)a n+i = b n + b n i=0 doc. Josef Kolář (FIT ČVUT) Řešení rekurentních rovnic 3 ZDM, ZS 2011/12, Lekce 12 16/ 18